Narodil se v roce 1225 na hradě Rocca Sicca nedaleko Monte Casina v rodině hrabat z Akvina. Otec jej určil pro duchovní stav a v pěti letech ho poslal na vychování k benediktinům na Monte Casino. Tam získal základní vzdělání a pokračoval ve studiu na univerzitě v Neapoli. Přes odpor rodiny vstoupil v Neapoli do řádu sv. Dominika. Studoval pak v Paříži a Kolíně nad Rýnem pod vedením sv. Alberta Velikého. V roce 1252 začal vyučovat na pařížské univerzitě. V roce 1259 jej představení povolali do Říma jako generálního kazatele, ale už rok nato si jej vyžádal papež Urban IV. na svůj dvůr do Orvieta. V tomto období ustanovil papež svátek Božího Těla a sv. Tomáš k němu složil nádherné hymny. V roce 1265 se sv. Tomáš vrátil do Říma a stal se regentem provinčního studia. Tři roky na to se musel znovu vrátit do Paříže, kde hájil profesory žebravých řádů proti jejich odpůrcům. Od roku 1272 řídil řádové studium v Neapoli. Na papežův příkaz se vydal v roce 1274 do Lyonu, kam byl svolán koncil. Zemřel však cestou v klášteře cisterciáků Fossa Nuova 7. března 1274. Do seznamu svatých jej zařadil papež Jan XXII. 18. července 1323. Sv. Pius V. jej prohlásil v roce 1567 učitelem církve a Lev XIII. patronem všech vysokých škol. Jacques Maritain o sv. Tomášovi napsal: „Dílem sv. Tomáše bylo přivést do služeb Kristových všechny síly inteligence. Jeho svatost byla svatostí rozumu, osvíceného rozjímáním.“ Svým dílem vytvořil systém křesťanské filosofie i teologie, nemálo přispěl k porozumění s východními církvemi. Můžeme právem říci, že byl nejučenější mezi světci a nejsvětější mezi učenci.
Sexta
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jsi mocný vládce, věrný Bůh,
sám stanovíš všech věcí řád,
smí slunce vzejít z ranních mlh
a za poledne žhavě hřát.
Ztlum nebratrských různic žár,
zchlaď žhoucí krve temný vír,
ztiš stálý hmoty s duchem svár,
dej zdraví tělu, srdci mír!
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Nebo:
Teď Pánu chvály zpívejme
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbám volá všechny nás.
V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.
Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní.
Tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. 1 Naplněním zákona je láska.
Ach, jak tvůj zákon miluji vroucně! *
Po celý den já přemítám o něm.
Moudřejším než jsou mí nepřátelé, *
činí mě vůle tvá, stále je se mnou.
Rozumem předčím své učitele, *
protože o tvých výrocích hloubám.
Rozvážnosti mám víc nežli starci, *
neboť plním tvá přikázání.
Od špatných cest já zdržuji nohy, *
abych tvé slovo vždy zachovával.
Neuhýbám před tvými soudy, *
protože tys mi dal poučení.
Jak mi tvé příkazy na patře sládnou, *
víc nežli med mi chutnají v ústech!
Zmoudřel jsem tvými rozhodnutími, *
odpor mám ke každé nepravé cestě. △
Ant. Naplněním zákona je láska.
Ant. 2 Pane, buď pamětliv obce, již získal sis kdysi.
Proč, Bože, jsi nás už zavrhl navždy? *
Proč k ovcím tvé pastvy plane tvůj hněv?
Buď pamětliv obce, již získal sis kdysi, †
kmene, jejž vykoupils, aby ti patřil, *
své hory Sión, kde sídlo jsi měl.
Zamiř své kroky k pradávným troskám, *
v tvé svatyni nepřítel zpustošil vše.
Ryk nepřátel hučel v tvé přesvaté síni, *
svá znamení vztyčili uprostřed ní.
Řádili tak jako ten, kdo si v houští *
sekyrou chvojí nasekat jde,
veškeré dřevěné dílo a řezby *
tříštili mlatem a sekyrou.
Sžehli tvou svatyni, znesvětili *
stan tvého jména až do základu.
Řekli si: „Zničme jim po celé zemi *
svatyně Boží a vypalme je!“
Jsme bez tvých znamení, proroka není *
a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě...
Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? *
Navždy smí nepřítel tupit tvé jméno?
Proč od nás odtahuješ svou ruku, *
necháváš v klíně svou pravici?
Vždyť ty jsi od věků, Pane, mým králem, *
jenž skutky spásy na zemi koná. △
Ant. Pane, buď pamětliv obce, již získal sis kdysi.
Ant. 3 Povstaň, Pane, své věci se ujmi.
Ty svou mocí rozdělil jsi moře, *
dračí lebky ve vodách jsi zdrtil.
Leviathanu jsi hlavy tříštil, *
žralokům jsi za pokrm jej dával.
Bystřinám a zřídlům dal jsi trysknout, *
vysušil jsi mocné vodní toky.
Tvůj je den a tvá je noc, tvým dílem *
ustálení měsíce i slunce.
Vymezil jsi všechna pásma země, *
stvořils letní období i zimní.
Pomni: tupí tě nepřítel, Pane, *
nemoudrý lid tvému jménu se rouhá!
Duši, jež vzývá tě, nevydej smrti, *
chudé své neponech v zapomenutí!
Do smlouvy pohleď: zem ve všech koutech *
plna je stonů a násilných skutků.
Utisklé nenech v hanbě a haně, *
nuzný a slabý ať chválí tvé jméno!
Povstaň, Pane, své věci se ujmi, *
pamatuj, kterak tě uráží blázen!
Vzpomeň si na křik svých protivníků, *
na vřískot těch, kdo na tebe sočí! △
Ant. Povstaň, Pane, své věci se ujmi.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Jak 1, 5-6
Když je někdo z vás pozadu v moudrosti, ať prosí Boha, a bude mu dána, protože Bůh všem dává štědře a bez vyčítání. Jen ať prosí s důvěrou a vůbec nepochybuje! Neboť kdo pochybuje, podobá se mořskému vlnobití: vítr jím zmítá sem a tam.
V jeho srdci odpočívá moudrost.
A v jeho řeči rozumnost.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Bože, ve své prozřetelnosti jsi dal své církvi svatého Tomáše jako hlasatele tvé moudrosti a vzor svatého života; pro jeho zásluhy nám pomáhej, abychom tě neustále podle jeho příkladu opravdově hledali a nade všechno milovali. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky