Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Přesvatý Bože v Trojici,
jenž řídíš vše, co stvořil jsi,
ty jsi den práci vyhradil,
noc odpočinku zasvětil.
Chválíme tebe během dne,
už zrána, večer, v noční tmě,
s otcovskou péčí chraň ty nás
mocí své slávy v každý čas.
My sluhové tví věrní jsme
a vroucně se ti klaníme:
prosících prosby, jejich zpěv
spoj s hymny nebešťanů všech.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
1. ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.
Bůh povstává, jeho nepřátelé se rozptylují, *
ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním,
tratí se, jako se rozplývá dým †
jako taje vosk před ohněm, *
tak hříšníci hynou před Bohem.
Spravedliví se však radují, jásají před Bohem *
a veselí se v radosti.
Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, *
upravte cestu tomu, kdo jezdí na oblacích,
jeho jméno je Hospodin, *
jásejte před ním!
Otec sirotků, ochránce vdov *
je Bůh ve svém svatém příbytku.
Bůh zjednává opuštěným domov, †
vězně vyvádí k šťastnému životu, *
jen buřiči bydlí ve vyprahlé zemi.
Bože, když jsi vycházel před svým národem, *
když jsi kráčel na poušti,
země se třásla, také nebesa vydávala vláhu před Bohem, *
chvěl se Sinaj před Bohem, Bohem Izraele.
Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, *
vzkřísils je, když zemdlelo.
Usadilo se v něm tvoje stádce, *
ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!
Ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.
2. ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.
Pán pronáší výrok, *
mnoho poslů šíří radostné zvěsti:
„Králové s vojsky prchají, prchají; *
i ženy si doma rozdělují kořist.
Zatímco jste si hověli u ovčích ohrad, †
zaskvěla se křídla holubice stříbrem, *
její perutě plavým zlatem.
Když tam Všemohoucí rozháněl krále, *
padali jako sníh na Salmonu!“
Hory bašanské jsou hory vysoké, *
hory bašanské jsou hory strmé.
Proč vy, strmé hory, tak žárlivě hledíte †
na horu, kde si Bůh vyvolil sídlo, *
na horu, kde bude Hospodin navždy sídlit?
Bůh má bezpočtu svých vozů, tisíce tisíců: *
ze Sinaje Pán přichází do svatyně.
Vystoupils do výšin, zajatce zajals, †
vzal sis lidi jako dar, *
i ty, kteří nechtějí bydlit u Hospodina, Boha.
Ať je Pán žehnán každý den, *
nosí naše břemena, Bůh, naše spása.
Náš Bůh je Bohem spásy, *
Hospodin, Bůh, dává uniknout smrti.
Vskutku Bůh rozbíjí hlavy svých nepřátel, *
vlasaté temeno toho, kdo si libuje ve zlých skutcích.
Pán pravil: „Přivedu ti je z Bašanu, *
dovléknu ti je z hlubin moře,
abys v krvi smočil svou nohu, *
aby jazyk tvých psů měl z nepřátel svůj podíl.“
Ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.
3. ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.
Objevuje se tvůj průvod, Bože, *
průvod mého Boha, mého krále, směřující do svatyně.
Vpředu kráčejí zpěváci, vzadu harfeníci, *
uprostřed dívky bijí do bubínků.
„Ve sborech velebte Boha, *
Hospodina, vy, kteří pocházíte z Izraele!“
Tu si před nimi vykračuje Benjamín, věkem nejmladší, †
judská knížata se svými zástupy, *
knížata Zabulóna, knížata Neftaliho.
Ukaž, Bože, svou moc, *
tu moc, Bože, kterou na nás vykonáváš!
Ať pro tvůj chrám v Jeruzalémě *
přinášejí králové dary!
Pokárej netvora v rákosí, *
ty, kteří jsou mezi národy jako houf býků uprostřed telátek;
nechť se ti koří s pruty stříbra, *
rozmetej národy, které rády válčí!
Ať se dostaví velmoži z Egypta, *
ať Etiopie vztáhne k Bohu svou ruku!
Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána, *
který jezdí po nebesích, po odvěkém nebi!
Hle, ozývá se jeho hlas, hlas mocný: *
„Uznejte Boží moc!“
Nad Izraelem se zjevuje jeho vznešenost, *
jeho moc v oblacích.
Bázeň budí Bůh ze své svatyně, Bůh Izraelův, †
on dává sílu a statečnost svému lidu. *
Bůh buď veleben!
Ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
Jistě mluví o pokoji pro svůj lid.
PRVNÍ ČTENÍ
Z první knihy Makabejské
2,1.15-28.42-50.65-70
Matatiášova vzpoura a smrt
V těch dnech povstal Matatiáš, syn Joanna, syna Šimonova. Byl knězem ze synů Joaribových z Jeruzaléma, ale bydlel v Modinu.
Královi vyslanci, kteří nutili k odpadu, přišli do města Modinu, aby vyžadovali oběti. Mnozí z Izraele se k nim přidali. Matatiáš a jeho synové stáli stranou. Královi vyslanci se ujali slova a řekli Matatiášovi: „Jsi vážený a vlivný hodnostář v tomto městě a máš oporu v synech a příbuzných. Nuže, přistup první a vykonej králův rozkaz, jak to učinily všechny národy, Judovci i ti, kteří zůstali v Jeruzalémě. Ty a tvoji synové budete mezi královými přáteli a budete poctěni zlatem, stříbrem a mnohými dary.“
Matatiáš v odpověď hlasitě volal: „I když všechny národy, které jsou pod panstvím krále, ho poslouchají, od náboženství svých otců odpadají a jeho příkazům se podrobují, já, moji synové a příbuzní budeme kráčet podle Smlouvy našich otců. Bůh nás chraň, abychom opustili Zákon a jeho ustanovení. Králových rozkazů neposlechneme a od našeho náboženství neustoupíme ani napravo, ani nalevo.“
Sotva však domluvil, před očima všech přistoupil jeden Žid, aby podle králova rozkazu obětoval na oltáři v Modinu. Když to Matatiáš uviděl, rozhorlil se, až do ledví se zachvěl a vzplanul hněvem podle Zákona. Vrhl se na něho a zabil ho u oltáře. Zároveň zabil i králova úředníka, který měl nutit k oběti, a rozbořil oltář. Horlil pro Zákon, jako učinil kdysi Pinchas Zimrimu, synu Saluovu. Potom Matatiáš volal hlasitě po městě: „Za mnou, kdo horlí pro Zákon a zachovává Smlouvu!“ A uprchl se svými syny do hor a všechen majetek zanechal v městě.
Tehdy se k nim přidala skupina chasidů, statečných hrdinů v Izraeli, věrně oddaných Zákonu. Přidali se i ti, kdo uprchli před zlými poměry, a byla to dobrá posila. Postavili vojsko a ve svém hněvu pobíjeli hříšníky a ve svém rozhořčení odpadlíky od Zákona. Ostatní se rozutekli mezi pohany, aby se zachránili.
Matatiáš a jeho druhové procházeli zemí, svou mocí bořili oltáře a obřezávali neobřezané děti, které našli na území Izraele. Pronásledovali zpupné nepřátele a dílo se jim dařilo. Vytrhli Zákon z rukou pohanů a jejich králů a nedopustili, aby hříšník pozdvihl roh.
Přiblížily se dny, kdy měl Matatiáš zemřít. Tu řekl svým synům: „Nyní má převahu pýcha a tyranství, je to doba rozvratu a vzteklého hněvu. Nyní, synové, horlete pro Zákon, dejte svoje životy za smlouvu svých otců.
Vím, že váš bratr Šimon je muž rozvážný, bude vám otcem, vždycky ho poslouchejte. Juda Makabejský, od mládí udatný hrdina, bude velitelem vojska a povede boj všeho lidu. Shromážděte k sobě všechny, kdo žijí podle Zákona, a pomstěte křivdu spáchanou na našem lidu. Dejte odplatu pohanům a pevně se držte předpisů Zákona.“
Potom jim požehnal a byl uložen ke svým otcům. Zemřel ve stém čtyřicátém šestém roce (helénské éry) a byl pohřben v hrobce svých předků v Modinu. Všechen Izrael jej hořce oplakával.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
1 Mak 2,51.64
Pamatujte na skutky, které vykonali ve svých pokoleních otcové, * a dojdete velké slávy a věčného jména.
Synové, vzmužte se a buďte silní v Zákoně, neboť v něm budete oslaveni. * A dojdete.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilie papeže Jana XXIII. při svatořečení Martina de Porres
(Die 6 maii 1962: AAS 54 [1962],306-309)
„Martin od lásky“
Martin dosvědčuje příkladem svého života, že můžeme dosáhnout spásy a svatosti cestou, kterou ukázal Ježíš Kristus, to jest budeme-li na prvním místě milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, a za druhé svého bližního jako sebe.
Protože dobře věděl, že Kristus Ježíš trpěl za nás a vynesl na sobě naše hříchy na dřevo, věnoval svou lásku zvláště Ježíši ukřižovanému, a když rozjímal o jeho přehořkém utrpení, nemohl se ubránit hojnému pláči. Zvláštní láskou si také zamiloval nejsvětější svátost oltářní: skryt v sakristii kostela, klaněl se jí zpravidla po mnoho hodin a toužil se jí živit co možná nejčastěji.
Dále pak svatý Martin s největší poslušností k výzvám božského Mistra zahrnoval také bratry převelikou láskou, která vycházela z neporušené víry a pokorného ducha. Miloval lidi, protože je opravdu považoval za Boží děti a za své bratry; ba miloval je víc než sebe, protože se ve své pokoře domníval, že jsou všichni spravedlivější a lepší než on.
Omlouval chyby druhých, odpouštěl i nejtrpčí křivdy, protože byl přesvědčen, že si pro své hříchy zaslouží mnohem větší tresty. Viníky se všemožně snažil přivést opět k dobrému; u nemocných s láskou prodléval; chudým opatřoval jídlo, šaty a léky; venkovanům a černochům nebo míšencům, kteří tehdy konali podřadné služby, poskytoval podle svých možností všechnu pomoc a péči, takže si vysloužil přezdívku „Martin od lásky“.
Tento světec svým slovem, příkladem i ctnostným životem uměl přesvědčivě získávat druhé pro Krista a dovede i nyní podivuhodně povznášet naši mysl k nebi. Ale naneštěstí ne všichni chápou nebeská dobra, jak je záhodno, a ne všichni je mají v úctě. Mnozí se dokonce poddávají lákavým neřestem a nebeských dober si málo cení, mají vůči nim nechuť nebo je zcela zanedbávají. Kéž Martinův blahodárný příklad ukáže mnoha lidem, jaké blaho a štěstí naleznou ti, kteří jdou ve stopách Ježíše Krista a plní jeho božská přikázání.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Sir 31,8.11.9
Šťastný je ten, kdo se uchovává bez viny, nehoní se za zlatem, neskládá naději v poklady a peníze. * Jeho štěstí bude zajištěno v Pánu.
Kdo je to, abychom ho velebili, neboť učinil podivuhodné věci. * Jeho.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dovedl svatého Martina cestou pokory a oddané služby do nebeské slávy; prosíme tě, veď i nás, ať jednáme podle jeho příkladu a sloužíme trpícím, aby nás v den soudu postavil tvůj Syn po své pravici. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky