Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Aj, Ženich jde, dí z nebe hlas,
kdo moudrý, ať procitne,
lampu připraviti má čas,
a tak hanbě unikne.
Když Pán o půlnoci přijde,
svým radost chtěje dáti,
kdo nemoudrou pannou bude,
venku zůstane státi.
Lampa ta je svědomí tvé,
olejem víra v Krista,
láska pak s nadějí, ty dvě,
učiní, že je jistá.
Čistý olej býti musí,
má-li hořeti jasně,
sic se plamen sám zadusí,
přichystej si jej časně.
Jestliže se zde opozdíš,
nic nedbaje dobrého,
marně potom jinému díš:
Dej mi z oleje svého.
Neb ten, kdo má, pro sebe má,
strom nedává jinému
stromu ovoce, každý dá
to, co má, pánu svému.
Chceš-li býti z počtu svatých,
musíš znamení míti
kříže Kristova v činech svých
a v srdci jej nositi.
Nic platný Beránek není
tomu, jenž ctnosti nedbá,
jako tvrdému kamení
déšť plodnosti nedodá.
Obrať se k Bohu rychle zas,
uvaž, že tvůj čas míjí.
„Dnes“ dokud je, máš ještě čas,
ten, který rychle míjí,
když pak přejde, nevrátí se,
nadarmo se ohlídáš,
k pokání jiného více
navěky neuhlídáš.
ŽALMY
1. ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc.
Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *
od východu slunce až na západ.
Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *
přichází náš Bůh a nemlčí.
Před ním sžírající oheň *
kolem něho zuří bouře.
Shůry volá k nebesům i k zemi, *
hodlá soudit svůj lid:
„Shromážděte mi mé svaté, *
kteří obětí sjednali mou smlouvu!“
A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *
že sám Bůh je soudcem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc.
2. ant. Přinášej Bohu oběť chvály.
„Slyš, můj lide, budu mluvit, †
Izraeli, proti tobě budu svědčit, *
já jsem Bůh, tvůj Bůh!
Nekárám tě pro tvé oběti, *
vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Nemusím brát býka z tvého chléva *
ani kozly z tvých ohrad.
Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *
a na svých horách mám zvířat na tisíce.
Znám všechny ptáky na nebi, *
mé je vše, co se hemží na poli.
Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *
vždyť můj je svět se vším, co ho plní!
Copak požívám maso z býků *
či piji kozlí krev?
Přinášej Bohu oběť chvály *
a plň Nejvyššímu své sliby!
Pak mě vzývej ve dni soužení, *
vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Přinášej Bohu oběť chvály.
3. ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly.
Ale hříšníkovi Bůh praví: †
„Proč odříkáváš má přikázání *
a bereš do úst mou smlouvu
ty, který nenávidíš kázeň *
a má slova házíš za sebe?
Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *
a s cizoložníky jsi míval účast.
Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *
a tvůj jazyk osnoval úskok.
Bavil ses pomlouváním svého bratra, *
tupil jsi syna své matky.
Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †
Myslil jsi, že jsem jako ty? *
Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!
Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *
Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!
Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *
kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly.
Slyš, můj lide, budu mluvit,
slyš můj hlas, já jsem tvůj Bůh.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi
2,1-15
Výzva k modlitbě
První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a (došli) k poznání pravdy. Je totiž (jenom) jediný Bůh a (jenom) jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola – to mluvím pravdu a nelžu – za učitele víry a pravdy mezi pohany.
Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru. Podobně i ženy se mají chovat důstojně. Ať se zdobí, ale počestně a cudně: ne (marnivými) účesy, zlatými (šperky), perlami nebo drahými šaty, ale spíše dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se hlásí k bázni Boží.
Poučování má každá žena přijímat v tichosti a plné podřízenosti. Nedovoluji, aby žena sama poučovala ani aby vládla nad mužem; má se v tichosti držet zpátky. První byl přece stvořen Adam, (teprve) potom Eva. A svést se nedal Adam, nýbrž svést se dala žena, a tak klesla. Ale zachrání se mateřstvím, jen když vytrvá ve víře, v lásce, (snaze) o svatý život a v cudnosti.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
1 Tim 2,5-6; Žid 2,17
Je jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš. * On vydal sám sebe jako výkupné za všechny.
Proto se ve všem musel připodobnit svým bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným. * On vydal sám sebe jako výkupné za všechny.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilie svatého Jana Pavla II., papeže
(AAS 92 [2000], 671-672)
Kristovo poselství o milosrdenství
Moje radost je dnes opravdu veliká, když mohu celé církvi ukázat život a svědectví sestry Faustiny Kowalské jako Boží dar naší době. Podle Boží prozřetelnosti je celý život této pokorné dcery Polska zcela propojen s dějinami dvacátého století — toho století, které právě končí. Vždyť to bylo mezi první a druhou světovou válkou, kdy jí Kristus svěřil poselství o svém milosrdenství. Kdo si to pamatují, kdo byli svědky a účastníky událostí oněch let a hrozného utrpení, které postihlo miliony lidí, ti velmi dobře vědí, jak byla zvěst o Božím milosrdenství potřebná.
Ježíš sestře Faustině řekl: „Lidstvo nenalezne pokoj, dokud se s důvěrou neobrátí k mému milosrdenství.“ Toto poselství o Božím milosrdenství je díky činnosti polské řeholnice navždy spjato s dvacátým stoletím — posledním stoletím druhého tisíciletí a mostem k tisíciletí třetímu. To poselství není nové, lze ho však pokládat za dar zvláštního osvícení, které nás vede k intenzivnějšímu prožívání velikonoční radostné zvěsti, abychom ji nesli jako paprsek světla mužům a ženám naší doby.
Co nám přinesou léta, která jsou před námi? Jaká bude budoucnost člověka na zemi? To nám není dáno vědět. Přesto je jisté, že vedle nových věcí prospěšných nebudou bohužel scházet zkušenosti bolestné. Ale na cestu bude lidem třetího tisíciletí svítit světlo Božího milosrdenství, které chtěl Pán jakoby znovu svěřit lidstvu prostřednictvím charismatu sestry Faustiny.
Je zapotřebí, aby lidstvo — jako svého času apoštolové — přijalo ve večeřadle dějin zmrtvýchvstalého Krista, který ukazuje rány po svém ukřižování a opakuje: Pokoj vám! Je nutné, aby se lidstvo nechalo prozářit a proniknout Duchem, kterého mu zmrtvýchvstalý Kristus dává. Je to Duch, který uzdravuje rány srdce, bourá bariéry oddělující nás od Boha a rozdělující nás navzájem a obnovuje společnou radost z Otcovy lásky a z bratrské jednoty.
Kristus nás naučil, že „člověk nejen přijímá a zakouší milosrdenství od Boha, ale je povinen také sám prokazovat milosrdenství druhým: Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“ Ježíš nám ukázal mnoho cest milosrdenství — milosrdenství nejen odpouští hříchy, ale vychází vstříc všem lidským potřebám. Ježíš se sklonil ke každé lidské bídě, hmotné i duchovní.
Kristovo poselství o milosrdenství k nám stále přichází v gestu jeho rukou, které vztahuje k trpícímu člověku. A právě tak Krista viděla sestra Faustina a tak ho hlásala lidem všech kontinentů. Zatímco byla skrytá ve svém konventu v Lagiewnikách v Krakově, učinila ze svého života zpěv oslavující milosrdenství: Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žl 89 (88),2; 103 (102),8
Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, * po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. * Po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys svaté Faustině svěřil poslání hlásat nezměrné bohatství tvého nekonečného milosrdenství; na její přímluvu dej, abychom podle jejího příkladu plně důvěřovali v tvou dobrotu a velkoryse konali skutky lásky. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky