„Byl společníkem svatého Dominika na cestách, ve svatosti i v nadšení,“ napsal o Bertrandovi blahoslavený Jordán Saský. Podle některých autorů se narodil v Garrigue [Garig] v diecézi Nimes [Nim]. Stal se knězem. Od dětství měl osobní zkušenost s albigenskými. Přidal se proto ke skupině cisterciáků a spolupracoval s nimi v jejich boji proti herezi katarů v jižní Francii. Tam se také setkal se svatým Dominikem a jako jeden z prvních se nechal uchvátit jeho osobností. Oba pracovali, modlili se a postili pro slávu Boží, ve prospěch církve a spásu duší. Byl převorem první komunity v Toulouse, v roce 1217 jej svatý Dominik poslal do Paříže a v roce 1221 se stal prvním provensálským provinciálem. Tento úřad spravoval až do své smrti. Je zakladatelem kláštera v Montpellieru a v Avignonu. Zemřel a byl pohřben v Le Bouchet [Le Buše] pravděpodobně v dubnu roku 1230. V roce 1414 bylo jeho neporušené tělo přeneseno do klášterního kostela v Orange [Oranž], 1561 však bylo spáleno hugenoty. Jeho kult potvrdil 14. července 1881 Lev XIII.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Věčné světlo, mocný jase,
dni, jenž nikdy nehasne,
vítězi nad temnou nocí,
jenž rozžíháš světlo dne,
nepříteli všeho temna,
našich myslí zářný sne!
Tvým zrodem se probouzíme,
vstáváme, jak zavoláš,
jsme-li s tebou, blažení jsme,
bez tebe zlo deptá nás,
ty před věčnou smrtí chráníš
duši, v níž plá tvoje zář.
Skrze tebe přemůžeme
smrt, zlý svět a jeho tmy.
Proto nás, ty Vládce mocný,
tímto světlem zasáhni,
jež moc žádná nezatemní
a které vše rozjasní.
Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.
Během dne:
Nevyšels, Bože, z nikoho,
jen sám ze sebe samého.
Ty chtěl jsi mezi lidi jít:
nám na pomoc, náš Bože, přijď!
Ty naší vroucí touhou jsi:
buď naší láskou, radostí,
ať po tobě vždy prahneme
a tvého blaha dojdeme.
Všech Pane, Otče nejvyšší,
se Synem Panny nejčistší,
i s Duchem svým nás stále veď
jak v nitru, tak i navenek.
Trojice, jen se rozpomeň,
že stvořila jsi z lásky jen
člověka, z něhož Boží hněv
sňala ta nejcennější krev.
Když jeden Bůh náš Tvůrce byl
a z lásky Kristus vykoupil
svým utrpením všechny nás,
jen láskou svou nás, Pane, spas.
Ať Trojice se raduje,
ať v míru nad vším kraluje,
buď všechna moc jí, klanění,
ať jí čest, chvála věčně zní. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá na věky.
Velebte Pána, vždyť je dobrotivý, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
Velebte Boha nade všemi bohy, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
Velebte Pána nade všemi pány, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
On velké divy učinil, on sám, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
On v moudrosti své stvořil nebesa, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
On nad vodami zemi rozprostřel, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
On stvořil všechna světla veliká, *
vždyť jeho láska trvá na věky:
to slunce, aby vládlo nade dnem, *
vždyť jeho láska trvá na věky:
měsíc a hvězdy k vládě nad nocí, *
vždyť jeho láska trvá na věky. △
Ant. Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá na věky.
Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.
V prvorozencích Egypťany zhubil, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
Vyvedl z jejich středu Izraele, *
vždyť jeho láska trvá na věky:
přemocnou rukou, napřaženou paží, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
On Rákosové moře přeťal v části, *
vždyť jeho láska trvá na věky;
provedl Izraele mezi nimi, *
vždyť jeho láska trvá na věky;
do moře smetl faraona s vojskem, *
vždyť jeho láska trvá na věky. △
Ant. Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.
Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.
Hrůzami pouště převedl svůj národ, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
On mocné krále potíral svou silou, *
vždyť jeho láska trvá na věky;
on skvělé krále pobíjel svou mocí, *
vždyť jeho láska trvá na věky;
Sehona, jenž byl králem Amoritů, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
Jakož i Oga, krále bašanského, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
Dal jejich kraje potom za dědictví, *
vždyť jeho láska trvá na věky,
dědictví Izraeli, svému lidu, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
On vzpomněl na nás v našem ponížení, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
Od našich nepřátel nás osvobodil, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
On dává pokrm všemu živoucímu, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
Vzdávejte díky Bohu, Pánu nebes, *
vždyť jeho láska trvá na věky. △
Ant. Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.
Ukazuj mi, Pane, svoje cesty.
Uč mě kráčet tvými stezkami.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Jeremiáše
31,15-22.27-34
Předpověď záchrany a nové smlouvy
Tak praví Hospodin:
Hlas je slyšet v Ramě, nářek a hořký pláč,
Ráchel oplakává své syny,
nedá se potěšit nad ztrátou svých synů.“
Ale tak praví Hospodin:
„Přestaň již plakat,
osuš své oči!
Vždyť dostaneš odměnu za své trápení
– praví Hospodin –
vrátí se z nepřátelské země.
Máš ještě naději pro svou budoucnost
– praví Hospodin –
synové se vrátí do svého území!
Slyším, slyším, jak naříká Efraim:
‚Potrestals mě, byl jsem potrestán
jako nezkrocený býček;
přiveď mě zpět, a já se vrátím,
neboť ty jsi Hospodin, můj Bůh.
Po svém poblouzení jsem se obrátil
a když jsem přišel k rozumu,
bil jsem se v prsa.
Hanbím se a stydím,
neboť s sebou nosím neřest svého mládí.‘
Je mi snad Efraim synem tak drahým,
dítětem mého potěšení,
že kdykoli mu hrozím,
přece ještě na něho pamatuji?
Proto se pro něho chvěje mé nitro milosrdenstvím;
musím se nad ním smilovat“ – praví Hospodin.
Postav si milníky,
vztyč ukazatele směru,
všímej si cesty,
stezky, po níž jsi šla!
Vrať se, Izraelova panno,
vrať se do těchto svých měst!
Jak dlouho budeš otálet,
odpadlá dcero?
Novou věc tvoří Hospodin na zemi:
žena se uchází o muže!
„Hle, blíží se dni – praví Hospodin –
kdy oseji Izraelův i Judův dům
semenem lidí i semenem dobytka.
Jako jsem bděl nad nimi,
abych je vytrhával a hubil,
abych ničil, bořil a kazil,
tak budu nad nimi bdít,
abych je stavěl a sázel – praví Hospodin.
Za těch dnů se už nebude říkat:
‚Otcové jedli nezralé hrozny,
a synům z toho trnou zuby.‘
Ale každý zemře pro svou nepravost;
zuby budou trnout tomu,
kdo bude jíst nezralé hrozny.
Hle, blíží se dni – praví Hospodin –
kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem
novou smlouvu:
ne jako byla smlouva,
kterou jsem sjednal s jejich otci,
když jsem je vzal za ruku,
abych je vyvedl z egyptské země;
smlouva, kterou zrušili,
ačkoli já jsem byl jejich pánem – praví Hospodin.
Taková bude smlouva,
kterou sjednám s Izraelovým domem
po těch dnech – praví Hospodin:
Vložím svůj zákon do jejich nitra,
napíšu jim ho do srdce,
budu jim Bohem a oni budou mým lidem!
Nebude již učit druh druha,
bratr bratra:
‚Poznej Hospodina!‘
Neboť mě poznají všichni
od nejmenších do největšího – praví Hospodin.
Jejich nepravosti jim odpustím
a na jejich hřích už nevzpomenu.“
RESPONSORIUM
Žl 50 (51),12.11
Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, * nového, stálého ducha mi dej.
Odvrať se tváří od mých hříchů, všechny mé špatnosti nadobro zahlaď. * Nového.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží
(Presbyterorum ordinis, n. 12)
Povolání kněží k dokonalosti
Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
RESPONSORIUM
1 Sol 2,8; Gal 4,19
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, blahoslaveného Bertranda jsi učinil věrným společníkem a následovníkem svatého otce Dominika; na jeho přímluvu nám, prosíme, dej, ať svým životem vyznáváme víru, kterou hlásal, abychom dosáhli slíbené odměny v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky