Narodila se v Narni 13. prosince 1476 v šlechtické rodině. Na přání příbuzných se provdala. Po třech letech manželství po dohodě s manželem vstoupila do kláštera řeholních terciářek v Římě. Její manžel Petr vstoupil do kláštera františkánů. Představení poslali Lucii do Viterba založit klášter. 25. února 1496 zde byla omilostněna stigmaty, což vyvolalo velký ohlas na veřejnosti. Lucie pro to mnoho vytrpěla. Ferrarský vévoda Ercolo I. d’Este se souhlasem Alexandra VI. pro ni založil klášter terciářek ve Ferraře a přiměl ji, aby se tam nastěhovala. Stala se první převorkou kláštera. Vévoda však do chodu kláštera neustále zasahoval a Lucie nemohla dosáhnout toho, aby se v klášteře zachovávala všechna pravidla. Při příštích volbách už nebyla zvolena převorkou. Nastala tím pro ni křížová cesta. Generální vikář lombardské provincie i sám magistr řádu proti ní vydali přísná opatření. Zemřela ve Ferraře 15. listopadu 1544. Její kult potvrdil 1. března 1710 Klement XI. V roce 1935 bylo její tělo přeneseno do katedrály v Narni.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Svou vroucí písní velebí
tento den zbožní věřící,
když dnes i z výšin na nebi
se sláva této panny skví.
Panna, jež k chválám Kristovým
přispěla mužnou pevností,
se k sborům nebes vznešeným
dnes druží plna radosti.
Křehkostí těla přemohla
cudností v celém žití svém,
svůdnostmi světa pohrdla
a ve stopách šla za Kristem.
Spravuj nás, Kriste, podle ní,
před nepřáteli chraň lid svůj,
nás ve svých ctnostech upevni
a balvany vin odstraňuj.
Ať tebe všechno lidstvo ctí,
Ježíši, z Panny zrozený,
i Otci, Duchu milosti
ať ustavičně chvála zní. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.
Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
nestraň se mých úpěnlivých proseb,
slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
neklidný jsem ve své sklíčenosti.
Zděšený jsem křikem nepřátel, *
útiskem a zlobou bezbožníků.
Rozpoutali zhoubu proti mně, *
zuřivě se na mne osopují.
Srdce se mi v prsou tetelí, *
úzkost smrtelná mě zachvátila.
Padá na mě strach a zděšení, *
leží na mně nevýslovná hrůza.
Říkám si: „Mít křídla holubí, *
uletěl bych, až bych došel klidu.“
Uletěl bych rád co nejdále, *
noclehem bych zůstal někde v poušti.
Vyhledal bych si tam útulek *
na ochranu před divokým vichrem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.
Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.
(Zachraň mě) před bouřením jejich hrdel, Pane, †
před záplavou jejich jazyků. *
V městě vidím násilí a sváry.
Ve dne v noci brousí kolem něj, †
po hradebních zdech je obcházejí, *
uvnitř vládne bezpráví a útisk.
V jeho středu číhá záhuba, *
klam a křivda z tržišť neodchází.
Kdyby potupil mě nepřítel, *
křivdu od něj dovedl bych snášet;
kdyby na mě tak zle dotíral, *
kdo mě nenávidí, schoval bych se.
Tys však to byl, člověk jako já, *
ty, můj blízký důvěrník a přítel!
Slasti přátelství jsme ty a já *
prožívali spolu v domě Páně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.
Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi, a on tě zachová.
Já však budu k Pánu volat dál, *
Pán se smiluje a zachrání mne.
Večer, za jitra i v poledne *
budu kvílet z hloubi svého srdce.
On mé naříkání vyslyší, *
vysvobodí pokojně můj život.
Neboť lučištníci blízko jsou, *
z blízkosti už na mne dotírají.
Ismael a Jaalam a ti, *
kteří obývají na východě,
na výměnu nepřistupují, *
neboť odmítají bát se Boha.
Každý proti jeho přátelům *
zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
Nad máslo je hladší jeho řeč, *
ale v srdci hotoví se k boji;
slova lahodnější oleje, *
ale jsou to vytasené meče.
Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
on tě zachová a nedopustí, *
aby spravedlivý padl navždy.
Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
že se muži krvaví a lstiví
nedožijí půlky života! *
Kdežto já jen v tebe důvěřuji.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Svěř se Pánu ve své nesnázi, a on tě zachová.
Můj synu, dbej na moji moudrost.
K mým výrokům nakloň své ucho.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Daniela
10,1-21
Vidění muže a zjevení anděla
Třetího roku vlády perského krále Kýra bylo zjeveno slovo Danielovi, jinak nazvanému Baltazar. To slovo je pravdivé a ohlašuje veliké utrpení. Porozuměl tomu slovu a ve vidění do něho pronikl.
V těch dnech jsem já, Daniel, truchlil po celé tři týdny: nejedl jsem chutný pokrm, maso a víno jsem nevzal do úst, nemazal jsem se mastí, dokud nepřešly tři plné týdny. Dvacátého čtvrtého dne prvního měsíce, když jsem byl na břehu velké řeky, totiž Tigridu, pozdvihl jsem oči a díval jsem se, a hle – nějaký muž oblečený do lněných šatů s boky přepásanými čistým zlatem. Jeho tělo bylo jako chrysolit, jeho tvář zářila jako blesk, oči jako plápolající pochodně, jeho ramena a celé tělo až do špiček prstů nohou jako čistá měď, zvuk jeho hlasu byl jako hřmot velkého množství.
Já, Daniel, jsem měl to vidění sám; muži, kteří byli se mnou, ho neviděli, ale padla na ně velká hrůza; utekli do úkrytu. Já jsem zůstal sám a viděl jsem to velké zjevení, ale neměl jsem sílu, i výraz mé tváře se změnil k nepoznání, byl jsem bez moci.
Slyšel jsem zvuk jeho slov, ale jak jsem hlas jeho slov zaslechl, padl jsem beze smyslů s tváří obrácenou k zemi. A hle – dotkla se mě ruka, zatřásla mnou a zdvihla mě na kolena a na dlaně rukou. Řekl mi: „Danieli, miláčku Boží, dávej pozor na slova, která budu k tobě mluvit, a postav se, protože nyní jsem byl poslán k tobě.“
Když ke mně promluvil toto slovo, postavil jsem se s třesením. Řekl mi: „Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl mít pochopení a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem přišel kvůli tvým prosbám. Avšak kníže perského království mi odporoval po jedenadvacet dní – ale tu Michael, jeden z prvních knížat, mi přišel na pomoc – a tak jsem tam zůstal u perského krále. Ale přišel jsem, abych tě poučil o tom, co se přihodí tvému národu na konci dnů, neboť je to ještě vidění pro budoucí doby.“
Když ke mně promluvil tato slova, padl jsem tváří na zem, aniž jsem co řekl. A hle – ten, který měl lidskou podobu, se dotkl mých rtů. Otevřel jsem svá ústa a mluvil jsem. Řekl jsem tomu, který stál přede mnou: „Můj pane, při tomto vidění mě přepadly mdloby a má síla zmizela. Jak by mohl služebník mého pána mluvit s takovým pánem, neboť nemám sílu, chybí mi dech.“ Tu opět ten, který měl lidskou podobu, se mě dotkl, posílil mě a řekl: „Neboj se, miláčku Boží, pokoj s tebou! Buď statečný, buď silný!“
Když se mnou mluvil, cítil jsem se posilněn a řekl jsem: „Ať mluví můj pán, neboť jsi mě posilnil.“ Tu mi řekl: „Víš, proč jsem přišel k tobě? Vrátím se, abych bojoval s knížetem Persie; já vycházím, avšak hle – přichází kníže Řecka. Ale přece ti oznámím, co je zaznamenáno v knize pravdy. Není nikdo, kdo by mi stál po boku proti nim, kromě Michaela, vašeho knížete.“
RESPONSORIUM
Srov. Dan 10,12.19.21
Od prvního dne, kdy ses rozhodl mít pochopení a pokořit se před svým Bohem, * tvá slova byla vyslyšena a já jsem přišel kvůli tvým prosbám.
Neboj se, Danieli, oznámím ti, co je zaznamenáno v knize pravdy. * Tvá slova byla vyslyšena a já jsem přišel kvůli tvým prosbám.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „O panenství“ od svatého biskupa a mučedníka Cypriána
(Nn. 3-4.22.23: CSEL 3,189-190.202-204)
S počtem panen roste radost jejich matky
Nyní budu promlouvat k pannám: čím větší je jejich sláva, tím více potřebují péče. Jsou květem na ratolesti církve a skvostem duchovní krásy, jsou utěšeným mládím církve, neposkvrněným a neporušeným dílem cti a chvály, jsou obrazem Božím zpodobujícím Pánovu svatost, jsou znamenitější částí Kristova stáda. Církev se jimi těší a její slavné mateřství v nich bohatě kvete do plodů: čím víc se rozrůstá počet panen, tím větší je matčina radost. K těmto pannám já nyní mluvím a je napomínám – spíš z lásky než z moci svého úřadu; ne že bych já, poslední a nejmenší, plně si vědomý vlastní ubohosti, chtěl vystupovat jako nějaký přísný soudce, nýbrž proto, že snad jsem ve své starostlivosti obezřelejší a mám větší obavy z ďáblových útoků.
Tato má ostražitost není neopodstatněná a mé obavy nejsou liché; pomáhají na cestě ke spáse a bdí nad životodárnými přikázáními Páně: ženy, které se odevzdaly Kristu, odřekly se tělesných žádostí a tělem i duší se zasvětily Bohu, mají dovršovat své dílo, za něž je čeká velká odměna, a nemají se snažit pro nikoho jiného krášlit a nikomu jinému se nemají chtít líbit než svému Pánu. Od něho se také dočkají kýžené odměny za své panenství.
Uchovejte si, panny, opravdu si uchovejte to, čím jste už začaly být. Uchovejte si to, čím budete. Čeká vás velká mzda, velká odplata za vaši ctnost, nejvyšší odměna za vaši čistotu. Čím my teprve máme být, tím jste vy už být začaly: vy už v tomto životě máte slávu vzkříšení, jdete životem, aniž by se vás dotkl svou pozemskostí; zachováte-li si cudnost a panenství, jste jako Boží andělé. Jen ať vytrvá, ať zůstane pevné a neporušené to vaše panenství. Tak, jako statečně začalo, ať ustavičně trvá. Ať nehledí na skvělost náhrdelníků a bohatství šatu, ale na důstojnost mravů.
Slyšte hlas apoštola, kterého Pán nazval svým vyvoleným nástrojem a kterého Bůh poslal, aby hlásal a naplňoval nebeské příkazy. Říká: První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe. Tuto podobu nese panenství a nese ji neporušenost, svatost ji nese a pravda.
RESPONSORIUM
1 Kor 7,34; srov. Ž 72 (73),26
Žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, * aby byla svatá na těle i na duši.
Pán je má skála a můj úděl navždy, * aby byla svatá na těle i na duši.
Nebo:
Z dekretu II. vatikánského koncilu o přizpůsobené obnově řeholního života
(Perfectæ caritatis, nn. 1.5.6.12.25)
Církev jde za Kristem, svým jediným snoubencem
Od samého počátku byli v církvi muži a ženy, kteří ve snaze o svobodnější následování Krista a jeho věrnější napodobení uskutečňovali rady evangelia a vedli – každý svým způsobem – život zasvěcený Bohu. Mnozí z nich prožili z vnuknutí Svatého Ducha život v samotě, jiní založili řeholní rodiny, které církev ráda přijala a schválila svou autoritou. Tak podle Božího záměru postupně vyrostla podivuhodná rozmanitost řeholních společenství; značně přispěla k tomu, že církev je vybavena pro každé dobré dílo a připravena, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, a navíc se představuje jako nevěsta okrášlená pro svého Ženicha, neboť ji zdobí různé dary jejích dětí, a skrze ni se zjevuje přerozmanitá Boží moudrost.
Všichni, které Bůh volá k uskutečňování rad evangelia a kteří se k nim upřímně zavazují, se uprostřed této pestré rozmanitosti darů nejvlastnějším způsobem zasvěcují Pánu, když následují Krista, toho, který životem v panictví a v chudobě a v poslušnosti až k smrti na kříži vykoupil a posvětil všechny lidi. Tak puzeni láskou, kterou jim do srdce vlévá Duch Svatý, žijí čím dál tím víc pro Krista a jeho tělo, to je církev. Toto sebeodevzdání zahrnuje zajisté celý život; čím opravdověji se v něm spojují s Kristem, tím bohatší je život církve a tím plodnější je její apoštolát.
Členové všech řeholí ať si připomínají, že slibem žít podle rad evangelia dali především odpověď na výzvu Boží, a tak nejenže zemřeli hříchu, ale také se odřekli světa, aby žili jen pro Boha. Celý svůj život totiž odevzdali do jeho služby; a to znamená zcela zvláštní zasvěcení, které má svůj hluboký kořen v zasvěcení křestním a také je plněji vyjadřuje.
Ti, kdo se zavazují žít podle rad evangelia, ať především hledají a milují Boha, neboť on si dříve zamiloval nás, a za všech okolností ať se snaží vést život s Kristem skrytý v Bohu. Ke spáse světa a výstavbě církve odtud vyvěrá láska k bližnímu a dostává nové podněty. A tato láska oživuje a usměrňuje také samo uskutečňování rad evangelia.
Čistoty pro nebeské království, kterou řeholníci slibují, je třeba si cenit jako znamenitého daru milosti. Jedinečným způsobem totiž osvobozuje lidské srdce, aby se mohlo mocněji rozhořet láskou k Bohu a ke všem lidem; a proto je zvláštním znamením nebeských darů a pro řeholníky nejvhodnějším prostředkem, jak se horlivě oddat Boží službě a apoštolské práci. Tak právě oni všem věřícím připomínají ten podivuhodný sňatek, který zosnoval sám Bůh a který se má plně zjevit ve věku budoucím: sňatek církve s jejím jediným Snoubencem Kristem.
RESPONSORIUM
Jak jsi krásná, Kristova panno! * Pán tě odměnil slavnou korunou panenství.
Nikdo ti nemůže vzít palmu vítězství ani tě odloučit od lásky Kristovy. * Pán tě odměnil slavnou korunou panenství.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, blahoslavenou pannu Lucii jsi podivuhodně ozdobil ranami Kristova utrpení a dal jsi jí milost trpělivě přemáhat pokušení a pronásledování; dej nám na její přímluvu a podle jejího příkladu, ať i my vítězíme nad pokušeními světa a nepodléháme žádným protivenstvím. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky