Z třetí knihy Mojžíšovy

19,1-18.31-37

Povinnosti vůči bližním

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim:

Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý!

Každý měj v úctě svou matku a svého otce.

Dbejte na mé dny odpočinku. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

Neobracejte se k bůžkům a nedělejte si lité obrazy bohů. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

Až budete přinášet Hospodinu oběť pokojnou, obětujte ji tak, aby ve vás našel zalíbení. V den oběti a v následující den se maso sní. Co by zůstalo do třetího dne, bude spáleno ohněm. Jestliže by se přece jedlo třetího dne, je závadné; Hospodin nenajde v obětníkovi zalíbení. Kdo by z něho jedl, ponese následky své nepravosti, neboť znesvětil, co je svaté Hospodinu. Bude vyobcován ze svého lidu.

Až budete ve své zemi sklízet obilí, nepožneš své pole až do samého kraje a nebudeš paběrkovat, co zbylo po žni. Ani svou vinici úplně nevysbíráš, nebudeš na své vinici paběrkovat spadaná zrnka; ponecháš je pro chudáka a pro přistěhovalce. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

Nekraďte, nelžete, nepodvádějte jeden druhého! Nepřísahejte podvodně na mé jméno, znesvětili byste jméno svého Boha! Já jsem Hospodin!

Neutiskuj svého bližního a neolupuj ho! Ať u tebe nezůstane do rána mzda tvého nádeníka! Nezlořeč hluchému a před slepce nedávej překážku, ale boj se svého Boha. Já jsem Hospodin!

Nedopouštěj se křivdy na soudu, nenadržuj chudákovi a nestraň velmožovi! Suď svého bližního spravedlivě! Své krajany neobcházej s pomluvou, neusiluj o život svého bližního. Já jsem Hospodin!

K svému bratru neměj nenávist, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!

Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte věštce a neznečišťujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

Před šedinami povstaň a starci vzdej poctu. Boj se svého Boha. Já jsem Hospodin.

Bude-li přebývat s tebou ve vaší zemi někdo jako přistěhovalec, nebudete mu škodit. Ten, kdo bude s vámi přebývat jako přistěhovalec, bude vám jako jeden z vás, domorodců. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli přistěhovalci v zemi egyptské. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

Nedopustíte se bezpráví při soudu, při měření, vážení a odměřování. Budete mít správné váhy, správná závaží, správné míry velké i malé. Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země.

Proto dbejte na všechna má nařízení a všechny mé řády dodržujte. Já jsem Hospodin.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Gal 5,14.13; Jan 13,34

Celý Zákon ve své plnosti je obsažen v jediné větě: Miluj svého bližního jako sebe. * Posluhujte si navzájem láskou Ducha.

Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. * Posluhujte si.

Z kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 10 de Quadragesima, 3-5: PL 54,299-301)

O dobru lásky

V Janově evangeliu Pán říká: Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem. A v listě téhož apoštola čteme: Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska.

Ať se tedy věřící nad tím zamyslí a podrobí opravdové zkoušce nejhlubší zákoutí svého srdce. A jestliže podle svého svědomí v sobě najdou něco z ovoce lásky, ať nepochybují o tom, že mají v sobě Boha. A aby byli stále více schopni přijmout takového hosta, ať se jejich srdce rozšiřuje vytrvalými skutky milosrdenství. Jestliže totiž Bůh je láska, nemá mít naše láska žádnou hranici, protože božství se nedá uzavřít do žádných hranic.

Moji milí, každý čas je jistě vhodný ke konání skutků lásky. Avšak tyto dny k tomu vybízejí obzvlášť. Ti, kteří touží slavit velikonoční tajemství našeho Pána s čistou duší i tělem, ať se co nejvíce snaží získat právě tuto milost, protože v lásce je vrchol a souhrn všech ctností a protože láska přikrývá množství hříchů.

Když se tedy chystáme slavit to největší ze všech tajemství, kdy krev Ježíše Krista smyla naše hříchy, připravme nejdříve obětní dary milosrdenství: to, co nám dala Boží dobrota, dávejme i my těm, kteří se na nás provinili.

Buďme nyní také štědřejší k chudým a laskavější k těm, kteří trpí různými slabostmi. Pak bude mnoho lidí děkovat Bohu a nasycení nuzných doporučí Bohu naše posty. Žádná zbožnost věřících totiž netěší Pána více než ta, která se stará o chudé; a kdekoli Bůh nachází milosrdnou starostlivost, tam poznává obraz své božské lásky.

Nebojte se, že se tímto vydáním zmenší vaše prostředky. Štědrost sama o sobě je totiž ohromným majetkem. A nemůže se stát, že by nebylo co rozdávat tam, kde živobytí dává i dostává sám Kristus. Neboť při každém takovém díle spolupracuje ta ruka, která chléb lámáním zvětšuje a vydáváním rozmnožuje.

Ten, kdo dává almužnu, ať je klidný a veselý, protože největší zisk bude mít ten, kdo si pro sebe ponechá nejméně. Svatý apoštol Pavel přece o tom říká: Ten, který poskytuje rozsévači semeno a chléb k jídlu, poskytne i vám osivo a dá vzrůst plodům vaší štědrostí v Kristu Ježíši, našem Pánu. Neboť on žije a kraluje s Otcem a Duchem Svatým na věky věků, amen.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Lk 6,38; Kol 3,13

Dávejte, a dostanete: * míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína.

Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. * Míru.

Z „Vyznání“ svatého Patrika

(Cap. 14-16: PL 53,808-809)

Četné národy se skrze mne znovuzrodily pro Krista

Neúnavně vzdávám Bohu díky, že mě v den mé zkoušky zachoval věrným, takže mu dnes mohu s důvěrou přinést oběť. Jako živou oběť přináším svou duši Kristu, svému Pánu, neboť mě uchránil od všech mých soužení, takže mohu říci: Kdo jsem, Pane, a k čemu mě voláš, žes mě tak božsky zaštítil? Vždyť se mohu dnes ustavičně radovat uprostřed všech národů a velebit tvoje jméno, kdekoli budu, a to nejen ve štěstí, ale i v neštěstí. Ať se mi přihodí cokoli, dobré i zlé, musím to přijmout stejně ochotně a ustavičně děkovat Bohu, protože mi ukázal, že mu mám bez váhání až do konce věřit, a protože mě vyslyšel. A tak, ač neschopný, smím v těchto dnech přistoupit k započetí tohoto tak zbožného a podivuhodného díla a následovat ony muže, o kterých už kdysi Pán předpověděl, že budou zvěstovat jeho evangelium na svědectví všem národům.

Odkud se mi dostalo této moudrosti, kterou jsem dřív neměl, neboť jsem ani neznal počet dní a o Bohu neměl ani tušení? Odkud se mi později dostalo toho velikého a spasitelného daru poznání Boha a lásky k němu, že jsem opustil vlast a rodiče a šel hlásat evangelium mezi Iry, že jsem snášel urážky od nevěřících, že jsem přijímal na své pouti hojnou potupu a četná pronásledování, ba i pouta, a že jsem svou svobodu dal do služeb jiných?

A budu-li toho hoden, jsem hotov nasadit i svůj život pro jeho jméno, bez váhání a s radostí, a jestliže mi to Bůh dopřeje, přeji si za něho i zemřít. Vždyť jsem vůči Bohu velkým dlužníkem. Dal mi přece tu velikou milost, že se skrze mne četné národy znovuzrodily pro Boha a daly se na cestu k dokonalosti a že se pro ně všude světí duchovní, ačkoli tento lid teprve nedávno došel k víře, shromážděn Pánem ze všech končin země, jak to kdysi předpověděl ústy proroků: Od končin země k tobě přijdou národy a řeknou: Falešné bůžky si udělali naši otcové, nejsou k ničemu. A jinde: Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.

Chci teď očekávat, že se naplní zaslíbení toho, jenž zajisté nikdy neklame. On v evangeliu slíbil: Přijdou od východu i od západu a zaujmou u stolu místo s Abrahámem, Izákem a Jakubem. A tak věříme, že věřící přijdou z celého světa.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Řím 15,15b-16; 1,9

Byla mi dána od Boha milost, abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Kážu proto Boží evangelium, jako bych konal posvátný úkon, * aby se tak pohané stali milou obětí, posvěcenou od Ducha Svatého.

Sloužím Bohu celým svým srdcem jako hlasatel radostné zvěsti o jeho Synovi. * Aby.