7. listopad 2025

Všech svatých Řádu kazatelů
Svátek
pro dominikány (OP)

Řád, který svatý Dominik založil a který v roce 1216 potvrdil Honorius III., je dílem lásky. Posvěcovat sebe, aby se dostalo posvěcení nesmrtelným duším. Tímto způsobem žili všichni bratři a sestry svatého Dominika, které církev uznala za svaté. Kromě nich žilo v řádu mnoho bratří a sester, kteří nebyli oficiálně za svaté uznáni, ale jejichž úcta je v řádu živá. Ty všechny si připomínáme při této slavnosti. Řádové konstituce nám kladou na srdce: „Ať si bratři věrně připomínají ty, kteří je předešli v rodině svatého Dominika a kteří jim poskytují příklad života, účast na společenství a oporu přímluvy. Ať si připomínají jejich skutky a nauku a šíří je. … Ať bratři podporují pravou zbožnost a úctu k svatému Dominiku, zrcadlu našeho života, a k řádovým světcům, aby se tak povzbuzovali k jejich následování a upevňovali se v duchu svého povolání.“ (LCO č. 16 a 67)

Sexta

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Jsi mocný vládce, věrný Bůh,

sám stanovíš všech věcí řád,

smí slunce vzejít z ranních mlh

a za poledne žhavě hřát.

Ztlum nebratrských různic žár,

zchlaď žhoucí krve temný vír,

ztiš stálý hmoty s duchem svár,

dej zdraví tělu, srdci mír!

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Nebo:

Teď Pánu chvály zpívejme

z hloubi své duše plamenné,

vždyť k polednímu blízký čas

k modlitbám volá všechny nás.

V něm nabízena věrným jest

té pravé spásy sláva, čest,

oběť Beránka čistého

teď na kříž povýšeného.

Ona paprsky skvoucími

i polední žár zastíní.

Tou Boží září blaživou

proniknout chceme duši svou.

Ať sláva Bohu Otci zní,

i tobě, Synu jediný,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. Blahoslavení tvůrci pokoje, blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

Žalm 21 (22)
Spravedlivý volá ve svém soužení a je vyslyšen
Ježíš zvolal mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ (Mt 27, 46)
I

Bože, můj Bože, pročs mě opustil? *

Tak vzdálen jsi mým nářkům a mým prosbám!

Můj Bože, volám za dne – neodpovíš, *

za noci – nedocházím utišení.

Ty však jsi svatý, ve svatyni sídlíš, *

ve chvalozpěvech Izraele trváš.

Otcové naši doufali jen v tebe, *

doufali v tebe, tys je vysvobodil;

volali k tobě, byli zachráněni, *

doufali v tebe, neupadli v hanbu.

Já však jsem už jen červ, ne ani člověk, *

pro posměch lidem, davu k pohrdání.

Všichni, kdo na mě hledí, se mi smějí, *

rty sešklebují, potřásají hlavou:

„Svěřil se Pánu, ať ho vysvobodí, *

ať ho teď zachrání, když ho má v lásce.“

Vždyť jenom tys mě vyvedl už z lůna, *

tys mi dal úkryt na matčiných prsou,

na tebe odkázán jsem od zrození, *

jen tys můj Bůh už od matčina klína.

Nevzdaluj se mi, když se blíží muka, *

a nikde nikdo, aby pomohl!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

II

Obklopuje mě množství býků, *

bašanští tuři sevřeli mě,

své chřtány na mě otvírají *

jako lvi krvelačně řvoucí.

Celý se roztékám jak voda, *

kosti se ve mně rozpojují

a moje srdce jako z vosku *

rozpouští se mi uvnitř těla.

Hrdlo už jako střep mám vyschlé †

a jazyk na patro se lepí, *

do prachu smrti jsi mě vrhl.

Smečka zlých psů mě obkličuje, *

zločinná tlupa stojí kolem.

Ruce mi proťali i nohy, †

všechny své kosti mohu spočíst, *

a oni na mne krutě civí.

Rozdělují si moje šaty, *

metají kostky o můj oděv.

Ty, Pane, však mi nebuď vzdálen! *

Ty mi přijď na pomoc, má sílo!

Zpod meče vytrhni mou duši *

a z drápů lítých psů můj život.

Ze lvího chřtánu vysvoboď mě †

a zachraň před tuřími rohy! *

Vyslyš mě, vyslyš ubohého!

Vyprávět budu o tobě svým bratřím, *

ve shromáždění velebit tě budu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

III

Kdo bojíte se Pána, velebte jej, †

slavte jej všichni z Jákobova rodu, *

chvějte se před ním, děti Izraele!

Protože nepohrdl poníženým, *

nezošklivil si bídu nebožáka,

tvář před ním neskryl, ale vyslyšel ho, *

když k němu v bídě úpěl o pomoc.

Tys cíl mé chvály v shromážděné obci, *

své sliby splním před ctiteli Páně:

Chudobní najedí se do sytosti †

a chválit budou Pána, kdo jdou za ním, *

ať jejich srdce věčné věky žije!

Rozpomenou se všechny kraje země, †

vrátí se k Pánu všechny lidské rody *

a s uctíváním padnou před ním na tvář.

Neboť jen Pánu patří kralování, *

jeho je všechna vláda nad národy.

Jemu ať klanějí se mocní země *

vzdávají úctu ti, co v hlíně leží!

I moje duše pouze jemu žije, *

všechno mé potomstvo mu bude sloužit.

Všem příštím o Pánu se bude zpívat, †

budoucím hlásat jeho spravedlnost: *

neboť tak veliké je dílo Páně.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Blahoslavení tvůrci pokoje, blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Kol 3, 12-13

Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy.

Shromáždila nás v jedno společenství Kristova láska.

Jásejme a radujme se z ní.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys vzor veškeré dokonalosti a svou církev stále zdobíš rozmanitými dary svatosti, které slouží k budování Kristova těla. Prosíme tě, dej, ať jdeme v obdivuhodných šlépějích světců naší rodiny a jednou se těšíme i z jejich věčného společenství. Skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky