Kornélius byl původem Říman a žil v 1. polovině 3. století. Po smrti papeže Fabiána (250) se stal jeho nástupcem, ale až v roce 251, protože císař Decius se rozhodl definitivně zlikvidovat křesťanství, a proto zakázal volbu nového římského
biskupa. Věřící však začali sami v zástupech přicházet na úřady a hlásili, že jsou křesťané; pro velké množství obviněných musely pak být ukládány menší tresty. Ale bylo dost i těch, kdo v té době zapřeli svou víru. Při jejich návratu do církve hájili papežové zásadu, že po vykonaném pokání mohou být znovu přijati. Učený římský kněz Novacián neuznával možnost kajícího návratu a dal se od svých stoupenců zvolit za protipapeže (251). Na římské synodě pak byli téhož roku novaciáni odsouzeni jako bludaři a rozkolníci. Kornélius byl po roce zatčen a vypovězen z Říma. Zemřel v červnu 253 v místech, kde je dnešní Civitavecchia. Koncem 3. století byly jeho ostatky přeneseny do Kalistových katakomb; dnes jsou uloženy v kostele Panny Marie v římské čtvrti Trastevere.
Cyprián se narodil kolem roku 210 v severoafrické pohanské rodině. Věnoval se řečnictví, po přijetí křesťanství (246) se stal knězem (248) a od roku 249 byl biskupem v Kartágu (v dnešním Tunisku). Podporoval papeže Kornélia v boji proti novaciánům a posiloval jeho autoritu mezi ostatními biskupy. Ve svých spisech pojednával nejčastěji o církvi a její jednotě a povzbuzoval pronásledované křesťany k statečnosti. Když severní Afriku sužovaly loupeživé nájezdy barbarských kmenů a morová nákaza, organizoval duchovní i hmotnou pomoc. Po roce 255 nechtěl uznávat platnost křtu uděleného od heretiků, a proto došlo mezi ním a papežem Štěpánem k určitému napětí. Dříve než došlo k vyřešení sporu, byl za pronásledování 14. IX. 258 v Kartágu sťat. Jeho ostatky dal Karel Veliký převézt do opatství Compiégne v Lyonu ve Francii. Jejich památka se slavila už od počátku společně; u nás (v Čechách) se kvůli svátku sv. Ludmily překládá z 16. IX. na dnešní den.
Ranní chvály
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Tvůrce oblohy plné hvězd,
za noci světlo měsíční
a slunce k osvětlení dní
obdařils řádem pevných cest.
Už rozpadly se noční tmy,
na svět se zrodil nový den,
duch novou silou naplněn
zvedá se k práci pro bližní.
Den navrácený vládě své
vybízí všechny k chválám tvým
a v duši s jitřním svítáním
proniká světlo nebeské.
Chraňme se proto před vším zlým:
Ať duch se od zla odvrátí,
ať lží se neposkvrní rty
a život skutkem ničemným.
Ze slunce proudí denní jas:
Kéž víra v nás jak oheň je,
ať příslibem je naděje
a láska s Kristem spojí nás.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Jsem, Pane, připraven, jsem připraven. †
Jsem, Pane, připraven, jsem připraven, *
† zpívat a hrát ti. Procitni, má duše!
Procitni, moje citero a harfo! *
S vámi teď půjdu budit červánky.
Tebe chci, Pane, chválit před národy, *
tobě chci před lidmi všech krajů hrát.
Vždyť tvoje milost dosahá až k nebi, *
tvá věrnost přesahuje oblaka.
Svou vznešenost zjev, Bože, na nebesích *
a nad veškerou zemí slávu svou!
Aby tví věrní byli zachráněni, *
pomoz svou pravicí a vyslyš nás!
Promluvil Bůh ve svém svatostánku: †
„Zvítězím a Sichem přidělím, *
přeměřím i úval sukotský.
Galaád i Manasse mi patří, †
rovněž i Efraím, má přílbice, *
Juda pak má velitelská hůl.
Moáb je mou umývací mísou; †
na Edom pak botu postavím, *
jásat budu nad Filištínskem.“
Kdo přivede mě k hrazenému městu, *
kdopak mě do Edomu provodí,
ne-li ty, jenžs nás odvrhl, můj Bože, *
a jenž už s naším vojskem netáhneš!
Na pomoc přijď nám proti nepříteli, *
když pomoc od lidí je nicotná.
S Bohem však svedem divy udatenství, *
on zdeptá naše ujařmitele! △
Ant. Jsem, Pane, připraven, jsem připraven.
Ant. 2 Pán mě oblékl rouchem spásy a spravedlnosti.
Iz 61, 10 – 62, 5
Srdečnou radost mám z Pána, *
má duše jásá v mém Bohu:
vždyť mě oblékl rouchem spásy, *
zahalil mě pláštěm spravedlnosti,
jako ženicha ozdobeného korunou, *
jako nevěstu okrášlenou věncem.
Jako dává země vyrašit rostlinám *
a zahrada vzejít setbě,
tak dá Pán Bůh vyrašit spravedlnosti, *
radostnému veselí přede všemi národy.
Už kvůli Siónu nebudu mlčet, *
pro Jeruzalém nebudu zticha,
dokud jeho spravedlivý nevzejde jako světlo, *
jako planoucí pochodeň jeho spasitel.
A národy uzří tvého spravedlivého *
a tvého slavného všichni králové.
A nazvou tě novým jménem, *
o kterém rozhodnou ústa Páně.
A budeš korunou slávy v rukou Páně, *
královskou čelenkou v ruce svého Boha.
Už ti nebudou říkat „Opuštěná“, *
ani tvé zemi „Pustá“.
A budeš se nazývat „Moje záliba“, *
a tvá země „Oblíbená“.
Neboť v tobě našel Pán zalíbení, *
tvá země bude obydlená.
V tobě bude bydlet jinoch s pannou, *
v tobě budou přebývat tvoje děti.
Jako se ženich raduje ze své nevěsty, *
tak z tebe bude mít radost tvůj Bůh. △
Ant. Pán mě oblékl rouchem spásy a spravedlnosti.
Ant. 3 Slavit chci Pána po celý život.
Oslavuj, moje duše, Pána! †
Slavit chci Pána po celý život, *
hrát svému Bohu, co budu živ.
V knížata důvěru nevkládejte, *
v člověka, jenž je bezmocný:
vydechne duši, v svou zem se vrací, *
veta je po jeho záměrech.
Šťasten, komu pomáhá Bůh Jákobův, *
kdo jen v Pána, svého Boha, doufá.
V toho, který stvořil nebesa i zem, *
moře se vším tvorstvem, co v něm žije,
který zachovává věrnost na věky, *
utištěným dopomáhá k právu,
hladovící nasycuje pokrmem, *
Pán to je, kdo vězňům vrací volnost,
Pán to je, kdo slepým dává prohlédnout, *
Pán, jenž pozdvihuje ponížené,
Pán to je, kdo cizím dává ochranu, *
sirotkům a vdovám svoji pomoc.
Pán to je, kdo spravedlivé miluje, *
kdežto bezbožníky nechá zbloudit.
Pán je král a bude vládnout na věky, *
Sióne, tvůj Bůh až do věčnosti! △
Ant. Slavit chci Pána po celý život.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Dt 4, 39-40a
Uznej to a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi, není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
Dobrořečit budu Pánu * v každé době. Dobrořečit.
Vždycky v mých ústech bude jeho chvála. * V každé době. Sláva Otci. Dobrořečit.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Vzácná je smrt, která platí krví za nesmrtelnost.
PROSBY
Kristus, dokonalá podoba slávy Otcovy, všechno udržuje svým mocným slovem. S láskou ho vzývejme:
Vyslyš nás, Králi věčné slávy.
Pane, od tebe pochází naše víra a ty ji vedeš k dokonalosti,
děkujeme ti, že jsi nás povolal z temnot do svého podivuhodného světla.
Tys otvíral oči slepým a hluchým vracel sluch,
pomáhej i naší malé víře.
Pane, dej nám milost, ať stále zůstáváme ve tvé lásce,
aby nás nic nerozdělovalo.
Dej nám obstát v pokušení, vytrvat v soužení
a děkovat ti ve štěstí.
Otče náš.
MODLITBA
Bože, tys dal svému lidu horlivé pastýře a statečné mučedníky Kornélia a Cypriána; na jejich přímluvu posiluj naši vytrvalost ve víře a veď nás, abychom horlivě usilovali o jednotu církve. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky