Z knihy proroka Micheáše

6,1-15

Hospodin soudí svůj lid

Slyšte, co mluví Hospodin!

„Vstaň, horám předlož svůj spor,

pahorky ať slyší tvůj hlas!“

Slyšte, hory, Hospodinovu při,

popřejte sluchu, základy země,

soudí se Hospodin se svým národem,

s Izraelem vede svůj spor.

„Lide můj, co jsem ti učinil,

v čem jsem tě unavil,

odpověz mi!

Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země,

z domu otroctví jsem tě vykoupil,

poslal jsem před tebou Mojžíše,

Áróna a Mirjam.

Lide můj, vzpomeň, prosím,

co zamýšlel Balak, moabský král,

a co mu odpověděl Bileam, syn Beorův;

(vzpomeň na svou cestu) od Šittim do Gilgalu,

abys poznal spravedlivé Hospodinovy soudy.“

„Co mám přinést Hospodinu,

s čím se mám sklonit před vznešeným Bohem?

Mám mu přinést zápalné oběti,

jednoroční býčky?

Má Hospodin zálibu v tisících beranů,

v desetitisících potoků oleje?

Mám mu dát za svůj zločin svého prvorozence,

plod svého života za hřích své duše?“

Člověče, řeklo se ti, co je dobré,

co od tebe Hospodin žádá:

co jiného než jednat spravedlivě, milovat milosrdenství

a pokorně kráčet se svým Bohem.

Hospodinův hlas volá na město

– a je moudré bát se tvého jména –:

„Slyšte, (členové) kmene i městské shromáždění!

Mám snášet nespravedlivou měřici,

nenáviděnou hubenou míru?

Mám prohlásit falešnou váhu za správnou

i váček s podvodným závažím?

Boháči (města) jsou plní násilí,

lež mluví jeho obyvatelé,

v jejich ústech je lstivý jazyk.

Proto jsem tě začal bít,

chci tě zničit pro tvoje hříchy.

Budeš jíst, ale nenasytíš se,

špína bude v tvém nitru;

něco si uložíš stranou, ale nezachráníš,

a co zachráníš, vydám meči!

Budeš rozsévat, ale nebudeš žnout,

budeš lisovat olivy, ale olejem se nebudeš mazat,

necháš kvasit mošt, ale víno nebudeš pít.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Mich 6,8; Žl 37 (36),3

Víš, co je dobré, co Hospodin od tebe žádá. * Jednej spravedlivě, miluj milosrdenství a pokorně kráčej se svým Bohem.

Doufej v Hospodina a čiň dobro, pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu. * Jednej.

Z dopisů svatého Maxmiliána Marie Kolbeho

(Scritti del P. Maximiliano M. Kolbe, trad. ital., vol. I., P. I., Padova 1971, pp. 75-77,166)

S apoštolskou horlivostí zprostředkovat spásu a posvěcení duší

Mám velikou radost, milý bratře, že jsi naplněn takovou horlivostí pro šíření slávy Boží. V současné době můžeme totiž se zármutkem pozorovat, jak se šíří v různých podobách – a to nejen mezi lidmi ve světě, ale i mezi řeholníky – jakási epidemická choroba, zvaná indiferentismus. Bůh je však hoden nekonečné slávy, a proto je naším prvním a hlavním úkolem, abychom mu podle svých skrovných možností vzdávali co největší slávu, i když takovou, jakou si od nás zasluhuje, mu pro svou ubohost nikdy nemůžeme vzdát.

Protože se však Boží sláva nejvíce projevuje ve spáse duší, které Kristus vykoupil svou krví, má být nejvyšší a nejpřednější snahou apoštolského života zprostředkovávat spásu a dokonalejší posvěcení co největšího počtu duší. Zmíním se krátce, jaká nejvhodnější cesta vede k tomuto cíli, totiž k uskutečnění Boží slávy a posvěcení co největšího počtu duší. Bůh je vševědoucí a nejvýš moudrý, a proto nejlépe ví, co máme stále konat pro jeho větší slávu, a svou vůli nám nejčastěji ukazuje prostřednictvím svých zástupců na zemi.

A proto nám bezpečně ukazuje Boží vůli jedině poslušnost. Představený se sice může mýlit, ale nemůže se stát, že bychom my, budeme-li se řídit poslušností, upadli v omyl. Jedině tehdy by nebyla poslušnost na místě, kdyby představený přikazoval něco, co by nesporně znamenalo porušení Božího zákona, i když třeba jen v nejmenším; v tom případě by představený nebyl věrným tlumočníkem Boží vůle.

Jedině Bůh je nekonečný, nejmoudřejší, nejsvětější, nejdobrotivější Pán, Stvořitel a Otec náš, počátek i konec, moudrost, moc a láska – to všechno je Bůh sám. A všechno, co je mimo Boha, má cenu podle toho, jak se to vztahuje k němu, neboť on je Stvořitel všeho, Vykupitel lidí a poslední cíl všeho tvorstva. A on nám ukazuje svou úctyhodnou vůli skrze své zástupce na zemi a táhne nás k sobě, a naším prostřednictvím chce k sobě přitáhnout také jiné duše a připoutat je k sobě dokonalejší láskou.

Hleď, bratře, jak je lidská důstojnost veliká skrze milosrdenství Boží. Poslušností jakoby překračujeme hranice naší nepatrnosti a shodujeme se s vůlí Boží, a ta nás řídí svou nekonečnou moudrostí a prozíravostí, abychom jednali správně. Ba dokonce, když se pevně opíráme o Boží vůli, jíž se nemůže nic stvořeného stavět na odpor, stáváme se silnějšími než všecko.

To je stezka moudrosti a prozíravosti, to je jediná cesta, jak můžeme vzdávat Bohu nejvyšší slávu. Kdyby byla jiná vhodnější cesta, Kristus by nám ji byl jistě ukázal svým slovem i příkladem. Ale Písmo svaté vystihuje jeho dlouhý život v Nazaretě slovy: A poslouchal je, a také zbývající část jeho života nám ukazuje ve světle poslušnosti, neboť na mnoha místech říká o Kristu, že sestoupil na svět, aby konal Otcovu vůli.

Milujme tedy, a milujme ze všech sil našeho nejlaskavějšího nebeského Otce, a projevem této dokonalé lásky ať je naše poslušnost, v níž je třeba se osvědčit právě tehdy, když se od nás žádá zřeknout se vlastní vůle. A neznáme vznešenější knihu, která by tak podporovala růst naší lásky k Bohu, než ukřižovaného Ježíše Krista.

To všechno získáme mnohem snadněji prostřednictvím Neposkvrněné Panny, neboť dobrotivý Bůh ji pověřil, aby rozdělovala dary jeho milosrdenství. Není pochyb, že vůle Mariina je pro nás totožná s vůlí Boží. A jestliže se jí zasvětíme, staneme se v jejích rukou nástrojem Božího milosrdenství, jako je ona nástrojem v rukou Božích. Dejme se tedy od ní řídit a vést, a pod jejím vedením buďme klidní a bez starosti. Vždyť ona nám všechno připraví, o všechno se postará, přijde nám ochotně na pomoc ve všech potřebách těla i duše a odstraní obtíže i strasti.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Ef 5,2.1; 6,6

Žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás jako dar v oběť, velmi příjemnou vůni Bohu. * Napodobujte Boha jako jeho milované děti.

Jako služebníci Kristovi, kteří z celé duše konají vůli Boží. * Napodobujte.