Narodila se 23. dubna 1522 v přední florentské rodině Ricciů. Když jí zemřela matka, dal ji otec na výchovu do kláštera benediktinek v Monticelli u Florencie. Ve dvanácti letech ji chtěl provdat, ale na její prosby jí dovolil vstoupit do kláštera dominikánských terciářek v Pratu. Při vstupu 18. května 1535 přijala řeholní jméno Kateřina. Už v době formace se u ní začala objevovat různá mystická vytržení. Její spolusestry je však pokládaly za roztržitost a uvažovaly o jejím propuštění. Jen na velké prosby směla zůstat. V klášteře žila v přísném pokání. Milovala Krista a s ním chtěla vykupovat, usmiřovat a obětovat se za spásu lidstva. Jako odměnu jí Kristus vtiskl svoje rány do rukou, nohou a boku. V letech 1542-1554 prožívala v extázích i na svém vlastním těle Kristovo utrpení. Přestože v jejím životě dominovaly mystické prožitky, byla ženou velmi praktickou. Působila jako podpřevorka, novicmistrová a v roce 1552 ji sestry zvolily za svou doživotní převorku. Dbala, aby v klášteře byla poctivě zachovávána všechna řeholní pravidla. Byla duchovní přítelkyní svatého Karla Boromejského, svatého Pia V., svaté Marie Magdalény de Pazzi; jako přítelkyně svatého Filipa Neriho s ním sdílela úctu k Jeronýmu Savonarolovi. Její dopisy jsou svědectvím italské duchovní literatury 16. století. Svou mimořádnou úctu ke Kristovu utrpení vyjádřila zvláště ve verších o umučení, složených z úryvků Písma svatého. Obětovala svůj život na odčinění hříchů světa, za obnovu církve a především za dobrý výsledek Tridentského koncilu. Zemřela po dlouhé nemoci v Pratu 2. února 1590. Benedikt XIV. ji 29. června 1746 svatořečil.
Ranní chvály
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jitřenka tmu již zahání
a přivádí k nám nový den,
jejž Kateřiny zásluhy
i skvělé činy prozáří.
Buď zdráva, Kříže ctitelko,
ty učednice bolesti,
božské jsi lásky obětí,
cudnosti čistá lilie.
Kéž vždy tě následujeme
na cestě lásky královské
a oheň, kterým hoříš ty,
též naše srdce roznítí.
Krvavé rány, spásy znak,
jež Snoubenec ti daroval,
do nitra vyryj našeho
a přibij nám je do srdcí.
Snoubenče panen, Ježíši,
Synu Rodičky nejčistší,
kéž nebešťané blažení
věčně tě chválí písněmi. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus: já nosím na svém těle stigmata Pána Ježíše.
Zazpívám o lásce a o zákonu, *
na harfu, Pane, tobě budu hrát.
Chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou, *
kéž vstoupí věrnost ke mně do nitra,
tak abych s nevinným a čistým srdcem *
celým svým domem mohl procházet.
Nechci se dívat na nic hanebného, †
oškliví se mi páchat nepravost, *
kéž na mně žádná nikdy neulpí!
Falešné srdce se mi zhloubi příčí, *
já o špatnosti nechci vědět nic.
Kdo na bližního skrytě nasazuje, *
takového já budu potírat,
kdo pyšně shlíží, nafoukaně smýšlí, *
toho já blízko sebe nestrpím.
Sám budu v zemi vyhledávat věrné, †
takoví ať jsou stále kolem mne! *
V mých službách budou, kdo si vedou řádně.
Kdo jedná lstivě, nesmí žít v mém domě *
a neobstojí přede mnou, kdo lže.
Denně chci stíhat všechny hříšné v zemi, *
násilné z města Páně vyhladím. △
Ant. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus: já nosím na svém těle stigmata Pána Ježíše.
Ant. 2 Má duše plesá v mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy a oděl mě šatem spravedlnosti jako nevěstu ozdobenou šperky.
Dan 3, 26.27.29.34-41
Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, *
a chvályhodné a slavné je tvoje jméno na věky.
Neboť jsi spravedlivý ve všem, *
co jsi nám učinil.
Zhřešili jsme a nesprávně jsme jednali, když jsme tě opustili, *
a provinili jsme se ve všech věcech.
Pro své jméno nás, prosíme, nevydávej na věky, *
neruš svou úmluvu s námi.
Neodnímej od nás své milosrdenství †
pro Abraháma, svého miláčka, *
pro Izáka, svého služebníka, a Jákoba, svého svatého.
Jim jsi slíbil, že rozmnožíš jejich potomstvo *
jako hvězdy nebe a písek na břehu moře.
Vždyť už jsme, Pane, zmenšeni víc, než kterýkoli národ, *
na celé zemi jsme dnes poníženi pro své hříchy.
A není už knížete ani vůdce, *
není proroka ani celopalu,
není oběti ani darů ani kadidla, *
místa není, kde bychom před tebe kladli prvotiny,
abychom došli tvého milosrdenství; *
ale přijmi nás v duchu pokory a v zkroušenosti srdce.
Jako celopaly beranů a býků, *
jako tisíce tučných beránků,
tak budiž před tebou dnes tato naše oběť, †
aby se ti líbila, *
protože nebývají zahanbeni, kdo v tebe doufají.
Nyní tedy jdeme za tebou celým srdcem, *
a bojíme se tě a hledáme tvou tvář. △
Ant. Má duše plesá v mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy a oděl mě šatem spravedlnosti jako nevěstu ozdobenou šperky.
Ant. 3 Oblékni se do krásy věčné slávy: vždyť Bůh na tobě ukáže svou zář.
Blahořečen budiž Pán, má skála! †
On mé ruce učí bojovat, *
moje prsty zdatně si vést v bitvě.
Je mi slitováním, je mi hradem, *
útočištěm mým a zachráncem,
štítem, na který je spolehnutí. *
Národy mé vládě podrobil.
Pane, co je člověk, že dbáš o něj, *
co syn lidský, že ho v mysli máš?
Vždyť je člověk jako pouhý vánek, *
jeho dny jak stín, jenž přeletí.
Pane, skloň svá nebesa a sestup, *
hor se dotkni, vystoupí z nich kouř.
Metej blesky své a rozežeň je, *
šípy své, ať padnou ve zmatek!
Napřáhni svou ruku z vysokosti, †
vytrhni mě ze záplavy vod, *
vysvoboď mě z rukou cizáků,
kteří ústy lživě promlouvají, *
křivá je i jejich pravice!
Bože, chci ti novou píseň zpívat, *
na desítistrunnou harfu hrát.
Ty jsi ten, kdo ochraňuje krále, *
spasil svého sluhu Davida. △
Ant. Oblékni se do krásy věčné slávy: vždyť Bůh na tobě ukáže svou zář.
KRÁTKÉ ČTENÍ
2 Kor 4, 8a.10-11a
Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se; stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář. Tobě.
Po tvé tváři, Pane, toužím. * Hledám tvou tvář. Sláva Otci. Tobě.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Vstaň, pospěš si a pojď, panno Kateřino, která jsi vyprala doběla své roucho v krvi Beránka; byla jsi věrná až k smrti, přijmi od Pána věnec života.
Nebo: Já se však budu radovat v Pánu a jásat v Ježíši Kristu, mém Bohu.
PROSBY
Bůh nám dává tento nový den, abychom ho radostně chválili, a posiluje naši naději. Proto ho s důvěrou prosme:
Oslav své jméno, Bože, a vyslyš nás.
Bože, Otče našeho Spasitele Ježíše Krista,
vzdáváme ti díky, žes nám skrze něho dal poznání a nesmrtelnost.
Dej našim srdcím pravou pokoru,
abychom se podřizovali jeden druhému z úcty ke Kristu.
Vlej nám, svým služebníkům, svého Ducha,
abychom se měli navzájem upřímně rádi jako bratři.
Tys přikázal člověku, aby svou prací ovládal svět,
pomáhej nám, aby tě naše práce oslavovala a posvěcovala naše bratry.
Otče náš.
MODLITBA
Bože, tys chtěl, aby se svatá Kateřina proslavila rozjímáním o utrpení tvého Syna; na její přímluvu nám dej, abychom i my zbožně uctívali toto tajemství, a tak dosáhli ovoce vykoupení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky