Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? *

Daleko jsi od mých proseb, od mého hlasitého nářku.

Bože můj, volám ve dne – a neslyšíš, *

v noci – a nevšímáš si mě.

Ty však trůníš ve svatyni, *

chloubo Izraele!

V tebe doufali naši otcové, *

doufali a zachránils je.

K tobě volali a byli vysvobozeni, *

v tebe doufali a nebyli zklamáni.

Já však jsem červ, a ne člověk, *

na pohanu lidem, na potupu chátře.

Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, *

šklebí rty, pokyvují hlavou:

„Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, *

ať ho zachrání, má-li ho rád!“

Ano, tys mě vyvedl z matčina lůna *

a dávals mi bezpečně spočinout na jejích ňadrech.

Na tebe jsem byl odkázán od narození, *

od klína mé matky jsi ty mým Bohem.

Nevzdaluj se ode mě, neboť jsem v tísni, *

buď blízko, vždyť nemám pomocníka.

Obklopuje mě množství býků, *

bašanští tuři mě obkličují.

Své tlamy na mě otvírají *

jak dravý lev řvoucí.

Roztékám se jako voda, *

všechny kosti se mi rozpojily,

mé srdce je jako vosk, *

roztavuje se mi v útrobách.

Hrdlo mám vyschlé jako střepina †

a jazyk se mi přilepil k patru, *

přivedls mě do prachu smrti.

Neboť mě obkličuje smečka psů, *

tlupa zlosynů mě svírá.

Probodli mi ruce i nohy, *

spočítat mohu všechny své kosti.

Zevlují, pasou se pohledem na mě; †

dělí se o můj oděv, *

losují o můj šat.

Ty však, Hospodine, nestůj daleko, *

má sílo, pospěš mi na pomoc!

Mou duši od meče vysvoboď *

z drápů psa můj život,

zachraň mě ze lví tlamy, *

mě ubohého z buvolích rohů!

Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, *

uprostřed shromáždění budu tě chválit.

„Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, †

slavte ho, všichni z Jakubova potomstva, *

boj se ho, celé Izraelovo plémě!

Nezošklivil si ubožákovu bídu, nepohrdl jí, †

neskryl před ním svou tvář, *

vyslyšel ho, když k němu křičel.“

Pro něj ho budu chválit ve velkém shromáždění, *

své sliby splním před těmi, kdo ho ctí.

Chudí se najedí do sytosti, †

kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: *

„Navěky ať žije vaše srdce!“

Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí *

všechny končiny země,

před ním se skloní *

všechna lidská pokolení,

protože Hospodinu náleží vláda, *

on sám panuje nad národy.

Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, *

před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.

I má duše bude pro něho žít, *

mé potomstvo bude mu sloužit.

Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, †

lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: *

„To udělal Hospodin!“