Podivuhodná jsou tvá přikázání, *

proto je zachovává má duše.

Výklad tvých slov osvěcuje, *

poučuje prosté lidi.

Otvírám ústa a nabírám dech, *

neboť toužím po tvých předpisech.

Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, *

jak činíváš těm, kdo milují tvé jméno.

Veď mé kroky podle svého výroku, *

ať mi nevládne žádná nepravost!

Vysvoboď mě z útisku lidí, *

chci dbát na tvá nařízení.

Jasnou tvář ukaž svému služebníku *

a nauč mě svým příkazům!

Proudy slz mé oči prolévají *

pro ty, kteří nedbají na tvůj zákon.

Bůh povstává v božském shromáždění, *

uprostřed bohů pronáší soud.

„Jak dlouho budete soudit nespravedlivě *

a stranit bezbožným?

Zastávejte se utiskovaného a sirotka, *

ubohému a chudému pomáhejte k právu!

Vysvoboďte utlačeného a nuzného, *

z moci bezbožných ho vytrhněte!“

Nevnímají a nechápou, v temnotě chodí; *

kolísají všechny základy země.

Já jsem řekl: „Jste bohy, *

všichni jste syny Nejvyššího.

Ale zemřete jako lidé, *

padnete jako každý z knížat.“

Povstaň, Bože, suď zemi, *

poněvadž ty po právu jsi pánem všech národů.

K Hospodinu jsem volal ve své bídě, *

a vyslyšel mě:

Hospodine, vysvoboď mě ze lživých rtů, *

od zrádného jazyka!

Co se ti dá a co se ti přidá, *

jazyku zrádný?

Ostré šípy bojovníka *

a z kručinky žhavé uhlí.

Běda mi, že musím přebývat u Mešechů, *

bydlit v kedarských stanech!

Dlouho již bydlím u těch, *

kteří nenávidí pokoj.

Když já mluvím o míru, *

oni chtějí válku.