Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
To nedohledno let pod svatozáří!
V tvé tváři vstává dávný Abrahám.
Izák v ní prohledává slepou tmou stáří,
v níž úděl tvůj synovi požehnal.
I za tebe byl Jakub s Bohem v křížku
a Josef snář v tvé jméno oblečen.
Nad chlebem Pán hladovým plnil misku:
Předobraz dní v pozadí s Betlémem.
Tak z rodu v rod přes krále Davida
děj spásy do tvé dílny ubíhá,
světelná lavina se do pohybu dává.
Živému Bohu do tváře se díváš,
Trojici blaženým mlčením zpíváš,
děj nejtajemnější se odehrává.
ŽALMY
1. ant. Naši otcové nám vyprávěli o Hospodinově moci a o jeho slavných činech. Aleluja.
Slyš, můj lide, mé naučení, *
nastav uši slovům mých úst!
Otevřu k průpovědi svá ústa, *
vyložím tajemné události z pradávných dob.
Co jsme slyšeli a poznali, *
co nám otcové vyprávěli,
nezatajíme jejich synům, *
příštímu pokolení budeme vypravovat
slavné Hospodinovy činy i jeho moc, *
podivuhodné skutky jím vykonané.
Dal totiž Jakubovi nařízení *
a stanovil příkaz pro Izraele,
aby o tom, co poručil našim otcům, *
poučili své syny.
Má to znát příští pokolení, synové, kteří se narodí, *
mají to vyprávět svým dětem,
aby vložili svou důvěru v Boha, †
aby nezapomněli na Boží skutky *
a zachovávali jeho nařízení.
Aby nebyli jako jejich otcové, *
vzpurné a zatvrzelé pokolení,
pokolení nestálého srdce, *
jehož duch nebyl věrný Bohu.
Efraimovci, dovední lukostřelci, *
dali se na útěk v den bitvy.
Nezachovali Boží smlouvu, *
odmítli jednat podle jeho zákona.
Zapomněli na jeho skutky, *
na podivuhodné činy, které jim ukázal.
Před jejich otci způsobil divy *
v egyptské zemi na taniské pláni.
Rozdělil moře a převedl je, *
postavil vody jako násep.
Za dne je vedl oblakem, *
po celou noc světlem ohně.
Rozštěpil skály na poušti *
a hojně je napojil proudem vody.
Potokům dal vytrysknout ze skály *
a vodě dal téci jak řekám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Naši otcové nám vyprávěli o Hospodinově moci a o jeho slavných činech. Aleluja.
2. ant. Synové Izraele jedli manu a pili z duchovní skály, která je doprovázela. Aleluja.
Přece však proti němu hřešili dále, *
nepřestali na poušti urážet Nejvyššího.
Pokoušeli Boha ve svém srdci, *
když žádali pokrm podle své choutky.
Pohrdlivě mluvili proti Bohu, *
řekli: „Dokáže Bůh prostřít stůl zde na poušti?
Ano, udeřil do skály, že vytekla voda a potoky se rozlily: *
ale dovede dát i chléb či opatřit maso svému lidu?“
Proto se Hospodin rozhněval, když to slyšel, †
a oheň vzplanul proti Jakubovi, *
i hněv vzkypěl proti Izraeli,
že nevěřili v Boha, *
nedůvěřovali v jeho pomoc.
Poručil tedy mrakům nahoře *
a otevřel brány nebes,
seslal na ně déšť many, aby se najedli, *
a dal jim nebeský pokrm.
Člověk jedl chléb silných, *
pokrm jim poslal do sytosti.
Východnímu větru dal vanout z nebe *
a svou mocí přivedl vítr od jihu.
Jak by to prach byl, seslal na ně déšť masa, *
jak by to byl mořský písek, dal jim pernaté ptáky.
Padli do jejich tábora, *
kolem jejich stanů.
Jedli a důkladně se nasytili, *
po čem toužili, jim splnil.
Neukojili ještě svou choutku, †
ještě měli pokrm ve svých ústech, *
když proti nim vzkypěl Boží hněv:
pobil jejich siláky, *
zahubil izraelské jinochy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Synové Izraele jedli manu a pili z duchovní skály, která je doprovázela. Aleluja.
3. ant. Bůh je naší skálou a naším zachráncem. Aleluja.
Přes to vše hřešili dál *
a nechtěli věřit jeho divům.
Tu náhle ukončil jejich dny, *
jejich léta nenadálou zhoubou.
Když je hubil, hledali ho, *
obraceli se a sháněli se po Bohu.
Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou, *
že Nejvyšší, Bůh, je jim zachráncem.
Lísali se k němu ústy, *
ale svým jazykem mu lhali,
neboť jejich srdce nebylo k němu upřímné *
a nebyli věrni jeho smlouvě.
On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je, †
často potlačoval svůj hněv *
a nedal zcela vzplát své nevoli.
Pamatoval na to, že jsou jen tělo, *
jen vánek, který se rozplyne bez návratu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bůh je naší skálou a naším zachráncem. Aleluja.
Kristus vstal z mrtvých, aleluja,
raduje se z toho nebe i země, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
17,1-18
Veliký, ohavný Babylón
Jeden ze sedmi andělů, kteří měli sedm misek, přišel a mluvil se mnou: „Pojď, ukážu ti soud nad velkou nevěstkou, která trůní na mnoha vodách, s kterou králové země smilnili a jejímž vínem smilstva se opíjeli obyvatelé země.“
Odnesl mě v duchu na poušť. A viděl jsem ženu, sedící na rudé šelmě, plné rouhavých jmen, se sedmi hlavami a deseti rohy. Žena byla oblečena do nachu a šarlatu, vyšperkována zlatem, drahým kamením a perlami. V ruce držela zlatou číši, plnou ohavností a nečistot svého smilstva, a na čele měla napsáno jméno tajemného významu: „Veliký Babylón, matka nevěstek a ohavností na zemi“.
Viděl jsem, že ta žena je zpitá krví věřících a krví Ježíšových svědků. Když jsem se na ni díval, zmocnil se mě velký údiv. Ale anděl mi řekl: „Proč se divíš? Vysvětlím ti tajemství ženy i šelmy, která ji nese a má sedm hlav a deset rohů. Šelma, kterou jsi viděl, byla, ale (už) není; má však znovu vystoupit z propasti a přijde do záhuby. Obyvatelé na zemi, jejichž jméno není zapsáno od stvoření světa v knize života, budou uchváceni úžasem, až uvidí šelmu, která byla a není, a zase se objeví. Ať pochopí ten, kdo má moudrost. Sedm hlav znamená sedm pahorků, na nichž ta žena trůní. Je to také sedm králů: pět z nich už padlo, jeden žije, poslední však dosud nepřišel; až přijde, smí zůstat jenom nakrátko. Šelma pak, která byla a není, je sám ten osmý, ale patří k těm sedmi a jde do záhuby. A těch deset rohů, co jsi viděl, znamená deset králů, kteří se ještě vlády neujali, ale spolu se šelmou dostanou královskou moc, i když jenom na chvíli. Jsou stejné mysli a svou moc i sílu dávají šelmě. Začnou válku proti Beránkovi, ale Beránek nad nimi zvítězí – je (přece) Pán pánů a Král králů – a s ním i jeho povolaní, vyvolení a věrní.“
(Dále) mi řekl: „Vody, na kterých jsi viděl nevěstku trůnit, jsou lid a davy, národy a jazyky. Těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma budou nevěstku nenávidět, oloupí ji a svléknou do naha, budou jíst její maso a upálí ji. Bůh jim totiž vnukl do srdce, aby vykonali jeho záměr, vykonali ho svorně, a odevzdali svou královskou moc šelmě, dokud se nesplní Boží slova. A žena, kterou jsi viděl, je to veliké město, které vykonává vládu nad králi země.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Zj 17,14; 19,16
Králové země začnou válku proti Beránkovi, ale Beránek nad nimi zvítězí, je přece * Pán pánů a Král králů, aleluja.
Na plášti a na boku má napsáno svoje jméno: * Pán pánů a Král králů, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o církvi v dnešním světě
(Gaudium et spes, nn. 33-34)
Lidská činnost ve světě
Člověk se vždycky snažil svou prací a bystrostí svého rozumu rozvíjet svůj život; a dnes, zvláště s pomocí vědy a techniky, rozšířil a stále rozšiřuje svou nadvládu téměř nad celou přírodou, a především rozvojem mezinárodních styků různého druhu se lidská rodina ponenáhlu chápe a utváří jako jedno celosvětové společenství. S tím souvisí to, že mnoho dobrého, co člověk kdysi očekával především od vyšších sil, si dnes opatřuje vlastním přičiněním.
Tváří v tvář tomuto nesmírnému úsilí, jímž se už zabývá celé lidstvo, vyvstává mezi lidmi mnoho otázek: Jaký je smysl a hodnota tohoto snažení? Jak se má všech těchto věcí užívat? K jakému cíli směřují námahy jednotlivců i společenských celků?
Církev, střežící poklad Božího slova, z něhož se čerpají náboženské a mravní zásady, nemá sice vždycky po ruce odpověď na každou jednotlivou otázku, snaží se však, aby se světlo zjevení spojilo s lidskou znalostí a zkušeností, a tak aby se osvětlila cesta, po níž se lidstvo nedávno vydalo.
Pro věřící je jisté, že lidská individuální i kolektivní činnost, totiž ono nesmírné úsilí, jímž se lidé snaží během staletí zlepšovat své životní podmínky, odpovídá samo o sobě Božímu záměru. Neboť člověku, stvořenému k obrazu Božímu, bylo uloženo podřídit si zemi se vším, co je na ní, a řídit svět spravedlivě a svatě, a uznáním Boha jako stvořitele všeho zaměřit k němu sebe i celý vesmír, aby podřízením všech věcí člověku bylo velebeno jméno Boží po celé zemi.
To platí i o zcela všední práci. Muži i ženy, kteří vydělávají sobě i rodině na živobytí a svou činnost konají tak, že je vhodnou službou společnosti, mohou být právem přesvědčeni, že svou prací dále rozvíjejí dílo Stvořitelovo, slouží prospěchu svých bratří a svým osobním přičiněním přispívají k uskutečnění Božího plánu v dějinách.
Křesťané se tedy nedomnívají, že to, co svou bystrostí a silou vykonají lidé, stojí v protikladu k moci Boží, jako by byl rozumný tvor soupeřem Stvořitele; naopak jsou přesvědčeni, že úspěchy lidstva jsou znamením velikosti Boží a plodem jeho nevýslovného rozhodnutí.
Čím více však vzrůstá moc lidí, tím širší je odpovědnost jednotlivců i celků.
Z toho je zřejmé, že křesťanské poselství neodvádí lidi od budování světa ani je nevede k zanedbávání blaha svých bližních, ale naopak jim to přísně ukládá jako povinnost.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Gn 2,15
Hospodin Bůh usadil člověka v zahradě Edenu, * aby ji obdělával a chránil, aleluja.
To bylo posláním člověka od počátku. * Aby ji obdělával a chránil, aleluja.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, Stvořiteli světa, podle tvé vůle je úkolem lidského pokolení obdělávat zemi a rozvíjet své schopnosti prací; prosíme tě, pomáhej nám, ať podle příkladu a pod ochranou svatého Josefa poctivě konáme, co přikazuješ, a dosáhneme toho, co slibuješ. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky