4. leden 2025

Sobota, doba vánoční, 1. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Věčného božství oslnivý jase,

Kriste, všech Světlo, živote nám daný,

jdeš na svět léčit nemocné a k spáse

otevřít brány.

Andělské sbory zemi písně pějí

o novém věku a v nich Otci tvému

vzdávají chválu i díky a přejí

mír lidstvu všemu.

Ležíš tu, dítě, všeho světa Vládce,

synáčku Panny přesvaté a čisté,

vládu nad světem jen díky své lásce

získáváš, Kriste.

Chtěje nám za vlast nebe nabídnouti,

jedním z nás stal ses, zrozen jako robě;

srdce nám proměň a je lásky pouty

přitáhni k sobě.

Tobě i Otci, Duchu lásky věčné

s anděly pějem radostnými hlasy.

Kéž smíme zpívat Bohu chvály vděčné

po všechny časy. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.

Žalm 104 (105)
Bůh je ve svých slibech věrný
Apoštolové národům zvěstují podivuhodné skutky, jež vykonal Bůh. (Sv. Atanáš)
I

Slavte Pána, ctěte jeho jméno, *

zjevte jeho díla národům.

Zpívejte mu, na strunách mu hrejte, *

všechny jeho divy hlásejte!

Honoste se jeho svatým jménem! *

Ať se radují, kdo Pána ctí!

Dbejte o Pána a jeho sílu, *

stále hledejte jen jeho tvář!

Vzpomeňte si na divy, jež konal, *

znamení a soudy z jeho úst,

rode jeho sluhy Abraháma, *

děti vyvolence Jákoba!

Jenom on, jen Pán je naším Bohem, *

jeho soudy přes veškerou zem.

On je provždy pamětliv své smlouvy, *

pro sta pokolení dal svůj slib,

smlouvy uzavřené s Abrahámem, *

přísahy, co Izákovi dal.

Zákonem ji určil pro Jákoba, *

věčnou smlouvou pro Izraele.

Řekl: „Dám ti kananejskou zemi *

za určený úděl dědičný.“

Že jich počtem bylo dosud málo, *

maloučko, a hosty byli tam,

od národa k národu se táhli, *

z jedné říše mezi jiný lid,

nedovolil nikomu je tisknout, *

mnohé krále ztrestal kvůli nim:

„Nedotknete se mých pomazaných, *

neublížíte mým prorokům!“ 

Ant. Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.

Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z ruky hříšníků.

II

Když na zem svolal hladomor, *

odňal jí všechen živý chléb,

jednoho poslal před nimi: *

Josef byl prodán v otroctví.

Nohy mu pouty svázali, *

sevřeli hrdlo do želez,

až jeho slovo splněno *

a výrok Páně potvrzen.

Tu králi vnukl pustit jej: *

pán národů mu volnost dal.

K řízení svěřil mu svůj dům *

a do správy svůj majetek.

Dle svého měl vést knížata *

a rádce učit moudrosti. 

Ant. Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z ruky hříšníků.

Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.

III

I přišel do Egypta Izrael, *

byl Jákob hostem v zemi Chámově.

A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid, *

až ten byl silnější než domácí.

V těch vzbudil proti svému lidu zášť, *

zákeřnost proti služebníkům svým.

Pak poslal svého sluhu Mojžíše *

a Árona, jejž sám si vyvolil.

Činili jeho divy v Egyptě, *

znamení mocná v zemi Chámově!

Sám seslal temnoty, a byla tma, *

oni však jeho slov dbát nechtěli.

Proměnil tedy jejich vody v krev *

a ryby v nich jim nechal pohynout.

Celá zem hemžila se žábami, *

až do královských komnat nalezly.

Přikázal – přiletěly roje much, *

přeplněn komáry byl každý kout.

Namísto deště seslal příval krup, *

po celé zemi blesky planuly.

Vinice, fíkovníky potloukl, *

zporážel stromy v jejich krajinách.

Přikázal – vpadly mraky kobylek *

a nespočetné spousty sarančí.

Zničily v zemi všechno zelené, *

zničily vše, co pole zrodila.

Zahubil jim vše prvorozené, *

prvotiny všech jejich plodných sil.

Se zlatem, stříbrem svůj lid vyvedl, *

a v jejich kmenech nikdo nestonal.

Egypt byl jejich odchodu jen rád, *

neboť mu byli leda pro postrach.

I zaclonil je hustým oblakem *

a plamenem jim svítil za noci.

Žebrali na něm – dal jim křepelky, *

nebeským chlebem sytil lačnící.

Rozrazil skálu – voda vytryskla *

a proudem rozlila se do pouště.

Neboť měl v paměti svůj svatý slib, *

jak ho dal kdysi Abrahámovi.

Vyvedl národ, jenž se radoval, *

své vyvolené, kteří jásali.

A daroval jim kraje pohanů, *

majetku národů se zmocnili,

aby pak žili v jeho zákoně, *

zachovávali jeho příkazy. 

Ant. Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.

V něm byl život.

A ten život byl světlem lidí.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

3,17 – 4,1

Život v křesťanské rodině

Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

Ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. Děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu. Otroci, poslouchejte ve všem svoje pozemské pány. Ne abyste sloužili jenom naoko, a tak se chtěli dělat pěknými v lidských očích, ale s upřímným srdcem, z bázně před Pánem. Cokoli děláte, dělejte z duše jako pro Pána, a ne pro lidi. Víte, že od Pána obdržíte za odměnu dědictví – život věčný. Služte Kristu Pánu! Kdo totiž spáchal křivdu, sklidí to, čím ukřivdil; u Boha není stranictví.

Vy páni, dávejte otrokům, co se sluší a patří. Víte přece, že i vy máte Pána v nebi.

RESPONSORIUM

Kol 3,17

Cokoli mluvíte nebo konáte, * všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše.

Skrze něho děkujte Bohu Otci. * Všecko.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Pět set kapitol“ od svatého opata Maxima Vyznavače

(Centuria 1,8-13: PG 90,1182-1186)

Tajemství stále nové

Jen jednou se z milostivé dobroty Boží a jeho lásky k lidem narodilo Boží Slovo tělesně; neustále se však touží narodit duchovně v těch, kdo chtějí. Stává se dítětem, to jest přizpůsobuje se našim schopnostem, a zjevuje se nám podle toho, do jaké míry jsme s to je přijmout. Ne že by chtělo z nějaké nepřízně nebo nelásky skrývat svoji nezměrnou velikost, ale jako by měřilo a vážilo schopnost těch, kteří touží je spatřit. Pro velikou vznešenost tohoto tajemství zůstává však přesto pro všechny neproniknutelné.

Proto svatý apoštol při úvaze o síle tajemství moudře říká: Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky. On věděl, že toto tajemství je stále nové a nikdy nezestárne tím, že by je rozum pochopil.

Rodí se Kristus Bůh, přijímá tělo obdařené rozumnou duší, a tak se stává člověkem. On, který dal věcem vzniknout z ničeho. Na východě zazáří hvězda viditelná i ve dne a vede mudrce na místo, kde se Slovo stalo tělem. Tak Slovo ukazuje, že to, co je obsaženo v Zákoně a Prorocích, tajemně převyšuje smyslové poznání a přivádí pohany k největšímu světlu poznání.

Slova Zákona a Proroků totiž, jsou-li zbožně chápána, jako hvězda s jistotou přivádějí k poznání vtěleného Slova ty, kdo jsou z Boží vůle povoláni mocí milosti.

Proto se Bůh stává dokonalým člověkem, aniž mění něco na přirozenosti, jen s jedinou výjimkou hříchu který ostatně k přirozenosti člověka nepatřil, aby nabídkou těla jako návnady roznítil nenasytného draka, který už rozevírá tlamu, aby tělo pohltil. Tomu se ovšem mělo stát jedem, neboť božská moc v něm ukrytá znamená pro draka naprostou záhubu; na druhé straně lidské přirozenosti se mělo totéž tělo stát lékem, neboť táž božská moc jí navrací původní milost.

Proto jako onen drak, když vychrlil jed své zloby na strom poznání, zničil přirozenost člověka, jenž ze stromu ochutnal, tak byl sám, když pojal úmysl pozřít tělo Páně, božskou mocí v něm ukrytou uvržen do záhuby.

Velké tajemství Božího vtělení zůstává stále tajemstvím. Vždyť jakým způsobem je Slovo svou osobou bytostně přítomno v těle, když přece toutéž osobou celé bytostně přebývá u Otce? Jak je možné, že totéž Slovo je celé svou přirozeností Bohem, a zároveň se i podle přirozenosti stalo celé člověkem? Přitom se naprosto nijak nezříká žádné z obou přirozeností: ani božské, podle níž je Bohem, ani naší, podle níž se stalo člověkem.

Tato tajemství chápe pouze víra. Ona je základnou pro ty skutečnosti, jež přesahují schopnosti a možnosti rozumu.

RESPONSORIUM

Jan 1,14.1

Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi: * Viděli jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh: * Viděli.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, tys poslal k naší spáse svého Syna a skrze něj nám zazářilo tvé světlo; dej, ať nám toto světlo stále svítí a vnitřně nás obnovuje. Skrze tvého Syna, našeho Pána, který s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky