Narodil se v roce 1225 na hradě Rocca Sicca nedaleko Monte Casina v rodině hrabat z Akvina. Otec jej určil pro duchovní stav a v pěti letech ho poslal na vychování k benediktinům na Monte Casino. Tam získal základní vzdělání a pokračoval ve studiu na univerzitě v Neapoli. Přes odpor rodiny vstoupil v Neapoli do řádu sv. Dominika. Studoval pak v Paříži a Kolíně nad Rýnem pod vedením sv. Alberta Velikého. V roce 1252 začal vyučovat na pařížské univerzitě. V roce 1259 jej představení povolali do Říma jako generálního kazatele, ale už rok nato si jej vyžádal papež Urban IV. na svůj dvůr do Orvieta. V tomto období ustanovil papež svátek Božího Těla a sv. Tomáš k němu složil nádherné hymny. V roce 1265 se sv. Tomáš vrátil do Říma a stal se regentem provinčního studia. Tři roky na to se musel znovu vrátit do Paříže, kde hájil profesory žebravých řádů proti jejich odpůrcům. Od roku 1272 řídil řádové studium v Neapoli. Na papežův příkaz se vydal v roce 1274 do Lyonu, kam byl svolán koncil. Zemřel však cestou v klášteře cisterciáků Fossa Nuova 7. března 1274. Do seznamu svatých jej zařadil papež Jan XXII. 18. července 1323. Sv. Pius V. jej prohlásil v roce 1567 učitelem církve a Lev XIII. patronem všech vysokých škol. Jacques Maritain o sv. Tomášovi napsal: „Dílem sv. Tomáše bylo přivést do služeb Kristových všechny síly inteligence. Jeho svatost byla svatostí rozumu, osvíceného rozjímáním.“ Svým dílem vytvořil systém křesťanské filosofie i teologie, nemálo přispěl k porozumění s východními církvemi. Můžeme právem říci, že byl nejučenější mezi světci a nejsvětější mezi učenci.
Tercie
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
K nám, Duchu Svatý, nyní spěj
a znovu naplň naši hruď,
ty pojíš Otce se Synem,
i s námi stále spojen buď!
A srdce, ústa, mysl, cit
rač k Božím chválám roznítit
a rozdmýchej v nás lásky žár,
by oheň náš i bližní hřál.
Nauč nás Boha Otce znát,
líp jeho Syna poznávat
a v tebe, Duchu od obou,
vždy věřit s myslí pokornou. Amen.
Nebo:
Je třetí denní hodina.
Jak jistý řád nás k tomu má,
z hloubi své duše pokorné
o dar tří ctností poprosme.
Aby Duch Svatý, Těšitel,
příbytek v našich srdcích měl,
vždyť apoštolů družinu
navštívil v tuto hodinu.
Pán, který stvořil nebes říš,
zachovávaje sám řád týž
vybavil vše tak nádherně
i k naší věčné odměně.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. 1 Naplněním zákona je láska.
Ach, jak tvůj zákon miluji vroucně! *
Po celý den já přemítám o něm.
Moudřejším než jsou mí nepřátelé, *
činí mě vůle tvá, stále je se mnou.
Rozumem předčím své učitele, *
protože o tvých výrocích hloubám.
Rozvážnosti mám víc nežli starci, *
neboť plním tvá přikázání.
Od špatných cest já zdržuji nohy, *
abych tvé slovo vždy zachovával.
Neuhýbám před tvými soudy, *
protože tys mi dal poučení.
Jak mi tvé příkazy na patře sládnou, *
víc nežli med mi chutnají v ústech!
Zmoudřel jsem tvými rozhodnutími, *
odpor mám ke každé nepravé cestě. △
Ant. Naplněním zákona je láska.
Ant. 2 Pane, buď pamětliv obce, již získal sis kdysi.
Proč, Bože, jsi nás už zavrhl navždy? *
Proč k ovcím tvé pastvy plane tvůj hněv?
Buď pamětliv obce, již získal sis kdysi, †
kmene, jejž vykoupils, aby ti patřil, *
své hory Sión, kde sídlo jsi měl.
Zamiř své kroky k pradávným troskám, *
v tvé svatyni nepřítel zpustošil vše.
Ryk nepřátel hučel v tvé přesvaté síni, *
svá znamení vztyčili uprostřed ní.
Řádili tak jako ten, kdo si v houští *
sekyrou chvojí nasekat jde,
veškeré dřevěné dílo a řezby *
tříštili mlatem a sekyrou.
Sžehli tvou svatyni, znesvětili *
stan tvého jména až do základu.
Řekli si: „Zničme jim po celé zemi *
svatyně Boží a vypalme je!“
Jsme bez tvých znamení, proroka není *
a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě...
Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? *
Navždy smí nepřítel tupit tvé jméno?
Proč od nás odtahuješ svou ruku, *
necháváš v klíně svou pravici?
Vždyť ty jsi od věků, Pane, mým králem, *
jenž skutky spásy na zemi koná. △
Ant. Pane, buď pamětliv obce, již získal sis kdysi.
Ant. 3 Povstaň, Pane, své věci se ujmi.
Ty svou mocí rozdělil jsi moře, *
dračí lebky ve vodách jsi zdrtil.
Leviathanu jsi hlavy tříštil, *
žralokům jsi za pokrm jej dával.
Bystřinám a zřídlům dal jsi trysknout, *
vysušil jsi mocné vodní toky.
Tvůj je den a tvá je noc, tvým dílem *
ustálení měsíce i slunce.
Vymezil jsi všechna pásma země, *
stvořils letní období i zimní.
Pomni: tupí tě nepřítel, Pane, *
nemoudrý lid tvému jménu se rouhá!
Duši, jež vzývá tě, nevydej smrti, *
chudé své neponech v zapomenutí!
Do smlouvy pohleď: zem ve všech koutech *
plna je stonů a násilných skutků.
Utisklé nenech v hanbě a haně, *
nuzný a slabý ať chválí tvé jméno!
Povstaň, Pane, své věci se ujmi, *
pamatuj, kterak tě uráží blázen!
Vzpomeň si na křik svých protivníků, *
na vřískot těch, kdo na tebe sočí! △
Ant. Povstaň, Pane, své věci se ujmi.
KRÁTKÉ ČTENÍ
1 Petr 3, 15-16a
Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí.
Vyvolil jsem si cestu pravdy.
Zamiloval jsem si tvá rozhodnutí, Pane.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Bože, ve své prozřetelnosti jsi dal své církvi svatého Tomáše jako hlasatele tvé moudrosti a vzor svatého života; pro jeho zásluhy nám pomáhej, abychom tě neustále podle jeho příkladu opravdově hledali a nade všechno milovali. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky