Dnešní svátek věnuje pozornost setkání matky Mesiáše s matkou jeho Předchůdce (Lk 1, 39-56). Tuto událost připomíná liturgie v době adventní přípravy na slavnost Narození Páně. Sv. Bonaventura složil rýmované oficium (1236), které se pak slavilo ve františkánském řádu 2. července. V Čechách se tento svátek slavil poprvé 28. IV. 1387. Zavedl ho arcibiskup Jan z Jenštejna (1386) a složil pro něj vlastní latinské texty. Na jeho naléhání rozšířil papež Urban VI. slavení tohoto svátku pro celou církev (1389) a stanovil pro něj den 2. července. Při úpravě kalendáře podle ustanovení II. vatikánského koncilu (1969) bylo přihlédnuto k přání Jana z Jenštejna, aby se tento svátek slavil v době mezi Zvěstováním Páně a Narozením sv. Jana Křtitele. Zároveň jím vrcholí měsíc květen, věnovaný v lidové zbožnosti úctě Panny Marie.
Nona
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Teď skví se hodina ta již,
co vyprostila z temnot kříž,
celý svět ze tmy vyvedla
a nové světlo rozžehla.
Toť chvíle, kdy se rozhodl
Pán vzbudit těla ze hrobů
a jim vstát z mrtvých nařídil,
nový dech žití když jim vlil.
V obnovu světa věříme,
v němž zákon smrti pomine
a života dar blažený
potrvá bez omezení.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. Aleluja, aleluja, aleluja.
Když úděl Siónu k lepšímu obracel Pán, *
tehdy jsme byli jak ve snách.
Na rtech nám kypěl veselý smích, *
jásotem oplýval jazyk.
Tehdy šla v národech jedna řeč: *
„Pán pro ně učinil divy!“
Veliký div pro nás učinil Pán, *
byli jsme radosti plní!
Pane, náš úděl již k dobrému změň *
jak vyschlé potoky jihu!
Vždycky kdo v slzách zasévají, *
ti budou s jásotem sklízet.
Vyjdou-li do pole, s pláčem jdou, *
s pláčem sijí své zrní;
s jásotem vracet se budou zpět, *
v náručí ponesou snopy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Jestliže dům nebuduje Pán, *
lopotí se marně, kdo jej staví.
Jestli město nestřeží sám Pán, *
hlídati je marně budou stráže.
Marno vám je vstávat před ránem, *
pracovat až dlouho do večera,
pak až v noci jídat krušný chléb: *
sám ho dá i za spánku svým milým.
Hle, jsou darem Páně synové, *
jeho vzácnou odměnou plod lůna.
Čím jsou šípy ruce bojovné, *
tím jsou otci synové z let mládí.
Šťasten, kdo jich plný toulec má: *
sporem v bráně sok ho nezahanbí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Blažený jsi, kdo máš Pána v úctě *
a kdo kráčíš jeho cestami!
Co dobudeš prací, v klidu strávíš, *
blažen budeš, půjde s tebou zdar.
Manželka tvá jako vinná réva *
ponese v tvém domě ovoce,
děti tvé jak letorosty oliv *
stůl ti budou kruhem ovíjet.
Takto bude požehnáno muži, *
který Pána v pravé bázni ctí.
Pán ať požehná ti ze Siónu, †
abys viděl vzkvétat Jeruzalém *
po všechny dny svého života.
Abys viděl i svých synů syny. *
Pokoj budiž nad Izraelem!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Aleluja, aleluja, aleluja.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Mdr 7, 27b-28
Moudrost v sobě zůstává, všechno obnovuje, v průběhu věků vchází do svatých duší a tvoří z nich Boží přátele a proroky. Nic není Bohu tak drahé jako ten, kdo přebývá s moudrostí.
Požehnaná tys mezi ženami. Aleluja.
A požehnaný plod života tvého. Aleluja.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, tys vedl blahoslavenou Pannu Marii vnuknutím Ducha Svatého, aby navštívila Alžbětu; prosíme tě, dej, ať jsme i my vždy poslušni jeho hlasu a můžeme tě spolu s Marií velebit. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Při společném slavení liturgie hodin se dodá:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky