Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Svou vroucí písní velebí
tento den zbožní věřící,
když dnes i z výšin na nebi
se sláva této panny skví.
Panna, jež k chválám Kristovým
přispěla mužnou pevností,
se k sborům nebes vznešeným
dnes druží plna radosti.
Křehkostí těla přemohla
cudností v celém žití svém,
svůdnostmi světa pohrdla
a ve stopách šla za Kristem.
Spravuj nás, Kriste, podle ní,
před nepřáteli chraň lid svůj,
nás ve svých ctnostech upevni
a balvany vin odstraňuj.
Ať tebe všechno lidstvo ctí,
Ježíši, z Panny zrozený,
i Otci, Duchu milosti
ať ustavičně chvála zní. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Oslavuj Pána, duše má, *
mé nitro jeho svaté jméno!
Oslavuj Pána, duše má, *
na jeho dobra nezapomeň!
Všechny tvé viny odpouští, *
ze všech tvých neduhů tě léčí;
tvůj život chrání záhuby, *
věnčí tě láskou, slitováním;
on blahem sytí tvoje dny, *
jak orlu obnovil tvou mladost.
Pán koná skutky milosti: *
všem utlačeným zjedná právo.
Ukázal cestu Mojžiši, *
své skutky dětem Izraele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
Vlídný a laskavý je Pán, *
shovívavý a milosrdný.
Nechce se ustavičně přít, *
navěky v hněvu setrvávat.
Nesplácí hříchy, nejedná, *
jak pro své viny zasloužíme.
Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
tak velkou lásku má k svým věrným.
Jak od východu k západu *
vzdaluje od nás naše viny.
Jak otec dětem odpouští, *
Pán je k svým věrným milostivý.
Ví, z čeho jsme stvořeni, *
má na mysli, že jsme jen hlína.
Jsou jako tráva lidské dny: *
rozkvetou jako polní kvítek,
zavane vítr, sfoukne jej, *
a stopy po něm nezůstane.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.
Však láska Páně do věků, *
je dobrotiv až k dětem dětí
u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
a plní jeho přikázání.
Pán zřídil si trůn v nebesích *
a jeho vláda řídí vesmír.
Oslavte Pána, chvalte jej, †
vy jeho poslové, vy silní, *
kdo konáte, co on vám káže!
Oslavte Pána, zástupy, *
vy, kdo jste v službách jeho vůle!
Oslavte Pána, díla Páně, †
všude, kam sahá jeho vláda! *
Oslavuj Pána, duše má!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Oslavte Pána, díla Páně.
Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.
Rozjímat budu nad tvými divy.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
10,18-22; 11,14-25
Hospodinova velebnost opouští potrestané město
Hospodinova velebnost odešla od chrámového prahu a usadila se nad cheruby. Cherubové pak zdvihli křídla, když vycházeli, a vznesli se od země přede mnou, a s nimi zároveň se zdvihla i kola. Zastavili se u vchodu do východní brány Hospodinova domu; velebnost Izraelova Boha byla nahoře nad nimi.
Byly to stejné bytosti, které jsem viděl pod Izraelovým Bohem u řeky Kebaru a poznal jsem, že to byli cherubové. Každý měl čtveré vzezření a čtyři křídla a pod křídly měli jakoby lidské ruce. Co se týká jejich podoby: měly stejné vzezření, které jsem viděl u řeky Kebaru, a každý kráčel přímo vpřed.
Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, o tvých bratřích, o bratřích tvých, o lidech, kteří byli s tebou odvlečeni do vyhnanství, i o celém Izraelově domě, o všech říkají jeruzalémští obyvatelé: ‚Daleko jsou od Hospodina, nám je dána země do vlastnictví!‘ Proto řekni: Tak praví Pán, Hospodin: Ačkoli jsem je dal daleko odvést mezi národy a rozptýlil jsem je po zemích, budu jim nakrátko svatyní v zemích, do kterých přišli. Proto řekni: Tak praví Pán, Hospodin: Shromáždím vás z národů a seberu vás ze zemí, v nichž jste rozptýleni, a dám vám izraelskou zemi. Přijdou tam a vyvrhnou z ní všechny její modly a všechny její ohavnosti. Dám jim nové srdce a do jejich nitra vložím nového ducha; odejmu z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, aby následovali mé zákony, zachovávali má přikázání a plnili je; budou mým lidem a já budu jejich Bohem. Těm však, jejichž srdce následuje modly a ohavnosti, uvalím na hlavu jejich chování,“ – praví Pán, Hospodin.
Tu zdvihli cherubové křídla a kola se zdvihla současně s nimi. Velebnost Izraelova Boha byla nahoře nad nimi. Tu Hospodinova velebnost vystoupila ze středu města a zastavila se na hoře, která je na východ od města.
Potom mě síla zdvihla a přivedla mě ve vidění, v Božím duchu, do Chaldejska k vyhnancům. A vidění, které jsem měl, vzdálilo se ode mě. Vypravoval jsem pak vyhnancům všechno, co mi Hospodin ukázal.
RESPONSORIUM
Ez 10,4.18; Mt 23,37.38
Hospodinova velebnost se pozvedla a odebrala se na prád domu, dům se naplnil mrakem a nádvoří bylo plné lesku Hospodinovy velebnosti. * Hospodinova velebnost odešla od chrámového prahu.
Jeruzaléme, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, ale nechtěli jste. Proto váš dům zůstane opuštěný. * Hospodinova velebnost odešla od chrámového prahu.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisů svaté Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky církve
(Ep. LII: Wernerio de Kircheim, cum ceteris societatis suæ fratribus: PL 197,269-271)
Obraz církve
Roku tisíc sto sedmdesát od vtělení Páně jsem dlouho ležela nemocná na lůžku. V bdělém stavu těla i ducha jsem uviděla překrásný obraz: měl podobu ženy, která byla nejvybranějším způsobem líbezná, ve svém půvabu velice milá a tak krásná, že to lidská mysl nebyla schopna pojmout. Její postava sahala od země až do nebe.
I její tvář zářila nejsilnějším leskem a její oči hleděly do nebe. Také na sobě měla sněhobílé hedvábné šaty a byla zahalena do pláště ozdobeného těmi nejdražšími kameny — totiž smaragdem a safírem — a také různými perlami; na nohou měla střevíce zkrášlené onyxem. Ale její tvář byla zaprášená a šaty byly na pravém boku roztržené a dále její plášť ztratil svou elegantní krásu a střevíce byly zašpiněné.
Silným a smutným hlasem volala vysoko do nebe: »Naslouchej, nebe: mám ušpiněnou tvář; a truchli, země: mám roztržené šaty; a chvěj se, propasti: mám zašpiněné střevíce.« A říkala také: »Byla jsem skryta v Otcově srdci, dokud Syn člověka, počatý a narozený z panenství, neprolil svou krev; on si mě také tou krví pro sebe vyvolil jako snoubenku a daroval mi věno.
Stopa po zraněních mého snoubence zůstává totiž čerstvá a zranění jsou otevřená tak dlouho, dokud budou otevřena zranění lidských hříchů. Nečistotu do těch zranění zanášejí Kristovi kněží, kteří v přehnané zištnosti přebíhají od kostela ke kostela, i když by mě měli udržovat běloskvoucí a sloužit mi v čistotě. Trhají mi tím také šaty, protože přestupují, co přikazuje zákon a evangelium a jejich kněžství, a házejí mi špínu na plášť, protože naprosto nedbají na přikázání, která jsou jim nařízena, a neplní je dobrou vůlí a skutkem ve zdrženlivosti jako ve smaragdu ani ve štědrém rozdávání almužen jako v safíru ani v jiných dobrých a spravedlivých skutcích (kterými se Bohu vzdává čest jako dalšími druhy drahokamů). Ale navíc se špiní moje střevíce, protože jejich cesty spravedlnosti nejsou ani správné, ani drsné a obtížné; a ani nedávají dobrý příklad svým podřízeným. Přesto však dole ve svých střevících mám jako ve skrýši čistotu pravdy — u některých.«
A uslyšela jsem, jak hlas z nebe říká: »Tento obraz ukazuje církev. Proto ty, člověče, který to vidíš a slyšíš ta slova nářku, o tom řekni kněžím, kteří byli ustanoveni a zařazeni do posvátného řádu, aby řídili a učili Boží lid. Jim bylo řečeno stejně jako apoštolům: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!«
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Dan 2,21-22; 1 Kor 12,11
Hospodin dává mudrcům moudrost, poznání těm, kdo jsou ho schopni. * Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.
To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. * Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, zdroji života, tys obdaroval svatou pannu Hildegardu prorockým duchem; pomáhej nám, abychom povzbuzeni jejím příkladem a na její přímluvu znali tvé cesty a ve tmě tohoto věku poznávali jas tvého světla. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky