Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Veliký jsi, Pane můj,
bez hranic je sláva tvá,
nevýstižná je tvá moc,
moudrost tvá je bezedná.
Kdo jsem já, že chválit chci
tebe, jenž jsi vševládný?
Jsem jen člověk, křehké nic
v díle tvého stvoření.
Člověk, který naříká
pod břemenem časnosti,
pod jhem hříchu pýchy své.
Ty však zveš mě k radosti.
Pro sebe jsi stvořil mě,
láskou všechno táhneš k sobě.
Nepokojné srdce je,
pokud nespočine v tobě.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.
Hospodine, netrestej mě ve svém hněvu, *
nekárej mě ve svém rozhorlení.
Vždyť se do mě zaryly tvé šípy, *
dopadla na mě tvá ruka.
Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa, *
pro můj hřích není ve mně jediná kost celá.
Vin se mi nakupilo až nad hlavu, *
tíží mě jako přetěžké břímě.
Ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.
2. ant. Pane, ty víš o každé mé touze.
Rány mi hnisají a páchnou, *
že jsem jednal pošetile.
Shrbený, nadmíru sklíčený *
den co den smutně se vláčím.
Vždyť má bedra jsou celá zanícená, *
zdravého místa není v mém těle.
Jsem malátný a zcela zkrušený, *
křičím proto, že mé srdce sténá.
Pane, ty víš o každé mé touze, *
mé vzdychání ti není skryté.
Srdce mi buší, opustila mě síla, *
i světlo mi hasne v očích.
Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, *
i moji příbuzní se mě straní.
Strojí mi léčky ti, kdo pasou po mém životě, †
kdo usilují o mé neštěstí, hrozí mi zkázou *
a stále jen úklady vymýšlejí.
Ant. Pane, ty víš o každé mé touze.
3. ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.
Já však jsem jako hluchý, neslyším, *
jsem jako němý, který neotvírá ústa.
Jsem jako člověk, který neslyší, *
jehož ústa nemají odpovědi.
Vždyť v tebe, Hospodine, doufám, *
ty vyslyšíš, Pane, můj Bože!
Říkávám si totiž, jen ať se nade mnou neradují, *
ať se nade mnou nevypínají, když zakopnu v chůzi.
Mám ovšem k pádu velmi blízko, *
před sebou mám stále svou bolest.
Ano, vyznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem sklíčen.
Ti, kdo bez příčiny proti mně brojí, jsou silní, *
mnoho je těch, kdo mě neprávem nenávidí,
kdo zlem splácejí za dobro, *
stíhají mě, že se o dobro snažím.
Neopouštěj mě, Hospodine, *
Bože můj, nevzdaluj se ode mě!
Pospěš mi na pomoc, *
Pane, má spáso!
Ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.
Mé oči toužebně vyhlížejí tvou pomoc,
spoléhám na tvá zaslíbení.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ozeáše
2,4a-d.8-26
Izrael potrestaný za svou nevěru se vrátí k Bohu
Tak praví Hospodin:
„Obžalujte svou matku; obžalujte (ji),
ona není mou ženou
a já nejsem jejím mužem;
ať odstraní z tváře svá smilstva.
Proto jí zahradím
cestu trním,
vystavím zeď,
že nenajde své stezky.
Poběží za svými milenci,
ale nedostihne je,
bude je hledat, ale nenalezne.
Pak řekne: ‚Půjdu a vrátím se
ke svému prvnímu muži,
tehdy mi bylo lépe než nyní.‘
Neuznala, že já
jí dal obilí, víno i olej,
a zahrnul ji stříbrem
i zlatem, z nichž udělali Bála.
Proto vezmu zpět
své obilí v jeho čas,
i své víno v jeho dobu,
odejmu svou vlnu a len,
které přikrývaly její nahotu.
Pak odhalím její ohanbí
před očima jejích milenců,
nikdo ji nevytrhne z mé ruky.
Učiním konec veškeré její radosti,
její slavnosti, novoluní
i její sobotě a všem jejím svátkům.
Zpustoším její vinice i fíkové (sady),
o nichž řekla: ‚Jsou mojí mzdou,
kterou mě obdařili moji milenci.‘
Změním je v houštinu,
spase je divoká zvěř.
Potrestám ji za dny bálů,
kdy jim pálila kadidlo,
zdobila se kroužky a náhrdelníky,
kdy chodila za svými milenci
a na mě zapomněla
– praví Hospodin.
Proto ji přemluvím,
zavedu na poušť
a budu mluvit k jejímu srdci.
Ze stejného místa jí vrátím vinice
i údolí Achor, bránu naděje.
Bude poslušná
jak ve dnech své mladosti,
jako když vycházela z egyptské země.
V ten den
– praví Hospodin –
budeš ke mně volat: „Můj muži!“,
už ke mně nezvoláš: „Můj Bále!“
Jména bálů odejmu z jejích úst,
nebude se už pamatovat na jejich jména.
V ten den sjednám pro ně smlouvu
s divokou zvěří, s nebeským ptactvem
i s drobnou zvířenou země.
Luk, meč a válku
vyhladím ze země
a dám jim uléhat v bezpečí.
Navěky se s tebou zasnoubím,
zasnoubím se s tebou spravedlností a právem,
milosrdenstvím a slitováním.
Zasnoubím se s tebou věrností,
a tak poznáš Hospodina.
V ten den vyslyším
– praví Hospodin –
vyslyším nebesa
a ta vyslyší zemi.
Země vyslyší
obilí, víno a olej
a ty vyslyšíš Jizreele.
Zasadím si ho do země
a smiluji se nad (dcerou,
která byla nazvána) ‚Bez milosrdenství‘;
(synu, který byl nazván) ‚Nejsi můj lid‘,
řeknu: ‚Jsi můj lid!‘
a on odpoví: ‚Ty jsi můj Bůh!‘“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Zj 19,7.9; Oz 2,22
Nadešla Beránkova svatba, jeho nevěsta se připravila. * Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.
Zasnoubím se s tebou věrností, a tak poznáš Hospodina. * Blaze.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu svatého Kajetána
(Epist. ad Elisabeth Porto: Studi e Testi 177, Città del Vaticano 1954, pp. 50-51)
Kristus ať vírou přebývá v našich srdcích
Jsem hříšník a moc si o sobě nemyslím, ale obracím se na nejlepší Boží služebníky, aby za tebe prosili požehnaného Krista a jeho Matku. Nezapomínej však, že ani všichni svatí tě nemohou učinit tak milou Kristu, jak to můžeš dokázat ty sama. Záleží to na tobě, a chceš-li, aby tě Kristus miloval a pomáhal ti, miluj ty jeho a zaměř svou vůli k tomu, aby ses mu ve všem líbila; a pak nepochybuj, že i kdyby tě všichni svatí a všichni tvorové opustili, on bude vždycky při tobě, když budeš potřebovat pomoc.
Buď si naprosto jista, že jsme na této zemi cizinci a poutníci. Naší vlastí je nebe. Kdo se pyšně vypíná, je na scestí a spěje k smrti. V tomto pozemském životě máme získat život věčný, i když to sami vůbec nedokážeme, protože jsme ho ztratili svými hříchy, ale Ježíš Kristus nám ho znovu připravil. Proto mu máme stále děkovat, milovat ho, poslouchat ho a být stále s ním, nakolik je to možné.
On se nám dal za pokrm. Jak je ubohý, kdo nezná tento veliký dar! Je nám dáno vlastnit Krista, Syna Panny Marie, a my odmítáme; ale běda tomu, kdo si nedá záležet, aby ho přijal. To dobro, které si přeji pro sebe, vyprošuji snažně i tobě, milá dcero. Ale k jeho dosažení není jiné cesty, než často prosit Pannu Marii, aby tě se svým slavným Synem navštívila. Měj odvahu ji přímo prosit, aby ti svého Syna darovala, neboť on je v nejsvětější svátosti oltářní pravým pokrmem duše. Ona ti ho dá ráda a on sám tě velmi rád přijde posilnit, abys mohla jít bezpečně kupředu tímto temným lesem, kde nám mnoho nepřátel strojí úklady, ale zůstanou daleko, když vidí, že se opíráme o takovou pomoc.
Dcero, nepřijímej Ježíše Krista proto, abys ho využívala podle svého přání. Spíše si přeji, aby ses mu odevzdala a on přijal tebe, a jako tvůj Bůh a Spasitel aby učinil s tebou a v tobě, cokoli chce. Po tom toužím, o to tě prosím, a nakolik mi síly stačí, k tomu tě vybízím.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jak svatě kázal a jak nevýslovně miloval tento Boží muž! * Pohrdl světskou slávou a dosáhl věčného života.
Pro něho život byl Kristus a smrt ziskem. * Pohrdl.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys povolal svatého Kajetána, aby následoval způsob života apoštolů; na jeho přímluvu veď i nás, abychom se s upřímnou odevzdaností snažili obnovit svůj život v duchu evangelia. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky