Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.
Nemoci těla zažeň dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.
Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.
A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.
ŽALMY
1. ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Hospodine, mé srdce se nevypíná, *
nevyvyšují se mé oči,
neženu se za velikými věcmi *
pro mě nedostižnými.
Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši †
jako dítě na matčině klíně; *
jako dítě, tak je má duše ve mně.
Doufej, Izraeli, v Hospodina *
nyní i navěky.
Ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
2. ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.
Pamatuj, Hospodine, na Davida, *
na veškerou jeho starostlivost,
jak přísahal Hospodinu, *
sliboval Mocnému Jakubovu:
„Nevkročím do svého obytného domu, *
nevstoupím na své připravené lůžko,
nepopřeji spánku svým očím, *
svým víčkům odpočinku,
dokud nenaleznu místo pro Hospodina, *
příbytek Mocnému Jakubovu.“
Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě, *
nalezli jsme ji na polích Jaaru.
Vejděme do jeho příbytku, *
klaňme se u podnože jeho nohou.
Vstaň, Hospodine, vejdi na místo svého odpočinku *
ty i tvá vznešená archa!
Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost *
a tvoji zbožní ať se jásotem rozjásají!
Pro Davida, svého služebníka, *
neodmítej tvář svého pomazaného!
Ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.
3. ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.
Přísahal Hospodin Davidovi *
s věrností, kterou neporuší:
„Potomka z tvého rodu *
dosadím na tvůj trůn.
Budou-li tvoji synové dbát na mou smlouvu, *
na mé příkazy, kterým je naučím,
též jejich synové navěky *
budou sedět na tvém trůně!“
Neboť Hospodin si vyvolil Sión, *
přál si ho mít za své sídlo:
„To je můj příbytek navěky, *
zde budu sídlit, ten jsem si zvolil.
Jeho pokrmy štědře požehnám, *
jeho chudé nasytím chlebem.
Jeho kněze obléknu v spásu, *
jeho zbožní se jásotem rozjásají.
Zde dám vyrašit rohu Davidovu, *
rozžehnu svítilnu svému pomazanému.
Jeho nepřátele obléknu v hanbu, *
ale na něm zazáří má koruna.“
Ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.
Pojďte, pozorujte Boží skutky,
které učinil k úžasu země.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
47,1-12
Vidění pramene vody vytékajícího z chrámu
Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle – pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ – na východ totiž bylo chrámové průčelí – voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější bráně směřující na východ, a hle – voda vytékala z jižní strany.
Ten muž vyšel ven směrem k východu, měl v ruce měřicí provazec a naměřil tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kotníkům. Naměřil opět tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kolenům, a naměřil zase tisíc loket a dal mi ji přebrodit: sahala k bokům. Naměřil dalších tisíc loket: byla to řeka, kterou jsem nemohl přebrodit, neboť voda tak vzrostla, že se dala jen přeplavat, byla to řeka, která se přebrodit nedala. Tu mi řekl: „Jistě ses díval, synu člověka!“ Pak mě přivedl zpět na břeh řeky.
Když jsem se vrátil zpět, viděl jsem na břehu řeky veliké množství stromoví z obou stran. Řekl mi: „Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda a vše se uzdraví. Rybáři budou bydlet u moře; budou napínat své sítě od Engadi k En Eglajim, množství jeho ryb bude ve svých druzích nesčetné jako ve Velikém moři. Bažiny a laguny u jeho pobřeží nebudou uzdraveny, budou ponechány na (dobývání) soli.
Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Ez 47,1.9; srov. Jan 4,14
Viděl jsem vodu vytékající z chrámu po pravé straně. * A všichni, k nimž se ta voda dostane, budou uzdraveni.
Voda, kterou jim dám já, stane se v nich pramenem vody tryskající do života věčného. * A všichni.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu svatého Hilaria z Poitiers, biskupa, na žalmy
(Ps 64,14-15: CSEL 22,245-246)
Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu
Boží řeka je naplněna vodou a připravils jim pokrm; ano, taková je tvá příprava. Pokud jde o řeku, není vůbec o čem pochybovat. Neboť prorok praví: Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu. A sám Pán praví v evangeliu Kdo se napije vody, kterou mu dám já, z jeho nitra potečou proudy živé vody, tryskající do života věčného. A jinde: Kdo ve mě věří, jak říká Písmo, proudy potečou z jeho nitra. To řekl o Duchu Svatém, jejž měli dostat ti, kdo v něj uvěřili. Tato Boží řeka je tedy plná vody. Zaplavují nás totiž dary Ducha Svatého a z tohoto pramene života se na nás vylévá Boží řeka plná vody. A máme připravený i pokrm.
A jaký je to pokrm? Přece ten, jímž se připravujeme ke společenství s Bohem; neboť přijímáním svatého těla se máme posléze dostat do společenství svatého těla. Právě to je smysl slov našeho žalmu: Připravils jim pokrm, ano; taková je tvá příprava. Ten pokrm nám totiž přináší přítomnou spásu, ale zároveň nás připravuje pro budoucnost.
My, kteří jsme byli znovuzrozeni svátostí křtu, máme zajisté převelikou radost, kdykoli cítíme, že v nás začíná působit Duch Svatý, neboť začínáme tušit obsah Božích tajemství a rozumět proroctvím, začínáme mluvit moudře, dostává se nám pevné naděje, darů uzdravování i moci nad pokořenými zlými duchy. To všechno do nás proniká jako kapky dešťové vody, a třebaže působí pomalu, přinášejí mnohonásobné plody.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Žl 36 (35),8.9.10; 65 (64),5
Jak vzácná je tvá milost, Bože, napájíš nás proudem svého blaha. * U tebe je pramen života.
Kéž se nasytíme blahem tvého domu. * U tebe.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys nám uložil, abychom milovali tebe a bližního, neboť v tom je smysl a naplnění všech ustanovení posvátného zákona; dej nám sílu, abychom zachovávali tvá přikázání, naplnili je láskou, a tak vešli do věčného života. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky