11. prosinec 2025

Sv. Damasa I., papeže
nezávazná památka

Byl španělského původu, narodil se kolem roku 305. V roce 366 se stal papežem, obhajoval primát římského biskupa a v jeho době se začalo šířit označení „Apoštolský stolec“. Potíral ariánské bludy, pověřil sv. Jeronýma revizí latinského překladu Písma svatého. Upravoval stará římská pohřebiště v katakombách a označoval hroby mučedníků básnickými nápisy, uchovalo se jich kolem 60. Zemřel v roce 384.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Nebeské Slovo, Syn ty jsi

a světlo z Otce prýštící,

jenž zrozen jdeš zachránit svět,

když naplnil se časů věk.

Už teď nám duši rozjasni

a plamen lásky zapal v ní,

ať zpráva plná radosti

z nás všechno podlé vyhostí.

Až brzy jako Soudce náš

hlubiny srdcí zotvíráš,

za skrytý hřích trest vyměříš,

věrné za dobré odměníš.

Kéž věčný trest nás nestihne

za mnohé skutky zločinné,

kéž se pak navždy staneme

občany vlasti blažené.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i s Duchem, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Žalm 43 (44)
Lid v tísni žádá o pomoc
V tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I

Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *

otcové naši nám vyprávěli

o tom, cos vykonal za jejich dnů, *

v tom dávném čase rukou svou.

Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil, *

národy potřels a jim jsi dal růst.

Nedobyli si mečem tu zemi, *

nezvítězilo jejich rámě,

nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *

tvá jasná tvář jen z lásky k nim.

Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *

jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.

S tebou jsme zdolali nepřátele, *

tvým jménem deptáme protivníky.

Na svém luku si nezakládám, *

nevděčím za vítězství meči:

tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *

pokořils ty, kdo nás nenávidí.

Proto jsme denně se chlubili Bohem, *

povždy jsme chválili tvé jméno. 

Ant. Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

II

Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *

netáhneš, Bože, už do boje s námi.

Nechals nás utíkat před nepřítelem, *

loupí nás ti, kdo nás nenávidí.

Vydals nás v plen jak jateční stádo, *

mezi pohany rozptýlil jsi nás.

Lacino prodáváš svůj národ, *

pramálo jsi tím prodejem získal.

Sousedům dal jsi nás v opovržení, *

všem kolem dokola k hanbě a smíchu.

Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *

pohané nad námi kývají hlavou.

Stále svou hanbu mám před očima, *

studem se celý červenám v tváři,

slyším-li samou hanu a výsměch, *

vidím-li mstivého nepřítele. 

Ant. Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

III

A toto všechno dolehlo na nás, †

i když jsme na tebe nezapomněli, *

úmluvu s tebou neporušili,

naše srdce se neodvrátilo, *

nesešly naše kroky z tvé cesty,

a tys nás rozbil v šakalích místech, *

ty jsi nás zastřel temnotami.

Kdybychom bývali zapomněli †

na svaté jméno svého Boha *

a vztáhli ruce k cizímu bohu,

což by to Bůh byl nezpozoroval? *

On přece zná všechny tajnosti srdce.

Pro tebe stále nás pobíjejí, *

jednají s námi jak s jatečním stádem.

Procitni, Pane, proč ještě spíš? *

Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!

Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *

bídu a strast naši zapomínáš?

Naše duše je sražena v prach, *

na zemi ulpělo naše tělo.

Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *

v milosti své nás vysvoboď! 

Ant. Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

Lidé, slyšte slovo Páně.

A hlásejte je po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

26,7-21

Píseň spravedlivých; příslib vzkříšení

Stezka spravedlivého je přímá,

spravedlivému rovnáš cestu.

Ano, čekáme na tebe, jak budeš soudit, Hospodine,

tvé jméno a vzpomínka na tebe jsou touhou duše.

Svou duší po tobě toužím v noci,

ale i v duchu tě hledám svým srdcem.

Až zazáří tvé rozsudky na zemi,

naučí se spravedlnosti obyvatelé světa.

Jestliže bezbožný dostane milost,

spravedlnosti se nenaučí;

v zemi práva jedná podle,

na Hospodinovu vznešenost nedbá.

Hospodine, tvá ruka je zdvižena – ale oni to nevidí.

Ať ke své hanbě uvidí, jak se o svůj lid staráš!

Oheň, kterým planou tvoji nepřátelé, ať je pohltí!

Hospodine, uděl nám pokoj,

neboť i všechny naše skutky jsou tvým dílem.

Hospodine, náš Bože, jiní páni než ty nám vládli,

ale jen v tobě budeme chválit tvé jméno.

Mrtví neožijí,

stíny nepovstanou,

proto jsi je potrestal a zničil,

zahladil jsi každou vzpomínku na ně.

Rozmnožil jsi národ, Hospodine,

rozmnožil jsi národ, oslavil jsi sebe,

rozšířil jsi všechny hranice země.

Hospodine, v úzkosti tě hledali,

mumlali zaříkání, když je stíhal tvůj trest.

Jako těhotná žena, když se blíží k porodu,

svíjí se a v bolestech křičí,

tak jsme byli před tebou, Hospodine.

Počali jsme a jako k porodu jsme pracovali,

a porodili jsme vítr;

nepřinesli jsme zemi spásu,

nenarodili se obyvatelé pro svět.

Ožijí tvoji mrtví, moji pobití vstanou.

Vzbuďte se a zajásejte, obyvatelé prachu.

Tvá rosa je rosou světla,

země zrodí stíny.

Nuže, můj lide, vejdi do svých komnat,

zavři za sebou dveře,

skryj se na chvilku,

dokud nepřejde hněv.

Neboť hle, Hospodin vyjde ze svého sídla,

aby potrestal nepravost obyvatel země;

země odhalí svou krev

a nepřikryje už své povražděné.

RESPONSORIUM

Iz 26,19; Dan 12,2

Mrtví ožijí, jejich těla vstanou, * vzbudí se a zajásají obyvatelé prachu.

Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země. * Vzbudí se.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu svatého biskupa Augustina proti Faustovi

(Lib. 20,21; CSEL 25,562-563)

Mučedníky slavíme a ctíme z lásky a s vědomím společenství s nimi

Křesťanský lid společně slaví památku mučedníků liturgickou slavností. Chce se jednak povzbudit k jejich následování, jednak mít podíl na jejich svatosti, a také si zabezpečit jejich přímluvu. Nikdy ovšem neuctíváme nikoho z mučedníků tak, že bychom jim stavěli oltáře, a to ani na místech, kde jsou uložena jejich těla.

Cožpak někdy některý biskup řekl u oltáře nad hrobem mučedníků: Obětujeme ti Petře nebo Pavle nebo Cypriáne? Nikoli. Neboť to, co se obětuje, obětuje se Bohu, který mučedníky oslavil korunou mučednickou. A děje se to na místech památky těch, které Bůh korunoval, aby právě připomínka těch míst roznítila naši vroucnost a aby sílila naše láska k těm, jejichž cestou smíme jít, i k tomu, jehož pomoci k tomu potřebujeme.

Uctíváme tedy mučedníky z lásky a s vědomím společenství s nimi, stejně jako ctíme už za života svaté Boží přátele, o nichž víme, že jsou z celého srdce ochotni třeba i trpět a zemřít za pravdu evangelia. Ctíme-li mučedníky přece jen s větší oddaností, je to proto, že o nich bezpečně víme, že vítězně přestáli všechny zápasy, a proto, že je spolehlivější chválit a velebit ty, kteří již vítězně došli do blaženého života v nebi, než ty, kteří zde na zemi o to teprve usilují.

Avšak kultem, kterému říkáme latreutický (latrie) a jenž představuje službu, která přísluší výlučně božstvu, neuctíváme nikoho kromě Boha samého a nikoho k takové úctě ani nenabádáme.

A právě proto, že k takovému kultu patří přinášení oběti, nazýváme idololatrií (modloslužbou), jestliže někteří lidé tímto způsobem uctívají idoly (modly). V žádném případě nemůžeme nic takového ani sami dělat, ani jiným přikazovat, aby přinášeli oběť nějakému mučedníku, jiné svaté duši nebo andělu. A jestliže někdo do tohoto bludu upadne, povolá ho učitelský úřad k pořádku: buď se napraví, nebo je třeba se chránit styku s ním.

Protože i svatí jsou jenom lidé, nepřejí si zajisté, aby se jim dávalo to, co patří výlučně Bohu. Jasně se to ukázalo u Pavla s Barnabášem: Když totiž byli Lykaoňané ohromeni zázraky, které Bůh skrze ně učinil, a chystali se jim obětovat jako bohům, roztrhli si apoštolové roucha, vyznali, že nejsou žádnými bohy, všem domluvili a nedopustili, aby se jim obětovalo.

Jenomže jiné je to, co učíme, a jiné, co musíme snášet. Jiné je to, co jsme povinní hlásat, a jiné, co je potřebné napravit, a dokud to nenapravíme, musíme to snášet.

RESPONSORIUM

Žl 115 (116 B),15; 33 (34),21; srov. Jdt 10,3

Příliš drahá je v očích Páně smrt těch, kdo jsou mu oddáni * střeží a chrání všechny jejich kosti a ani jedinou jim nedá zlomit.

Pán je oděl slávou. * Střeží.

MODLITBA

Modleme se.

Na přímluvu svatého papeže Damasa, velikého ctitele mučedníků a šiřitele jejich slávy, nauč, Bože, i nás vážit si těch, kdo vydávají účinné svědectví o své víře, a následovat je. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky