Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
vždyť celý svět byl obmyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.
On vrátil slepým světla svit
a hříšným naději zas vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?
Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčně slávy dosíci.
V tom nesmírné tkví tajemství:
by sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.
Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
že vítězně jsi z hrobu vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
Nebo:
Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žíti dal.
Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven, září jako květ.
Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.
Nebo:
Jásejte, nebesa, zachvěj se, země!
Pán z hrobu živý vstal a kráčí ke mně.
Má zbabělosti necouvej, jdi vstříc,
buď si tvých hříchů sebevíc,
jen necouvej a jdi mu vstříc.
Ať zalije nás jeho jas,
ať hříchy z kořenů vytrhne z nás,
ať naší pýše zlomí vaz,
ať do duše nám hodí kvas,
ten kvásek milosrdné lásky,
z níž vykyne v nás chléb
k lámání bratřím.
Z lásky chléb, ne kámen!
Z kříže chléb, náš Kriste. Amen.
Nebo:
Ó bledý, lidský, bratrský a čistý,
ó pevný, úplný, čirý jak ametysty,
jsme připraveni již jak v listopadu listy.
Do tebe padneme, do tebe zřítíme se,
my skály poznali, studánky, jež jsou v lese,
a krutou odvahu v samotě, na útese.
My smrt jsme poznali a s tebou popřeme ji,
bolest, tu bolestnou přípravu na naději,
do rukou dáme ti, jež soucitem se chvějí.
A láska naše ví, že boj, ten boj náš svatý,
ty slavně zrytmuješ, ty krásný, odpočatý,
ve velkém poznání, až strháš z duší šaty.
Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu,
chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.
Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě. [Aleluja.] †
Hospodine, slyš modlitbu mou *
a volání mé ať pronikne k tobě!
† Neskrývej tvář svou přede mnou *
v den, kdy je mi úzko.
Nakloň ke mně svůj sluch: *
když volám, rychle mě vyslyš!
Neboť mé dny jako dým se rozplývají *
a mé kosti planou žárem.
Mé srdce usychá spálené jako tráva, *
zapomínám jíst svůj chléb.
Od samého nářku *
jsem jen kost a kůže.
Podobám se pelikánu na poušti, *
jsem jako sova v zříceninách.
Nemohu spát a sténám *
jak opuštěné ptáče na střeše.
Stále mě tupí moji nepřátelé, *
proti mně zuří a proklínají mým jménem.
Vždyť popel jím jako chléb *
a nápoj mísím s pláčem
pro tvůj hněv a tvé rozhorlení, *
neboť jsi mě pozvedl, ale pak odhodil.
Mé dny jsou jak dloužící se stín *
a já vadnu jako tráva.
Ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě. [Aleluja.]
2. ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných. [Aleluja.]
Ty však, Hospodine, trváš na věky *
a tvé jméno po všechna pokolení.
Povstaň a smiluj se nad Siónem, *
neboť je čas, aby ses nad ním slitoval, ano, přišel ten čas.
Vždyť tvoji služebníci milují jeho kameny, *
litují jeho rozvalin:
Pohané budou ctít jméno tvé, Hospodine, *
a všichni králové země tvou slávu,
až Hospodin znovu zbuduje Sión, *
až se objeví ve své slávě.
Skloní se k modlitbě opuštěných *
a nepohrdne jejich prosbou.
Kéž je to zapsáno pro příští pokolení, *
aby budoucí národ chválil Hospodina.
Neboť Hospodin shlédl ze své vznešené svatyně, *
popatřil z nebe na zem,
aby slyšel nářek zajatců, *
aby vysvobodil odsouzené k smrti,
aby hlásali na Siónu Hospodinovo jméno *
a jeho chválu v Jeruzalémě,
když se spolu sejdou národy *
a království, aby sloužily Hospodinu.
Ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných. [Aleluja.]
3. ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou. Aleluja.
Vyčerpal na cestě mou sílu, *
ukrátil mé dny.
Říkám: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů, *
po všechna pokolení trvají tvá léta.
Na začátku jsi položil základ zemi *
a nebesa jsou dílo tvých rukou.
Ona pominou, ty však zůstáváš, *
to vše zetlí jak oděv,
jako šat je vyměňuješ, a mění se. *
Ty však jsi týž a bez konce jsou tvá léta.
Synové tvých služebníků budou bydlet v bezpečí *
a jejich potomstvo potrvá před tebou.
Ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou. Aleluja.
Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja,
Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
14,1-13
Beránkovo vítězství
(Já, Jan,) měl jsem vidění, a hle – na hoře Siónu stál Beránek a s ním bylo sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kdo mají na čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. Uslyšel jsem z nebe hlas jako hukot velikých vod nebo jako rachot silného hromu. Ten hlas, který jsem slyšel, zněl, jako když zpěváci doprovázejí na citeru svůj zpěv. A zpívali před trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před těmi starci novou píseň. Nikdo se nemohl té písni naučit než těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země. To jsou ti, kdo se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Byli vykoupeni z lidí jako prvotiny pro Boha a pro Beránka. Z jejich úst nevyšla lež. Jsou bez poskvrny.
Pak jsem uviděl jiného anděla, letěl vysoko uprostřed nebe. Nesl věčně (platné) radostné poselství, aby ho zvěstoval obyvatelům na zemi, každému národu, kmeni, jazyku i lidu. A volal silným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, protože přišla chvíle jeho soudu. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod!“
Jiný, druhý anděl následoval a volal: „Padl, padl velký Babylón, který opil všechny národy vášnivým vínem svého smilstva.“
Jiný, třetí anděl následoval a velikým hlasem volal: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijal znamení na čelo nebo na ruku, i on bude pít z vína Božího hněvu, které je nalito nezředěné v číši jeho hněvu, a bude před svatými anděly a před Beránkem trápen ohněm a sírou. Dým (z ohně), který je mučí, vystupuje na věčné věky; a nemají úlevu ani ve dne ani v noci ti, kdo se klanějí šelmě a její soše, a ti, kdo přijali jako znamení její jméno.“
V tom je (základ) trpělivosti křesťanů, kteří zachovávají Boží přikázání a víru v Ježíše. A slyšel jsem z nebe hlas: „Napiš (toto): Blažení jsou od této chvíle ti, kdo umírají ve spojení s Pánem. Ano, říká to Duch, ať si odpočinou od svých lopot, neboť jejich skutky jdou s nimi.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Zj 14,7.6.7
Slyšel jsem z nebe hlas mnoha andělů, kteří volali: * Bojte se Boha a vzdejte mu čest. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod, aleluja.
Viděl jsem Božího anděla, letěl vysoko uprostřed nebe a hlasitě volal: * Bojte se.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pojednání „O pravé pobožnosti k Panně Marii“ od svatého Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu, kněze
(Nn. 120-121.125-126: Œuvres complètes, Seuil, Paris 1966, 562-563.566.567)
Zcela tvůj
Protože celá naše dokonalost spočívá v tom, abychom se podobali Ježíši Kristu, byli s ním sjednoceni a jemu se zasvětili, je největší zbožností nepochybně ta, která nás činí dokonalejším způsobem podobnými Ježíši Kristu, spojuje nás s ním a jemu nás zasvěcuje. Jestliže ovšem je ze všech tvorů Kristu nejpodobnější jeho Matka Maria, je mezi všemi pobožnostmi právě pobožnost k Nejsvětější Panně a Matce tou, která nejvíc zasvěcuje a připodobňuje každou duši našemu Pánu. Takže čím víc je naše duše oddána Marii, tím víc se odevzdává také Ježíši Kristu.
Dokonalé zasvěcení Ježíši Kristu tedy není nic jiného než naprosté a úplné zasvěcení Nejsvětější Panně. A právě to je pobožnost, které já učím.
Tuto formu zbožnosti lze také nazvat dokonalou obnovou křestních slibů a závazků. Věřící se v ní totiž cele odevzdává Nejsvětější Panně Marii, aby skrze ni zcela patřil Kristu.
Tak dochází k tomu, že ten, kdo se zasvěcuje Nejsvětější Panně, zasvěcuje se zároveň také Ježíši Kristu: Panně Marii proto, že je nejvhodnější cestou, kterou si sám Ježíš vyvolil, aby ho spojila s námi a aby on nás přijal k sobě; a Pánu Ježíši proto, že on je naším nejvyšším cílem a náleží mu všechno, čím jsme, neboť je náš Vykupitel a Bůh.
Uvažme kromě toho také, že se každý člověk při křtu buď sám nebo prostřednictvím kmotra či kmotry slavnostně odříká satana i jeho svodů a skutků a za svého Učitele a nejvyššího Pána si volí Ježíše Krista a podrobuje se mu jako otrok lásky. A vskutku totéž činíme tímto zasvěcením: křesťan se při něm odříká zlého ducha, světa, hříchu a sebe samého, a Mariinýma rukama se plně odevzdává Ježíši Kristu.
Při křtu se nikdo nedává Ježíši Kristu rukama Mariinýma, alespoň ne výslovně, ani nepřipisuje ovoce svých dobrých skutků Pánu. I po křtu je křesťan naprosto svobodný, takže může ovoce svých skutků předat někomu jinému, nebo si je ponechat. Touto pobožností se však věřící výslovně odevzdává Mariinýma rukama našemu Pánu a zcela mu zasvěcuje plody vlastních dobrých skutků.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žl 116B(115),16b.17a.18
Hospodine, jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice. * Přinesu ti oběť díků, aleluja.
Splním své sliby Hospodinu před veškerým jeho lidem. * Přinesu.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, věčná moudrosti, tys učinil svatého kněze Ludvíka Marii vynikajícím svědkem a učitelem úplného odevzdání se Kristu, tvému Synu, prostřednictvím jeho svaté Matky; veď i nás touto duchovní cestou, abychom ve světě šířili tvé království. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky