Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Věčný Syn jednorozený,
Bůh pravý, nestvořený,
přišel na svět z výsosti,
všem věřícím k radosti,
v moci jsa rovný Otci,
ukázal se nám v bezmoci,
když se k nám přiblížil,
velmi se ponížil.
Zvolil sobě chudou Matku
a jsa Bůh bez počátku,
Mesiáš přežádoucí,
Kristus, Král všemohoucí,
přišel na svět bez viny,
by Adama s jeho syny
od hříchů očistil,
věčné smrti zprostil.
Slovo tělem učiněno,
božství s lidstvím spojeno,
mimo běh přirozený
zrodil se člověk z Panny.
A ten ďábla přemohl
a lidu z hříchu pomohl,
jenž z toho vězení
čekal vyproštění.
Neb pro vinu Adamovu,
hřích těžký proti Bohu,
došel člověk vězení,
věčného zatracení.
Sám Bůh plný milosti,
pravdy a spravedlnosti
v těle se ukázal,
aby všem pomáhal.
Izaiáš předpověděl:
Bude zván Emanuel,
Bůh chtěl s námi bydliti,
všech hříchů nás zprostiti.
Pro nás v poníženosti
snášel i těžké bolesti
hned od narození,
až do usmrcení.
On tímto smrt věčnou shladil,
mír a pokoj navrátil.
Radostně dnes zpívejme,
sobě připomínejme
pro nás narozeného,
Krista, Spasitele svého,
v chudobě přišlého
a poníženého.
ŽALMY
1. ant. Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil.
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, *
hlásejte mezi národy jeho díla.
Zpívejte mu, hrejte mu, *
vypravujte o všech jeho divech!
honoste se jeho svatým jménem, *
ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!
Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, *
stále hledejte jeho tvář!
Pamatujte na divy, které učinil, *
na jeho zázraky a rozsudky jeho úst,
potomstvo Abraháma, jeho služebníka, *
synové Jakuba, jeho vyvoleného!
Hospodin sám je náš Bůh, *
po celé zemi platí jeho rozhodnutí.
Pamatuje věčně na svoji smlouvu, *
na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,
na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, *
na svou přísahu Izákovi.
Jako závazek to stanovil Jakubovi, *
Izraelovi jako věčnou smlouvu.
Řekl: „Tobě dám kananejskou zemi *
v dědičný úděl.“
Ant. Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil.
2. ant. Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky.
I když jich bylo počtem málo, *
nemnoho, a byli v zemi přistěhovalci,
putovali od národa k národu, *
z jednoho království k jinému kmeni,
nedopustil, aby je kdo utlačoval *
a kvůli nim trestal krále:
„Nedotýkejte se mých pomazaných, *
neubližujte mým prorokům!“
Přivolal na zemi hlad, *
zbavil je chleba.
Poslal před nimi muže, *
Josef byl prodán za otroka.
Sevřeli pouty jeho nohy, *
do želez jeho hrdlo,
dokud se nesplnil jeho výrok, *
Hospodinovo slovo jej ověřilo.
Král poslal, a osvobodil ho, *
vládce národů ho propustil.
Ustanovil ho pánem svého domu *
a vládcem veškerého svého majetku,
aby vychovával knížata, jak uzná za vhodné, *
a jeho rádce učil moudrosti.
Ant. Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky.
3. ant. Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid.
Tehdy přišel Izrael do Egypta *
a Jakub se stal hostem v Chámově zemi.
Nadmíru pak rozmnožil svůj národ *
a dal mu větší sílu než jeho protivníkům.
Zvrátil jim srdce, že nenáviděli jeho národ, *
že lstivě jednali s jeho služebníky.
Tehdy poslal Mojžíše, svého služebníka, *
Áróna, jehož si vyvolil.
Dělali mezi nimi jeho divy *
a zázraky v Chámově zemi.
Seslal temnoty, a nastala tma, *
ale oni odpírali jeho slovům.
Proměnil v krev jejich vody *
a zahubil jim ryby.
Jejich země se hemžila žabami, *
vnikly i do komnat jejich králů.
Rozkázal, a přiletěla hejna much, *
komáři byli v celém jejich kraji.
Místo deště dal jim krupobití, *
plameny ohně v jejich zemi.
Potloukl jim révu i fíky, *
polámal stromy na jejich území.
Rozkázal, a přiletěly kobylky *
a sarančat nespočetné spousty.
Zhltaly všechnu zeleň v jejich zemi, *
zhltaly jim plodiny obilí.
Pobil všechny prvorozené v jejich zemi, *
prvotiny veškeré jejich mužné síly.
Potom své vyvedl se stříbrem a zlatem, *
nebylo nemocných v jejich kmenech.
Egypťané se radovali, že odcházejí, *
neboť hrůza z nich padla na ně.
Rozestřel oblak, aby je chránil, *
oheň, aby svítil v noci.
Projevili žádost, i poslal jim křepelky *
a sytil je chlebem z nebe.
Rozrazil skálu, a vytryskla voda, *
valila se pouští jak řeka.
Neboť pamatoval na své svaté slovo, *
které dal Abrahámovi, svému služebníku.
V radosti vyvedl svůj národ, *
s jásotem své vyvolené.
Dal jim pohanské země, *
zmocnili se majetku národů,
aby zachovávali jeho zákony *
a dbali jeho nařízení.
Ant. Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid.
Syn Boží přišel mezi nás
a naučil nás poznávat pravého Boha.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům
3,5-16
Život nového člověka
Umrtvěte všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou; pro tyto věci přichází Boží trest na neposlušné lidi. (Tou cestou) jste kráčeli kdysi také vy, když jste v tom žili. Ale teď i vy to všechno odložte: hněv, prchlivost, zlobu, nactiutrhačné a ošklivé řeči ze svých úst. Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte (člověka) nového, který se obnovuje k (správnému) poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný; ale všecko a ve všem je Kristus.
Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto (odpouštějte) i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte (za to) vděční.
Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Gal 3,27-28
My všichni, pokřtění v Krista, oblékli jsme se v Krista: * všichni jsme jeden v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; * všichni.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium
(Tract. 17,7-9: CCL 36,174-175)
Dvojí přikázání lásky
Přichází sám láskyplný Pán, učitel lásky, aby rychle uskutečnil své slovo na zemi, jak to o něm bylo předpověděno. Ukazuje, že Zákon a Proroci spočívají na dvou přikázáních lásky.
Uvažujte, bratři, se mnou, která jsou ta dvě přikázání. Musí vám totiž být dobře známá a ne, abyste si na ně vzpomínali jen tehdy, když vám je připomínáme. Nesmějí být nikdy vymazána z vašich srdcí. Mějte vždy a všude na paměti, že musíme milovat Boha a bližního: Boha celým srdcem, celou duší a celou myslí; a bližního jako sebe.
Na toto je třeba stále myslet, uvažovat o tom, pamatovat si to, konat to a zachovávat. V pořadí přikázání je láska k Bohu na prvém místě, ale v pořadí našeho jednání je na prvém místě láska k bližnímu. Neboť ten, který ti v těch dvou přikázáních nařídil lásku, nedoporučil tvé lásce napřed bližního a potom Boha, nýbrž napřed Boha a pak teprve bližního.
Ty však Boha dosud ještě nevidíš, ale láskou k bližnímu dosahuješ toho, abys ho viděl. Láskou k bližnímu si očišťuješ oko, aby mohlo vidět Boha. Jestli nemiluješ bratra, kterého vidíš, jak můžeš milovat Boha, kterého nevidíš, říká jasně Jan.
Nuže, říká se ti: Miluj Boha. Namítneš-li mi: Ukaž mi toho, koho mám milovat, co jiného ti na to odpovím než to, co řekl sám Jan: Boha nikdy nikdo neviděl? Aby ses však nedomníval, že je pro tebe úplně nemožné vidět Boha, říká: Bůh je láska; a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu. Miluj tedy bližního a uvažuj v srdci, odkud se ta láska k bližnímu vzala. A tehdy spatříš Boha, jak jen je to možné.
Začni tedy milovat bližního. Lámej svůj chléb hladovému, přijímej do svého domu nuzného, který je bez přístřeší, vidíš-li nahého, oblékni ho a nepohrdej vlastními příbuznými.
Čeho tím dosáhneš, když to budeš dělat? Tehdy vyrazí tvé světlo jako zora. Tvým světlem je tvůj Bůh, je tvou jitřenkou, protože on ti zazáří po noci světa; on totiž nevychází ani nezapadá, protože trvá neustále.
Tím, že miluješ bližního a že se o něj staráš, konáš pouť. A kam putuješ, ne-li k Pánu Bohu, k tomu, kterého máme milovat celým srdcem, celou duší a celou myslí? K Pánu jsme sice ještě dosud nedošli, ale máme vedle sebe bližního. Snášej tedy toho, s kým jdeš, abys došel k tomu, se kterým toužíš trvale zůstávat.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
1 Jan 4,10-11.16
Bůh si nás zamiloval dřív než my jeho a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. * Když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat.
Uvěřili jsme a poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. * Když nás.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tvůj Syn se narodil z neposkvrněné Panny, a na jeho lidství nedolehla vina, která od počátku tíží lidské pokolení; když jsme se i my pro spojení s Kristem stali novým stvořením, dej nám sílu, abychom nepodléhali tomu, co nám brání žít novým životem. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky