Z knihy proroka Ozeáše

2,4a-d.8-26

Izrael potrestaný za svou nevěru se vrátí k Bohu

Tak praví Hospodin:

„Obžalujte svou matku; obžalujte (ji),

ona není mou ženou

a já nejsem jejím mužem;

ať odstraní z tváře svá smilstva.

Proto jí zahradím

cestu trním,

vystavím zeď,

že nenajde své stezky.

Poběží za svými milenci,

ale nedostihne je,

bude je hledat, ale nenalezne.

Pak řekne: ‚Půjdu a vrátím se

ke svému prvnímu muži,

tehdy mi bylo lépe než nyní.‘

Neuznala, že já

jí dal obilí, víno i olej,

a zahrnul ji stříbrem

i zlatem, z nichž udělali Bála.

Proto vezmu zpět

své obilí v jeho čas,

i své víno v jeho dobu,

odejmu svou vlnu a len,

které přikrývaly její nahotu.

Pak odhalím její ohanbí

před očima jejích milenců,

nikdo ji nevytrhne z mé ruky.

Učiním konec veškeré její radosti,

její slavnosti, novoluní

i její sobotě a všem jejím svátkům.

Zpustoším její vinice i fíkové (sady),

o nichž řekla: ‚Jsou mojí mzdou,

kterou mě obdařili moji milenci.‘

Změním je v houštinu,

spase je divoká zvěř.

Potrestám ji za dny bálů,

kdy jim pálila kadidlo,

zdobila se kroužky a náhrdelníky,

kdy chodila za svými milenci

a na mě zapomněla

– praví Hospodin.

Proto ji přemluvím,

zavedu na poušť

a budu mluvit k jejímu srdci.

Ze stejného místa jí vrátím vinice

i údolí Achor, bránu naděje.

Bude poslušná

jak ve dnech své mladosti,

jako když vycházela z egyptské země.

V ten den

– praví Hospodin –

budeš ke mně volat: „Můj muži!“,

už ke mně nezvoláš: „Můj Bále!“

Jména bálů odejmu z jejích úst,

nebude se už pamatovat na jejich jména.

V ten den sjednám pro ně smlouvu

s divokou zvěří, s nebeským ptactvem

i s drobnou zvířenou země.

Luk, meč a válku

vyhladím ze země

a dám jim uléhat v bezpečí.

Navěky se s tebou zasnoubím,

zasnoubím se s tebou spravedlností a právem,

milosrdenstvím a slitováním.

Zasnoubím se s tebou věrností,

a tak poznáš Hospodina.

V ten den vyslyším

– praví Hospodin –

vyslyším nebesa

a ta vyslyší zemi.

Země vyslyší

obilí, víno a olej

a ty vyslyšíš Jizreele.

Zasadím si ho do země

a smiluji se nad (dcerou,

která byla nazvána) ‚Bez milosrdenství‘;

(synu, který byl nazván) ‚Nejsi můj lid‘,

řeknu: ‚Jsi můj lid!‘

a on odpoví: ‚Ty jsi můj Bůh!‘“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 19,7.9; Oz 2,22

Nadešla Beránkova svatba, jeho nevěsta se připravila. * Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.

Zasnoubím se s tebou věrností, a tak poznáš Hospodina. * Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.

Ze spisu „Duchovní píseň“ od svatého Jana od Kříže, kněze

(Red. A, str. 38)

Zasnoubím se s tebou navěky

Duše s Bohem spojená a v Boha přetvořená dýchá v Bohu a k Bohu zvláštním vznešeným dechem, podobným tomu, jímž dýchá sám v sobě Bůh, který v té duši přebývá, jako její vzor. Toto, jak to já chápu, chtěl vyslovit svatý Pavel, když říká: Protože jste synové, poslal Bůh do vašich srdcí Ducha svého Syna, který volá: Abba, Otče. Tak tomu bývá u dokonalých lidí.

Není divu, že je duše něčeho tak vznešeného schopna: dá-li jí Bůh milost dospět k jednotě, jež se podobá Božímu spojení v Nejsvětější Trojici, proč bychom nemohli uvěřit, že duše je s to myslet, poznávat a milovat v Trojici a spolu s touto Trojicí způsobem podobným samému Bohu, byť jen skrze účast, neboť to v ní působí sám Bůh?

Ale jak se to děje, nemůže žádná moc ani moudrost vyjádřit jinak než poukazem na to, jak nám Boží Syn tento vznešený stav a postavení sám vyprosil a zasloužil, že jsme se totiž stali Božími syny. Prosil přece Otce: Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal. Aby tak ve spojení se mnou vykonali totéž, co já. A dále řekl: Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne; ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.

Děje se to tak, že s nimi Otec sdílí tutéž lásku, kterou sdílí se Synem, i když ne podle přirozenosti jako se Synem, nýbrž skrze sjednocení a přetvoření láskou. Nemáme to tedy chápat tak, jako by tu Syn říkal Otci, aby všichni svatí byli jedno svou podstatou a přirozeností, jako jsou jedno Otec a Syn; znamená to pouze, aby byli jedno spojením lásky, jako jsou spojením v lásce jedno Otec se Synem. Takže se duším dostává darem spoluúčasti všeho toho, co Otci a Synu patří z přirozenosti: jsou tedy skrze účastenství skutečně bohy, protože se Bohu podobají a mají s ním podíl.

Proto říká Petr: Milost vám a pokoj kéž se rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. Jeho božská moc nám darovala všechno, (co potřebujeme) pro dosažení spásy a bohabojného života, totiž tím, že poznáváme toho, který nás povolal, (aby se projevila) jeho moc a sláva. A proto jsme od něho dostali vzácná a nesmírná přislíbení: abyste tím měli účast na božské přirozenosti. Aby se duše opravdu podílela na díle Trojice v této výše řečené jednotě, to je v plnosti možné jistě jen v budoucím životě; ale už v tomto životě může člověk zakusit nevšední náznak toho a přímou předchuť.

Co však děláte, vy duše, stvořené k tomu, abyste užívaly takových nesmírných darů? Kam to obracíte své úsilí? Slepota Adamových dětí je věru k pláči; ačkoli je zaplavuje tolik světla, nic nevidí a vůči tak mocnému volání jsou naprosto hluší.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Jan 3,1.2

Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil: * nejen že se smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme.

Víme, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. * Nejen že se smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme.