22. červenec 2025

Sv. Marie Magdalény
Svátek

Pocházela z Magdaly na západním břehu Tiberiadského jezera. V evangeliu je uváděna jako první mezi ženami, které doprovázely Ježíše a jeho učedníky (Lk 8, 2-3). Spolu s Pannou Marií, apoštolem Janem a dalšími ženami stála pod Ježíšovým křížem (Jan 19, 25; srov. Mt 27, 56 a Mk 15, 40) a byla při jeho pohřbu (Mt 27, 61; Mk 15, 47). V neděli pak časné ráno byla mezi ženami, které přišly k prázdnému hrobu (Mk 16, 1; Lk 24, 10), setkala se se vzkříšeným Ježíšem a měla zprávu o tom oznámit jeho učedníkům (Jan 20, 1-18; srov. Mk 16, 9). Od doby sv. Řehoře Velikého ztotožňovala západní liturgie Marii Magdalénu s dalšími dvěma ženami: s Marií, sestrou Lazara a Marty (Lk 10, 38-41; Jan 11, 1 a násl.; 12, 1 a násl.; srov. Mk 14, 3-9 a Mt 26, 6-13) a s nejmenovanou hříšnicí u stolu v domě farizea (Lk 7, 36-50); východní liturgie však tyto tři ženy důsledně rozlišuje. Památka sv. Marie Magdalény se v západní církvi slaví od 12. století.

Nona

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Svět celý v pohyb uvádíš,

ač v sobě trváš beze změn,

sám vodíš slunce oblohou

a v různé doby dělíš den.

Ach, rozsviť jasný večer nám,

až nakloní se žití běh,

a svatou smrtí ke slávě

nás do věčnosti vkročit nech.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Nebo:

Hodina třetí z poledne,

jak dá Pán, v mžiku uběhne,

teď z hloubi srdce zbožného

velebme Trojjediného.

Ať nám vždy v srdci čistém tkví

přesvatá Boží tajemství.

Řiďme se vzorem Petrovým,

jenž křížem žehnal nemocným.

Ať zpěv nám tryská ze srdcí,

kéž apoštolé ochránci

nám slabé kroky pomohou

podpírat mocí Kristovou.

Ať sláva Bohu Otci zní,

i tobě, Synu jediný,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Blaze tomu, kdo zná Boží vůli a jedná podle ní.

Žalm 118 (119), 137-144
XVIII – צ (Cáde)

Ty, Pane, ty jsi spravedlivý, *

správná jsou tvoje rozhodnutí.

Právem jsi dal svá přikázání, *

mocně, pevně a spravedlivě.

Sžírá mě hněv k mým nepřátelům, *

že na tvá slova zapomněli.

Věrně se osvědčil tvůj výrok, *

proto tvůj služebník má jej v lásce.

Jsem jen malý a opovržený, *

příkazů tvých však nezapomínám.

Věčně je v právu tvá spravedlnost *

a tvůj zákon je pravdivý provždy.

I když mě postihly útlak a tíseň, *

přesto se těším z tvých ustanovení.

Předpisy tvé jsou na věky správné, *

dej, ať je chápu, a já budu žíti. 

Ant. Blaze tomu, kdo zná Boží vůli a jedná podle ní.

Ant. 2 Dej, ať modlitba má dojde k tobě, Pane.

Žalm 87 (88)
Modlitba těžce zkoušeného člověka
Toto je vaše hodina a vláda temnoty. (Lk 22, 53)
I

Pane, Bože spásy, volám za dne, *

za noci můj křik se k tobě dere.

Dej, ať modlitba má dojde k tobě, *

nachyl ucho k mému naříkání!

Vždyť má duše už je syta útrap, *

k podsvětí se naklání můj život.

Už mě počítají mezi mrtvé, *

jsem jak ten, v kom všechny síly zhasly.

Mezi mrtvými je moje lůžko, *

mezi padlými, co leží v hrobě,

na které už ani nevzpomeneš; *

ze vší péče tvé jsou vyloučeni.

Uvrhls mě do hluboké jámy, *

do propasti, do nejhlubších temnot.

Leží na mně tíha tvého hněvu, *

všechny vlny tvé mě zaplavují. 

Ant. Dej, ať modlitba má dojde k tobě, Pane.

Ant. 3 K tobě, Pane, běduji den za dnem. Proč svou tvář mi neustále skrýváš?

II

Odehnals mi přátele i známé, *

učinils, že všichni si mě hnusí;

uvězněn jsem, ven se nedostanu, *

oko mé je vysíleno hořem.

K tobě, Pane, běduji den za dnem *

a jen po tobě své ruce vzpínám.

Konáš divy pro ty, kdo jsou mrtvi? *

Mohou stíny vstát a tebe chválit?

Vyprávějí o tvé lásce v hrobech, *

o tvé věrnosti tam v říši mrtvých?

Budou známy v temnotách tvé divy, *

tvoje milost v kraji zapomnění?

Proto, Pane, stále k tobě úpím, *

k tobě stoupá prosba má hned zrána.

Proč mě tedy zavrhuješ, Pane? *

Proč svou tvář mi neustále skrýváš?

Ubožák jsem, z dětství vydán smrti, *

zdrcen tvými hrůzami, jež snáším.

Přese mne se přehnaly tvé hněvy, *

hrůzy tvé mi ústa umlčují.

Stále mě jak vody zaplavují, *

nade mnou se zavírají všechny.

Odcizils mi přítele i druha, *

už se přátelím jen s temnotami. 

Ant. K tobě, Pane, běduji den za dnem. Proč svou tvář mi neustále skrýváš?

KRÁTKÉ ČTENÍ

Flp 4,8.9b

Bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.

Tobě, Pane, budu zpívat a hrát.

Ubírat se cestou bezúhonnou.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Modleme se.

Bože, tvůj jednorozený Syn poslal Marii Magdalénu, aby jako první zvěstovala jeho učedníkům radostné velikonoční poselství; na její přímluvu dej, ať i my hlásáme vzkříšeného Krista a jednou ho spatříme ve věčné slávě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky