Narodil se roku 1491 na zámku Loyole v baskické oblasti severního Španělska. Jmenoval se Inigo, ale z úcty k sv. Ignáci Antiochijskému přijal jeho jméno. Když jako voják utrpěl těžké zranění, došlo u něho k hluboké vnitřní proměně (1521). Při pouti na Montserrat a dlouhé odloučenosti v Manrese došel k rozhodnutí věnovat se činnému apoštolátu. Po návratu z pouti do Svaté země (1523) studoval filozofii a teologii v Barceloně, Alkale, Salamance a v Paříži, kde se na Montmartru (15. VIII. 1534) spolu se šesti přáteli rozhodl zachovávat obvyklé tři řeholní sliby a buď hlásat evangelium nevěřícím ve Svaté zemi, nebo, nebude-li to možné, dát se zcela do služeb papeže. V roce 1537 byl v Benátkách vysvěcen na kněze a po papežském schválení Tovaryšstva Ježíšova (1540) se stal prvním generálním představeným této řeholní společnosti. Jeho dílo »Duchovní cvičení« ukazuje cestu těm, kdo chtějí žít a pracovat k větší slávě Boží. Zemřel 31. VII. 1556 a v roce 1622 byl prohlášen za svatého.
Ranní chvály
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Ať vůdci velké armády,
Ignáci, čest se vzdává vždy.
On slovy, činy bojovník,
stmelil své věrné v jeden šik.
Věčnému Vládci bez výhrad
byl oddán a s ním navždy spjat,
po ničem v duši nezaplál,
než aby došel jeho chval.
Zasvětil sebe, věrné své
jakoby v čety úderné,
aby práv církve hájily
a hradeb temnot dobyly.
Z vnuknutí Ducha Svatého
pro dobro lidstva celého
on, moudrý vůdce, vyznačil
bezpečné cesty v blahý cíl.
Svých věrných druhů skupiny
v daleké vyslal krajiny,
by církev mezi národy
vnesla jas pravé obrody.
Trojici buď vždy sláva, dík.
Kéž nám dá sílu mužně jít
za tímto Božím vojínem
k větší cti Ježíšově jen. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Vzhůru, moje harfo, já jitřenku teď probudím.
Smiluj se, Bože, nade mnou se smiluj, *
neboť se k tobě utíkám!
V stínu tvých křídel hledám útočiště, *
až pohroma se přežene.
O pomoc volám k Bohu, Nejvyššímu, *
k Bohu, jenž pro mne činí vše;
ať z nebe zasáhne a pomůže mi, *
mé úkladníky zahanbí!
Svou milostí a věrností *
on zachraňuje život můj.
Já musím spávat uprostřed lvích šelem, *
co dravě lidi hltají.
Jsou jejich zuby oštěpy a šípy *
a jejich jazyk ostrý meč.
Svou vznešenost zjev, Pane, na nebesích, *
po celé zemi slávu svou!
Oni mým nohám nastražili léčky, *
oni mou duši sklíčili,
přede mnou přímo kopali mi jámu, *
až do ní sami upadli.
Je odhodláno moje srdce, Pane, †
je odhodláno srdce mé, *
zpívat ti chci a v struny hrát.
Vzhůru, má duše! Vzhůru, moje harfo! *
Já jitřenku teď probudím.
Slavit tě budu před národy, Pane, *
chválit tě mezi pohany.
Neboť tvá dobrota až k nebi sahá *
a věrnost tvá až do oblak.
Svou vznešenost zjev, Pane, na nebesích, *
po celé zemi slávu svou! △
Ant. Vzhůru, moje harfo, já jitřenku teď probudím.
Ant. 2 Mými dary, praví Pán, se nasytí můj lid.
Jer 31, 10-14
Slyšte, národové, slovo Páně *
a zvěstujte je dalekým ostrovům!
A řekněte: „Ten, kdo Izraele rozptýlil, shromáždí ho *
a bude ho střežit jak pastýř své stádo.“
Neboť Pán vykoupí Jákoba, *
vysvobodí ho z ruky mocnějšího.
S jásotem přijdou na horu Sión, *
rozběhnou se za Božími dary:
za obilím, vínem a olejem, *
za mláďaty bravu a skotu.
Jejich duše bude jak zavlažená zahrada *
a už nebudou hladovět.
Tehdy se radostí roztančí panna, *
mládež i starci se rozveselí.
Jejich smutek obrátím v radost, *
potěším je a bědy jim proměním v jásot.
Kněží se potěší nad obětním tukem, *
mými dary se nasytí můj lid. △
Ant. Mými dary, praví Pán, se nasytí můj lid.
Ant. 3 Velký je Pán a nejvýš hoden chvály ve městě Boha našeho. †
Velký je Pán a nejvýš hoden chvály *
ve městě Boha našeho.
† Vznosně se tyčí jeho svatá hora, *
je všemu světu k potěše;
ten sever nejzazší, ta hora Sión, *
to město krále mocného.
Pán, který sídlí v jeho hradních věžích, *
je jeho hradbou bezpečnou.
Vždyť hle, jak spolčila se řada králů, *
přitáhli všichni najednou.
Jenom však pohlédli – a ustrnuli, *
s hrůzou se dali na útěk.
Třesavka děsu je tam zachvátila, *
křeč jako bolest rodičky,
jako když prudký vítr od východu *
taršíšské lodi rozbíjí.
Jak jsme to slýchali, teď viděli jsme *
ve městě Boha našeho,
v tom městě Pána zástupů: *
Pán zbudoval je pro věky!
S vděčností, Bože, myslíme v tvém chrámě *
na tvoje milosrdenství.
Jako tvé jméno, Bože, tak tvá sláva *
až na kraj země dosahá.
Tvá pravice je provždy spravedlivá, *
ať Sión se z ní raduje,
ať zajásají všechny judské dcery *
nad tvými, Pane, rozsudky!
Projděte Sión, obejděte kolem *
a jeho věže spočtěte,
prohlédněte si jeho opevnění, *
projděte jeho paláci,
ať povíte všem příštím pokolením: *
že takto veliký je Pán,
náš Bůh po všechen čas a do věčnosti. *
Ten, jenž nás vede na věky! △
Ant. Velký je Pán a nejvýš hoden chvály ve městě Boha našeho.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Iz 66, 1-2
Tak praví Hospodin: „Mým trůnem je nebe a země podnoží mých nohou. Jaký dům byste mi mohli vystavět, jaké místo pro můj odpočinek? Vždyť přece to všechno učinila má ruka, mně to všechno patří – praví Hospodin. Na koho shlédnu? Jen na pokorného, duchem zkroušeného, plného úcty před mými slovy.“
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
Ze srdce volám, * vyslyš mě, Pane. Ze srdce.
Poslušen budu tvých přikázání. * Vyslyš mě, Pane. Sláva Otci. Ze srdce.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Kéž mohu poznat Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení.
PROSBY
Děkujme Kristu, že nám dopřál světlo tohoto dne, a volejme k němu:
Pane, požehnej nám a posvěť nás.
Dal ses v oběť za naše hříchy,
přijmi naše dnešní úmysly a předsevzetí.
Potěšuj naše oči darem nového světla,
vzejdi jako jitřenka v našich srdcích.
Pomoz nám, ať jsme dnes ke všem trpěliví,
neboť ty jsi k nám trpělivý a plný slitování.
Učiň, Pane, ať dnes poznáváme tvé milosrdenství
a radost z tebe ať je naše síla.
Otče náš.
MODLITBA
Bože, tys povolal svatého Ignáce, aby v tvé církvi usiloval o větší slávu tvého jména; dej, ať podle jeho příkladu a s jeho pomocí bojujeme dobrý boj zde na zemi, abychom spolu s ním dostali korunu slávy v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky