Z knihy proroka Izaiáše

26,7-21

Píseň spravedlivých; příslib vzkříšení

Stezka spravedlivého je přímá,

spravedlivému rovnáš cestu.

Ano, čekáme na tebe, jak budeš soudit, Hospodine,

tvé jméno a vzpomínka na tebe jsou touhou duše.

Svou duší po tobě toužím v noci,

ale i v duchu tě hledám svým srdcem.

Až zazáří tvé rozsudky na zemi,

naučí se spravedlnosti obyvatelé světa.

Jestliže bezbožný dostane milost,

spravedlnosti se nenaučí;

v zemi práva jedná podle,

na Hospodinovu vznešenost nedbá.

Hospodine, tvá ruka je zdvižena – ale (oni to) nevidí.

Ať ke své hanbě uvidí, jak se o svůj lid staráš!

Oheň, kterým (planou) tvoji nepřátelé, ať je pohltí!

Hospodine, uděl nám pokoj,

neboť i všechny naše skutky jsou tvým dílem.

Hospodine, náš Bože, jiní páni než ty nám vládli,

ale jen v tobě budeme chválit tvé jméno.

Mrtví neožijí,

stíny nepovstanou,

proto jsi je potrestal a zničil,

zahladil jsi každou vzpomínku na ně.

Rozmnožil jsi národ, Hospodine,

rozmnožil jsi národ, oslavil jsi sebe,

rozšířil jsi všechny hranice země.

Hospodine, v úzkosti tě hledali,

mumlali zaříkání, když je (stíhal) tvůj trest.

Jako těhotná žena, když se blíží k porodu,

svíjí se a v bolestech křičí,

tak jsme byli před tebou, Hospodine.

Počali jsme a jako k porodu jsme pracovali,

a porodili jsme vítr;

nepřinesli jsme zemi spásu,

nenarodili se obyvatelé pro svět.

Ožijí tvoji mrtví, moji pobití vstanou.

Vzbuďte se a zajásejte, obyvatelé prachu.

Tvá rosa je rosou světla,

země zrodí stíny.

Nuže, můj lide, vejdi do svých komnat,

zavři za sebou dveře,

skryj se na chvilku,

dokud nepřejde hněv.

Neboť hle, Hospodin vyjde ze svého sídla,

aby potrestal nepravost obyvatel země;

země odhalí svou krev

a nepřikryje už své povražděné.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Iz 26,19; Dan 12,2

Mrtví ožijí, jejich těla vstanou, * vzbudí se a zajásají obyvatelé prachu.

Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země. * Vzbudí se.

Z listu svatého Jana Pavla II., papeže, k 700. výročí Svaté chýše v Loretu

(List Mons. P. Macchimu, 15. srpna 1993: Insegnamenti di Giovanni Paolo II XVI/2, 526-537)

Maria je tělesným a duchovním prostorem Vtělení

Svatá chýše v Loretu není jen „relikvie“ – je to i vzácná konkrétní „ikona“. Není to „ikona“ abstraktních pravd, ale jedné události a jednoho tajemství: Vtělení Slova.

Vtělení, které se v těchto svatých zdech připomíná, dostává v jediném okamžiku svůj pravý biblický smysl; nejedná se totiž o pouhou nauku o sjednocení božského a lidského, ale spíš o událost, která se stala v konkrétním bodě času a prostoru – tak jak to podivuhodně vyjadřují apoštolova slova: Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy.

Ta žena je Maria; je, abychom tak řekli, „prostorem“ tělesným a zároveň duchovním, v němž se událo Vtělení. Tuto konkrétnost jakoby plasticky připomíná i dům, v kterém žila.

Připomínka skrytého života v Nazaretě vyvolává velmi konkrétní otázky, které jsou blízké zkušenosti každého muže a každé ženy. Obnovuje smysl pro svatost rodiny: v jediném okamžiku ukazuje souhrn dnes tak ohrožených hodnot, jako jsou věrnost, úcta k životu, výchova dětí, modlitba. Křesťanské rodiny je mohou znovu najít mezi stěnami této Svaté chýše, první a příkladné „domácí církve“ v historii.

Svatá chýše zároveň připomíná velikost povolání k zasvěcenému životu a k panenství pro Království. Toto povolání mělo svůj slavný počátek v osobě Marie, Panny i Matky.

Mladým lidem, kterých putuje do Matčiny Svaté chýše nespočet, pak chci opakovat slova, která jsem jim řekl už kdysi: „Jděte k Marii, jděte s Marií … nechte ve svém srdci znít její ‚fiat‘.“ Kéž jsou mladí lidé ve světle toho, co je učí dům v Nazaretě, schopni obnovit své nasazení katolických laiků znovu přinést Krista do srdcí, do rodin, do kultury a do společnosti.

Nanejvýš vhodnou příležitost k prohloubení tady nachází i spravedlivé úsilí naší doby, aby bylo ženě přiznáno místo, které jí v církvi a ve společnosti náleží. Tím, že Bůh poslal svého Syna, narozeného ze ženy, byla každá žena v Marii povznesena k takové důstojnosti, že nad ni nelze myslet důstojnost větší.

Žádná teoretická úvaha kromě toho nemůže zdůraznit důstojnost lidské práce tak jako prostá skutečnost, že Boží Syn pracoval v Nazaretě a chtěl, by ho nazývali syn tesařův.

Konečně, jak bychom se mohli nezmínit o „volbě ve prospěch chudých“, kterou církev učinila na koncilu a později stále jasněji zdůrazňovala? Strohé a skromné stěny Svaté chýše viditelně připomínají, že v Marii začal tuto volbu slavnostně uplatňovat sám Bůh. „Ona,“ jak říká krásný koncilní text, „vyniká mezi pokornými a chudými Páně, kteří od něho s důvěrou očekávají a přijímají spásu.“

Co se týče chudoby a utrpení, v dějinách této svatyně měli vždycky své zvláštní místo nemocní. Byli mezi prvními, kdo jako poutníci přicházeli ke Svaté chýši a šířili pověst o ní mezi národy. Kde jinde by mohli být přijímáni lépe než v domě té, kterou v Loretánských litaniích vzýváme jako „uzdravení nemocných“ a „těšitelku zarmoucených“?

Jak řekl Jan XXIII: „Kéž je tato svatyně v Loretu vždycky oknem otevřeným do světa a tak přivolává tajemná slova zvěstující posvěcení duší, rodin i národů.“

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jsi opravdu požehnaná mezi ženami, protože Bůh si u tebe postavil svůj stan. * Zasvětíš Pánu množství národů.

Tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout. * Zasvětíš.