29. srpen 2025

Umučení svatého Jana Křtitele
Památka

O umučení Předchůdce Páně podává zprávu evangelium Matoušovo (14,3-12) a Markovo (6, 17-29). Josef Flavius píše, že se to stalo v tvrzi Machaerus, kde měl Herodes Antipas královský palác. Podle staré tradice přenesli Janovi učedníci jeho mrtvé tělo do samařského města Sebaste a uložili ho na místě, kde byla v 1. polovině 4. století zbudována bazilika. Zdá se, že památka Předchůdce Páně, slavená v Jeruzalémě už v 5. století kromě slavnosti Narození také dnešního dne, byla výročím posvěcení této baziliky. Během 6. a 7. století se rozšířilo slavení této památky na Východě i na Západě s názvem Umučení nebo Stětí sv. Jana Křtitele.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Předchůdce vzácný milostí

a posel pravdy, radosti,

jak maják Kristův vrhal proud

věčného světla do temnot.

Prorockou zprávu hlásal všem

slovy i skutkem, životem

a potvrdil ji vzápětí

své svaté smrti pečetí.

Toho, jejž zrodem předešel

a jenž se věkům zrodit měl,

ohlásil označuje ho

za původce křtu pravého.

Smrt Páně nevinnou, jež nám

vrátila život, Křtitel Jan,

Mučedník krve, proroctvím

oznámil učedníkům svým.

Laskavý Otče, dej nám všem,

kdo ve stopách jdem za Janem,

ať smíme sklízet s jásotem

Kristových darů věčnou žeň. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Žalm 34 (35), 1-2. 3c. 9-19. 22-23. 27-28
Bůh zachraňuje pronásledovaného
Sešli se... a usnesli, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26, 3. 4)
I

Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí, *

napadni ty, kdo mě napadli!

Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †

povstaň a pospěš mi na pomoc, *

řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“

Zato má duše zajásá v Pánu *

z radosti nad jeho pomocí.

Tělem i duší pak budu volat: *

„Pane, kdo tobě se vyrovná!

Ty chráníš slabého před silnějším, *

chudáka před oloupením!“

Oni však předvedli falešné svědky *

k výslechu o tom, co nemohou znát.

Zlem se mi za dobro odvděčili: *

usilují mi o život.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

II

Když oni stonali, já chodil v žíních, †

za ně sám sebe mořil jsem posty – *

kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!

Tak jako pro svého přítele, bratra, †

chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *

shrben a posypán popelem.

Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *

shlukli se proti mně do jednoho,

tlačí se na mne i ti, které neznám, *

potupným křikem mě bez dechu štvou.

hanebně se mi posmívají, *

skřípají zuby proti mně.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

III

Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †

Zachraň mě před jejich zběsilostí, *

můj život vyrvi ze spárů lvích!

Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *

chvály před četným shromážděním.

Aby se nade mnou neradovali *

všichni ti úskoční nepřátelé,

aby se pohledem nedomlouvali, *

kdo na mne bez příčin mají zášť.

Ty, Pane též to vidíš: už nemlč, *

nevzdal se, Pane, ode mne!

Procitni, povstaň mi na ochranu, *

zastaň se, Pane a Bože můj!

Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †

ať mohou říkat: „Pán je velký! *

Je svému věrnému zachráncem!“

Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *

bez konce bude tě velebit!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

Můj synu, zachovej má slova.

Dodržuj mé příkazy a budeš žít.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

4,5-8.13-28

Nepřítel přijde od severu

Tak praví Hospodin:

„Hlásejte to v Judsku,

provolávejte v Jeruzalémě,

trubte v zemi na rohy,

křičte silně:

‚Shromážděme se a vejděme do opevněných měst!‘

Zdvihněte znamení směrem k Siónu,

utíkejte, neotálejte!

Neboť od severu přivedu pohromu,

velikou zkázu.

Lev vystoupil ze své houštiny,

vyrazil zhoubce národů,

vyšel ze svého místa,

aby změnil tvou zem v pustinu;

tvá města budou pobořena,

zbavena obyvatel.

Proto se přepásejte žínicemi,

naříkejte a hořekujte,

neboť není od nás odvrácen žár Hospodinova hněvu.“

„Hle – vystupuje jako mračno,

jeho vozy se ženou jak smršť,

rychlejší než orli jsou jeho koně.

Běda nám, neboť je po nás veta!

Umyj své srdce od špatnosti, Jeruzaléme,

abys byl zachráněn!

Jak dlouho budou v tobě zůstávat hříšné myšlenky?

Hle – od Danu přichází zpráva,

od efraimských hor oznamují zhoubu.

Sdělte to a zvěstujte po Judsku,

ať to slyší až v Jeruzalémě:

‚Z daleké země přicházejí nepřátelé,

křičí na judská města.

Obklíčí Jeruzalém jak polní hlídači,

neboť mě popudil k hněvu‘ – praví Hospodin.

Tvé chování a tvé skutky ti to způsobily;

to je tvé neštěstí,

že je ti hořko, že ti to vniká do srdce!“

Mé nitro, mé nitro! Jak mě to bolí!

Záhyby mého srdce!

Bouří se to ve mně,

nemohu mlčet!

Slyším hlas polnice,

válečný ryk.

Zkázu za zkázou oznamují,

je zpustošená celá země.

Ve chvilce jsou zničeny mé stany,

v okamžiku jsou stržena má stanová plátna.

Jak dlouho budu vídat válečné korouhve,

slýchat hlas trouby?

„Ano, můj národ je pošetilý,

nechce mě znát,

jsou to zpozdilí synové, bez rozumu;

jsou moudří, aby činili zlo,

ale neschopní konat dobro.“

Hleděl jsem na zemi, a hle – byla prázdná a pustá;

díval jsem se na nebesa – zmizela jejich světla.

Hleděl jsem na hory, a hle – chvěly se

a všecky pahorky se třásly.

Hleděl jsem – nebylo tu člověka;

všecko nebeské ptactvo prchlo.

Hleděl jsem, a hle – ze zahrad poušť;

všechna města byla spálena

od Hospodina žárem jeho hněvu!

Tak praví Hospodin:

„Bude zpustošena celá země,

ano, úplně ji zničím!

Proto bude naříkat země

a nebesa nahoře ztemní;

řekl jsem to, a nelituji toho,

rozhodl jsem se, a neodvolám to.“

RESPONSORIUM

Srov. Jer 4,24.26.27; Žl 84 (85),5

Žárem tvého hněvu, Pane, se třese celá země, ale ty se smiluj * a neznič nás!

Obnov nás, Bože záchrany naší, od své nevole proti nám upusť! * A neznič nás!

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého kněze Bedy Ctihodného

(Hom. 23: CCL 122,354.356-357)

Předchůdce Kristův narozením i smrtí

Svatý Předchůdce narození, kázání i smrti Páně ukázal při svém zápase sílu hodnou toho, aby na něj hledělo nebe. Platí o něm, co říká Písmo: I když se lidem zdálo, že je trestán, jeho naděje byla plná nesmrtelnosti. Právem slavíme den, který je pro nás posvěcen Janovým utrpením, ozdoben zářícím purpurem jeho krve. Právem uctíváme s duchovní radostí Janovu památku, neboť on své svědectví, které vydal Pánu, zpečetil mučednickou smrtí.

Nelze pochybovat, že svatý Jan trpěl ve vězení a v okovech pro našeho Vykupitele. Jemu předem vydával svědectví a za něj položil také svůj život. Pronásledovatel sice od něho nežádal zapření Krista, ale zamlčení pravdy; to však znamená, že zemřel kvůli Kristu. Vždyť přece Kristus říká: Já jsem pravda. A proto zajisté prolil svou krev kvůli Kristu, když ji prolil kvůli pravdě. A jako svým narozením, kázáním a tím, že křtil, vydával Jan předem svědectví tomu, který se měl narodit, kázat a křtít, tak i svým utrpením Jan o něm předem naznačil, že má také trpět.

Takový a tak veliký muž uzavřel tedy svůj pozemský život, po dlouhém utrpení v okovech, prolitím krve. Toho, který hlásal svobodu nebeského pokoje, spoutali bezbožníci do okovů. Do temného vězení byl uvržen ten, který přišel, aby vydal svědectví o světle, a o němž samo světlo, jímž je Kristus, vydalo svědectví, že byl lampou hořící a zářící. A svou vlastní krví byl pokřtěn ten, jemuž bylo dáno pokřtít Vykupitele světa, uslyšet hlas Otcův, který se ozval Kristu z nebe, a uvidět milost Ducha Svatého sestupujícího na něj. Ale takovým lidem, jako byl on, nebylo těžké, naopak, bylo to pro ně lehké a žádoucí trpět časná muka pro pravdu; neboť on věděl, že to bude odměněno věčnými radostmi.

Mučedníci si přáli přijmout smrt, která tak jako tak nevyhnutelně hrozila, pro vyznání Kristova jména s palmou věčného života. Správně říká apoštol: Vám se přece dostalo té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. Považuje to za Kristův dar, že vyvolení mohou pro něj trpět, a rovněž říká: Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.

RESPONSORIUM

Mk 6,17.27

Herodes dal Jana zatknout, spoutat a zavřít do vězení * kvůli Herodiadě, manželce svého bratra, protože si ji vzal za ženu.

Král poslal kata a ten ho sťal ve vězení. * Kvůli Herodiadě, manželce svého bratra, protože si ji vzal za ženu.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého Jana Křtitele, aby se stal předchůdcem tvého Syna i svou mučednickou smrtí, a vydal tak svědectví spravedlnosti a pravdě; dávej i nám sílu, abychom statečně prosazovali plnění tvých přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky