Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Bůh miluje spravedlnost
a hříchy nenávidí,
učiňme jí vždycky zadost,
a budem Bohu milí.
Ve víře stůjme Kristově,
a budem v lásce Otcově;
v ní podle svých povolání
zůstaňme do skonání.
Hleďme všichni v poslušnosti
vůli Boží plniti,
konejme to s ochotností,
jinak budem hřešiti.
A když nám někdo ublíží,
ať nás to příliš netíží,
snažme se za Kristem jíti
a milosrdní býti.
Budem syny Nejvyššího
v Kristově společenství,
v domě Otce nebeského
majíce účastenství.
Všechno z lásky podstupujme,
pro bližní se obětujme,
neboť to je oběť živá,
pro Krista Bohu libá.
Přinášejme ji s radostí
Krista v tom následujme
s odhodláním a věrností,
nic sebe nelitujme.
Ani Kristus nelitoval,
když se za nás v oběť vydal;
ó buďme mu v tom podobní
a milujme své bližní
ŽALMY
1. ant. Hospodine, povstaň mi na pomoc.
Oboř se, Hospodine, na mé protivníky, *
bojuj s těmi, kteří proti mně brojí.
Uchop štít a pavézu, †
povstaň mi na pomoc! *
Řekni mé duši: „Já jsem tvá spása!“
Má duše zajásá Hospodinu, *
radovat se bude pro jeho pomoc.
Ze všech svých sil budu volat: *
Hospodine, kdo se ti vyrovná?
Vysvobozuješ chudáka z moci silnějšího, *
nebohého ubožáka z lupičovy ruky.“
Vystoupili nespravedliví svědci, *
ptali se mě na to, co nevím.
Za dobré zlým se mi odměnili *
tím, že mě opustili.
Ant. Hospodine, povstaň mi na pomoc.
2. ant. Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí.
Vždyť já, když oni churavěli, oděl se kajícím rouchem, †
postem se trýznil, *
modlitbou obíral v nitru,
jako k příteli, jako k bratru se choval, *
skleslý byl smutkem, jak bych nad matkou truchlil.
Ale když já jsem klopýtl, měli radost a srotili se, *
srotili se proti mně a bili mě znenadání.
Drásali mě bez přestání, †
tupili, posmívali se mi, *
skřípali proti mně zuby.
Ant. Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí.
3. ant. Můj jazyk bude stále oslavovat tvou spravedlnost.
Pane, jak dlouho budeš přihlížet? †
Od řvoucích zvířat vysvoboď mou duši, *
od lvů můj život.
Vzdám ti díky ve velkém shromáždění, *
v zástupech lidu budu tě chválit.
Ať se nade mnou neradují moji nespravedliví nepřátelé, *
nechť škodolibě nemžourají, kdo mě nenávidí bez příčiny!
Viděl jsi to, Hospodine, nemlč, *
Pane, nevzdaluj se ode mě!
Probuď se, procitni a zachraň mě, *
Bože můj a Pane, ujmi se mě!
Nechť jásají a plesají, kdo přejí mé spravedlivé věci, *
ať mohou stále říkat: Buď veleben Hospodin, on přeje vše nejlepší svému služebníku.
Můj jazyk bude oslavovat tvou spravedlnost, *
stále hlásat tvou chválu.
Ant. Můj jazyk bude stále oslavovat tvou spravedlnost.
Můj synu, pamatuj na má slova,
dbej na mé příkazy a budeš žít.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
40,1-14; 42,1-6
Job se podřizuje Bohu
Hospodin odpověděl Jobovi a řekl:
„Copak se bude přít s Všemocným nějaký hanobitel?
Kdo chce činit výtky Bohu, ať na to odpoví!“
Job tedy odpověděl Hospodinu a řekl:
„Ach, jsem příliš malý, co ti mám odpovědět?
Na ústa si kladu ruku.
Řekl jsem jedno slovo? Už nebudu pokračovat.
Řekl jsem dvě? Nic už nepřipojím.“
Tu odpověděl Hospodin Jobovi z (hlubin) bouře a řekl:
„Opásej svá bedra jako hrdina,
zeptám se tě, ty mi odpověz!
Chceš skutečně mé právo obrátit v nic,
prohlásit, že nemám pravdu, abys ji dostal ty?
Má snad tvé rámě sílu Boha,
dovedeš tak zahřmít jako hřímá on?
Ozdob se slávou a vznešeností,
oděj se nádherou a velebností!
Dej zasršet výbuchům své zlosti,
jediným pohledem zdrť všechno zpupné!
Jediným pohledem pokoř vše zpupné!
Na místě zdeptej bezbožníky!
Zahrab je všechny do prachu,
jejich tváře uzavři v temnu!
Pak i já tě budu oslavovat,
že dokážeš zvítězit svou pravicí.“
Tu odpověděl Job Hospodinovi a řekl:
„Vím, že zmůžeš všechno,
že ti není nemožný žádný záměr.
Kdo by mohl neznalostí zatemňovat prozřetelnost?
Přesto jsem mluvil o věcech, jimž nerozumím,
vyšších než já, které nemohu chápat.
Prosím, poslouchej, já budu mluvit,
zeptám se tě, ty mi odpověz!
Zvěděl jsem o tobě jen podle doslechu,
ale nyní tě zří moje oči.
Proto odvolávám a projevuji lítost
v popelu a v prachu.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Job 42,5-6.3
Zvěděl jsem o tobě jen podle doslechu, ale nyní tě zří moje oči. * Proto odvolávám a projevuji lítost v popelu a v prachu.
Mluvil jsem o věcech, jimž nerozumím. * Proto.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Bonifáce
(Ep. 78: MGH, Epistolæ, 3,352.354)
Starostlivý pastýř bdící nad Kristovým stádem
Církev se plaví po moři tohoto světa jako veliká loď a dorážejí na ni v tomto životě různé vlny zkoušek; nesmíme ji však opouštět, nýbrž řídit.
Dávají nám v tom příklad dřívější otcové Klement, Kornélius a mnoho jiných v městě Římě, Cyprián v Kartágu, Atanáš v Alexandrii: Za vlády pohanských císařů drželi kormidlo Kristovy lodi, jeho nejdražší snoubenky, totiž církve, učili ji, bránili, pro ni pracovali a trpěli až k prolití krve.
Když myslím na ně a jim podobné, jímá mě hrůza, strach a hrůza se na mě řítí a děs mě halí pro mé hříchy; a kormidlo církve, které jsem jednou převzal, byl bych nejraději úplně pustil z rukou, kdybych byl na to mohl najít nějaký příklad u Otců nebo souhlas ve svatých Písmech.
Protože je to tak a pravda sice může být potlačena, ale ne přemožena ani oklamána, ať se naše zemdlená mysl uchýlí k tomu, který říká ústy Šalomouna: Důvěřuj v Hospodina celým svým srdcem a nespoléhej na vlastní chytrost. Mysli na něho při všech svých cestách a on urovná všechny tvé stezky. A jinde praví: Mohutnou tvrzí je jméno Hospodinovo, k němu se spravedlivý utíká a zachrání se.
Stůjme pevně ve spravedlnosti a připravme své srdce na zkoušky, abychom vydrželi, co Bůh uloží, a mohli mu říci: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení.
Důvěřujme v toho, který na nás naložil břemeno. Co nemůžeme unést vlastními silami, nesme skrze něho, neboť on je všemohoucí a říká: Mé jho netlačí a mé břemeno netíží.
Stůjme pevně v boji v den Páně, neboť na nás přišly dni úzkosti a soužení. Chce-li Bůh, buďme ochotni zemřít pro svaté zákony našich otců, abychom s nimi dosáhli věčného dědictví.
Nebuďme němými psy, nebuďme tichými pozorovateli, nebuďme nájemníky, kteří prchají před vlkem, ale buďme starostlivými pastýři, kteří bdí nad stádem Kristovým a oznamují všechny Boží úradky velkým i malým, bohatým i chudým, každému stavu a každému věku, pokud Bůh dá k tomu možnost, vhod i nevhod, jak to sepsal svatý Řehoř v Knize o správě pastýřské.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
1 Sol 2,8; Gal 4,19
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys posiloval svatého biskupa Bonifáce, aby hlásal pravdy evangelia a svou víru neváhal zpečetit svou krví; na jeho přímluvu pomáhej i nám uchovat si víru, kterou jsme přijali, a podle ní také žít. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky