22. srpen 2025

Panny Marie Královny
Památka

Liturgické texty i písně a modlitby vyjadřující lidovou zbožnost označovaly Pannu Marii odedávna titulem Královny. V roce 1955, kdy se slavilo sté výročí prohlášení článku víry o neposkvrněném početí Panny Marie, stanovil Pius XII., aby se v poslední květnový den konala liturgická oslava Panny Marie Královny. Přenesením této památky na osmý den po slavnosti nanebevzetí se má zdůraznit jejich vzájemná souvislost a vnitřní návaznost.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Nad všemi tvory ve výši

Královno, Panno, stanulas.

Zdobí tě v míře nejvyšší

úchvatný jas všech jejích krás.

Tys v mysli před vším stvořením

tvůrčímu Slovu zářila,

proto jsi předurčena jím,

bys Tvůrce svého zrodila.

Jak z výšky kříže Kristus Král

v purpuru krve vládnoucí,

i ty s ním, Panno, neseš žal

a teď všech živých matkou jsi.

Nesmírnou slávou zářící,

k nám chválícím tě shlédni již

a píseň, kterou ze srdcí

ti vydáváme, věrně slyš.

Ať Otce s Utěšitelem

i tvého Syna lidstvo ctí,

že ozdobil tě oděvem

svých nejvzácnějších milostí. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Žalm 54 (55), 2-15. 17-24
Proti zrádnému příteli
Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)
I

Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *

nestraň se mých úpěnlivých proseb,

slyš mě pozorně a vyslyš mě, *

neklidný jsem ve své sklíčenosti.

Zděšený jsem křikem nepřátel, *

útiskem a zlobou bezbožníků.

Rozpoutali zhoubu proti mně, *

zuřivě se na mne osopují.

Srdce se mi v prsou tetelí, *

úzkost smrtelná mě zachvátila.

Padá na mě strach a zděšení, *

leží na mně nevýslovná hrůza.

Říkám si: „Mít křídla holubí, *

uletěl bych, až bych došel klidu.“

Uletěl bych rád co nejdále, *

noclehem bych zůstal někde v poušti.

Vyhledal bych si tam útulek *

na ochranu před divokým vichrem. 

Ant. Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

II

(Zachraň mě) před bouřením jejich hrdel, Pane, †

před záplavou jejich jazyků. *

V městě vidím násilí a sváry.

Ve dne v noci brousí kolem něj, †

po hradebních zdech je obcházejí, *

uvnitř vládne bezpráví a útisk.

V jeho středu číhá záhuba, *

klam a křivda z tržišť neodchází.

Kdyby potupil mě nepřítel, *

křivdu od něj dovedl bych snášet;

kdyby na mě tak zle dotíral, *

kdo mě nenávidí, schoval bych se.

Tys však to byl, člověk jako já, *

ty, můj blízký důvěrník a přítel!

Slasti přátelství jsme ty a já *

prožívali spolu v domě Páně. 

Ant. Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi, a on tě zachová.

III

Já však budu k Pánu volat dál, *

Pán se smiluje a zachrání mne.

Večer, za jitra i v poledne *

budu kvílet z hloubi svého srdce.

On mé naříkání vyslyší, *

vysvobodí pokojně můj život.

Neboť lučištníci blízko jsou, *

z blízkosti už na mne dotírají.

Ismael a Jaalam a ti, *

kteří obývají na východě,

na výměnu nepřistupují, *

neboť odmítají bát se Boha.

Každý proti jeho přátelům *

zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.

Nad máslo je hladší jeho řeč, *

ale v srdci hotoví se k boji;

slova lahodnější oleje, *

ale jsou to vytasené meče.

Svěř se Pánu ve své nesnázi, †

on tě zachová a nedopustí, *

aby spravedlivý padl navždy.

Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *

že se muži krvaví a lstiví

nedožijí půlky života! *

Kdežto já jen v tebe důvěřuji. 

Ant. Svěř se Pánu ve své nesnázi, a on tě zachová.

Můj synu, dbej na moji moudrost.

K mým výrokům nakloň své ucho.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

30,1-18

Marnost smluv uzavřených s jinými národy

„Běda buřičským synům – praví Hospodin.

Strojíte plány, ale ne moje,

uzavíráte smlouvy, ale ne v mém duchu,

a tak hromadíte hřích na hřích.

Odcházíte a sestupujete do Egypta

– neptáte se však mých úst –

hledáte ochranu u faraona,

utíkáte se do stínu Egypta.

Faraonova ochrana vám bude k hanbě,

útěk do stínu Egypta k potupě.

I když jsou jeho knížata v Soanu

a jeho poslové odešli do Chanes,

všichni se zklamou

v národě, který jim neprospěje;

není k prospěchu ani k užitku,

ale k potupě a k hanbě.“

Výrok o soumarech v Negebu:

Zemí soužení a tísně,

zemí lvic a řvoucích lvů,

zmijí a okřídlených draků

nesou na hřbetech oslů své bohatství,

na hrbech velbloudů své poklady

národu, který jim neprospěje.

Pomoc Egypta je jalová a marná.

Proto jsem ho nazval: „Obluda v klidu“.

Nyní jdi, napiš to před nimi na desku,

vryj to jako nápis,

aby to bylo pro příští dobu,

na svědectví provždy.

Neboť je to vzpurný lid,

prolhaní synové,

synové, kteří nechtějí slyšet Hospodinův zákon.

Říkají vidoucím: „Nemějte vidění!“

a věštcům: „Nevěštěte nám, co je správné!

Mluvte o tom, co se nám líbí, mějte vidění klamná!

Odchylte se od cesty, odbočte ze stezky,

dejte nám pokoj se Svatým Izraele!“

Proto tak mluví Svatý Izraele:

„Za to, že jste pohrdli tímto slovem,

že jste doufali ve zvrácenost a nevěrnost

a na ně se spoléhali,

za to pro vás bude tato nepravost

jako trhlina, hrozící pádem

a provalující se ve vysoké zdi,

která se náhle, znenadání zhroutí.

Rozbije se, jako bývá bez milosti rozbita

hrnčířská nádoba,

že se nenalezne mezi jejími zlomky střepina,

kterou by se vzal ohníček z ohniště

nebo kterou by se z cisterny nabrala voda.“

Proto tak řekl Pán, Hospodin, Svatý Izraele:

„Jestliže se obrátíte a zůstanete klidní,

budete zachráněni;

v pokoji a důvěře je vaše síla.“

Vy však jste nechtěli a řekli jste:

„Nikoli! Na koních utečeme!“

– proto také budete utíkat!

„Vsedneme na rychlé oře!“

– proto také rychlí budou vaši stihatelé!

Tisíc vás se zděsí hrozby jediného

a před hrozbou pěti utečete všichni,

až zůstanete sami

jako žerď na vrcholu hory

a jako korouhev na pahorku!

A přece Hospodin čeká, aby se smiloval nad vámi,

a přece se zvedá, aby se slitoval nad vámi,

neboť Hospodin je spravedlivý Bůh;

šťastní jsou všichni, kdo doufají v něho!

RESPONSORIUM

Iz 30,15.18

Jestliže se obrátíte a zůstanete klidní, budete zachráněni; * v pokoji a důvěře je vaše síla.

Hospodin čeká, aby se smiloval nad vámi; šťastní jsou všichni, kdo doufají v něho. * V pokoji.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna

(Hom. 2 super Exsurgens Maria: Cod. vat. lat. 1122, fol. 190-191)

Táhni nás za sebou, Královno milosrdenství, ke svému trůnu

Maria jediná vskutku stojí nade všemi, zůstávajíc v plnosti slávy nezměnitelná, neboť její přebývání bylo vždycky v nebesích a vždycky byla plná Krista, toho, jejž nosila pod svým srdcem. Stalo se tak zastíněním od Ducha Svatého, který do ní vstoupil, zcela ji pronikl, zdokonalil a nade všechny andělské i lidské zástupy povýšil. Panenského a neporušeného jejího těla se z vůle Boží nedotkla žádná křehkost plodící zkázu hříchu. Neboť Maria byla milosti plná, byla dílem podivuhodným, jak se slušelo na božské Slunce, které v ní mělo přebývat, dílem převyšujícím všechnu dokonalost andělskou i lidskou. Nadmíru jasně se to zjevuje v početí Božího Slova.

Jaký to důvěrný svazek s celou Trojicí! Na zemi stojíc, nebes se dotýká, ano, proniká až do nejvyššího nebe a vidíme ji usedat na trůn po Synově pravici. Nepřichází z nejzazších končin země jako královna ze Sáby, aby slyšela moudrost Šalomounovu; přichází patřit na samu věčnou Moudrost, mít na ní účast, kochat se bez konce rozkoší nebeské blaženosti.

Ty slavná, vznešená, nade všechny vyvýšená Rodičko Boží neposkvrněná! Kdo by tě mohl vyzdvihnout po tvém Synu do větších výšin na zemi i na nebi, když ses směla stát Matkou nejvyššího Boha? Jak bychom tě my na zemi mohli ještě více vyvýšit, když tě na nebi Pán vyvýšil nade všemi hvězdami nebe a nade všemi zeměmi světa?

Celá církev ti proto vzdává hold, zpívá ti písně a chvalozpěvy, vyznává svou oddanost a šíří světem tvou slávu, i když to není nic proti tvé slávě v nebeském Jeruzalémě.

Ano, paní naše, tys vždycky s novou silou vystupovala k Bohu, k tvé stále větší cti a slávě tě Bůh přijal za svou, a když tvůj Syn zasedl po Otcově pravici, zasedla jsi na trůn spolu s ním. Pamatuj proto na nás, kteří se topíme v hlubokém bahně, a podej nám svou pravici, abychom mohli povstat s tebou. Táhni nás za sebou, Královno milosrdenství, do výšin nebeské vlasti, ke tvému trůnu, a veď nás za vůní tvých olejů až do radosti věčné. Skrze Ježíše Krista, tvého Syna, který s Otcem a Svatým Duchem žije a kraluje na věky věků.

RESPONSORIUM

Srov. Zj 12,1; Žl 44 (45),10

Na nebi se objevilo veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama: * kolem hlavy má korunu z dvanácti hvězd.

Královna stojí po tvé pravici, ofirským zlatem skvěle zdobená. * Kolem.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, podle tvé vůle se Matka tvého Syna stala také naší Matkou a Královnou; dej, ať podpořeni její přímluvou dosáhneme slávy, kterous nám připravil ve svém věčném království v nebi. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky