Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Prosíme, Kriste, vlídně hleď
na sluhy tebe prosící,
ať víru naši neničí
zlo, kterým naplněn je svět.
Vypuďme špatnost z duše své,
závistí svést se nedejme,
urážky neodplácejme
a dobrým přemáhejme zlé.
Dej, by nám z nitra zmizela
lest, hněv a pýcha života
a s ní i naše lakota,
odvěký pramen všeho zla.
Ať cesty míru urovná
vždy nelíčená upřímnost,
ať skví se všude počestnost
a naděje vždy nezlomná.
Laskavý vládce Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, shlédni z nebe, pohleď na naše pohanění.
(Ty) jsi zamítl a zavrhl, *
zanevřels na svého pomazaného.
Pohrdl jsi smlouvou svého služebníka, *
jeho korunu znesvětils v prachu.
Pobořils všechny jeho hradby, *
jeho tvrze proměnils v trosky.
Každý, kdo šel kolem, ho oloupil, *
svým sousedům zůstal pro smích.
Povýšil jsi pravici jeho protivníků, *
rozveselils všechny jeho nepřátele.
Otupil jsi ostří jeho meče *
a nepomohl jsi mu v boji.
Nechals vyblednout jeho lesk *
a jeho trůn jsi povalil na zem.
Ukrátils dny jeho mladistvé svěžesti, *
zahrnul jsi ho hanbou.
Ant. Hospodine, shlédni z nebe, pohleď na naše pohanění.
2. ant. Kristus je výhonek z Davidova kořene, zářivá jitřní hvězda.
Jak dlouho, Hospodine? †
Chceš se stále skrývat? *
Bude tvůj hněv hořet jak oheň?
Uvaž, jak krátký mám život, *
jak pomíjivé stvořils všechny lidi!
Žije někdo, kdo by neuzřel smrti? *
Kdo by se zachránil z moci podsvětí?
Kde jsou, Pane, tvé bývalé milosti, *
které jsi přísahal Davidovi při své věrnosti?
Pamatuj, Pane, na potupu svých služebníků, *
nosím v klíně všechna nepřátelství národů,
jimiž tupí, Hospodine, tvoji nepřátelé, *
jimiž tupí jednání tvého pomazaného.
Požehnán buď Hospodin navěky! *
Staň se! Staň se!
Ant. Kristus je výhonek z Davidova kořene, zářivá jitřní hvězda.
3. ant. Naše léta jsou jako tráva, která vadne, jen ty, Bože, zůstáváš navěky.
Pane, tys nám býval útočištěm *
od pokolení do pokolení!
Dříve než se zrodily hory, než povstala země a svět, *
od věčnosti do věčnosti jsi ty, Bože!
Rozkazem vracíš člověka v prach *
a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“
Neboť tisíc let je v tvých očích †
jako včerejší den, který minul, *
a jako noční hlídka.
Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, *
podobají se pučící trávě:
Zrána kvete a bují, *
večer je skosena a vadne.
Hyneme vskutku pro tvůj hněv, *
děsíme se pro tvé rozhořčení.
Položils před sebe naše viny, *
naše tajné hříchy jsou ve světle tvé tváře.
Neboť pominuly všechny naše dny v tvém hněvu, *
jako vzdech jsme dokončili svá léta.
Našich let bývá úhrnem sedmdesát, *
u toho, kdo je při síle, osmdesát.
Většina jich je lopota a trýzeň, *
neboť rychle pomíjejí, a my odlétáme.
Kdo uváží sílu tvého hněvu *
a kdo se bojí tvé nevole?
Nauč nás počítat naše dny, *
ať dojdeme k moudrosti srdce.
Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? *
Slituj se nad svými služebníky!
Nasyť nás brzy svou slitovností, *
ať jásáme a radujeme se po celý život!
Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, *
za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.
Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, *
tvá sláva jejich synům.
Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, †
dej zdar práci našich rukou, *
dej zdar práci našich rukou!
Ant. Naše léta jsou jako tráva, která vadne, jen ty, Bože, zůstáváš navěky.
U tebe, Hospodine, je pramen života,
v tvé záři vidíme světlo.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy Žalozpěvů
1,1-12.18-20
Zpustošení Jeruzaléma
Ach, jak opuštěné sedí
město kdysi plné lidí!
Stalo se podobným vdově,
(město) kdysi slavné mezi národy;
vládkyně nad zeměmi
se octla v porobě.
Bolestně pláče v noci,
slzy jí kanou po líci.
Nikdo ji netěší ze všech jejích milenců;
všichni přátelé ji zradili,
stali se z nich nepřátelé.
Juda šel do vyhnanství pro svou nepravost,
pro množství svého modlářství.
Sídlí mezi pohany,
nenalézá klid;
dostihli ho všichni, kdo se za ním hnali,
když byl v tísni.
Cesty k Siónu truchlí,
neboť nikdo nejde na slavnost;
všechny jeho brány jsou opuštěny,
vzdychá jeho kněžstvo,
jeho panny sténají,
sám je plný hořkostí.
Zvítězili jeho odpůrci,
jeho nepřátelé mají úspěch,
neboť pro množství jeho nepravostí
na něj Hospodin seslal bolest;
jeho děti jdou do zajetí,
hnány svým protivníkem.
Siónská dcera je zbavena
celé své krásy;
její knížata jsou jako berani,
kteří nenašli pastvu;
zhroutili se vyčerpáním
před tím, který je žene.
Jeruzalém vzpomíná
na dny své bídy a svého bloudění,
(na všechny své poklady,
které míval od pradávna),
když jeho lid upadal do moci nepřítele
a nikdo mu nepomohl.
Viděli to nepřátelé
a smáli se jeho zkáze.
Velmi zhřešila jeruzalémská dcera,
zhnusila se všem,
všichni její ctitelé jí pohrdli,
protože viděli její nahotu;
ona hlasitě vzdychá
a odvrací se.
Na lemu jejích šatů lpí nečistota,
už se nestará o budoucnost,
klesla tak, že to vzbuzuje podiv,
nemá těšitele.
„Shlédni, Hospodine, na mou bídu,
nepřítel jásá!“
Protivník vztáhl svou ruku
na všechny její poklady;
vidí, jak do její svatyně
vcházejí pohané,
kterým jsi zakázal
vstoupit do tvého shromáždění.
Všechen její lid sténá,
hledá chléb;
dává své skvosty za pokrm,
aby zachránil život.
„Shlédni, Hospodine, a uvaž,
jak jsem potupená!
Vy všichni, kteří jdete okolo cestou,
pohleďte a vizte,
zdali je bolest jako bolest má,
která mně byla způsobena,
jíž mě zasáhl Hospodin
v den svého rozjitřeného hněvu!
Spravedlivý je Hospodin,
neboť jsem vzdorovala jeho slovu.
Nuže, slyšte to, všechny národy,
a pohleďte na mou bolest.
Moje panny i moji jinoši
odešli do zajetí.
Volala jsem na své milence,
ti však mě zradili,
moji kněží a moji starci
zahynuli v městě,
když se sháněli po jídle,
aby zachránili život.
Pohleď, Hospodine, jak je mi úzko,
v mých útrobách to vře,
srdce se mi v nitru svíjí,
že jsem se zpupně vzepřela,
venku vraždí meč,
uvnitř (řádí) smrt.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Pláč 1,16.18.12
Daleko je ode mě těšitel, který mě sílil. * Slyšte to všechny národy, a pohleďte na mou bolest.
Pohleďte a vizte, zdali je bolest jako bolest má. * Slyšte.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dekretu 2. vatikánského sněmu o misijní činnosti církve
(Ad gentes, nn. 7.8.5)
Často byla krev mučedníků semenem nových křesťanů
I když lidi bez vlastní viny neznající evangelium může Bůh různými cestami, známými jen jemu, přivést k víře, bez níž se mu nelze líbit, přece připadá církvi povinnost a zároveň i svaté právo hlásat evangelium.
Tím, že církev učí znát Krista, ukazuje lidem skutečnou pravdu o tom, co člověk je a k čemu všemu je povolán. Vždyť Kristus je počátek a vzor obnoveného lidství, po kterém všichni touží, prodchnutého bratrskou láskou, upřímností a duchem pokoje. Pro Krista a církev, která o něm vydává svědectví kázáním evangelia, nejsou překážkou žádné rasové ani národnostní rozdíly, a proto nikdo v žádném případě nemůže Krista a církev považovat za cizí.
Církev tedy uskutečňuje své poslání tím, že se poslušna Kristova příkazu a vedena milostí a láskou Ducha Svatého účinně projevuje každému člověku a všem národům, a tak je příkladem života; kázáním, svátostmi a ostatními prostředky milosti přivádí k víře, svobodě a Kristovu pokoji. Takže se jim otvírá volná a bezpečná cesta k plné účasti na Kristově tajemství.
Toto poslání je pokračováním a dějinným rozvíjením poslání samého Krista, který byl poslán hlásat radostnou zvěst chudým. Proto musí jít církev pod vedením Ducha Svatého cestou, jakou šel Kristus, totiž cestou chudoby, poslušnosti, služby a sebeobětování až k smrti, nad níž zvítězil svým zmrtvýchvstáním. Právě toutou cestou kráčeli v naději všichni apoštolové a mnohým soužením i utrpením doplňovali to, co zbývá vytrpět do plné míry utrpení Kristových pro jeho tělo, kterým je církev. A často byla krev mučedníků semenem nových křesťanů.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Flp 1,29.30; srov. 1 Sol 2,8
Dostalo se vám té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. * Podstupujte stejný zápas, jaký jste viděli, že jsem podstupoval já.
Tak jsem po vás toužil, že bych vám nejraději nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Podstupujte.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tvé volání a touha po spáse duší, které tě nepoznaly, vedly blahoslaveného Karla až do Japonska, aby tam hlásal tvou pravdu a vydal o ní svědectví mučednickou smrtí v ohni; prosíme tě, dej, ať i my o tobě vydáváme věrohodné svědectví svým bližním. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky