Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
vždyť celý svět byl obmyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.
On vrátil slepým světla svit
a hříšným naději zas vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?
Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčně slávy dosíci.
V tom nesmírné tkví tajemství:
by sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.
Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
že vítězně jsi z hrobu vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
Nebo:
Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žíti dal.
Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven, září jako květ.
Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.
Nebo:
Jásejte, nebesa, zachvěj se, země!
Pán z hrobu živý vstal a kráčí ke mně.
Má zbabělosti necouvej, jdi vstříc,
buď si tvých hříchů sebevíc,
jen necouvej a jdi mu vstříc.
Ať zalije nás jeho jas,
ať hříchy z kořenů vytrhne z nás,
ať naší pýše zlomí vaz,
ať do duše nám hodí kvas,
ten kvásek milosrdné lásky,
z níž vykyne v nás chléb
k lámání bratřím.
Z lásky chléb, ne kámen!
Z kříže chléb, náš Kriste. Amen.
Nebo:
Ó bledý, lidský, bratrský a čistý,
ó pevný, úplný, čirý jak ametysty,
jsme připraveni již jak v listopadu listy.
Do tebe padneme, do tebe zřítíme se,
my skály poznali, studánky, jež jsou v lese,
a krutou odvahu v samotě, na útese.
My smrt jsme poznali a s tebou popřeme ji,
bolest, tu bolestnou přípravu na naději,
do rukou dáme ti, jež soucitem se chvějí.
A láska naše ví, že boj, ten boj náš svatý,
ty slavně zrytmuješ, ty krásný, odpočatý,
ve velkém poznání, až strháš z duší šaty.
Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu,
chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.
Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.
ŽALMY
1. ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha. [Aleluja.]
Zachraň mě, Bože, *
neboť vody mi sahají až k hrdlu.
Zapadl jsem do hlubokého bahna *
a nemám, oč bych se opřel nohou;
dostal jsem se do hluboké vody *
a proud mě zaplavuje
Unaven jsem již voláním, *
hrdlo mi ochraptělo;
oči mi zeslábly, *
když vyhlížím svého Boha.
Více než mám vlasů na hlavě, *
je těch, kteří mě bez důvodu nenávidí,
silnější než mé kosti jsou ti, kteří mě stíhají bez příčiny. *
Co jsem neuloupil, to mám vrátit?
Bože, ty znáš mou pošetilost, *
mé poklesky nejsou před tebou skryty.
Nechť nejsou kvůli mně zklamáni, kdo doufají v tebe, *
Pane, Hospodine zástupů,
nechť kvůli mně nejsou zbaveni naděje, kdo hledají tebe, *
Bože Izraele!
Vždyť pro tebe jsem snášel potupu, *
pohana pokryla mou tvář.
Svým bratrům stal jsem se cizincem, *
synům své matky neznámým.
Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, *
padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.
Postem jsem zkrušil svou duši, *
i to mi bylo na potupu.
Místo šatů jsem si oblékl žínici *
a byl jsem jim k smíchu.
Tlachají o mně ti, kteří sedí u brány, *
posměšně o mně zpívají opilci.
Ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha. [Aleluja.]
2. ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.
Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě *
v čas milosti, Bože!
Vyslyš mě ve své veliké lásce, *
věrně mi pomoz!
Vyprosť mě z bahna, abych neutonul, †
vysvoboď mě od těch, kteří mě nenávidí, *
vytáhni mě z hluboké vody!
Ať mě nezaplaví vodní příboj, †
ať mě nepohltí hlubina, *
ať propast nade mnou nezavře jícen!
Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, *
obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Neskrývej svou tvář před svým služebníkem; *
vždyť jsem v úzkostech, rychle mě vyslyš!
Přibliž se ke mně, vysvoboď mě, *
kvůli mým nepřátelům mě zachraň!
Ty znáš mou potupu, hanbu a zneuctění, *
před tebou jsou všichni moji protivníci.
Potupa zlomila mé srdce, a proto chřadnu, †
čekal jsem, že někdo bude mít soucit, ale nikdo tu nebyl, *
čekal jsem, kdo by mě potěšil, ale nikoho jsem nenašel.
Do pokrmu mi dali žluč *
a v žízni mě napojili octem.
Ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.
3. ant. Hledejte Boha, a budete se radovat. Aleluja.
Já jsem ubohý a plný bolesti, *
ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc.
Písní budu slavit Boží jméno, *
velebit je budu zpěvem chvály.
To bude Hospodinu milejší než obětovat býka, *
než obětovat dobytče s kopyty a rohy.
Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; *
pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha!
Neboť Hospodin slyší chudáky, *
nepohrdá svými vězni.
Nechť ho chválí nebe a země, *
moře a vše, co se v nich hýbe.
Neboť Bůh pomůže Siónu †
a vystaví judská města: *
budou tam bydlit a obsadí je.
Zdědí je potomci jeho služebníků, *
budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Ant. Hledejte Boha, a budete se radovat. Aleluja.
Kristus vstal z mrtvých, aleluja,
raduje se z toho nebe i země, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
10,1-11
Rozvinutý malý svitek
(Já, Jan,) jsem viděl jiného mocného anděla, jak sestupuje z nebe, zahalen v oblaku, kolem hlavy duhová zář, s tváří jako slunce a s nohama jako ohnivé sloupy. V ruce držel rozvinutý malý svitek. Pravou nohu postavil na moře a levou na zem. Pak vzkřikl silným hlasem, jako když řve lev. Na jeho výkřik zaburácelo sedm hromů. Když těch sedm hromů promluvilo, chtěl jsem se dát do psaní, ale uslyšel jsem z nebe hlas: „Zachovej slova těch sedmi hromů v tajnosti a nepiš je!“
Potom anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, pozdvihl pravici k nebi a přísahal při tom, který žije na věčné věky, který stvořil nebe a všecko, co je v něm, i zem i všechno, co je na ní, i moře i všechno, co je v něm: „Lhůta je u konce! Ale v době, kdy přijde na řadu hlas sedmého anděla, až zatroubí na polnici, dovrší se tajemné Boží rozhodnutí, jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům.“
Hlas z nebe, který jsem už slyšel, zase na mě promluvil: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek z ruky anděla stojícího na moři a na zemi!“ Odešel jsem tedy k andělovi a požádal ho, aby mi ten malý svitek dal. Odpověděl mi: „Vezmi ho a spolkni! Způsobí ti v břiše hořko, ale v ústech se ti bude sladce rozplývat jako med.“ Vzal jsem ten malý svitek z andělovy ruky a spolkl ho. V ústech se mi sladce rozplýval jako med, ale když jsem ho spolkl, zhořklo mi to v břiše. Pak mi bylo řečeno: „Znovu musíš prorokovat proti mnoha lidem, národům, jazykům a králům.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Zj 10,7; Mt 24,30
Až zatroubí polnice, dovrší se tajemné Boží rozhodnutí, * jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům, aleluja.
Potom se objeví znamení Syna člověka na nebi a lidé uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou mocí a slávou. * Jak to Bůh.
DRUHÉ ČTENÍ
Z oslavné řeči papeže Benedikta XIV.
(Liturgia Horarum, ed. altera 1986, II, pp. 1405-1407)
Muž podle jména i skutkem věrný
Papež Benedikt XIV. oslavil svatého Fidela, obhájce katolické víry, těmito slovy:
„V plnosti své lásky usiloval o to, co přinášelo úlevu a pomoc bližním. Všechny neštěstím stižené zahrnoval do své otcovské péče a početné zástupy chudých vydržoval z almužen posbíraných ze všech stran. Sirotkům a vdovám ulehčoval jejich osamělost tím, že jim zjednával přispění mocných a urozených. Podle svých možností neustále poskytoval veškerou duchovní i tělesnou útěchu vězňům, horlivě navštěvoval nemocné, posiloval je, smiřoval je s Bohem a vyzbrojoval je k poslednímu zápasu. V tom si získal nejhojnější zásluhy, když rakouské vojsko tábořící v rétském kraji bylo skoro celé zachváceno epidemií a bídně podléhalo slabosti a smrti.“
Zároveň s těmito skutky lásky vynikal Fidelis – muž podle jména i skutkem věrný – horlivým obhajováním katolické víry. Neúnavně ji hlásal a několik dní předtím, než ji stvrdil svou krví, zanechal v posledním kázání jako závěť tato slova:
„Katolická víro, jak jsi stálá, jak jsi pevná, jaké máš hluboké kořeny, jak jsi dobře postavená na pevné skále! Nebe i země pominou, ale ty nikdy nemůžeš pominout. Celý svět od počátku se ti stavěl na odpor, ale tys byla mocnější a všechny přemohla. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Ta podmanila mocné krále Kristově vládě, ta uvedla národy v poslušnost Kristu.
Co vedlo svaté apoštoly a mučedníky, že podstoupili tvrdý zápas a nejkrutější tresty, ne-li víra, zvláště víra ve vzkříšení? Co vedlo poustevníky, že opovrhli rozkošemi, pohrdli poctami, pošlapali bohatství a vedli panický život na poušti, ne-li živá víra?
Co vede i dnes pravé Kristovy ctitele, že se zříkají pohodlí, vzdávají se toho, co je příjemné, berou na sebe to, co je těžké, a snášejí námahy?
Živá víra, která se projevuje láskou, ta vede k tomu, že se v naději na budoucí dobra zříkáme dober přítomných a přítomné vyměňujeme za budoucí.“
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
2 Tim 4,7-8a; Flp 3,8b.10
Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. * Teď už mě čeká věnec spravedlnosti, aleluja.
Všecko považuji za škodu ve srovnání s poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. * Teď už.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys naplnil svatého Fidela svou láskou, takže horlivě hlásal tvé učení a neváhal pro víru položit svůj život; prosíme tě, dej, ať jsme i my zakořeněni a upevněni v lásce, a když máme účast na utrpení tvého Syna, ať poznáme také moc jeho zmrtvýchvstání. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky