Narodil se roku 1579 v Limě jako nemanželské dítě španělského rytíře Jana a Anny Velasquezové, propuštěné otrokyně černé pleti. Otec si nepřál být jmenován, protože matkou dítěte byla černoška. Jako španělský šlechtic se s ní nemohl oženit, ale jejich vztah pokračoval, protože se jim po dvou letech narodila dcera Juana. Matka děti zpočátku vychovávala sama a naučila je tomu nejzákladnějšímu – životu z víry. Žili v chudobě, ale byli vzornými křesťany. Po čase otec obě děti svěřil do výchovy svému strýci Diegovi z Mirandy. Zde se naučily číst a psát. Ve dvanácti letech byl Martin dán do učení k ranhojiči. Cítil povolání k řeholnímu životu a požádal o přijetí do řádu v klášteře Královny posvátného růžence. Po dlouhých rokováních však byl přijat pouze jako donát – jakýsi pomocník, který žil a pracoval v klášteře a řídil se pravidly třetího řádu sv. Dominika. Teprve po devíti letech života v klášteře mu bratři dovolili složit řeholní sliby bratra spolupracovníka. Po vzoru svatého Dominika věnoval Martin dny službě bratřím a noci modlitbě. Ve své službě druhým se neomezoval jen na řeholní spolubratry. Pomáhal všem potřebným a tak chtěl všechny přiblížit Pravdě. V klášterním společenství vystupoval vždy jako pracovitý, pokorný a přátelský spolubratr. K jeho dobrovolně přijatým formám kříže postupně přibývaly i různé nemoci a utrpení. On však všechno přijímal s pokornou odevzdaností do Boží vůle. Zemřel po krátké nemoci 3. listopadu 1639. Kanonizoval jej 6. května 1962 sv. Jan XXIII.
Nona
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Svět celý v pohyb uvádíš,
ač v sobě trváš beze změn,
sám vodíš slunce oblohou
a v různé doby dělíš den.
Ach, rozsviť jasný večer nám,
až nakloní se žití běh,
a svatou smrtí ke slávě
nás do věčnosti vkročit nech.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Nebo:
Hodina třetí z poledne,
jak dá Pán, v mžiku uběhne,
teď z hloubi srdce zbožného
velebme Trojjediného.
Ať nám vždy v srdci čistém tkví
přesvatá Boží tajemství.
Řiďme se vzorem Petrovým,
jenž křížem žehnal nemocným.
Ať zpěv nám tryská ze srdcí,
kéž apoštolé ochránci
nám slabé kroky pomohou
podpírat mocí Kristovou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. 1 Pane, tvé příkazy vyhledávám, neboť v nich jsi mi daroval život.
Na věky stálé je, Pane, tvé slovo, *
na nebi zůstává, nezměnitelné.
Od rodu k rodu tvoje věrnost, *
zemi jsi založil, a ona trvá.
Podle tvé vůle ještě dnes trvá: *
neboť vše stvořené tobě slouží.
Kdyby mi radostí nebyl tvůj zákon, *
ve své bídě bych dávno byl zašel.
Nikdy tvých příkazů nezapomenu, *
neboť v nich jsi mi daroval život.
Já jsem tvůj a proto mě zachraň, *
neboť mám v mysli tvá ustanovení.
Číhají bezbožní, zhubit mě chtějí, *
já však jsem dbalý tvých přikázání.
Poznal jsem meze všech dokonalostí, *
pouze tvé soudy jsou neomezené. △
Ant. Pane, tvé příkazy vyhledávám, neboť v nich jsi mi daroval život.
Ant. 2 Od mládí doufám v tebe, Pane.
K tobě se, Pane, utíkám, *
nenech mě navždy v zahanbení!
Podle své spravedlnosti †
vyprosť mě z bídy, vysvoboď mě, *
popřej mi sluch a zachraň mě!
Buď mojí skálou ochrannou, †
mně na pomoc buď pevným hradem, *
vždyť jsi má skála, jsi můj hrad!
Zachraň mě, Pane, z ruky zlých, *
ze spárů bezbožného lotra!
Ty, Pane, jsi má naděje, *
od mládí doufám v tebe, Pane.
Byls při mně v lůně mateřském, †
chráníš mě od matčina klína, *
tebe jsem vzýval v každý čas!
Mnohým jsem učiněný div: *
ty jsi mi mocným pomocníkem.
Ústa mám stále plná chval, *
po celý den k tvé slávě zpívám.
Nezavrhuj mě ve stáří, *
až ztratím síly, neopusť mě!
Odpůrci o mně klevetí, *
číhají, říkají si svorně:
„Na něj, když Bůh jej opustil! *
Ochránce nemá, chopte se ho!“
Jen, Bože, nestůj daleko, *
můj Bože, na pomoc mi pospěš!
Potup ty, kdo mě skličují, *
zahanbi, kdo mou zkázu chtějí! △
Ant. Od mládí doufám v tebe, Pane.
Ant. 3 Neopouštěj mě ve stáří, Pane.
Já však chci doufat v každý čas *
a rozhlašovat tvoji chválu.
Má ústa denně hlásají †
tvou spravedlnost a tvou pomoc, *
nelze ji ani dohlédnout.
Opěvat budu Boží moc, *
velebit tvoji dobrotu.
Učils mě, Bože, od mládí, *
dodnes tvé mocné divy hlásám.
Neopouštěj mě ve stáří, †
ať, Pane, příštím pokolením *
vyprávím o tvém rameni,
o divech spravedlnosti, *
jež, Bože, všechno převyšuje!
Vykonals věci nesmírné, *
kdo by se tobě, Bože, rovnal?
Dal jsi mi prožít zlého dost, †
a zase k životu mě křísíš, *
až z hlubin země pozvedáš.
Rozhojni moji důstojnost *
a zase s útěchou stůj při mně!
S harfou tě budu velebit, *
tvou věrnost opěvat, můj Bože,
a hráti na své citeře *
k tvé chvále, Svatý Izraele!
Ať zajásají moje rty †
až tobě budu hrát a zpívat! *
Ať zachráněná duše jásá!
Ať i můj jazyk celý den *
velebí tvoji spravedlnost,
žes potupil a zahanbil *
ty, kteří hledají mou zkázu. △
Ant. Neopouštěj mě ve stáří, Pane.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Gal 5, 13-14
Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli k prosazování sebe. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: „Miluj svého bližního jako sebe“.
Oslavujte Pána, vzývejte jeho jméno.
Ohlašujte jeho díla mezi národy.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Bože, svatého Martina jsi cestou pokory přivedl do nebeské slávy. Dej nám, ať v tomto životě tak napodobujeme jeho skvělý příklad, abychom s ním dosáhli povýšení v nebi. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky