12. září 2025

Jména Panny Marie
nezávazná památka

Jako po oslavě Kristova narození následuje památka jeho Jména, tak i po oslavě narození jeho Matky následuje památka jejího Jména. V biblickém prostředí má osobní jméno mnohem hlubší smysl než pouhé administrativní označení. Jména biblických osob často vyjadřují i jejich vztah k Bohu. Hebrejské jméno Marjam či Mirjam bývá vykládáno různě (Paní, Krásná, Hvězda mořská, ...), tyto výklady jsou však spíše alegorické než etymologické. Protože se toto jméno vyskytuje v bibli poprvé u sestry Mojžíše (Ex 15,20), není vyloučen jeho egyptský původ – pak by mohlo znamenat „Bohem milovaná a Boha milující“. Liturgická oslava Jména Panny Marie začala ve španělské diecézi Cuenca (1513), postupně se rozšířila po celém Španělsku a slavila se 17. září; po vítězství polského krále Jana Sobieského nad tureckým vojskem u Vídně (12. 9. 1683) ji zavedl papež Inocenc XI. pro celou církev a stanovil pro ni neděli v oktávu svátku Narození Panny Marie; při liturgické reformě za Pia X. (1912) pak byla přeložena na 12. září.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Jediný Bože v Trojici,

jenž řídíš svět a mocný jsi,

naslouchej, když tě písněmi

chválíme v noci při bdění.

Vstali jsme totiž z lůžek svých

do ticha hodin půlnočních

a prosíme tě: Zhoj ty sám

nesčetné množství našich ran.

Čímkoli jsme snad v temnotách

zlým duchům padli do nástrah,

to omyj z nás, ty z výsosti,

jasem své mocné milosti.

Naplň nám, vroucně prosíme,

svým světlem srdce upřímné,

ať neklesneme v běhu dní

do hříchu skutky žádnými.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Zůstaň nám v srdci, Ježíši,

spasených lásko nejčistší,

rozezvuč k prosbě upřímné

teď naše hlasy, prosíme.

Vznášíme k tobě prosby své,

Ježíši dobrý, s důvěrou:

Odpusť nám, Pane, prosíme,

poklesky s vinou veškerou.

Znamením kříže svatého

a nejsvětějším tělem svým

chraň nás, své syny, od zlého,

prosíme s nitrem pokorným.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Žalm 68 (69), 2-22.30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje
Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)
I

Pojď mě zachránit, Bože, *

voda až k hrdlu mi sahá,

bořím se v hlubokém bahně, *

jako by bezedné bylo,

padl jsem do hlubin vodních, *

proud mě strhuje s sebou.

Jsem už vysílen křikem, *

hrdlo mám ochraptělé,

oči mi hleděním slábnou, *

jak čekám na svého Boha.

Víc, než mám na hlavě vlasů, *

je těch, kdo mají mě v zášti,

silnější nežli mé kosti †

jsou, kdo mě stíhají křivě. *

Vrátit mám to, co jsem nevzal!

Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *

prohřešky moje nejsou ti tajny.

Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *

kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,

ať kvůli mně se nedočká hanby, *

kdo hledá Boha Izraele!

Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *

pohana ulpěla na mé tváři.

Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *

synům mé matky jsem jako cizí.

Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *

hanoben těmi, kdo hanobí tebe.

Sebe jsem týral mnohými posty, *

ale i to mi jen k potupě bylo.

V pytli jsem chodil za pokání, *

za to jsem jim byl leda pro smích.

Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *

opilci zpívají posměšky o mně. 

Ant. Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

II

Já však se modlím k tobě, Pane! *

Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,

jak jenom ty se smilovat umíš, *

jak jenom ty jsi v pomoci věrný!

Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *

zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,

aby mě proud už nestrhoval, †

aby mě hloubka nepohltila, *

ať propast nade mnou nezavře jícen!

Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *

shlédni ke mně v svém milosrdenství!

Neukrývej se před služebníkem, *

vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě!

Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *

zachraň mě navzdor mým nepřátelům!

Ty přece znáš mé ponížení, *

před tebou stojí mí protivníci.

Zahanbení mi zlomilo srdce, *

potupa má je nezhojitelná;

doufal jsem v soucit, ale marně, *

v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.

Žluč mi kapali do mého jídla, *

v žízni mě octem napájeli. 

Ant. Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána, a budete žít.

III

Já však jsem ubožák v bídě, *

chraň mě svou pomocí, Bože!

Chci jménu Božímu zpívat, *

vděčně je chválit a slavit.

To bude milejší Pánu, *

nad žertvu rohatých býků.

Těšte se, pokorní, z toho: *

Kdo hledá Boha, ten sílí!

Neboť Pán ubohé slyší, *

nezhrdne zajatci svými.

Chval ho nebe i země, *

moře a vše, co v něm žije!

Neboť Bůh zachová Sión, †

zbuduje judská města; *

budou v nich žít a sídlit

potomci těch, kdo mu slouží; †

kdo jeho jméno ctí s láskou, *

najdou v nich navždy svůj domov. 

Ant. Hledejte Pána, a budete žít.

Pán nás naučí svým cestám.

A budeme chodit po jeho stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Žalozpěvů

3,1-33

Nářek a naděje

Člověče, pohlédni na můj smutek, na mé soužení

způsobené metlou jeho hněvu.

Zahnal mě a zavedl

do tmy, v níž není světlo.

Každý den stále jen

obrací svou ruku proti mně.

Způsobil, že zvadla moje kůže i maso,

rozdrtil mi kosti.

Zhotovil pro mě jařmo,

mou hlavu ovinul námahou.

Dává mi přebývat v temnotách

jako dávno mrtvým.

Ze všech stran proti mně postavil zeď,

že nelze uniknout,

ukoval má pouta.

Ano, i když volám a prosím,

nevšímá si mé modlitby.

Mé cesty zazdil kvádry,

zmátl mé stezky.

Číhá na mě jako medvěd,

jako lev na skrytých místech.

Sehnal mě z cesty a rozsápal mě;

přivedl mě v opuštění.

Natáhl svůj luk a zamířil ho na mě

jako na terč pro své šípy.

Vystřílel do mých ledví

střely svého toulce.

Jsem na posměch všem národům,

stále se mi vysmívají.

Hořkostmi mě nasytil,

napojil mě pelyňkem.

Nechal mě lámat si zuby na křemeni,

zašlapal mě do prachu.

Vzdálena je od štěstí má duše,

zapomněl jsem, co je blaho.

Tu jsem si řekl: „Veta je po mé síle,

po mé naději v Hospodina!“

Rozpomeň se na mou bídu a nejistotu,

na ten pelyněk hořký.

Ustavičně to mám na paměti,

má duše ve mně chřadne.

Toto však mám na mysli,

a proto budu doufat:

Boží milost není jistě vyčerpána,

jistě není u konce jeho slitování.

Každého jitra je nové,

veliká je tvá věrnost.

Volám: „Mým údělem je Hospodin,

v něho budu doufat.“

Dobrotivý je Hospodin k těm, kdo v něho doufají,

k duši, která ho hledá.

Dobře je mlčky čekat

na Boží pomoc.

Dobré je muži, když nese

jařmo od svého mládí.

Ať jen naříká a sténá,

když ho na něho Bůh vložil.

Ať skloní svá ústa do prachu,

snad zbývá naděje.

Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije,

ať se nechá nasytit potupou.

Neboť nezavrhuje Pán

své vlastní potomstvo.

Jestliže potrestá, opět se smiluje

podle množství svého slitování.

Vždyť nesužuje pro svou rozkoš,

netrestá smrtelníky s rozkoší.

RESPONSORIUM

Pláč 3,52.54.55.56.57.58; Sk 21,13

Zajali mě moji nepřátelé bez důvodu, řekl jsem: Veta je po mně! Slyšel jsi můj hlas, Hospodine. * Řekl jsi: Neboj se! Ty ses ujal mého práva, Hospodine, zachránil jsi mi život.

Jsem přece odhodlán pro jméno Pána Ježíše nejen se dát svázat, ale i podstoupit smrt. * Řekl jsi.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého opata Bernarda, obsažených v pojednání „Chvály panenské Matky“

(Hom. 2, 17, 1-33: SCh 390, 1993, 168-170)

Při každé příležitosti mysli na Marii a vzývej ji

A ta panna se jmenovala Maria, říká evangelista. Pohovořme si trochu i o tomto jménu, jež se prý překládá „hvězda mořská“ a velice případně se hodí pro Matku a Pannu Marii. Nanejvýš přiléhavě se totiž Maria přirovnává k hvězdě: neboť jako hvězda vysílá svůj paprsek bez vlastní újmy, tak Panna Maria bez porušení porodila Syna. Paprsek nezmenšil nikterak jas hvězdy, Syn nezmenšil neporušenost Panny.

Maria je vznešená hvězda vyšlá z Jakuba, její paprsek osvětluje celý vesmír, její záře vysoko svítí na nebi, ba až do podsvětí proniká, ozařuje i zemi, a hřeje více duši než tělo, podporuje ctnosti a ničí neřesti. Ona je ta nejjasnější a nejskvělejší hvězda, zářící ctnostmi a svítící příkladem, a po zásluze byla povýšena nad toto velké a rozsáhlé moře.

Každý, kdo víš, že ve vlnobití tohoto světa se spíše zmítáme uprostřed bouří a větrů, než kráčíme po pevné zemi, nespouštěj oči z této zářící hvězdy, nechceš-li, aby tě bouře pohltila. Opřou-li se do tebe vichry pokušení, narazíš-li na skaliska soužení, k hvězdě se dívej, Marii vzývej! Jsi-li zmítán vlnami pýchy nebo ctižádosti nebo nactiutrhačství nebo žárlivosti, k hvězdě se dívej, Marii vzývej! Otřásá-li loďkou tvé duše hněv, lakomství nebo svody těla, dívej se k Marii! Jsi-li poděšený velikostí svých hříchů, zmatený nečistým svědomím, přestrašený hrůzou před soudem a užuž tě pohlcuje hlubina zármutku a propast zoufalství, mysli na Marii!

V nebezpečích, v úzkostech, v pochybnostech na Marii mysli, Marii vzývej! Stále ji měj na rtech, stále ji měj v srdci. Chceš-li, aby se za tebe přimlouvala, buď pamětliv příkladu, který dala svým životem. Následuješ-li ji, nezbloudíš, prosíš-li ji, neupadneš do zoufalství, myslíš-li na ni, nechybíš, drží-li tě, neklesneš, chrání-li tě, nemusíš se bát, vede-li tě, neunavíš se, je-li k tobě milostivá, dojdeš k cíli. A tak sám na sobě zakusíš, jak zaslouženě bylo řečeno: A ta panna se jmenovala Maria.

RESPONSORIUM

Požehnaná jsi, Panno Maria; nosilas pod srdcem Pána, Stvořitele světa. * Porodila jsi toho, který tě stvořil, a zůstáváš Pannou navěky.

Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou. * Porodila.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, prosíme tě, aby všichni, kdo slaví vznešené jméno blahoslavené Panny Marie, na její přímluvu od tebe přijali dobrodiní tvého milosrdenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky