Narodil se 6. dubna 1901 v Turíně. Jeho otec byl agnostik, matka byla věřící a skvělá vychovatelka dětí. Petr Jiří byl milovníkem přírody, alpinistou, sportovcem, veselým společníkem. Přestože pocházel z bohaté rodiny, dokázal si uprostřed zajištěného života uchovat svobodu srdce. Uměl se podělit o všechno, co měl. Studoval gymnázium a polytechniku. V roce 1921, jako student univerzity, vstoupil do třetího řádu sv. Dominika. Chápal, že tímto způsobem přebírá určitou odpovědnost za církev a vyznává svou víru. Myšlenka apoštolátu svatého Dominika jej nadchla. Chtěl pomáhat, pracovat pro spásu duší slovem, modlitbou, příkladem i dobrými skutky. Denně se modlil růženec, denně přistupoval ke svatému přijímání, co nejčastěji přicházel adorovat Nejsvětější svátost. Radostnost a lásku si zachoval i během krátké nemoci, kdy jeho tělo následkem akutní obrny postupně ochrnovalo. Zemřel 4. července 1925 a byl pohřben v rodinné hrobce na městském hřbitově. Beatifikoval jej 20. května 1990 sv. Jan Pavel II.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
dnes nakloň vlídnější svou tvář
k modlitbě tebe prosících.
Dnes vyznavač tvůj vznešený
se zaskvěl novou jasností,
dnes vzpomínáme naň i my,
tvůj lid, výroční slavností.
Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
s tebou se cestou spásy dal
a sledoval vždy věrně ji.
K prchavým světským radostem
nepřipjal právem srdce své,
tak došel v sídle nebeském
odměny nepomíjivé.
A proto pomoz také nám
jít žitím v jeho šlépějích
a odpusť k jeho přímluvám
svých služebníků všechen hřích.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.
Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí, *
napadni ty, kdo mě napadli!
Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †
povstaň a pospěš mi na pomoc, *
řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“
Zato má duše zajásá v Pánu *
z radosti nad jeho pomocí.
Tělem i duší pak budu volat: *
„Pane, kdo tobě se vyrovná!
Ty chráníš slabého před silnějším, *
chudáka před oloupením!“
Oni však předvedli falešné svědky *
k výslechu o tom, co nemohou znát.
Zlem se mi za dobro odvděčili: *
usilují mi o život.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.
Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.
Když oni stonali, já chodil v žíních, †
za ně sám sebe mořil jsem posty – *
kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!
Tak jako pro svého přítele, bratra, †
chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *
shrben a posypán popelem.
Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *
shlukli se proti mně do jednoho,
tlačí se na mne i ti, které neznám, *
potupným křikem mě bez dechu štvou.
hanebně se mi posmívají, *
skřípají zuby proti mně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.
Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.
Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †
Zachraň mě před jejich zběsilostí, *
můj život vyrvi ze spárů lvích!
Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *
chvály před četným shromážděním.
Aby se nade mnou neradovali *
všichni ti úskoční nepřátelé,
aby se pohledem nedomlouvali, *
kdo na mne bez příčin mají zášť.
Ty, Pane též to vidíš: už nemlč, *
nevzdal se, Pane, ode mne!
Procitni, povstaň mi na ochranu, *
zastaň se, Pane a Bože můj!
Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †
ať mohou říkat: „Pán je velký! *
Je svému věrnému zachráncem!“
Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *
bez konce bude tě velebit!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.
Můj synu, zachovej má slova.
Dodržuj mé příkazy a budeš žít.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Samuelovy
7,1-25
Nátanovo mesiánské proroctví
Když se usadil král David ve svém paláci a Hospodin mu popřál pokoj od všech okolních nepřátel, pravil král proroku Nátanovi: „Podívej se, já bydlím v domě z cedrů, zatímco Boží archa přebývá uprostřed stanových pláten.“ Nátan odpověděl králi: „Jdi a splň všechny záměry, které máš v srdci, vždyť Hospodin je s tebou!“
Ale v oné noci ozvalo se Hospodinovo slovo k Nátanovi: „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi chceš vystavět dům, kde bych bydlel? Vždyť jsem nebydlel v domě ode dne, kdy jsem vyvedl izraelské syny z Egypta, až do dneška; putoval jsem ve stanovém příbytku. Kdekoli jsem chodil s izraelskými syny, zmínil jsem se snad slovem některému z izraelských soudců, jimž jsem přikázal pást můj izraelský lid: Proč jste mi nevystavěli dům z cedrů?
A nyní řekni mému služebníku Davidovi toto: Tak praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal; vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Zjednal jsem ti veliké jméno, jaké mají ti největší na zemi. Určím svému izraelskému lidu místo, zasadím ho tam a bude tam bydlet. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se neodváží ho sužovat jako dříve, v dobách, kdy jsem ustanovil nad svým izraelským lidem soudce. Popřeji mu pokoj ode všech jeho nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že vystaví dům tobě. Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. Postaví dům mému jménu a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu otcem a on mi bude synem; dopustí-li se nepravosti, budu ho bít stejnou metlou, jakou biji ostatní lidi, ranami, jako jiné smrtelníky; svou přízeň však mu neodejmu, jako jsem ji odňal Saulovi, kterého jsem odstranil od své tváře. Proto tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy.“
Nátan mluvil k Davidovi podle všech těchto slov a podle tohoto vidění.
Když promluvil Nátan k Davidovi, král vešel do stánku a před Hospodinem mluvil toto: „Kdo jsem já, Pane, Hospodine, a co je můj dům, žes mě přivedl až sem? To se ti však zdálo ještě málo, Pane, Hospodine, a proto jsi své sliby rozšířil i na dům svého služebníka do daleké budoucnosti a dáváš to poznat člověku, Pane, Hospodine! O čem by ještě mohl David k tobě promluvit? Pane, Hospodine, ty znáš svého služebníka. Pro své slovo a podle svého srdce jsi učinil celou tuto velikou věc a dal o ní vědět svému služebníku. Vždyť jsi tak veliký, Hospodine, Bože. Není žádného jako ty, není Boha kromě tebe, podle toho všeho, co jsme na vlastní uši slyšeli. Kdo je jako tvůj lid, jako Izrael, jediný národ na zemi, jejž si Bůh přišel vykoupit za svůj lid, a tak si učinil jméno! Vykonal jsi pro něj veliké a hrozné věci, pro svou zemi, před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta, z národů, z jeho bohů. Ustanovil jsi pro sebe svůj lid, Izraele, jako svůj lid navěky, a ty, Hospodine, stal ses jeho Bohem. A nyní, Hospodine, Bože, splň slib, který jsi dal svému služebníku a jeho domu navěky, a jednej podle toho, co jsi řekl.“
RESPONSORIUM
Srov. Lk 1,30-33; Žl 131 (132),11
Anděl řekl Marii: Hle, počneš a porodíš syna, Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. * Bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky.
Přísahal pevně Davidovi Pán, od svého slibu nikdy neustoupí: Na trůně tvém dám slavně zasednout dědici, který z tvého těla vzejde. * Bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky.
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno ze dvou následujících:
Z dopisu bl. Pier Giorgia Frassatiho jeho mladému příteli Antonínu Villanimu, 31 srpna 1923.
(P. G. Frassati, Lettere, ed. L. Frassati, Brescia 1976, pp. 149-151)
Radost z přílušnosti k rodině sv. Dominika a vroucí touha uskutečňvat její charisma.
Těší mě, že chceš patřit k veliké rodině sv. Dominika, o které Dante říká, že tam „lze dlít, když cesta nezláká tě křivá.“ Závazky tam jsou nepatrné, stejně dobře víš, že bych nemohl být členem nějakého řádu, který je příliš náročný.
Když sv. Dominik založil „Třetí řád“, založil ho jako vojsko pro boj s kacíři. Tehdy tam byla pravidla velmi přísná – žili téměř podle původní řehole Prvního řádu – ale to se nyní změnilo, a z původních přísných pravidel nezbylo téměř nic. Je třeba ale modlit se každý den dominikánské mariánské hodinky neb růženec, ale ani to nezavazuje pod těžkým hříchem, kdybys to snad jednou nebo i vícekrát vynechal.
Doufám, že budeš mít obláčku v nádherném turínském kostele, takže Ti budu nablízku, abych Tě bratrsky objal. Už tak jsme pokrevní bratři skrze krev našeho Pána Ježíše Krista, a teď jimi budeme dvakrát tolik, protože budeme mít i společného otce svatého Dominika.
Potěšilo by mě, kdybys přijal jméno „bratr Jeroným“; ne proto, že i já se tak jako syn sv. Dominika jmenuji, ale proto, že mi to připomíná jednu postavu, která je mi je drahá tak jako Tobě, který se mnou sdílíš stejný názor na zkažené mravy: jde o osobu Jeronýma Savonaroly, jehož jméno nehodně nosím. Protože velice obdivuji tohoto bratra, který zemřel jako světec na popravišti, chtěl jsem si ho jako terciář vzít za vzor, ačkoli mi tolik schází, abych ho následoval. Popřemýšlej a napiš mi, co si o tom myslíš.
Děkuji Ti také jménem svých rodičů za pěkná slova, která je v těchto dnech tak potěšila, zvláště když nejsou jen myšlena, ale vycházejí z Tvého srdce, tak jako i já ho cítím blízko sebe v této chvíli. Pozdravy Tvým rodičům a Tobě vše nejlepší v Kristu Ježíši.
Bratr Jeroným.
RESPONSORIUM
Srov. Sir 15,5.3
Pán ho oblékl rouchem radosti: * Korunoval ho slávou.
Pán ho sytil chlebem života a poznání, dal mu pít vodu moudrosti. * Korunoval ho slávou.
Nebo:
2 Tim 1,9-10
Bůh nás povolal svým svatým povoláním z milosti, kterou nyní zjevil * příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista.
On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život. * Příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista.
Nebo:
Ze svědectví otce Martina Stanislava Gilleta OP, magistra Řádu bratří kazatelů a biskupa
(AA.VV., P.G. Frassati Terziario Domenicano. Ricordi, Testimonianze e Studi, Bologna 1985, pp. 93-95)
V Bohu nacházel radost života a ve dvaceti čtyřech letech v něm našel i sílu zemřít.
Když jsem byl v roce 1922 v Turíně na jubilejních oslavách svatého Dominika, měl jsem příležitost poznat během posvátných obřadů, které se tam tak slavnostně konaly, některé univerzitány z dominikánského Třetího řádu. Všichni byli sympatičtí, ale jeden mi utkvěl v paměti díky svému osobnímu kouzlu. Vycházela z něho zvláštní přitažlivost plná dobrosrdečnosti. Jmenoval se Pier Giorgio Frassati.
Pier Giorgio patřil k oné výjimečné skupině mládeže, kterou dnes už najdeme téměř ve všech universitních centrech, která má idealistickou touhu po nadpřirozenu spolu s opravdovou povahou apoštolů. Byl to sice ještě tenkrát jenom student, ale už na něm bylo vidět, jakým mužem jednou bude: ne zrovna intelektuál, který dá celý život do služeb svých myšlenek, ale spíše muž činu, rozhodnutý dát své myšlení do služeb života.
Tento mladík považoval za svůj program „jednat jako křesťan“; čímž myslel jak vnitřní život, tak vnější aktivity; život osobní, stejně tak i rodinný a společenský. Jednat pro něj znamenalo především žít; tedy myslet, vnímat, milovat, využít všechny zdroje a možnosti přirozenosti i milosti.
Nejhlubším pramenem jeho aktivity, která vycházela z celé jeho bytosti byl Bůh lásky, jehož přítomnost ho přímo opájela. Tam nacházel radost života a ve dvaceti čtyřech letech tam našel i sílu zemřít. Celý svůj studentský život prožil jako zbožný mladík. Tahle zbožnost mu ale neuhasila jiskru v oku, nezachmuřila tvář, neztratil úsměv na rtech. Naopak! Celý zářil radostí, protože nechával celou svou přirozenost rozkvést na Božím slunci. Všechny ideály, které rozechvívají srdce a jsou vedené křesťanským duchem, nacházely u něj domov, a to s takovou samozřejmostí a velkodušností, že v tom neměl rovného.
Miloval především svoji rodinu: byl smutný, když ji musel opustit a radoval se, když se k ní vracel. Stejně tak miloval i svou vlast, kterou považoval za svou širší rodinu, a církev, jako vlast, která zahrnuje svět duchovní. Tyto postoje se v jeho srdci nesvářily, ale harmonizovaly a vzájemně posilovaly. Miloval církev, jako matku všech. Ochotně a velkodušně by za ni dal i svůj život. V církvi se také zajímal o druhé, zvláště o chudé. Hladovým dával i to málo, co měl; těm, kterým chyběla láska, nabízel své srdce, a nešťastníkům, kteří o Bohu nic nevědí a žijí v duchovní samotě, šel příkladem jako spravedlivý, který žije svou víru, a tak je přiváděl k Bohu, aby je nasytil.
Ve věku, kdy mladým lidem vášně rvou srdce a hrozí, že jim brzdy selžou, Pier Giorgio ve svém nitru spojil všechny životodárné síly a byl yrovnaný. Den za dnem, před Bohem i před lidmi, učil se sebeovládáním vítězit sám nad sebou. Někdo by snad klidně mohl říci, že se nevědomky připravoval na nějaké vedoucí postavení; pravdou je, že kdo chce vést jiné, musí se především naučit ovládat sám sebe.
Avšak Boží úradky jsou nevyzpytatelné, protože on vidí věci z mnohem vyšší a delší perspektivy než my, a to jak v celku, tak v jednotlivostech. Budiž nám však dovoleno, pokud jde o Prier Giorgia usoudit, že ve době, kdy jsme ho znali a vkládali do něj tolik nadějí, Bůh rozhodl, aby jeho nečekaná a nepředvídaná smrt ukázala krásu jeho života a přitáhl mladé lidi, schopné nechat se jím inspirovat.
RESPONSORIUM
Žl 70 (71),17; 142,10; 2 Mak 15,22
Učils mě, Bože, od mládí. Dobrotivým duchem svým mě veď, abych kráčel rovnou krajinou. * Naučil mě plnit tvou vůli.
Panovníku nebes, poslals svého dobrého anděla, přede mnou. * Naučil mě plnit tvou vůli.
Nebo:
Ef 5,8-9; Mt 5,14.16
Teď jste světlem v Pánu: žijte proto jako děti světla. * Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy.
Vy jste světlo světa. Tak ať vaše světlo svítí lidem. * Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, z tvé milosti blahoslavený Petr Jiří nacházel v radostném mládí Krista skrze víru a lásku; na jeho přímluvu dej, ať i my dokážeme mezi lidmi naší doby šířit ducha evangelních blahoslavenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky