12. květen 2025

Sv. Pankráce, mučedníka
nezávazná památka

Zemřel mučednickou smrtí pravděpodobně za Diokleciánova pronásledování křesťanů (kolem roku 304). Podle zpráv z legendy mu bylo teprve 14 let. Nad jeho hrobem na Via Aurelia v Římě byla zbudována bazilika.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,

zářící světlem blaživým,

Vždyť celý svět byl omyt v něm

přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit

a hříšným naděj znovu vlil,

kdo by se musel strachem chvít,

když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,

kteří trest těla viděli,

že lotr Krista prosící

směl věčné slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:

By sňal hřích, který na všech lpí,

a zbavil svět vin veškerých,

vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,

než když hřích milost vyhledá,

žár lásky spálí bázlivost

a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

neboť jsi slavně z mrtvých vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčné všechno tvorstvo ctí. Amen.

Ve všední dny po velikonočním oktávu je možné použít následující hymnus:

Ať z výšin nebe radost zní,

ať jásá země, moře s ní,

že po kříži Pán z hrobu vstal

a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,

den spásy zjevuje se zas,

v něm Beránkovou krví svět

tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením

znamená odpuštění vin,

zas bez úhony ctnost se skví,

Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,

že věřící teď snadněji

uvěří ve své vzkříšení,

jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou

ctěme vždy s myslí radostnou

my, od ní tolik poctění,

vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

neboť jsi slavně z mrtvých vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají. Aleluja.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)
I

Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *

jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!

Přesto mé nohy málem klopýtly, *

mé kroky jen tak tak že neuklouzly:

neboť jsem vychloubačům záviděl, *

když jsem tak viděl, jak se hříšným daří.

Vždyť oni žádnou strastí netrpí *

a jejich tělo zdravé je a tučné.

Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *

a nesouží se jako druzí lidé.

Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *

jak rouchem oděni jsou násilnictvím.

Z tučnosti prýští jejich nepravost *

a zlými úmysly jim srdce kypí.

Pošklebují se, mluví darebně, *

z povýšenosti ubližují slovem.

Ústy si troufají až do nebe *

a jejich jazyk zrejdí celou zemi.

A proto se k nim obrací můj lid *

a loká jejich slova jako vodu.

Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *

Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“

Vidíte, tak si vedou hříšníci, *

jsou stále mocnější a žijí šťastně. 

Ant. Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají. Aleluja.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

Marně jsem tedy bezúhonně žil *

a omýval si ruce v nevinnosti?

Abych byl jenom týrán den co den *

a každé ráno dostával jen bití?

Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *

byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.

Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *

a připadalo mi to velmi těžké,

až pronikl jsem v Boží tajemství *

a prohlédl jsem konce těchto lidí.

Na kluzkou cestu jsi je uvedl *

a popravdě je vrháš do záhuby.

Jak najednou se propadají v nic, *

jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,

jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *

ten obraz člověk zapudí, jen vstane. 

Ant. Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti. Aleluja.

III

Když se mé srdce rozhořčovalo *

a bolest mi až k ledví pronikala,

byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *

stál před tebou, jak nerozumné zvíře.

Já však chci trvale být u tebe, *

neboť ty sáms mě chopil za pravici.

Ty vždycky mě svou radou povedeš *

a nakonec pak do slávy mě přijmeš.

Koho mám kromě tebe na nebi? *

A na zemi nic nežádám než tebe.

Ať tělo mé i srdce pominou – *

Pán je má skála a můj úděl navždy!

Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *

zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.

Mým blahem je být v Boží blízkosti †

já všechnu důvěru jen v Pána skládám *

a budu hlásat všechny jeho skutky. 

Ant. Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti. Aleluja.

Srdce mé i tělo, aleluja.

jásá k Bohu živému, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

13,1-18

Dvě šelmy

Já, Jan, jsem viděl, jak z moře vystupuje šelma. Měla deset rohů a sedm hlav, na každém rohu byla čelenka a na jejích hlavách rouhavá jména. A ta šelma, kterou jsem viděl, byla podobná levhartovi; tlapy měla jako medvěd a tlamu podobnou jako lev. Drak jí dal svou sílu, svůj trůn a velikou moc.

Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně zasažená, ale ta její smrtelná rána se zase zahojila, takže celá země se dívala po šelmě s úžasem. Klaněli se drakovi, že dal šelmě svou moc; klaněli se i šelmě a říkali: „Kdo se vyrovná šelmě, a kdo se s ní dokáže utkat?“

Její tlama mohla zpupně mluvit a rouhat se a směla to dělat dvaačtyřicet měsíců. Otevřela tedy tlamu k výsměšným řečem proti Bohu a mluvila tak proti němu a proti jeho stánku, to je proti těm, kdo mají v nebi svoje obydlí. A bylo jí dovoleno vést válku proti křesťanům a přemoci je. Byla jí dána moc nad každým kmenem, lidem, jazykem a národem. A budou se jí klanět všichni obyvatelé na zemi, jejichž jméno není zapsáno od stvoření světa v knize života zabitého Beránka.

Kdo má ucho, ať poslouchá:

Kdo je určen do zajetí,

půjde do zajetí,

kdo je určen na smrt mečem,

bude zabit mečem.

V tom je základ trpělivosti a důvěry křesťanů.

Pak jsem viděl jinou šelmu, která vystupovala ze země. Měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. Před tou první šelmou vykonává všechnu její moc; nutí zem i její obyvatele, aby se klaněli té první šelmě, jejíž smrtelná rána se zase zahojila. A dělá velké divy; způsobí dokonce, že před očima lidí sestoupí oheň z nebe na zem. Těmi divy, které jí bylo dovoleno konat ve službách šelmy, svádí obyvatele země, přemlouvá je, aby postavili obraz oné šelmě, která přežila tu ránu od meče. A bylo jí dovoleno obraz šelmy oživit, takže ten obraz šelmy promluvil, a způsobit, aby byli pobiti všichni, kdo se obrazu té šelmy neklanějí. Nutí také všechny, malé i velké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby si nechali udělat na pravou ruku nebo na čelo znamení, takže nikdo nemůže kupovat anebo prodávat, kdo nemá jako znamení jméno té šelmy nebo číslo, které v součtu dává její jméno. Tady je třeba moudrosti: kdo má rozum, ať sečte číslo té šelmy. Je to číslo jednoho člověka: jeho číslo je šest set šedesát šest.

RESPONSORIUM

Zj 3,5; Mt 10,22

Kdo zvítězí, bude oblečen do bílého; jeho jméno nevymažu z knihy života * a budu se k němu znát před svým Otcem a jeho anděly, aleluja.

Kdo vytrvá až do konce, bude spasen. * A budu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého opata Bernarda

(Sermo 17 in psalmum Qui habitat, 4,6: Opera omnia 4,489-491)

Jsem s ním v jeho soužení

Jsem s ním v jeho soužení, praví Bůh. A já bych měl hledat něco jiného než soužení? Mým blahem je být v Boží blízkosti. A nejen to, ale všechnu důvěru jen v Pána skládám. Vždyť říká: Zachráním ho a ke cti pozvednu.

Jsem s ním v jeho soužení. Říká: Rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi. Emanuel, Bůh s námi. Sestoupil, aby byl blízko těm, kdo mají zkroušené srdce, aby byl s námi v našem soužení. A nastane chvíle, kdy budeme uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky, budeme-li se ovšem mezitím starat, abychom ho měli s sebou, aby nás provázel na naší cestě, on, ten, který nám vrátí vlast, či spíše bude naší vlastí, jestliže je nyní opravdu naší cestou.

Je pro mě dobré, Pane, snášet soužení, jestliže jsi se mnou. Je to lepší, než kralovat bez tebe, hodovat bez tebe, být oslavován bez tebe. Pane, je pro mě lepší v soužení tě objímat, v ohnivé peci tě mít s sebou, než být bez tebe třeba i v nebi. Koho mám kromě tebe na nebi? A na zemi nic nežádám než tebe. Zlato se zkouší v ohnivé peci a spravedliví lidé v pokušení a soužení. Ano, Pane, jsi tam s nimi. Jsi tam uprostřed těch, kdo jsou shromážděni v tvém jménu, jako jsi byl kdysi se třemi mládenci.

Proč se třeseme, proč se zdráháme, proč utíkáme před touto pecí? Zuří oheň, ale Pán je v soužení s námi. Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? A když on vytrhne, kdo by uchvátil z jeho ruky? Kdo by mohl z jeho ruky vyrvat? A pak také, jestliže on dá slávu, kdo jiný by mohl slávu vzít? Jestliže on oslaví, kdo poníží?

Dosyta oblažím ho dlouhým věkem. Jako by přímo říkal: vím, po čem touží, vím, po čem prahne, vím, co se mu zalíbí. Nezalíbí se mu zlato nebo stříbro ani požitek ani uspokojení zvědavosti ani nějaká světská hodnost. Všeho toho se zříká, neváží si toho, považuje to za bezcenný brak. Sám sebe se zřekl a nedopustí, aby ho zaneprázdnilo něco, o čem ví, že ho to nemůže naplnit. Ví dobře, k obrazu koho byl stvořen, jakou velikost je schopen pojmout, a nepřipustí, aby rostl v malém, ale v tom, co je velké, se zmenšoval.

A proto nasytím ho dlouhým věkem. Jenom pravé světlo ho může občerstvit, jenom světlo věčné ho může naplnit: jestliže onen dlouhý věk nemá konce, onen jas nikdy nezapadne, v onom nasycení nenastává žádné omrzení.

RESPONSORIUM

Tento světec bojoval za Boží zákon, položil za něj svůj život a nebál se těch, kdo mu vyhrožovali, * protože stál na pevné skále. Aleluja.

Nelpěl na pozemském životě, ale dal přednost nebeskému království. * Protože.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, upevňuj ve své církvi radostnou důvěru a odevzdanost do tvé vůle a na přímluvu svatého mučedníka Pankráce jí pomáhej vytrvale překonávat všechny nesnáze, aby se pod tvou ochranou cítila v bezpečí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky