29. duben 2025

Sv. Kateřiny Sienské, panny a učitelky církve,
patronky Evropy, terciářky

Svátek
pro dominikány (OP)

Narodila se v Sieně 25. března 1347 jako předposlední z pětadvaceti dětí. Velmi mladá se zasvětila Bohu soukromým slibem čistoty. Kolem roku 1367 byla přijata mezi dominikánské řeholní terciářky. Pod vedením dominikánů Tomáše Caffariniho a blahoslaveného Rajmunda z Kapuy vedla intenzivní duchovní život. Byla omilostněna stigmaty. Sama poskytovala duchovní vedení mnoha lidem. Svou lásku ke Kristu neprožívala jen v nějakých mystických prožitcích, žila ji i ke Kristu mystickému, tedy k církvi. Vedle své osobní svatosti se jí podařilo úžasným způsobem rozvinout apoštolát lásky k církvi. Bolestně prožívala situaci církve ve své době. Papež žil v Avignonu a byl pod silným vlivem francouzského krále, jenž se projevoval nejen v oblasti politické, ale také v rozmařilém a nákladném způsobu života. Docházelo k postupnému zesvětšťování církve. Kateřina si byla vědoma, že jedinou cestou k obnově je vymanit papeže z područí francouzského dvora a přimět ho k návratu do Říma. To se sice podařilo, ale francouzský král se nevzdal a krátce nato nastal západní rozkol, schisma. Kateřina to velmi těžce nesla. Abychom pochopili její výjimečnost, musíme si uvědomit, že žena ve 14. století se nemohla účastnit veřejného života. Kateřina se však pohybovala mezi nejvýznamnějšími muži své doby. Do jejího kroužku patřili básníci i politici, umělci i teologové. Přestože neměla vzdělání, jaké si v té době mohly dopřát jen dcery nejvýznamnějších rodin, dokázala proniknout spleť italských i evropských poměrů. Deset let intenzivní činnosti ji naprosto vyčerpalo. Zemřela 29. dubna 1380. Kanonizována byla 29. června 1461 Piem II. Bl. Pius IX. ji prohlásil druhou patronkou města Říma. Tehdy byly její ostatky slavnostně přeneseny do baziliky Santa Maria sopra Minerva. V roce 1970 ji bl. Pavel VI. prohlásil za učitelku církve.

Tercie

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Nadešlo devět hodin již,

kdy Kristus na sebe vzal kříž:

Myšlenek nízkých zanechme

a v modlitbách jej vzývejme.

Kdo Krista srdcem přijímá,

své smysly chrání od zlého,

jej vede snaha upřímná

o lásku Ducha Svatého.

Toť hodina, kdy kletba vin

se rozplynula jako dým

a nám všem z přízně Kristovy

nadešlo blahé období.

Ježíši, každý tvor tě chval,

neboť jsi slavně z mrtvých vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. Aleluja, aleluja, aleluja.

Žalm 118 (119), 49-56
VII – ז (Zajin)

Vzpomeň si na slovo k sluhovi svému, *

kterým jsi ve mně naději vzbudil!

To je má stálá útěcha v bídě, *

že tvůj výrok mi daruje život!

Pyšní jen výsměch pro mne mají, *

já se však nespustím zákona tvého.

Tvých dávných úradků pamětliv, Pane, *

nacházím v nich své potěšení.

Rozhořčuji se nad bezbožníky, *

kteří tvůj zákon zneuznávají.

Příkazy tvé se staly mou písní *

v domě, kde přebývám jen jako poutník.

Za noci vzývám tvé jméno, Pane, *

poslušen jsem tvých přikázání.

To je můj náležitý úděl: *

abych vždy plnil tvá ustanovení.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Žalm 52 (53)
Pošetilost bezbožných
Všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy. (Řím 3, 23)

Blázen si říká: „Není Boha!“ †

Zkažení jsou a hnusně si vedou, *

nikdo už není, kdo konal by dobro.

Bůh z nebes hledí na lidské syny, *

zda je kdo moudrý a hledá Boha.

Všichni jsou zbloudilí, zkažení vesměs, *

nikdo už, nikdo z nich nekoná dobro.

Nepřijdou k rozumu, kdo pášou křivdy, †

kdo můj lid hltají jako kus chleba, *

k Pánu se nikdy neobracejí?

Třesou se strachy, kde není proč bát se; †

rozmetá Bůh plány bezbožníků, *

upadnou v hanbu, sám Bůh je svrhne.

Přijď ze Siónu Izraeli spása! *

Až Pán změní osud svého lidu,

zajásá Jákob, *

zaraduje se Izrael.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Žalm 53 (54), 3-6. 8-9
Prosba o pomoc
Prorok se modlí, aby ve jménu Páně byl vysvobozen od zloby nepřátel. (Cassiodorus)

Bože, pro své jméno mě zachraň, *

svou mocí zjednej mi právo!

Bože, vyslyš modlitbu moji, *

popřej sluchu mým slovům!

Neboť povstali proti mně zpupní, †

vzpurní mi o život ukládají, *

na Boha neberou ohled.

A ejhle, Bůh je mým pomocníkem, *

Pán mi zachoval život.

Radostně vzdám ti oběť a chválu *

pro tvé jméno tak dobré.

Vždyť Pán mě vyprostil z každé tísně, *

k odpůrcům pohlížím svrchu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Aleluja, aleluja, aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Gal 2, 19-20

Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval.

Jestliže jsme srostli s Kristem tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, aleluja.

Budeme mu podobní i v jeho zmrtvýchvstání, aleluja.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Modleme se.

Prostřednictvím svaté Kateřiny nás, Bože, poučuješ, že získáme světlo pravého sebepoznání, když poznáme současně a podivuhodně, co jsi ty v nás a co jsme my v tobě. Proto na její prosby dej, ať po tak pravdivém poznání prospíváme ve ctnosti, abychom tě dovedli den ze dne dokonaleji milovat a dokonaleji ti sloužit. Skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky