Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Když uzří dítě králové,
padají v prach a dary své,
zlato i myrhu s kadidlem
mu nesou s láskou v srdci svém.
Všimni si, Hochu, pečlivě
odznaku říše, moci své.
Tvůj věčný Otec trojí cíl
poslání tvému předurčil.
Kadidlo sábské, zlatý dar
hlásají, že jsi Bůh a Král,
zatímco vonné myrhy drť
předvídá temný hrob a smrt.
Slavnější jsi všech velkoměst,
Betléme, jemuž dáno jest,
že narodit se v tobě směl
vtělený Bůh, náš Spasitel.
Jak proroci to hlásali
a v Písmě zaznamenali,
mu Otec – Tvůrce – přikázal,
by vládu do svých rukou vzal.
Vládu nade vším, co kde jest,
nad zemí, moři, světy hvězd,
od východu až k západu,
od nebe k pekel základu.
Ježíši, tebe každý chval,
pohanům že ses ukázal,
i Otce, Ducha milosti,
po všechny věky věčnosti. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
abych se neprohřešil jazykem;
a pokud bude bezbožník stát blízko, *
budu svá ústa držet na uzdě.
Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
ale má bolest jen se zjitřila,
srdce se v těle prudce rozpálilo. †
Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
a já jsem musil nahlas promluvit:
„Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
a jakou míru dní mám před sebou, *
ať poznám tak svou pomíjejícnost.“
Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
v tvých očích je můj život jako nic, *
a každý člověk jenom jako dech,
jen jako stín se tady člověk mihne, †
jen jako dech je všechno bohatství, *
jež hromadí, a neví pro koho. △
Ant. Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.
Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
Jen k tobě upínám svou naději.
Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
bláznům mě nenechávej na posměch!
A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
protože všechno je tvé řízení.
Odejmi ode mne své navštívení! *
Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
Člověka za hřích postihuješ trestem †
a ničíš jeho nádheru jak mol: *
je každý člověk jenom jako dech.
Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
poutník jak všichni moji otcové.
Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
dříve než odejdu a zaniknu. △
Ant. Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.
Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.
Co ty tak silácky se chlubíš *
špatností vůči zbožným?
Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
jazyk máš jako břitvu.
Zlo ti je milejší než dobro, *
lež je ti víc než pravda.
Máš rád jen zraňující slova, *
jazyku pomlouvačný!
Bůh zato zahubí tě navždy, †
ze stanu vyvleče tě, *
ze země živých vytne.
Dobří to spatří plni bázně, *
on sám jim bude pro smích:
„Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
hledat své útočiště,
jen v majetek svůj doufal, *
na ničemnosti stavěl.“
Já však se jak strom olivový *
zelenám v domě Božím,
spoléhám vždy a stále *
na Boží slitování.
Navždy ti budu vzdávat díky *
za toto tvoje dílo,
tvé jméno před věrnými chválit *
za tvoji dobrotivost. △
Ant. Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.
Oslavuj Pána, Jeruzaléme.
On své slovo sesílá na zem.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
62,1-12
Blízkost vykoupení
Kvůli Siónu neumlknu,
kvůli Jeruzalému neutichnu,
dokud jeho spravedlnost nevzejde jak světlo,
dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň.
Tu národy uvidí tvou spravedlnost
a všichni králové tvou slávu.
Obdaří tě novým jménem,
které určí Hospodinova ústa.
Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce,
královskou čelenkou v dlani svého Boha.
Nebudeš se již nazývat „Opuštěná“
a tvá zem „Osamělá“.
Tvým jménem bude „Mé zalíbení je v ní“
a jméno tvé země „V manželství daná“,
neboť si v tobě zalíbil Hospodin
a tvá země dostane muže.
Jako se jinoch snoubí s pannou,
tak se s tebou zasnoubí tvoji synové.
Jako se raduje z nevěsty ženich,
tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe.
Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážné;
ani ve dne, ani v noci nikdy nesmějí mlčet.
Vy, kdo máte Hospodina upomínat, nedejte si pokoj,
nedejte pokoj jemu,
dokud nezaloží Jeruzalém,
dokud ho neučiní slavným na zemi!
Hospodin přísahal svou pravicí,
svým mocným ramenem:
„Už nedám tvé obilí
za pokrm tvým nepřátelům,
cizinci nebudou pít tvé víno,
které jsi s námahou získal.
Ano, jen ti, kdo žali obilí, budou z něho jíst
a chválit Hospodina,
jen ti, kdo sbírali hrozny,
budou pít víno v nádvořích mé svatyně.
Projděte branami, projděte,
připravte lidu cestu.
Upravte silnici, upravte, vyberte kamení,
zdvihněte znamení národům!“
Hospodin ohlašuje až do končin země:
„Řekněte siónské dceři:
Hle, přichází tvá spása,
u sebe má svou mzdu,
před sebou má svůj zisk.
Nazvou je: ‚Svatý lid,
vykoupení od Hospodina.‘
Ty pak dostaneš jméno ‚Vytoužené,
neopuštěné město‘.“
RESPONSORIUM
Iz 62,2.11.3
Národy uvidí tvou spravedlnost a všichni králové tvou slávu. * Pán ohlašuje až do končin země: „Hle, přichází tvá spása.“
Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou v dlani svého Boha. * Pán.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání připisovaného svatému knězi Hippolytovi
(Sermo in sancta Theophania, nn. 2.6-8.10: PG 10,854.858-859.862)
Voda a Duch
K Janovi přišel Ježíš a byl od něj pokřtěn. Jaká neuvěřitelná událost! Nekonečný proud, který oblažuje Boží město, je omýván trochou vody. Nepochopitelný pramen, jenž dává vzejít životu všech lidí a nemá konce, se ukryl ve skrovných a pomíjejících vodách.
Ten, jenž je všude přítomen a nikde není nepřítomen, nepochopitelný andělům a neviditelný lidem, přichází podle vlastního rozhodnutí ke křtu. A hle, otevřelo se mu nebe a ozval se hlas: To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.
Milován rodí lásku a nehmotné světlo rodí světlo nedostupné. To je ten, jenž byl nazván Josefovým synem a je mým Jednorozeným podle Boží podstaty.
To je můj milovaný Syn: onen hladový, jenž živí tisícové zástupy; zemdlený, jenž zemdlené občerstvuje; nemá, kam by hlavu položil, a všechno řídí svou rukou; trpí a léčí utrpení; na jeho hlavu dopadají políčky a jeho darem světu je svoboda; jeho bok je proboden a on napravuje bok Adamův.
Leč prosím, věnujte mi bedlivou pozornost: chci se totiž vrátit k prameni života a rozjímat o překypujícím prameni spásy.
Otec nesmrtelnosti seslal na svět nesmrtelného Syna, své Slovo; ten přišel k lidem, aby je omyl vodou a Duchem. Když nás obnovil k neporušitelnosti duše i těla, vdechl do nás ducha života a obklopil nás ze všech stran neporušitelnou výzbrojí.
Jestliže se tedy člověk stal nesmrtelným, bude i bohem. A jestliže se obnoven koupelí vody a Ducha Svatého stává bohem, seznáváme, že po zmrtvýchvstání bude také Kristovým spoludědicem.
Proto jako hlasatel dávám na vědomí a volám: Přistupte všechna pokolení národů k nesmrtelnosti, kterou dává křest. Toto je voda spojená s Duchem, jež zavlažuje ráj, zúrodňuje zemi, dává rostlinám vzrůst a živočichům plodnost. Mám-li všechno shrnout: znovuzrozením skrze tuto vodu člověk vstupuje do života, v ní byl pokřtěn i Kristus, do ní sestoupil Duch Svatý v podobě holubice.
Kdo tedy s vírou sestupuje do této koupele znovuzrození, odříká se ďábla a spojuje se s Kristem; odmítá nepřítele a vyznává, že Kristus je Bůh, svléká otroctví a odívá se darovaným synovstvím; od křtu se navrací jasný jako slunce a vyzařuje paprsky spravedlnosti; a co je nejdůležitější, stává se synem Božím a spoludědicem Kristovým.
Jemuž buď sláva a moc spolu s jeho nejsvětějším, dobrým a životodárným Duchem nyní i vždycky i po všechny věky věků. Amen.
RESPONSORIUM
Jan 1,32.34.33
Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. * Já jsem to viděl a dosvědčuji: „To je Syn Boží.“
Ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: „Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem Svatým.“ * Já jsem.
MODLITBA
Modleme se.
Prosíme tě, Bože, dej, ať v našich srdcích září tvé světlo, abychom mohli projít temnotami tohoto světa do věčné slávy nebeského domova. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky