Kornélius byl původem Říman a žil v 1. polovině 3. století. Po smrti papeže Fabiána (250) se stal jeho nástupcem, ale až v roce 251, protože císař Decius se rozhodl definitivně zlikvidovat křesťanství, a proto zakázal volbu nového římského
biskupa. Věřící však začali sami v zástupech přicházet na úřady a hlásili, že jsou křesťané; pro velké množství obviněných musely pak být ukládány menší tresty. Ale bylo dost i těch, kdo v té době zapřeli svou víru. Při jejich návratu do církve hájili papežové zásadu, že po vykonaném pokání mohou být znovu přijati. Učený římský kněz Novacián neuznával možnost kajícího návratu a dal se od svých stoupenců zvolit za protipapeže (251). Na římské synodě pak byli téhož roku novaciáni odsouzeni jako bludaři a rozkolníci. Kornélius byl po roce zatčen a vypovězen z Říma. Zemřel v červnu 253 v místech, kde je dnešní Civitavecchia. Koncem 3. století byly jeho ostatky přeneseny do Kalistových katakomb; dnes jsou uloženy v kostele Panny Marie v římské čtvrti Trastevere.
Cyprián se narodil kolem roku 210 v severoafrické pohanské rodině. Věnoval se řečnictví, po přijetí křesťanství (246) se stal knězem (248) a od roku 249 byl biskupem v Kartágu (v dnešním Tunisku). Podporoval papeže Kornélia v boji proti novaciánům a posiloval jeho autoritu mezi ostatními biskupy. Ve svých spisech pojednával nejčastěji o církvi a její jednotě a povzbuzoval pronásledované křesťany k statečnosti. Když severní Afriku sužovaly loupeživé nájezdy barbarských kmenů a morová nákaza, organizoval duchovní i hmotnou pomoc. Po roce 255 nechtěl uznávat platnost křtu uděleného od heretiků, a proto došlo mezi ním a papežem Štěpánem k určitému napětí. Dříve než došlo k vyřešení sporu, byl za pronásledování 14. IX. 258 v Kartágu sťat. Jeho ostatky dal Karel Veliký převézt do opatství Compiégne v Lyonu ve Francii. Jejich památka se slavila už od počátku společně; u nás (v Čechách) se kvůli svátku sv. Ludmily překládá z 16. IX. na dnešní den.
Večerní chvály
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Slunce, jež zvolna zapadá,
loučí se s moři, horami,
i s poli a jim nechává
slib zítřejšího svítání.
Nad důmyslem tvým, Tvůrce náš,
lidský duch jat je údivem,
vždyť světu zákon ukládáš,
jak střídat se má noc i den.
Když ponenáhlu opřádá
celou zem hustá příze tmy,
ruch denních prací ustává
a vrací se klid toužebný.
Nadějí pevnou, vírou svou
nás blaží tvého Slova jas,
ono je slávou Otcovou
od věků po veškerý čas.
Toť Slunce, jehož blahý svit
od věků plá a nehasne,
zem zalita jím touží být,
jím skví se nebe přešťastné.
Dej, ať jsme jednou světlem tím,
náš Otče, věčně blaženi,
ať Synu s Duchem vznešeným
táž píseň jako tobě zní. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Hodna úžasu mi je tvá znalost, Pane.
Pane, ty mě prohlédáš a znáš mě, †
o mně víš, ať sedám nebo vstávám, *
postihneš mé úmysly už z dálky.
Ať jdu nebo ležím, tys tak určil, *
všechny moje cesty jsou ti známy.
Ještě nemám slovo na jazyku *
a ty, Pane, už je slyšíš celé.
Zpředu, zezadu mě obepínáš, *
pevně na mně spočívá tvá ruka.
Hodna úžasu mi je tvá znalost, *
nedostupná, nepochopitelná.
Kam bych mohl před tvým duchem jít, *
kam bych mohl prchnout před tvou tváří?
Vystoupil bych do nebe – jsi tam; *
ustlal bych si v podsvětí – i tam jsi!
Kdybych si vzal křídla jitřenky, *
snesl se až k nejzazšímu moři,
i tam ruka tvá mě zachytí, *
pravice tvá by mě uchopila.
Řeknu-li: „Snad ukryje mě tma, *
zahalím se nocí místo světlem,“
ani tma ti temná nebude, †
noc ti zjasní jako světlo denní, *
temnota tvým očím bude světlem. △
Ant. Hodna úžasu mi je tvá znalost, Pane.
Ant. 2 Já, Pán, zpytuji srdce a zkouším ledví, abych dal každému podle jeho skutků.
Vždyť ty sám jsi stvořil moje nitro, *
ty sám jsi mě v lůně matky utkal.
Děkuji ti za svůj vznik tak zvláštní! †
Podivuhodná jsou tvoje díla! *
Dobře to má duše rozpoznává.
Podstata má nebyla ti tajna, †
když jsem já byl v skrytu teprv tvořen, *
pestře spřádán v samé hloubi země.
Před očima měls můj celý úděl, *
vše už bylo napsáno v tvé knize.
Moje dny už byly utvořeny, *
dříve než z nich kterýkoli vzešel.
Tvé myšlenky však jsou nad můj dosah, *
Bože, jejich plnost nedozírná!
Chtít je sčítat: je jich víc než písku; *
sčetl bych je, u tebe bych zůstal.
Zkoumej, Bože, poznávej mé srdce, *
zkoušej mě a poznávej, jak smýšlím!
Pohleď, zdali nejdu cestou špatnou, *
veď mě cestou věky osvědčenou! △
Ant. Já, Pán, zpytuji srdce a zkouším ledví, abych dal každému podle jeho skutků.
Ant. 3 V něm bylo stvořeno všechno a všechno má trvání v něm.
Srov. Kol 1, 12-20
Radostně děkujme Bohu Otci, *
že nám dal účast na podíle věřících ve světle,
že nás vytrhl z moci temnoty *
a převedl do království svého milovaného Syna:
v něm máme vykoupení skrze jeho krev, *
odpuštění hříchů.
On je věrný obraz neviditelného Boha, *
prvorozený ze všech tvorů,
v něm bylo stvořeno všechno †
na nebi i na zemi, *
svět viditelný i neviditelný,
ať to jsou andělé při trůnu, *
nebo knížata a mocnosti:
všechno je stvořeno skrze něj a pro něj: †
on je dříve než všechno ostatní, *
a všechno má trvání v něm.
A on je hlava těla církve, †
on je počátek, prvorozený z mrtvých, *
aby měl ve všem prvenství.
Otci se totiž zalíbilo, aby v něm přebývala všechna plnost, *
a aby skrze něho se sebou usmířil všechno,
tím, že jeho krví prolitou na kříži *
zjednal pokoj jak na nebi, tak na zemi. △
Ant. V něm bylo stvořeno všechno a všechno má trvání v něm.
KRÁTKÉ ČTENÍ
1 Jan 2, 3-6
Podle toho víme, že jsme poznali Krista, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slova zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Podle toho můžeme poznat, že jsme v Kristu. Kdo tvrdí, že v něm zůstává, má se i sám chovat tak, jak se choval on.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
Opatruj nás, Pane, * jako zřítelnici oka. Opatruj.
V bezpečí nás ukryj pod svá křídla. * Jako zřítelnici oka. Sláva Otci. Opatruj.
KANTIKUM PANNY MARIE
Ant. ke Kantiku Panny Marie Církvi Kristova, naše matko, krev mučedníků je tvou slávou.
PROSBY
Dobrota věčného Otce k jeho lidu sahá až do oblak. Proto k němu volejme s radostí v srdci:
Bože, ať se veselí všichni, kdo v tebe doufají.
Bože, tys neposlal svého Syna svět soudit, ale aby byl svět skrze něj spasen,
dej, ať nám jeho smrt na kříži přinese hojný užitek.
Podle tvé vůle jsou kněží služebníky Kristovými a rozdavateli tvých tajemství,
dej jim věrnost, moudrost a lásku.
Dej těm, kteří se ti zcela zasvětili pro nebeské království,
aby zůstali věrní tvému volání a následovali tvého Syna.
Tys na počátku stvořil člověka jako muže a ženu, a tak jsi položil základ rodinného života,
uchovej všechny rodiny v upřímné lásce.
Kristova oběť zničila všechen hřích,
odpusť proto všem zemřelým jejich viny.
Otče náš.
MODLITBA
Bože, tys dal svému lidu horlivé pastýře a statečné mučedníky Kornélia a Cypriána; na jejich přímluvu posiluj naši vytrvalost ve víře a veď nás, abychom horlivě usilovali o jednotu církve. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky