5. leden 2025

2. NEDĚLE PO NAROZENÍ PÁNĚ

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Věčného božství oslnivý jase,

Kriste, všech Světlo, živote nám daný,

jdeš na svět léčit nemocné a k spáse

otevřít brány.

Andělské sbory zemi písně pějí

o novém věku a v nich Otci tvému

vzdávají chválu i díky a přejí

mír lidstvu všemu.

Ležíš tu, dítě, všeho světa Vládce,

synáčku Panny přesvaté a čisté,

vládu nad světem jen díky své lásce

získáváš, Kriste.

Chtěje nám za vlast nebe nabídnouti,

jedním z nás stal ses, zrozen jako robě;

srdce nám proměň a je lásky pouty

přitáhni k sobě.

Tobě i Otci, Duchu lásky věčné

s anděly pějem radostnými hlasy.

Kéž smíme zpívat Bohu chvály vděčné

po všechny časy. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, můj Bože, oděl ses krásou a vznešeností, jako pláštěm světlem se halíš, aleluja.

Žalm 103 (104)
Chvála Boha, stvořitele
Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. (2 Kor 5, 17)
I

Dobrořeč Pánu, chval jej, má duše! *

Pane, můj Bože, jsi nadevše velký,

oděný krásou a vznešeností, *

jako pláštěm světlem se halíš.

Nebesa pneš jak stanovou plachtu, *

síně své zbudovals nad vodami,

z letících mračen si povoz činíš, *

na křídlech větru se k zemi snášíš,

vichry si bereš za svoje posly, *

plameny za své služebníky.

V základech mocných jsi upevnil zemi, *

takže až do věků nezakolísá.

Pramoře jako rouchem ji krylo, *

vody stály až nad horami.

Před tvou hrozbou stáhly se zpátky, *

prchaly před hlasem tvého hromu.

Vzestouply do hor, do dolin klesly, *

na místa, která ty jsi jim určil.

Dal jsi jim hranici, přes kterou nesmí, *

aby zas nemohly zaplavit zemi.

Pramenům kázal jsi v potocích stékat, *

v údolích mezi horami plynout.

Všechnu zvěř polní napájejí, *

divocí osli hasí v nich žízeň.

Při nich pak hnízdí nebeské ptactvo, *

větvovím stromů zní jeho zpěv. 

Ant. Pane, můj Bože, oděl ses krásou a vznešeností, jako pláštěm světlem se halíš, aleluja.

Ant. 2 Pán vydává ze země chléb i víno, jež člověku potěší srdce, aleluja.

II

Z oblačných sídel napájíš hory, *

vláhu z tvých komor zem dosyta pije.

Dáváš růst píci, jíž stáda se živí, *

rostlinám, které jsou k užitku lidem;

vydáváš pro ně ze země chléb, *

který dodává člověku síly,

víno, jež člověku potěší srdce, *

že se mu tvář jak olejem svítí.

Dosyta pije i stromoví Páně, *

libánské cedry, jež sázel on sám.

V nich pak si ptáci stavějí hnízda, *

v cypřiších domov si udělal čáp.

Horské štíty kamzíkům patří, *

ve skalách jezevci našli si skryt.

Měsíc jsi učinil měřidlem času, *

slunce pak ví, kdy zapadat má.

Když sešleš soumrak a setmí se na noc, *

začne v ní obcházet divoká zvěř.

Lvíčata s řevem si žádají kořist, *

od Boha čekají pokrm svůj.

Když slunce vychází, stáhnou se opět, *

ulehnou do svých doupat a nor.

Tehdy pak člověk vykročí k práci, *

aby v ní setrval po celý den. 

Ant. Pán vydává ze země chléb i víno, jež člověku potěší srdce, aleluja.

Ant. 3 Bůh se díval na všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

III

Kterak jsou četná, Pane, tvá díla! †

Všechno jsi stvořil a učinil moudře, *

plna je tvého tvorstva zem.

Tam moře mocné a velké a širé, †

v něm se to hemží bezpočtem tvorů, *

havěti drobné i velikých stvůr.

Lodi jím plují, i leviatan, *

stvořils jej, aby si ve vlnách hrál.

Na tebe čeká všechno a všichni, *

že jim dáš obživu v pravý čas.

A ty ji dáváš a oni si berou, *

dobrem se sytí, když otevřeš dlaň.

Skryješ-li před nimi tvář, tu se zděsí, †

když jim odejmeš dech, oni hynou, *

opět se vracejí ve svůj prach.

Sešleš-li ducha, tvoří se noví: *

tak zemi obnovuješ tvář.

Ať trvá na věky sláva Páně, *

ať se Pán raduje ze svých děl!

Země se zachví, když pohlédne na ni, *

kouří se z hor, když jen se jich tkne.

Pánu chci zpívat, co budu dýchat, *

Bohu chci hráti, co budu živ.

Kéž se mu zalíbí moje písně! *

Já se chci v Pánu radovat!

Kéž jen by hříšní ze světa sešli, †

kéž by už bezbožných nebylo nikde! *

Dobrořeč Pánu, duše má! 

Ant. Bůh se díval na všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

Bylo světlo pravé.

Které osvěcuje každého člověka.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

4,2-18

Zakončení listu

Buďte vytrvalí v modlitbě, buďte při ní bdělí a vděční. Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, abychom mohli hlásat tajemnou pravdu, to je Krista – kvůli tomu jsem teď v žaláři; vyproste mi, abych ji rozhlásil tak, jak je to moje povinnost.

Vůči těm, kdo nejsou křesťané, se chovejte rozvážně a hleďte v té věci využít vhodné příležitosti. Vaše řeč ať je vždycky laskavá a jadrná. Pak budete umět dát každému správnou odpověď.

Co je se mnou, podrobně vám řekne milovaný bratr Tychikos, věrný pomocník a spoluslužebník v Pánu. Právě proto ho k vám posílám, abyste měli zprávy, jak se mám, a aby přinesl vašemu srdci útěchu. Posílám) s ním i vašeho krajana Onezima, věrného a milovaného bratra. Ti vám řeknou všechno, co se tady děje.

Pozdravuje vás Aristarchos, který je tady se mnou ve vězení, a Barnabášův bratranec Marek. O něm jsem vám už poslal vzkaz; přijde-li k vám, přijměte ho s láskou. Dále vás pozdravuje Ježíš, zvaný Justus. Z bývalých židů jen oni spolu se mnou pracují pro Boží království, a tak se mi stali útěchou. Vzkazuje vám pozdrav váš krajan Epafras. Tento služebník Krista Ježíše nepřestává o vás v modlitbách zápasit, abyste byli pevní a zralí a s přesvědčením plnili vždycky Boží vůli. Ano, mohu to o něm dosvědčit, že velmi pracuje pro vás, pro Laodicejské a Hierapolské. Pozdravuje vás milovaný lékař Lukáš a Démas.

Vyřiďte pozdrav bratřím v Laodiceji, zvláště Nymfovi a křesťanům, kteří se shromažďují v jeho domě. Až si tento list přečtete, postarejte se, aby si ho přečetli také v církevní obci laodicejské, a list laodicejský si také přečtěte i vy. Archippovi řekněte: „Hleď, ať dobře zastáváš službu, kterou jsi dostal od Pána.“

Připojuji pozdrav vlastní rukou: Pavel. Pamatujte na moje pouta! Milost buď s vámi!

RESPONSORIUM

Srov. Kol 4,3; srov. Žl 50 (51),17

Modleme se za sebe navzájem, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, * abychom mohli hlásat Krista.

Odemkni, Pane, opět naše ústa, naše rty ti zapějí chvalozpěv, * abychom.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Augustina

(Sermo 194,3-4: PL 38,1016-1017)

Patřením na Slovo budeme nasyceni

Kdo z lidí poznal všechny poklady moudrosti a poznání utajené v Kristu a ukryté v chudobě jeho těla? Neboť byl bohatý, ale stal se pro nás chudým, abychom jeho chudobou zbohatli. Když totiž přijal smrtelnost a okusil smrt, představil se sice v chudobě; slíbil nám však bohatství, které mu nepřestalo patřit, i když se ho na čas zřekl.

Jak nesmírná je jeho dobrotivost! Uchovává ji těm, kdo se ho bojí, popřává ji těm, kdo v něho doufají!

Naše poznání je jen částečné, dokud nepřijde to, co je dokonalé. Proto abychom byli schopni to pojmout a pochopit, ten, jenž je v božské přirozenosti rovný Otci, se stal podobným nám v přirozenosti služebníka, a nás tak přetváří k Boží podobě. Jediný Syn Boží tím, že se stal synem člověka, činí z mnoha lidských synů syny Boží. A těm, kteří se zrodili v otroctví, přináší skrze viditelnou podobu služebníka svobodu, aby mohli vidět podobu Boží.

Neboť už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. Neboť k čemu jsou ty poklady moudrosti a poznání, k čemu to božské bohatství, ne-li k tomu, aby nás plně uspokojily? A k čemu to množství dobrotivosti, ne-li k tomu, aby nás nasytilo? Ukaž nám Otce, a to nám stačí.

A v jednom žalmu mu jeden z nás či mezi námi nebo za nás říká: Nasytím se, až se zjeví tvá sláva. On však a Otec jsou jedno a kdo vidí jeho, vidí i Otce. Pán zástupů sám je tedy král slávy. Až nás promění, ukáže nám svou tvář; budeme spaseni, budeme nasyceni a víc už nebudeme potřebovat.

Dokud k tomu nedojde, dokud nám neukáže, co nám dostačí, dokud se nenapijeme dosyta z toho pramene života, do té doby kráčíme ve víře jako poutníci a žijeme v cizině od něho vzdáleni, hladovíme a žízníme po spravedlnosti. A dokud zatím jen s nevýslovnou dychtivostí toužíme spatřit Boží podobu, do té doby oslavujme se zbožnou oddaností den jeho narození v podobě služebníka.

Nemůžeme ještě patřit na toho, jehož Otec zplodil před jitřenkou, shromážděme se tedy k oslavě toho, který se v nočních hodinách narodil z Panny. Nechápeme dosud, že před sluncem trvá jeho jméno, uznejme tedy, že na slunci je postaven jeho stan.

Ještě ho nemůžeme uvidět jako Jednorozeného trvale zůstávajícího v Otci, vzpomínejme tedy na ženicha, jak vychází ze své komnaty. Nejsme ještě hodni účastnit se hostiny našeho Otce, učme se tedy aspoň znát jesle našeho Pána Ježíše Krista.

RESPONSORIUM

1 Jan 1,2-3; 5,20

Život se zjevil, my jsme ho viděli, Život věčný, který byl u Otce a zjevil se nám. * Co jsme viděli, zvěstujeme i vám.

Víme, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha. My jsme v tom pravém Bohu skrze jeho Syna. On je pravý Bůh a věčný Život. * Co jsme.

HYMNUS Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí věčný Bože, ty osvěcuješ všechny, kdo v tebe věří; ukaž své světlo všem národům a celý svět naplň svou slávou. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky