1. srpen 2026

Sv. Alfonsa Marie z Liguori, biskupa a učitele církve
památka

Narodil se 27. IX. 1696 v Marianelle u Neapole. Pocházel z jedné z nejstarších neapolských šlechtických rodin de’ Liguori. Měl velké a všestranné nadání i vlohy pro básnictví, hudbu a malířství. V 16 letech dosáhl doktorátu občanského i kanonického práva a stal se vyhledávaným advokátem. Ve 27 letech se dopustil omylu, který se pro něj stal podnětem k přemýšlení o nedostatečnosti lidské spravedlnosti. Po vysvěcení na kněze (1726) začal působit mezi nejnižšími lidovými vrstvami v Neapoli a v okolí. Setkal se s jejich neuvěřitelnou nevědomostí a zanedbaností, a to ho přivedlo k rozhodnutí založit (1732) pro práci mezi nimi kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristů). Mnoho času strávil na kazatelně a ve zpovědnici. Jeho asketické a mravoučné spisy vznikaly z praktické potřeby ukazovat, jak správně křesťansky žít. Ve svém nejznámějším díle „Theologia moralis“ se staví proti jansenistické přemrštěné přísnosti a hájí zdravý střed mezi rigorismem a laxismem. Jako biskup v S. Agata dei Goti (1762-75) se staral především o zdokonalení kněží a o lidové misie. Když vyčerpán prací téměř oslepl a ohluchl a trpěl těžkým revmatismem, strávil posledních 12 let života v klášteře v Nocera dei Pagani (jižně od Neapole), kde také 1. VIII. 1787 zemřel. V roce 1839 byl prohlášen za svatého, 1871 za učitele církve a 1950 za patrona zpovědníků a moralistů.

Ranní chvály

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Tvář nebe rdí se purpurem,

do kraje proudí nový den,

světelné šípy letí výš,

vše nečisté ať zmizí již!

Ať příznak tmy se odplíží,

ať hříchy mysl netíží,

ať vina, kterou na práh dne

tmy vynesly, se rozpadne.

Kéž ono ráno poslední

– čekáme na ně zkroušeni –

tak zaskvěje se nad námi,

jak dnešní den zní chválami.

Ať sláva Bohu Otci zní

i tobě, Synu jediný,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

1. ant. Přicházím na úsvitě a spoléhám na tvá slova.

Žalm 119 (118), 145-152
XIX (Kof)

Volám z celého srdce: vyslyš mě, Hospodine, *

tvé příkazy chci zachovávat.

Volám k tobě: zachraň mě, *

a budu plnit tvá přikázání.

Přicházím na úsvitě a o pomoc volám, *

spoléhám na tvá slova.

Horlivější jsou mé oči než oči noční hlídky, *

abych rozjímal o tvém výroku.

Slyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine, *

a dej mi život podle svého rozhodnutí!

Blíží se ti, kdo mě lstivě pronásledují, *

daleko jsou od tvého zákona.

Blízko jsi, Hospodine, *

a všechny tvé předpisy jsou věrné.

Již dlouho vím z tvých přikázání, *

žes je ustanovil na věčné časy.

Ant. Přicházím na úsvitě a spoléhám na tvá slova.

2. ant. Hospodin je má síla, jej opěvuji, stal se mou spásou.

Kantikum
Vítězná píseň po přechodu Rudým mořem

Ex 15,1-4a.8-13.17-18

Ti, kdo zvítězili v boji se šelmou, zpívali píseň Mojžíše, Božího služebníka. (Zj 15,2.3)

Chci zpívat Hospodinu, neboť je velmi vznešený, *

koně i jezdce svrhl do moře.

Hospodin je má síla, jej opěvuji, *

stal se mou spásou.

On je můj Bůh, a já ho chválím, *

Bůh mého otce, a já ho oslavuji.

Hospodin je hrdina ve válce, †

jeho jméno je Hospodin. *

Faraonovy vozy i jeho vojsko svrhl do moře.

Dechem tvých nozder nakupily se vody, †

vztyčily se jako hráz proudy, *

ztuhly vlny uprostřed moře.

Nepřítel pravil: „Budu je pronásledovat a dostihnu je, †

rozdělím kořist, naplní se jí má touha, *

vytasím svůj meč, zmocní se jich má ruka.“

Zadul jsi svým hněvem, †

přikrylo je moře, *

potopili se jak olovo v mohutných vodách.

Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine, †

kdo je jako ty vznešený ve svatosti, hrozný a chvályhodný; *

konáš podivuhodné věci.

Vztáhl jsi svou pravici, *

pohltila je země.

Ve svém milosrdenství vedl jsi lid, *

který jsi vykoupil,

svou silou jsi ho nesl *

do svého svatého příbytku.

Přivedeš a zasadíš svůj lid na hoře, *

na svém vlastnictví,

na místě, kde si, Hospodine, buduješ své sídlo, *

ve svatyni, Pane, kterou vystavěly tvé ruce.

Hospodin bude kralovat *

navěky a navždy.

Ant. Hospodin je má síla, jej opěvuji, stal se mou spásou.

3. ant. Chvalte Hospodina, všichni lidé. 

Žalm 117 (116)
Chvála Božího milosrdenství
Pohané oslavují Boha, že jim prokázal milosrdenství. (Řím 15,9)

Chvalte Hospodina, všichni lidé, *

 oslavujte ho, všechny národy,

neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství *

a Hospodinova věrnost trvá navěky.

Ant. Chvalte Hospodina, všichni lidé.

KRÁTKÉ ČTENÍ

2 Petr 1,10-11

Bratři, vynasnažte se, aby bylo vaše povolání a vyvolení pevné, neboť když to děláte, jistě nikdy neklopýtnete. Tak vám bude dopřán volný přístup do věčného království našeho Pána a spasitele Ježíše Krista.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Volám k tobě, Hospodine, * ty jsi mé útočiště. Volám.

Ty jsi můj úděl v zemi živých, * ty jsi mé útočiště. Sláva Otci. Volám.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Antifona k Zachariášovu kantiku: Hospodine, buď světlem pro ty, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti!

PROSBY

Kristus chtěl být jedním z nás, aby se stal naším milosrdným a věrným veleknězem u Boha. Chvalme ho a prosme ho:

Pane, otevři nám poklady své lásky.

Slunce spravedlnosti, tobě ať je zasvěcen náš den,

neboť jsi nás na křtu osvítil.

Každou hodinu tohoto dne ti budeme dobrořečit

a ve všem chválit tvé jméno.

Tvá matka Maria ochotně uchovávala tvá slova ve svém srdci,

veď dnes naše kroky podle svých slov.

Dej nám, kteří putujeme uprostřed věcí porušitelných, očekávat nebeskou neporušitelnost,

abychom už nyní skrze víru, naději a lásku okoušeli budoucí blaženost.

Otče náš.

MODLITBA

Bože, ty dáváš své církvi v každé době nové příklady k následování; dej, ať v horlivosti o spásu duší jdeme ve stopách svatého biskupa Alfonsa, abychom dosáhli společného cíle v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2026 J. Vidéky