6. prosinec 2025

Sv. Mikuláše, biskupa
nezávazná památka
(v českobudějovické diecézi: slavnost)

Byl biskupem v Myře v maloasijské Lykii (na dnešním území Turecka). Zemřel kolem poloviny 4. století. Jeho úcta se rychle rozšíříla po celé východní oblasti a od 10. století i na Západě. V roce 1082 byly jeho ostatky přeneseny do italského města Bari.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Nebeské Slovo, Syn ty jsi

a světlo z Otce prýštící,

jenž zrozen jdeš zachránit svět,

když naplnil se časů věk.

Už teď nám duši rozjasni

a plamen lásky zapal v ní,

ať zpráva plná radosti

z nás všechno podlé vyhostí.

Až brzy jako Soudce náš

hlubiny srdcí zotvíráš,

za skrytý hřích trest vyměříš,

věrné za dobré odměníš.

Kéž věčný trest nás nestihne

za mnohé skutky zločinné,

kéž se pak navždy staneme

občany vlasti blažené.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i s Duchem, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.

Žalm 104 (105)
Bůh je ve svých slibech věrný
Apoštolové národům zvěstují podivuhodné skutky, jež vykonal Bůh. (Sv. Atanáš)
I

Slavte Pána, ctěte jeho jméno, *

zjevte jeho díla národům.

Zpívejte mu, na strunách mu hrejte, *

všechny jeho divy hlásejte!

Honoste se jeho svatým jménem! *

Ať se radují, kdo Pána ctí!

Dbejte o Pána a jeho sílu, *

stále hledejte jen jeho tvář!

Vzpomeňte si na divy, jež konal, *

znamení a soudy z jeho úst,

rode jeho sluhy Abraháma, *

děti vyvolence Jákoba!

Jenom on, jen Pán je naším Bohem, *

jeho soudy přes veškerou zem.

On je provždy pamětliv své smlouvy, *

pro sta pokolení dal svůj slib,

smlouvy uzavřené s Abrahámem, *

přísahy, co Izákovi dal.

Zákonem ji určil pro Jákoba, *

věčnou smlouvou pro Izraele.

Řekl: „Dám ti kananejskou zemi *

za určený úděl dědičný.“

Že jich počtem bylo dosud málo, *

maloučko, a hosty byli tam,

od národa k národu se táhli, *

z jedné říše mezi jiný lid,

nedovolil nikomu je tisknout, *

mnohé krále ztrestal kvůli nim:

„Nedotknete se mých pomazaných, *

neublížíte mým prorokům!“ 

Ant. Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.

Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z ruky hříšníků.

II

Když na zem svolal hladomor, *

odňal jí všechen živý chléb,

jednoho poslal před nimi: *

Josef byl prodán v otroctví.

Nohy mu pouty svázali, *

sevřeli hrdlo do želez,

až jeho slovo splněno *

a výrok Páně potvrzen.

Tu králi vnukl pustit jej: *

pán národů mu volnost dal.

K řízení svěřil mu svůj dům *

a do správy svůj majetek.

Dle svého měl vést knížata *

a rádce učit moudrosti. 

Ant. Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z ruky hříšníků.

Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.

III

I přišel do Egypta Izrael, *

byl Jákob hostem v zemi Chámově.

A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid, *

až ten byl silnější než domácí.

V těch vzbudil proti svému lidu zášť, *

zákeřnost proti služebníkům svým.

Pak poslal svého sluhu Mojžíše *

a Árona, jejž sám si vyvolil.

Činili jeho divy v Egyptě, *

znamení mocná v zemi Chámově!

Sám seslal temnoty, a byla tma, *

oni však jeho slov dbát nechtěli.

Proměnil tedy jejich vody v krev *

a ryby v nich jim nechal pohynout.

Celá zem hemžila se žábami, *

až do královských komnat nalezly.

Přikázal – přiletěly roje much, *

přeplněn komáry byl každý kout.

Namísto deště seslal příval krup, *

po celé zemi blesky planuly.

Vinice, fíkovníky potloukl, *

zporážel stromy v jejich krajinách.

Přikázal – vpadly mraky kobylek *

a nespočetné spousty sarančí.

Zničily v zemi všechno zelené, *

zničily vše, co pole zrodila.

Zahubil jim vše prvorozené, *

prvotiny všech jejich plodných sil.

Se zlatem, stříbrem svůj lid vyvedl, *

a v jejich kmenech nikdo nestonal.

Egypt byl jejich odchodu jen rád, *

neboť mu byli leda pro postrach.

I zaclonil je hustým oblakem *

a plamenem jim svítil za noci.

Žebrali na něm – dal jim křepelky, *

nebeským chlebem sytil lačnící.

Rozrazil skálu – voda vytryskla *

a proudem rozlila se do pouště.

Neboť měl v paměti svůj svatý slib, *

jak ho dal kdysi Abrahámovi.

Vyvedl národ, jenž se radoval, *

své vyvolené, kteří jásali.

A daroval jim kraje pohanů, *

majetku národů se zmocnili,

aby pak žili v jeho zákoně, *

zachovávali jeho příkazy. 

Ant. Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.

Slova svá zjevil Jákobovi.

Zákony, příkazy Izraeli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

21,6-12

Strážce ohlašuje pád Babylóna

Tak mi řekl Pán:

„Jdi, postav hlídku,

a co uvidí, ať ohlásí!

Uvidí-li vůz, spřežení koní,

jezdce na oslech a jezdce na velbloudech,

ať bedlivě pozoruje napjatým zrakem!“

Hlídka zavolala:

„Na stráži stojím, Pane,

ustavičně ve dne,

na své hlídce

stojím celé noci.

Hle, blíží se zástup mužů,

jedou po dvou!“

Ozývá se hlas a říká:

„Padl Babylón, padl

a všechny modly jeho bůžků

jsou na zemi v troskách!“

Můj lide pošlapaný, rozdrcený jako na mlatě!

Co jsem slyšel od Hospodina zástupů, od Boha Izraele, to jsem vám sdělil.

Výrok o Dumě:

Ze Seiru na mě volají:

„Strážce, kolik zbývá z noci?

Strážce, kolik zbývá z noci?“

Strážce řekl:

„Přichází jitro, ale také noc;

chcete-li se ptát, ptejte se,

vraťte se, přijďte!“

RESPONSORIUM

Zj 18,2.4.5

Anděl zavolal mocným hlasem: „Padl, padl ten veliký Babylón!“ Pak jsem uslyšel ještě jiný hlas z nebe: * Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších.

Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh si připomenul jeho zločiny. * Vyjděte.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého biskupa Augustina na Janovo evangelium

(Tract. 123,5: CCL 36,678-680)

Tíhu smrti nechť přemáhá síla lásky

Pán se ptá na to, co předem věděl. Ptá se, nikoli jednou, ale i podruhé a do třetice, zda ho Petr miluje. Stejněkrát slyší od Petra, že ho miluje, a stejněkrát Petrovi svěřuje, aby pásl jeho ovce.

Po trojím zapření přichází trojí vyznání, aby jazyk nesloužil lásce méně než strachu a aby se nezdálo, že hrozba smrti vyvolá více slov než skutečnost života. Zatímco strach se projevil zapřením pastýře, úkolem lásky by měla být péče o jeho stádo.

Ti, kdo pasou Kristovy ovečky v takovém duchu, jako by patřily jim, a ne Kristu, přesvědčivě ukazují, že nemilují Krista, ale sebe.

Ona opakovaně vštěpovaná slova Kristova probouzejí k bdělosti vůči těm, na něž si stěžuje apoštol: Všichni jdou za svým prospěchem, ne za tím, co je Kristovo.

Vždyť co znamená ono: Miluješ mě? Pas moje ovce! Je to, jako by bylo řečeno: Jestliže mě miluješ, nemysli na svou vlastní pastvu, ale na mé ovce. Pas je a nezapomínej, že patří mně, a ne tobě. Snaž se, aby byly mou slávou, nikoli tvou, mým vlastnictvím, nikoli tvým, mým bohatstvím, nikoli tvým. A nezařazuj se mezi ty, kteří přispívají k nebezpečnosti doby svou sebeláskou a vším ostatním, co s tímto pramenem zla souvisí.

Kristovi pastýři ať jsou tedy nesobečtí a pasou ovce ne jako svůj, ale Kristův majetek.

Především však se musí každý pastýř Kristova stáda vyvarovat, aby nešel za vlastním prospěchem místo za tím, co si přeje Ježíš Kristus; a nikdo nesmí těch, za které Kristus prolil svou krev, zneužívat k uskutečnění vlastních cílů.

Kristova láska se musí v pastýři jeho ovcí rozhořet takovým duchovním žárem, že přemůže i přirozený strach před smrtí, který nás naplňuje, i když chceme žít s Kristem.

Ať je však tíha smrti jakákoli, musí ji přemoci síla lásky. Vždyť milujeme toho, který je náš život, a přesto neváhal za nás zemřít.

Kdyby tíha smrti neexistovala a smrt byla lehká, sláva mučedníků by nebyla nijak veliká. Jestliže si však dobrý Pastýř, který položil za své ovce vlastní život, z těchto ovcí vybral tolik mučednických svědků, tím spíš se mají až na smrt bít za pravdu a do krve bojovat proti hříchu ti, kterým Kristus svěřil své ovce, aby jim byli pastýři, učiteli a vůdci.

Kristus dal zajisté svou smrtí příklad. Kdo by nenahlédl, že především pastýři mají následovat tohoto Pastýře, jestliže ho následovalo i tolik oveček? Ostatně i sami pastýři jsou ovcemi jediného Pastýře jediného stáda. Neboť všechny nás přijal za své ovce a za všechny trpěl a dokonce se sám stal ovcí, aby se mohl za všechny obětovat.

RESPONSORIUM

Sir 45,3; Žl 77 (78),70.71

Pán ho před králem podporoval, pro svůj lid mu dal přikázání * a ukázal mu svou slávu.

Pán si zvolil svého služebníka, ať pase Izraele, dědictví svoje, * a ukázal.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, dárce všeho dobra, vyslyš naše pokorné prosby a na přímluvu svatého biskupa Mikuláše stůj při nás v každém nebezpečí a veď nás bezpečnou cestou ke spáse. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky