Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Kolik smrtí, kolik ran a jizev,
kolik mučedníků, tolik výzev.
V každé Pán se neúprosně ptá:
Jsem ti dražší než tvé vlastní já?
Nikdo nemá lásky víc než ten,
kdo položí život za přátele.
Tys byl pro nás zabit, proboden,
co dokáži já pro Spasitele?
Vím, jsem sláb, neručím za sebe,
schopen zapřít, zradit, boj svůj vzdát.
Ty jsi silný, táhneš do nebe,
uchopíš mne, pomůžeš mi vstát.
Křesťan toto mučednictví zná:
oko vyloupnout a utnout údy,
na kříž přibíjet své hříšné já,
stát se čistý, svobodný a chudý
pro bohatství věčné, nejvyšší,
pro tebe, můj Ježíši.
Nebo:
Mučidla, kolo, kůl, co řeže, rdousí, pálí,
sekera, smyčka, meč, hák, skřipec, kopí, nože,
vařící olovo a olej, žhoucí rožeň,
těm nejsou strašny, kdož, co strašno, nespáchali.
Kdo trpí pro druhé a koho pro to jali,
že práv a bez viny, leč nikdy nepokořen,
svou hájil krev a čest, ten pomíjivým hořem
se věnce dobírá, jejž nic už neumalí.
Je živ, že umírá, a stoupá tím, že pad.
S úsměvem vzdoruje smrtící moci vlád
a věčnost objímá co snoubenkyni svoji.
Což nebyl vykonal svůj nejslavnější čin
sám silný nad silné na místě popravčím?
Dost není křesťana, ten, kdo se kříže bojí.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, shlédni z nebe, pohleď na naše pohanění.
(Ty) jsi zamítl a zavrhl, *
zanevřels na svého pomazaného.
Pohrdl jsi smlouvou svého služebníka, *
jeho korunu znesvětils v prachu.
Pobořils všechny jeho hradby, *
jeho tvrze proměnils v trosky.
Každý, kdo šel kolem, ho oloupil, *
svým sousedům zůstal pro smích.
Povýšil jsi pravici jeho protivníků, *
rozveselils všechny jeho nepřátele.
Otupil jsi ostří jeho meče *
a nepomohl jsi mu v boji.
Nechals vyblednout jeho lesk *
a jeho trůn jsi povalil na zem.
Ukrátils dny jeho mladistvé svěžesti, *
zahrnul jsi ho hanbou.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, shlédni z nebe, pohleď na naše pohanění.
2. ant. Kristus je výhonek z Davidova kořene, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.
Jak dlouho, Hospodine? †
Chceš se stále skrývat? *
Bude tvůj hněv hořet jak oheň?
Uvaž, jak krátký mám život, *
jak pomíjivé stvořils všechny lidi!
Žije někdo, kdo by neuzřel smrti? *
Kdo by se zachránil z moci podsvětí?
Kde jsou, Pane, tvé bývalé milosti, *
které jsi přísahal Davidovi při své věrnosti?
Pamatuj, Pane, na potupu svých služebníků, *
nosím v klíně všechna nepřátelství národů,
jimiž tupí, Hospodine, tvoji nepřátelé, *
jimiž tupí jednání tvého pomazaného.
Požehnán buď Hospodin navěky! *
Staň se! Staň se!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Kristus je výhonek z Davidova kořene, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.
3. ant. Naše léta jsou jako tráva, která vadne, jen ty, Bože, zůstáváš navěky. Aleluja.
Pane, tys nám býval útočištěm *
od pokolení do pokolení!
Dříve než se zrodily hory, než povstala země a svět, *
od věčnosti do věčnosti jsi ty, Bože!
Rozkazem vracíš člověka v prach *
a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“
Neboť tisíc let je v tvých očích †
jako včerejší den, který minul, *
a jako noční hlídka.
Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, *
podobají se pučící trávě:
Zrána kvete a bují, *
večer je skosena a vadne.
Hyneme vskutku pro tvůj hněv, *
děsíme se pro tvé rozhořčení.
Položils před sebe naše viny, *
naše tajné hříchy jsou ve světle tvé tváře.
Neboť pominuly všechny naše dny v tvém hněvu, *
jako vzdech jsme dokončili svá léta.
Našich let bývá úhrnem sedmdesát, *
u toho, kdo je při síle, osmdesát.
Většina jich je lopota a trýzeň, *
neboť rychle pomíjejí, a my odlétáme.
Kdo uváží sílu tvého hněvu *
a kdo se bojí tvé nevole?
Nauč nás počítat naše dny, *
ať dojdeme k moudrosti srdce.
Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? *
Slituj se nad svými služebníky!
Nasyť nás brzy svou slitovností, *
ať jásáme a radujeme se po celý život!
Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, *
za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.
Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, *
tvá sláva jejich synům.
Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, †
dej zdar práci našich rukou, *
dej zdar práci našich rukou!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Naše léta jsou jako tráva, která vadne, jen ty, Bože, zůstáváš navěky. Aleluja.
Bůh, který vzkřísil Pána Ježíše, aleluja,
vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
5,13-21
Modlitba za hříšníky
(Milovaní), tohle vám píšu, abyste si byli vědomi, že máte věčný život, protože věříte ve jméno Syna Božího.
V tom je ta naše radostná důvěra v Boha, že nás vyslyší, když ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí. A jestliže víme, že nás vyslyší ve všem, oč ho prosíme, víme (také), že dostaneme to, oč jsme ho žádali.
Uvidí-li kdo, že jeho bratr se dopustí hříchu, který nevede k smrti, ať se (za něho) modlí, a (Bůh) mu dá život – těm (totiž), kteří nehřeší k smrti; je i takový hřích, který vede až k smrti, ale neříkám, aby se za takového (hříšníka někdo) modlil. Každá špatnost je hřích, ale ne (každý) hřích vede až k smrti.
Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nežije ve hříchu, neboť Syn Boží ho chrání a zlý duch na něho nevloží ruku. Víme, že jsme z Boha, ale celý svět má v moci zlý duch. Víme také, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom poznávali pravého (Boha). My jsme v tom pravém (Bohu) skrze jeho Syna Ježíše Krista. On je pravý Bůh a věčný Život. Děti, chraňte se model!
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
1 Jan 5,20; Jan 1,18
Víme, že Boží Syn přišel * a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha, aleluja.
Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu. * A dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Cæsaria Arleského, biskupa
(Sermo 225, 1-2: CCL 104, 888-889)
Kdo vydá svědectví pravdě, bude svědkem a mučedníkem Kristovým
Kdykoli slavíme slavnost mučedníků, drazí bratři, měli bychom myslet na to, že bojujeme pod samým Králem, pod tím Králem, pod nímž směli bojovat a vítězit také oni. Měli bychom myslet na to, že jsme byli spaseni týmž křtem, který zachránil už je, že užíváme týchž svátostí a že nás posilují tytéž svátosti, které bylo dopřáno přijímat také jim, a že nosíme na čele znamení téhož Vládce, jehož znamení slavně nosili i oni.
A proto kdykoli toužíme slavit narozeniny svatých mučedníků, mají blažení mučedníci na nás poznávat alespoň něco ze svých ctností, aby jim bylo potěšením se za nás přimlouvat u milosrdného Boha. Neboť každá duše má ráda toho, kdo se jí podobá. Jestliže se tedy druží podobný s podobným, pak ten, jenž se nepodobá, se odděluje a vzdaluje. Nuže, náš blažený oslavenec, jehož svátek chceme s radostí uctít, byl střízlivý; jak by se s ním mohl spojovat opilec? Jakou družbu by mohl mít pokorný s pyšným, laskavý dobrák se závistivcem, člověk štědrý s hrabivým, s hněvivým člověk tichý a mírný? Blahoslavený mučedník byl nepochybně cudný: jak by se k němu mohl přidat cizoložník? A jestliže slavní mučedníci rozdávali chudým i svoje vlastní potřeby, drazí bratři, jak by se s nimi mohli přátelit ti, kdo kradou a loupí věci cizí? Svatí mučedníci se snažili milovat i své nepřátele: jak se s nimi mohou snášet ti, kteří mnohdy nechtějí ani svým přátelům obětovat cokoli za jejich lásku. Nuže, drazí bratři, nestyďme se následovat svaté mučedníky, jak jen můžeme, aby nám bylo na jejich přímluvu a pro jejich zásluhy dopřáno odpuštění všech hříchů.
Jenže někdo může namítnout: Copak vůbec někdo může svaté mučedníky napodobit? S Boží pomocí to můžeme a máme, když ne ve všem, v mnoha věcech určitě.
Nedokázal bys snášet plameny ohně? Můžeš se vyvarovat rozmařilosti. Nevydržel bys být rozdupáván kopyty koní? Odmítni lakotu svádějící k nekalým obchodům a hanebným ziskům. Neboť jestliže tě zmáhají věci měkké, jak by tě nezlomily ty tvrdé? I mír má svoje mučedníky: vždyť přemoci hněv, vyplivnout závist jako zmijí jed, odmítnout pýchu, vypudit ze srdce nenávist, udržet na uzdě přehnané obžerné choutky, neoddat se opilství, to všechno je velký kus mučednictví.
A kdykoli a kdekoli uvidíš strádat spravedlivou věc a ty vydáš v její prospěch svědectví, budeš mučedník. A protože sám Kristus je pravda a spravedlnost, vystoupíš-li kdekoli podle svých sil na obranu strádající spravedlnosti, pravdy, čistoty, dostane se ti odměny mučedníků. A protože mučedník se řecky a latinsky řekne „martyr“, což v překladu znamená „svědek“, každý, kdo vydá svědectví pravdě, bude nepochybně svědkem a mučedníkem Kristovým.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Flp 1,21; Gal 6,14
Pro mě život je Kristus a smrt ziskem. * Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista. Aleluja.
Kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. * Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista. Aleluja.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí věčný Bože, tys učinil kněze Kryštofa a jeho druhy věrnými Kristu Králi až k mučednické smrti; na jejich přímluvu dej i nám, abychom vyznávali pravou víru a stále zůstávali v lásce k tobě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky