15. listopad 2025

Sv. Alberta Velikého, biskupa a učitele církve
Památka
pro dominikány (OP)

Narodil se kolem roku 1190 v Lauingenu v bavorském Švábsku jako syn hraběte z Bollstädtu. Studoval v Padově filosofii a pravděpodobně medicínu. V roce 1223, ovlivněn kázáním blahoslaveného Jordána, vstoupil do řádu sv. Dominika. Do německé provincie se vrátil jako lektor teologie a vyučoval pak v mnoha německých klášterech. V roce 1245 byl promován na magistra teologie a převzal katedru teologie na pařížské univerzitě. Jeho nejznámějšími žáky byli svatý Tomáš Akvinský, Petr z Tarentasie (blahoslavený Inocenc V.) a blahoslavený Ambrož Sansedoni. V roce 1254 byl zvolen německým provinciálem. Vzdal se tedy své profesorské činnosti a vydal se na cesty. Od roku 1257 se mohl znovu věnovat vyučování. 5. ledna 1260 jej papež jmenoval biskupem v Regensburku. Albert začal s reformou diecéze – osobně ji vizitoval, kázal, konal bohoslužby, seznamoval se se stavem jednotlivých farností, klášterů a jiných institucí. Setkal se však s velkým nepochopením. V roce 1262 rezignoval, ale papež si jej ponechal u svého dvora. V roce 1263 jmenoval papež Alberta kazatelem křížové výpravy v Německu a Čechách. Po papežově smrti v roce 1264 se Albert uchýlil do konventu ve Würzburku, kde dokončil celou řadu svých knih. V roce 1270 jej magistr řádu poslal do Kolína, kde pak žil až do své smrti. Zemřel 15. listopadu 1280 a byl pohřben v kolínském dominikánském kostele pod hlavním oltářem. Hned po své smrti byl lidmi uctíván jako světec. Beatifikoval jej v roce 1622 Řehoř XV. V roce 1798 byly jeho ostatky přeneseny do kostela sv. Ondřeje v Kolíně. 16. prosince 1931 jej bl. Pius XI. kanonizoval a prohlásil za učitele církve, v roce 1941 jej Pius XII. jmenoval patronem přírodních věd.

Ranní chvály

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Jitřenka poslem slunce je,

temnoty noci zahání,

vybízí, bychom po zpěvu

ve stopách Albertových šli.

Mnohých se apoštolem stal,

spásy jim cestu zvěstoval,

by z temnot spánku povstali,

Kristovo světlo šířili.

Jako horlivý služebník

své stádce bránil před škůdci,

chránil, k jednotě přiváděl,

života zdroj on ukázal.

Pokoj jsi hájil horlivě,

Alberte, tady na zemi,

teď pokoj věčný na nebi

vyprošuj také pro všechny.

Chvála a věčná sláva buď

Bohu Otci i se Synem,

též Duchu, jenž je Zastáncem,

kéž na věky zní vesmírem. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Toto posvátné vědění se získává spíš modlitbou a zbožností než studiem.

Žalm 91 (92)
Chvála Boha Stvořitele
Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)

Dobré je oslavovat Pána, *

opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,

zrána tvou milosrdnost hlásat, *

za noci potom tvoji věrnost

s desítistrunnou harfou, s lyrou *

a s chvalozpěvy při citeře.

Blažíš mě, Pane, svými skutky, *

já plesám nad dílem tvých rukou.

Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *

jak myšlenky tvé přehluboké!

Nerozumný to nepochopí, *

bláhový pro to nemá smysl.

Ať jako plevel bují hříšní, *

ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,

to všechno jim je k věčné zkáze: *

ty však jsi navždy svrchovaný!

Neboť hle, tvoji nepřátelé, †

tví nepřátelé, Pane, zhynou, *

bezbožní budou rozprášeni.

Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *

olejem čerstvým pomazals mě.

Zvysoka shlížím na odpůrce, *

naslouchám řečem pomlouvačů.

Jak palma vzkvete spravedlivý, *

vzroste jak libanonský cedr.

Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *

pokvetou na nádvořích Božích.

Ponesou ovoce i v stáří, *

zůstanou šťavnatí a svěží

a budou svědčit: Pán je věrný, *

je skála má, je právo samo! 

Ant. Toto posvátné vědění se získává spíš modlitbou a zbožností než studiem.

Ant. 2 Pane, uč mě, aby můj strom neměl kořeny v zemi, ale v nebi, abych neposkytoval listí slov, ale spíše ovoce dobrých skutků.

Kantikum
Bůh obnoví svůj lid

Ez 36, 24-28

Budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem. (Zj 21, 3)

Vezmu vás z národů †

a shromáždím ze všech zemí, *

a přivedu do vaší země.

Vyleji na vás čistou vodu †

a očistíte se od všech vašich nečistot, *

a ode všech vašich model vás očistím.

Dám vám nové srdce *

a nového ducha vložím do vašeho nitra,

vezmu z vašeho těla srdce kamenné *

a dám vám srdce z masa.

Svého ducha vložím do vás †

a učiním, abyste chodili v mých přikázáních *

a dbali na má ustanovení a konali je.

Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, †

a budete můj lid *

a já budu váš Bůh! 

Ant. Pane, uč mě, aby můj strom neměl kořeny v zemi, ale v nebi, abych neposkytoval listí slov, ale spíše ovoce dobrých skutků.

Ant. 3 Bože, dal jsi nám život smrtí svého Syna a živíš nás jeho Tělem a Krví. Buď od nás na věky veleben!

Žalm 8
Velebnost Boží a důstojnost člověka
Všechno podřídil pod jeho nohy, a jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi. (Ef 1, 22)

Pane, náš vladaři, †

podivuhodné je po celé zemi tvé jméno, *

velebnost svou jsi rozestřel po celém nebi!

Navzdory odpůrcům †

už v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu, *

že musí zmlknout, kdo zná jen záští a pomstu.

Hledím-li na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *

anebo na měsíc, na hvězdy, jak jsi je stvořil:

co tu je člověk – a přesto na něho myslíš! *

Co tu je smrtelník – přesto se o něho staráš!

Učinil jsi ho jen o málo menším, než andělé jsou, *

ověnčil jsi ho slávou a ctí;

jeho jsi učinil vládcem nad dílem rukou svých, *

všechno mu k nohám položil:

ovce a dobytek všechen a navíc i polní zvěř, †

na nebi ptáky a v moři ryby a vůbec vše, *

co jen se hemží stezkami vod.

Pane, náš vladaři, *

podivuhodné je po celé zemi tvé jméno. 

Ant. Bože, dal jsi nám život smrtí svého Syna a živíš nás jeho Tělem a Krví. Buď od nás na věky veleben!

KRÁTKÉ ČTENÍ

Job 38, 4-7; 42, 1-2

Kde jsi byl, když jsem kladl zemi základy? Pověz mi, víš-li to! Víš, kdo stanovil její rozměry nebo kdo na ni roztáhl míru? Na čem jsou upevněny její základy nebo kdo položil její úhelný kámen, když mě chválily sborem jitřní hvězdy a všichni synové Boží jásali? Job odpověděl Hospodinu a řekl: „Vím, že všechno zmůžeš, že nemožný ti není žádný záměr.“

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

Spravedlivého vedl Pán * po správných cestách. Spravedlivého.

A ukázal mu království Boží. * Po správných cestách. Sláva Otci. Spravedlivého.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Albert oslavil Pána strohostí života, zbožnou modlitbou, láskou k bratřím, rozdáváním nauky.

Nebo: Věnuj, můj synu, pozornost mé moudrosti a nakloň své ucho k výrokům mých úst. Neboť Pán dal v moudrosti základy zemi a svou rozvahou upevnil nebesa.

PROSBY

Klaňme se Bohu, neboť on dal skrze svého Syna světu naději a život, a pokorně prosme:

Bože, vyslyš nás.

Pane a Otče všech, tys nám dopřál dočkat se začátku tohoto dne,

dej nám i milost žít s Kristem ke tvé chvále.

Zachovej nám víru, naději a lásku,

které jsi vlil do našich srdcí.

Uč nás stále pozvedat naši mysl k tobě,

abychom ochotně odpovídali na tvé volání.

Nedej nám podlehnout zlým úkladům a nástrahám

a odvrať naše kroky od každé špatnosti.

Otče náš.

MODLITBA

Bože, tys naučil svatého biskupa Alberta uvádět v soulad lidskou moudrost a zjevenou pravdu; veď nás, prosíme, ať jako on rozvojem vědeckého poznání hlouběji poznáváme tebe a více tě milujeme. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky