Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.
Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *
prchají před ním, kdo ho nenávidí.
Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †
a jako vosk se taví nad plamenem, *
tak hynou hříšníci před Boží tváří.
A spravedliví před Bohem se těší *
a jásají a veselí se blahem.
Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †
razte mu dráhu, pouští přichází. *
Jásejte Pánu, radujte se v něm!
Je otcem sirotků a vdovy chrání *
náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.
Bůh, který dává domov opuštěným, †
zajaté na svobodu vyvádí, *
vzpurníky nechá však žít v pustině.
Bože, když vyšels v čele svého lidu *
a když jsi před ním kráčel po poušti,
země se třásla, nebe roztékalo *
před Bohem, jenž je Bohem Izraele.
V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *
své dědictví, už vadnoucí, jsi křísil.
Tam utábořilo se tvoje plémě, *
z lásky dals, Pane, domov poníženým.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.
Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.
Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *
„Rozprášil četná vojska Svrchovaný!“
Králové s vojsky běží, utíkají! *
Strážkyně domu rozděluje kořist.
Zatímco vy si mezi stády spíte, *
postříbřila se křídla holubice,
perutě její zaskvěly se zlatem, *
klenoty jako sněhem na Salmonu.
Bašanské hory, to jsou hory mocné, *
bašanské hory, to jsou hory mračné.
Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †
k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *
Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.
Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *
Pán ze Sinaje do svatyně vchází.
Vystoupils, Pane, do své vysokosti *
a svoje zajaté jsi vedl s sebou.
Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *
i ty, co brání se dlít v domě Páně.
Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *
on sám nás nese, je nám pomocníkem.
Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *
Pán, který ze smrti zná východisko.
Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *
temeno těm, kdo setrvávají v hříších.
„I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *
„přivedu ti je třeba z hlubin moře,
ať nohy můžeš umývat si v krvi, *
jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.
Ant. 3 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.
My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *
můj král a Bůh jak vchází do svatyně.
Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *
uprostřed panny do bubínků tlukou.
Velebí Pána v chórech, Pána chválí *
ve slavném shromáždění Izraele.
Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †
pak judská knížata a jejich pokřik, *
knížata Zabulona, Neftaliho.
Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *
svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás
ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *
ať králové ti přinášejí dary!
Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *
a všechny, kdo jsou pány nad národy!
Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *
rozmetej všechny válečnické kmeny!
Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *
ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští!
Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *
jen hrejte na počest a k chvále Pána,
jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *
Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem:
„Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *
a jeho velká moc až nad oblaky.“
Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †
Bůh Izraele dává moc a sílu *
národu svému. Veleben buď Pán!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.
Naslouchat budu, co Bůh nyní poví!
Pán mluví zajisté jen slovy míru k národu svému.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Micheáše
3,1-12
Jeruzalém se změní v trosky pro hříchy svých knížat
„Slyšte, Jakubova knížata,
vůdcové domu Izraele:
Nemáte vy znát právo?“
Nenávidíte dobro, ale milujete zlo.
Stahujete z lidu kůži
a maso z jejich kostí.
To vy požíráte maso mého lidu
a stahujete z něho kůži;
lámete mu kosti,
sekáte ho jako pečeni v hrnci
a jako maso uvnitř kotle.
Tehdy budou volat k Hospodinu,
a nevyslyší je,
v tu dobu před nimi skryje svou tvář
kvůli zločinům, kterých se dopustili.
Tak praví Hospodin o prorocích,
kteří svádějí můj lid:
Když mají do čeho kousat,
mluví o pokoji,
ale tomu, kdo jim nic do úst nedá,
vyhlašují svatou válku.
Proto budete mít noc bez vidění
a temnoty bez věštění;
nad proroky zapadne slunce
a den se nad nimi zatmí.
Stydět se budou jasnovidci,
zahanbí se věštci,
všichni si zahalí vousy,
neboť Bůh neodpoví.
Já však jsem naplněn
silou Hospodinova ducha,
spravedlností a statečností,
abych vyčítal Jakubovi jeho zločin
a Izraeli jeho hřích.
Slyšte to, knížata Jakubova domu,
vůdcové domu Izraele,
vy, kteří si ošklivíte právo
a překrucujete všechno, co je přímé.
Krví budujete Sión,
Jeruzalém nepravostí!
Jeho knížata soudí za úplatek,
jeho kněží učí za mzdu,
jeho proroci věští za stříbro –
a přitom spoléhají na Hospodina:
„Copak Hospodin není mezi námi?
Nás nemůže stihnout nic zlého!“
Proto kvůli vám
bude Sión orán jako pole,
Jeruzalém se změní v trosky
a chrámová hora ve výšinu porostlou lesem.
RESPONSORIUM
Žl 78 (79),1; Dan 3,42.29
Bože, v dědictví tvé vtrhli pohané, svatyni tvou hrozně pošpinili, Jeruzalém obrátili v trosky. * Jednej s námi podle své laskavosti, podle množství svého milosrdenství.
Zhřešili jsme, špatně jsme jednali, když jsme od tebe odpadli. * Jednej s námi podle své laskavosti, podle množství svého milosrdenství.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží
(Presbyterorum ordinis, n. 12)
Povolání kněží k dokonalosti
Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
RESPONSORIUM
1 Sol 2,8; Gal 4,19
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice jsem si vás oblíbil.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dal blahoslavenému Janu Jiřímu a jeho druhům milost vytrvalosti a odpuštění v době vyhnanství; dej nám, podle jejich příkladu, abychom byli vždy věrní tvé církvi, a toužili se smířit s našimi bratry. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky