17. září 2025

Sv. Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky církve
nezávazná památka

Přišla na svět v Bermersheimu v Německu v roce 1098 a v roce 1115 složila řeholní sliby v benediktinském opatství na hoře sv. Disiboda (Disibodenberg). Kolem roku 1150 založila klášter na hoře sv. Ruperta (Rupertsberg) nedaleko Bingenu a vedla ho jako abatyše. Vyznala se v přírodních vědách i v hudbě. V četných spisech také učeným klerikům i lidu zbožně vyložila zjevení, které zakusila v mystické kontemplaci, hlásala skutky pokání a odmítla omyly týkající se křesťanské nauky, takže její radu pilně vyhledávali i panovníci a papežové. Umřela na následky nemoci roku 1179.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Svou vroucí písní velebí

tento den zbožní věřící,

když dnes i z výšin na nebi

se sláva této panny skví.

Panna, jež k chválám Kristovým

přispěla mužnou pevností,

se k sborům nebes vznešeným

dnes druží plna radosti.

Křehkostí těla přemohla

cudností v celém žití svém,

svůdnostmi světa pohrdla

a ve stopách šla za Kristem.

Spravuj nás, Kriste, podle ní,

před nepřáteli chraň lid svůj,

nás ve svých ctnostech upevni

a balvany vin odstraňuj.

Ať tebe všechno lidstvo ctí,

Ježíši, z Panny zrozený,

i Otci, Duchu milosti

ať ustavičně chvála zní. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!

Žalm 102 (103)
Chvála Božího milosrdenství
Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Srov. Lk 1, 78)
I

Oslavuj Pána, duše má, *

mé nitro jeho svaté jméno!

Oslavuj Pána, duše má, *

na jeho dobra nezapomeň!

Všechny tvé viny odpouští, *

ze všech tvých neduhů tě léčí;

tvůj život chrání záhuby, *

věnčí tě láskou, slitováním;

on blahem sytí tvoje dny, *

jak orlu obnovil tvou mladost.

Pán koná skutky milosti: *

všem utlačeným zjedná právo.

Ukázal cestu Mojžiši, *

své skutky dětem Izraele.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!

Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.

II

Vlídný a laskavý je Pán, *

shovívavý a milosrdný.

Nechce se ustavičně přít, *

navěky v hněvu setrvávat.

Nesplácí hříchy, nejedná, *

jak pro své viny zasloužíme.

Vždyť jak ční nebe nad zemí, *

tak velkou lásku má k svým věrným.

Jak od východu k západu *

vzdaluje od nás naše viny.

Jak otec dětem odpouští, *

Pán je k svým věrným milostivý.

Ví, z čeho jsme stvořeni, *

má na mysli, že jsme jen hlína.

Jsou jako tráva lidské dny: *

rozkvetou jako polní kvítek,

zavane vítr, sfoukne jej, *

a stopy po něm nezůstane.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.

Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.

III

Však láska Páně do věků, *

je dobrotiv až k dětem dětí

u těch, kdo jeho smlouvu ctí *

a plní jeho přikázání.

Pán zřídil si trůn v nebesích *

a jeho vláda řídí vesmír.

Oslavte Pána, chvalte jej, †

vy jeho poslové, vy silní, *

kdo konáte, co on vám káže!

Oslavte Pána, zástupy, *

vy, kdo jste v službách jeho vůle!

Oslavte Pána, díla Páně, †

všude, kam sahá jeho vláda! *

Oslavuj Pána, duše má!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Oslavte Pána, díla Páně.

Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.

Rozjímat budu nad tvými divy.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

10,18-22; 11,14-25

Hospodinova velebnost opouští potrestané město

Hospodinova velebnost odešla od chrámového prahu a usadila se nad cheruby. Cherubové pak zdvihli křídla, když vycházeli, a vznesli se od země přede mnou, a s nimi zároveň se zdvihla i kola. Zastavili se u vchodu do východní brány Hospodinova domu; velebnost Izraelova Boha byla nahoře nad nimi.

Byly to stejné bytosti, které jsem viděl pod Izraelovým Bohem u řeky Kebaru a poznal jsem, že to byli cherubové. Každý měl čtveré vzezření a čtyři křídla a pod křídly měli jakoby lidské ruce. Co se týká jejich podoby: měly stejné vzezření, které jsem viděl u řeky Kebaru, a každý kráčel přímo vpřed.

Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, o tvých bratřích, o bratřích tvých, o lidech, kteří byli s tebou odvlečeni do vyhnanství, i o celém Izraelově domě, o všech říkají jeruzalémští obyvatelé: ‚Daleko jsou od Hospodina, nám je dána země do vlastnictví!‘ Proto řekni: Tak praví Pán, Hospodin: Ačkoli jsem je dal daleko odvést mezi národy a rozptýlil jsem je po zemích, budu jim nakrátko svatyní v zemích, do kterých přišli. Proto řekni: Tak praví Pán, Hospodin: Shromáždím vás z národů a seberu vás ze zemí, v nichž jste rozptýleni, a dám vám izraelskou zemi. Přijdou tam a vyvrhnou z ní všechny její modly a všechny její ohavnosti. Dám jim nové srdce a do jejich nitra vložím nového ducha; odejmu z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, aby následovali mé zákony, zachovávali má přikázání a plnili je; budou mým lidem a já budu jejich Bohem. Těm však, jejichž srdce následuje modly a ohavnosti, uvalím na hlavu jejich chování,“ – praví Pán, Hospodin.

Tu zdvihli cherubové křídla a kola se zdvihla současně s nimi. Velebnost Izraelova Boha byla nahoře nad nimi. Tu Hospodinova velebnost vystoupila ze středu města a zastavila se na hoře, která je na východ od města.

Potom mě síla zdvihla a přivedla mě ve vidění, v Božím duchu, do Chaldejska k vyhnancům. A vidění, které jsem měl, vzdálilo se ode mě. Vypravoval jsem pak vyhnancům všechno, co mi Hospodin ukázal.

RESPONSORIUM

Ez 10,4.18; Mt 23,37.38

Hospodinova velebnost se pozvedla a odebrala se na prád domu, dům se naplnil mrakem a nádvoří bylo plné lesku Hospodinovy velebnosti. * Hospodinova velebnost odešla od chrámového prahu.

Jeruzaléme, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, ale nechtěli jste. Proto váš dům zůstane opuštěný. * Hospodinova velebnost odešla od chrámového prahu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisů svaté Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky církve

(Ep. LII: Wernerio de Kircheim, cum ceteris societatis suæ fratribus: PL 197,269-271)

Obraz církve

Roku tisíc sto sedmdesát od vtělení Páně jsem dlouho ležela nemocná na lůžku. V bdělém stavu těla i ducha jsem uviděla překrásný obraz: měl podobu ženy, která byla nejvybranějším způsobem líbezná, ve svém půvabu velice milá a tak krásná, že to lidská mysl nebyla schopna pojmout. Její postava sahala od země až do nebe.

I její tvář zářila nejsilnějším leskem a její oči hleděly do nebe. Také na sobě měla sněhobílé hedvábné šaty a byla zahalena do pláště ozdobeného těmi nejdražšími kameny — totiž smaragdem a safírem — a také různými perlami; na nohou měla střevíce zkrášlené onyxem. Ale její tvář byla zaprášená a šaty byly na pravém boku roztržené a dále její plášť ztratil svou elegantní krásu a střevíce byly zašpiněné.

Silným a smutným hlasem volala vysoko do nebe: »Naslouchej, nebe: mám ušpiněnou tvář; a truchli, země: mám roztržené šaty; a chvěj se, propasti: mám zašpiněné střevíce.« A říkala také: »Byla jsem skryta v Otcově srdci, dokud Syn člověka, počatý a narozený z panenství, neprolil svou krev; on si mě také tou krví pro sebe vyvolil jako snoubenku a daroval mi věno.

Stopa po zraněních mého snoubence zůstává totiž čerstvá a zranění jsou otevřená tak dlouho, dokud budou otevřena zranění lidských hříchů. Nečistotu do těch zranění zanášejí Kristovi kněží, kteří v přehnané zištnosti přebíhají od kostela ke kostela, i když by mě měli udržovat běloskvoucí a sloužit mi v čistotě. Trhají mi tím také šaty, protože přestupují, co přikazuje zákon a evangelium a jejich kněžství, a házejí mi špínu na plášť, protože naprosto nedbají na přikázání, která jsou jim nařízena, a neplní je dobrou vůlí a skutkem ve zdrženlivosti jako ve smaragdu ani ve štědrém rozdávání almužen jako v safíru ani v jiných dobrých a spravedlivých skutcích (kterými se Bohu vzdává čest jako dalšími druhy drahokamů). Ale navíc se špiní moje střevíce, protože jejich cesty spravedlnosti nejsou ani správné, ani drsné a obtížné; a ani nedávají dobrý příklad svým podřízeným. Přesto však dole ve svých střevících mám jako ve skrýši čistotu pravdy — u některých.«

A uslyšela jsem, jak hlas z nebe říká: »Tento obraz ukazuje církev. Proto ty, člověče, který to vidíš a slyšíš ta slova nářku, o tom řekni kněžím, kteří byli ustanoveni a zařazeni do posvátného řádu, aby řídili a učili Boží lid. Jim bylo řečeno stejně jako apoštolům: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!«

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dan 2,21-22; 1 Kor 12,11

Hospodin dává mudrcům moudrost, poznání těm, kdo jsou ho schopni. * Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.

To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. * Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, zdroji života, tys obdaroval svatou pannu Hildegardu prorockým duchem; pomáhej nám, abychom povzbuzeni jejím příkladem a na její přímluvu znali tvé cesty a ve tmě tohoto věku poznávali jas tvého světla. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky