Narodila se v Dourdanu [Durdanu] u Paříže 14. října 1653. Její rodina měla manufakturu na výrobu punčoch. Když otec zbankrotoval, Marie se odvážně ujala podnikání a díky ní začala manufaktura opět prosperovat. V roce 1696 odešla do Sainville [Senvil], vstoupila do třetího řádu sv. Dominika a spolu s dalšími sestrami se začala věnovat nejchudším. Ženy pod jejím vedením vyučovaly a vychovávaly chudé dívky a pečovaly o nemocné. Z této skupinky se postupem času vytvořila kongregace dominikánek Obětování Panny Marie, která má dnes na čtyři tisíce členek v třiatřiceti zemích. Zemřela 24. ledna 1744. Blahořečil ji 20. listopadu 1994 sv. Jan Pavel II.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Do noci vstaňme, všichni spolu bděme,
o svatých žalmech přitom rozjímejme
a Pánu pějme srdci vznícenými
líbezné hymny.
Ať za své písně Vládci laskavému
můžeme jednou k sídlu nebeskému
v průvodu jeho svatých vystoupiti
ve věčné žití.
To, dobrý Bože, neváhej nám dáti,
Otče i Synu i ty, Duchu Svatý,
ať celým světem nikdy neustává
tobě znít chvála. Amen.
Během dne:
Sluch svého božství pozorný a vlídný
k modlitbě naší nakloň, Bože, z nebe.
Prosby svých věrných služebníků přijmi,
prosíme tebe.
Nachyl k nám z trůnu tváře rozjasněné,
vlej olej v lampy dohořívající,
ať vzplanou jasem, a zapuď vše temné
z hlubiny srdcí.
Zbav nás všech hříchů, pln soucitu s námi,
omyj z nás špínu, pouta hříchů sejmi,
viníků ušetř a laskavou dlaní
ležící zvedni.
Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
nad světy všemi. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Pane, vyslyš moje prosby, *
kéž tě dosáhne můj hlas!
Svoji tvář mi neukrývej *
v dnešní strastiplný den.
Nakloň ke mně ucho svoje, *
pospěš na mé volání!
Dny mé jako dým se tratí, *
v kostech spaluje mě žár.
Srdce schne jak zprahlá tráva, *
zapomínám už i jíst.
Sténáním a nářkem stálým *
už jen kost a kůže jsem,
podobám se ptáku v poušti, *
jsem jak sýček v sutinách,
chřadnu, naříkám jak ptáče *
osiřelé na střeše.
Stále běsní nepřátelé, *
tupí mě a klnou mi.
Popel jídám jako chleba, *
ředím nápoj slzami,
pro tvůj hněv a rozhorlení: *
zdvihls mě – a svrhl zpět!
Mé dny jsou stín klesající, *
sám jak tráva uvadám. △
Ant. Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
tvé jméno z rodu do rodu.
Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
nadešel k slitování čas.
Milují jej tví služebníci, *
pláčí nad jeho zřícením.
Národy budou ctít tvé jméno, *
tvou slávu všichni králové,
až zbuduje Pán Sión znova, *
zjeví se ve své nádheře,
až k prosbě bezmocných se skloní, *
nezhrdne jejich modlitbou.
Tak budiž psáno pro budoucí, *
ať příští národ Pána ctí!
Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
on z nebe na zem popatřil,
zajatců vzdechy aby slyšel, *
zachránil ty, jimž hrozí smrt.
Pak synové tvých služebníků *
přebývat budou v bezpečí
a jejich potomstvo i nadál *
před tvojí tváří potrvá
k cti tvého jména na Sióně, *
k tvé chvále v Jeruzalémě,
až národy a celé říše *
se k službě Páně shromáždí. △
Ant. Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
Cestou ochabla má síla, *
dej mi znát těch pár mých dní,
z půlky jich mě neodváděj! *
Věky věků je tvých let!
Dávno založil jsi zemi, *
nebesa jsou dílem tvým:
pominou, ty budeš dále; †
rozpadnou se jako šat, *
změníš je, jak šat se mění.
Ty však stále stejný trváš, *
roků tvých je bez konce. △
Ant. Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
Poslyš, můj lide, mé naučení.
Slovům mých úst nyní nastav uši!
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy proroka Zachariáše
1,1 – 2,4
Vidění znovuvybudovaného Jeruzaléma
V osmém měsíci, v druhém roce Dareiovy vlády, Hospodin oslovil proroka Zachariáše, syna Berechjáha, syna Iddova, a řekl:
„Hospodin se velmi rozhněval na vaše otce. Ale řekni jim: Tak praví Hospodin zástupů: Obraťte se ke mně – praví Hospodin zástupů – a já se obrátím k vám – praví Hospodin zástupů. Nebuďte jako vaši otcové, k nimž dřívější proroci volali: Tak praví Hospodin zástupů: Odvraťte se od svého špatného chování i od svých zlých myšlenek, ale oni neslyšeli a o mě nedbali – praví Hospodin. Vaši otcové – kde jsou? A proroci? Mohou žít navěky? Nedostala se snad k vašim otcům má slova i mé příkazy, které jsem uložil svým služebníkům prorokům? Obrátili se tedy a řekli: ‚Jak Hospodin zástupů hrozil, že bude s námi jednat podle našeho chování a našich skutků, tak s námi jednal.‘“
Dvacátého čtvrtého dne jedenáctého měsíce – to je měsíc šebat – druhého roku Dareiovy vlády Hospodin oslovil proroka Zachariáše, syna Berechjáha, syna Iddova a ten řekl: „Měl jsem v noci vidění: Hle, muž seděl na ryšavém koni, který stál mezi myrtovými keři, a ty byly v hlubině; za ním byli koně ryšaví, plaví a bílí.
Zeptal jsem se: ‚K čemu ti zde jsou, můj pane?‘ Anděl, který se mnou mluvil, mi odpověděl: ‚Já ti ukážu, co to znamená.‘ Tu se ujal slova ten muž, který stál mezi myrtovými keři: ‚To jsou ti, které poslal Hospodin, aby procházeli zemí.‘ Odpověděli Hospodinovu andělu stojícímu mezi myrtovými keři: ‚Procházeli jsme zemí, a hle – celá země přebývá v pokoji.‘
Tu se ujal slova Hospodinův anděl a řekl: ‚Hospodine zástupů, jak dlouho ještě nebudeš mít slitování s Jeruzalémem a judskými městy, na které se hněváš? Je to už sedmdesátý rok!‘ Nato odpověděl Hospodin andělovi, který se mnou mluvil, dobrotivými, utěšujícími slovy.
Anděl, který se mnou mluvil, mi řekl: ‚Ohlas toto: Tak praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a Sión velkou horlivostí, ale velmi se hněvám na zpupné pohany, kteří překročili míru, když já jsem se hněval jen málo. Proto tak praví Hospodin: S milosrdenstvím se zase obrátím k Jeruzalému, můj dům bude v něm vystaven – praví Hospodin zástupů – znovu bude natažen měřický provaz v Jeruzalémě. Ohlas ještě toto: Tak praví Hospodin zástupů: Ještě budou oplývat má města blahobytem, zase potěší Hospodin Sión a znovu si vyvolí Jeruzalém!‘
Zdvihl jsem oči a měl jsem vidění: Hle, čtyři rohy! Zeptal jsem se anděla, který se mnou mluvil: ‚Co mají znamenat?‘ Odpověděl mi: ‚To jsou ty rohy, které rozptýlily obyvatele Judy, Izraele a Jeruzaléma.‘ Hospodin mi ukázal čtyři kováře. Zeptal jsem se ho: ‚Co ti zde mají dělat?‘ Řekl mi: ‚To jsou rohy, které rozptýlily Judu na jednotlivé muže, takže nikdo z nich nezdvihl hlavu. Přišli tedy ti zde, aby poděsili pohany, aby srazili rohy těch, kteří zdvihli roh proti judské zemi a rozptýlili její obyvatele.‘“
RESPONSORIUM
Zach 1,16; Zjv 21,23
S milosrdenstvím se zase obrátím k Jeruzalému. * Můj dům bude v něm vystavěn.
To město nemá zapotřebí ani slunce, ani měsíce. Jeho světlem je Beránek. * Můj dům.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Pokyny“ od svatého opata Kolumbána
(Instr. De compunctione, 12,2-3: Opera, Dublin 1957, pp. 112-114)
Nehasnoucí světlo v chrámě věčného velekněze
Jak blažení a šťastní jsou ti služebníci, které Pán při svém příchodu najde, jak bdí! Blažené bdění, čeká-li se na Boha, původce všeho, který všechno naplňuje a všechno přesahuje!
Kéž by i mne, docela nepatrného, ale přece svého služebníka, ráčil podobně probudit ze spánku netečnosti a zapálit ohněm božské lásky! Kéž až nad hvězdy šlehá plamen jeho lásky a plane touha po jeho nesmírné milosti! Kéž tento božský život ve mně hoří bez ustání!
Kéž bych žil tak, aby má svítilna v noci stále hořela v chrámě mého Pána, aby svítila všem, kdo vcházejí do domu mého Boha! Hospodine, ve jménu Ježíše Krista, tvého Syna a mého Boha, tě prosím: Dej mi takovou lásku, která nikdy nehasne; ať se moje svítilna dá zapálit, a nedá zhasit; ať mě hřeje a druhým svítí.
A ty, Kriste, náš nejmilejší Spasiteli, rač naše svítilny zapálit. Ať trvale svítí v tvém chrámě a od tebe, věčné Světlo, ať dostávají světlo nehasnoucí, aby se naše temnoty rozjasnily a my abychom zaplašovali temnoty světa.
Prosím tě, můj Ježíši, dávej mé svítilně hojnost svého světla, ať se mi v jeho záři objeví svatyně svatých tvého velikého chrámu, do níž vstupuješ jako věčný Velekněz. Abych ustavičně jen tebe viděl, na tebe hleděl a po tobě toužil. Aby se moje láska obracela jen k tobě a moje svítilna stále svítila a hořela před tebou.
Ukaž se nám, prosím, nejmilejší Spasiteli, když klepeme na dveře, abychom tě mohli poznat a jen tebe milovat, tebe jediného, a jen po tobě toužit, jen o tobě rozjímat dnem i nocí, o tobě stále přemýšlet. Vdechni nám, prosím, takovou lásku, jakou se sluší mít rád a milovat tebe, Bože. Ať láska k tobě naplní celé naše nitro, naprosto si nás podmaní a zmocní se všech našich smyslů, abychom kromě tebe, který jsi věčný, nemohli milovat nic jiného. A ať tuto velikou lásku nedokáže uhasit ani záplava, která je ve vzduchu, na zemi i v moři, jak se praví v Písmu: Zátopy vod nemohou uhasit lásku.
Aby se to všechno i v nás vyplnilo, nebo aspoň plnit začalo, kéž nám dá tvoje milost, náš Pane Ježíši Kriste. Budiž ti sláva na věky věků. Amen.
RESPONSORIUM
Iz 60,19-20
Už nebudeš potřebovat slunce, aby ti svítilo ve dne, ani měsíční zář ti nebude svítit. * Hospodin ti bude světlem věčným, tvůj Bůh bude tvou slávou.
Už nezapadne tvé slunce, nebude ubývat tvého měsíce. * Hospodin.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, Otče milosrdenství, ty jsi ve své prozřetelnosti ozdobil blahoslavenou Marii žárem lásky a vytrvalou pracovitostí; dej nám na její přímluvu, abychom byli svědky tvé pravdy a ve svých bližních sloužili Kristu. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky