Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
S touhou mé myšlenky k nebesům vzhůru
letí, by zpívaly v nebeském kůru,
by našly ochranu v náruči Boží
před světem plným jen trní a hloží.
Ten klamný země lesk tak rychle chladne,
jak růže ve věnci bez vody zvadne.
Rajské tam v nebesích nevadne kvítí,
tam spěje duše má k věčnému žití.
Chci věrně konat, co Bohu se líbí,
věřím, že Nejvyšší plní své sliby.
Nač míti poklady, slávu a jmění,
když náš Pán chudobu nejvýše cení.
Vše, co kdo na zemi drahého ztratí,
Pán náš mu v nebesích stonásob vrátí.
I když mi bolest zlá tělo mé zkruší,
zachovám v modlitbách zdraví své duši.
Čistá a chudičká duše má pílí
do Boží náruče k sladkému cíli.
ŽALMY
1. ant. Veleb, duše má, Hospodina, a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní.
Veleb, duše má, Hospodina, *
vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno!
Veleb, duše má, Hospodina, *
a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
On odpouští všechny tvé viny, *
on léčí všechny tvé neduhy.
On vykupuje tvůj život ze záhuby, *
on tě věnčí láskou a slitováním.
On štěstím sytí tvůj život, *
jak orlu se obnovuje tvé mládí.
Hospodin koná spravedlivé skutky, *
zjednává právo všem utlačeným,
Oznámil své plány Mojžíšovi, *
izraelským synům své skutky.
Ant. Veleb, duše má, Hospodina, a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní.
2. ant. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Hospodin je milosrdný a milostivý, *
shovívavý a nadmíru dobrotivý.
Nechce se přít ustavičně *
ani se hněvat navěky.
Nejedná s námi podle našich hříchů *
ani podle našich vin nám neodplácí.
Jak vysoko je nebe nad zemí, *
tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.
Jak vzdálen je východ od západu, *
tak vzdaluje od nás naše nepravosti.
Jako se smilovává otec nad syny, *
tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Neboť on ví, z čeho jsme utvořeni, *
má v paměti, že jsme jen prach.
Dni člověka jsou jako tráva, *
kvete jak polní květ.
Sotva jej vítr ovane – již ho není, *
nezbude po něm ani stopa.
Ant. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
3. ant. Velebte Hospodina, všechna jeho díla.
Hospodinova láska však od věků na věky †
pro všechny, kdo se ho bojí, *
a jeho spravedlnost jde z dětí na děti
pro ty, kteří zachovávají jeho smlouvu, *
kteří pamatují na jeho přikázání tím, že je plní.
Hospodin si zřídil na nebi trůn *
a všechno řídí jeho vláda.
Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, †
mocní silou, dbalí jeho rozkazů, *
poslušní na jeho slovo.
Velebte Hospodina, všechny jeho zástupy, *
jeho služebníci, kteří plníte jeho vůli!
Velebte Hospodina, všechna jeho díla, †
na všech místech jeho moci: *
veleb, duše má, Hospodina!
Ant. Velebte Hospodina, všechna jeho díla.
Pouč mě, Hospodine, o smyslu svých nařízení
a budu rozjímat o tvých divech.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
7,1-21
Job znechucen životem volá k Bohu
Job se ujal slova a řekl:
„Což nejsou svízele údělem člověka na zemi,
dni jeho jako dni nádeníka?
Jak otrok touží po stínu,
jak nádeník čeká na svou výplatu,
tak jsem dostal v úděl měsíce bídy
a noci soužení byly mně přiděleny.
Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu?
Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu.
Mé tělo se obléklo do hniloby a šupin prachu,
má kůže svraskala a mokvá.
Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek,
plynou bez naděje.
Pamatuj, že můj život je jako dech,
mé oko již nikdy neuzří štěstí.
Oko, které by mě chtělo vidět, mě už nespatří,
tvé oko mě hledá, ale já už nejsem.
Odlétá oblak a mizí,
ten, kdo sestoupí do hrobu, již z něho nevystoupí.
Nevrátí se už do svého domu,
jeho příbytek ho už neuvidí.
Proto již nemohu zdržet svá ústa,
v soužení svého ducha budu mluvit,
naříkat v úzkostech duše.
Copak jsem moře či mořská obluda,
že proti mně stavíš stráže?
Když si myslím, že útěchu najdu na lůžku,
že moje lože mi pomůže snášet soužení,
tu mě děsíš ve snách,
ve vidinách mě strašíš,
že by mé hrdlo dalo přednost uškrcení
a mé kosti (by daly přednost) smrti.
Chřadnu, dlouho nebudu žít,
nech mě, vždyť mé dny jsou jen závan větru.
Co je člověk, že ho tak ceníš,
že si ho všímáš?
Každého jitra ho zkoušíš,
každou chvíli ho zkoumáš.
Kdy už mě necháš o samotě,
(kdy) mi dáš pokoj, abych aspoň slinu moh’ polknout?
Jestliže jsem hřešil, co jsem ti udělal,
tobě, který hlídáš lidi?
Proč sis mě vzal za cíl útoků,
proč jsem na obtíž?
Proč tedy neodpustíš moji urážku,
nepromineš mou vinu?
Vždyť brzo ulehnu do země,
když mě budeš hledat, už nebudu.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Job 7,5.7.6
Mé tělo se obléklo do hniloby a šupin prachu, má kůže svraskala a mokvá. * Pamatuj, Bože, že můj život je jako dech.
Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. * Pamatuj.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Řehoře Velikého, papeže
(Lib. 11,36: MGH, 1899, Epistolæ, 2,305-306)
Anglický národ osvítilo světlo víry
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle, neboť obilné zrno padlo do země a odumřelo, aby vydalo hojný užitek. A ten, z jehož smrti žijeme, z jehož slabosti jsme silní, jehož utrpením jsme zbaveni utrpení, pro jehož lásku hledáme v Británii bratry, které ani neznáme, a jehož milostí nacházíme ty, které jsme hledali, ačkoli jsme je neznali, ten nevládne jen v nebi.
Kdo je schopen vylíčit radost, která se zmocnila srdce všech věřících, že anglický národ působením milosti všemohoucího Boha i tvým úsilím, bratře, se zbavil temnoty bludů a dal se osvítit světlem pravé víry; že s plným přesvědčením teď šlape po modlách, jimž se předtím s nesmyslným strachem podroboval; že se s čistým srdcem koří všemohoucímu Bohu; že povstal ze špatností a drží se správných zásad, které jsou mu zvěstovány; že se duchem podřizuje božským přikázáním a roste v poznání; že se při modlitbě sklání až k zemi, aby jeho mysl nezůstávala při zemi. Čí je to dílo, ne-li toho, který řekl: Můj Otec je až dosud činný, i já jsem činný?
Aby ukázal, že se svět neobrací lidskou moudrostí, ale silou Boží, poslal Bůh do světa a vybral si za hlasatele lidi nevzdělané. A dělá to i teď, neboť koná v anglickém národě prostřednictvím lidí slabých veliké věci. Ale takový už je tento nebeský dar, nejmilejší bratře, že vedle veliké radosti přináší i velikou obavu.
Vím dobře, že všemohoucí Bůh činí skrze tvou lásku v národě, který si vyvolil, veliké divy. Musíš se však pro tento Boží dar s bázní radovat a s radostí bát; radovat se, neboť vnější divy přitahují srdce Angličanů k vnitřní milosti; bát se však, aby se slabý duch pro ta znamení zpupně nepovyšoval: to, co mu navenek přináší čest, mohlo by mu být vnitřně pro jeho domýšlivost příležitostí k pádu.
Musíme mít na mysli, jak se učedníci s radostí vrátili z hlásání evangelia a řekli svému nebeskému Učiteli: Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu. Ihned však museli vyslechnout odpověď: Neradujte se z toho, spíše se radujte, že jsou vaše jména zapsána v nebi.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Flp 3,17; 4,9; 1 Kor 1,10a
Bratři, jednejte tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. * Dělejte to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.
Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno. * Dělejte.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys přivedl kázáním svatého biskupa Augustina lid Anglie k světlu evangelia; prosíme tě, dej, ať příklad jeho apoštolského úsilí přináší v tvé církvi trvalý užitek. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky