Počátky modlitby růžence můžeme najít již ve středověku v mnišském prostředí. Po vzoru mnišských modliteb sestávajících ze sto padesáti žalmů se laici začali modlit sto padesát otčenášů, později zdrávasů. Dnešní formu dal růženci v 15. století lidový misionář dominikán Alan de La Roche [Roš], který mu vtiskl výrazně mariánský charakter. Růženec si tehdy získal ohromnou popularitu. Podporu našel také u mnoha papežů. Růžencovým papežem byl svatý Pius V. V roce 1569 doporučil růženec všem věřícím bullou Inter desiderabilia. Magistra dominikánského řádu pověřil zakládáním a vedením růžencových bratrstev. V druhé bulle Consueverunt Romani Pontifices téhož roku stručně popsal původ růžence, jeho prvky, účinky i způsob šíření růžencové zbožnosti. Sv. Pius V. se velmi zasloužil o obranu Evropy proti Turkům. Turci v roce 1571 dobyli Kypr, ale 7. října 1571 v Korintské zátoce u Lepanta prohráli v námořní bitvě. Jako projev vděčnosti za vítězství vyhlásil papež na tento den svátek Panny Marie Růžencové. V bulle Salvatoris Domini ze dne 5. března 1572 vyjádřil přesvědčení, že vítězství v bitvě bylo dosaženo na přímluvu Panny Marie. Kromě toho vložil do Loretánských litanií invokaci „Pomocnice křesťanů“.
Sexta
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jsi mocný vládce, věrný Bůh,
sám stanovíš všech věcí řád,
smí slunce vzejít z ranních mlh
a za poledne žhavě hřát.
Ztlum nebratrských různic žár,
zchlaď žhoucí krve temný vír,
ztiš stálý hmoty s duchem svár,
dej zdraví tělu, srdci mír!
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Nebo:
Teď Pánu chvály zpívejme
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbám volá všechny nás.
V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.
Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní.
Tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant.
Ach, jak tvůj zákon miluji vroucně! *
Po celý den já přemítám o něm.
Moudřejším než jsou mí nepřátelé, *
činí mě vůle tvá, stále je se mnou.
Rozumem předčím své učitele, *
protože o tvých výrocích hloubám.
Rozvážnosti mám víc nežli starci, *
neboť plním tvá přikázání.
Od špatných cest já zdržuji nohy, *
abych tvé slovo vždy zachovával.
Neuhýbám před tvými soudy, *
protože tys mi dal poučení.
Jak mi tvé příkazy na patře sládnou, *
víc nežli med mi chutnají v ústech!
Zmoudřel jsem tvými rozhodnutími, *
odpor mám ke každé nepravé cestě. △
Proč, Bože, jsi nás už zavrhl navždy? *
Proč k ovcím tvé pastvy plane tvůj hněv?
Buď pamětliv obce, již získal sis kdysi, †
kmene, jejž vykoupils, aby ti patřil, *
své hory Sión, kde sídlo jsi měl.
Zamiř své kroky k pradávným troskám, *
v tvé svatyni nepřítel zpustošil vše.
Ryk nepřátel hučel v tvé přesvaté síni, *
svá znamení vztyčili uprostřed ní.
Řádili tak jako ten, kdo si v houští *
sekyrou chvojí nasekat jde,
veškeré dřevěné dílo a řezby *
tříštili mlatem a sekyrou.
Sžehli tvou svatyni, znesvětili *
stan tvého jména až do základu.
Řekli si: „Zničme jim po celé zemi *
svatyně Boží a vypalme je!“
Jsme bez tvých znamení, proroka není *
a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě...
Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? *
Navždy smí nepřítel tupit tvé jméno?
Proč od nás odtahuješ svou ruku, *
necháváš v klíně svou pravici?
Vždyť ty jsi od věků, Pane, mým králem, *
jenž skutky spásy na zemi koná. △
Ty svou mocí rozdělil jsi moře, *
dračí lebky ve vodách jsi zdrtil.
Leviathanu jsi hlavy tříštil, *
žralokům jsi za pokrm jej dával.
Bystřinám a zřídlům dal jsi trysknout, *
vysušil jsi mocné vodní toky.
Tvůj je den a tvá je noc, tvým dílem *
ustálení měsíce i slunce.
Vymezil jsi všechna pásma země, *
stvořils letní období i zimní.
Pomni: tupí tě nepřítel, Pane, *
nemoudrý lid tvému jménu se rouhá!
Duši, jež vzývá tě, nevydej smrti, *
chudé své neponech v zapomenutí!
Do smlouvy pohleď: zem ve všech koutech *
plna je stonů a násilných skutků.
Utisklé nenech v hanbě a haně, *
nuzný a slabý ať chválí tvé jméno!
Povstaň, Pane, své věci se ujmi, *
pamatuj, kterak tě uráží blázen!
Vzpomeň si na křik svých protivníků, *
na vřískot těch, kdo na tebe sočí! △
Ant.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Kol 1, 24-25
Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho Tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo.
Stála svatá Matka Maria.
U Ježíšova kříže.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Pane, z andělova zvěstování jsme poznali, že tvůj Syn se stal člověkem. Prosíme tě, vlej nám do duše svou milost, ať nás na přímluvu blahoslavené Panny Marie přivede jeho umučení a kříž ke slávě vzkříšení. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky