11. leden 2025

Bl. Bernarda Scammacca, kněze
pro dominikány (OP)

Narodil se v roce 1430 v bohaté šlechtické rodině v Catanii na Sicílii. Mládí prožil v přepychu a také v hříchu. Při jakési rvačce utrpěl těžké zranění. Během rekonvalescence přemýšlel o svém dosavadním životě a zcela se obrátil. Ve dvaadvaceti letech vstoupil v Catanii do řádu. Snažil se o dokonalost v poslušnosti, v modlitbě, vynikal zvláštní úctou k utrpení Ježíše Krista. Usiloval o obnovení řeholní kázně v sicilských konventech. Působil jako převor v Catanii a Palermu a generální vikář reformovaných klášterů. Proslul jako plamenný kazatel a horlivý zpovědník. Věnoval se také chudým a nemocným, pro něž vybudoval špitál. Zemřel 11. ledna 1487 v Catanii a byl pohřben v klášterním kostele sv. Dominika. Jeho kult potvrdil 8. března 1825 Lev XII.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Ježíši, Spasiteli náš,

koruno slávy v nebesích,

dnes nakloň vlídnější svou tvář

k modlitbě tebe prosících.

Dnes vyznavač tvůj vznešený

se zaskvěl novou jasností,

dnes vzpomínáme naň i my,

tvůj lid, výroční slavností.

Přes vše, co svět mu sliboval,

on přešel čistou šlépějí,

s tebou se cestou spásy dal

a sledoval vždy věrně ji.

K prchavým světským radostem

nepřipjal právem srdce své,

tak došel v sídle nebeském

odměny nepomíjivé.

A proto pomoz také nám

jít žitím v jeho šlépějích

a odpusť k jeho přímluvám

svých služebníků všechen hřích.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci.

Žalm 105 (106)
Boží dobrota a nevěrnost národa
Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10, 11)
I

Slavte Pána za to, jak je dobrý, *

jak až na věky je milosrdný!

Kdo vylíčí mocné skutky Páně, *

kdo vypoví všechnu jeho slávu?

Blaze těm, kdo zachovají právo, *

kdo si vždycky vedou spravedlivě!

Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás, *

přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!

Přej nám šťastný díl svých vyvolených, †

radovat se radostí tvých věrných *

a tvým dědictvím se honosit!

Hřešili jsme jako naši předci, *

žili bezbožně a v nepravosti.

Naši předci za egyptských časů *

nechápali tvoje velké činy,

nemyslili na tvá dobrodiní, *

vzepřeli se Pánu u moře.

Zachránil je přesto pro své jméno, *

aby ukázal svou velkou moc.

Proti moři zahrozil a vyschlo, *

vodou je jak stepí provedl.

Vytrhl je z ruky nenávistných, *

vykoupil je z moci nepřátel!

Spláchly vody jejich protivníky, *

ani jediný z nich nezůstal.

Tehdy jeho slovům uvěřili, *

tehdy zapěli mu chvalozpěv.

Zas však jeho skutků zapomněli, *

nevyčkali, jak on rozhodne,

chtivostí se v poušti dali strhnout, *

pokoušeli Boha v pustině.

Dal jim tedy, co tak vymáhali, *

ale s tím i zhoubnou nákazu.

Řevnili v svých stanech na Mojžíše, *

na Árona, zasvěcence Páně:

Datana pak pohltila země, *

zasypala Abiramův houf,

rozmohl se požár v jejich tlupě, *

sžehl plamenem ty bezbožné.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci.

Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem.

II

U Horebu odlili si tele, *

modle kovové se klaněli,

a tak svoji slávu zaměnili *

za podobu býložravce z kovu.

Na zachránce Boha zapomněli, *

jaké konal divy v Egyptě,

jaké zázraky tam v zemi Cháma, *

jaký v Rudém moři velediv.

Už se chystal k jejich zahubení, *

kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec,

nebyl se jich vůči němu zastal, *

aby zdržel zhoubný jeho hněv.

Opovrhli vytouženou zemí, *

jeho slovům věřit odmítli,

ustavičně reptali v svých stanech, *

hlasu Páně odpírali sluch.

Vztáhl na ně paži přísahaje, *

že je v poušti zcela rozmetá,

v národech že rozptýlí rod jejich, *

rozpráší je po všech končinách.

Přidali se k Baál Peórovi, *

z žertev mrtvých bohů jídali.

Hanebnostmi popouzeli Pána, *

až je stihla rána morová.

Tu však povstal Pinchas, aby trestal *

a tak mor byl opět odvrácen.

Což mu připočteno za zásluhu *

z rodu do rodu a na věky.

U vod meribských pak rouhali se, *

že i Mojžíš zkusil kvůli nim:

neboť tak mu rozdráždili mysl, *

že byl stržen k slovům nemoudrým.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem.

Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských.

III

Dál pak nevyhladili ty kmeny, *

jak jim bylo Pánem řečeno,

nýbrž s pohany se pomísili, *

chytili se jejich špatností.

Uctívali s nimi jejich modly, *

které pro ně byly nástrahou,

takže svoje syny a své dcery *

přinášeli v oběť démonům.

Nevinnou krev marně prolévali, *

krev svých dětí, synů jako dcer,

na oltáři kananejských model, *

hříchem krve znesvětili kraj.

Tak se svými skutky poskvrnili, *

takto byli Bohu nevěrni!

Zahořel Pán hněvem na svůj národ, *

pojal odpor k svému dědictví.

V ruce pohanů je proto vydal; *

vládli jim, kdo chovali k nim zášť.

Utiskovali je nepřátelé, *

jejich moci byli poddáni.

Přemnohokrát Pán je vysvobodil, †

oni však mu vzdorovali stále; *

do svých vin se propadali dál.

On vždy znova shlédl k jejich bídě, *

kdykoli je slyšel naříkat,

kvůli nim byl pamětliv své smlouvy, *

z lásky nesmírné se slitoval,

takže vzbudil soucit k nim i ve všech, *

u kterých se octli v zajetí.

Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože, *

shromáždi nás z krajin pohanských,

ať tvé svaté jméno velebíme, *

slávou tvou se smíme honosit!

Veleben buď Pán, Bůh Izraele, †

od počátku věků na věky! *

Všechen lid ať nyní volá: Staň se!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských.

V něm byl život.

A ten život byl světlem lidí.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

65,13-25

Nové nebe a nová země

Tak praví Pán, Hospodin:

„Hle, moji služebníci budou jíst,

vy však budete hladovět;

hle, moji služebníci budou pít,

vy však budete žíznit;

hle, moji služebníci se budou radovat,

vy se však budete stydět;

hle, moji služebníci budou jásat s radostí v srdci,

vy však budete křičet s bolestí v srdci

a naříkat se sklíčenou duší.

Svá jména zanecháte

mým vyvoleným k proklínání:

‚Ať tě zabije Pán, Hospodin!‘

Své služebníky však nazve jiným jménem.

Kdo se bude na zemi žehnat,

bude se žehnat při věrném Bohu;

kdo bude na zemi přísahat,

bude přísahat při věrném Bohu.

Neboť se zapomene na dřívější soužení,

zůstanou skrytá před mýma očima.

Hle, utvořím

nová nebesa a novou zemi,

nebude se vzpomínat na to, co minulo,

nikomu to nevstoupí na mysl.

Plesat a jásat budou navěky

nad tím, co stvořím:

neboť – hle – v jásot přetvořím Jeruzalém

a lid jeho v radost!

Plesat budu nad Jeruzalémem,

radovat se budu ze svého lidu.

Neuslyší se v něm

hlas pláče nebo křiku.

Nebude v něm dítě, které by žilo jen několik dní,

ani stařec, který nenaplní svá léta;

teprve ve stáří sta let

jinoch zemře,

za prokletého bude považován,

kdo se nedožije sta let.

Vystavějí si domy a budou v nich bydlet,

vysadí vinice a budou jíst jejich plody.

Nebudou stavět, aby jiný bydlel,

nebudou sázet, aby jiný jedl;

jako věk stromu bude věk mého lidu,

a co moji vyvolení svýma rukama vytvoří,

to budou dlouho užívat.

Nebudou se namáhat nadarmo,

nebudou rodit pro náhlou smrt,

neboť budou pokolením požehnaným od Hospodina

a jejich potomci s nimi.

Dříve než budou volat,

já odpovím;

ještě budou mluvit,

a já je už vyslyším.

Vlk a beránek se budou pást spolu,

lev jako býk bude žrát plevy,

ale hadovi bude chlebem prach.

Nikdo nebude škodit ani pustošit

na celé mé svaté hoře“

– praví Hospodin.

RESPONSORIUM

Zj 21,1.3.4

Viděl jsem nová nebesa a novou zemi; a uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: * Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat.

On jim setře každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo. * Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Jana Zlatoústého na list Římanům

(Homilia 15,6: PG 60,547-548)

Milosrdenství je příkazem Kristovým

Bůh vydal svého Syna; a ty, člověče, nechceš dát tomu, který byl vydán a zabit za tebe, snad ani kus chleba.

Kvůli tobě ho Otec neušetřil, přestože to opravdu byl jeho vlastní Syn; ale když jeho moří hlad, ty si ho ani nevšimneš, přestože se chystáš utrácet z toho, co patří jemu, a ještě jen kvůli sobě.

Co může být horšího než takováto špatnost? Kvůli tobě byl vydán, kvůli tobě byl zabit a kvůli tobě chodí hladový; a ty vydáváš z jeho majetku, jen abys z toho měl sám užitek – a třeba ani takto nic nedáváš.

Co je pošetilejšího než takoví lidé, kteří jsou jako kámen a setrvávají v této ďábelské nelidskosti, ačkoliv se je tolik věcí pokouší z ní vymanit. Vždyť Kristu nestačilo, že podstoupí kříž a smrt, z vlastní vůle měl navíc být chudý, jako cizinec, bez domova, nahý, měl být držen v žaláři i strádat v nemoci, aby tě alespoň tímto způsobem oslovil.

„Jestliže se mi nechceš odvděčit za to, že jsem byl za tebe umučen, měj slitování aspoň s mou chudobou. Nechceš-li se slitovat pro chudobu, dej se obměkčit nemocí nebo žalářem; a když tě ani to nepřiměje k lidskosti, neodmítej alespoň pro nepatrnost toho, oč prosím. Vždyť od tebe nežádám nic drahého, jenom chléb, střechu nad hlavou, slovo útěchy.

A když i potom zůstaneš tvrdý, měl bys projevit více dobroty alespoň kvůli nebeskému království, aspoň kvůli odměně, kterou jsem slíbil. Že bys ani tohle vůbec nevzal v úvahu?

Vidíš-li něčí nahotu, kéž tebou pohne aspoň lidská solidarita; a vzpomeň si na mou nahotu na kříži – všechno jsem to snášel pro tebe. Nechceš-li se oblomit kvůli onomu člověku, pak alespoň kvůli mně, kvůli mojí chudobě a nahotě.

Pro tebe mě tenkrát spoutali, a také nyní jsem pro tebe spoutáván – aby ses dal pohnout buď mými tehdejšími, nebo nynějšími pouty a byl ochoten mi prokázat alespoň trochu milosrdenství. Pro tebe jsem míval hlad, a zase pro tebe hladovím; v žízni jsem visel na kříži, v chudých žízním i nyní – abych tě buď tehdejším, nebo nynějším utrpením k sobě přitahoval a pro tvou vlastní spásu z tebe učinil štědrého dobrodince.

A tak tě prosím: Když jsem si tě zavázal tisícerým dobrodiním, oplácej mi to. Ale nevymáhám to na tobě jako dluh, chci naopak tvou štědrost odměnit; za těchto pár maličkostí ti nabízím království.

Neříkám: Zbav mě mé chudoby. A přestože kvůli tobě jsem chudý, neříkám ani: Dej mi své bohatství. Chci na tobě jen chléb a oblečení a trochu útěchy v mé nouzi a hladu.

A jestliže jsem právě ve vězení, nenutím tě, abys mě zbavil pout a vyvedl mě na svobodu. Chci jen, aby sis uvědomoval, že jsem spoután kvůli tobě – už to mi bude stačit jako projev lásky, a já se ti za ni odvděčím nebem. Já jsem tě vyprostil z přetěžkých pout; ale od tebe mi postačí, že mě ve vězení navštívíš.

Mohl bych tě jistě odměnit už předem. Chci však zůstat tvým dlužníkem, aby měl nejen naději, ale přímo spolehlivou záruku své odměny.“

RESPONSORIUM

Mt 25,35.40; Př 19,17

Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. * Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.

Půjčuje Hospodinu, kdo má soucit s chudákem. * Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, blahoslaveného Bernarda jsi uvedl na cestu pokání a evangelijní dokonalosti; dopřej nám, prosíme, ať na jeho přímluvu a podle jeho příkladu litujeme svých hříchů a obracíme se k tobě s čistou myslí. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky