Narodil se v roce 1182 v Assisi ve střední Itálii. Jeho křestní jméno bylo Jan. Jako syn bohatého obchodníka látkami prožil bouřlivé mládí. V roce 1206 se rozhodl žít v úplné evangelní chudobě, odešel z domova a žil jako potulný mnich. Kolem roku 1208 přijal jáhenské svěcení a když začal kázat v Assisi, přidalo se k němu několik následovníků; tak vzniklo první františkánské společenství (1209). Se sv. Klárou založil řád klarisek (1212). Pro laiky toužící žít ve světě podle františkánských ideálů založil společenství „třetího řádu“ (1221). Definitivní františkánská řehole byla schválena v roce 1223. V roce 1217-1219 poslal několik skupin bratří do různých krajin Evropy. Sám se na svých apoštolských cestách dostal až do Palestiny, Sýrie a Egypta, kde kázal před sultánem (1219-1220). V Římě se setkal se sv. Dominikem (1221). Ke všemu, co podnikal, si žádal souhlas církevních představených – jako např. když se souhlasem papeže postavil na vrchu Grecciu o Vánocích 1223 první živé jesličky. Poslední léta prožíval v ústraní. Stigmata, která se v samotě na hoře Verně objevila (1224) na jeho těle, připodobnila ho ještě víc Kristu. Krátce nato složil svůj chvalozpěv všeho tvorstva. Zemřel 3. X. 1226. Za svatého byl prohlášen už v roce 1228.
Ranní chvály
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Když vrátilo se světlo dne,
ať vděčným hlasem, radostně
z nás každý chválu Bohu vzdá,
Kristovu milost vyznává.
Vždyť Tvůrce světa spolu s ním
dal světlo dnům a nocím stín,
a ustanovil pevný řád,
kterého musí vždycky dbát.
Světlo svých věrných, pravý dni,
jenž nepodléháš vládě tmy,
tvůj zrod noc nezadržela,
neboť tvé světlo věčně plá.
Dej, Otče, jenž jsi nezrozen,
ať prožijeme tento den
k radosti Krista našeho
a plni Ducha Svatého. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Zrána hlásáme tvé milosrdenství, Pane, a za noci tvoji věrnost.
Dobré je oslavovat Pána, *
opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,
zrána tvou milosrdnost hlásat, *
za noci potom tvoji věrnost
s desítistrunnou harfou, s lyrou *
a s chvalozpěvy při citeře.
Blažíš mě, Pane, svými skutky, *
já plesám nad dílem tvých rukou.
Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *
jak myšlenky tvé přehluboké!
Nerozumný to nepochopí, *
bláhový pro to nemá smysl.
Ať jako plevel bují hříšní, *
ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,
to všechno jim je k věčné zkáze: *
ty však jsi navždy svrchovaný!
Neboť hle, tvoji nepřátelé, †
tví nepřátelé, Pane, zhynou, *
bezbožní budou rozprášeni.
Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *
olejem čerstvým pomazals mě.
Zvysoka shlížím na odpůrce, *
naslouchám řečem pomlouvačů.
Jak palma vzkvete spravedlivý, *
vzroste jak libanonský cedr.
Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *
pokvetou na nádvořích Božích.
Ponesou ovoce i v stáří, *
zůstanou šťavnatí a svěží
a budou svědčit: Pán je věrný, *
je skála má, je právo samo! △
Ant. Zrána hlásáme tvé milosrdenství, Pane, a za noci tvoji věrnost.
Ant. 2 Vzdejte čest našemu Bohu.
Dt 32, 1-12
Poslyšte, nebesa, co chci říci, *
země, naslouchej slovům mých úst.
Ať má nauka padá jak déšť, *
má slova ať kanou jak rosa,
jak lijavec na zeleň, *
jak vláha na trávu;
jméno Páně chci vzývat, *
vzdejte čest našemu Bohu!
Boží díla jsou dokonalá, *
a všechny jeho cesty spravedlivé.
Bůh je věrný, není v něm klamu, *
je spravedlivý a přímý.
Ti, kdo proti němu hřešili, nejsou jeho syny, *
je to pokolení zlé a zvrácené.
Takhle se Pánu odvděčuješ, *
lide pošetilý a nerozumný?
Což on není tvůj Otec, *
který tě učinil, stvořil a vyvolil?
Jen vzpomeň na dávné dny, *
jen pomysli na jednotlivá pokolení!
Ptej se svého otce, a on ti poví, *
ptej se svých starců, a oni ti řeknou:
Když Nejvyšší rozděloval národy, *
když odděloval syny Adamovy,
stanovil hranice národů *
podle počtu synů praotce Izraele;
údělem Páně je jeho lid, *
Jákob je jeho dědičným podílem.
Nalezl ho na poušti, *
na místě hrůzy a v stepní pustině,
zahrnul ho přízní a odchoval, *
opatroval jak zřítelnici svého oka.
Jak orel volá k letu svá mláďata *
a nad nimi poletuje,
tak nad ním široce rozepjal křídla *
a nosil ho na svých perutích.
Pán sám ho vedl *
a nebyl s ním žádný cizí bůh. △
Ant. Vzdejte čest našemu Bohu.
Ant. 3 Jak podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.
Pane, náš vladaři, †
podivuhodné je po celé zemi tvé jméno, *
velebnost svou jsi rozestřel po celém nebi!
Navzdory odpůrcům †
už v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu, *
že musí zmlknout, kdo zná jen záští a pomstu.
Hledím-li na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *
anebo na měsíc, na hvězdy, jak jsi je stvořil:
co tu je člověk – a přesto na něho myslíš! *
Co tu je smrtelník – přesto se o něho staráš!
Učinil jsi ho jen o málo menším, než andělé jsou, *
ověnčil jsi ho slávou a ctí;
jeho jsi učinil vládcem nad dílem rukou svých, *
všechno mu k nohám položil:
ovce a dobytek všechen a navíc i polní zvěř, †
na nebi ptáky a v moři ryby a vůbec vše, *
co jen se hemží stezkami vod.
Pane, náš vladaři, *
podivuhodné je po celé zemi tvé jméno. △
Ant. Jak podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Řím 12, 14-16a
Žehnejte těm, kdo vás pronásledují, žehnejte a neproklínejte. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Buďte mezi sebou stejného smýšlení. Nedychtěte po věcech vysokých, ale spíše se sklánějte k věcem obyčejným.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
Ať zajásají moje rty, * až tobě budu hrát a zpívat. Ať zajásají.
Ať i můj jazyk celý den velebí tvoji spravedlnost. * Až tobě budu hrát a zpívat. Sláva Otci. Ať zajásají.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku František, chudý a pokorný, vešel do nebe bohatý, vítán nebeskými zástupy.
PROSBY
Oslavujme Kristovu dobrotu a moudrost, on chce být poznáván a milován ve všech našich bratřích, zvláště v trpících. Naléhavě ho prosme:
Pane, zdokonaluj nás ve své lásce.
Hned ráno si připomínáme tvé zmrtvýchvstání
a všem vyprošujeme ovoce tvého vykoupení.
Pane, pomoz nám, ať dnes o tobě vydáváme svědectví
a skrze tebe ať se sami dáváme Otci v oběť, která se mu zalíbí.
Učiň, ať ve všech lidech poznáváme tvůj obraz
a sloužíme ti v nich.
Kriste, tys pravý vinný kmen, a my jsme tvé ratolesti,
dej, ať v tobě zůstáváme, abychom přinášeli mnoho užitku a oslavovali Boha Otce.
Otče náš.
MODLITBA
Bože, tys povolal svatého Františka, aby svým životem ukazoval cestu chudoby a pokory a stal se živým obrazem Krista; dej nám svou milost, abychom se i my stávali Kristu podobnými a mohli se radovat ze spojení s tebou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky