Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Veliká je milost dána
věřícím od Krista Pána,
by se z ní těšili
a s vírou dobře činili;
za tu milost jej milujme,
věrně následujme.
On nám dá nebeské zboží,
neboť jsme synové Boží;
učme se od něho,
berme svatý příklad z něho,
tak jako on nás miloval
a nám přikazoval.
A všem, kteří jeho jménem
slouží jeho svatým slovem,
proň vše opouštějíc,
těm slíbeno zde stokrát víc;
ty on zvláště opatruje,
láskou zahrnuje.
V nebi chce jim více dáti,
věčnou ctí korunovati,
tam budou jasnější,
nad všechny hvězdy skvělejší,
budou míti slávu z něho
ti poslové jeho.
Vizme spolu, všichni věrní,
že práce nadarmo není
pro Krista milého
zde v následování jeho.
Prosme, ať nás k ní vzbuzuje
a v ní posiluje.
ŽALMY
1. ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo. †
Miluji tě, Hospodine, má sílo, *
† Hospodine, má skálo, mé útočiště; zachránce můj!
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, *
můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má!
Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, *
a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Obklopil mě smrtící příboj, *
přepadly mě záhubné přívaly,
ovinula mě osidla podsvětí, *
ohrozily mě léčky smrti.
Ve své tísni jsem vzýval Hospodina, *
k svému Bohu jsem volal o pomoc:
Ze své svatyně slyšel můj hlas, *
mé volání proniklo k jeho sluchu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo.
2. ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.
Zachvěla se a zatřásla země, †
zakolísaly základy hor *
a zachvěly se, neboť vzplál hněvem.
Vystoupil kouř z jeho chřípí, †
sžírající oheň z jeho úst, *
žhavé uhlí od něho vzplálo.
Nebesa sklonil a sestoupil, *
černý mrak byl pod jeho nohama.
Jel na cherubu a letěl, *
nesl se na křídlech větru.
Jako rouchem se temnotou oděl, *
zahalil se do tmavých vod, do hustých mračen.
Bleskem v jeho dohledu *
vzplálo žhavé uhlí.
Z nebe Hospodin zahřměl, *
Nejvyšší zaburácel svým hlasem.
Vyslal své šípy a rozptýlil je, *
vyslal přemnohé blesky a rozdrtil je.
Tu se ukázala dna oceánů, *
základy země byly obnaženy,
když Hospodin pohrozil, *
když zavanul dech jeho hněvu.
Napřáhl svou ruku z výšin a uchopil mě, *
vyprostil mě ze spousty vod,
vyrval mě mému mocnému nepříteli, *
těm, kdo mě nenáviděli, kdo mě předčili silou.
Přepadli mě v den pro mě osudný, *
ale Hospodin se mě zastal.
Vyvedl mě na volné prostranství, *
vysvobodil mě, protože mě má rád.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.
3. ant. Hospodin je mé světlo a má spása.
Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *
odměnil mě podle čistoty mých rukou.
Vždyť jsem zachovával Hospodinovy cesty, *
nevzdálil jsem se hříchem od svého Boha.
Neboť jsem míval na zřeteli všechny jeho příkazy, *
jeho nařízením jsem se nevyhýbal,
ale byl jsem před ním bez úhony, *
uchoval jsem se bez viny.
Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *
podle čistoty mých rukou, kterou vidí svýma očima.
K dobrému člověku se chováš dobrotivě, *
s bezúhonným zacházíš láskyplně,
s upřímným jednáš upřímně, *
s vychytralým však obezřetně.
Neboť pokorný lid ty zachraňuješ, *
ale ponižuješ oči zpupných.
Ano, ty Hospodine, zažehuješ mou svítilnu, *
mou temnotu ozařuješ, můj Bože!
S tebou se vrhám na šiky nepřátel *
a hradby ztékám se svým Bohem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodin je mé světlo a má spása.
Všichni Ježíšovi přisvědčovali
a divili se milým slovům z jeho úst.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
37,1-14
Hospodin vzkřísí svůj národ
Hospodinova ruka na mě spočinula, Hospodin mě v duchu vyvedl a přivedl do širokého údolí, které bylo plné kostí. Pak mi poručil jít kolem nich dokola – bylo jich totiž na širém poli velmi mnoho a byly už velmi vyschlé – a řekl mi: „Synu člověka, mohou tyto kosti ožít?“ Odpověděl jsem: „Pane, Hospodine, ty to víš!“ Pak mi pravil: „Prorokuj o těchto kostech! Řekneš jim: Suché kosti, slyšte Hospodinovo slovo! Tak praví Pán, Hospodin, těmto kostem: Vdechnu vám dech (života) a znovu ožijete. Dám na vás zase šlachy, přikryji vás masem, potáhnu vás kůží, dám vám dech (života) a ožijete. Tak poznáte, že já jsem Hospodin.“
Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo rozkázáno. Když jsem prorokoval, nastal hluk, veliké chrastění, kosti se spojovaly jedna s druhou. Viděl jsem potom, jak se na nich objevily šlachy, vyrostlo maso, svrchu je potáhla kůže, ale nebyl v nich život. Potom mi řekl: „Prorokuj k dechu (života), prorokuj, synu člověka, a řekni k dechu (života): Tak praví Pán, Hospodin: Přijď, dechu (života), od čtyř větrů a věj na tyto zabité, ať ožijí!“
Když jsem prorokoval, jak mi poručil, vešel do nich dech (života), ožili a postavili se na nohy – byl to velmi veliký zástup.
Pak mi řekl: „Synu člověka, tyto kosti, to je celý Izraelův dům. Stále jen říkají: ‚Uschly naše kosti, zhynula naše naděje, veta je po nás!‘ Proto prorokuj a řekni jim: Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal“ – praví Hospodin.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Ez 37,12.14; Jan 11,25
Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide. * Vdechnu vám svého ducha a ožijete.
Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít. * Vdechnu vám svého ducha a ožijete.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisů svatého Pia z Pietrelciny, kněze
(Editio 1994: II., 87-90, n. 8)
Stavební kameny věčného chrámu
Božský Umělec usilovně buší do spasitelného dláta a pečlivě opracovává kameny, aby je připravil pro stavbu věčného chrámu. Tak zpívá naše laskavá matka svatá církev katolická v latinském hymnu liturgie posvěcení kostela. A opravdu to tak je.
Každou duši vyvolenou pro věčnou slávu lze velmi příhodně označit jako kámen určený pro stavbu věčné svatyně. Stavitel, jenž chce vystavět budovu co nejlépe, musí nejdříve opracovat kameny, ze kterých bude stavět. A toho dosáhne pomocí úderů kladiva a dláta. Stejně si počíná nebeský Otec vůči vyvoleným duším, které jeho nejvyšší moudrost a Prozřetelnost určily již od věků, že budou sloužit ke stavbě věčného chrámu.
Duše určená k tomu, aby kralovala s Kristem ve věčné slávě, musí být opracována údery kladiva a dláta; božský Umělec jich užívá, aby si připravil kameny, vyvolené duše. Ale co vlastně jsou tyto údery kladivem a dlátem? Temnota, má sestra, obavy, pokušení, zármutek ducha, duchovní bázlivost svědčící o nějaké nemoci, tělesné obtíže ...
Děkujte tedy nekonečné dobrotě věčného Otce, že vaši duši určenou ke spáse vede takovýmto způsobem. Proč se nehonosit tím, čím prošli i nejlepší ze všech otců? Otevřete své srdce tomuto nebeskému Lékaři duší a s plnou důvěrou se mu vrhněte do náručí. Vždyť vás vede jako vyvolené, abyste šli v zápětí za Ježíšem až na výšinu kalvárskou. Já na vás myslím s radostí a největším zájmem, jak si asi ve vás vede Boží milost.
Vůbec nepochybujte, že by sám Bůh neřídil všechno, co potkává vaši duši. Proto se nebojte, že narazíte na něco zlého, či na nějakou křivdu vůči Bohu. Musí vám stačit vědomí, že jste nikdy za celý svůj život neurazili Pána, že je naopak víc a více oslavován.
Jestliže se tento nejlaskavější Ženich vaší duše před vámi skrývá, nečiní tak proto, abyste si mysleli, že vás chce trestat za vaši nevěrnost, nýbrž proto, aby podrobil těžší zkoušce vaši věrnost a stálost a aby vás také vyléčil z nějakých neduhů, které naše tělesné oči tak dobře nevidí; totiž takové neduhy a hříchy, jakých není prost ani spravedlivý. V Písmu svatém se přece praví, že i spravedlivý sedmkrát padne.
A věřte mi, že kdybych vás nepoznal tak sklíčené, měl bych menší radost, protože bych si myslel, že vás Pán podělil perlami jen skrovně... Odhoďte své tíživé pochybnosti jako pokušení... Zbavte se i těch pochybností, které se týkají vašeho způsobu života, jako byste nenaslouchali Božímu volání a vzdorovali něžnému vábení Božského Ženicha. To všechno totiž nevychází z dobrého ducha, ale ze zlého. Jde tu o ďábelské pletichy, jejichž cílem je, abyste sešli z cesty dokonalosti nebo se alespoň na ní zastavili. Jenom neklesejte na mysli!
Kdykoliv se vám Ježíš ukáže, děkujte mu; a kdykoliv se před vámi skryje, také mu děkujte: to všechno patří ke slastem lásky. Toužím po tom, abyste s Ježíšem na kříži odevzdávali svého ducha a s Ježíšem abyste volali: Dokonáno jest!
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Ef 2,21-22
V Kristu Ježíši je celá stavba spojena a vyrůstá * ve svatý chrám v Pánu.
V něm i vy jste budováni působením Ducha v Boží příbytek, * ve svatý chrám v Pánu.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, tys vyznamenal svatého kněze Pia mimořádnou milostí: dopřáls mu sdílet bolesti tvého Syna na kříži a skrze jeho službu jsi rozmnožoval podivuhodné skutky svého milosrdenství; na jeho přímluvu dopřej i nám, ať jsme po celý život spojeni s Kristovým utrpením a smrtí a jednou šťastně dojdeme do slávy vzkříšení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky