Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Zdrávas, nejsvětější Královno,
milostí svaté Trojice osvícená,
tobě rovné nestvořil Bůh dříve ni potom.
Tebe Král králů, Bůh nejvyšší,
pro tvé veliké šlechetnosti a ctnosti,
pro tvou věrnost jako choť milou si vyvolil.
A proto seslal k tobě anděla
z nebeského trůnu,
jenž řekl: Zdrávas, plná milosti,
slovem jsi počala,
pannou jsi zůstala, když jsi uvěřila
a kdyžs řekla: Staň se mi podle tvého slova.
Zdrávas, světlosti otců svatých,
v tobě se naplnila Písma prorocká.
Tys zavřená brána, již viděl Ezechiel.
Jako Mojžíšův keř, jenž hořel
a přesto svou přirozenou zelenost měl,
též ty pannou zůstáváš, jak anděl pověděl.
Syn Boží je králem nejmocnějším
a tys matkou jeho,
on trůní na Siónu nejvyšším
a ty vedle něho.
Rač na nás mysliti, v své paměti míti
ty, kdo tě chválí, Panno dobrotivá. Amen.
ŽALMY
1. ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.
Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *
od východu slunce až na západ.
Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *
přichází náš Bůh a nemlčí.
Před ním sžírající oheň *
kolem něho zuří bouře.
Shůry volá k nebesům i k zemi, *
hodlá soudit svůj lid:
„Shromážděte mi mé svaté, *
kteří obětí sjednali mou smlouvu!“
A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *
že sám Bůh je soudcem.
Ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.
2. ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.
„Slyš, můj lide, budu mluvit, †
Izraeli, proti tobě budu svědčit, *
já jsem Bůh, tvůj Bůh!
Nekárám tě pro tvé oběti, *
vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Nemusím brát býka z tvého chléva *
ani kozly z tvých ohrad.
Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *
a na svých horách mám zvířat na tisíce.
Znám všechny ptáky na nebi, *
mé je vše, co se hemží na poli.
Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *
vždyť můj je svět se vším, co ho plní!
Copak požívám maso z býků *
či piji kozlí krev?
Přinášej Bohu oběť chvály *
a plň Nejvyššímu své sliby!
Pak mě vzývej ve dni soužení, *
vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“
Ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.
3. ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.
Ale hříšníkovi Bůh praví: †
„Proč odříkáváš má přikázání *
a bereš do úst mou smlouvu
ty, který nenávidíš kázeň *
a má slova házíš za sebe?
Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *
a s cizoložníky jsi míval účast.
Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *
a tvůj jazyk osnoval úskok.
Bavil ses pomlouváním svého bratra, *
tupil jsi syna své matky.
Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †
Myslil jsi, že jsem jako ty? *
Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!
Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *
Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!
Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *
kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“
Ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.
Nepřestáváme se za vás modlit,
abyste dobře poznali Boží vůli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
37,21-35
Proroctví o asyrském králi
Izaiáš, syn Amosův vzkázal Ezechiášovi: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Pokud jde o tvou modlitbu ke mně, týkající se asyrského krále Senacheriba, toto praví Hospodin proti němu:
‚Pohrdá tebou a posmívá se ti panna, dcera Siónu,
za tebou potřásá hlavou dcera Jeruzaléma.
Koho jsi potupil, komu ses rouhal?
Proti komu jsi povznesl hlas
a pyšně zdvihl své oči?
Proti Svatému Izraele!
Svými služebníky jsi potupil Pána,
neboť jsi řekl: ‚S množstvím svých vozů
jsem vyjel na horské výšiny, na hřebeny Libanonu.
Skácel jsem jeho vysoké cedry,
jeho nejkrásnější cypřiše.
Pronikl jsem až do jeho nejzazších výšek,
do houštiny jeho lesa.
Vykopal jsem studny a pil vody (v cizích zemích).
Chodidly svých nohou jsem vysušil
všechny egyptské řeky.‘
Což jsi to neslyšel?
Dávno jsem to učinil. Od prastarých dob
jsem to připravoval, teď jsem to uskutečnil.
Došlo ke zničení:
opevněná města (se změnila) ve zpustošené trosky.
Jejich obyvatelé, zbaveni sil,
se zděsili, zahanbili.
Stali se podobnými trávě na poli,
zelenému býlí a pleveli na střeše
spálenému východním větrem.
Znám, jak sedáš,
jak vycházíš a přicházíš,
i tvoje zuření proti mně.
Protože proti mně zuříš,
takže se tvá zpupnost dostala do mých uší,
proto vložím do tvého chřípí kroužek,
uzdu do tvých pysků
a odvedu tě zpět cestou,
po níž jsi přišel.
Tobě, (Ezechiáši), bude znamením toto:
Jezte letos, co lze sebrat,
druhý rok to, co samo vzroste,
třetí rok sejte a žněte,
sázejte vinice a jezte jejich plody!
Zbytek z Judova domu, který zůstal,
zapustí kořen dolů
a plod vydá vzhůru.
Z Jeruzaléma totiž vyjde zbytek,
to, co se zachránilo ze siónské hory.
Způsobí to horlivost Hospodina zástupů.
Proto tak praví Hospodin o asyrském králi:
Nevejde do tohoto města,
nevstřelí tam šíp,
nenastaví proti němu štít,
neobklíčí ho náspem.
Vrátí se cestou, kterou přišel,
a nevejde do tohoto města – praví Hospodin.
Ochráním toto město a vysvobodím ho
kvůli sobě a kvůli svému služebníku Davidovi.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Žl 98 (97),3.1
Hospodin se rozpomenul na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu. * Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha.
Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene. * Všechny.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna
(Hom. 2 super Exsurgens Maria: Cod. vat. lat. 1122, fol. 190-191)
Táhni nás za sebou, Královno milosrdenství, ke svému trůnu
Maria jediná vskutku stojí nade všemi, zůstávajíc v plnosti slávy nezměnitelná, neboť její přebývání bylo vždycky v nebesích a vždycky byla plná Krista, toho, jejž nosila pod svým srdcem. Stalo se tak zastíněním od Ducha Svatého, který do ní vstoupil, zcela ji pronikl, zdokonalil a nade všechny andělské i lidské zástupy povýšil. Panenského a neporušeného jejího těla se z vůle Boží nedotkla žádná křehkost plodící zkázu hříchu. Neboť Maria byla milosti plná, byla dílem podivuhodným, jak se slušelo na božské Slunce, které v ní mělo přebývat, dílem převyšujícím všechnu dokonalost andělskou i lidskou. Nadmíru jasně se to zjevuje v početí Božího Slova.
Jaký to důvěrný svazek s celou Trojicí! Na zemi stojíc, nebes se dotýká, ano, proniká až do nejvyššího nebe a vidíme ji usedat na trůn po Synově pravici. Nepřichází z nejzazších končin země jako královna ze Sáby, aby slyšela moudrost Šalomounovu; přichází patřit na samu věčnou Moudrost, mít na ní účast, kochat se bez konce rozkoší nebeské blaženosti.
Ty slavná, vznešená, nade všechny vyvýšená Rodičko Boží neposkvrněná! Kdo by tě mohl vyzdvihnout po tvém Synu do větších výšin na zemi i na nebi, když ses směla stát Matkou nejvyššího Boha? Jak bychom tě my na zemi mohli ještě více vyvýšit, když tě na nebi Pán vyvýšil nade všemi hvězdami nebe a nade všemi zeměmi světa?
Celá církev ti proto vzdává hold, zpívá ti písně a chvalozpěvy, vyznává svou oddanost a šíří světem tvou slávu, i když to není nic proti tvé slávě v nebeském Jeruzalémě.
Ano, paní naše, tys vždycky s novou silou vystupovala k Bohu, k tvé stále větší cti a slávě tě Bůh přijal za svou, a když tvůj Syn zasedl po Otcově pravici, zasedla jsi na trůn spolu s ním. Pamatuj proto na nás, kteří se topíme v hlubokém bahně, a podej nám svou pravici, abychom mohli povstat s tebou. Táhni nás za sebou, Královno milosrdenství, do výšin nebeské vlasti, ke tvému trůnu, a veď nás za vůní tvých olejů až do radosti věčné. Skrze Ježíše Krista, tvého Syna, který s Otcem a Svatým Duchem žije a kraluje na věky věků.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Zj 12,1; Žl 45 (44),14
Na nebi se objevilo veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama: * kolem hlavy má korunu z dvanácti hvězd.
V plné kráse vstupuje královská dcera, její šat je protkán zlatem; * kolem.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, podle tvé vůle se Matka tvého Syna stala také naší Matkou a Královnou; dej, ať podpořeni její přímluvou dosáhneme slávy, kterous nám připravil ve svém věčném království v nebi. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky