Spolu s dalšími dvanácti mladými křesťany byl zaživa upálen 3. VI. 1886 a dalších devět bylo umučeno různým způsobem v době od 26. V. 1886 do 27. I. 1887. Tito prvomučedníci černé Afriky přijali křest od prvních misionářů z kongregace Bílých otců, kteří přišli do Ugandy v roce 1879. Stali se obětí krutého pronásledování za krále Mwangy a za svaté byli prohlášeni roku 1964.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Ty Králi mučedníků svých,
koruno vyznávajících,
ty vedeš v říši nadhvězdnou,
kdo světskou slávou pohrdnou.
Svůj laskavý sluch nachyl k nám
i k našim snažným modlitbám.
Za chvály palem vítězných
nám hříšným odpusť všechen hřích.
Ty v mučednících vítězíš,
jak šetřit vyznavače víš:
nad hříchy dej nám vítězství
pro svoje milosrdenství.
To uděl, Otče přesvatý,
i Synu stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí. Aleluja.
Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *
prchají před ním, kdo ho nenávidí.
Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †
a jako vosk se taví nad plamenem, *
tak hynou hříšníci před Boží tváří.
A spravedliví před Bohem se těší *
a jásají a veselí se blahem.
Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †
razte mu dráhu, pouští přichází. *
Jásejte Pánu, radujte se v něm!
Je otcem sirotků a vdovy chrání *
náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.
Bůh, který dává domov opuštěným, †
zajaté na svobodu vyvádí, *
vzpurníky nechá však žít v pustině.
Bože, když vyšels v čele svého lidu *
a když jsi před ním kráčel po poušti,
země se třásla, nebe roztékalo *
před Bohem, jenž je Bohem Izraele.
V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *
své dědictví, už vadnoucí, jsi křísil.
Tam utábořilo se tvoje plémě, *
z lásky dals, Pane, domov poníženým.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí. Aleluja.
Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko. Aleluja.
Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *
„Rozprášil četná vojska Svrchovaný!“
Králové s vojsky běží, utíkají! *
Strážkyně domu rozděluje kořist.
Zatímco vy si mezi stády spíte, *
postříbřila se křídla holubice,
perutě její zaskvěly se zlatem, *
klenoty jako sněhem na Salmonu.
Bašanské hory, to jsou hory mocné, *
bašanské hory, to jsou hory mračné.
Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †
k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *
Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.
Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *
Pán ze Sinaje do svatyně vchází.
Vystoupils, Pane, do své vysokosti *
a svoje zajaté jsi vedl s sebou.
Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *
i ty, co brání se dlít v domě Páně.
Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *
on sám nás nese, je nám pomocníkem.
Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *
Pán, který ze smrti zná východisko.
Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *
temeno těm, kdo setrvávají v hříších.
„I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *
„přivedu ti je třeba z hlubin moře,
ať nohy můžeš umývat si v krvi, *
jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko. Aleluja.
Ant. 3 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána. Aleluja.
My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *
můj král a Bůh jak vchází do svatyně.
Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *
uprostřed panny do bubínků tlukou.
Velebí Pána v chórech, Pána chválí *
ve slavném shromáždění Izraele.
Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †
pak judská knížata a jejich pokřik, *
knížata Zabulona, Neftaliho.
Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *
svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás
ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *
ať králové ti přinášejí dary!
Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *
a všechny, kdo jsou pány nad národy!
Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *
rozmetej všechny válečnické kmeny!
Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *
ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští!
Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *
jen hrejte na počest a k chvále Pána,
jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *
Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem:
„Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *
a jeho velká moc až nad oblaky.“
Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †
Bůh Izraele dává moc a sílu *
národu svému. Veleben buď Pán!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána. Aleluja.
Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja.
Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
4,11-21
Bůh je láska
Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm, a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.
V tom záleží vyvrcholení lásky v nás, že s radostnou důvěrou očekáváme den soudu, protože jaký je Kristus, takoví jsme i my zde na světě. Strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání; strach počítá s trestem, a kdo má strach, není v lásce přiveden k dokonalosti.
My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás. Říká-li kdo: „Miluji Boha“, ale přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A on nám dal toto přikázání: aby ten, kdo miluje Boha, miloval i svého bratra.
RESPONSORIUM
1 Jan 4,10.16; srov. Iz 63,8.9
Bůh si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. * My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám, aleluja.
Pán se nám stal Spasitelem; ve své lásce nás sám vysvobodil. * My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilie svatého papeže Pavla VI. při svatořečení ugandských mučedníků
(AAS 56 [1964],905-906)
Sláva mučedníků – znamení obrody
Tito afričtí mučedníci zaplňují novou stránku v martyrologiu, seznamu těch, kdo mučednictvím dobyli vítězství. Novou stránku, říkáme, na níž jsou zaznamenány události velmi truchlivé a přitom velkolepé; jistě si zaslouží, aby byla připojena k těm slavným zprávám ze staré Afriky, o nichž jsme se jako malověrní lidé dneška domnívali, že už nikdy nebudou mít tak slavné pokračování.
Kdo by mohl kdy tušit, že například k vzrušujícím zprávám o mučednících ze Skilly, z Kartága, o mučednících „bílé masy“ z Utiky, o nichž se zmiňuje Augustin a Prudentius, o mučednících egyptských, které tak chválí ve svých spisech svatý Jan Zlatoústý, a o mučednících za pronásledování vandalského – že k nim v naší době přibudou zprávy o skutcích neméně statečných a neméně slavných?
Kdo by mohl kdy předvídat, že k slavným africkým svatým mučedníkům a vyznavačům, známým z dějin, jako je Cyprián, Felicita a Perpetua a především Augustin, jednou přidružíme Karla Lwangu a Matěje Mulumbu Kalembu, jejichž jména jsou nám tak drahá, a jejich dvacet společníků? A je třeba se zmínit také o těch ostatních, kteří patřili k církvi anglikánské a pro Kristovo jméno rovněž byli zabiti.
Tito afričtí mučedníci znamenají nepochybně začátek nového věku. Ale ať se naše mysl neupíná na pronásledování a náboženské konflikty, nýbrž raději na křesťanskou i občanskou obrodu! Neboť Afrika, skropená krví těchto mučedníků, prvních v tomto novém věku (a kéž dá Bůh, aby byli i poslední, vždyť oběť jejich života je tak veliká a drahocenná!), tato Afrika prožívá obrodu ke svobodě a k nezávislosti.
Poprava těchto mučedníků je zločin tak neslýchaný a přitom tak příznačný, že dává dostatečně jasně najevo, podle jakých morálních zásad se má utvářet nový lid, aby vznikala nová duchovní tradice a mohla se předávat dalším generacím. Symbolicky to vyjadřuje a požaduje přechod od primitivního a hrubého způsobu života, v němž sice nechyběly ani vynikající lidské hodnoty, ale který byl poskvrněný a neduživý a sám sebe držel v otroctví, ke kultuře, která vyžaduje vznešenější projevy lidského ducha a vyšší formy společenského života.
RESPONSORIUM
Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i Kristus, jak zápasíme o víru a bojujeme duchovní boj. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství. Aleluja.
Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství. Aleluja.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tvým působením se krev mučedníků stává semenem nových křesťanů; prosíme tě, dej, ať pole tvé církve, zavlažené krví svatého Karla a jeho druhů, přináší bohatou úrodu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky