Kéž k tobě přijde mé volání, Hospodine, *

pouč mě podle svého slova!

Má úpěnlivá prosba ať k tobě dojde, *

vysvoboď mě podle svého slibu!

Ať oplývají rty mé chvalozpěvem, *

žes mě naučil svým příkazům.

Ať můj jazyk opěvuje tvůj výrok, *

neboť všechny tvé předpisy jsou spravedlivé.

Kéž mi pomůže tvá ruka, *

vždyť jsem si vyvolil tvá nařízení.

Toužím po tvé spáse, Hospodine, *

a tvůj zákon je mým potěšením.

Kéž jsem živ, abych tě chválil, *

a tvá rozhodnutí ať mi pomáhají!

Bloudím jako ztracená ovce, hledej svého služebníka, *

neboť na tvé předpisy jsem nezapomněl.

Srdce mi překypuje radostnými slovy, †

přednáším králi svou báseň, *

rydlem zručného písaře je můj jazyk.

Krásou vynikáš nad lidské syny, †

půvab se rozlévá po tvých rtech, *

proto ti Bůh požehnal navěky.

Svůj bok si, hrdino, přepásej mečem, *

svou nádherou a vznešeností!

Vyprav se do úspěšného boje za pravdu a právo, *

ať tě proslaví tvá pravice!

Šípy máš ostré, národy se ti podrobují, *

odvaha králových nepřátel klesá.

Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné časy, *

žezlo tvé vlády je žezlo nestranné!

Miluješ spravedlnost, nenávidíš nepravost, †

proto tě Bůh, tvůj Bůh pomazal *

olejem radosti před tvými druhy.

Myrhou, aloem, kassií voní všechna tvá roucha, †

blaží tě zvuk strunných nástrojů *

v paláci ze slonové kosti.

Vstříc ti vycházejí dcery králů, *

po své pravici máš královnu, ozdobenou ofirským zlatem.

Slyš, dcero, pohleď a naslouchej, *

zapomeň na svůj národ, na svůj otcovský dům!

Sám král touží po tvé kráse: *

vždyť je tvým pánem, před ním se skloň!

Tyrský lid přichází s dary, *

velmoži národa se ucházejí o tvou přízeň.

V plné kráse vstupuje královská dcera, *

její šat je protkán zlatem.

V barevném rouchu ji vedou ke králi, *

za ní ti přivádějí panny, její družky.

Provázeny radostným jásotem *

vstupují v královský palác.

Místa tvých otců zaujmou tvoji synové, *

ustanovíš je za knížata po celé zemi.

Chci tvé jméno připomínat všem budoucím pokolením, *

proto tě národy oslaví na věčné věky.