7. říjen 2025

Panny Marie Růžencové
Svátek
pro dominikány (OP)

Počátky modlitby růžence můžeme najít již ve středověku v mnišském prostředí. Po vzoru mnišských modliteb sestávajících ze sto padesáti žalmů se laici začali modlit sto padesát otčenášů, později zdrávasů. Dnešní formu dal růženci v 15. století lidový misionář dominikán Alan de La Roche [Roš], který mu vtiskl výrazně mariánský charakter. Růženec si tehdy získal ohromnou popularitu. Podporu našel také u mnoha papežů. Růžencovým papežem byl svatý Pius V. V roce 1569 doporučil růženec všem věřícím bullou Inter desiderabilia. Magistra dominikánského řádu pověřil zakládáním a vedením růžencových bratrstev. V druhé bulle Consueverunt Romani Pontifices téhož roku stručně popsal původ růžence, jeho prvky, účinky i způsob šíření růžencové zbožnosti. Sv. Pius V. se velmi zasloužil o obranu Evropy proti Turkům. Turci v roce 1571 dobyli Kypr, ale 7. října 1571 v Korintské zátoce u Lepanta prohráli v námořní bitvě. Jako projev vděčnosti za vítězství vyhlásil papež na tento den svátek Panny Marie Růžencové. V bulle Salvatoris Domini ze dne 5. března 1572 vyjádřil přesvědčení, že vítězství v bitvě bylo dosaženo na přímluvu Panny Marie. Kromě toho vložil do Loretánských litanií invokaci „Pomocnice křesťanů“.

Sexta

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Jsi mocný vládce, věrný Bůh,

sám stanovíš všech věcí řád,

smí slunce vzejít z ranních mlh

a za poledne žhavě hřát.

Ztlum nebratrských různic žár,

zchlaď žhoucí krve temný vír,

ztiš stálý hmoty s duchem svár,

dej zdraví tělu, srdci mír!

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Nebo:

Teď Pánu chvály zpívejme

z hloubi své duše plamenné,

vždyť k polednímu blízký čas

k modlitbám volá všechny nás.

V něm nabízena věrným jest

té pravé spásy sláva, čest,

oběť Beránka čistého

teď na kříž povýšeného.

Ona paprsky skvoucími

i polední žár zastíní.

Tou Boží září blaživou

proniknout chceme duši svou.

Ať sláva Bohu Otci zní,

i tobě, Synu jediný,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant.

Žalm 118 (119), 97-104
XIII – מ (Mém)

Ach, jak tvůj zákon miluji vroucně! *

Po celý den já přemítám o něm.

Moudřejším než jsou mí nepřátelé, *

činí mě vůle tvá, stále je se mnou.

Rozumem předčím své učitele, *

protože o tvých výrocích hloubám.

Rozvážnosti mám víc nežli starci, *

neboť plním tvá přikázání.

Od špatných cest já zdržuji nohy, *

abych tvé slovo vždy zachovával.

Neuhýbám před tvými soudy, *

protože tys mi dal poučení.

Jak mi tvé příkazy na patře sládnou, *

víc nežli med mi chutnají v ústech!

Zmoudřel jsem tvými rozhodnutími, *

odpor mám ke každé nepravé cestě. 

Žalm 73 (74)
Nářek nad zpustošeným chrámem
Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo. (Mt 10, 28)
I

Proč, Bože, jsi nás už zavrhl navždy? *

Proč k ovcím tvé pastvy plane tvůj hněv?

Buď pamětliv obce, již získal sis kdysi, †

kmene, jejž vykoupils, aby ti patřil, *

své hory Sión, kde sídlo jsi měl.

Zamiř své kroky k pradávným troskám, *

v tvé svatyni nepřítel zpustošil vše.

Ryk nepřátel hučel v tvé přesvaté síni, *

svá znamení vztyčili uprostřed ní.

Řádili tak jako ten, kdo si v houští *

sekyrou chvojí nasekat jde,

veškeré dřevěné dílo a řezby *

tříštili mlatem a sekyrou.

Sžehli tvou svatyni, znesvětili *

stan tvého jména až do základu.

Řekli si: „Zničme jim po celé zemi *

svatyně Boží a vypalme je!“

Jsme bez tvých znamení, proroka není *

a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě...

Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? *

Navždy smí nepřítel tupit tvé jméno?

Proč od nás odtahuješ svou ruku, *

necháváš v klíně svou pravici?

Vždyť ty jsi od věků, Pane, mým králem, *

jenž skutky spásy na zemi koná. 

II

Ty svou mocí rozdělil jsi moře, *

dračí lebky ve vodách jsi zdrtil.

Leviathanu jsi hlavy tříštil, *

žralokům jsi za pokrm jej dával.

Bystřinám a zřídlům dal jsi trysknout, *

vysušil jsi mocné vodní toky.

Tvůj je den a tvá je noc, tvým dílem *

ustálení měsíce i slunce.

Vymezil jsi všechna pásma země, *

stvořils letní období i zimní.

Pomni: tupí tě nepřítel, Pane, *

nemoudrý lid tvému jménu se rouhá!

Duši, jež vzývá tě, nevydej smrti, *

chudé své neponech v zapomenutí!

Do smlouvy pohleď: zem ve všech koutech *

plna je stonů a násilných skutků.

Utisklé nenech v hanbě a haně, *

nuzný a slabý ať chválí tvé jméno!

Povstaň, Pane, své věci se ujmi, *

pamatuj, kterak tě uráží blázen!

Vzpomeň si na křik svých protivníků, *

na vřískot těch, kdo na tebe sočí! 

Ant.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Kol 1, 24-25

Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho Tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo.

Stála svatá Matka Maria.

U Ježíšova kříže.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Modleme se.

Pane, z andělova zvěstování jsme poznali, že tvůj Syn se stal člověkem. Prosíme tě, vlej nám do duše svou milost, ať nás na přímluvu blahoslavené Panny Marie přivede jeho umučení a kříž ke slávě vzkříšení. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky