1. prosinec 2025

Bl. Jana z Vercelli, kněze
pro dominikány (OP)

Narodil se kolem roku 1205 v Mosso Santa Maria v Piemontu. Vystudoval v Paříži a stal se doktorem teologie a civilního i kanonického práva na pařížské univerzitě. Vyučoval kanonické právo v Paříži, Pavii a Vercelli. Vlivem blahoslaveného Jordána Saského vstoupil v roce 1232 do řádu. Od roku 1245 působil ve Vercelli a stal se spoluzakladatelem a prvním převorem i lektorem zdejšího kláštera. Papežové Inocenc IV. a Klement IV. hodně využívali jeho služeb. V roce 1257 byl zvolen lombardským provinciálem a 1264 magistrem řádu. Neúnavně vizitoval kláštery, povzbuzoval ke studiu, chudobě i evangelnímu kazatelství. Zemřel na vizitační cestě 30. listopadu 1283 v Montpellier a byl pohřben v kostele dominikánů. Jeho ostatky byly zničeny hugenoty v roce 1562. Jeho kult potvrdil 7. září 1903 sv. Pius X.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,

slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,

proto mu pěje naše vděčné stádce

píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého

za svého kněze, aby se stal z něho

svěřených ovcí svědomitý správce

a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,

byl světlem slepých, všude mírnil bídu,

všem stal se vším, byl prozíravým otcem

Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené

svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle

jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme

i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,

stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,

Svatému Duchu chválou stejně vroucí

ať zní svět celý. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení
Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *

v rozhorlení svém mě netrestej!

Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *

uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.

Na dno roztřesena je má duše, *

jak chceš, Pane, dlouho otálet?

Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *

pro své slitování zachraň mě!

Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *

kdo by v podsvětí tě velebil?

Už jsem vysílen svým naříkáním, †

každou noc jen pláčem lože skrápím, *

slzami své lůžko promáčím.

Oko mé je hořem zakaleno, *

stárnu z tolika svých nepřátel.

Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *

Neboť Pán mé nářky uslyšel.

Uslyšel Pán volání mé prosby, *

vyslyšel Pán moji modlitbu.

Ať se poděsí mí nepřátelé, *

ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Žalm 9 A (9)
Poděkování za vítězství
Znovu přijde soudit živé i mrtvé.
I

Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *

vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.

Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *

Hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno,

protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *

zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.

Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *

zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu,

pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *

navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.

Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *

vylidnils jejich města, památka jejich zašla.

Pán zato bude trůnit věčně, *

k soudu si postavil svůj stolec.

Svět bude soudit spravedlivě, *

rozsudek vyřkne nad národy.

Pán bude útočištěm slabých, *

útulkem jejich v době bídy.

A budou v tebe důvěřovat, *

ti, kdo se znají k tvému jménu,

neboť kdo tebe hledá, Pane, *

toho ty v nouzi neopustíš.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

II

Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *

mezi národy zvěstujte jeho skutky!

Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *

nikdy nezapomíná jejich nářků.

Smiluj se nade mnou, Pane, *

shlédni na moji bídu,

co snáším od nepřátel, *

vyveď mě od bran smrti!

Ať všechnu chválu tvou zpívám †

v branách siónské dcery *

a nad tvou pomocí jásám.

Propadli pohané do jam, *

které kopali jiným,

sami se lapili nohou *

do léčky, kterou kladli.

Tak se Pán projevil soudem: †

neboť se polapil hříšník *

do díla vlastních rukou.

Do podsvětí ať se propadnou hříšní *

s pohany, kteří na Boha zapomínají.

ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *

naděje nuzných nadobro nezajde nikdy.

Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *

před tvou tváří ať jdou pohané na soud!

Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *

ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

Prokaž nám, Pane, své milosrdenství.

Uděl nám, Bože, svoji spásu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

1,21-27; 2,1-5

Odsouzení a záchrana Siónu; příchod národů

Jak se mohlo stát nevěstkou

město věrné, plné práva?

Spravedlnost v něm přebývala,

nyní však vrahové.

Tvé stříbro se stalo struskou,

tvé víno je zředěné vodou;

tvoji vládcové jsou buřiči, společníci zlodějů:

všichni milují dary, honí se za úplatky,

nepomáhají sirotkovi k právu, pře vdovy se jich netkne.

Proto praví Pán, Hospodin zástupů,

mocný ochránce Izraele:

„Ach, zhojím se na svých odpůrcích,

pomstím se na svých nepřátelích!

Vztáhnu na tebe svou ruku,

vypálím jak pec tvou strusku,

vyloučím z tebe všechno nečisté.

Vrátím ti soudce, jak bývali dříve,

a rádce jak za dávných časů.

Budou tě nazývat Spravedlivým městem,

Věrným sídlem.“

Sión bude vykoupen právem;

ti, kdo se do něho vrátí, spravedlností.

Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova,

o Judovi a Jeruzalému.

Stane se v posledních dnech:

Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem

na vrcholu hor,

vyvýšena nad pahorky,

budou k ní proudit všechny národy.

Budou k ní putovat četné kmeny a řeknou:

„Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu,

do domu Jakubova Boha!

Ať nás naučí svým cestám,

choďme po jeho stezkách!“

Ze Siónu vyjde nauka,

z Jeruzaléma Hospodinovo slovo.

Soudit bude národy,

rozsuzovat četné kmeny,

že zkují své meče v radlice

a svá kopí ve vinařské nože.

Nezdvihne již meč národ proti národu,

válce se již nebudou učit.

Jakubův dome, vzhůru,

choďme v Hospodinově světle!

RESPONSORIUM

Mich 4,2; Jan 4,25

Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! * On nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!

Přijde Mesiáš, nazvaný Kristus. Až přijde, oznámí nám všechno. * On nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží

(Presbyterorum ordinis, n. 12)

Povolání kněží k dokonalosti

Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.

Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.

Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.

A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.

A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

RESPONSORIUM

1 Sol 2,8; Gal 4,19

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys ozdobil blahoslaveného Jana jedinečnou horlivostí, rozvahou a statečností v péči o rozvoj Řádu kazatelů; den nám na jeho přímluvu, aby tvá rodina byla vždy a všude spravována moudrým vedením. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky