Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Veliká je milost dána
věřícím od Krista Pána,
by se z ní těšili
a s vírou dobře činili;
za tu milost jej milujme,
věrně následujme.
On nám dá nebeské zboží,
neboť jsme synové Boží;
učme se od něho,
berme svatý příklad z něho,
tak jako on nás miloval
a nám přikazoval.
A všem, kteří jeho jménem
slouží jeho svatým slovem,
proň vše opouštějíc,
těm slíbeno zde stokrát víc;
ty on zvláště opatruje,
láskou zahrnuje.
V nebi chce jim více dáti,
věčnou ctí korunovati,
tam budou jasnější,
nad všechny hvězdy skvělejší,
budou míti slávu z něho
ti poslové jeho.
Vizme spolu, všichni věrní,
že práce nadarmo není
pro Krista milého
zde v následování jeho.
Prosme, ať nás k ní vzbuzuje
a v ní posiluje.
ŽALMY
1. ant. Veleb, duše má, Hospodina, a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní.
Veleb, duše má, Hospodina, *
vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno!
Veleb, duše má, Hospodina, *
a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
On odpouští všechny tvé viny, *
on léčí všechny tvé neduhy.
On vykupuje tvůj život ze záhuby, *
on tě věnčí láskou a slitováním.
On štěstím sytí tvůj život, *
jak orlu se obnovuje tvé mládí.
Hospodin koná spravedlivé skutky, *
zjednává právo všem utlačeným,
Oznámil své plány Mojžíšovi, *
izraelským synům své skutky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Veleb, duše má, Hospodina, a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní.
2. ant. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Hospodin je milosrdný a milostivý, *
shovívavý a nadmíru dobrotivý.
Nechce se přít ustavičně *
ani se hněvat navěky.
Nejedná s námi podle našich hříchů *
ani podle našich vin nám neodplácí.
Jak vysoko je nebe nad zemí, *
tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.
Jak vzdálen je východ od západu, *
tak vzdaluje od nás naše nepravosti.
Jako se smilovává otec nad syny, *
tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Neboť on ví, z čeho jsme utvořeni, *
má v paměti, že jsme jen prach.
Dni člověka jsou jako tráva, *
kvete jak polní květ.
Sotva jej vítr ovane – již ho není, *
nezbude po něm ani stopa.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
3. ant. Velebte Hospodina, všechna jeho díla.
Hospodinova láska však od věků na věky †
pro všechny, kdo se ho bojí, *
a jeho spravedlnost jde z dětí na děti
pro ty, kteří zachovávají jeho smlouvu, *
kteří pamatují na jeho přikázání tím, že je plní.
Hospodin si zřídil na nebi trůn *
a všechno řídí jeho vláda.
Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, †
mocní silou, dbalí jeho rozkazů, *
poslušní na jeho slovo.
Velebte Hospodina, všechny jeho zástupy, *
jeho služebníci, kteří plníte jeho vůli!
Velebte Hospodina, všechna jeho díla, †
na všech místech jeho moci: *
veleb, duše má, Hospodina!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Velebte Hospodina, všechna jeho díla.
Pouč mě, Hospodine, o smyslu svých nařízení
a budu rozjímat o tvých divech.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
7,1-21
Job znechucen životem volá k Bohu
Job se ujal slova a řekl:
„Což nejsou svízele údělem člověka na zemi,
dni jeho jako dni nádeníka?
Jak otrok touží po stínu,
jak nádeník čeká na svou výplatu,
tak jsem dostal v úděl měsíce bídy
a noci soužení byly mně přiděleny.
Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu?
Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu.
Mé tělo se obléklo do hniloby a šupin prachu,
má kůže svraskala a mokvá.
Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek,
plynou bez naděje.
Pamatuj, že můj život je jako dech,
mé oko již nikdy neuzří štěstí.
Oko, které by mě chtělo vidět, mě už nespatří,
tvé oko mě hledá, ale já už nejsem.
Odlétá oblak a mizí,
ten, kdo sestoupí do hrobu, již z něho nevystoupí.
Nevrátí se už do svého domu,
jeho příbytek ho už neuvidí.
Proto již nemohu zdržet svá ústa,
v soužení svého ducha budu mluvit,
naříkat v úzkostech duše.
Copak jsem moře či mořská obluda,
že proti mně stavíš stráže?
Když si myslím, že útěchu najdu na lůžku,
že moje lože mi pomůže snášet soužení,
tu mě děsíš ve snách,
ve vidinách mě strašíš,
že by mé hrdlo dalo přednost uškrcení
a mé kosti (by daly přednost) smrti.
Chřadnu, dlouho nebudu žít,
nech mě, vždyť mé dny jsou jen závan větru.
Co je člověk, že ho tak ceníš,
že si ho všímáš?
Každého jitra ho zkoušíš,
každou chvíli ho zkoumáš.
Kdy už mě necháš o samotě,
(kdy) mi dáš pokoj, abych aspoň slinu moh’ polknout?
Jestliže jsem hřešil, co jsem ti udělal,
tobě, který hlídáš lidi?
Proč sis mě vzal za cíl útoků,
proč jsem na obtíž?
Proč tedy neodpustíš moji urážku,
nepromineš mou vinu?
Vždyť brzo ulehnu do země,
když mě budeš hledat, už nebudu.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Job 7,5.7.6
Mé tělo se obléklo do hniloby a šupin prachu, má kůže svraskala a mokvá. * Pamatuj, Bože, že můj život je jako dech.
Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. * Pamatuj, Bože, že můj život je jako dech.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Řehoře Velikého, papeže
(Lib. 11,36: MGH, 1899, Epistolæ, 2,305-306)
Anglický národ osvítilo světlo víry
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle, neboť obilné zrno padlo do země a odumřelo, aby vydalo hojný užitek. A ten, z jehož smrti žijeme, z jehož slabosti jsme silní, jehož utrpením jsme zbaveni utrpení, pro jehož lásku hledáme v Británii bratry, které ani neznáme, a jehož milostí nacházíme ty, které jsme hledali, ačkoli jsme je neznali, ten nevládne jen v nebi.
Kdo je schopen vylíčit radost, která se zmocnila srdce všech věřících, že anglický národ působením milosti všemohoucího Boha i tvým úsilím, bratře, se zbavil temnoty bludů a dal se osvítit světlem pravé víry; že s plným přesvědčením teď šlape po modlách, jimž se předtím s nesmyslným strachem podroboval; že se s čistým srdcem koří všemohoucímu Bohu; že povstal ze špatností a drží se správných zásad, které jsou mu zvěstovány; že se duchem podřizuje božským přikázáním a roste v poznání; že se při modlitbě sklání až k zemi, aby jeho mysl nezůstávala při zemi. Čí je to dílo, ne-li toho, který řekl: Můj Otec je až dosud činný, i já jsem činný?
Aby ukázal, že se svět neobrací lidskou moudrostí, ale silou Boží, poslal Bůh do světa a vybral si za hlasatele lidi nevzdělané. A dělá to i teď, neboť koná v anglickém národě prostřednictvím lidí slabých veliké věci. Ale takový už je tento nebeský dar, nejmilejší bratře, že vedle veliké radosti přináší i velikou obavu.
Vím dobře, že všemohoucí Bůh činí skrze tvou lásku v národě, který si vyvolil, veliké divy. Musíš se však pro tento Boží dar s bázní radovat a s radostí bát; radovat se, neboť vnější divy přitahují srdce Angličanů k vnitřní milosti; bát se však, aby se slabý duch pro ta znamení zpupně nepovyšoval: to, co mu navenek přináší čest, mohlo by mu být vnitřně pro jeho domýšlivost příležitostí k pádu.
Musíme mít na mysli, jak se učedníci s radostí vrátili z hlásání evangelia a řekli svému nebeskému Učiteli: Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu. Ihned však museli vyslechnout odpověď: Neradujte se z toho, spíše se radujte, že jsou vaše jména zapsána v nebi.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Flp 3,17; 4,9; 1 Kor 1,10a
Bratři, jednejte tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. * Dělejte to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.
Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno. * Dělejte to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys přivedl kázáním svatého biskupa Augustina lid Anglie k světlu evangelia; prosíme tě, dej, ať příklad jeho apoštolského úsilí přináší v tvé církvi trvalý užitek. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky