Mikuláš Boccasini se narodil kolem roku 1240 v San Bartolo u Trevisa v rodině notáře. Studoval v Paříži a pak vyučoval v Boloni. Byl převorem v různých konventech, v letech 1282-1289 lombardským provinciálem a 1296 byl na generální kapitule ve Štrasburku zvolen magistrem řádu. V roce 1298 jej Bonifác VIII. jmenoval kardinálem. Boccasini byl jedním ze dvou kardinálů, kteří se otevřeně postavili proti násilí na papeži, když byl přepaden a zajat Francouzi. Na jejich intervenci jej útočníci propustili. Papež Bonifác VIII. krátce nato zemřel a následovalo velmi neklidné konkláve. 22. října 1303 byl papežem zvolen Boccasini a přijal jméno Benedikt XI. Snažil se především urovnat konflikt mezi papežstvím a francouzským králem, dosáhnout smíru mezi městy severní Itálie, pokoušel se přivést Srbsko k jednotě s Římem. Zemřel však už 6. července 1304 a jeho tělo bylo uloženo v klášterním kostele sv. Dominika v Perugii [Perudžii]. Historikové se shodují, že byl s největší pravděpodobností otráven na příkaz francouzského krále. Beatifikoval jej 24. dubna 1736 Klement XII.
Ranní chvály
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Ty dárce světla přejasný,
k nám spolu s jasným úsvitem,
když rozpadly se noční tmy,
přivádíš zpátky nový den.
Jitřenka světla třpytivá,
ne ta, jež jako jedna z hvězd
se vzácným svitem zaskvívá,
o příchodu dne nesouc zvěst.
Ty jasnější však nad slunce
jsi samo světlo a den sám,
jenž proniká nám do srdce
až k nejskrytějším hlubinám.
Ať cudná mysl odolá
žádostem těla vzpurného,
ať duch v nevině uchová
svatý chrám těla čistého.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Kdy konečně zas přijdu před tvář Páně?
Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách, *
tak dychtí, Bože, po tobě má duše.
Po Bohu žízním v duši, po svém živém Bohu: *
kdy konečně zas přijdu před tvou tvář?
Ve dne i v noci jenom slzy jsou můj pokrm, *
když denně slýchám: „Kde máš svého Boha?“
Duše mi přetéká, když si to představuji, †
jak pronikal jsem do svatyně Boží *
za chvalozpěvů svátečního davu.
Proč se, má duše, rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
Jen doufej v Boha, zase ho budu slavit, *
toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj!
Jsem sklíčen, proto na tebe tak vroucně myslím †
tu od Jordánu, z hermonského kraje, *
a s této hory, která sluje Misar.
V šumu tvých vodopádů hloubka hloubku volá, *
tvé vlny, slapy přese mne se valí.
Za Pánem ve dne vzhlížím, v noci milost čekám, *
s písní se modlím k Bohu svého žití.
Bohu, své skále říkám: „Proč mě zapomínáš? *
Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn?“
Až do kostí mě bodá posměch protivníků, *
když denně slyším: „Kde máš svého Boha?“
Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
Jen doufej v Boha, zase ho budu slavit, *
toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj. △
Ant. Kdy konečně zas přijdu před tvář Páně?
Ant. 2 Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.
Sir 36, 1-7.10-13
Smiluj se nad námi, Bože všehomíra, a shlédni na nás, *
a ukaž nám světlo svého slitování.
Svou bázní pronikni všechny pohany, *
kteří tě nehledají,
aby poznali, že není Boha kromě tebe, *
a aby vyprávěli o tvých mocných činech.
Zdvihni svou ruku na cizí národy, *
ať vidí tvoji moc!
A jako jsi před nimi na nás ukázal svou svatost, *
tak se na nich proslav před našima očima,
aby tě poznali, jako my jsme poznali, *
že není Boha mimo tebe, Pane!
Znovu čiň znamení, opakuj divy, *
oslav svou pravici, své mocné rámě.
Shromáždi všechny Jákobovy kmeny, †
aby poznali, že není Boha mimo tebe, *
a aby vyprávěli o tvých mocných činech.
Dej jim znovu dědictví, *
jako měli od pradávna.
Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
a svůj lid svou slávou. △
Ant. Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.
Ant. 3 Požehnaný jsi, Pane, na nebeské obloze.
O Boží slávě vypravuje nebe, †
obloha hlásá díla jeho rukou, *
den dni to říká, noc to šeptá noci.
Není to ani řeč a nejsou slova: *
hovoří takto hlasem nepostižným.
Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
zní mluva nebes na sám konec světa, *
až tam, kde slunci vybudoval stan.
Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
těší se jako běžec před závodem.
Vychází od jednoho konce nebes †
a běží zas až na opačný konec, *
před jeho žárem nic se neschová. △
Ant. Požehnaný jsi, Pane, na nebeské obloze.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Jer 15, 16
Když se nalezla tvá slova, byla mi pokrmem; tvé slovo se mi stalo radostí a potěšením srdce, protože mám tvé jméno, Hospodine, Bože zástupů!
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
Jásejte vstříc Pánu, spravedliví, * zbožným sluší vroucí chvalozpěv. Jásejte.
Zazpívejte mu novou píseň. * Zbožným sluší vroucí chvalozpěv. Sláva Otci. Jásejte.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Požehnaný buď Pán, protože nás navštívil a vysvobodil.
PROSBY
Náš Spasitel nás učinil královským kněžstvem, abychom přinášeli oběti Bohu příjemné. Vděčně ho tedy vzývejme:
Pane, zachovej nás ve své službě.
Kriste, věčný Veleknězi, tys dal svému lidu podíl na svém kněžství,
uděl nám, abychom stále přinášeli duchovní oběti Bohu příjemné.
Uštědři nám v hojnosti plody svého Ducha,
trpělivost, dobrotu a vlídnost.
Ty, který jsi láska sama, dej, ať jsme s tebou v lásce spojeni,
ať správně jednáme, abychom tě chválili také svým životem.
Pomáhej nám hledat to, co je užitečné pro naše bratry,
aby snáze dosáhli spásy.
Otče náš.
MODLITBA
Bože, tys proslavil blahoslaveného papeže Benedikta velikou bratrskou láskou a službou nejvyššího pastýře tvého stádce; dej nám na jeho přímluvu, abychom vždy žili ve vzájemné lásce a ve svornosti vytrvale sloužili církvi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky