Z knihy proroka Ezechiela

12,1-16

Symbolický úkon naznačuje odchod lidu do vyhnanství

Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, bydlíš mezi vzpurným plemenem, které má oči k vidění, a nevidí, uši k slyšení, a neslyší, protože je to vzpurné plemeno. Ty tedy, synu člověka, připrav si před nimi za bílého dne zavazadla vyhnance a přestěhuj se před jejich očima ze svého místa na místo jiné; snad uznají, že jsou vzpurné plemeno. Vynes za bílého dne před jejich očima svá zavazadla ven, zavazadla vyhnance; sám však vyjdeš před nimi večer, jako odcházejí vyhnanci. Před jejich očima si prokopej zeď a vyjdi skrze ni. Před jejich očima nes na ramenou (svá zavazadla), vyjdeš za tmy, přikryješ svou tvář, takže neuvidíš zemi; činím totiž z tebe znamení pro dům Izraele.“

I udělal jsem, jak mi bylo poručeno: za bílého dne jsem vynesl svá zavazadla jako vyhnanec, večer pak jsem si prokopal zeď, za tmy jsem vyšel a před jejich očima jsem na ramenou nesl (zavazadla).

Ráno mě Hospodin oslovil: „Synu člověka, jistě ti řekl dům Izraele, dům vzpurný: ‚Co děláš?‘ Řekni jim: Tak praví Pán, Hospodin: Toto hrozebné proroctví patří vládci, který je v Jeruzalémě, a všemu Izraelovu domu, který v něm sídlí.

Řekni: Já jsem vám znamením: Jak jsem učinil, tak se jim stane: do vyhnanství, do zajetí půjdou! A vládce, který je mezi nimi, ponese na ramenou (svá zavazadla) – a vyjde za tmy. Prokopají zeď, aby ho vyvedli, přikryje svou tvář, aby neuviděl očima zemi. Roztáhnu proti němu svou síť, bude polapen do mých tenat, přivedu ho do Babylóna, do chaldejské země – tu však neuvidí – a zemře tam. Do všech větrů rozptýlím všechny, kteří jsou kolem něho, jeho reky i válečné sbory a za nimi vytasím meč.

Tu poznají, že já jsem Hospodin, až je rozptýlím mezi národy a rozpráším po zemích. Zanechám však z nich několik lidí, (zachráněných) od meče, hladu a moru, aby vypravovali všechny jejich ohavnosti mezi národy, k nimž přijdou. Poznají, že já jsem Hospodin.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Ez 12,15; Žl 89 (88),31.33

Rozptýlím je mezi národy a rozpráším po zemích. * Poznají, že já jsem Hospodin.

Jestliže opustí můj zákon a nebudou jednat podle mých příkazů, potrestám jejich nepravost. * Poznají.

Vybere se jedno z následujících dvou čtení:

Z dopisu svatého Cypriána svatému Kornéliovi

(Epist. 60,1-2.5: CSEL 3,691-692.694-695)

Odhodlaná a pevná víra

Cyprián svému bratru Kornéliovi.

Dověděli jsme se, drahý bratře, o slavném svědectví vaší víry a statečnosti. Uvítali jsme vaše vznešené vyznání s velikou radostí a považujeme se za účastníky a společníky všeho toho, zač si zasluhujete chválu. Vždyť tvoříme jednu církev, máme stejné smýšlení a žijeme v nerozlučné jednotě; jak by se tedy neradoval kněz z toho, co je chválou jeho kolegy, jako by to byla jeho chvála vlastní? A jak by se neměli radovat ostatní, ať kdekoli, z radosti svých bratří?

Nelze ani plně vypovědět, jaký zde nastal jásot a radost, když jsme dostali šťastnou zprávu o vaší statečnosti: žes stál v čele bratří a byl jim příkladem vyznavače, a přitom zase i tvoje vyznání rostlo z vyznání jejich; že ses vydal jako první na cestu do slávy, a tím získal mnohé, aby šli s tebou; a žes přivedl všechen lid k tomu, aby byl vyznavačem, a to právě tím, žes byl připraven učinit vyznání jako první za všechny. A tak nevíme, co máme dříve na vás velebit: zda tvou odhodlanou a pevnou víru nebo lásku bratří, kteří se nechtějí od tebe odloučit. Veřejně se tedy u vás osvědčila statečnost biskupa jdoucího v čele, a ukázala se také jednota bratří jdoucích za ním. A tím, že je u vás jeden duch a jeden hlas, složila vyznání celá římská církev.

Drahý bratře, zaskvěla se víra, kterou na vás chválil Apoštol. Již tehdy viděl v duchu předem slávu vaší statečnosti, pevnosti a stálosti, a chvalozpěvem na to, co přijde, svědčil o vašich zásluhách; chválil otce, a tím povzbuzoval syny. Tím, že jste jednomyslní a stateční, dáváte i ostatním bratřím velký příklad jednomyslnosti a statečnosti.

Pro lásku, která nás, drahý bratře, navzájem spojuje, vybízíme ze všech sil, abychom neustávali spolu se vším lidem v postech, bdění a modlitbách. Neboť prozřetelnost Páně nás napomíná a poučuje, a blahodárné pokyny Božího milosrdenství nám naznačují, že se už blíží den našeho boje a zápasu – a toto je naše nebeská výzbroj, která umožňuje statečně stát a vytrvat; to jsou duchovní hradby a božské zbraně, které nás chrání.

Pamatujme na sebe navzájem, buďme svorní a jednomyslní, na obou stranách se modleme jedni za druhé, přinášejme si úlevu v tísních a úzkostech vzájemnou láskou.

Nebo:

Z prokonzulárních akt o umučení svatého Cypriána

(Acta, 3-6: CSEL 3,112-114)

Ve věci tak spravedlivé si není co rozmýšlet

Dne 14. září ráno se na rozkaz prokonzula Galéria Maxima sešel velký zástup na poli Sextově. Prokonzul Galérius Maximus zasedal téhož dne na Sauciolském nádvoří a nařídil, aby k němu přivedli Cypriána. Když biskupa Cypriána přivedli, zeptal se ho prokonzul Galérius Maximus: „Jsi Thascius Cypriánus?“ Biskup Cyprián odpověděl: „Ano.“

Prokonzul Galérius Maximus řekl: „Tys dělal ze sebe otce svatokrádežníků?“ Biskup Cyprián odpověděl: „Ano.“

Prokonzul Galérius Maximus řekl: „Nejsvětější císařové ti poručili, abys obětoval.“ Biskup Cyprián řekl: „To neudělám.“

Prokonzul Galérius Maximus praví: „Rozmysli si to.“ Biskup Cyprián odpověděl: „Učiň, co máš nařízeno. Ve věci tak spravedlivé si není co rozmýšlet.“

Po rozmluvě se svými rádci vynesl konečné Galérius Maximus s nechutí tento rozsudek: „Dlouho jsi žil ve svatokrádežném smýšlení a velmi mnoho lidí jsi získal pro své hanebné spiknutí. Projevil jsi nepřátelství vůči římským bohům a posvátným zvyklostem, a ani zbožní a svatí vladaři, císařové Valerián a Galiénus, ani vznešený césar (spoluvladař) Valerián tě nemohli přivést zpět k tomu, abys měl účast na našich obřadech. Protože jsi byl usvědčen jako původce a šiřitel nejničemnějších zločinů, proto na výstrahu všem, které jsi svým zločinným jednáním kolem sebe shromáždil, bude učiněno zadost veřejnému pořádku tvou krví.“ A po těch slovech přečetl z tabulky výnos: „Nařizuje se, aby byl Thascius Cypriánus sťat mečem.“ Biskup Cyprián řekl: „Bohu díky.“

Po vynesení rozsudku volal zástup bratří: „Také my ať jsme s ním sťati!“ Tím vznikl mezi bratry rozruch a velký zástup se hrnul za ním. Tak byl Cyprián odveden na pole Sextovo. Tam odložil červený plášť, klekl a sklonil se k zemi v modlitbě k Pánu. Potom svlékl i dalmatiku a odevzdal ji jáhnům a zůstal stát v plátěné tunice a čekal na kata.

Když kat přišel, přikázal Cyprián svým lidem, aby mu dali pětadvacet zlaťáků. Bratři pak před ním rozložili plátna a roušky. Potom si svatý Cyprián vlastnoručně zavázal oči. A protože si nemohl svázat ruce, svázali mu je kněz Julián a podjáhen Julián.

Takto svatý Cyprián podstoupil mučednickou smrt. Se zřetelem k zvědavosti pohanů bylo jeho tělo uloženo poblíž. Odtamtud bylo odneseno v noci za svitu voskovic a pochodní a bylo přeneseno s modlitbami a velikou vítězoslávou na pozemky prokurátora Makrobia Kandidiána, které leží při silnici mappalské vedle rybníků. Za několik dní prokonzul Galérius Maximus zemřel.

Svatý Cyprián skonal jako mučedník dne 14. září za císařů Valeriána a Galiéna, avšak za vlády našeho Pána Ježíše Krista, jemuž patří čest a sláva na věky věků. Amen.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i Kristus, jak zápasíme o víru a bojujeme duchovní boj. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista!

Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. * Jaká sláva.