Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Dopřej mi chuť k jídlu, Pane,
a také něco, co bych jed,
dej mi zdravé tělo, Pane,
a nauč mě s ním zacházet.
Dej mi zdravý rozum, Pane,
ať vidím dobro kolem nás,
ať se hříchem nevyděsím
a napravit jej umím včas.
Dej mi mladou duši, Pane,
ať nenaříká, nereptá,
dej, ať neberu moc vážně
své pošetilé, malé já.
Dej mi, prosím, humor, Pane,
a milost, abych chápal vtip,
ať mám radost ze života
a umím druhé potěšit.
Nebo:
Toužíš, má duše, Boha milovat
jak tebe on? Ztiš se, rozjímej skrytě,
vnímej ten pohled lásky, kterým zří tě
sám on, toužící chrámem svým tě zvát.
Neváhal Otec svého Syna dát
a stále dává jej. On pohostí tě,
vždyť dědic slávy jsi a Boží dítě,
máš dostat vše, co on jen může dát.
Sláb, oloupený, zraněn velice,
odhodlán smrtí ztrátu vykoupit,
Syn slávy přišel k nám a na kříž vbit,
sejmul z nás pouta ďábla vetřelce.
Je dar, že nesem obraz Boží líce,
Bůh v lidském těle však, toť mnohem více!
ŽALMY
1. ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
Nehněvej se na ty, kdo konají zlo, *
nezáviď těm, kdo páchají nepravost,
vždyť zvadnou rychle jako tráva, *
jako zelená bylina uschnou.
Doufej v Hospodina a čiň dobro, *
pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu.
Raduj se v Hospodinu *
a dá ti, po čem touží tvé srdce.
Hospodinu svěř svůj osud, *
v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
Tvé spravedlnosti dá vzejít jako světlu, *
tvému právu jak polednímu jasu.
Spočiň v Hospodinu a důvěřuj v něho! †
Nezlob se na toho, kdo má v životě štěstí *
a při tom strojí úklady.
Přestaň se hněvat a zanech zlosti, *
nepohoršuj se, to vede jen k zlému.
Neboť zločinci budou vyhlazeni, *
kdo však doufají v Hospodina, budou vlastnit zemi.
Ještě chvíli – a bezbožník zmizí, *
nadarmo se budeš pídit po jeho stopě.
Pokorní však budou vlastnit zemi, *
budou se těšit z hlubokého klidu.
Ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
2. ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.
Bezbožník strojí úklady spravedlivému, *
skřípá proti němu zuby.
Pán se mu však směje, *
vidí, že se blíží jeho den.
Bezbožní tasí meč, napínají svůj luk, †
aby skláli chudáka a ubožáka, *
aby povraždili ty, kdo žijí správně.
Meč jim však vnikne do vlastního srdce *
a jejich luky se zlámou.
Lepší je troška, kterou má spravedlivý, *
než velké bohatství bezbožníků,
neboť ramena bezbožníků budou zpřerážena, *
ale spravedlivé Hospodin podpírá.
Hospodin pečuje o život bezúhonných, *
dědictví jejich přetrvá věky.
Nebudou zahanbeni v dobách neštěstí, *
nasytí se ve dnech hladu.
Ano, bezbožníci zhynou, †
nepřátelé Hospodinovi zajdou jako květ luhů, *
vyvanou jako dým.
Bezbožník si půjčuje, ale nesplácí, *
spravedlivý se však ustrne a rozdává.
Ti, kterým Bůh žehná, vlastnit budou zemi, *
ti, kterým zlořečí, zhynou.
Hospodin dává krokům člověka sílu, *
má zalíbení v jeho životní cestě.
Jestliže padne, nezůstane ležet, *
protože mu Hospodin podpírá ruku.
Byl jsem chlapec, a už jsem stařec, †
ale neviděl jsem, že by spravedlivý byl opuštěn, *
že by jeho děti žebraly o chléb.
Pokaždé se ustrne a půjčí, *
za to na jeho dětech spočine požehnání.
Chraň se zlého a čiň dobré, *
a přežiješ věky,
neboť Hospodin miluje spravedlnost, *
neopouští svoje zbožné.
Zločinci však zajdou, *
potomstvo bezbožníků bude vyhlazeno.
Spravedliví budou vlastnit zemi, *
budou ji obývat věčně.
Ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.
3. ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.
Ústa spravedlivého mluví moudře, *
jeho jazyk hovoří, co je správné.
Boží zákon mu ovládá srdce, *
proto nevrávorají jeho kroky.
Bezbožník číhá na spravedlivého, *
snaží se ho zabít.
Hospodin však mu ho neponechá v moci, *
nedá ho odsoudit, až bude souzen.
Doufej v Hospodina *
a drž se jeho cesty,
povýší tě, abys vlastnil zemi, *
s radostí uzříš zkázu bezbožníků.
Viděl jsem zpupného bezbožníka, *
vypínal se jako košatý cedr.
Přešel jsem – a hle, už ho nebylo, *
hledal jsem ho – a nenašel.
Všimni si člověka bezúhonného, pozoruj poctivého: *
vždyť budoucnost patří pokojným lidem.
Hříšníci však budou všichni zničeni, *
vyhlazeno bude potomstvo bezbožníků.
Ale spravedlivým přichází spása od Hospodina, *
v dobách tísně je jim útočištěm.
Hospodin jim pomáhá a je vysvobozuje, †
bezbožníků je zbavuje a chrání je, *
protože se k němu utíkají.
Ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.
Nauč mě dobrotě, moudrosti a vědění,
neboť důvěřuji tvým předpisům.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Petra
1,12-21
Svědectví apoštolů a proroků
Milovaní! Tyto věci sice znáte a svůj život jste trvale uspořádali podle přijaté pravdy, ale přesto vám to chci pořád připomínat. A pokud jsem ještě naživu, pokládám to za svou povinnost, abych vás takovým připomínáním udržoval v bdělosti. Vždyť dobře vím, že brzo už budu muset odejít, jak mi to oznámil sám náš Pán Ježíš Kristus. Ale vynasnažím se o to, abyste si mohli i po mé smrti toto všechno stále připomínat.
Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: ‚To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.‘ Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře.
Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. Buďte si však především vědomi toho, že žádné proroctví v Písmu není ponecháno soukromému výkladu. Neboť proroctví nebylo nikdy proneseno z lidské vůle, ale lidé oznamovali Boží (výroky) proto, že je k tomu přiměl Duch Svatý.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Jan 1,14; 2 Petr 1,16.18
Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. * Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn.
My jsme na vlastní oči viděli jeho velebnost, když jsme s ním byli na posvátné hoře. * Viděli.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu svatého Pavla Le-Bao-Tinha, zaslaného v roce 1843 bohoslovcům semináře v Ke-Vinh
(Launay A.: Le clergé tonkinois et ses prêtres martyrs, MEP, Paris 1925, 80-83)
Účast mučedníků církve na vítězství její hlavy Krista
Já, Pavel, vězeň pro jméno Kristovo, vám chci vypovědět o svých souženích, do kterých jsem denně pohroužen, abyste rozníceni láskou k Bohu vzdávali se mnou Bohu chválu; jeho milosrdenství trvá navěky. Toto vězení je pravým obrazem věčného pekla: ke krutému mučení všeho druhu, k poutům na nohou, železným řetězům a okovům přistupuje nenávist, tresty, nařčení, sprostá slova, žaloby, zlé skutky, falešné přísahy, zlořečení a nakonec soužení a zármutek. Avšak Bůh, jenž kdysi vysvobodil tři mládence z pece ohnivé, je ustavičně při mně a z těchto soužení mě vysvobodil a obrátil je v slast; jeho milosrdenství trvá navěky.
Uprostřed těchto muk, která jinak obvykle vyvolávají hrůzu, mě milost Boží naplnila útěchou a radostí: nejsem totiž sám, ale s Kristem.
To sám náš Mistr nese celou tíhu kříže a na má bedra klade pouze její pramalou, nepatrnou část. K mému boji jen nepřihlíží, ale sám za mne bojuje, vítězí a celý zápas dokonává. To na jeho hlavě spočívá koruna vítězství, a na jeho slávě mají podíl také údy jeho těla.
Jak však mohu obstát v tomto divadle, když denně vidím, jak se císařové, mandaríni a jejich družiny rouhají tvému svatému jménu, Pane, který trůníš nad cheruby a serafy? Vždyť tvůj kříž leží pošlapán pohany! Kde je tvá sláva, Pane? Když toto všechno vidím, roznícen láskou k tobě si chci rád nechat useknout údy a na znamení lásky k tobě zemřít.
Ukaž, Pane, svou moc, zachraň mě a nenech mě klesnout: ať se v mé slabosti zjeví tvá síla a je oslavena před tváří pohanů, aby nepřátelé tvoji, kdybych snad na cestě zakolísal, nemohli v své pýše zdvihnout hlavu.
Bratři milovaní, až toto všechno uslyšíte, s radostí vzdávejte nekonečné díky Bohu, od něhož pochází všechno dobré, a dobrořečte se mnou Pánu; jeho milosrdenství trvá navěky. Ať má duše velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil k svému služebníku v jeho ponížení a že od této chvíle mě budou blahoslavit všechna budoucí pokolení; jeho milosrdenství trvá navěky.
Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho všechny národy. Neboť co světu je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné, a neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, aby zahanbil urozené. Skrze má ústa a můj rozum zahanbil filozofy, kteří jsou žáky mudrců tohoto světa; jeho milosrdenství trvá navěky.
Toto všechno vám píši, aby se vaše víra sjednotila s mou. Uprostřed této bouře vrhám kotvu živé naděje, která je v mém srdci, až k Božímu trůnu.
Nuže, milovaní bratři, běžte tak, abyste dostali korunu vítězství, oblečte si pancíř víry a pravicí i levicí se chopte Kristových zbraní, jak nás učí můj patron svatý Pavel. Lépe je pro vás, vejdete-li do života jednoocí nebo zmrzačení, než abyste se všemi údy byli vyvrženi ven.
Pomozte mi svými modlitbami, abych zápasil, jak náleží, abych bojoval dobrý boj a měl sílu bojovat až do konce, abych svůj běh doběhl úspěšně. I když se snad v tomto životě již neuvidíme, v budoucím věku se určitě shledáme, až budeme stát u trůnu neposkvrněného Beránka a budeme mu jednomyslně zpívat chvály, navždy plesajíce radostí nad vítězstvím. Amen.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žid 12,1.2.3
Vytrvale běžme o závod, který je nám určen. * Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti.
Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali. * Mějme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty jsi náš Otec a v tobě má svůj původ každé otcovství, tys posiloval svaté mučedníky Ondřeje a jeho druhy, aby až k prolití krve zůstali věrní kříži tvého Syna; na jejich přímluvu pomáhej i nám, abychom mezi lidmi šířili tvou lásku a směli se nazývat a skutečně byli tvými dětmi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky