Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Zachránce lidstva, Kriste, světa Tvůrce,
Vládce nad vládci, obávaný Soudce,
slyš naše prosby, jež s chválami tvými
laskavě přijmi.
Pějem ti chvály ještě v noční době,
dopřej, ať jsou vždy milé zvláště tobě,
nás, Zdroji světla, osvěž a zbav tísní
nebeskou písní.
K šlechetným skutkům uděl nám dny přejné,
dej život, jejž nám zlá smrt neodejme,
by každý náš čin sloužil neustále
k věčné tvé chvále.
Zapal nám s ledvím naše nitro celé
svým božským ohněm uchovej nás bdělé,
ať všichni lampy ve svých rukou máme
v nichž světlo plane.
Stejná buď sláva nebeskému Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
ať také Ducha, rovného jim mocí,
ctí vesmír celý. Amen.
Během dne:
Kriste, ty světlo, lásko, naše žití,
radosti světa, dobro nekonečné,
přišel jsi krví svou nás vykoupiti
z pout smrti věčné.
Do srdcí vlej nám lásku ohněm živým,
dej naší víře stále jasně hořet,
nauč nás přinést z čisté lásky k bližním
vždy každou oběť.
Ať se už od nás vzdálí zloduch zrádný,
přemožen silou, která proudí z tebe,
ať sídlí stále tvůj Svatý Duch s námi,
seslaný z nebe.
Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
nad světy všemi. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
abych se neprohřešil jazykem;
a pokud bude bezbožník stát blízko, *
budu svá ústa držet na uzdě.
Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
ale má bolest jen se zjitřila,
srdce se v těle prudce rozpálilo. †
Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
a já jsem musil nahlas promluvit:
„Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
a jakou míru dní mám před sebou, *
ať poznám tak svou pomíjejícnost.“
Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
v tvých očích je můj život jako nic, *
a každý člověk jenom jako dech,
jen jako stín se tady člověk mihne, †
jen jako dech je všechno bohatství, *
jež hromadí, a neví pro koho. △
Ant. Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.
Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
Jen k tobě upínám svou naději.
Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
bláznům mě nenechávej na posměch!
A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
protože všechno je tvé řízení.
Odejmi ode mne své navštívení! *
Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
Člověka za hřích postihuješ trestem †
a ničíš jeho nádheru jak mol: *
je každý člověk jenom jako dech.
Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
poutník jak všichni moji otcové.
Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
dříve než odejdu a zaniknu. △
Ant. Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.
Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.
Co ty tak silácky se chlubíš *
špatností vůči zbožným?
Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
jazyk máš jako břitvu.
Zlo ti je milejší než dobro, *
lež je ti víc než pravda.
Máš rád jen zraňující slova, *
jazyku pomlouvačný!
Bůh zato zahubí tě navždy, †
ze stanu vyvleče tě, *
ze země živých vytne.
Dobří to spatří plni bázně, *
on sám jim bude pro smích:
„Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
hledat své útočiště,
jen v majetek svůj doufal, *
na ničemnosti stavěl.“
Já však se jak strom olivový *
zelenám v domě Božím,
spoléhám vždy a stále *
na Boží slitování.
Navždy ti budu vzdávat díky *
za toto tvoje dílo,
tvé jméno před věrnými chválit *
za tvoji dobrotivost. △
Ant. Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.
Doufám, Pane, z duše doufám.
Na tvé slovo vyčkávám.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Samuelovy
24,1-4.10-18.24b-25
Sčítání lidu a zbudování oltáře
Hospodin znovu vzplanul proti Izraeli hněvem a podnítil Davida proti nim: „Jdi, sečti Izraele a Judu!“ Král David řekl Joabovi a velitelům vojska, kteří byli s ním: „Projděte všechny izraelské kmeny od Danu až po Beršebu a spočítejte lid, abych znal jeho počet.“ Joab králi namítl: „Nechť Hospodin, tvůj Bůh, zvětší tvůj lid jak chce, třeba stokrát. Kéž na vlastní oči to král, můj pán, vidí. Ale proč král, můj pán, o to tak stojí?“ Královo rozhodnutí bylo však pro Joaba a velitele vojska nezvratné. Joab s veliteli vojska vyšel od krále, aby sečetl lid Izraele.
Ale potom David pocítil v srdci výčitky, že dal lid sečíst, a řekl Hospodinu: „Těžce jsem zhřešil tím, co jsem udělal. Proto, Hospodine, odpusť nepravost svému služebníku. Jednal jsem velmi pošetile.“
Když David ráno vstal, dostal jeho věštec Gad Hospodinovo slovo: „Jdi a řekni Davidovi: Tak praví Hospodin: Tři věci ti předkládám: vyvol si jednu z nich a já ti to udělám.“ Gad šel k Davidovi oznámit mu to a řekl: „Mají ti na tvou zem přijít tři roky hladu? Nebo chceš po tři měsíce utíkat před svým nepřítelem, který tě bude pronásledovat? Nebo má být ve tvé zemi po tři dny mor? Proto si rozmysli a uvaž, co mám odpovědět tomu, kdo mě poslal.“ David řekl Gadovi: „Jsem ve veliké tísni; padněme raději do rukou Hospodina, neboť jeho milosrdenství je veliké, do rukou člověka upadnout nechci.“
Hospodin tedy seslal na Izraele mor, od toho jitra až do stanovené doby, a pomřelo z lidu od Danu až po Beršebu sedmdesát tisíc lidí. Hospodin poslal anděla do Jeruzaléma, aby jej hubil. Ale Hospodin litoval neštěstí a řekl andělovi, který hubil lid: „Dost. Stáhni svou ruku zpět!“ – Hospodinův anděl byl u humna Jebuzity Arauna.
Když David viděl anděla bít do lidu, řekl Hospodinu: „Já jsem zhřešil, já jsem se dopustil nepravosti! Ale tito, ovce, co udělali? Prosím, ať je tvá ruka proti mně a proti domu mého otce!“
Toho dne přišel Gad k Davidovi a řekl mu: „Vystup a postav Hospodinu na humně Arauna Jebuzity oltář.“
David tedy koupil to humno i skot za padesát šekelů stříbra. I vybudoval tam David Hospodinu oltář a obětoval zápalné a pokojné oběti.
Hospodin prosby za zemi přijal a pohroma byla od Izraele odvrácena.
RESPONSORIUM
Srov. 1 Kron 21,15; 2 Sam 24,17
Rozpomeň se, Pane, na svou smlouvu a řekni bijícímu andělu: Ať se již odtáhne tvá ruka, * aby nebyla zpustošena země a abys nezahubil vše, co žije.
Já jsem zhřešil, já jsem se dopustil nepravosti! Ale tito, ovce, co udělali? Ať se odvrátí, prosím, Pane, tvůj hněv od tvého lidu. * Aby nebyla.
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno ze dvou následujících:
Z listu svatého Františka Fernandeze de Capillas z vězení svému představenému
(Desde la cárcel a su superior. Manuscrito en el archivo de la provincia del Rosario)
Ježíš budiž vaším průvodcem, bratře. Vím dobře, že nebudete bez trápení, spíše dosud se svatou žárlivostí v této trýzni. Proto si buďte jist, že ten, kdo mě sem vydal, je náš Pán a Bůh, a že z důvodu přebývání zde nestačí k mému vyproštění odtud lidské zásahy, dokud nepřijde hodina, pro niž Pán Ježíš Kristus určil mě odtud vyprostit.
Mandarín rozkázal, aby mě uvrhli do vězeňské cely s nohama v kládě a od té chvíle píšu na ten kousek papíru, který jsem našel náhodou na tomto místě, kde vše chybí. Jsou tu jen slzy ubohých uvězněných, zmírajících hladem a zimou, a není tu nikdo, kdo by na jejich slzy dal. Nanejvýš jim dávají polévku uvařenou z rýže a já se s nimi dělím o to, co dostávám, a sloužím jim tím, co mi pošlou, a jsem z toho velmi šťastný.
Ve městě už vědí, co je naším svatým zákonem. Mnohokrát to bylo kázáno veřejně i v soukromí. Jiného dne se dostatečně prokázala pravda našeho zákona, když jsem viděl všechny trpět pro ni se stejným smýšlením a když jsem odpovídal prostřednictvím tlumočníka na vše, z čeho nás obviňují. A dobře smýšlející zůstali uspokojení z toho, že náš zákon neobsahuje takové špatnosti, takže zlovolným již nedostačují ani důvody ani autorita učenců.
Učiňte, aby se za mě všichni modlili, aby mi Bůh, náš Pán, dal statečnost, jestliže snad zeslábnu v důsledku většího trýznění, abych ho oslavil smrtí a abych ve všem byl odevzdán do vůle našeho Pána. Už znám, co to je slabost, a jindy už jsem zažil, jak jsou pravdivá slova Páně, že mi ve slabostech udělí jinou než přirozenou sílu a že si nebude všímat těla, ale že na ně bude pohlížet, jako by mi nepatřilo, a že mi takto nedá nic, co by mě usoužilo, jak to chce tyran, až dokud mi nevezme život. Všichni dobře zpozorovali, že nelpím na životě, a mandarín mi sdělil, že mě chtějí popravit, aby mě zkoušel. Odpověděl jsem mu, ať udělá, co chce, že je mi jedno, zda zemřu nyní, nebo někdy jindy.
Starost o bratry ať vás nesvede, abyste dali tomu mandarínovi peníze na moje výkupné. Pán nám neposlal peníze na to, abychom je dali tyranu, ani jsem nečetl, že by během minulých pronásledování vysvobozovali služebníky Páně ze smrti penězi – tím spíše již předem – a že by to, co je pro chudé, dali tyranovi. Vždyť posvátní služebníci se obvykle uchylovali k svému Bohu, aby je vysvobodil, a pokud to bylo třeba, Pán je vysvobodil, tak jak vysvobodil Petra a další. Jasně jsem pochopil, že Pán mě sem vsadil, a že mě odtud vyprostí, pokud jsem hoden být křesťanům k nějakému prospěchu, a pokud ne, vezme mě s sebou, aby přestala má vidění.
RESPONSORIUM
Srov. Mt 10,18-20; Řím 8,38-39
Duch svatý vložil do jeho úst slova moudrosti na obranu víry před soudci. * Zasloužil si korunu vítězství.
Ani vězení, ani muka, ani sama smrt ho nemohly odloučit od Boží lásky. * Zasloužil.
Nebo:
Z homilie svatého papeže Jana Pavla II. při kanonizaci čínských mučedníků
(Osservatore Romano, 2.-3. října 2000)
Darováním svého života zvěstovali spásonosné slovo
Tvé slovo je pravda, posvěť nás v lásce. Tato prosba, ozvěna modlitby, jíž se Kristus obrací k Otci po Poslední večeři, jako by vystupovala ze zástupu svatých a blahoslavených, které pokolení za pokolením vzbuzuje Duch Boží ve své církvi.
Dnes, dva tisíce let od počátku naší spásy, si přivlastňujeme tato slova, když máme před očima příklad svatosti Augustina Žao Ronga a 119 druhů, čínských mučedníků. Bůh Otec je posvětil svou láskou a vyslyšel tím přání svého Syna, který rozepjal ruce na kříži, svou smrtí na kříži zničil smrt a zvěstoval slávu zmrtvýchvstání, aby si získal svatý lid.
Zákon Páně působí radost. Tato slova responsoriálního žalmu odpovídají zkušenosti Augustina Žao Ronga a 119 druhů, mučedníků. Vydaná svědectví, která je s námi spojila, nám v jejich duchu dávají zahlédnout stopy hluboké vyrovnanosti a radosti.
Církev děkuje svému Pánu, že jí žehná a zavlažuje světlem a leskem svatosti těchto synů a dcer Číny. Prozřetelnost nám dopřává pokračovat v díkůvzdání Bohu za to, že dává církvi stále nové příklady evangelijního života a hrdinského svědectví. Mladá dívka Anna Wang ve věku 14 let odolává výhrůžkám kata, který ji vyzývá k odpadu od víry, a během přípravy na popravu stětím prohlašuje se zářící tváří: „Brána nebe je otevřena všem“ a pak třikrát zašeptá „Ježíši!“ A osmnáctiletý Či Žuzi neohroženě provolává těm, kdo mu právě uťali pravou ruku a chtějí mu stáhnout zaživa kůži: „Každý kousek mého těla a každá kapka mé krve vám budou znovu ukazovat, že jsem křesťan.“
Podobné přesvědčení a radost dosvědčilo dalších 85 Číňanů, mužů i žen různého věku a postavení – kněží, řeholnice i laici – když stvrdili svou nepomíjivou věrnost Kristu a církvi darem svého života. To se stalo během různých staletí v komplikovaných a obtížných obdobích čínských dějin. Církev chce touto kanonizací poukázat na hrdinskou věrnost těchto čínských synů a dcer, kteří se nenechali zastrašit hrozbou krutého pronásledování. Církev chce uznat, že tito mučedníci jsou nám všem příkladem odvahy a důslednosti i chloubou vznešeného čínského lidu, a je si vědoma, že v mučednících má nejen příklady k následování, ale také přímluvce u Otce. Potřebujeme totiž jejich pomoc, protože jsme voláni v každodenním životě ke stejné oddanosti a věrnosti, které ve své době ukázali mučedníci.
V tomto zástupu mučedníků září také 33 misionářů a misionářek, kteří opustili svou vlast a snažili se sžít s čínskou realitou, jejíž charakteristické rysy s láskou přijímali v touze hlásat Krista a sloužit tamějšímu lidu. Tam se též nacházejí jejich hroby, což naznačuje jejich definitivní příslušnost k Číně, kterou navzdory svým lidským omezením upřímně milovali a pro niž strávili všechny své síly. „My jsme nikdy neudělali nikomu nic zlého, naopak jsme mnohým učinili mnoho dobrého,“ odpověděl biskup Francesco [Frančesko] Fogolla gubernátorovi, který se ho chystal udeřit svým mečem.
Dnes na ně pohlížíme v jejich slávě a vzdáváme díky Bohu, který používá ubohé nástroje pro své velkolepé dílo spásy. Oni zvěstovali také darem svého života spásonosné Slovo a dali mnohé popudy pro rozvíjení lidské důstojnosti.
RESPONSORIUM
2 Kor 4,11.16.17; Řím 8,18
Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, ale neklesáme na mysli, neboť nynější lehké břemeno utrpení * zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy.
Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. * Zjednává.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty jsi dal svatému mučedníku Františkovi a jeho druhům život plný lásky k tvému jménu a velkou sílu při hlásání víry; dej, ať se na jejich přímluvu šíří tvé jméno v zemích, kde hlásali evangelium, a nám dej pevnost ve víře, kterou zpečetili svou krví. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky