7. listopad 2025

Všech svatých Řádu kazatelů
Svátek
pro dominikány (OP)

Řád, který svatý Dominik založil a který v roce 1216 potvrdil Honorius III., je dílem lásky. Posvěcovat sebe, aby se dostalo posvěcení nesmrtelným duším. Tímto způsobem žili všichni bratři a sestry svatého Dominika, které církev uznala za svaté. Kromě nich žilo v řádu mnoho bratří a sester, kteří nebyli oficiálně za svaté uznáni, ale jejichž úcta je v řádu živá. Ty všechny si připomínáme při této slavnosti. Řádové konstituce nám kladou na srdce: „Ať si bratři věrně připomínají ty, kteří je předešli v rodině svatého Dominika a kteří jim poskytují příklad života, účast na společenství a oporu přímluvy. Ať si připomínají jejich skutky a nauku a šíří je. … Ať bratři podporují pravou zbožnost a úctu k svatému Dominiku, zrcadlu našeho života, a k řádovým světcům, aby se tak povzbuzovali k jejich následování a upevňovali se v duchu svého povolání.“ (LCO č. 16 a 67)

Nona

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Svět celý v pohyb uvádíš,

ač v sobě trváš beze změn,

sám vodíš slunce oblohou

a v různé doby dělíš den.

Ach, rozsviť jasný večer nám,

až nakloní se žití běh,

a svatou smrtí ke slávě

nás do věčnosti vkročit nech.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Nebo:

Hodina třetí z poledne,

jak dá Pán, v mžiku uběhne,

teď z hloubi srdce zbožného

velebme Trojjediného.

Ať nám vždy v srdci čistém tkví

přesvatá Boží tajemství.

Řiďme se vzorem Petrovým,

jenž křížem žehnal nemocným.

Ať zpěv nám tryská ze srdcí,

kéž apoštolé ochránci

nám slabé kroky pomohou

podpírat mocí Kristovou.

Ať sláva Bohu Otci zní,

i tobě, Synu jediný,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. Trpělivostí zachráníte své duše.

Žalm 21 (22)
Spravedlivý volá ve svém soužení a je vyslyšen
Ježíš zvolal mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ (Mt 27, 46)
I

Bože, můj Bože, pročs mě opustil? *

Tak vzdálen jsi mým nářkům a mým prosbám!

Můj Bože, volám za dne – neodpovíš, *

za noci – nedocházím utišení.

Ty však jsi svatý, ve svatyni sídlíš, *

ve chvalozpěvech Izraele trváš.

Otcové naši doufali jen v tebe, *

doufali v tebe, tys je vysvobodil;

volali k tobě, byli zachráněni, *

doufali v tebe, neupadli v hanbu.

Já však jsem už jen červ, ne ani člověk, *

pro posměch lidem, davu k pohrdání.

Všichni, kdo na mě hledí, se mi smějí, *

rty sešklebují, potřásají hlavou:

„Svěřil se Pánu, ať ho vysvobodí, *

ať ho teď zachrání, když ho má v lásce.“

Vždyť jenom tys mě vyvedl už z lůna, *

tys mi dal úkryt na matčiných prsou,

na tebe odkázán jsem od zrození, *

jen tys můj Bůh už od matčina klína.

Nevzdaluj se mi, když se blíží muka, *

a nikde nikdo, aby pomohl! 

II

Obklopuje mě množství býků, *

bašanští tuři sevřeli mě,

své chřtány na mě otvírají *

jako lvi krvelačně řvoucí.

Celý se roztékám jak voda, *

kosti se ve mně rozpojují

a moje srdce jako z vosku *

rozpouští se mi uvnitř těla.

Hrdlo už jako střep mám vyschlé †

a jazyk na patro se lepí, *

do prachu smrti jsi mě vrhl.

Smečka zlých psů mě obkličuje, *

zločinná tlupa stojí kolem.

Ruce mi proťali i nohy, †

všechny své kosti mohu spočíst, *

a oni na mne krutě civí.

Rozdělují si moje šaty, *

metají kostky o můj oděv.

Ty, Pane, však mi nebuď vzdálen! *

Ty mi přijď na pomoc, má sílo!

Zpod meče vytrhni mou duši *

a z drápů lítých psů můj život.

Ze lvího chřtánu vysvoboď mě †

a zachraň před tuřími rohy! *

Vyslyš mě, vyslyš ubohého!

Vyprávět budu o tobě svým bratřím, *

ve shromáždění velebit tě budu. 

III

Kdo bojíte se Pána, velebte jej, †

slavte jej všichni z Jákobova rodu, *

chvějte se před ním, děti Izraele!

Protože nepohrdl poníženým, *

nezošklivil si bídu nebožáka,

tvář před ním neskryl, ale vyslyšel ho, *

když k němu v bídě úpěl o pomoc.

Tys cíl mé chvály v shromážděné obci, *

své sliby splním před ctiteli Páně:

Chudobní najedí se do sytosti †

a chválit budou Pána, kdo jdou za ním, *

ať jejich srdce věčné věky žije!

Rozpomenou se všechny kraje země, †

vrátí se k Pánu všechny lidské rody *

a s uctíváním padnou před ním na tvář.

Neboť jen Pánu patří kralování, *

jeho je všechna vláda nad národy.

Jemu ať klanějí se mocní země *

vzdávají úctu ti, co v hlíně leží!

I moje duše pouze jemu žije, *

všechno mé potomstvo mu bude sloužit.

Všem příštím o Pánu se bude zpívat, †

budoucím hlásat jeho spravedlnost: *

neboť tak veliké je dílo Páně. 

Ant. Trpělivostí zachráníte své duše.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Ef 4, 15

Ale spíše žijme podle pravdy a v lásce, a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava.

Naši bratři obdrželi korunu života.

Kterou Bůh slíbil těm, kdo ho milují.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys vzor veškeré dokonalosti a svou církev stále zdobíš rozmanitými dary svatosti, které slouží k budování Kristova těla. Prosíme tě, dej, ať jdeme v obdivuhodných šlépějích světců naší rodiny a jednou se těšíme i z jejich věčného společenství. Skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky