16. prosinec 2025

Bl. Šebestiána Maggiho, kněze
pro dominikány (OP)

Narodil se v roce 1414 v Brescii [Breši]. V patnácti letech opustil zajištěný život v bohaté rodině a vstoupil do řádu v Lombardské reformní kongregaci. Vystudoval a stal se oblíbeným profesorem. Zároveň se věnoval putujícímu kázání v severní Itálii. Usmiřoval nepřátele, obracel hříšníky a všechny vedl k Bohu. Žil v době, kdy se v Itálii rozmáhalo hnutí za reformu řádu. Šebestián se do něho aktivně zapojoval. Byl převorem v mnoha klášterech. Když zastával úřad generálního vikáře lombardské reformní kongregace, svěřil mu papež Alexandr VI. proces proti Jeronýmu Savonarolovi. Šebestián jako Savonarolův přítel a zpovědník o něm vydal příznivé svědectví. Přestože byl horlivým reformátorem, jeho současníci dosvědčují, že byl člověkem velmi společenským, dobrotivým a spravedlivým. Zemřel v listopadu roku 1496 v klášteře Santa Maria di Castello v Miláně. Jeho tělo zůstalo dodnes neporušené. Jeho kult potvrdil 15. dubna 1760 Klement XIII.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,

slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,

proto mu pěje naše vděčné stádce

píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého

za svého kněze, aby se stal z něho

svěřených ovcí svědomitý správce

a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,

byl světlem slepých, všude mírnil bídu,

všem stal se vším, byl prozíravým otcem

Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené

svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle

jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme

i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,

stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,

Svatému Duchu chválou stejně vroucí

ať zní svět celý. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Žalm 67 (68)
Bůh přichází jako vítěz
Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4, 8)
I

Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *

prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †

a jako vosk se taví nad plamenem, *

tak hynou hříšníci před Boží tváří.

A spravedliví před Bohem se těší *

a jásají a veselí se blahem.

Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †

razte mu dráhu, pouští přichází. *

Jásejte Pánu, radujte se v něm!

Je otcem sirotků a vdovy chrání *

náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.

Bůh, který dává domov opuštěným, †

zajaté na svobodu vyvádí, *

vzpurníky nechá však žít v pustině.

Bože, když vyšels v čele svého lidu *

a když jsi před ním kráčel po poušti,

země se třásla, nebe roztékalo *

před Bohem, jenž je Bohem Izraele.

V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *

své dědictví, už vadnoucí, jsi křísil.

Tam utábořilo se tvoje plémě, *

z lásky dals, Pane, domov poníženým.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

II

Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *

„Rozprášil četná vojska Svrchovaný!“

Králové s vojsky běží, utíkají! *

Strážkyně domu rozděluje kořist.

Zatímco vy si mezi stády spíte, *

postříbřila se křídla holubice,

perutě její zaskvěly se zlatem, *

klenoty jako sněhem na Salmonu.

Bašanské hory, to jsou hory mocné, *

bašanské hory, to jsou hory mračné.

Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †

k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *

Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.

Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *

Pán ze Sinaje do svatyně vchází.

Vystoupils, Pane, do své vysokosti *

a svoje zajaté jsi vedl s sebou.

Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *

i ty, co brání se dlít v domě Páně.

Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *

on sám nás nese, je nám pomocníkem.

Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *

Pán, který ze smrti zná východisko.

Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *

temeno těm, kdo setrvávají v hříších.

„I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *

„přivedu ti je třeba z hlubin moře,

ať nohy můžeš umývat si v krvi, *

jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

Ant. 3 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

III

My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *

můj král a Bůh jak vchází do svatyně.

Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *

uprostřed panny do bubínků tlukou.

Velebí Pána v chórech, Pána chválí *

ve slavném shromáždění Izraele.

Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †

pak judská knížata a jejich pokřik, *

knížata Zabulona, Neftaliho.

Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *

svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás

ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *

ať králové ti přinášejí dary!

Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *

a všechny, kdo jsou pány nad národy!

Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *

rozmetej všechny válečnické kmeny!

Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *

ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští!

Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *

jen hrejte na počest a k chvále Pána,

jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *

Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem:

„Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *

a jeho velká moc až nad oblaky.“

Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †

Bůh Izraele dává moc a sílu *

národu svému. Veleben buď Pán!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu.

Vyrovnejte stezky našemu Bohu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

30,27-33; 31,4-9

Jeruzalém bude zachráněn z moci Asyřanů

Hle, Hospodinovo jméno přichází zdaleka,

jeho hněv plane, jeho výbuch je mocný,

jeho rty jsou plné rozhořčení,

jeho jazyk jak sžírající oheň.

Jeho dech je jak rozvodněný potok,

který sahá až po krk.

Protřese národy sítem zhouby,

v čelistech národů je uzda, která vede na scestí.

Budete zpívat

jako v noci, kdy se zasvěcuje svátek,

a radovat se v srdci

jako ten, kdo za zvuku píšťaly putuje

na Hospodinovu horu,

ke Skále Izraele.

Hospodin zahřmí

svým mohutným hlasem

a ukáže hrůzu svého ramene

výbuchem hněvu,

plamenem sžírajícího ohně

za bouře, lijavce a krupobití kamene.

Asyřan se zděsí Hospodinova hlasu,

bude bit holí.

A každé švihnutí trestající hole,

kterým jej Hospodin šlehne,

bude provázeno zvukem bubínků a citer,

až s ním povede válku v rozhořčených bitvách.

Neboť už dávno je připraven Tofet,

je připraveno ohniště hluboké a široké.

Na jeho hranici oheň a mnoho dřeva,

jako proud síry je zapaluje

Hospodinův dech.

Neboť tak mi říká Hospodin:

„Jako řve lev nebo lvíče nad svou kořistí,

i když se svolá proti němu mnoho pastýřů,

jejich křiku se nebude bát a jejich množstvím se nepoděsí,

tak sestoupí Hospodin zástupů,

aby bojoval na hoře Siónu, na jejím pahorku.

Jako ptáci, kteří létají nad mláďaty,

tak Hospodin zástupů ochrání Jeruzalém,

ochrání ho a vysvobodí,

ušetří a vyprostí.“

Vraťte se k tomu, od něhož jste tak hluboko odpadli,

synové Izraele!

Neboť v ten den každý odhodí

své modly ze stříbra a své modly ze zlata,

které vám vaše ruce zhotovily k hříchu.

Asyřan padne mečem, ale ne mečem člověka,

pohltí ho meč, ne však lidský.

Před mečem bude prchat

a jeho jinoši budou muset na robotu.

Jeho síla zahyne strachem

a jeho knížata se budou děsit před znamením

– pravil Hospodin, který má ohniště na Siónu

a svou pec v Jeruzalémě.

RESPONSORIUM

Iz 31,4-5; 30,29

Hospodin zástupů sestoupí, aby bojoval na hoře Siónu. * Jako ptáci, kteří létají nad mláďaty, tak Hospodin zástupů ochrání Jeruzalém, ušetří ho a vyprostí.

Budete zpívat jako v noci, kdy se zasvěcuje svátek, a radovat se v srdci. * Jako ptáci, kteří létají nad mláďaty, tak Hospodin zástupů ochrání Jeruzalém, ušetří ho a vyprostí.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží

(Presbyterorum ordinis, n. 12)

Povolání kněží k dokonalosti

Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.

Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.

Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.

A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.

A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

RESPONSORIUM

1 Sol 2,8; Gal 4,19

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys dal blahoslavenému Šebestiánovi milost, že svými radami vedl bratry k evangelní dokonalosti a pravdě; dej, ať nám jeho příklad pomůže vytrvale kráčet po cestě dokonalé lásky a podporovat duchovní život kajícností, abychom dosáhli tvé slávy a věčného života. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky