Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Přijď, Spasiteli plemen všech,
zrozením z Panny nám se zjev,
ať celý svět zří s podivem,
jak zrodit se Bůh může jen.
Bez přičinění mužského,
vdechnutím Ducha Svatého
Boží Slovo se vtělilo,
v plod života se rozvilo.
Pel nevinnosti Panny klín
neztratil obtěžkáním tím,
zástava ctnosti nad ní vlá,
že v chrámě tom Bůh přebývá.
On rytíř dvojí podstaty
už z královské té komnaty
jak ženich pro svou nevěstu,
hle, vydává se na cestu.
Ty, jenž jsi Otci rovný Syn,
přepásán pásem tělesným,
našeho těla slabosti
nepřestaň menšit milostí.
Jesličky tvé jsou před tebou,
prosvítá nový úsvit tmou.
Ať jas ten neustoupí tmě
a ohněm víry stále žhne.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Přijde vznešený Král s velikou mocí, aby spasil národy, aleluja.
Pánu zem patří se vším, co nese, *
jeho je svět i vše, co v něm žije.
Sám jej založil nad oceány, *
upevnil nad tekoucími proudy.
Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
stanout na jeho svatém místě?
Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
neklame, nepřísahá křivě.
Dostane od Pána požehnání, *
u Boha Zachránce nalezne pomoc.
To je rod těch, kdo hledají Pána, *
hledají tvář Boha Jákobova.
Zvyšte se ještě, vy brány, †
zvětšte se, pradávné vjezdy, *
pro příchod slavného krále!
„Kdo je ten král tak slavný?“ †
Pán, jenž je silný a mocný, *
Pán, který mocný je v boji.
Zvyšte se ještě, vy brány, †
zvětšte se, pradávné vjezdy, *
pro příchod slavného krále!
„Kdo je ten král tak slavný?“ †
On, Pán zástupů věčných, *
On, král věčné slávy! △
Ant. Přijde vznešený Král s velikou mocí, aby spasil národy, aleluja.
Ant. 2 Jeruzalémská dcero, raduj se a plesej, tvůj král k tobě přichází. Sióne, neboj se, už brzy přijde tvá spása.
Jásejte Bohu, všechny země, *
zpívejte k slávě jeho jména!
Řekněte Bohu: „Jaký jsi mocný, †
skutky tvé moci tak podivuhodné, *
že se i nepřítel poklonit musí!
Celý svět ať se ti koří a zpívá, *
ať zpívá k poctě tvého jména!“
Pojďte a vizte Boží skutky! *
Úžasné je, co lidem činí.
Proměnil moře v suchou zemi, †
potom i řeku přešli pěšky. *
On je nám zdrojem radování!
On vládne na věky svou mocí, †
národy sleduje svým zrakem, *
zpupní se neodváží vzepřít.
Národy, chvalte našeho Boha *
a všude šiřte jeho chválu!
On naší duši daroval život, *
našim nohám klopýtnout nedal.
Zajisté jsi nás, Bože, i zkoušel, *
v plameni tříbil jako stříbro.
Dopustils, že jsme v soužení vešli, *
na bedra vložils nám těžké břímě.
Nechals lidi nám přes hlavu cválat, †
prošli jsme ohněm, prošli vodou: *
vyvedls nás však do volnosti! △
Ant. Jeruzalémská dcero, raduj se a plesej, tvůj král k tobě přichází. Sióne, neboj se, už brzy přijde tvá spása.
Ant. 3 Příchod nejvyššího Krále uvítejme s čistým srdcem, abychom mu důstojně vyšli vstříc, hle, přijde a nebude meškat.
S obětním darem jdu do tvého domu, *
abych ti splnil dané sliby,
tak jak mi v nouzi vyšly ze rtů, *
jak ti je přednesla má ústa.
Tučnou zvěř nesu ti k zápalné žertvě, †
z beranů obětní dým ať stoupá, *
býčky a kozly ti obětuji.
Pojďte a poslyšte, bohabojní, *
povím, co Bůh mi dobrého činí.
Ještě jsem k němu křičel v tísni, *
a již můj jazyk mu chvalozpěv chystal.
Kdybych byl v srdci smýšlel špatně, *
Bůh by mě jistě nevyslyšel.
Avšak Bůh moje modlitby slyšel, *
mému volání popřál sluchu.
Pánu buď za to díky a chvála, †
že moji modlitbu neodmítl, *
a svou lásku mi neodepřel. △
Ant. Příchod nejvyššího Krále uvítejme s čistým srdcem, abychom mu důstojně vyšli vstříc, hle, přijde a nebude meškat.
Pane, náš Bože, obrať nás.
Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
48,12-21; 49,9b-13
Nový Exodus
Tak praví Hospodin:
„Slyš mě, Jakube,
Izraeli, jehož jsem povolal!
Já, já jsem první
a já jsem poslední.
Ano, má ruka položila základy zemi,
má pravice roztáhla nebesa.
Já je volám – a hned tu stojí spolu!
Všichni se shromážděte a slyšte!
Kdo z nich to oznámil?
Hospodin ho miloval:
jeho vůli vyplní na Babylónu,
na Chaldejcích jeho velkolepé dílo.
Já, já jsem to řekl a povolal ho,
přivedl jsem ho a jeho cesta bude zdárná.
Přistupte ke mně a slyšte to:
Nemluvil jsem od začátku skrytě,
od té doby, kdy se tak stalo, byl jsem při tom.“
A nyní Pán, Hospodin, mě poslal se svým duchem.
Tak praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele:
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
učím tě, abys měl úspěch,
vedu tě cestou, kterou máš jít.
Kdyby sis hleděl mých přikázání,
tvůj blahobyt by se rozléval jako řeka
a tvé štěstí jako mořské vlny;
bylo by jak písku tvých pokolení
a potomků z tvého těla jako jeho zrnek.
Nebylo by vyhynulo, nebylo by vyhlazeno
přede mnou tvé jméno.
Vyjděte z Babylóna, utečte od Chaldejců,
jásavým hlasem to zvěstujte,
ohlaste to a rozneste
až do končin země.
Řekněte: ‚Hospodin vykoupil svého služebníka Jakuba.‘
Nežíznili, když je vedl po poušti,
vodě dal vytrysknout pro ně ze skály,
rozštěpil skálu, a voda tekla.
„Budou se pást na cestách,
svou potravu najdou na holých pahorcích.
Nebudou mít hlad ani žízeň,
nebude je trýznit úžeh ani slunce.
Povede je ten, který se nad nimi slitoval,
a přivede je k pramenům vody.
Ze všech svých hor udělám cesty
a budou upraveny mé stezky.
Hle, tito přicházejí zdáli,
jiní ze severu a od západu,
tihle z jižní země.“
Jásejte, nebesa, plesej, země,
radostně se veselte, hory,
neboť Hospodin těší svůj národ,
smilovává se nad svými ubožáky.
RESPONSORIUM
Iz 49,13; Žl 71 (72),7
Jásejte, nebesa, plesej, země, radostně se veselte, hory, neboť Hospodin těší svůj národ, * smilovává se nad svými ubožáky.
Za něho bude vzkvétat spravedlnost a pokoj. * Smilovává se.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu svatého biskupa Ambrože na Lukášovo evangelium
(Lib. 2,19.22-23.26-27: CCL 14,39-42)
Návštěva Panny Marie u Alžběty
Když anděl zvěstoval Panně Marii tajné úradky, použil k posílení důvěry příkladu. Aby dokázal, že u Boha je možné všechno, co uzná za vhodné, oznámil jí, že starší, už neplodná žena počala.
Jakmile to Maria uslyšela, ihned se odebrala do hor; ne z nedůvěry k andělovu zjevení či že by zprávu považovala za nejistou nebo že by pochybovala o uvedeném příkladu, nýbrž plna blaha nad slíbeným darem, zbožné ochoty k službě a radostné nedočkavosti.
Kam by plná Boha spěchala, ne-li k výšinám? Milost Svatého Ducha nezná váhavé jednání. A také se ihned prokazuje dobrodějné působení Mariina příchodu i přítomnosti Pána; vždyť jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně a byla naplněna Duchem Svatým.
Povšimni si rozlišení i zvláštního významu jednotlivých slov. Hlas slyšela dříve Alžběta, ale Jan vnímal dříve milost. Alžběta slyšela podle řádu přirozenosti, Janův záchvěv radosti byl původu mystického. Ona vnímala příchod Mariin, on příchod Pána. Žena příchod ženy, dítě příchod dítěte. Ony o milosti hovoří, oni ji v lůně svých matek zakoušejí a působením výsady, které se dostalo jejich matkám, začínají prožívat tajemství spásy. A obě matky dvojím zázrakem prorokují pod vlivem ducha svých dětí.
Radostí se pohnulo dítě, matka je naplněna Duchem Svatým. Matka nebyla naplněna Duchem Svatým dříve než syn, avšak když jím byl naplněn syn, naplnil i matku. Zaplesal radostí Jan, zaplesal radostí i Mariin duch. Když se zaradoval Jan, naplňuje se Alžběta Duchem Svatým. O Marii se dozvídáme, že se její duch zaradoval, ne že ji Duch naplnil, vždyť nepostižitelný už působil v matce nepostižitelným způsobem. Alžběta je naplněna Duchem Svatým po početí, Maria před početím. Blahoslavená, praví Alžběta, která jsi uvěřila.
Ale i vy, kdo jste uslyšeli a uvěřili, jste blahoslavení. Každá duše totiž, která uvěří, počíná i rodí Boží Slovo i poznává jeho skutky.
Nechť má každý člověk Mariinu duši, aby velebila Pána; nechť má každý člověk Mariina ducha, aby se z Boha radoval. I když podle těla je jen ona sama Kristovou matkou, přece je podle víry Kristus plodem všech. Každá duše totiž přijímá Boží Slovo, jestliže neposkvrněna a prosta neřestí s neochvějnou svědomitostí střeží bezúhonnost.
Každá duše, která dokáže být taková, velebí Pána, jako velebila Pána duše Mariina a její duch nalezl radost v Bohu, jenž přinesl spásu.
Jak čtete i na jiném místě: Velebit pojďte Pána spolu se mnou, velebíme Pána ne proto, že by bylo možno mu lidským hlasem něco přidat, ale proto, že je veleben v nás. Obrazem Boha je totiž Kristus, a jestliže duše učiní cokoli spravedlivého a zbožného, velebí Boží obraz, k jehož podobnosti je stvořena; a proto tím, že jej velebí, jakousi účastí na jeho velikosti se povznáší.
RESPONSORIUM
Lk 1,45.46; Žl 65 (66),16
Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána. Maria řekla: * Velebí má duše Pána.
Pojďte a poslyšte, bohabojní, povím, co Bůh mi dobrého činí. * Velebí.
HYMNUS Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Prosíme tě, Bože, vlej nám do duše svou milost, abychom stále hlouběji prožívali tajemství našeho vykoupení: a dej, ať nás všechny, kteří jsme z andělova zvěstování poznali, že se tvůj Syn stal člověkem, jeho umučení a kříž přivede k slávě vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky