Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Ty, věčné světlo, Božství jsi,
jediné v celé Trojici,
my ubozí tě vzýváme
a ruce k tobě spínáme.
Věříme v Otce věčného,
i v jeho Syna drahého,
i v Ducha, který láskou je
navěky vjedno spojuje.
Tys Pravda, Láska nejčistší,
všech cíl a štěstí nejvyšší,
dej doufat, pevnou víru mít,
tvou lásku získat a z ní žít.
Počátku, Cíli stvoření,
všech živých věčný Prameni,
sladká útěcho trpících,
naděje jistá věrných svých.
Ty všechno bytí ztvárňuješ,
nikoho nepotřebuješ,
tvé světlo všechno objímá:
buď doufajících odměna.
Vzývejme Krista, Otce s ním
i s jejich Duchem společným:
jediný Bože v Trojici,
svou mocí chraň nás, prosící. Amen.
ŽALMY
1. ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc.
Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *
od východu slunce až na západ.
Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *
přichází náš Bůh a nemlčí.
Před ním sžírající oheň *
kolem něho zuří bouře.
Shůry volá k nebesům i k zemi, *
hodlá soudit svůj lid:
„Shromážděte mi mé svaté, *
kteří obětí sjednali mou smlouvu!“
A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *
že sám Bůh je soudcem.
Ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc.
2. ant. Přinášej Bohu oběť chvály.
„Slyš, můj lide, budu mluvit, †
Izraeli, proti tobě budu svědčit, *
já jsem Bůh, tvůj Bůh!
Nekárám tě pro tvé oběti, *
vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Nemusím brát býka z tvého chléva *
ani kozly z tvých ohrad.
Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *
a na svých horách mám zvířat na tisíce.
Znám všechny ptáky na nebi, *
mé je vše, co se hemží na poli.
Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *
vždyť můj je svět se vším, co ho plní!
Copak požívám maso z býků *
či piji kozlí krev?
Přinášej Bohu oběť chvály *
a plň Nejvyššímu své sliby!
Pak mě vzývej ve dni soužení, *
vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“
Ant. Přinášej Bohu oběť chvály.
3. ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly.
Ale hříšníkovi Bůh praví: †
„Proč odříkáváš má přikázání *
a bereš do úst mou smlouvu
ty, který nenávidíš kázeň *
a má slova házíš za sebe?
Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *
a s cizoložníky jsi míval účast.
Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *
a tvůj jazyk osnoval úskok.
Bavil ses pomlouváním svého bratra, *
tupil jsi syna své matky.
Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †
Myslil jsi, že jsem jako ty? *
Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!
Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *
Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!
Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *
kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“
Ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly.
Slyš, můj lide, budu mluvit,
slyš můj hlas, já jsem tvůj Bůh.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi
2,1-15
Výzva k modlitbě
První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a (došli) k poznání pravdy. Je totiž (jenom) jediný Bůh a (jenom) jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola – to mluvím pravdu a nelžu – za učitele víry a pravdy mezi pohany.
Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru. Podobně i ženy se mají chovat důstojně. Ať se zdobí, ale počestně a cudně: ne (marnivými) účesy, zlatými (šperky), perlami nebo drahými šaty, ale spíše dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se hlásí k bázni Boží.
Poučování má každá žena přijímat v tichosti a plné podřízenosti. Nedovoluji, aby žena sama poučovala ani aby vládla nad mužem; má se v tichosti držet zpátky. První byl přece stvořen Adam, (teprve) potom Eva. A svést se nedal Adam, nýbrž svést se dala žena, a tak klesla. Ale zachrání se mateřstvím, jen když vytrvá ve víře, v lásce, (snaze) o svatý život a v cudnosti.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
1 Tim 2,5-6; Žid 2,17
Je jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš. * On vydal sám sebe jako výkupné za všechny.
Proto se ve všem musel připodobnit svým bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným. * On vydal.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilie svatého Jana Pavla II., papeže
(AAS 92 [2000], 671-672)
Kristovo poselství o milosrdenství
Moje radost je dnes opravdu veliká, když mohu celé církvi ukázat život a svědectví sestry Faustiny Kowalské jako Boží dar naší době. Podle Boží prozřetelnosti je celý život této pokorné dcery Polska zcela propojen s dějinami dvacátého století — toho století, které právě končí. Vždyť to bylo mezi první a druhou světovou válkou, kdy jí Kristus svěřil poselství o svém milosrdenství. Kdo si to pamatují, kdo byli svědky a účastníky událostí oněch let a hrozného utrpení, které postihlo miliony lidí, ti velmi dobře vědí, jak byla zvěst o Božím milosrdenství potřebná.
Ježíš sestře Faustině řekl: „Lidstvo nenalezne pokoj, dokud se s důvěrou neobrátí k mému milosrdenství.“ Toto poselství o Božím milosrdenství je díky činnosti polské řeholnice navždy spjato s dvacátým stoletím — posledním stoletím druhého tisíciletí a mostem k tisíciletí třetímu. To poselství není nové, lze ho však pokládat za dar zvláštního osvícení, které nás vede k intenzivnějšímu prožívání velikonoční radostné zvěsti, abychom ji nesli jako paprsek světla mužům a ženám naší doby.
Co nám přinesou léta, která jsou před námi? Jaká bude budoucnost člověka na zemi? To nám není dáno vědět. Přesto je jisté, že vedle nových věcí prospěšných nebudou bohužel scházet zkušenosti bolestné. Ale na cestu bude lidem třetího tisíciletí svítit světlo Božího milosrdenství, které chtěl Pán jakoby znovu svěřit lidstvu prostřednictvím charismatu sestry Faustiny.
Je zapotřebí, aby lidstvo — jako svého času apoštolové — přijalo ve večeřadle dějin zmrtvýchvstalého Krista, který ukazuje rány po svém ukřižování a opakuje: Pokoj vám! Je nutné, aby se lidstvo nechalo prozářit a proniknout Duchem, kterého mu zmrtvýchvstalý Kristus dává. Je to Duch, který uzdravuje rány srdce, bourá bariéry oddělující nás od Boha a rozdělující nás navzájem a obnovuje společnou radost z Otcovy lásky a z bratrské jednoty.
Kristus nás naučil, že „člověk nejen přijímá a zakouší milosrdenství od Boha, ale je povinen také sám prokazovat milosrdenství druhým: Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“ Ježíš nám ukázal mnoho cest milosrdenství — milosrdenství nejen odpouští hříchy, ale vychází vstříc všem lidským potřebám. Ježíš se sklonil ke každé lidské bídě, hmotné i duchovní.
Kristovo poselství o milosrdenství k nám stále přichází v gestu jeho rukou, které vztahuje k trpícímu člověku. A právě tak Krista viděla sestra Faustina a tak ho hlásala lidem všech kontinentů. Zatímco byla skrytá ve svém konventu v Lagiewnikách v Krakově, učinila ze svého života zpěv oslavující milosrdenství: Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žl 89 (88),2; 103 (102),8
Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, * po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. * Po všechna pokolení.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys svaté Faustině svěřil poslání hlásat nezměrné bohatství tvého nekonečného milosrdenství; na její přímluvu dej, abychom podle jejího příkladu plně důvěřovali v tvou dobrotu a velkoryse konali skutky lásky. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky