Narodila se v roce 1382 v savojském královském paláci v Pinerolu a vyrůstala ve zbožném rodinném prostředí a v bohatství. V dětství jí zemřeli oba rodiče. Na přání svého strýce se provdala za markýze z Montferratu. Po patnácti letech manželství ovdověla. Přes četné nabídky k novému sňatku se rozhodla složit soukromý slib čistoty a na radu svatého Filipa Neriho vstoupila do třetího řádu sv. Dominika. Na svém hradě v Albě založila klášter řeholních terciářek. Spolu s ostatními sestrami se věnovala modlitbě, studiu a skutkům milosrdné lásky. Později dosáhla převedení kláštera na klášter mnišek. Nemálo se zasloužila o to, že její bratranec, jenž byl zvolen vzdoropapežem Felixem V., uznal právoplatného římského papeže. Zemřela 23. listopadu 1464. V roce 1481 byly její ostatky přeneseny do hrobky v klášterním kostele. Její kult potvrdil 8. října 1669 Klement IX. V současnosti její neporušené tělo odpočívá ve skleněné rakvi na bočním oltáři kostela sv. Marie Magdalény v Albě.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Perutný zvěstovatel dní
nám hlásí blízké svítání.
Buditel srdcí, Pán, je tu
a burcuje nás k životu.
Opusťte, volá, lůžka svá,
snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,
a střídmí, čistí v srdci svém
vždy bděte, neboť blízko jsem!
Až se červánky zářivé
po ranním nebi rozlejí,
ať nás, vždy v práci poctivé,
posílí světla nadějí.
K Ježíši s pláčem volejme,
z duše vždy bdělé, upřímné:
Jen usilovné vzývání
spát čistým srdcím zabrání.
Kriste, rozežeň dřímoty,
už rozbils krunýř temnoty,
všech starých hříchů zbav i nás
a v duši nalej nový jas.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
V nás lásku k tobě probuď již,
Bože, jenž viny odpouštíš,
a s vlídností se k srdcím schyl,
když jsi je od vin očistil.
Jak cizinci sem přišli jsme,
jak vyhnanci zde úpíme.
Ty jsi náš přístav, otčina,
veď nás, kde život začíná.
Jsi pramen žití, pravdy jas,
po tobě žízní láska v nás.
Je nevýslovně blažený
zrak toho, jenž tě vidět smí.
Tobě zní sláva nesmírná,
i když jen chval těch vzpomíná,
jež tobě stále vzdávají,
kdo k tobě duchem vzlétají.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.
Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil, *
národy potřels a jim jsi dal růst.
Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim.
Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky.
Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno. △
Ant. Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.
Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou.
Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele. △
Ant. Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.
A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami.
Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem.
Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď! △
Ant. Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.
Pane, ke komu půjdeme?
Ty máš slova věčného života.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Petra
2,9-22
Hrozící potrestání hříšníků
Pán dovede zbožné lidi ze zkoušky vysvobozovat, ale špatné nechává, aby byli potrestáni v den soudu a zvláště ty, kdo se oddají nečistým tělesným žádostem a nechtějí nad sebou uznávat Pána.
Opovážliví a domýšliví lidé se nebojí mluvit s pohrdáním o oslavených; a přece ani sami andělé, ačkoli jsou silou a mocí větší, nepronášejí o nich před Pánem urážlivý odsudek. Tihle lidé však jako nerozumná zvířata – určená svou přirozeností k tomu, aby byla chytána a zabíjena – mluví s pohrdáním o tom, co neznají, a jejich zkaženost je přivede do záhuby a budou za svou špatnost pykat. Hledají požitek v denním hýření; jsou skvrnou a hanbou, jak se honí za rozkošnickým hýřením při hostinách s vámi; oči mají pořád jen pro některou cizoložnici a nenasytné v hříchu; lákají k sobě nepevné duše; jsou hrabiví a dobře se v tom vyznají. Propadli kletbě! Zanechali správné cesty a zbloudili, dali se na cestu Baláma, syna Bosorova, který rád přijal odměnu za své nesprávné chování, ale byl usvědčen z vlastní špatnosti: němá oslice promluvila lidským hlasem a zabránila tak prorokovi ve zvráceném počínání. Takoví jsou jako studně bez vody, mraky hnané vichřicí; pro takové je připravena nejhlubší tma. Vedou naduté, ale jalové řeči, lákají svými tělesnými žádostmi a výstřednostmi ty, kdo sotva teprve unikli lidem žijícím v bludu. Slibují jim svobodu, a sami jsou otroky zkázy; vždyť když člověk něčemu podlehne, je toho otrokem.
Jestliže se totiž lidé, kteří unikli z hniloby světa poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista, zase do toho zaplétají a nechávají se tím přemoci, jsou na tom hůř na konci, než byli na začátku. Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nepoznali cestu spravedlnosti, než aby ji poznali a pak se obrátili zády k svatému příkazu, v němž byli vyučeni. Na ně se hodí toto pravdivé přísloví:
„Pes se vrací k tomu, co zvrátil“
a „Prase sotva umyté se znovu válí v blátě“.
RESPONSORIUM
Flp 4,8.9; 1 Kor 16,13
Mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé a co je nevinné. * To dělejte, a Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.
Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte silní! * To dělejte.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého papeže Řehoře Velikého na evangelia
(Lib. 2, hom. 36,11-13: PL 76,1272-1274)
Ve světě, ale ne ze světa
Měl bych vás napomenout, abyste se zřekli všech věcí, ale netroufám si. Nemůžete-li opravdu zanechat všeho pozemského, držte se věcí tohoto světa jen do té míry, aby si vás skrze ně svět nepodmanil; abyste vy vládli pozemskými věcmi, a ne ony vámi. Váš duch ať je pánem všeho, co máte; když už máte něco pozemského rádi, ať se nestanete otroky svých vlastních věcí.
Ano, užívejme časných věcí, ale dychtěme po věčných: všechno časné ať nám je prostředkem a cestou, to věčné však cílem a dovršením. Jenom jakoby úkosem hleďme na všecko světské dění a svůj duchovní zrak upírejme vpřed, všechnu pozornost věnujme tomu, kam směřujeme.
Zlo musíme vyrvat i s kořeny, a to nejen ze svého jednání, ale i z těch nejskrytějších myšlenek. Žádná tělesná rozkoš, žádná snaha o ukojení zvědavosti ani sebesžíravější ctižádost nás nesmí připravovat o hostinu Beránkovu. Dokonce i k tomu, co zde na světě konáme se vší počestností, bychom měli přistupovat jen tak mimochodem, aby pozemské věci, jež nám lahodí, sloužily tělu a vůbec nepřekážely duši.
Nuže, bratři, neodvažujeme se vám říci, abyste se všeho zřekli. Můžete ovšem, chcete-li. Ale i když si všecko podržíte, přece se všeho zřeknete, jestliže si v časných záležitostech povedete tak, abyste přitom celou duší směřovali k tomu, co je věčné. Světa opravdu užívá, jako by ho neužíval ten, kdo si navenek sice opatří veškeré nezbytnosti, které potřebuje k životu, ale nedovolí, aby všechny tyto věci opanovaly jeho mysl, takže mu zůstávají podrobeny a zvenčí mu slouží, aniž kdy mohou zlomit odhodlání duše směřující vzhůru k výšinám.
Tomu, kdo je takový, nejsou pozemské věci cílem vlastní touhy, ale pouze užitečnou pomůckou. Nic by tedy nemělo zdržovat touhu vašeho ducha a radost z žádné věci světa by vás neměla uvádět ve zmatek.
Milujeme-li dobro, ať náš duch nachází zalíbení v tom, co je dobrem lepším, to znamená v dobru nebeském. A bojíme-li se zla, mějme před duševním zrakem zlo věčné. Když totiž uvidíme, že právě na věčnosti jsou jak věci hodnější naší lásky, tak věci hodnější bázně, nebudeme zde na ničem lpět.
K takovémuto počínání máme pomocníka. Je jím Prostředník mezi Bohem a lidmi, a jestliže v nás hoří plamen pravé lásky k němu, pomůže nám, abychom všeho dosáhli rychleji. Neboť on žije a kraluje s Otcem a Svatým Duchem, Bůh na věky věků. Amen.
RESPONSORIUM
1 Kor 7,29.30.31; 2,12
Čas je krátký. Proto ti, kdo se radují, ať žijí, jako by se neradovali, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali. * Tento viditelný svět pomíjí.
My jsme nepřijali ducha světa. * Tento.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys povolal blahoslavenou Markétu, aby opustila královský dvůr a v pokoře tě následovala; dej, ať se podle jejího příkladu z lásky ke kříži tvého Syna zříkáme světských radostí, přimkneme se k radostem nebeským a dokážeme přemáhat všechna protivenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky