28. duben 2026

Sv. Petra Chanela, kněze a mučedníka
nezávazná památka

Narodil se v roce 1803 ve francouzském městě Cuetu. Po vysvěcení na kněze (1826) se nějaký čas věnoval duchovní správě v diecézi Belley. Potom vstoupil do řeholní společnosti maristů a byl poslán jako misionář na ostrov Futunu v Polynésii (o Vánocích 1836). Výsledky, kterých dosáhl, neodpovídaly úsilí vynaloženému na překonávání překážek, a přece byly příčinou nenávisti, s níž starší generace sledovala změny dosavadních náboženských zvyklostí. Když přijal křesťanství syn místního náčelníka, dosáhl hněv vrcholu a misionáře ubili k smrti 28. IV. 1841. Stal se prvomučedníkem celé Oceánie a v roce 1954 byl prohlášen za svatého.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Nuž, křesťané, radujte se,

vítejte svého Vítěze,

jenž vám kořist mnohou nese.

Pějme aleluja.

Vrací se Pán Kristus z boje,

a již uprostřed vás stoje,

přináší vám zvěst pokoje.

Pějme aleluja.

Mladí, staří, radujte se

a chvalte Krista vítěze.

Buď čest tobě, Boží Synu,

žes odvrátil vinu,

vyvedl ze smrti stínu.

Poslyšte, ó lidé milí,

k jakému Bůh míří cíli,

abychom spaseni byli.

Pějme aleluja.

Život aby navrátil nám,

který ztracen byl v ráji tam,

pramen jeho otevřel sám.

Pějme aleluja.

Poslal Syna jediného,

Beránka to nevinného,

pro vinné aby byl vydán,

od nich na smrt poslán,

a tak za hřích obětován.

Ó přesladký Ježíši náš,

život věčný v sobě ty máš

a svým věřícím jej vléváš.

Pějme aleluja.

Dej, ať i my vždy jsme tvoji,

posilni nás v každém boji,

mocí tvou ať duch náš stojí.

Pějme aleluja.

Od hříchů osvobozeni,

v spravedlnost uvedeni,

dej, ať vždycky s ochotností

žijem v tvé milosti,

pak nás přijmeš do radosti.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě. [Aleluja.] 

Žalm 102 (101)
Vyhnancova přání a prosby
(Bůh) nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1,4)
I (2-12)

Hospodine, slyš modlitbu mou *

a volání mé ať pronikne k tobě!

 Neskrývej tvář svou přede mnou *

v den, kdy je mi úzko.

Nakloň ke mně svůj sluch: *

když volám, rychle mě vyslyš!

Neboť mé dny jako dým se rozplývají *

a mé kosti planou žárem.

Mé srdce usychá spálené jako tráva, *

zapomínám jíst svůj chléb.

Od samého nářku *

jsem jen kost a kůže.

Podobám se pelikánu na poušti, *

jsem jako sova v zříceninách.

Nemohu spát a sténám *

jak opuštěné ptáče na střeše.

Stále mě tupí moji nepřátelé, *

proti mně zuří a proklínají mým jménem.

Vždyť popel jím jako chléb *

a nápoj mísím s pláčem

pro tvůj hněv a tvé rozhorlení, *

neboť jsi mě pozvedl, ale pak odhodil.

Mé dny jsou jak dloužící se stín *

a já vadnu jako tráva.

Ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě. [Aleluja.]

2. ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných. [Aleluja.]

II (13-23)

Ty však, Hospodine, trváš na věky *

a tvé jméno po všechna pokolení.

Povstaň a smiluj se nad Siónem, *

neboť je čas, aby ses nad ním slitoval, ano, přišel ten čas.

Vždyť tvoji služebníci milují jeho kameny, *

litují jeho rozvalin:

Pohané budou ctít jméno tvé, Hospodine, *

a všichni králové země tvou slávu,

až Hospodin znovu zbuduje Sión, *

až se objeví ve své slávě.

Skloní se k modlitbě opuštěných *

a nepohrdne jejich prosbou.

Kéž je to zapsáno pro příští pokolení, *

aby budoucí národ chválil Hospodina.

Neboť Hospodin shlédl ze své vznešené svatyně, *

popatřil z nebe na zem,

aby slyšel nářek zajatců, *

aby vysvobodil odsouzené k smrti,

aby hlásali na Siónu Hospodinovo jméno *

a jeho chválu v Jeruzalémě,

když se spolu sejdou národy *

a království, aby sloužily Hospodinu.

Ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných. [Aleluja.]

3. ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou. Aleluja.

III (24-29)

Vyčerpal na cestě mou sílu, *

ukrátil mé dny.

Říkám: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů, *

po všechna pokolení trvají tvá léta.

Na začátku jsi položil základ zemi *

a nebesa jsou dílo tvých rukou.

Ona pominou, ty však zůstáváš, *

to vše zetlí jak oděv,

jako šat je vyměňuješ, a mění se. *

Ty však jsi týž a bez konce jsou tvá léta.

Synové tvých služebníků budou bydlet v bezpečí *

a jejich potomstvo potrvá před tebou.

Ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou. Aleluja.

Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja,

Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

14,1-13

Beránkovo vítězství

(Já, Jan,) měl jsem vidění, a hle – na hoře Siónu stál Beránek a s ním bylo sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kdo mají na čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. Uslyšel jsem z nebe hlas jako hukot velikých vod nebo jako rachot silného hromu. Ten hlas, který jsem slyšel, zněl, jako když zpěváci doprovázejí na citeru svůj zpěv. A zpívali před trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před těmi starci novou píseň. Nikdo se nemohl té písni naučit než těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země. To jsou ti, kdo se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Byli vykoupeni z lidí jako prvotiny pro Boha a pro Beránka. Z jejich úst nevyšla lež. Jsou bez poskvrny.

Pak jsem uviděl jiného anděla, letěl vysoko uprostřed nebe. Nesl věčně (platné) radostné poselství, aby ho zvěstoval obyvatelům na zemi, každému národu, kmeni, jazyku i lidu. A volal silným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, protože přišla chvíle jeho soudu. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod!“

Jiný, druhý anděl následoval a volal: „Padl, padl velký Babylón, který opil všechny národy vášnivým vínem svého smilstva.“

Jiný, třetí anděl následoval a velikým hlasem volal: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijal znamení na čelo nebo na ruku, i on bude pít z vína Božího hněvu, které je nalito nezředěné v číši jeho hněvu, a bude před svatými anděly a před Beránkem trápen ohněm a sírou. Dým (z ohně), který je mučí, vystupuje na věčné věky; a nemají úlevu ani ve dne ani v noci ti, kdo se klanějí šelmě a její soše, a ti, kdo přijali jako znamení její jméno.“

V tom je (základ) trpělivosti křesťanů, kteří zachovávají Boží přikázání a víru v Ježíše. A slyšel jsem z nebe hlas: „Napiš (toto): Blažení jsou od této chvíle ti, kdo umírají ve spojení s Pánem. Ano, říká to Duch, ať si odpočinou od svých lopot, neboť jejich skutky jdou s nimi.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 14,7.6.7

Slyšel jsem z nebe hlas mnoha andělů, kteří volali: * Bojte se Boha a vzdejte mu čest. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod, aleluja.

Viděl jsem Božího anděla, letěl vysoko uprostřed nebe a hlasitě volal: * Bojte se.

DRUHÉ ČTENÍ

Působení a mučednická smrt svatého Petra Chanela

(Liturgia Horarum, ed. altera 1986, II, pp. 1416-1417)

Krev mučedníků, semeno křesťanů

Jakmile se stal Petr Chanel řeholníkem ve Společnosti Panny Marie, byl na vlastní žádost poslán do misií v Oceánii. Přistál na ostrově Futuna v Tichém oceáně, kde Kristovo učení ještě nikdy nebylo hlásáno. Laický bratr, který byl jeho stálým pomocníkem, vypráví o jeho misijním životě:

„Při práci ho pálil sluneční žár, často trpěl hladem, vracel se domů zalitý potem a vyčerpaný únavou. Ale duchem byl vždycky silný, plný života a radosti, jako by se vracel z místa rozkoší; a to ne jednou, ale skoro denně.

Futuňanům obvykle nic neodepřel, ani těm, kdo ho pronásledovali. Vždycky je omlouval a nikdy je neodmítl, i když byli hrubí a na obtíž. Byl bezpříkladně a všemožně laskavý ke všem, nikoho nevyjímaje.“

Není tedy divu, že ho tamní obyvatelé nazývali „člověkem nejlepšího srdce“. Jednou řekl svému spolubratrovi: „V tak obtížné misii musíme být svatí.“

Pozvolna začínal zvěstovat Krista a evangelium, ale sklízel jen nepatrné ovoce. Přesto však s nezlomnou vytrvalostí pokračoval ve svém misijním díle, lidském i duchovním. Oporou mu byl příklad Kristův a jeho slovo: Jiný rozsévá a jiný sklízí. A přitom vroucně ctil Matku Boží a stále si vyprošoval její pomoc.

Hlásáním Kristova učení zničil uctívání zlých duchů, jejichž kult podporovali futunští náčelníci, aby si udrželi vládu nad svým lidem. Proto Petra ukrutným způsobem zabili a domnívali se, že jeho smrtí bude zničeno i semeno křesťanské víry, které zasel.

Ale den před svým umučením Petr řekl: „Nevadí, jestli zemřu. Víra v Krista tak pevně zakotvila na tomto ostrově, že mou smrtí nevymizí.“

Mučedníkova smrt prospěla především samotným Futuňanům. Za několik málo let přijali všichni křesťanskou víru. Prospěla i ostatním ostrovům v Oceánii; jsou tam nyní kvetoucí církevní obce a Petra vzývají jako svého prvního mučedníka.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Lk 10,2; Sk 1,8

Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. * Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň, aleluja.

Až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky až na konec země. * Proste.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys oslavil svatého Petra Chanela tím, že se jeho krev prolitá při hlásání evangelia stala semenem nových křesťanů; dej, ať prožíváme velikonoční tajemství smrti a vzkříšení tvého Syna s takovou opravdovostí, abychom mu stále nově vydávali svědectví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2026 J. Vidéky