9. září 2025

Sv. Petra Klavera, kněze
nezávazná památka

Narodil se roku 1580 ve Verdú v Katalánii ve Španělsku. Po studiích na univerzitě v Barceloně vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova (1602). Pod vlivem sv. Alfonsa Rodrigueze, vrátného v jezuitské koleji na Malorce, se během studia filosofie (1605-1608) rozhodl pro působení v misiích. Na vlastní přání byl poslán do Kolumbie (1610), kde 19. III. 1616 přijal v Kartagéně kněžské svěcení. V tomto jihoamerickém centru obchodu s černošskými otroky působil pak jako jejich misionář až do smrti. Učinil slib (kolem roku 1620), že bude „natrvalo služebníkem černošských otroků“. Snažil se jim ulehčit jejich těžký úděl a pokřtil téměř všechny, kteří tam byli během jeho čtyřicetiletého působení přivezeni. Vyčerpán prací zemřel v Kartagéně 8. IX. 1654. V roce 1888 ho papež Lev XIII. prohlásil za svatého a roku 1896 za patrona misií mezi černochy.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty s Otcem v záři trůnící,

jsi den, jas z jasu proudící.

Klid noci zpěvem rušíme:

buď s námi – tebe prosíme.

Vypuď nám z mysli mračno tmy,

odežeň od nás démony,

probuď nás z těžké dřímoty,

než zlenivělé pohltí.

To uděl, Kriste, věrným svým,

v tebe vždy důvěřujícím,

ať prospěje nám prosícím

zpěv náš, jenž zní ti do výšin.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Přesvatý Bože v Trojici,

jenž řídíš vše, co stvořil jsi,

ty jsi den práci vyhradil,

noc odpočinku zasvětil.

Chválíme tebe během dne,

už z rána, večer, v noční tmě.

S otcovskou péčí chraň ty nás

mocí své slávy v každý čas.

My sluhové tví věrní jsme

a vroucně se ti klaníme:

Prosících prosby, jejich zpěv

spoj s hymny nebešťanů všech.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Žalm 67 (68)
Bůh přichází jako vítěz
Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4, 8)
I

Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *

prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †

a jako vosk se taví nad plamenem, *

tak hynou hříšníci před Boží tváří.

A spravedliví před Bohem se těší *

a jásají a veselí se blahem.

Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †

razte mu dráhu, pouští přichází. *

Jásejte Pánu, radujte se v něm!

Je otcem sirotků a vdovy chrání *

náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.

Bůh, který dává domov opuštěným, †

zajaté na svobodu vyvádí, *

vzpurníky nechá však žít v pustině.

Bože, když vyšels v čele svého lidu *

a když jsi před ním kráčel po poušti,

země se třásla, nebe roztékalo *

před Bohem, jenž je Bohem Izraele.

V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *

své dědictví, už vadnoucí, jsi křísil.

Tam utábořilo se tvoje plémě, *

z lásky dals, Pane, domov poníženým. 

Ant. Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

II

Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *

„Rozprášil četná vojska Svrchovaný!“

Králové s vojsky běží, utíkají! *

Strážkyně domu rozděluje kořist.

Zatímco vy si mezi stády spíte, *

postříbřila se křídla holubice,

perutě její zaskvěly se zlatem, *

klenoty jako sněhem na Salmonu.

Bašanské hory, to jsou hory mocné, *

bašanské hory, to jsou hory mračné.

Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †

k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *

Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.

Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *

Pán ze Sinaje do svatyně vchází.

Vystoupils, Pane, do své vysokosti *

a svoje zajaté jsi vedl s sebou.

Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *

i ty, co brání se dlít v domě Páně.

Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *

on sám nás nese, je nám pomocníkem.

Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *

Pán, který ze smrti zná východisko.

Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *

temeno těm, kdo setrvávají v hříších.

„I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *

„přivedu ti je třeba z hlubin moře,

ať nohy můžeš umývat si v krvi, *

jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“ 

Ant. Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

Ant. 3 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

III

My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *

můj král a Bůh jak vchází do svatyně.

Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *

uprostřed panny do bubínků tlukou.

Velebí Pána v chórech, Pána chválí *

ve slavném shromáždění Izraele.

Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †

pak judská knížata a jejich pokřik, *

knížata Zabulona, Neftaliho.

Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *

svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás

ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *

ať králové ti přinášejí dary!

Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *

a všechny, kdo jsou pány nad národy!

Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *

rozmetej všechny válečnické kmeny!

Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *

ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští!

Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *

jen hrejte na počest a k chvále Pána,

jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *

Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem:

„Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *

a jeho velká moc až nad oblaky.“

Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †

Bůh Izraele dává moc a sílu *

národu svému. Veleben buď Pán! 

Ant. Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

Naslouchat budu, co Bůh nyní poví!

Pán mluví zajisté jen slovy míru k národu svému.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy proroka Habakuka

1,1 – 2,4

Modlitba v době zpustošení

Hrozebný výrok,

který přijal ve vidění prorok Habakuk:

Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine,

– ty však neslyšíš;

křičím k tobě: „Násilí!“

– ty však nepomáháš.

Proč mi dáváš hledět na bezpráví?

Můžeš se dívat na soužení?

Zpustošení a násilí je přede mnou,

povstávají hádky, rozmáhá se svár.

Proto nemá platnost zákon

a právo se nikdy neprosadí.

Poněvadž bezbožný přemáhá spravedlivého,

proto vládne zvrácené právo.

„Hleďte na pohany a dívejte se,

divte se a užasněte:

za vašich dob činím skutek,

nikdo tomu neuvěří, až se o něm bude vypravovat.

Hle, já vzbudím Chaldejce,

krutý a útočný národ,

který probíhá širou zemí,

aby zabral sídla, která mu nepatří.

Je hrozný a strašný,

vyhlásí právo a svou svrchovanost.

Jeho koně jsou rychlejší než levharti,

divočejší než vlci na stepi;

rychle přijíždějí jezdci,

jeho jezdci přijedou z veliké dálky,

přilétnou jak orel,

který se vrhá na žrádlo.

Všichni se ženou za násilím,

tváře všech jsou jako žhoucí vítr,

zajatce hromadí jak písek.

Králům se vysmívá,

knížata mu jsou pro kratochvíli,

žert si dělá z každé pevnosti,

kolem nasype val a zmocní se jí.

Přižene se a přežene jak vichr,

ze své síly si udělá boha.“

Hospodine, což nejsi od pradávna,

můj Bůh, můj svatý,

který neumíráš?

Hospodine, poslal jsi Chaldejce, aby konal právo,

ty, Skálo, určil jsi ho, aby trestal.

Máš čisté oči, že se nemůžeš dívat na zlo,

na soužení nemůžeš patřit;

proč se tedy díváš na nevěrné,

proč mlčíš k tomu, když bezbožník ničí toho,

kdo je spravedlivější než on?

Jednáš s lidmi jako s rybami moře,

jako s havětí, která nemá vládce.

Nepřítel je všechny tahá udicí,

chytá je svou sítí,

svým čeřenem je sbírá,

proto se raduje a jásá.

Proto přináší oběti své síti,

svému čeřenu pálí kadidlo,

neboť jimi se stal jeho úděl tučným,

vydatným jeho pokrm.

Má proto stále vyprazdňovat svou síť,

zabíjet národy bez slitování?

Na svou stráž se postavím,

vystoupím na stanoviště,

číhat budu, abych viděl, co Pán ve mně mluví,

co mi odpovídá na mou stížnost.

Hospodin mi odpověděl:

„Napiš vidění,

vyryj ho zřetelně na desky,

aby ho mohl každý snadno přečíst.

Na určený čas totiž ještě čeká vidění,

spěje však k naplnění a nezklame.

I když ještě prodlévá, počkej na ně,

neboť jistě se splní, nedá se zdržet.

Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši,

spravedlivý však bude žít pro svou věrnost.“

RESPONSORIUM

Žid 10,37-38.39

Už jen chvilku, malou chvilku, a přijde ten, který má přijít, a neomešká se. * Spravedlivý bude žít z víry.

Nepatříme k těm, kteří se ze strachu vzdalují, a tak jdou k záhubě, ale k těm, kdo věří, a tím si zachrání život. * Spravedlivý.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisů svatého kněze Petra Klavera

(Epist. diei 31 maii 1627: A. Valtierra, S.I., San Pedro Claver, Cartagena, 1964, pp. 140-141)

Ubohým přinášet radostnou zvěst, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění

Včera, 30. května roku 1627, o svátku Nejsvětější Trojice, vystoupilo z ohromné lodi množství černochů přivlečených od afrických řek. Běželi jsme k nim a každý ve dvou koších jsme jim přinášeli kdoulová jablka, citrusové plody, sladké pečivo a všelicos jiného. Přišli jsme k jejich chatrčím a připadalo nám, že jsme vstoupili do nějaké druhé Guineje. Museli jsme se prodírat středem zástupu, abychom se dostali k nemocným. Těch bylo obrovské množství a leželi na vlhké, vlastně spíš blátivé zemi. Aby to mokro nebylo příliš velké, měl kdosi nápad posypat zemi úlomky tašek a cihel. Tam tedy byli nemocní nadmíru nepohodlně uloženi; nepohodlně nejen pro vlhkost, ale především proto, že byli nazí a nechránil je žádný šat.

Odložili jsme proto pláště a ze skladu zboží jsme nanosili všecko, co tam bylo po ruce pro stlučení paland. Tak jsme připravili místo, na které jsme posléze shromáždili všechny nemocné, které jsme tam pronesli skrze oddíly. Nato jsme je rozdělili do dvou skupin: k jedné přistoupil můj druh s tlumočníkem, ke druhé jsem šel sám. Byli tam dva nemocní černoši spíš mrtví než živí. Byli už prochladlí a málem nebylo možno na jejich žilách nahmatat tep. Pomocí střešních tašek jsme nahrnuli žhavé uhlí a přinesli je doprostřed, do blízkosti umírajících. Pak jsme do toho ohně vhodili různé vonné byliny, kterých jsme s sebou měli dva plné měšce, a úplně jsme je nyní spotřebovali. Potom jsme pomocí našich plášťů naháněli teplý a oživující vánek; oni sami totiž nic takového nemají a od jejich pánů bychom to marně žádali. Potom se zdálo, že se jim vrací tělesné teplo a dech života. Bylo vidět, s jakou radostí v oku nás sledují.

Oslovili jsme je tímto způsobem, nikoli slovy, ale rukama a skutky. Pro ty totiž, kdo byli přesvědčeni, že jsme je sem přinesli, aby byli snědeni, by jakákoli jiná řeč byla dočista marná. Sedli jsme si pak k nim nebo klekli a vínem jsme jim omývali obličeje a těla a snažili jsme se je rozveselit milými slovy a přirozenými prostředky, které mohou nemocné nějak potěšit.

Až pak jsme přikročili k výkladu křestního katechismu, zejména podivuhodných účinků křtu na tělo i duši. Jakmile jejich odpovědi na naše otázky ukázaly, že to dostatečně pochopili, přešli jsme k prohlubování nauky, totiž k učení o jediném Bohu vyměřujícím každému člověku odměnu a trest podle toho, co si zaslouží, a pokračovali jsme dále. Vybídli jsme je, aby vzbudili lítost a dali najevo, že se zříkají svých hříchů. A konečně, když se zdálo, že jsou dost připraveni, vykládali jsme jim o tajemství Trojice, i o vtělení a umučení Páně: ukázali jsme jim obrázek ukřižovaného Krista, jak z jeho ran stékají potůčky krve do křestní vody, a začali jsme jim předříkávat v jejich mateřštině úkon lítosti.

RESPONSORIUM

Mt 25,35.40; Jan 15,12

Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst; měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. * Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.

To je mé přikázání: milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. * Amen, pravím vám.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého Petra Klavera, aby se stal služebníkem otroků, a posilovals ho, aby jim pomáhal s podivuhodnou láskou a trpělivostí; na jeho přímluvu veď i nás, ať i my následujeme Ježíše Krista a opravdově a účinně milujeme své bližní. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky