10. prosinec 2025

Panny Marie Loretánské
nezávazná památka

Počátkem mariánské zbožnosti projevované ve svatyni v Loretu je Svatá chýše, o níž kronika sepsaná roku 1465 říká, že se na vršku, kde je dosud, objevila v noci z 9. na 10. prosince 1294. Je to upomínka na tajemství vtělení a evangelní příklad nazaretské Svaté rodiny. Svatyni Panny Marie Loretánské věnovalo apoštolskou péči mnoho papežů. Benedikt XV. prohlásil loretánskou Pannu za patronku pilotů. Loretánské litanie jsou rozšířeny v celé církvi.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Zemí, mořem i roji hvězd

vždy chválen, slaven a ctěn jest

vesmíru Vládce, který je

skryt v lůně Panny Marie.

Ač měsíc, slunce, jejich jas

a vše mu slouží v každý čas,

v milostiplném lůně svém

jej chová Panna pod srdcem.

Jak šťastná, Matko, nad tím jsi,

že Tvůrce tvůj, Pán nejvyšší,

držící v dlani celou zem,

dlel jako v chrámě v lůně tvém.

Blahá nebeským poselstvím:

Duch požehnal tě mateřstvím.

Všech lidí touha, Mesiáš,

tvým lůnem přišel mezi nás.

Buď sláva tobě, Ježíši,

zrozený z Panny nejčistší,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Žalm 38 (39)
Prosba těžce nemocného
Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)
I

Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *

abych se neprohřešil jazykem;

a pokud bude bezbožník stát blízko, *

budu svá ústa držet na uzdě.

Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *

ale má bolest jen se zjitřila,

srdce se v těle prudce rozpálilo. †

Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *

a já jsem musil nahlas promluvit:

„Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †

a jakou míru dní mám před sebou, *

ať poznám tak svou pomíjejícnost.“

Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †

v tvých očích je můj život jako nic, *

a každý člověk jenom jako dech,

jen jako stín se tady člověk mihne, †

jen jako dech je všechno bohatství, *

jež hromadí, a neví pro koho.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

II

Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *

Jen k tobě upínám svou naději.

Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *

bláznům mě nenechávej na posměch!

A teď už mlčím, ústa neotevřu, *

protože všechno je tvé řízení.

Odejmi ode mne své navštívení! *

Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!

Člověka za hřích postihuješ trestem †

a ničíš jeho nádheru jak mol: *

je každý člověk jenom jako dech.

Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †

nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *

poutník jak všichni moji otcové.

Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *

dříve než odejdu a zaniknu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

Žalm 51 (52)
Proti pomlouvači
Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)

Co ty tak silácky se chlubíš *

špatností vůči zbožným?

Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *

jazyk máš jako břitvu.

Zlo ti je milejší než dobro, *

lež je ti víc než pravda.

Máš rád jen zraňující slova, *

jazyku pomlouvačný!

Bůh zato zahubí tě navždy, †

ze stanu vyvleče tě, *

ze země živých vytne.

Dobří to spatří plni bázně, *

on sám jim bude pro smích:

„Hle člověk, který nechtěl v Bohu *

hledat své útočiště,

jen v majetek svůj doufal, *

na ničemnosti stavěl.“

Já však se jak strom olivový *

zelenám v domě Božím,

spoléhám vždy a stále *

na Boží slitování.

Navždy ti budu vzdávat díky *

za toto tvoje dílo,

tvé jméno před věrnými chválit *

za tvoji dobrotivost.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

Pane, náš Bože, obrať nás.

Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

25,6 – 26,6

Boží hostina; píseň vykoupených

Hospodin zástupů vystrojí

všem národům na této hoře

tučné hody,

hody s výborným vínem;

budou to šťavnatá jídla

a vybraná vína.

Na této hoře sejme

závoj, který halil všechny lidi,

přikrývku, která kryla všechny národy.

Zničí smrt navždy,

Pán; Hospodin, setře slzy z každé tváře.

Odejme hanbu svého lidu na celé zemi,

neboť Hospodin to pravil.

V ten den se řekne: „Hle, náš Bůh,

doufali jsme v něho, že nás vysvobodí;

on je Hospodin, v něho jsme doufali,

jásejme a radujme se z jeho spásy,

neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře.“

Moab bude rozdupán na svém místě,

jako se do hnojiště zadupává sláma.

I když v něm roztáhne své ruce,

jako je roztahuje plavec, aby plaval,

Bůh jeho pýchu poníží

i přes nápor jeho rukou.

Ochranné opevnění jeho hradeb strhne,

srazí a povalí do prachu na zem.

V ten den se bude zpívat tato píseň

v judské zemi:

„Pevné město máme k spáse,

Pán je opatřil hradbami a valem.

Otevřte brány, ať vejde spravedlivý národ,

který střeží věrnost.

Jeho zásady jsou pevné,

zachováš mu pokoj,

neboť doufal v tebe.

Doufejte v Hospodina navždy,

neboť Hospodin je skála navěky.

Svrhl ty, kdo sídlí na výšinách,

pokoří nepřístupné město;

poníží ho až k zemi,

do prachu ho srazí.

Budou po něm šlapat nohy chudých,

kroky ubohých.“

RESPONSORIUM

Zj 21,3; Iz 25,8

Slyšel jsem od trůnu mohutný hlas: Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat. * Oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem.

Pán, Hospodin, zničí smrt navždy, setře slzy z každé tváře. * Oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Jana Pavla II., papeže, k 700. výročí Svaté chýše v Loretu

(List Mons. P. Macchimu, 15. srpna 1993: Insegnamenti di Giovanni Paolo II XVI/2, 526-537)

Maria je tělesným a duchovním prostorem Vtělení

Svatá chýše v Loretu není jen „relikvie“ – je to i vzácná konkrétní „ikona“. Není to „ikona“ abstraktních pravd, ale jedné události a jednoho tajemství: Vtělení Slova.

Vtělení, které se v těchto svatých zdech připomíná, dostává v jediném okamžiku svůj pravý biblický smysl; nejedná se totiž o pouhou nauku o sjednocení božského a lidského, ale spíš o událost, která se stala v konkrétním bodě času a prostoru – tak jak to podivuhodně vyjadřují apoštolova slova: Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy.

Ta žena je Maria; je, abychom tak řekli, „prostorem“ tělesným a zároveň duchovním, v němž se událo Vtělení. Tuto konkrétnost jakoby plasticky připomíná i dům, v kterém žila.

Připomínka skrytého života v Nazaretě vyvolává velmi konkrétní otázky, které jsou blízké zkušenosti každého muže a každé ženy. Obnovuje smysl pro svatost rodiny: v jediném okamžiku ukazuje souhrn dnes tak ohrožených hodnot, jako jsou věrnost, úcta k životu, výchova dětí, modlitba. Křesťanské rodiny je mohou znovu najít mezi stěnami této Svaté chýše, první a příkladné „domácí církve“ v historii.

Svatá chýše zároveň připomíná velikost povolání k zasvěcenému životu a k panenství pro Království. Toto povolání mělo svůj slavný počátek v osobě Marie, Panny i Matky.

Mladým lidem, kterých putuje do Matčiny Svaté chýše nespočet, pak chci opakovat slova, která jsem jim řekl už kdysi: „Jděte k Marii, jděte s Marií … nechte ve svém srdci znít její ‚fiat‘.“ Kéž jsou mladí lidé ve světle toho, co je učí dům v Nazaretě, schopni obnovit své nasazení katolických laiků znovu přinést Krista do srdcí, do rodin, do kultury a do společnosti.

Nanejvýš vhodnou příležitost k prohloubení tady nachází i spravedlivé úsilí naší doby, aby bylo ženě přiznáno místo, které jí v církvi a ve společnosti náleží. Tím, že Bůh poslal svého Syna, narozeného ze ženy, byla každá žena v Marii povznesena k takové důstojnosti, že nad ni nelze myslet důstojnost větší.

Žádná teoretická úvaha kromě toho nemůže zdůraznit důstojnost lidské práce tak jako prostá skutečnost, že Boží Syn pracoval v Nazaretě a chtěl, by ho nazývali syn tesařův.

Konečně, jak bychom se mohli nezmínit o „volbě ve prospěch chudých“, kterou církev učinila na koncilu a později stále jasněji zdůrazňovala? Strohé a skromné stěny Svaté chýše viditelně připomínají, že v Marii začal tuto volbu slavnostně uplatňovat sám Bůh. „Ona,“ jak říká krásný koncilní text, „vyniká mezi pokornými a chudými Páně, kteří od něho s důvěrou očekávají a přijímají spásu.“

Co se týče chudoby a utrpení, v dějinách této svatyně měli vždycky své zvláštní místo nemocní. Byli mezi prvními, kdo jako poutníci přicházeli ke Svaté chýši a šířili pověst o ní mezi národy. Kde jinde by mohli být přijímáni lépe než v domě té, kterou v Loretánských litaniích vzýváme jako „uzdravení nemocných“ a „těšitelku zarmoucených“?

Jak řekl Jan XXIII: „Kéž je tato svatyně v Loretu vždycky oknem otevřeným do světa a tak přivolává tajemná slova zvěstující posvěcení duší, rodin i národů.“

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jsi opravdu požehnaná mezi ženami, protože Bůh si u tebe postavil svůj stan. * Zasvětíš Pánu množství národů.

Tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout. * Zasvětíš Pánu množství národů.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty jsi splnil sliby dané otcům a vyvolils Pannu Marii za Matku Spasitele; veď nás, ať následujeme její pokoru, pro kterou se ti zalíbila, a poslušnost, kterou nám prospěla. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky