5. srpen 2025

Úterý, mezidobí, 18. týden
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Do noci vstaňme, všichni spolu bděme,

o svatých žalmech přitom rozjímejme

a Pánu pějme srdci vznícenými

líbezné hymny.

Ať za své písně Vládci laskavému

můžeme jednou k sídlu nebeskému

v průvodu jeho svatých vystoupiti

ve věčné žití.

To, dobrý Bože, neváhej nám dáti,

Otče i Synu i ty, Duchu Svatý,

ať celým světem nikdy neustává

tobě znít chvála. Amen.

Během dne:

Sluch svého božství pozorný a vlídný

k modlitbě naší nakloň, Bože, z nebe.

Prosby svých věrných služebníků přijmi,

prosíme tebe.

Nachyl k nám z trůnu tváře rozjasněné,

vlej olej v lampy dohořívající,

ať vzplanou jasem, a zapuď vše temné

z hlubiny srdcí.

Zbav nás všech hříchů, pln soucitu s námi,

omyj z nás špínu, pouta hříchů sejmi,

viníků ušetř a laskavou dlaní

ležící zvedni.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,

i tobě, Synu, z Otce narozený,

s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí

nad světy všemi. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Žalm 36 (37)
Úděl dobrých a zlých
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5, 5)
I

Nerozhořčuj se nad špatnými, *

neřevni na ty, kdo pášou zlo!

Zakrátko zvadnou jako tráva, *

uschnou jak bujná bylina.

Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *

pokojně, věrně v své zemi žij,

Jen v Pánu měj své potěšení: *

po čem tvé srdce touží, on dá.

Svou cestu života svěř Pánu, *

důvěřuj, on už učiní své.

Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *

a tvému právu jak bílému dni.

Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †

nežárli na toho, komu se daří, *

i když je přitom samá lest.

Přemáhej hněv a zanech záští, *

nezlob se, z toho roste jen zlo.

Zlí totiž budou vyhlazeni; *

kdo v Pána doufá, podrží zem.

Jen ještě chvíli, a bezbožník zmizí: *

pohleď, tu stál – a není ho již!

kdežto pokorní obdrží zemi *

a hojný pokoj bude jim přán. 

Ant. Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

II

Bezbožník ukládá spravedlivému *

a zuby skřípe na něho.

Pán však se jeho úkladům směje, *

vidí už nadcházet jeho den.

Hříšníci tasí svoje meče, *

k výstřelu napínají luk,

jen aby skláli ubožáka, *

pobili všechny pokojné.

Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *

a jejich luky se přelomí.

Lepší je trocha poctivcova *

než velké jmění bezbožných;

protože hříšným se přerazí paže, *

kdežto poctivé podepře Pán.

Pán dobře zná život bezúhonných, *

dědictví jejich je navěky.

V neblahých dobách nebudou v hanbě, *

i za dnů hladu se nasytí.

Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *

vždyť všichni nepřátelé Páně

jsou jen jako to luční kvítí: *

zaniknou, odvanou jako dým.

Hříšník se dluží, aniž co vrací; *

dobrý však z lásky rozdává.

Ty, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *

ti, které proklel, vyhynou.

Pán posiluje kroky toho, *

čí život se mu zalíbil.

Padne-li, ležet nezůstane, *

vždyť Pán ho drží za ruku.

Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †

aby byl dobrý ponechán v bídě *

a jeho děti šly žebrotou.

Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *

v dětech svých bude požehnán.

Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *

zůstaneš takto navěky živ.

Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *

a neopouští svoje věrné;

zatímco nepoctiví zajdou, *

rod hříšných bude vyhlazen.

Jen spravedliví zdědí zemi, *

navěky na ní budou žít. 

Ant. Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

III

Ústa řádného mluví vždy moudře *

a jeho jazyk pravdivě.

V srdci si nese Boží zákon, *

krok jeho nezakolísá.

Za spravedlivým slídí hříšník *

a snaží se ho usmrtit.

Pán ho však nenechá napospas zlému, *

na soudu nedá ho odsoudit.

Doufej v Pána, choď jeho cestou †

a povýší tě k držení země, *

záhubu hříšných uvidíš.

Znával jsem hříšného násilníka, *

jak pyšný cedr se vypínal:

přišel jsem podruhé – nebylo ho, *

hledal jsem jej a nenašel!

Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *

takovým patří budoucnost.

Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *

potomstvo hříšných vyhyne.

Sám Pán je spásou spravedlivých, *

v čas nouze jim je ochranou.

Pán jim dá pomoc a vysvobození *

za to, že v něho doufají. 

Ant. Doufej v Pána, choď jeho cestou.

Jen ty mě moudrému vědění nauč.

Neboť tvým příkazům důvěřuji.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Amosa

7,1-17

Vidění zkázy Izraele

Toto mi ukázal Pán, Hospodin: Hle, on sám utvořil kobylky, když začala růst otava; bylo to po senoseči odvedené jako daň králi. Když už téměř sežraly zeleň země, prosil jsem: „Odpusť, prosím, Pane, Hospodine! Jak obstojí Jakub, vždyť je malý!“ Slitoval se tedy Hospodin kvůli tomu. „Nestane se to“ – řekl Pán, Hospodin.

Toto mi ukázal Pán, Hospodin: Hle, Pán, Hospodin, povolal k soudu oheň a ten zhltal velkou propast a hltá i Hospodinův úděl. Prosil jsem: „Přestaň, prosím, Pane, Hospodine! Jak obstojí Jakub, vždyť je malý!“ Slitoval se tedy Hospodin kvůli tomu: „Ani to se nestane“ – řekl Pán, Hospodin.

Toto mi ukázal Pán, Hospodin: Hle, muž stál na omítnuté zdi a v ruce měl zednickou lžíci. Hospodin mi pravil: „Co vidíš, Amosi?“ Odpověděl jsem: „Zednickou lžíci.“ Pán pravil: „Položím zednickou lžíci doprostřed svého izraelského lidu, už mu neodpustím. Budou zbořeny Izákovy výšiny, izraelské svatyně budou zpustošeny, s mečem povstanu proti Jorobeamovu domu.“

Betelský kněz Amasjáh vzkázal izraelskému králi Jorobeamovi: „Amos štve proti tobě uprostřed izraelského domu. Země nemůže snést všechny jeho řeči. Tak totiž mluví Amos: Jorobeam zahyne mečem a Izrael bude vyhnán ze své země!“

Amasjáh řekl také Amosovi: „Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! V Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám.“

Amos odpověděl Amasjáhovi: „Nejsem prorok ani prorocký učedník, jsem pastýř a pěstitel smokvoní. Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: 'Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!'

Nyní slyš Hospodinovo slovo: Ty říkáš: 'Neprorokuj proti Izraeli, neslintej na Izákův dům.' Proto tak praví Hospodin: 'Tvá žena bude v městě nevěstkou, tvoji synové a tvé dcery padnou mečem, tvé pozemky budou rozděleny měřickým provazem, ty sám zemřeš v nečisté zemi; Izrael bude vyhnán ze své země.'“

RESPONSORIUM

Am 3,7.8; 7,15

Pán, Hospodin, neudělá nic, aniž zjeví svůj úradek svým služebníkům, prorokům. * Když Hospodin promluvil, kdo by neprorokoval?

Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: Jdi a prorokuj mému lidu! * Když.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu Barnabášova

(Cap. 5,1-8; 6,11-16: Funk 1,13-15.19-21)

Nové stvoření

Proto se Pán obětoval a vydal své tělo záhubě, abychom – skropení jeho krví – byli očištěni od hříchů a posvěceni. Neboť jak ve vztahu k Izraeli, tak i ve vztahu k nám je o tom takto psáno: Byl proboden pro naše nepravosti, zmučen pro naše hříchy. Jeho krví jsme byli uzdraveni. Byl veden jako ovce na porážku a mlčel jako beránek před tím, jenž jej stříhá. Proto musíme Pánu převelice děkovat, že nám oznámil věci minulé, abychom byli moudří v přítomnosti a rozuměli i věcem budoucím. Písmo pak praví: Ne nadarmo napínají sítě před ptáky. Říká to proto, že právem hyne člověk, který zná cestu spravedlnosti, a přece jde cestou temnoty.

A ještě toto, moji bratři: Pán podstoupil utrpení za naše duše – on, Pán celého vesmíru, jemuž řekl Bůh před počátkem světa: Učiňme člověka jako náš obraz, nám podobného. – Proč tedy snášel utrpení z lidských rukou? Uvědomte si toto: Proroci mající od něho milost to o něm prorokovali. A on sám to snášel proto, že bylo třeba, aby se zjevil v těle, a tak zlomil moc smrti a ukázal vzkříšení z mrtvých. Učinil tak i proto, aby splnil zaslíbení dané otcům a aby si v době, kdy žil na zemi, připravil nový lid a ukázal, že po vzkříšení z mrtvých bude soudit. A pak mluvil k Izraeli a učil ho s velikými znameními a divy. Velmi ho miloval.

Když nás obnovil odpuštěním hříchů, dal nám nový charakter, jako bychom měli duši dítěte. Bylo to, jako by nás znovu stvořil. Písmo totiž mluví o nás, když Bůh říká Synovi: Učiňme člověka jako náš obraz, nám podobného. Ať vládne nad zvířaty země, nad nebeským ptactvem a nad mořskými rybami. A když viděl, že naše podoba je dobrá, řekl: Rozplozujte se a rozmnožujte se a naplňte zemi.

Já však ti chci ukázat, jak Pán mluví k nám. V posledním čase vykonal nové stvoření. Pán praví: Hle, činím poslední věci jako první. Na to poukazoval prorok, když oznamoval: Vejděte do země oplývající mlékem a medem a ovládněte ji. Jsme nově stvořeni, jak zase praví ústy jiného proroka: Odejmu z jejich těla srdce kamenné – totiž z těla těch, kteří podle jeho prozřetelnosti obdrželi Božího Ducha – a dám jim srdce z masa. Neboť on sám se chtěl zjevit v těle mezi námi a u nás přebývat. Příbytek našeho srdce, milovaní bratři, je pro Pána svatým chrámem. Vždyť Pán znovu praví: Budu tě oslavovat se shromážděním svých bratří a budu ti zpívat žalmy ve shromáždění svatých. Neboť jsme to my, koho uvedl do té dobré země!

RESPONSORIUM

Sk 3,25; Gal 3,8

Vy jste synové proroků a máte účast ve smlouvě, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když prohlásil Abrahámovi: * V tvém potomstvu budou požehnány všechny rody na zemi.

Písmo už předvídalo, že Bůh uzná pohany za spravedlivé, když uvěří, a proto už předem Abrahámovi ohlásilo radostnou zvěst: * V tvém.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, štědrý dárce milosti, ty jsi nás stvořil, ty udržuješ náš život a vedeš nás; buď stále s námi a slyš naše prosby: obnovuj v nás a udržuj svou milost, kterou jsme od tebe přijali. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky