28. leden 2025

Sv. Tomáše Akvinského, kněze a učitele církve
Památka

Narodil se kolem roku 1225 v Roccasecca u Neapole v rodině hrabat z Akvina. Studoval na Monte Cassinu a později v Neapoli, kde v 18 letech vstoupil k  dominikánům. Studie dokončil v Paříži a v Kolíně nad Rýnem pod vedením sv. Alberta Velikého. Působil jako profesor teologie a filozofie v Paříži (1256-59), v Římě (1259-69), znovu v Paříži (1269-72) a v Neapoli (1272-74). Je nejvýznamnějším představitelem scholastické filozofie a teologie. Na přání papeže Urbana IV. sestavil breviářové a mešní texty pro svátek Božího Těla. Zemřel 7.III.1274 ve Fossanuova ve střední Itálii cestou na II. lyonský koncil. V roce 1323 byl prohlášen za svatého, 1567 za učitele církve a 1880 za patrona katolických škol. Dnešní den (28. I.) je výročím přenesení jeho ostatků do katedrály v Toulouse ve Francii.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty s Otcem v záři trůnící,

jsi den, jas z jasu proudící.

Klid noci zpěvem rušíme:

buď s námi – tebe prosíme.

Vypuď nám z mysli mračno tmy,

odežeň od nás démony,

probuď nás z těžké dřímoty,

než zlenivělé pohltí.

To uděl, Kriste, věrným svým,

v tebe vždy důvěřujícím,

ať prospěje nám prosícím

zpěv náš, jenž zní ti do výšin.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Přesvatý Bože v Trojici,

jenž řídíš vše, co stvořil jsi,

ty jsi den práci vyhradil,

noc odpočinku zasvětil.

Chválíme tebe během dne,

už z rána, večer, v noční tmě.

S otcovskou péčí chraň ty nás

mocí své slávy v každý čas.

My sluhové tví věrní jsme

a vroucně se ti klaníme:

Prosících prosby, jejich zpěv

spoj s hymny nebešťanů všech.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Žalm 67 (68)
Bůh přichází jako vítěz
Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4, 8)
I

Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *

prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †

a jako vosk se taví nad plamenem, *

tak hynou hříšníci před Boží tváří.

A spravedliví před Bohem se těší *

a jásají a veselí se blahem.

Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †

razte mu dráhu, pouští přichází. *

Jásejte Pánu, radujte se v něm!

Je otcem sirotků a vdovy chrání *

náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.

Bůh, který dává domov opuštěným, †

zajaté na svobodu vyvádí, *

vzpurníky nechá však žít v pustině.

Bože, když vyšels v čele svého lidu *

a když jsi před ním kráčel po poušti,

země se třásla, nebe roztékalo *

před Bohem, jenž je Bohem Izraele.

V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *

své dědictví, už vadnoucí, jsi křísil.

Tam utábořilo se tvoje plémě, *

z lásky dals, Pane, domov poníženým. 

Ant. Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

II

Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *

„Rozprášil četná vojska Svrchovaný!“

Králové s vojsky běží, utíkají! *

Strážkyně domu rozděluje kořist.

Zatímco vy si mezi stády spíte, *

postříbřila se křídla holubice,

perutě její zaskvěly se zlatem, *

klenoty jako sněhem na Salmonu.

Bašanské hory, to jsou hory mocné, *

bašanské hory, to jsou hory mračné.

Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †

k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *

Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.

Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *

Pán ze Sinaje do svatyně vchází.

Vystoupils, Pane, do své vysokosti *

a svoje zajaté jsi vedl s sebou.

Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *

i ty, co brání se dlít v domě Páně.

Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *

on sám nás nese, je nám pomocníkem.

Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *

Pán, který ze smrti zná východisko.

Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *

temeno těm, kdo setrvávají v hříších.

„I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *

„přivedu ti je třeba z hlubin moře,

ať nohy můžeš umývat si v krvi, *

jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“ 

Ant. Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

Ant. 3 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

III

My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *

můj král a Bůh jak vchází do svatyně.

Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *

uprostřed panny do bubínků tlukou.

Velebí Pána v chórech, Pána chválí *

ve slavném shromáždění Izraele.

Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †

pak judská knížata a jejich pokřik, *

knížata Zabulona, Neftaliho.

Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *

svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás

ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *

ať králové ti přinášejí dary!

Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *

a všechny, kdo jsou pány nad národy!

Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *

rozmetej všechny válečnické kmeny!

Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *

ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští!

Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *

jen hrejte na počest a k chvále Pána,

jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *

Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem:

„Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *

a jeho velká moc až nad oblaky.“

Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †

Bůh Izraele dává moc a sílu *

národu svému. Veleben buď Pán! 

Ant. Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

Naslouchat budu, co Bůh nyní poví!

Pán mluví zajisté jen slovy míru k národu svému.

PRVNÍ ČTENÍ

Z páté knihy Mojžíšovy

26,1-19

Vyznání víry Abrahámových synů

Mojžíš řekl lidu:

„Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do vlastnictví, a obsadíš ji a usadíš se v ní, vezmeš z prvotin všech polních plodů, které vytěžíš ze své země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, vložíš je do koše a půjdeš k místu, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno. Přijdeš ke knězi, který tam bude v těch dnech a řekneš mu: ‚Vyznávám dnes Hospodinu, tvému Bohu, že jsem vstoupil do země, o které přísahal Hospodin našim otcům, že nám ji dá.‘

Kněz vezme z tvé ruky koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. Ujmeš se slova a vyznáš před Hospodinem, svým Bohem: ‚Můj praotec byl potulným Aramejcem, sestoupil do Egypta a přebýval tam v malém počtu osob jako přistěhovalec. Ale stal se tam národem velkým, mocným a početným. Egypťané však nás týrali, sužovali a podrobili tvrdému otroctví. Tehdy jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin slyšel náš hlas, viděl naši bídu, lopotu a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou, napřaženým ramenem, šířil velký strach a působil znamení a divy. Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem. Nyní hle – přináším prvotiny plodů půdy, kterou jsi mi dal, Hospodine!‘ Položíš koš před Hospodinem, svým Bohem, a pokloníš se Hospodinu, svému Bohu. Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, tvůj Bůh, tobě a tvému domu, ty i levita i přistěhovalec, který bude mezi vámi.

Když pak třetího roku, v roce desátků, odvedeš všechny desátky ze své úrody a dáš je levitovi, přistěhovalci, sirotku a vdově, aby jedli v tvých branách a nasytili se, řekneš před Hospodinem, svým Bohem: ‚Vynesl jsem z domu, co bylo svaté, a dal jsem to levitovi a přistěhovalci, sirotku a vdově, zcela podle tvého příkazu, který jsi mi dal. Nepřestoupil jsem ani neopomenul žádné z tvých přikázání. Nejedl jsem z toho, když jsem měl zármutek, neodstranil jsem z toho nic, když jsem byl nečistý, nedal jsem z toho nic pro mrtvého. Poslechl jsem Hospodina, svého Boha, a učinil jsem vše, jak jsi mi přikázal. Shlédni ze svého svatého obydlí, z nebes, a požehnej svému izraelskému lidu i půdě, kterou jsi nám dal, jak jsi přísežně slíbil našim otcům, tu zemi oplývající mlékem a medem.‘

Hospodin, tvůj Bůh, ti dnes poroučí, abys prováděl tato nařízení a ustanovení, zachovával je a plnil z celého svého srdce a z celé své duše.

Zavázal jsi dnes Hospodina k prohlášení, že bude tvým Bohem, když budeš chodit po jeho cestách, když budeš zachovávat jeho nařízení, příkazy a ustanovení a když ho budeš poslouchat. A Hospodin tě dnes zavázal, že mu chceš být zvláštním lidem, jak ti řekl, když budeš zachovávat všechny jeho příkazy. Nad všechny národy, které učinil, tě vyvýší ke slávě, cti a chvále, a ty budeš lidem zasvěceným Hospodinu, svému Bohu, jak to nařídil.“

RESPONSORIUM

1 Petr 2,9.10; Dt 7,7.8

Vy jste lid patřící Bohu jako vlastnictví. Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží. * Žili jste bez milosrdenství, teď však se jeho milosrdenství na vás projevilo.

Hospodin si vás vyvolil jen z lásky k vám a vykoupil vás z domu otroctví. * Žili.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého Tomáše Akvinského o apoštolském vyznání víry

(Collatio 6 super Credo in Deum)

Na kříži nechybí žádný příklad ctnosti

Nač bylo potřebné, aby pro nás Syn Boží trpěl? Bylo to velmi potřebné, a to z dvojího hlediska: jako lék proti hříchům a jako příklad pro naše jednání.

Jako lék proto, že skrze Kristovo umučení nalézáme lék proti všemu zlu, do něhož upadáme svými hříchy.

Ale neméně užitečný je i příklad. Neboť Kristovo umučení stačí k tomu, aby úplně formovalo náš život. Kdo chce žít dokonale, nemusí dělat nic jiného, než pohrdat tím, čím Kristus na kříži pohrdl, a usilovat o to, oč Kristus usiloval. Vždyť na kříži nechybí žádný příklad ctnosti.

Hledáš-li příklad lásky: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. To učinil Kristus na kříži. A tak když on vydal svůj život za nás, nemá být příliš těžké snášet cokoli zlého pro něho.

Hledáš-li trpělivost, nalezne se nejvíc na kříži. Trpělivost se totiž stává velkou dvojím způsobem: buď když někdo snáší trpělivě něco velikého, nebo když snáší něco, čemu se mohl vyhnout, ale nevyhnul. A Kristus snášel na kříži něco velikého, a to trpělivě, neboť když trpěl, nevyhrožoval; jako ovce vedená na porážku neotevřel ústa. Veliká je tedy Kristova trpělivost na kříži. A proto vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky.

Hledáš-li příklad pokory, pohleď na Ukřižovaného. Neboť Bůh chtěl být souzen od Poncia Piláta a zemřít.

Hledáš-li příklad poslušnosti, následuj toho, který byl poslušný Otce až na smrt: Jako se celé množství stalo neposlušností jednoho, totiž Adama, hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.

Hledáš-li příklad pohrdání pozemskými věcmi, následuj toho, který je Král králů a Pán pánů, v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání; na kříži visí obnažen, posmívají se mu, plivají na něj, bijí ho, je korunován trním a nakonec napájen octem a žlučí.

Ať tedy nelpíš na oděvu ani na bohatství, neboť rozdělili si mé šaty; ani na poctách, neboť on zakusil posměch a bití; ani na hodnostech, neboť upletli korunu z trní a vsadili mu ji na hlavu; ani na požitcích, neboť mě v žízni napojili octem.

RESPONSORIUM

Mdr 7,7-8; 9,1.17

Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. * Jí jsem dal přednost před žezly a trůny, a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic.

Bože otců a milosrdný Pane, kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha? * Jí jsem.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, původce moudrosti, tys vedl svatého Tomáše, aby nám dal příklad horlivého úsilí o svatost a posvátnou vědu; pomáhej i nám, ať rozumem poznáváme, čemu učil, a životem ho následujeme. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky