Z knihy proroka Jeremiáše

42,1-16; 43,4-7

Osudy Jeremiáše a lidu po pádu Jeruzaléma

Všichni vůdcové ozbrojených tlup, Jochanan, syn Kareachův, Azarjáh, syn Hošajáhův, i ostatní lid od nejmenšího až po největšího přistoupili k proroku Jeremiášovi a řekli mu: „Vyslyš naši prosbu a modli se za nás k Hospodinu, svému Bohu, za celý tento zbytek, neboť zůstalo nás málo z mnoha, jak vidíš na vlastní oči. Ať nám Hospodin, tvůj Bůh, oznámí cestu, po které máme jít a co máme dělat.“

Prorok Jeremiáš jim řekl: „Vyslyším vás. Budu se modlit k Hospodinu, vašemu Bohu, jak si přejete. Všechno, co mi odpoví, vám oznámím, nic vám nezamlčím.“ Oni řekli Jeremiášovi: „Ať je nám Hospodin pravdivým a věrným svědkem, že uděláme všechno, s čím tě k nám Hospodin pošle. Ať je to příjemné nebo ne, poslechneme hlas Hospodina, našeho Boha, k němuž tě posíláme, aby nám bylo dobře, když budeme poslouchat hlas Hospodina, našeho Boha.“

Když uplynulo deset dní, Hospodin oslovil Jeremiáše. Ten povolal Jochanana, syna Kareachova, a všecky vůdce tlup, kteří byli s ním, i všechen lid od nejmenšího až po největšího a řekl jim: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele, k němuž jste mě poslali, abych mu přednesl vaši prosbu: Jestliže zůstanete klidně v této zemi, vystavím vás a už nezbořím, zasadím a už nevyplením; je mi líto neštěstí, které jsem vám způsobil. Nebojte se babylónského krále, před nímž máte strach; nebojte se ho – praví Hospodin – neboť já jsem s vámi, pomohu vám a z jeho ruky vás vysvobodím. Dám vám u něho milost, že se nad vámi smiluje a nechá vás bydlet ve vaší zemi.

Jestliže však řeknete: ‚Nebudeme bydlet v této zemi‘, neposlechnete hlas Hospodina, svého Boha, ale naopak se rozhodnete: ‚Nikoli, půjdeme do egyptské země, abychom už neviděli válku, neslyšeli zvuk polnice, netrpěli hlad, tam se usadíme‘; pak tedy slyšte Hospodinovo slovo vy, kteří jste zbyli! Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jestliže upřete svůj zrak na Egypt, abyste tam šli, a vkročíte do něho, abyste tam bydleli: meč, kterého se bojíte, stihne vás tam v egyptské zemi a hlad, který vám působí starosti, přijde na vás v Egyptě a tam zemřete.

Jochanan, syn Kareachův, všichni vůdcové ozbrojených tlup a všechen lid neposlechli Hospodinův hlas, aby zůstali v judské zemi; ale Jochanan, syn Kareachův, a všichni vůdcové tlup vzali zbytky Judovců, kteří se ze všech národů, mezi něž se rozprchli, vrátili, aby bydleli v Judsku, muže, ženy, děti, královské dcery, všechny lidi, které zanechal Nabuzaradan, velitel tělesné stráže, s Gedaljáhem, synem Achikama, syna Šafanova, vzali i proroka Jeremiáše a Barucha, syna Nerijáhova, a vešli do egyptské země – neposlechli totiž Hospodinův hlas – a přišli až do Tafnesu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Jer 42,2; Pláč 5,3

Modli se za nás k Hospodinu, svému Bohu, za celý tento zbytek, * zůstalo nás málo z mnoha.

Stali jsme se sirotky bez otce, naše matky jsou jako vdovy. * Zůstalo nás málo z mnoha.

Z věroučné konstituce 2. vatikánského sněmu o církvi

(Lumen gentium, nn. 42.49.50)

Pronásledování církvi nikdy nebudou chybět

Ježíš, Syn Boží, projevil svou lásku k nám, když za nás obětoval svůj život; proto nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí svůj život za něho a za své bratry. Už od prvopočátku jsou a stále budou někteří křesťané voláni, aby přede všemi, zejména před pronásledovateli, podali toto největší svědectví lásky. Mučednictvím se učedník připodobňuje svému Mistru, který dobrovolně přijal smrt pro spásu světa, a ztotožňuje se s ním v prolití krve, proto si církev mučednictví váží jako vynikajícího daru a vrcholného důkazu lásky. Je to sice dopřáno jen malému počtu, ale všichni mají být připraveni vyznat Krista před lidmi a následovat ho cestou kříže v pronásledováních, která církvi nikdy nebudou chybět.

Všichni křesťané jsou tedy povoláni a zavázáni, aby usilovali o svatost a dokonalost podle svého stavu. Neboť všichni, kdo náležejí Kristu a mají jeho Ducha, vytvářejí jednu církev a v Kristu jsou navzájem spojeni. Jednota těch, kdo putují po této zemi, s bratry, kteří už zesnuli v pokoji Kristově, se nijak nepřerušuje, ba podle stálé víry církve se ještě posiluje vzájemným sdílením duchovních hodnot.

Církev vždycky věřila, že Kristovi apoštolové a mučedníci, kteří prolitím krve vydali nejvyšší svědectví víry a lásky, jsou s námi v Kristu těsně spojeni. A proto je zvlášť vřele uctívala stejně jako blahoslavenou Pannu Marii a svaté anděly a zbožně si vyprošovala jejich přímluvu.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jan 15,18-19.20

Jestliže vás svět nenávidí, uvažte, že mne nenáviděl dříve než vás. * Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co mu patří.

Když pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás. * Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co mu patří.