Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Veliká je milost dána
věřícím od Krista Pána,
by se z ní těšili
a s vírou dobře činili;
za tu milost jej milujme,
věrně následujme.
On nám dá nebeské zboží,
neboť jsme synové Boží;
učme se od něho,
berme svatý příklad z něho,
tak jako on nás miloval
a nám přikazoval.
A všem, kteří jeho jménem
slouží jeho svatým slovem,
proň vše opouštějíc,
těm slíbeno zde stokrát víc;
ty on zvláště opatruje,
láskou zahrnuje.
V nebi chce jim více dáti,
věčnou ctí korunovati,
tam budou jasnější,
nad všechny hvězdy skvělejší,
budou míti slávu z něho
ti poslové jeho.
Vizme spolu, všichni věrní,
že práce nadarmo není
pro Krista milého
zde v následování jeho.
Prosme, ať nás k ní vzbuzuje
a v ní posiluje.
ŽALMY
1. ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.
Zachraň mě, Bože, *
neboť vody mi sahají až k hrdlu.
Zapadl jsem do hlubokého bahna *
a nemám, oč bych se opřel nohou;
dostal jsem se do hluboké vody *
a proud mě zaplavuje
Unaven jsem již voláním, *
hrdlo mi ochraptělo;
oči mi zeslábly, *
když vyhlížím svého Boha.
Více než mám vlasů na hlavě, *
je těch, kteří mě bez důvodu nenávidí,
silnější než mé kosti jsou ti, kteří mě stíhají bez příčiny. *
Co jsem neuloupil, to mám vrátit?
Bože, ty znáš mou pošetilost, *
mé poklesky nejsou před tebou skryty.
Nechť nejsou kvůli mně zklamáni, kdo doufají v tebe, *
Pane, Hospodine zástupů,
nechť kvůli mně nejsou zbaveni naděje, kdo hledají tebe, *
Bože Izraele!
Vždyť pro tebe jsem snášel potupu, *
pohana pokryla mou tvář.
Svým bratrům stal jsem se cizincem, *
synům své matky neznámým.
Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, *
padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.
Postem jsem zkrušil svou duši, *
i to mi bylo na potupu.
Místo šatů jsem si oblékl žínici *
a byl jsem jim k smíchu.
Tlachají o mně ti, kteří sedí u brány, *
posměšně o mně zpívají opilci.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.
2. ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.
Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě *
v čas milosti, Bože!
Vyslyš mě ve své veliké lásce, *
věrně mi pomoz!
Vyprosť mě z bahna, abych neutonul, †
vysvoboď mě od těch, kteří mě nenávidí, *
vytáhni mě z hluboké vody!
Ať mě nezaplaví vodní příboj, †
ať mě nepohltí hlubina, *
ať propast nade mnou nezavře jícen!
Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, *
obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Neskrývej svou tvář před svým služebníkem; *
vždyť jsem v úzkostech, rychle mě vyslyš!
Přibliž se ke mně, vysvoboď mě, *
kvůli mým nepřátelům mě zachraň!
Ty znáš mou potupu, hanbu a zneuctění, *
před tebou jsou všichni moji protivníci.
Potupa zlomila mé srdce, a proto chřadnu, †
čekal jsem, že někdo bude mít soucit, ale nikdo tu nebyl, *
čekal jsem, kdo by mě potěšil, ale nikoho jsem nenašel.
Do pokrmu mi dali žluč *
a v žízni mě napojili octem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.
3. ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.
Já jsem ubohý a plný bolesti, *
ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc.
Písní budu slavit Boží jméno, *
velebit je budu zpěvem chvály.
To bude Hospodinu milejší než obětovat býka, *
než obětovat dobytče s kopyty a rohy.
Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; *
pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha!
Neboť Hospodin slyší chudáky, *
nepohrdá svými vězni.
Nechť ho chválí nebe a země, *
moře a vše, co se v nich hýbe.
Neboť Bůh pomůže Siónu †
a vystaví judská města: *
budou tam bydlit a obsadí je.
Zdědí je potomci jeho služebníků, *
budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.
Ukaž mi své cesty, Hospodine,
pouč nás o svých stezkách.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Micheáše
6,1-15
Hospodin soudí svůj lid
Slyšte, co mluví Hospodin!
„Vstaň, horám předlož svůj spor,
pahorky ať slyší tvůj hlas!“
Slyšte, hory, Hospodinovu při,
popřejte sluchu, základy země,
soudí se Hospodin se svým národem,
s Izraelem vede svůj spor.
„Lide můj, co jsem ti učinil,
v čem jsem tě unavil,
odpověz mi!
Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země,
z domu otroctví jsem tě vykoupil,
poslal jsem před tebou Mojžíše,
Áróna a Mirjam.
Lide můj, vzpomeň, prosím,
co zamýšlel Balak, moabský král,
a co mu odpověděl Bileam, syn Beorův;
(vzpomeň na svou cestu) od Šittim do Gilgalu,
abys poznal spravedlivé Hospodinovy soudy.“
„Co mám přinést Hospodinu,
s čím se mám sklonit před vznešeným Bohem?
Mám mu přinést zápalné oběti,
jednoroční býčky?
Má Hospodin zálibu v tisících beranů,
v desetitisících potoků oleje?
Mám mu dát za svůj zločin svého prvorozence,
plod svého života za hřích své duše?“
Člověče, řeklo se ti, co je dobré,
co od tebe Hospodin žádá:
co jiného než jednat spravedlivě, milovat milosrdenství
a pokorně kráčet se svým Bohem.
Hospodinův hlas volá na město
– a je moudré bát se tvého jména –:
„Slyšte, (členové) kmene i městské shromáždění!
Mám snášet nespravedlivou měřici,
nenáviděnou hubenou míru?
Mám prohlásit falešnou váhu za správnou
i váček s podvodným závažím?
Boháči (města) jsou plní násilí,
lež mluví jeho obyvatelé,
v jejich ústech je lstivý jazyk.
Proto jsem tě začal bít,
chci tě zničit pro tvoje hříchy.
Budeš jíst, ale nenasytíš se,
špína bude v tvém nitru;
něco si uložíš stranou, ale nezachráníš,
a co zachráníš, vydám meči!
Budeš rozsévat, ale nebudeš žnout,
budeš lisovat olivy, ale olejem se nebudeš mazat,
necháš kvasit mošt, ale víno nebudeš pít.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Mich 6,8; Žl 37 (36),3
Víš, co je dobré, co Hospodin od tebe žádá. * Jednej spravedlivě, miluj milosrdenství a pokorně kráčej se svým Bohem.
Doufej v Hospodina a čiň dobro, pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu. * Jednej spravedlivě, miluj milosrdenství a pokorně kráčej se svým Bohem.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisů svatého Maxmiliána Marie Kolbeho
(Scritti del P. Maximiliano M. Kolbe, trad. ital., vol. I., P. I., Padova 1971, pp. 75-77,166)
S apoštolskou horlivostí zprostředkovat spásu a posvěcení duší
Mám velikou radost, milý bratře, že jsi naplněn takovou horlivostí pro šíření slávy Boží. V současné době můžeme totiž se zármutkem pozorovat, jak se šíří v různých podobách – a to nejen mezi lidmi ve světě, ale i mezi řeholníky – jakási epidemická choroba, zvaná indiferentismus. Bůh je však hoden nekonečné slávy, a proto je naším prvním a hlavním úkolem, abychom mu podle svých skrovných možností vzdávali co největší slávu, i když takovou, jakou si od nás zasluhuje, mu pro svou ubohost nikdy nemůžeme vzdát.
Protože se však Boží sláva nejvíce projevuje ve spáse duší, které Kristus vykoupil svou krví, má být nejvyšší a nejpřednější snahou apoštolského života zprostředkovávat spásu a dokonalejší posvěcení co největšího počtu duší. Zmíním se krátce, jaká nejvhodnější cesta vede k tomuto cíli, totiž k uskutečnění Boží slávy a posvěcení co největšího počtu duší. Bůh je vševědoucí a nejvýš moudrý, a proto nejlépe ví, co máme stále konat pro jeho větší slávu, a svou vůli nám nejčastěji ukazuje prostřednictvím svých zástupců na zemi.
A proto nám bezpečně ukazuje Boží vůli jedině poslušnost. Představený se sice může mýlit, ale nemůže se stát, že bychom my, budeme-li se řídit poslušností, upadli v omyl. Jedině tehdy by nebyla poslušnost na místě, kdyby představený přikazoval něco, co by nesporně znamenalo porušení Božího zákona, i když třeba jen v nejmenším; v tom případě by představený nebyl věrným tlumočníkem Boží vůle.
Jedině Bůh je nekonečný, nejmoudřejší, nejsvětější, nejdobrotivější Pán, Stvořitel a Otec náš, počátek i konec, moudrost, moc a láska – to všechno je Bůh sám. A všechno, co je mimo Boha, má cenu podle toho, jak se to vztahuje k němu, neboť on je Stvořitel všeho, Vykupitel lidí a poslední cíl všeho tvorstva. A on nám ukazuje svou úctyhodnou vůli skrze své zástupce na zemi a táhne nás k sobě, a naším prostřednictvím chce k sobě přitáhnout také jiné duše a připoutat je k sobě dokonalejší láskou.
Hleď, bratře, jak je lidská důstojnost veliká skrze milosrdenství Boží. Poslušností jakoby překračujeme hranice naší nepatrnosti a shodujeme se s vůlí Boží, a ta nás řídí svou nekonečnou moudrostí a prozíravostí, abychom jednali správně. Ba dokonce, když se pevně opíráme o Boží vůli, jíž se nemůže nic stvořeného stavět na odpor, stáváme se silnějšími než všecko.
To je stezka moudrosti a prozíravosti, to je jediná cesta, jak můžeme vzdávat Bohu nejvyšší slávu. Kdyby byla jiná vhodnější cesta, Kristus by nám ji byl jistě ukázal svým slovem i příkladem. Ale Písmo svaté vystihuje jeho dlouhý život v Nazaretě slovy: A poslouchal je, a také zbývající část jeho života nám ukazuje ve světle poslušnosti, neboť na mnoha místech říká o Kristu, že sestoupil na svět, aby konal Otcovu vůli.
Milujme tedy, a milujme ze všech sil našeho nejlaskavějšího nebeského Otce, a projevem této dokonalé lásky ať je naše poslušnost, v níž je třeba se osvědčit právě tehdy, když se od nás žádá zřeknout se vlastní vůle. A neznáme vznešenější knihu, která by tak podporovala růst naší lásky k Bohu, než ukřižovaného Ježíše Krista.
To všechno získáme mnohem snadněji prostřednictvím Neposkvrněné Panny, neboť dobrotivý Bůh ji pověřil, aby rozdělovala dary jeho milosrdenství. Není pochyb, že vůle Mariina je pro nás totožná s vůlí Boží. A jestliže se jí zasvětíme, staneme se v jejích rukou nástrojem Božího milosrdenství, jako je ona nástrojem v rukou Božích. Dejme se tedy od ní řídit a vést, a pod jejím vedením buďme klidní a bez starosti. Vždyť ona nám všechno připraví, o všechno se postará, přijde nám ochotně na pomoc ve všech potřebách těla i duše a odstraní obtíže i strasti.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Ef 5,2.1; 6,6
Žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás jako dar v oběť, velmi příjemnou vůni Bohu. * Napodobujte Boha jako jeho milované děti.
Jako služebníci Kristovi, kteří z celé duše konají vůli Boží. * Napodobujte Boha jako jeho milované děti.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys naplnil svatého kněze a mučedníka Maxmiliána láskou k neposkvrněné Panně Marii a dávals mu sílu, aby z lásky k nesmrtelným duším byl ochoten položit život za své bližní, a stal se podobným tvému Synu i ve smrti; dej i nám poznat, že tě nejlíp oslavujeme, když neúnavně sloužíme druhým. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky