Řád, který svatý Dominik založil a který v roce 1216 potvrdil Honorius III., je dílem lásky. Posvěcovat sebe, aby se dostalo posvěcení nesmrtelným duším. Tímto způsobem žili všichni bratři a sestry svatého Dominika, které církev uznala za svaté. Kromě nich žilo v řádu mnoho bratří a sester, kteří nebyli oficiálně za svaté uznáni, ale jejichž úcta je v řádu živá. Ty všechny si připomínáme při této slavnosti. Řádové konstituce nám kladou na srdce: „Ať si bratři věrně připomínají ty, kteří je předešli v rodině svatého Dominika a kteří jim poskytují příklad života, účast na společenství a oporu přímluvy. Ať si připomínají jejich skutky a nauku a šíří je. … Ať bratři podporují pravou zbožnost a úctu k svatému Dominiku, zrcadlu našeho života, a k řádovým světcům, aby se tak povzbuzovali k jejich následování a upevňovali se v duchu svého povolání.“ (LCO č. 16 a 67)
Tercie
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
K nám, Duchu Svatý, nyní spěj
a znovu naplň naši hruď,
ty pojíš Otce se Synem,
i s námi stále spojen buď!
A srdce, ústa, mysl, cit
rač k Božím chválám roznítit
a rozdmýchej v nás lásky žár,
by oheň náš i bližní hřál.
Nauč nás Boha Otce znát,
líp jeho Syna poznávat
a v tebe, Duchu od obou,
vždy věřit s myslí pokornou. Amen.
Nebo:
Je třetí denní hodina.
Jak jistý řád nás k tomu má,
z hloubi své duše pokorné
o dar tří ctností poprosme.
Aby Duch Svatý, Těšitel,
příbytek v našich srdcích měl,
vždyť apoštolů družinu
navštívil v tuto hodinu.
Pán, který stvořil nebes říš,
zachovávaje sám řád týž
vybavil vše tak nádherně
i k naší věčné odměně.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.
Bože, můj Bože, pročs mě opustil? *
Tak vzdálen jsi mým nářkům a mým prosbám!
Můj Bože, volám za dne – neodpovíš, *
za noci – nedocházím utišení.
Ty však jsi svatý, ve svatyni sídlíš, *
ve chvalozpěvech Izraele trváš.
Otcové naši doufali jen v tebe, *
doufali v tebe, tys je vysvobodil;
volali k tobě, byli zachráněni, *
doufali v tebe, neupadli v hanbu.
Já však jsem už jen červ, ne ani člověk, *
pro posměch lidem, davu k pohrdání.
Všichni, kdo na mě hledí, se mi smějí, *
rty sešklebují, potřásají hlavou:
„Svěřil se Pánu, ať ho vysvobodí, *
ať ho teď zachrání, když ho má v lásce.“
Vždyť jenom tys mě vyvedl už z lůna, *
tys mi dal úkryt na matčiných prsou,
na tebe odkázán jsem od zrození, *
jen tys můj Bůh už od matčina klína.
Nevzdaluj se mi, když se blíží muka, *
a nikde nikdo, aby pomohl!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Obklopuje mě množství býků, *
bašanští tuři sevřeli mě,
své chřtány na mě otvírají *
jako lvi krvelačně řvoucí.
Celý se roztékám jak voda, *
kosti se ve mně rozpojují
a moje srdce jako z vosku *
rozpouští se mi uvnitř těla.
Hrdlo už jako střep mám vyschlé †
a jazyk na patro se lepí, *
do prachu smrti jsi mě vrhl.
Smečka zlých psů mě obkličuje, *
zločinná tlupa stojí kolem.
Ruce mi proťali i nohy, †
všechny své kosti mohu spočíst, *
a oni na mne krutě civí.
Rozdělují si moje šaty, *
metají kostky o můj oděv.
Ty, Pane, však mi nebuď vzdálen! *
Ty mi přijď na pomoc, má sílo!
Zpod meče vytrhni mou duši *
a z drápů lítých psů můj život.
Ze lvího chřtánu vysvoboď mě †
a zachraň před tuřími rohy! *
Vyslyš mě, vyslyš ubohého!
Vyprávět budu o tobě svým bratřím, *
ve shromáždění velebit tě budu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Kdo bojíte se Pána, velebte jej, †
slavte jej všichni z Jákobova rodu, *
chvějte se před ním, děti Izraele!
Protože nepohrdl poníženým, *
nezošklivil si bídu nebožáka,
tvář před ním neskryl, ale vyslyšel ho, *
když k němu v bídě úpěl o pomoc.
Tys cíl mé chvály v shromážděné obci, *
své sliby splním před ctiteli Páně:
Chudobní najedí se do sytosti †
a chválit budou Pána, kdo jdou za ním, *
ať jejich srdce věčné věky žije!
Rozpomenou se všechny kraje země, †
vrátí se k Pánu všechny lidské rody *
a s uctíváním padnou před ním na tvář.
Neboť jen Pánu patří kralování, *
jeho je všechna vláda nad národy.
Jemu ať klanějí se mocní země *
vzdávají úctu ti, co v hlíně leží!
I moje duše pouze jemu žije, *
všechno mé potomstvo mu bude sloužit.
Všem příštím o Pánu se bude zpívat, †
budoucím hlásat jeho spravedlnost: *
neboť tak veliké je dílo Páně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Řím 8, 16-17
Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch Svatý, že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.
Radujte se a jásejte, všichni svatí.
Neboť vás čeká v nebi velká odměna.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys vzor veškeré dokonalosti a svou církev stále zdobíš rozmanitými dary svatosti, které slouží k budování Kristova těla. Prosíme tě, dej, ať jdeme v obdivuhodných šlépějích světců naší rodiny a jednou se těšíme i z jejich věčného společenství. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Při společném slavení liturgie hodin se dodá:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky