Nenávidím nestálé lidi, *

miluji však tvůj zákon.

Jsi má ochrana a můj štít, *

důvěřuji tvému slovu.

Odstupte ode mě, zločinci, *

zachovám předpisy svého Boha.

Podporuj mě podle svého slibu, abych byl živ, *

mou naději nezklam!

Pomoz mi, a budu zachráněn, *

tvé příkazy budu mít stále na očích.

Pohrdáš všemi, kdo odstupují od tvých příkazů, *

neboť jejich myšlení je lživé.

Za strusku pokládáš všechny bezbožníky země, *

proto miluji tvá přikázání.

Strachem před tebou se děsí mé tělo *

a bojím se tvých rozhodnutí.

Bože, pohané vtrhli do tvého dědictví, †

poskvrnili tvůj svatý chrám, *

Jeruzalém proměnili v trosky.

Dali mrtvoly tvých služebníků za pokrm nebeskému ptactvu, *

těla tvých zbožných divoké zvěři.

Jejich krev vylévali jako vodu kolem Jeruzaléma, *

nebylo, kdo by je pohřbil.

Jsme vydáni pohaně svých sousedů, *

na potupu a výsměch svému okolí.

Jak dlouho, Hospodine? †

Budeš se stále hněvat? *

Bude planout tvé rozhorlení jak oheň?

Nepřipomínej nám viny předků, †

tvé milosrdenství ať nám pospíchá vstříc, *

vždyť jsme tak zbědovaní!

Pomoz nám, Bože, náš spasiteli, pro slávu svého jména, *

vysvoboď nás a odpusť nám hříchy pro své jméno.

Proč mají říkat pohané: *

„Kdepak je ten jejich Bůh?“

Ať se ukáže na pohanech – před našima očima – *

pomsta za vylitou krev tvých služebníků.

Ať k tobě přijde vzdychání zajatých, *

mocí svého ramene nech naživu odsouzené na smrt.

My však, tvůj lid a ovce tvé pastvy, †

budem tě chválit navěky, *

po všechna pokolení budem vypravovat o tvé slávě.

Slyš, Izraelův pastýři, *

který vodíš Josefa jak ovce.

Skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, *

před Efraimem, Benjamínem a Manassem,

probuď svou sílu *

a přijď nás zachránit!

Bože, obnov nás, *

rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

Bože zástupů, jak dlouho budeš dýmat hněvem, *

když se modlí tvůj lid?

Nasytils jej chlebem slz *

a slzami jsi ho napojil vrchovatě.

Dopouštíš, že se kvůli nám sousedé sváří *

a naši nepřátelé se nám posmívají.

Bože zástupů, obnov nás, *

rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

Révu z Egypta jsi přenesl, *

vyhnals pohany a zasadils ji.

Připravils pro ni půdu, *

zapustila kořeny a naplnila zemi.

Přikryly se hory jejím stínem *

a jejím větvovím Boží cedry.

Vyhnala své ratolesti až k moři *

a své úponky až k Řece.

Proč jsi dal strhnout její ohradu? *

Všichni ji obírají, kdo chodí kolem.

Pustoší ji kanec z lesa *

a polní zvěř ji spásá.

Bože zástupů, vrať se, *

shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu!

Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, *

výhonek, který sis vypěstoval!

Kdo ji sežehli ohněm a posekali, *

ať zhynou hrozbou tvé tváře!

Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, *

nad člověkem, kterého sis vychoval.

Už od tebe neustoupíme, *

zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.

Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, *

rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.