Narodil se kolem roku 1580 ve Vladimíru na Volyňsku (v dnešní západní Ukrajině), jmenoval se Jan Kuncevič a pocházel z pravoslavné rodiny. Po příchodu do litevského Vilna (1596) se připojil k unii s římským apoštolským stolcem, k níž došlo na synodu v litevském Brestu (1595 – 1596). Při vstupu k basiliánům ve Vilně (1604) přijal jméno Josafat, byl vysvěcen na kněze (1609), stal se představeným kláštera (igumenem) v Byteni (1613) a vyšším klášterním představeným (archimandritou) ve Vilně (1614). Když se v roce 1618 stal arcibiskupem v běloruském Polocku, věděl, že nepřijímá poctu, ale těžké a nebezpečné poslání. Nepřestal však působit jako horlivý šiřitel sjednocení s Římem. Usiloval o prohloubení náboženského života věřících a o pozvednutí úrovně duchovenstva. Byl ubit najatými vrahy při biskupské vizitaci v běloruském Vitebsku 12. XI. 1623. Za svatého byl prohlášen v roce 1867. Pohřben byl v Polocku, jeho tělo bylo přeneseno do Biale (1705), Vídně (1916) a od roku 1949 je uloženo ve svatopetrské bazilice ve Vatikánu.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Zachránce lidstva, Kriste, světa Tvůrce,
Vládce nad vládci, obávaný Soudce,
slyš naše prosby, jež s chválami tvými
laskavě přijmi.
Pějem ti chvály ještě v noční době,
dopřej, ať jsou vždy milé zvláště tobě,
nás, Zdroji světla, osvěž a zbav tísní
nebeskou písní.
K šlechetným skutkům uděl nám dny přejné,
dej život, jejž nám zlá smrt neodejme,
by každý náš čin sloužil neustále
k věčné tvé chvále.
Zapal nám s ledvím naše nitro celé
svým božským ohněm uchovej nás bdělé,
ať všichni lampy ve svých rukou máme
v nichž světlo plane.
Stejná buď sláva nebeskému Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
ať také Ducha, rovného jim mocí,
ctí vesmír celý. Amen.
Během dne:
Kriste, ty světlo, lásko, naše žití,
radosti světa, dobro nekonečné,
přišel jsi krví svou nás vykoupiti
z pout smrti věčné.
Do srdcí vlej nám lásku ohněm živým,
dej naší víře stále jasně hořet,
nauč nás přinést z čisté lásky k bližním
vždy každou oběť.
Ať se už od nás vzdálí zloduch zrádný,
přemožen silou, která proudí z tebe,
ať sídlí stále tvůj Svatý Duch s námi,
seslaný z nebe.
Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
nad světy všemi. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Oslavuj Pána, duše má, *
mé nitro jeho svaté jméno!
Oslavuj Pána, duše má, *
na jeho dobra nezapomeň!
Všechny tvé viny odpouští, *
ze všech tvých neduhů tě léčí;
tvůj život chrání záhuby, *
věnčí tě láskou, slitováním;
on blahem sytí tvoje dny, *
jak orlu obnovil tvou mladost.
Pán koná skutky milosti: *
všem utlačeným zjedná právo.
Ukázal cestu Mojžiši, *
své skutky dětem Izraele. △
Ant. Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
Vlídný a laskavý je Pán, *
shovívavý a milosrdný.
Nechce se ustavičně přít, *
navěky v hněvu setrvávat.
Nesplácí hříchy, nejedná, *
jak pro své viny zasloužíme.
Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
tak velkou lásku má k svým věrným.
Jak od východu k západu *
vzdaluje od nás naše viny.
Jak otec dětem odpouští, *
Pán je k svým věrným milostivý.
Ví, z čeho jsme stvořeni, *
má na mysli, že jsme jen hlína.
Jsou jako tráva lidské dny: *
rozkvetou jako polní kvítek,
zavane vítr, sfoukne jej, *
a stopy po něm nezůstane. △
Ant. Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.
Však láska Páně do věků, *
je dobrotiv až k dětem dětí
u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
a plní jeho přikázání.
Pán zřídil si trůn v nebesích *
a jeho vláda řídí vesmír.
Oslavte Pána, chvalte jej, †
vy jeho poslové, vy silní, *
kdo konáte, co on vám káže!
Oslavte Pána, zástupy, *
vy, kdo jste v službách jeho vůle!
Oslavte Pána, díla Páně, †
všude, kam sahá jeho vláda! *
Oslavuj Pána, duše má! △
Ant. Oslavte Pána, díla Páně.
Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.
Rozjímat budu nad tvými divy.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Daniela
5,1-2.5-9.13-17.25 – 6,1
Boží soud při hostině krále Baltazara
Král Baltazar vystrojil veliké hody pro tisíc svých velmožů a před těmito tisíci se oddal pití vína. V podnapilosti poručil Baltazar přinést zlaté a stříbrné nádoby, které jeho otec Nabuchodonosor odnesl z jeruzalémského chrámu, aby z nich pili král, jeho velmožové, jeho ženy i jeho zpěvačky.
Vtom se objevily prsty lidské ruky a psaly naproti svícnu na vápennou omítku zdi královského paláce; král viděl část píšící ruky. Tu zbledla králova tvář, jeho myšlenky ho poděsily, klouby jeho kyčlí se uvolnily, koleno klepalo o koleno.
Král zvolal nahlas, aby přivedli zaklínače, chaldejce a věštce. Ujal se slova a řekl babylónským mudrcům: „Ten, kdo přečte toto písmo a podá mi jeho výklad, bude oblečen do purpuru, na hrdlo dostane zlatý řetěz a bude jako třetí vládnout v království.“ Vstoupili tedy všichni královští mudrci, nemohli však písmo přečíst ani podat jeho výklad králi. Tu se král Baltazar velmi poděsil, barva jeho tváře se změnila, a také jeho velmoži byli zmateni.
Ke králi byl tedy uveden Daniel. Král se ujal slova a řekl Danielovi: „Ty jsi Daniel z judských vyhnanců, kterého přivedl král, můj otec z Judska? Slyšel jsem, že je v tobě duch bohů, že v sobě máš vědění, důvtip a neobyčejnou moudrost. Právě nyní byli ke mně přivedeni mudrci a zaklínači, aby přečetli toto písmo a podali mi jeho výklad, ale nedovedli mi oznámit jeho význam. Slyšel jsem o tobě, že dovedeš vykládat tajemství a rozluštit nesnadné věci – nuže, jestliže nyní dovedeš přečíst písmo a podat mi jeho výklad, budeš oblečen do purpuru, na hrdlo dostaneš zlatý řetěz a budeš jako třetí vládnout v království.“
Nato se Daniel ujal slova a řekl králi: „Ponech si své dary, jinému můžeš dát své odměny, přece však přečtu králi písmo a podám mu jeho výklad.
Nuže, to je písmo, které je napsáno: Mene, tekel, ufarsin. To je pak výklad slov: mene: Bůh spočetl tvé království a ukončil ho. Tekel: Na váze jsi byl zvážen a shledán lehkým. Fares: Roztrhnuto bylo tvé království a dáno Médům a Peršanům.“
Tu z Baltazarova rozkazu oblékli Daniela do purpuru, na hrdlo mu dali zlatý řetěz a prohlásili o něm, že vládne jako třetí v království. V téže noci byl chaldejský král Baltazar zabit.
Království obdržel Méd Dareios ve věku šedesáti dvou let.
RESPONSORIUM
Žl 74 (75),6.8.9; Zj 14,9.10
Nezdvíhejte hlavu příliš zpupně, jen Bůh je všeho soudcem, toho poníží a toho vznese. * Tak to je: Pán drží v ruce kalich, vypít jej musí všichni bezbožníci země.
Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu, bude pít z vína Božího hněvu. * Tak to je.
DRUHÉ ČTENÍ
Z encykliky papeže Pia XI.
(Ecclesiam Dei: AAS 15 [1923], 573.576-577)
Prolil svou krev za jednotu církve
Až nastane plnost času, bude církev podle obdivuhodného úradku Božího tvořit velikou rodinu, zahrnující veškeré lidstvo. A proto, jak známo, patří z Božího ustanovení mezi charakteristické známky, podle nichž lze církev poznat, to, že je po celém světě jednotná.
Kristus, náš Pán, svěřil apoštolům poslání, které přijal od Otce, a řekl: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získávejte za učedníky všechny národy. A podle jeho vůle mají apoštolové tvořit dohromady apoštolský sbor, zcela jednotný, úzce spjatý dvojím poutem: vnitřně toutéž vírou a láskou, která je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, a navenek vůdčím postavením jednoho nade všemi. Proto svěřil prvenství mezi apoštoly Petrovi jako trvalému zdroji a viditelnému základu jednoty. A aby tato jednota a shoda byla trvalá, posvětil ji Bůh ve své nejvyšší prozřetelnosti jakoby pečetí svatosti a mučednictví.
Této veliké cti se dostalo Josafatovi, polockému arcibiskupovi východního slovanského obřadu. Pokládáme ho právem za slavnou ozdobu a sloup východních Slovanů. Vždyť sotva kdo jiný víc proslavil jejich jméno a lépe přispěl k jejich spáse než tento jejich pastýř a apoštol, zvláště tím, že prolil svou krev za jednotu svaté církve. Byl veden jakýmsi nebeským vnuknutím k úsilí o všeobecné obnovení křesťanské jednoty; poznal, že k tomu může velmi přispět, bude-li se zasazovat o udržení východního slovanského obřadu a baziliánského způsobu mnišského života v jednotě všeobecné církve.
Protože měl především starost o spojení svých krajanů se stolcem Petrovým, sbíral na všech stranách důvody, které mohly vést k tomuto spojení a upevnit ho. Zkoumal zejména liturgické knihy, jichž užívali Výchoďané – i odloučení – podle ustanovení svatých Otců. Po této pečlivé přípravě začal pracovat na obnovení jednoty, energicky a zároveň laskavě a přitom tak plodně, že mu protivníci říkali „uchvatitel duší“.
RESPONSORIUM
Jan 17,11.23.22
Ježíš řekl: Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal. * Ať jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal.
A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim. * Ať jsou.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, naplň nás duchem své lásky, abychom následovali svatého biskupa Josafata a byli ochotni dávat život za své bratry. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky