Má duše umdlévá touhou po tvé pomoci, *

doufám v tvé slovo.

Mé oči umdlévají touhou po tvém výroku, *

kdy mě potěšíš?

I když jsem jako měch v kouři, *

nezapomínám na tvé příkazy.

Kolik je dnů tvého služebníka? *

Kdy budeš soudit ty, kdo mě pronásledují?

Pyšní vykopali pro mě jámy, *

ti, kdo nejednají podle tvého zákona.

Všechny tvé předpisy jsou spolehlivé; *

stíhají mě bez důvodu, pomoz mi!

Bezmála mě zahubili na zemi, *

já však jsem neopustil tvá nařízení.

Podle svého milosrdenství mi zachovej život, *

a budu dbát na přikázání tvých úst.

Slyš, Bože, můj nářek, *

všimni si mé prosby!

Od končin země volám k tobě, *

když chřadne mé srdce.

Pozvedneš mě na skálu, dopřeješ mi klidu, †

vždyť jsi mé útočiště, *

pevná věž proti nepříteli.

Kéž bych směl ustavičně přebývat v tvém stánku, *

skrýt se pod ochranu tvých křídel!

Ty jsi přece, Bože, slyšel mé sliby, *

dal jsi mi dědictví těch, kdo ctí tvé jméno.

Přidej králi k jeho dnům dny další, *

ať jeho léta trvají přes mnohá pokolení.

Před Bohem nechť trůní navěky, *

uděl milost a věrnost, ať ho opatrují.

Tak na věky budu opěvovat tvé jméno, *

den ze dne plnit své sliby.

Slyš, Bože, můj hlasitý nářek, *

chraň můj život před strachem z nepřítele.

Ukryj mě před smečkou zločinců, *

před tlupou pachatelů nepravosti.

Ostří si jazyk jako meč, *

vrhají jedovatá slova jako šípy,

aby z úkrytu zasáhli nevinného, *

aby ho náhle zasáhli, bez ohledu.

Rozhodli se pro hanebný plán, †

smlouvají se, jak by skryli své nástrahy, *

říkají si: „Kdo nás uzří?“

Osnují zločiny, skrývají své promyšlené plány, *

nitro i srdce každého je nepřístupné.

Ale Bůh je zasáhne šípy, *

náhle budou ranami probodáni.

Vlastní jazyk je přivede k pádu, *

smějí se jim všichni, kteří je vidí.

Kdekdo cítí bázeň, rozhlašuje, co Bůh činí, *

a uvažuje o jeho skutcích.

Spravedlivý se raduje v Hospodinu a utíká se k němu, *

jásají všichni lidé upřímného srdce.