Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Učiň mě, Pane, nástrojem,
ať zářím tvým pokojem.
Kde dusí nenávist, ať lásku vnáším,
kde tiskne bezpráví, ať křivdy snáším,
ať smírem spojuji, kde dělí hádky,
ať pravdou přemáhám omyl a zmatky.
Učiň mě, Pane, nástrojem,
ať zářím tvým pokojem.
Ať vírou postavím hráz pochybnostem,
ať propast zoufalství překlenu mostem,
kde vládne temnota, ať světlo křesám,
se všemi smutnými ať v tobě plesám.
Učiň mě, Pane, nástrojem,
ať zářím tvým pokojem.
Požehnej, Pane můj, mé snaze přímé,
víc, než být potěšen, chci těšit jiné,
víc, než být pochopen, druhé chci chápat,
víc, než být milován, chci lásku dávat.
Učiň mě, Pane, nástrojem,
ať zářím tvým pokojem.
Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme,
kdo ztrácí, nalézá sebe i jiné,
kdo bližním odpouští, sám milost pozná,
ba ani smrt mu víc nebude hrozná.
Učiň mě, Pane, nástrojem,
ať zářím tvým pokojem.
Nebo:
Můj Pane, můj Bože, sláva tobě
a všemu tvému tvorstvu,
které je tak podivuhodné, tak vznešené,
že pouhá jeho přítomnost mi stačí,
abych věděl, že jsi.
Požehnej mi, aby mi byla dána
síla vykonávat své povinnosti,
zušlechtit zemi a proměnit poušť v ráj,
v ráj, který by mohli obývat
Bůh a jeho společníci!
Ó Pane Bože, ty jsi tak velký, a přece tak útlý,
tak vznešený, a přece tak skromný,
že jsme zahanbeni
v přítomnosti tvé bezmezné lásky.
Kéž naše mysl nikdy nehostí myšlenku,
která by tě zastiňovala našemu zraku,
kéž naše rty nikdy nepronesou slovo,
které by tě před námi zakrývalo.
Kéž nikdy nekonáme skutky,
které by tě přiměly k tomu,
aby ses nám vzdaloval.
ŽALMY
1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.
Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *
naši otcové nám vyprávěli,
cos vykonal za jejich časů, *
v pradávných dobách.
Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *
dals jim růst, když jsi potřel národy.
Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *
nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,
byla to tvá pravice a tvé rámě, *
tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.
Tys můj král a můj Bůh, *
popřál jsi vítězství Jakubovi.
S tebou jsme zdolali své nepřátele, *
v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.
Na svém luku jsem si nezakládal, *
vítězství mi nedal můj meč.
Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *
zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
Bohem jsme se stále honosili, *
navěky jsme chválili tvé jméno.
Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.
2. ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *
netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.
Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *
nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.
Vydal jsi nás jak ovce na porážku *
a rozptýlils nás mezi pohany,
takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *
nezískal jsi mnoho jejich cenou.
Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *
našemu okolí v potupu a posměch.
Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *
pohané nad námi posměšně kývají hlavou.
Svou hanbu mám stále na zřeteli, *
stud se mi hrne do tváře,
když slyším pohanu a výsměch, *
když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.
Ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
3. ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.
To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *
ani nezrušili tvou smlouvu;
neodvrátilo se ani naše srdce *
a nesešly naše kroky z tvé stezky,
když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *
a přikryl jsi nás temnotou.
Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *
kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,
nebyl by na to Bůh přišel? *
Vždyť on zná tajnosti srdce!
Pro tebe jsme přece stále vražděni, *
mají nás jen za jatečné ovce!
Vzbuď se, proč spíš, Pane? *
Probuď se, neodháněj nás navždy!
Proč skrýváš svou tvář, *
zapomínáš na naši bídu a útisk?
Vždyť do prachu je sražena naše duše, *
na zemi leží naše tělo.
Povstaň nám na pomoc *
a vysvoboď nás pro svou lásku!
Ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.
Pane, ke komu půjdeme?
Ty máš slova věčného života.
PRVNÍ ČTENÍ
Z páté knihy Mojžíšovy
9,7-21.25-29
Hříchy lidu a Mojžíšova přímluva
(Mojžíš řekl lidu:) „Pamatuj, nezapomeň, jak jsi rozlítil Hospodina, svého Boha, na poušti. Ode dne, kdy jsi vyšel z egyptské země, až do svého příchodu na toto místo jste byli vůči Hospodinu vzpurní. Rozlítili jste Hospodina na Chorebu. Hospodin se na vás rozhněval tak, že vás chtěl vyhladit. Když jsem vystoupil na horu, abych přijal kamenné desky, desky smlouvy, kterou s vámi Hospodin uzavřel, zůstal jsem na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí, chleba jsem nejedl a vodu nepil. A Hospodin mi dal obě kamenné desky psané prstem Božím, na nichž byla všechna slova, která k vám Hospodin mluvil na hoře zprostředku ohně v den shromáždění.
Po uplynutí čtyřiceti dní a čtyřiceti nocí mi Hospodin dal obě kamenné desky, desky smlouvy. A Hospodin mi řekl: ‚Vstaň a rychle odtud sestup, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, se vrhá do zkázy. Brzo sešli z cesty, kterou jsem jim přikázal, udělali si slitou modlu.‘ Dále mi Hospodin řekl: ‚Vidím, jak je tento lid tvrdošíjný. Nech mě, já je vyhladím a vymažu jejich jméno pod nebem, z tebe učiním národ zdatnější a početnější než jsou oni.‘
Obrátil jsem se a sestoupil z hory, zatímco hora planula ohněm. Obě desky smlouvy jsem nesl v rukou. Tu jsem spatřil, jak jste zhřešili proti Hospodinu, svému Bohu. Udělali jste si býčka, slitou modlu! Brzo jste sešli z cesty, kterou vám přikázal Hospodin, váš Bůh. Uchopil jsem obě desky, odhodil jsem je a před vašimi zraky je roztříštil. Pak jsem se vrhl před Hospodinem k zemi jako poprvé a ležel jsem čtyřicet dní a čtyřicet nocí, chleba jsem nejedl a vodu nepil, pro všechen váš hřích, kterým jste zhřešili, když jste se dopustili toho, co je zlé v Hospodinových očích, a tak jste ho urazili. Obával jsem se hněvu a rozhořčení, jímž se Hospodin proti vám rozlítil, aby vás vyhladil. A Hospodin mě vyslyšel i tentokrát.
Hospodin se velmi rozhněval i na Áróna a chtěl ho zahladit. V oné době jsem se proto modlil i za Áróna. A váš hříšný výtvor, který jste udělali, toho býčka, jsem vzal a spálil v ohni, roztloukl jsem jej a rozemlel jsem jej nadobro až na jemný prach; prach z něho jsem vsypal do potoka, který stéká z hory.
Tu jsem se vrhal před Hospodina, čtyřicet dní a čtyřicet nocí jsem se vrhal před něho, protože Hospodin řekl, že vás vyhladí.
Modlil jsem se k Hospodinu: Pane, Hospodine, neuvaluj zkázu na svůj lid, na své dědictví, které jsi vykoupil svou velikou mocí a vyvedl z Egypta pevnou rukou. Rozpomeň se na své služebníky, na Abraháma, Izáka a Jakuba, a nepřihlížej k zatvrzelosti tohoto lidu, k jeho zvůli a hříchu, aby neříkali v zemi, z níž jsi nás vyvedl: ‚Protože je Hospodin nemohl uvést do země, kterou jim slíbil, a měl je v nenávisti, vyvedl je a na poušti je usmrtil.‘ Oni jsou přece tvůj lid a tvé dědictví, které jsi vyvedl svou velikou silou a vztaženou paží.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Ex 32,11.13.14; 33,17
Mojžíš řekl: Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu? Rozpomeň se na Abraháma, na Izáka a na Izraele, kterým jsi sám při sobě přísahal: Celou tuto zemi dám vašemu potomstvu. * Hospodin se nad nimi slitoval a nedopustil neštěstí, kterým hrozil svému lidu.
Hospodin pravil Mojžíšovi: Našel jsi u mne milost a já tě znám jménem. * Hospodin se.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo 276,1-2: PL 38,1256)
Vincenc zvítězil skrze toho, který přemohl svět
Vám se dostalo té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět, říká apoštol. Jáhnu Vincencovi bylo dáno to obojí, dostal to a měl. Co by měl, co by nebyl dostal? Měl důvěru, když mluvil, měl vytrvalost, když trpěl.
Ať tedy nikdo nestaví na svých schopnostech, když mluví, a ať se nikdo nespoléhá na své síly, když musí podstoupit zkoušku. Neboť mluvíme-li dobře a moudře, naše moudrost pochází od Boha, a snášíme-li statečně něco zlého, naše trpělivost pochází od Boha.
Myslete na to, jak v evangeliu Kristus Pán své učedníky povzbuzuje. Myslete na to, jak Král mučedníků vyzbrojuje svou družinu duchovními zbraněmi, jak jim ohlašuje boj, jak jim posílá pomoc a slibuje odměnu. Říká svým učedníkům: Ve světě budete mít soužení. Aby však se toho nezalekli, hned jim dodává odvahu: Ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět.
Proč se tedy divíme, nejmilejší, že Vincenc zvítězil skrze toho, který přemohl svět? Ve světě budete mít soužení, praví Písmo. Svět může soužit, ale neusouží, může dobývat, ale nedobude. Svět bojuje proti Kristovým vojákům na dvou frontách: lichotí, aby oklamal, a hrozí, aby zlomil. Nenechme se spoutat vlastními choutkami ani se nenechme vyděsit cizí krutostí, a přemůžeme svět.
V obou případech Kristus přichází na pomoc, a křesťan není přemožen.
Myslíme-li při tomto mučednictví na lidskou schopnost snášet utrpení, je to skoro neuvěřitelné; ale vidíme-li za tím Boží moc, už se to nezdá tak zvláštní.
Taková krutost se vybíjela na mučedníkově těle, a tak pokojný byl jeho hlas; tak surovými tresty byly mučeny jeho údy, a taková jistota zněla z jeho slov, že se nám zvláštním způsobem zdá, jako by při Vincencově utrpení nemluvil on, ale někdo jiný.
A opravdu, bratři, bylo to tak, jistě to tak bylo: Někdo jiný mluvil. Vždyť Kristus to slíbil v evangeliu svým svědkům, když je připravoval na takový zápas. Řekl jim: Nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit. Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás duch vašeho Otce.
Trpělo tedy tělo, a mluvil Duch. A protože mluvil Duch, byla usvědčena zloba, ale nejen to, také slabost byla proměněna v sílu.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Flp 1,29; Job 23,11; Flp 3,8.10
Dostalo se mi té milosti, že smím v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. * Pán mě zkoušel jako zlato v ohni.
Všechno považuji za škodu ve srovnání s nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista a účastí v jeho utrpení. * Pán.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, tys posiloval svatého Vincence, aby z lásky k tobě vydržel mučení a dosáhl vítězství; naplň i nás svým Svatým Duchem a vzbuď v našem srdci účinnou lásku. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky