6. prosinec 2025

Sv. Mikuláše, biskupa
nezávazná památka
(v českobudějovické diecézi: slavnost)

Byl biskupem v Myře v maloasijské Lykii (na dnešním území Turecka). Zemřel kolem poloviny 4. století. Jeho úcta se rychle rozšíříla po celé východní oblasti a od 10. století i na Západě. V roce 1082 byly jeho ostatky přeneseny do italského města Bari.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,

slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,

proto mu pěje naše vděčné stádce

píseň chval zbožných.

Duch plný darem pomazání svého

obhájce pravdy učinil si z něho,

pevného v boji, aby mohl tvůj lid

na pastvy vodit.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,

byl světlem slepých, všude mírnil bídu,

všem stal se vším, byl prozíravým otcem

Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené

svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle

jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme

i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,

stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,

Svatému Duchu chválou stejně vroucí

ať zní svět celý. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.

Žalm 104 (105)
Bůh je ve svých slibech věrný
Apoštolové národům zvěstují podivuhodné skutky, jež vykonal Bůh. (Sv. Atanáš)
I

Slavte Pána, ctěte jeho jméno, *

zjevte jeho díla národům.

Zpívejte mu, na strunách mu hrejte, *

všechny jeho divy hlásejte!

Honoste se jeho svatým jménem! *

Ať se radují, kdo Pána ctí!

Dbejte o Pána a jeho sílu, *

stále hledejte jen jeho tvář!

Vzpomeňte si na divy, jež konal, *

znamení a soudy z jeho úst,

rode jeho sluhy Abraháma, *

děti vyvolence Jákoba!

Jenom on, jen Pán je naším Bohem, *

jeho soudy přes veškerou zem.

On je provždy pamětliv své smlouvy, *

pro sta pokolení dal svůj slib,

smlouvy uzavřené s Abrahámem, *

přísahy, co Izákovi dal.

Zákonem ji určil pro Jákoba, *

věčnou smlouvou pro Izraele.

Řekl: „Dám ti kananejskou zemi *

za určený úděl dědičný.“

Že jich počtem bylo dosud málo, *

maloučko, a hosty byli tam,

od národa k národu se táhli, *

z jedné říše mezi jiný lid,

nedovolil nikomu je tisknout, *

mnohé krále ztrestal kvůli nim:

„Nedotknete se mých pomazaných, *

neublížíte mým prorokům!“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.

Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z ruky hříšníků.

II

Když na zem svolal hladomor, *

odňal jí všechen živý chléb,

jednoho poslal před nimi: *

Josef byl prodán v otroctví.

Nohy mu pouty svázali, *

sevřeli hrdlo do želez,

až jeho slovo splněno *

a výrok Páně potvrzen.

Tu králi vnukl pustit jej: *

pán národů mu volnost dal.

K řízení svěřil mu svůj dům *

a do správy svůj majetek.

Dle svého měl vést knížata *

a rádce učit moudrosti.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z ruky hříšníků.

Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.

III

I přišel do Egypta Izrael, *

byl Jákob hostem v zemi Chámově.

A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid, *

až ten byl silnější než domácí.

V těch vzbudil proti svému lidu zášť, *

zákeřnost proti služebníkům svým.

Pak poslal svého sluhu Mojžíše *

a Árona, jejž sám si vyvolil.

Činili jeho divy v Egyptě, *

znamení mocná v zemi Chámově!

Sám seslal temnoty, a byla tma, *

oni však jeho slov dbát nechtěli.

Proměnil tedy jejich vody v krev *

a ryby v nich jim nechal pohynout.

Celá zem hemžila se žábami, *

až do královských komnat nalezly.

Přikázal – přiletěly roje much, *

přeplněn komáry byl každý kout.

Namísto deště seslal příval krup, *

po celé zemi blesky planuly.

Vinice, fíkovníky potloukl, *

zporážel stromy v jejich krajinách.

Přikázal – vpadly mraky kobylek *

a nespočetné spousty sarančí.

Zničily v zemi všechno zelené, *

zničily vše, co pole zrodila.

Zahubil jim vše prvorozené, *

prvotiny všech jejich plodných sil.

Se zlatem, stříbrem svůj lid vyvedl, *

a v jejich kmenech nikdo nestonal.

Egypt byl jejich odchodu jen rád, *

neboť mu byli leda pro postrach.

I zaclonil je hustým oblakem *

a plamenem jim svítil za noci.

Žebrali na něm – dal jim křepelky, *

nebeským chlebem sytil lačnící.

Rozrazil skálu – voda vytryskla *

a proudem rozlila se do pouště.

Neboť měl v paměti svůj svatý slib, *

jak ho dal kdysi Abrahámovi.

Vyvedl národ, jenž se radoval, *

své vyvolené, kteří jásali.

A daroval jim kraje pohanů, *

majetku národů se zmocnili,

aby pak žili v jeho zákoně, *

zachovávali jeho příkazy.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.

Slova svá zjevil Jákobovi.

Zákony, příkazy Izraeli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

21,6-12

Strážce ohlašuje pád Babylóna

Tak mi řekl Pán:

„Jdi, postav hlídku,

a co uvidí, ať ohlásí!

Uvidí-li vůz, spřežení koní,

jezdce na oslech a jezdce na velbloudech,

ať bedlivě pozoruje napjatým zrakem!“

Hlídka zavolala:

„Na stráži stojím, Pane,

ustavičně ve dne,

na své hlídce

stojím celé noci.

Hle, blíží se zástup mužů,

jedou po dvou!“

Ozývá se hlas a říká:

„Padl Babylón, padl

a všechny modly jeho bůžků

jsou na zemi v troskách!“

Můj lide pošlapaný, rozdrcený jako na mlatě!

Co jsem slyšel od Hospodina zástupů, od Boha Izraele, to jsem vám sdělil.

Výrok o Dumě:

Ze Seiru na mě volají:

„Strážce, kolik zbývá z noci?

Strážce, kolik zbývá z noci?“

Strážce řekl:

„Přichází jitro, ale také noc;

chcete-li se ptát, ptejte se,

vraťte se, přijďte!“

RESPONSORIUM

Zj 18,2.4.5

Anděl zavolal mocným hlasem: „Padl, padl ten veliký Babylón!“ Pak jsem uslyšel ještě jiný hlas z nebe: * Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších.

Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh si připomenul jeho zločiny. * Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého biskupa Augustina na Janovo evangelium

(Tract. 123,5: CCL 36,678-680)

Tíhu smrti nechť přemáhá síla lásky

Pán se ptá na to, co předem věděl. Ptá se, nikoli jednou, ale i podruhé a do třetice, zda ho Petr miluje. Stejněkrát slyší od Petra, že ho miluje, a stejněkrát Petrovi svěřuje, aby pásl jeho ovce.

Po trojím zapření přichází trojí vyznání, aby jazyk nesloužil lásce méně než strachu a aby se nezdálo, že hrozba smrti vyvolá více slov než skutečnost života. Zatímco strach se projevil zapřením pastýře, úkolem lásky by měla být péče o jeho stádo.

Ti, kdo pasou Kristovy ovečky v takovém duchu, jako by patřily jim, a ne Kristu, přesvědčivě ukazují, že nemilují Krista, ale sebe.

Ona opakovaně vštěpovaná slova Kristova probouzejí k bdělosti vůči těm, na něž si stěžuje apoštol: Všichni jdou za svým prospěchem, ne za tím, co je Kristovo.

Vždyť co znamená ono: Miluješ mě? Pas moje ovce! Je to, jako by bylo řečeno: Jestliže mě miluješ, nemysli na svou vlastní pastvu, ale na mé ovce. Pas je a nezapomínej, že patří mně, a ne tobě. Snaž se, aby byly mou slávou, nikoli tvou, mým vlastnictvím, nikoli tvým, mým bohatstvím, nikoli tvým. A nezařazuj se mezi ty, kteří přispívají k nebezpečnosti doby svou sebeláskou a vším ostatním, co s tímto pramenem zla souvisí.

Kristovi pastýři ať jsou tedy nesobečtí a pasou ovce ne jako svůj, ale Kristův majetek.

Především však se musí každý pastýř Kristova stáda vyvarovat, aby nešel za vlastním prospěchem místo za tím, co si přeje Ježíš Kristus; a nikdo nesmí těch, za které Kristus prolil svou krev, zneužívat k uskutečnění vlastních cílů.

Kristova láska se musí v pastýři jeho ovcí rozhořet takovým duchovním žárem, že přemůže i přirozený strach před smrtí, který nás naplňuje, i když chceme žít s Kristem.

Ať je však tíha smrti jakákoli, musí ji přemoci síla lásky. Vždyť milujeme toho, který je náš život, a přesto neváhal za nás zemřít.

Kdyby tíha smrti neexistovala a smrt byla lehká, sláva mučedníků by nebyla nijak veliká. Jestliže si však dobrý Pastýř, který položil za své ovce vlastní život, z těchto ovcí vybral tolik mučednických svědků, tím spíš se mají až na smrt bít za pravdu a do krve bojovat proti hříchu ti, kterým Kristus svěřil své ovce, aby jim byli pastýři, učiteli a vůdci.

Kristus dal zajisté svou smrtí příklad. Kdo by nenahlédl, že především pastýři mají následovat tohoto Pastýře, jestliže ho následovalo i tolik oveček? Ostatně i sami pastýři jsou ovcemi jediného Pastýře jediného stáda. Neboť všechny nás přijal za své ovce a za všechny trpěl a dokonce se sám stal ovcí, aby se mohl za všechny obětovat.

RESPONSORIUM

Sir 45,3; Žl 77 (78),70.71

Pán ho před králem podporoval, pro svůj lid mu dal přikázání * a ukázal mu svou slávu.

Pán si zvolil svého služebníka, ať pase Izraele, dědictví svoje, * a ukázal mu svou slávu.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, dárce všeho dobra, vyslyš naše pokorné prosby a na přímluvu svatého biskupa Mikuláše stůj při nás v každém nebezpečí a veď nás bezpečnou cestou ke spáse. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky