22. prosinec 2025

Pondělí, doba adventní, 4. týden
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Přijď, Spasiteli plemen všech,

zrozením z Panny nám se zjev,

ať celý svět zří s podivem,

jak zrodit se Bůh může jen.

Bez přičinění mužského,

vdechnutím Ducha Svatého

Boží Slovo se vtělilo,

v plod života se rozvilo.

Pel nevinnosti Panny klín

neztratil obtěžkáním tím,

zástava ctnosti nad ní vlá,

že v chrámě tom Bůh přebývá.

On rytíř dvojí podstaty

už z královské té komnaty

jak ženich pro svou nevěstu,

hle, vydává se na cestu.

Ty, jenž jsi Otci rovný Syn,

přepásán pásem tělesným,

našeho těla slabosti

nepřestaň menšit milostí.

Jesličky tvé jsou před tebou,

prosvítá nový úsvit tmou.

Ať jas ten neustoupí tmě

a ohněm víry stále žhne.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)
I

Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *

jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!

Přesto mé nohy málem klopýtly, *

mé kroky jen tak tak že neuklouzly:

neboť jsem vychloubačům záviděl, *

když jsem tak viděl, jak se hříšným daří.

Vždyť oni žádnou strastí netrpí *

a jejich tělo zdravé je a tučné.

Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *

a nesouží se jako druzí lidé.

Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *

jak rouchem oděni jsou násilnictvím.

Z tučnosti prýští jejich nepravost *

a zlými úmysly jim srdce kypí.

Pošklebují se, mluví darebně, *

z povýšenosti ubližují slovem.

Ústy si troufají až do nebe *

a jejich jazyk zrejdí celou zemi.

A proto se k nim obrací můj lid *

a loká jejich slova jako vodu.

Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *

Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“

Vidíte, tak si vedou hříšníci, *

jsou stále mocnější a žijí šťastně. 

Ant. Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

Marně jsem tedy bezúhonně žil *

a omýval si ruce v nevinnosti?

Abych byl jenom týrán den co den *

a každé ráno dostával jen bití?

Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *

byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.

Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *

a připadalo mi to velmi těžké,

až pronikl jsem v Boží tajemství *

a prohlédl jsem konce těchto lidí.

Na kluzkou cestu jsi je uvedl *

a popravdě je vrháš do záhuby.

Jak najednou se propadají v nic, *

jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,

jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *

ten obraz člověk zapudí, jen vstane. 

Ant. Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

Když se mé srdce rozhořčovalo *

a bolest mi až k ledví pronikala,

byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *

stál před tebou, jak nerozumné zvíře.

Já však chci trvale být u tebe, *

neboť ty sáms mě chopil za pravici.

Ty vždycky mě svou radou povedeš *

a nakonec pak do slávy mě přijmeš.

Koho mám kromě tebe na nebi? *

A na zemi nic nežádám než tebe.

Ať tělo mé i srdce pominou – *

Pán je má skála a můj úděl navždy!

Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *

zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.

Mým blahem je být v Boží blízkosti †

já všechnu důvěru jen v Pána skládám *

a budu hlásat všechny jeho skutky. 

Ant. Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

Lidé, lsyšte slovo Páně.

A hlásejte je po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

49,14 – 50,1

Obnova Siónu

Sión řekl: „Hospodin mě opustil,

Pán na mě zapomněl.“

Copak může zapomenout žena na své nemluvně,

není jí líto syna vlastního těla?

I kdyby ona zapomněla,

já přece na tebe nezapomenu!

Hle, vyryl jsem si tě do dlaní,

tvé hradby jsou stále přede mnou.

Pospíchají sem tvoji stavitelé,

ti, kdo tě bořili a ničili, z tebe vyjdou.

Pozdvihni své oči a dívej se kolem:

tito všichni se shromáždili, přišli k tobě.

„Jako že jsem živ – praví Hospodin –

těmi všemi se oblečeš jako šperky,

jako nevěsta se jimi ozdobíš.“

Neboť tvé trosky, tvé sutiny,

tvá zničená země

budou nyní těsné pro obyvatele

– daleko budou ti, kdo tě hltali.

Ještě ti budou do uší mluvit

synové, až skončí tvoje bezdětnost:

„Mé místo je těsné;

ustup, ať mám kde bydlet!“

Řekneš si v srdci:

„Kdo mi je zrodil?

Byla jsem přece bezdětná, neplodná,

do zajetí odvedená.

Kdo je vychoval?

Vždyť jsem zůstala sama;

kde tihle byli?“

Tak praví Pán, Hospodin:

„Hle, pokynu rukou pohanům,

národům zdvihnu své znamení.

Přinesou tvé syny v náručí,

tvé dcery budou neseny na ramenou.

Králové budou tvými pěstouny,

královny tvými chůvami;

tváří k zemi se ti pokoří

a prach tvých nohou budou lízat.

Tu poznáš, že já jsem Hospodin.

Nezklamou se ti, kdo doufají ve mě.“

Může se kořist vyrvat rekovi,

či vyprostí se zajatec silákovi?

„A přece“ – tak praví Hospodin –

„i zajatec se může rekovi vyrvat

a může se vyprostit silákova kořist.

Já však budu bojovat s tvými protivníky,

já tvé syny vysvobodím.

Tvé trýznitele nakrmím jejich vlastním masem,

jako moštem se opojí vlastní krví,

aby každý poznal, že já jsem Hospodin, tvůj spasitel,

že tvým vykupitelem je mocný Jakubův ochránce.“

Tak praví Hospodin:

„Kde je rozlukový lístek vaší matky,

kterým jsem ji zapudil?

Nebo kdo je mým věřitelem,

jemuž jsem vás prodal?

Hle, byli jste prodáni kvůli svým nepravostem,

pro vaše nevěrnosti byla vaše matka zapuzena.“

RESPONSORIUM

Iz 49,15; srov. Žl 26 (27),10

Copak může žena zapomenout na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, * já přece na tebe nezapomenu, praví Hospodin.

I kdyby mě otec s matkou opustili, Hospodin se mě ujme. * Já přece.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého kněze Bedy Ctihodného na Lukášovo evangelium

(Lib. 1,46-55: CCL 120,37-39)

Velebí má duše Pána

Maria řekla: Velebí má duše Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.

Praví: Pán mě povznesl tak velikým a tak neslýchaným darem, že se to nijak nedá vyjádřit slovy a stěží to může pochopit nejvnitřnější cit srdce. Proto z celé duše vzdávám díky a chválu. Na díky vynakládám všechno, co při rozjímání jeho nekonečné velikostí prožívám, cítím a rozeznávám. Neboť můj duch se raduje i z věčného božství téhož Ježíše, to jest Spasitele, jehož početím v čase se oplodňuje moje tělo.

Že mi učinil veliké věci ten, který je mocný; jeho jméno je svaté.

To se vztahuje k začátku chvalozpěvu, kde se říká: Velebí má duše Pána. Vždyť jenom ta duše, kterou Bůh chce zahrnout velikou milostí, je schopna velebit ho důstojným chvalozpěvem a obracet se na ty, kdo mají účast na stejném zaslíbení a záměru spásy, s povzbuzením a výzvou: Velebit pojďte Pána spolu se mnou, společně vzdejme chválu jeho jménu!

Vždyť ten, kdo s pohrdáním odmítne podle svých možností velebit Pána, kterého poznal, a vyznávat svatost jeho jména, bude nejmenším v království nebeském. Jeho jméno pak se nazývá svaté z toho důvodu, že velikostí své jedinečné moci převyšuje Bůh každé stvoření a má daleký odstup ode všeho, co učinil.

Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství.

Výstižně nazývá Izraele Hospodinovým služebníkem, neboť Bůh se ho ujal, aby ho spasil, ovšem poslušného a pokorného podle slov Ozeášových: Služebníkem je Izrael, zamiloval jsem si ho.

Neboť kdo s pohrdáním odmítá se ponížit, nemůže být spasen ani nemůže říci s prorokem: A ejhle, Bůh je mým pomocníkem, Pán mi zachoval život. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.

Za potomstvo Abrahámovo označuje nikoli potomstvo tělesné, nýbrž duchovní. To znamená nejenom potomky zrozené z jeho těla, ale i ty, kdo kráčejí ve šlépějích jeho víry, ať s obřízkou, nebo bez ní. Vždyť i Abrahám ještě před obřízkou uvěřil a bylo mu to připočteno ke spravedlnosti.

Příchod Spasitele byl tedy slíben Abrahámovi a jeho potomstvu navěky, to znamená synům zaslíbení, jimž se říká: Když patříte Kristu, jste Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.

Je správné, že Pánův i Janův příchod ohlašují prorockým slovem jejich matky. Aby tak jako měl svůj počátek hřích, aby skrze ženy začínaly i dobré věci. A jestliže pro svedení jedné život zanikl, aby se světu vrátil, když se dvě předhánějí v oslavování Boha.

RESPONSORIUM

Lk 1,48-50

Budou mě blahoslavit všechna pokolení, * že mi učinil veliké věci ten, který je mocný, jeho jméno je svaté.

A jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. * Že mi učinil.

MODLITBA

Modleme se.

Milosrdný Bože, tys nás neopustil, ani když jsme zhřešili, nenechals nás na pospas smrti, ale poslals k naší spáse svého jediného Syna; shlédni na nás a když s vírou a zbožností vyznáváme, že se stal člověkem, dej, ať žijeme ve stálém spojení s ním. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky