Narodila se 7. X. 1303 ve Finstadu u Uppsaly ve Švédsku. Pocházela z rodiny spřízněné se švédským královským rodem. Už ve třinácti letech byla provdána; měla osm dětí, mezi nimi i budoucí sv. Kateřinu Švédskou. Stala se františkánskou terciářkou a po smrti manžela žila asketickým životem. Dala podnět k založení řádu, který nese její jméno. Ve svých spisech vyprávěla o svých mystických zážitcích a viděních; cisterciáci v klášteře Alvastra je překládali ze švédštiny do latiny a Tomáš ze Štítného pořídil z nich výběr v českém překladu (1391-1400). V roce 1349 odešla do Říma, kde se setkala (1368) s císařem Karlem IV. a papežem Urbanem V.; snažila se přemluvit papeže, aby se přestěhoval z Avignonu do Říma. Zemřela 23. VII. 1373 v Římě a její tělo bylo převezeno do švédské Vadsteny a tam pohřbeno. Za svatou byla prohlášena v roce 1391. Papež Jan Pavel II. ji apoštolským listem Spolupatronky Evropy (Spes aedificandi) z 1. října 1999 vyhlásil spolu se svatou Kateřinou Sienskou a svatou Benediktou od Kříže za spolupatronku Evropy.
Sexta
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jsi mocný vládce, věrný Bůh,
sám stanovíš všech věcí řád,
smí slunce vzejít z ranních mlh
a za poledne žhavě hřát.
Ztlum nebratrských různic žár,
zchlaď žhoucí krve temný vír,
ztiš stálý hmoty s duchem svár,
dej zdraví tělu, srdci mír!
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Nebo:
Teď Pánu chvály zpívejme
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbám volá všechny nás.
V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.
Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní.
Tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. 1 K tobě, Pane, volám, s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
Ze srdce volám: vyslyš mě, Pane, *
poslušen budu tvých přikázání!
Volám k tobě, chraň mě a zachraň, *
budu tvé příkazy poctivě plnit.
S úsvitem přicházím, o pomoc prosím, *
s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
Oči mé bdí už před noční hlídkou, *
hloubat chci o tvém rozhodnutí.
Slyš můj hlas ve svém milosrdenství, *
uděl mi život podle své vůle!
Blíží se ti, kdo mi úklady strojí, *
vzdáleni přitom zákonu tvému.
Zato však ty jsi mi nablízku, Pane, *
věrně platí tvá ustanovení.
Z výroků tvých už dávno jsem poznal, *
že jsi je stanovil na všechny věky. △
Ant. K tobě, Pane, volám, s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
Ant. 2 Pán zná myšlenky všech lidí, že jsou van a nicota.
Bože odplaty, můj Pane, *
Bože pomsty, zaskvěj se!
Povstaň, ty, jenž soudíš zemi, *
pyšným jejich skutky splať!
Jak se hříšní dlouho, Pane, *
jak se dlouho budou smát?
Tlachají a mluví zpupně, *
chvástají se, zločinci!
Po tvém lidu, Pane, šlapou, *
tisknou tvoje dědictví!
Poutníky a vdovy rdousí, *
zabíjejí sirotky!
Říkají: Pán toho nedbá, *
nevidí Bůh Jákobův.
Pozor, pošetilci v lidu! *
Hlupáci, kdy zmoudříte?
Neslyší, kdo ucho vsadil, *
nevidí, kdo stvořil zrak?
Neztrestá, kdo vodí rody, *
lidem dává poznání?
Pán zná myšlenky všech lidí, *
že jsou van a nicota. △
Ant. Pán zná myšlenky všech lidí, že jsou van a nicota.
Ant. 3 Avšak pro mne Pán je hradem, skálou spásy mé je Bůh.
Šťasten, koho učíš, Pane, *
vedeš ve svém zákoně!
Pokoj za dnů zlých mu přeješ, *
až vykopou hříšným past.
Vždyť svůj lid Pán nezavrhne, *
neopustí dědictví.
Spravedliví dojdou práva, *
šťastných konců poctiví.
Kdo však postaví se za mne *
proti těm, kdo pášou zlo,
kdo se zastane mé věci, *
před zločinným násilím?
Nebýt Pán mým pomocníkem, *
padl jsem v kraj mlčení.
Dřív než pomyslím, že klesám, *
už mě, Pane, podpíráš!
Když se v srdci množí úzkost, *
útěchou mě vzpružuješ.
Je tvým spojencem soud zkázy, *
který křivdí bezprávně?
Zničit chtějí spravedlivé, *
odsoudit krev nevinnou!
Avšak pro mne Pán je hradem, *
skálou spásy mé je Bůh.
On je ztrestá za úskoky, †
v jejich zlobě zahubí, *
zahubí je Pán, náš Bůh! △
Ant. Avšak pro mne Pán je hradem, skálou spásy mé je Bůh.
KRÁTKÉ ČTENÍ
1 Kor 9,36.27a
Běžím o závod, ale ne jen tak bez cíle, zápasím pěstí, ale ne tak, jako bych jen bil do vzduchu. Držím však svoje tělo v tuhé kázni a podrobuji si ho.
Nalezla jsem miláčka svého srdce.
Uchopila jsem ho a už ho nepustím.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys provázel svatou Brigitu různými životními cestami, a když rozjímala o umučení tvého Syna, dals jí poznat moudrost kříže; nauč i nás, ať za všech životních okolností dovedeme vždycky hledat tebe. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky