Přestože František z Assisi by kanonizován už dva roky po své smrti, od Dominikovy smrti uběhlo dvanáct let a o jeho kanonizaci se vůbec nemluvilo. Bratři se v duchu sv. Dominika věnovali kázání a na nic jiného jim nezbýval čas. Při přestavbě klášterního kostela v Boloni se hrob sv. Dominika ocitl mimo kostel. A tehdy papež Řehoř IX., dříve kardinál Hugolin Conti, Dominikův přítel, vytkl bratřím nedostatek úcty k jejich zakladateli a vybídl je, aby přenesli ostatky na důstojnější místo a postarali se o kanonizaci. K přenesení ostatků sv. Dominika došlo na počátku generální kapituly v Boloni o svatodušních svátcích roku 1233. Několik dní nato vyslala generální kapitula k papeži skupinu bratří, aby požádala o svatořečení svého zakladatele. Papež pak 3. července 1234 zařadil Dominika mezi svaté.
Při zachování stupně slavení lze některé texty pro různé části oficia vzít ze slavnosti 8. srpna, případně je lze použít jako vlastní texty památky přenesení ostatků (srov. IGLH č. 235).
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Ať matka církev zaplesá
při dnešní blahé památce,
že svého syna v nebesa
poslala nám za ochránce.
Kazatelského řádu sloup
i zakladatel, Dominik,
září do celého světa;
je nebešťanů společník.
Zbavený těla otroctví
získává slávu nebeskou,
a místo pásu chudoby
dostává řízu královskou.
Vůně se line ze hrobu,
množství ctností naznačuje,
pro služebníka Kristova
zázraky Krále zvěstuje.
Buď Bohu trojjedinému
moc, chvála, sláva, čest i dík,
že neustává k nebi vést
ty, za něž prosí Dominik. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal. Aleluja.
Slavte Pána, ctěte jeho jméno, *
zjevte jeho díla národům.
Zpívejte mu, na strunách mu hrejte, *
všechny jeho divy hlásejte!
Honoste se jeho svatým jménem! *
Ať se radují, kdo Pána ctí!
Dbejte o Pána a jeho sílu, *
stále hledejte jen jeho tvář!
Vzpomeňte si na divy, jež konal, *
znamení a soudy z jeho úst,
rode jeho sluhy Abraháma, *
děti vyvolence Jákoba!
Jenom on, jen Pán je naším Bohem, *
jeho soudy přes veškerou zem.
On je provždy pamětliv své smlouvy, *
pro sta pokolení dal svůj slib,
smlouvy uzavřené s Abrahámem, *
přísahy, co Izákovi dal.
Zákonem ji určil pro Jákoba, *
věčnou smlouvou pro Izraele.
Řekl: „Dám ti kananejskou zemi *
za určený úděl dědičný.“
Že jich počtem bylo dosud málo, *
maloučko, a hosty byli tam,
od národa k národu se táhli, *
z jedné říše mezi jiný lid,
nedovolil nikomu je tisknout, *
mnohé krále ztrestal kvůli nim:
„Nedotknete se mých pomazaných, *
neublížíte mým prorokům!“ △
Ant. Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal. Aleluja.
Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z ruky hříšníků. Aleluja.
Když na zem svolal hladomor, *
odňal jí všechen živý chléb,
jednoho poslal před nimi: *
Josef byl prodán v otroctví.
Nohy mu pouty svázali, *
sevřeli hrdlo do želez,
až jeho slovo splněno *
a výrok Páně potvrzen.
Tu králi vnukl pustit jej: *
pán národů mu volnost dal.
K řízení svěřil mu svůj dům *
a do správy svůj majetek.
Dle svého měl vést knížata *
a rádce učit moudrosti. △
Ant. Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z ruky hříšníků. Aleluja.
Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti. Aleluja.
I přišel do Egypta Izrael, *
byl Jákob hostem v zemi Chámově.
A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid, *
až ten byl silnější než domácí.
V těch vzbudil proti svému lidu zášť, *
zákeřnost proti služebníkům svým.
Pak poslal svého sluhu Mojžíše *
a Árona, jejž sám si vyvolil.
Činili jeho divy v Egyptě, *
znamení mocná v zemi Chámově!
Sám seslal temnoty, a byla tma, *
oni však jeho slov dbát nechtěli.
Proměnil tedy jejich vody v krev *
a ryby v nich jim nechal pohynout.
Celá zem hemžila se žábami, *
až do královských komnat nalezly.
Přikázal – přiletěly roje much, *
přeplněn komáry byl každý kout.
Namísto deště seslal příval krup, *
po celé zemi blesky planuly.
Vinice, fíkovníky potloukl, *
zporážel stromy v jejich krajinách.
Přikázal – vpadly mraky kobylek *
a nespočetné spousty sarančí.
Zničily v zemi všechno zelené, *
zničily vše, co pole zrodila.
Zahubil jim vše prvorozené, *
prvotiny všech jejich plodných sil.
Se zlatem, stříbrem svůj lid vyvedl, *
a v jejich kmenech nikdo nestonal.
Egypt byl jejich odchodu jen rád, *
neboť mu byli leda pro postrach.
I zaclonil je hustým oblakem *
a plamenem jim svítil za noci.
Žebrali na něm – dal jim křepelky, *
nebeským chlebem sytil lačnící.
Rozrazil skálu – voda vytryskla *
a proudem rozlila se do pouště.
Neboť měl v paměti svůj svatý slib, *
jak ho dal kdysi Abrahámovi.
Vyvedl národ, jenž se radoval, *
své vyvolené, kteří jásali.
A daroval jim kraje pohanů, *
majetku národů se zmocnili,
aby pak žili v jeho zákoně, *
zachovávali jeho příkazy. △
Ant. Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti. Aleluja.
Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
22,10-21
Veliká naděje
Anděl mi řekl: „Nezapečeťuj prorocká slova této knihy, protože čas je blízko, kdy se splní. Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je poskvrněný, ať se poskvrňuje dál, kdo je spravedlivý, ať žije spravedlivě dál a svatý ať se posvěcuje dál!
Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a branami vstoupí do města. Venku zůstanou psi, čarodějníci, smilníci, vrazi, modláři a každý, kdo má zálibu v páchání lži.
Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek z Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda.“
Duch i nevěsta volají: „Přijď!“ Kdo to slyší, ať také zvolá: „Přijď!“ A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
Já dosvědčuji každému, kdo slyší prorocká slova této knihy: Kdo by k nim něco přidal, tomu přidá Bůh těch ran, o kterých se píše v této knize. A kdo by ze slov této prorocké knihy něco ubral, tomu ubere Bůh podíl na stromě života a na svatém městě, o kterých se píše v této knize.
Ten, kdo to dosvědčuje, říká: „Ano, přijdu brzy!“ Amen, přijď, Pane Ježíši!
Milost Pána Ježíše buď se všemi!
RESPONSORIUM
Zj 22,16.17.20; Iz 55,1.3
Já jsem výhonek z Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda. Duch i nevěsta volají: Přijď! * A kdo to slyší, ať řekne: Přijď! Amen. Pane Ježíši, přijď, aleluja.
Vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; nakloňte ucho své a pojďte ke mně! * A kdo.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu blahoslaveného Jordána Saského
(MOPH, 5, str. 1-6)
Přenesení svatého otce Dominika dne 24. května 1233
[V milovaném Božím Synu milovaným bratřím Řádu kazatelského, bratr Jordán, pokorný magistr a služebník téhož řádu, pozdrav a ustavičnou radost.]
Boží dobrota ve své nevyzpytatelné moudrosti dost často odkládá nějaké dobro, ne aby ho odňala, ale aby se odstupem doby ještě rozhojnilo v příhodný čas. Buď tedy, že se Bůh lépe stará o svou církev, nebo že různí lidé různě smýšleli: někteří šli nerozvážně cestou prostoty a tvrdili, že stačí, když je nesmrtelná památka služebníka nejvyššího Pána, zakladatele řádu zvaného Kazatelského, svatého Dominika, známa Bohu, a že není třeba se starat, zda vejde také ve známost lidem.
Jiní smýšleli jinak, ale z malomyslnosti jim neodporovali. Tak se stalo, že sláva blaženého otce Dominika zůstala utajena bez jakéhokoli projevování úcty skoro dvanáct let. Neboť poklad ležel ukrytý a bez užitku. Dominikova moc častěji vycházela najevo, ale nedbalost synů ji tlumila.
Nastává tedy slavný den, kdy se má slavit přenesení výborného Učitele! Je přítomen i ctihodný arcibiskup ravennský a množství biskupů a prelátů. Je přítomno nesčíslné množství zbožných lidí z různých zemí. Jsou přítomny i čety Boloňanů ozbrojené proto, aby jim nebyla odňata záštita přesvatého těla. Stojí tu úzkostní bratři, jsou pobledlí a bojácně se modlí. Tam, kde není důvod k strachu, se třesou, aby tělo svatého Dominika, které bylo tak dlouho uloženo na obyčejném místě a vystaveno dešťům a horku, jako tělo jiného člověka, který je počítán mezi mrtvé, nehemžilo se červy a neovanulo čich přítomných hrozným zápachem, a tak aby úcta k tak velikému muži nepohasla. Přistoupí zbožní biskupové, přistoupí i jiní, vybavení řemeslnickým nářadím, je odstraněn kámen, maltou pevně spojený s náhrobkem. Ze země byla vykopána dřevěná rakev, tak jak pochoval posvátné tělo ctihodný papež Řehoř, tehdy ostijský biskup. V ní se ukazuje zcela maličká trhlina.
Když byl odstraněn kámen, začne se linout z trhliny jakási neobyčejná vůně. Kolem stojící jsou ohromeni a diví se, co to je. Přítomní užasnou a v úžasu padnou polekáni k zemi. Nato vypukne líbezný pláč smíšený s radostí, v duši vyvstanou a podivně spolu zápasí bázeň i naděje, když pociťují podivnou příjemnou vůni. I my jsme cítili sladkost této vůně, a co jsme viděli a cítili, o tom svědčíme. Vždyť i když jsme úmyslně dlouho stáli u těla Dominikova, nikdy jsme se nemohli nasytit takové lahodnosti. Jestliže se ruka nebo pás nebo jiná věc dotkla těla, dlouho na nich ta vůně zůstávala.
Tělo bylo odneseno do mramorového náhrobku, aby tam bylo uloženo s vlastními aromaty. Svaté tělo vydechovalo neobyčejnou vůni a tím všem jasně ukazovalo, že je zde líbezná vůně Kristova.
Arcibiskup slouží mši svatou, a protože je třetí den svatodušní, zaintonuje chór ve vstupu Accípite iucunditátem glóriæ vestræ, grátias agéntes Deo, qui vos ad cæléstia regna vocávit. (Rozveselte se nad svou slávou, děkujte Bohu, že vás povolal do nebeského království). Při tomto hlasu z nebe se bratři rozveselili. Zazní trubky, lidé zdvihají nesčetné množství svíček. Konají se také slavné průvody. Všude se ozývá: Buď veleben Ježíš Kristus.
[Toto se událo v městě Boloni dne 24. května roku milosti dvanáctistého třicátého třetího, kdy vládl na římském stolci Řehoř IX. a v římské říši Bedřich II., ke cti našeho Pána Ježíše Krista a jeho nejvěrnějšího služebníka blaženého Dominika.]
RESPONSORIUM
O spem miram
Blahý příslib, jímž jsi těšil sbor plačících před smrtí svou, když jsi bratřím tehdy slíbil, že pomůžeš jim v dobu zlou. * Vyplň, otče, co jsi slíbil, a pomáhej nám přímluvou. Aleluja.
Ty jsi tolik divů činil již nad nemocí tělesnou, k nám se s lékem Krista přichyl a uzdrav duši nemocnou. * Vyplň, otče.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys milostivě osvítil svou církev zásluhami a učením našeho otce svatého Dominika. Uděl, ať jí na jeho přímluvu nechybí pomoc v záležitostech časných a neustále ať roste v hodnotách duchovních. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky