Dobré je chválit Hospodina, *

opěvovat tvé jméno, Svrchovaný!

Zrána hlásat tvé milosrdenství *

a za noci tvou věrnost

na desetistrunné harfě a lyře, *

písní s doprovodem citery.

Neboť mi působíš radost, Hospodine, svými činy, *

z díla tvých rukou se veselím.

Jak velkolepá jsou tvá díla, Hospodine, *

jak hluboké tvé myšlenky!

Pošetilý člověk to nechápe, *

nerozumný nemá pro to smyslu.

I když bezbožníci raší jako tráva, *

i když kvetou všichni zlosynové,

jsou určeni pro věčnou zkázu, *

ty však jsi vznešený navěky, Hospodine!

Neboť hle, tvoji nepřátelé, Hospodine, †

hle, tvoji nepřátelé zahynou, *

rozprášeni budou všichni zlosynové.

Mně však jsi dal buvolí sílu, *

pomazals mě nejčistším olejem.

Mé oko s pohrdáním hledí na mé nepřátele, *

mé uši s radostí slyší o osudu mých protivníků.

Spravedlivý pokvete jak palma, *

poroste jak cedr na Libanonu.

Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, *

pokvetou v nádvořích našeho Boha.

Ještě ve stáří budou přinášet užitek, *

zůstanou šťavnatí a svěží,

aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, *

v němž není nepravosti.

Dt 32,1-12

Slyšte, nebesa, chci mluvit, *

země, nakloň sluch k slovu mých úst!

Ať jako déšť skane mé poučení, *

ať jako rosa stéká můj výrok,

jako kapky na rostliny, *

jako krůpěj na trávu.

Hospodinovo jméno budu vzývat, *

vzdejte čest našemu Bohu!

Je Skála, dokonalá jsou jeho díla, *

neboť všechny jeho cesty jsou spravedlivé.

Bůh je věrný a bez nepravosti, *

spravedlivý a přímý.

Hřešili proti němu, nejsou už jeho, jsou to synové zvrhlí, *

pokolení zkažené a zvrácené.

Tím odplácíte Hospodinu, *

lide pošetilý a nemoudrý?

Není on tvým otcem, který tě zplodil, *

který tě stvořil a dal ti sílu?

Pamatuj na dávné dny, *

uvažuj o létech mnohých pokolení!

Ptej se svého otce, a oznámí ti, *

ptej se svých starců, a řeknou ti:

Když Nejvyšší vykazoval národům jejich sídla, *

když rozděloval syny Adamovy,

stanovil hranice národů *

podle počtu synů Izraele;

neboť Hospodinovým podílem je lid jeho, *

Jakub je dědičný jeho úděl.

Našel ho v pusté zemi, *

v místě hrůzy, kde vyjí divoká zvířata,

obklopil ho péčí a staral se o něj, *

střežil ho jako zřítelnici oka.

Jako orel bdí nad svým hnízdem, *

vznáší se nad svými mláďaty a rozprostírá své perutě,

tak ho vzal *

a nesl na svých křídlech.

Hospodin sám ho vedl, *

nebyl u něho cizí bůh.

Hospodine, náš Pane, †

jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi, *

svou velebností převýšils nebesa!

Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu navzdory svým odpůrcům, *

abys umlčel pomstychtivého nepřítele.

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *

na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:

Co je člověk, že na něho myslíš, *

co je smrtelník, že se o něho staráš?

Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, *

ověnčils ho ctí a slávou,

dals mu vládnout nad dílem svých rukou, *

položils mu k nohám všechno:

ovce i veškerý dobytek, *

k tomu i polní zvířata,

ptáky na nebi a ryby v moři, *

vše, co se hemží na stezkách moří.

Hospodine, náš Pane, *

jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!