Narodil se roku 354 v Tagaste v Numidii (dnešní Souk Ahras v severovýchodním Alžírsku). Vynikal neobyčejným nadáním a hloubkou ducha, v mládí však očekával světlo od filozofie, stal se stoupencem manicheismu a podléhal nespoutané smyslnosti. Jako učitel řečnictví v Miláně se dal pokřtít (387) spolu se svým nemanželským synem Adeodatem a přítelem Alypiem (pozdějším biskupem v Tagaste). Po návratu do Tagaste vybudoval se svými přáteli jakýsi druh řeholní obce (388-391). Přijal v městě Hippo (dnešní Annaba) kněžské svěcení (391) a stal se tam biskupem (395). Své biskupské sídlo proměnil v klášter s „augustiniánskou“ řeholí; ideálem tohoto způsobu života se stala apoštolská činnost a vše bylo podřízeno požadavkům pastorační služby. Zemřel 28. VIII. 430 v Hippo. Zůstalo po něm 113 spisů, mezi nimi některé pozoruhodně objemné, 218 dopisů a více než 500 dochovaných kázání. Jeho ostatky byly přeneseny nejprve na Sardinii a později (v 8. století) do katedrály v severoitalské Pavii.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Když zakryla noc pláštěm tmy
barvy všech věcí na zemi,
slyš prosby, naše vyznání,
ty Soudce srdcí nestranný.
Odpusť nám všechny proviny,
smyj z naší duše poskvrny,
dej, Kriste, nám, ať milost tvá
zažene od nás smečky zla.
Hle, duch je hříchem podlomen
a zhoubná vina hlodá v něm.
Však chcem se temných činů vzdát
a tebe, Spáso, vyhledat.
A proto rozptyl mlžný dým
nám z duše světlem blaživým,
ať blahý cit ji naplní,
že smí dlít na tvém výsluní.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Prosíme, Kriste, vlídně hleď
na sluhy tebe prosící,
ať víru naši neničí
zlo, kterým naplněn je svět.
Vypuďme špatnost z duše své,
závistí svést se nedejme,
urážky neoplácejme
a dobrým přemáhejme zlé.
Dej, by nám z nitra zmizela
lest, hněv a pýcha života
a s ní i naše lakota,
odvěký pramen všeho zla.
Ať cesty míru urovná
vždy nelíčená upřímnost,
ať skví se všude počestnost
a naděje vždy nezlomná.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.
Bůh, Boží cesta je dokonalá, †
výroky Páně tříbeny v ohni, *
on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.
Vždyť kdo je Bůh nežli jedině Pán, *
kdo nežli sám náš Bůh je skálou?
Bůh, který silou mě opásal, *
cestu mou ochránil od úhony.
Jelení hbitost mým krokům dal, *
on mi dal kráčet po výšinách.
Ruce mé učil bojovat, *
paže mé napínat kovové luky. △
Ant. Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.
Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.
Svou pomoc dals mi za můj štít, †
pravice tvá mě podepírá, *
silným mě činí, že ty jsi se mnou.
Volnou cestu mým krokům jsi dal, *
abych si kotník nepodvrtl.
nepřátele jsem dohonil, *
necouvl, až jsem je pobil.
Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *
zůstali ležet u mých nohou.
Tys k boji silou mě opásal, *
podlehnout dals mým protivníkům,
zahnals mé odpůrce na útěk, *
dopřáls mi za jejich záští je zničit.
Nadarmo křičeli o pomoc, *
volali k Pánu, a nevyslyšel je.
Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *
rozšlápl jako na cestě bláto.
Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *
tys mi dal vládu nad národy.
Podrobil se mi i neznámý lid, *
poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.
Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *
s chvěním své hradby opouštějí. △
Ant. Pravice tvá, Pane, mě podepírá.
Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.
Pán žije! Chvála buď Skále mé! *
Veleben budiž Bůh, má spása!
Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě *
který mi národy podrobuje!
Před odpůrci mě zachránil, †
vyzdvihl nad všechny nepřátele, *
vytrhl z rukou násilníka.
Zato tě v národech oslavím, *
písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.
Pán svému králi byl milostiv, †
vyvýšil svého pomazaného, *
Davida i jeho potomstvo navždy. △
Ant. Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.
Otevř mé oči, Pane, ať sledují bděle.
Podivuhodné zákony tvoje.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Jeremiáše
3,1-5.19 – 4,4
Výzva k obrácení
Hospodin mě oslovil:
„Jestliže muž propustí svou ženu
a ona od něho odejde
a vezme si jiného muže –
vrátí se k ní zase první muž?
Nebude ta žena zneuctěna?
Ty však, která jsi smilnila s mnoha milovníky,
směla by ses ke mně vrátit?
– praví Hospodin.
Zdvihni oči k výšinám a rozhlédni se,
kde jsi nebyla zneuctěna;
sedávala jsi u cest a čekala na ně
jako Arab na poušti,
poskvrnila jsi zemi
svými smilstvy a zločiny.
Proto byly zadrženy deště
a nebyla jarní vláha.
Zjednala sis čelo nevěstky,
stydět ses nechtěla.
Nevoláš snad nyní ke mně: ‚Můj otče!?
Ty jsi přítel mého mládí!
Což se bude hněvat ustavičně,
setrvá navěky v hněvu?‘
Hle, tak mluvíš, ale jednáš zle, jak jen můžeš!
Myslil jsem si: Jak bych tě chtěl zařadit mezi syny
a dát ti rozkošnou zemi
jako nejvzácnější dědictví mezi všemi národy!
Myslil jsem si: Budeš mě nazývat otcem
a nepřestaneš za mnou chodit.
Ale jako bývá žena nevěrná svému manželovi,
tak jste se stali nevěrnými mně, izraelský dome“
– praví Hospodin.
Je slyšet křik na pahorcích,
pláč a nářek synů Izraele,
že převrátili své chování,
zapomněli na Hospodina, svého Boha.
„Vraťte se, odpadlí synové,
a zhojím váš odpad.“
„Hle, přicházíme k tobě,
neboť ty jsi Hospodin, náš Bůh.
Lživé jsou pahorky,
hluk na horách!
Jen v Hospodinu, našem Bohu,
je spása pro Izraele.
Hanebné modly hltaly
od našeho mládí jmění našich otců,
jejich brav i skot,
jejich syny i dcery.
Lehněme si do své hanby,
ať nás přikryje naše potupa,
neboť jsme hřešili proti Hospodinu, svému Bohu,
my i naši otcové od svého mládí až dodnes,
nechtěli jsme slyšet hlas Hospodina, svého Boha.“
„Když se obrátíš, Izraeli – praví Hospodin –
smíš se ke mně vrátit.
Když se vzdáš svých ohavností,
nebudeš bloudit daleko ode mě!
Když budeš přísahat: ‚Živ je Hospodin‘
podle pravdy, práva, spravedlnosti,
v tobě národy dojdou požehnání,
v tobě dojdou slávy.
Neboť tak praví Hospodin lidu Judska i Jeruzaléma:
Zorejte si úhor
a nerozsévejte do trní!
Obřežte se pro Hospodina,
odstraňte předkožky svých srdcí,
mužové judští i obyvatelé jeruzalémští,
aby můj hněv nevyšlehl jak oheň
a nevzplál, že by ho nikdo nemohl uhasit
pro špatnost vašich skutků.“
RESPONSORIUM
Jer 14,7; Žl 129 (130),3
Svědčí-li naše nepravosti proti nám, jednej, Hospodine, ke cti svého jména! * Našich zpronevěr je mnoho, hřešili jsme proti tobě.
Kdybys, Pane, dbal na viny, kdopak, Pane, obstojí? * Našich.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Vyznání“ od svatého biskupa Augustina
(Lib. 7,10.18; 10,27: CSEL 33,157-163.255)
Ó věčná pravdo, pravdivá lásko, láskyhodná věčnosti!
Vyzván, abych se vrátil k sobě, vstoupil jsem pod tvým vedením, Bože, do svého nitra; mohl jsem, neboť ty ses stal mou pomocí stálou. Vstoupil jsem, a okem své duše, i když tak slabým, jsem uviděl nad tímto okem své duše, nad svým duchem, nezměnitelné světlo; ne to obyčejné, viditelné všem tvorům, ani jiné, sice větší, ale téhož druhu, které by pouze mnohem mocněji zářilo a naplňovalo všechno svým jasem. Ne, nebylo to světlo jako ostatní světla, ale jiné, úplně odlišné od všeho. Ani nebylo nad mým duchem jako olej nad vodou nebo jako nebe nad zemí; bylo vysoko nade mnou, protože mě stvořilo, a já jsem byl hluboko pod ním, protože jsem byl stvořen od něho. Ten, kdo zná pravdu, zná to světlo.
Ó věčná pravdo, pravdivá lásko, láskyhodná věčnosti! Ty jsi můj Bůh, po tobě toužím dnem i nocí. Jakmile jsem tě poznal, pozdvihl jsi mě, abych viděl, že je něco, co bych měl vidět, já že však dosud nejsem schopen vidět. A zasáhl jsi svým mocným světlem můj slabý zrak, a já jsem se zachvěl láskou i hrůzou. A shledal jsem, že jsem daleko od tebe v krajině úplně jiné, a jako bych slyšel z výsosti tvůj hlas: „Já jsem pokrm silných; musíš růst a budeš mě požívat. Nebudeš mě však proměňovat v sebe jako pokrm pro své tělo, ale ty se budeš proměňovat ve mne.“
Hledal jsem tedy způsob, jak získat sílu, potřebnou k tomu, abych tě požíval, ale nenacházel jsem, dokud jsem neobjal prostředníka mezi Bohem a lidmi, člověka Krista Ježíše, Boha, který je nade všecko: buď veleben navěky. On mě volal a říkal: Já jsem cesta, pravda a život; a pokrm, k jehož přijetí jsem dosud neměl sílu, spojil s tělem, neboť Slovo se stalo tělem, aby tvá moudrost, skrze niž jsi všechno stvořil, živila jako mléko naši dětskou slabost.
Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná a přece tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Hle, tys byl uvnitř, když já jsem byl venku, a tam jsem tě hledal, vrhal jsem se na to krásné, co jsi stvořil, já netvor. Tys byl se mnou, ale já jsem s tebou nebyl. To, co by vůbec nebylo, kdyby to nebylo v tobě, drželo mě daleko od tebe. Tys volal, křičel a prorazil mou hluchotu; tys zářil, svítil a zahnal mou slepotu; tys vydával vůni a já jsem ji vdechl, a teď dychtím po tobě; okusil jsem, a nyní lačním a žízním; ty ses mne dotkl, a já hořím touhou po tvém pokoji.
RESPONSORIUM
Ó pravdo, světlo mého srdce, bloudil jsem, a rozpomenul jsem se na tebe; * vracím se vyprahlý a dychtím po tvém prameni.
Život, který žiji, už nežiji ze sebe; ze sebe jsem žil špatně, ve spojení s tebou žiji novým životem. * Vracím se.
MODLITBA
Modleme se.
Prosíme tě, Bože, posiluj ve své církvi ducha, kterým jsi naplnil svatého biskupa Augustina, a dej, ať i my stále toužíme po tobě a hledáme tebe, zdroj pravé moudrosti a původce lásky. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky