Z knihy proroka Ezechiela

18,1-13.20-32

Každý bude souzen podle vlastních skutků

Hospodin mě oslovil: „Co je vám, že stále opakujete o izraelské zemi toto přísloví?:

‚Otcové jedli nezralé hrozny,

a synům z toho trnou zuby.‘

Jakože jsem živ – praví Pán, Hospodin – nebude už nikdo v Izraeli, kdo by toto přísloví opakoval. Hle, mně náleží všichni: život otce, jako život syna. Zemře ten, kdo zhřeší!

Jestliže je někdo spravedlivý, jedná podle spravedlnosti a práva, nejí maso s krví, neobrací své oči k modlám Izraelova domu, neposkvrní manželku svého bližního, nepřistoupí k ženě v době jejího krvácení, nikoho neutlačuje, vrátí dlužníkovi zástavu, nic nebere násilně, svůj chléb dává lačnému, obléká nahého, nebude lichvářsky půjčovat, nebude brát úrok, nebude podporovat nic zlého, bude-li každého soudit podle pravdy, následovat mé příkazy, bude-li zachovávat mé zákony a plnit je – ten je spravedlivý a jistě bude živ – praví Pán, Hospodin.

Zplodí-li pak syna násilníka a vražedníka, který se dopouští některých z těchto věcí, nedělá nic z toho, co činil jeho otec, ale jí maso s krví, poskvrňuje manželku svého bližního, utlačuje chudáka a ubožáka, bere násilím, nevrací zástavu, obrací své oči k modlám, páchá nepravost, lichvářsky půjčuje a bere úrok – jistě nebude živ. Protože páchal všechny tyto ohavnosti, jistě zemře! Sám bude příčinou své smrti.

Ten, kdo zhřešil, zemře! Syn nebude pykat za otcovu vinu a otec nebude pykat za synovu vinu. Na spravedlivém ulpí jeho spravedlnost, na zločinném jeho zločinnost.

Jestliže se zločinec odvrátí od svých hříchů, které páchal, bude-li zachovávat mé příkazy, bude jednat podle práva a spravedlnosti, jistě bude živ a nezemře. Nebude se vzpomínat na žádné jeho nepravosti, které spáchal. Bude žít pro svou spravedlnost, kterou činí. Mám snad zalíbení v zločincově smrti – praví Pán, Hospodin – anebo spíše (chci), aby změnil své chování a byl živ?

Opustí-li však spravedlivý svou spravedlnost a bude-li jednat ohavně jako zločinec, bude živ? Na žádný jeho spravedlivý skutek, který učinil, se nevzpomene, zemře pro svou nevěrnost, které se dopustil, pro hřích, který spáchal.

Říkáte: ‚Pán nejedná správně!‘ Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíš vaše? Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil. Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře. Izraelův dům praví: ‚Pán nejedná správně!‘ Je to mé jednání, které není správné, izraelský dome, nebo spíše vaše?

Proto každého z vás budu soudit podle jeho chování, izraelský dome – praví Pán, Hospodin. Přestaňte a odvraťte se od všech svých nepravostí, abyste se neobtížili vinou! Oprosťte se tedy od všech svých nevěrností, jichž jste se dopustili vůči mně, a utvořte si nové srdce a nového ducha! Proč byste chtěli zemřít, izraelský dome? Vždyť nemám zálibu ve smrti toho, který má umřít – praví Pán, Hospodin. Obraťte se, a budete žít!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Jer 31,29; Ez 18,30.20

Už se nebude říkat: Otcové jedli nezralé hrozny, a synům z toho trnou zuby. * Každého z vás budu soudit podle jeho chování.

Syn nebude pykat za otcovu vinu a otec nebude pykat za synovu vinu. * Každého.

Z kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 46,11-12: CCL 41,538-539)

Přilož obvaz útěchy

Písmo říká: Pán šlehá každého, koho uznává za svého syna. A ty říkáš: „Třeba se mě to netýká“? Koho však se netýkají útrapy bití, toho se netýká ani synovství. Tážeš se: „Což takto šlehá každého svého syna?“ Ovšemže šlehá, právě tak jako šlehal svého Jednorozeného. A tento jednorozený Syn, zrozený z Otcovy podstaty, rovný Otci božskou přirozeností, Slovo, skrze něž bylo všechno stvořeno – ten neměl být za co trestán. Avšak proto přijal tělo, aby se nevyhnul ranám. Cožpak tedy ten, kdo šlehá svého Jednorozeného, který se nijak neprovinil, ponechá bez trestu provinilého, jehož za syna přijal? Apoštol říká, že takový není povolán k synovství. Byli jsme přijati za syny, abychom byli spoludědici Jednorozeného, a také abychom byli jeho dědictvím. Požádej mě, a dám ti v majetek národy. On nám tedy ve svém utrpení dal příklad.

Slabý by jistě neměl ochabovat při pomyšlení na budoucí pokušení ani se nechat svést klamnou nadějí či podlomit strachem. Řekni mu: Připrav svou duši na pokušení. Snad také začne klesat na mysli, bude se bát a nebude se chtít pokušení postavit. Tu mu můžeš říci ještě něco jiného: Bůh je věrný, on nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete. Slíbit něco takového a předpovědět budoucí útrapy znamená posílit slabého. A jestliže tomu, kdo se příliš bojí, a je proto vyděšený, přislíbíš Boží milosrdenství – ne že by pokušení nepřišla, ale že Bůh nedopustí zkoušku nad jeho síly – ovážeš tím, co je zlomené.

Jsou totiž lidé, kteří když slyší o nadcházejících útrapách, tím více se vyzbrojí a přímo po nich žízní jako po tom pravém nápoji. Nespokojují se s lékem, kterého se dostává věřícím, ale touží po mučednické slávě. Ale jsou zase jiní, které to láme a ochromuje, jakmile uslyší, že jim hrozí zkoušky, které nutně musejí přijít, kterým se právě křesťan nemůže vyhnout a které nepozná nikdo jiný než ten, kdo opravdu chce být křesťanem.

Přilož tedy obvaz útěchy, ovaž, co je zlomené. Řekni: „Neboj se, ten, v něhož jsi uvěřil, v pokušení neopustí. Bůh je věrný a nedopustí, abys byl zkoušen nad své síly.“ To nejsou moje slova, to ti říká apoštol. Ten, co také říká: Žádáte důkaz, že mými ústy mluví Kristus? Když to tedy slyšíš, slyšíš to od samého Krista, a také od Pastýře, který pase Izrael. K němu se totiž obrací výrok: Napojíš nás slzami, ne však přes míru. Takže totéž, co praví apoštol: Nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete, říká i prorok: Ne však přes míru. Ty se hlavně nespouštěj toho, kdo tě napomíná i povzbuzuje, kdo tě děsí i utěšuje, kdo tě zraňuje i léčí.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Řím 8,37; 2 Kor 7,5

Bože, stále jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme pokládáni za ovce určené na porážku, * ale skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.

Ze všech stran jen samé soužení: navenek boje, uvnitř úzkosti. * Ale skvěle.