„Mariino mateřství v plánu milosti trvá neustále od okamžiku souhlasu, který s vírou vyjádřila při zvěstování a bez váhání zachovala pod křížem, až do věčného dovršení spásy všech vyvolených. Když byla vzata do nebe, neopustila tento spasitelný úkol, ale nadále nám získává dary věčné spásy svými mnohonásobnými přímluvami. […] Proto je blahoslavená Panna vzývána v církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice.“ (LG, č. 62). Podle slov blahoslaveného Humberta z Romans byla blahoslavená Panna „velkou pomocnicí řádu v jeho začátcích […] a doufáme, že jej přivede k dobrému konci.“ Proto se náš řád od nejstarších dob obrací k Panně Marii jako k ochránkyni Řádu kazatelů. Podle legendy bývala znázorňována tak, že pod svým ochranným pláštěm ukrývá všechny bratry a sestry Dominikova řádu.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Zdrávas, Matko soucitu, vlídnosti,
odpuštění, naděje, zbožnosti,
Matko Boží a Matko milosti,
Matko lásky a čisté radosti.
Tys údolí, kde se skví samý květ,
zdroji blaha, prýštící v celý svět,
Matko svatá, kéž by tvůj čistý ret
přímluvou nás vytrhl z našich běd.
Nezrozený Otec ti život dal,
zastínil tě jediný tvůj Syn – Král,
Svatý Duch tě mateřstvím požehnal.
Ať za to jim zní věčná píseň chval! Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.
Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
znelíbil si svého pomazaného.
Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
jeho korunu jsi svrhl do prachu.
Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
jeho opevnění změnil v sutiny.
Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
on sám nyní zůstal pro smích sousedům.
Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
jeho samého jsi hanbou zahrnul.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.
Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.
Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
kdo by se vymkl z dosahu podsvětí?
Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
že mám v hrudi nést posměch národů všech,
snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.
Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty. Aleluja.
Pane, tys byl naše útočiště, *
z pokolení do pokolení.
Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
„Děti lidské, navraťte se zpět!“
Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
nežli jeden den, co včera minul, *
nežli jedna hlídka za noci!
Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
jsou jak tráva, která dorůstá:
s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
a již večer uvadá a schne.
A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
rozhorlením tvým jsme zděšeni.
Ty máš naše viny před očima, *
skryté hříchy zjevně před sebou.
Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
naše léta odvanou jak vzdech.
Náš věk čítá sedmdesát roků, *
osmdesát v dobrém případě,
vesměs plných těžkostí a trampot; *
přeletí, a odvanem i my.
Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
kdo se strachuje tvé nevole?
Naše dny nás nauč správně čítat, *
ať konečně srdcem zmoudříme!
Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
služebníkům svým buď milostiv!
Syť nás od rána svým slitováním, *
ať nám život projde v radosti!
Potěš nás již za všechny dny strastí, *
za léta, kdy znali jsme jen zlé.
Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
jejich dětem všechnu slávu svou!
Milost Pána, Boha budiž s námi, †
žehnej hojně práci našich rukou, *
práci našich rukou dopřej zdar!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty. Aleluja.
Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.
Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
9,13-21
Válečná pohroma
Zatroubil šestý anděl. Uslyšel jsem nějaký hlas přicházející od čtyř rohů zlatého oltáře před Bohem; ten hlas nařizoval šestému andělovi s polnicí: „Rozvaž ty čtyři anděly spoutané u velké řeky Eufratu!“ Tu byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení pro tu hodinu, pro ten den, měsíc a rok, aby vyhladili třetinu lidí. Jejich vojska bylo dvě stě miliónů jezdců; slyšel jsem, kolik jich je.
Takto jsem spatřil ve vidění koně a ty, co na nich seděli: měli pancíře ohnivě červené, temně fialové a sírově žluté. Koně měli hlavy jako lvi, z tlamy jim vyrážel oheň, dým a síra. Těmi třemi ranami byla usmrcena třetina lidí: ohněm, dýmem a sírou, které koním vyrážely z tlamy. Síla těch koní je totiž v jejich tlamách a rovněž v jejich ocasech: jejich ocasy jsou jako hadi, protože mají hlavy a těmi škodí.
Ale ostatní lidé, kteří na tyto rány nezašli, přesto se neodvrátili pokáním od svých model, které si udělali vlastníma rukama, a nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene a dřeva, které nemohou ani vidět, ani slyšet, ani chodit. Nenechali svého vraždění ani čarování ani smilnění ani krádeží.
RESPONSORIUM
Sk 17,30.31; srov. Jl 1,13.14
Ať se všichni všude obrátí, * protože Bůh ustanovil den, kdy bude podle spravedlnosti soudit svět, aleluja.
Služebníci Boží, shromážděte všechny obyvatele země a volejte k Hospodinu. * Protože Bůh ustanovil den, kdy bude podle spravedlnosti soudit svět, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno ze tří následujících:
Z výkladu řádových stanov od blahoslaveného Humberta z Romans
(Opera de vita regulari, ed. J.-J. Berthier, vol. II, Romæ 1889, 134-136)
Náš řád má za zvláštní ochránkyni blahoslavenou Pannu
Z některých událostí, které se staly na počátku našeho řádu, můžeme vyvodit mnoho důvodů, proč sama blahoslavená Panna Maria je jeho zvláštní ochránkyní. Z těch, které jsem slyšel na vlastní uši, a z mnoha jiných, které jsou zapsány v Životech bratří, se zdá, že ona je zvláštní matkou řádu, který má chválit, velebit a hlásat jejího Syna; že tento řád zrodila, že ho podporuje a chrání.
Proto jí svatý Dominik svěřoval řád ve svých modlitbách jako zvláštní patronce, jak čteme v Nové legendě. A proto se jí jako matce denně odporoučíme procesím – tak jako svatému Dominiku připomínkou.
Mnoho důvodů současně doporučuje její patronát.
Patronát těch, kdo mají vliv u dvorů, je lepší. Taková je ona. Nemůže jí chybět příležitost, protože je Královnou nebes. Proto se říká o její osobě: v Jeruzalémě vykonávám svou moc. Také čím důvěrněji je vlivná osoba spojena s Pánem, od kterého si chceme něco vyprosit, tím lepší je její patronát. Ale jaký vztah může být důvěrnější než Matky k Synovi? Je velmi blízký, ano velmi hluboký! Proto je řečeno: Královna stojí po tvé pravici – je ti totiž u onoho dvora ze všech nejdůvěrnější.
Dále, čím je kdo obávanější u protivníků, tím lepší je jeho patronát. Ona však je pro nepřátele hrozná jak seřazené šiky. Můžeme tedy pevně doufat, že se nám snadno dostane její ochrany.
Není přece necitelná nebo tvrdá k těm, kdo k ní přistupují; naopak je dokonce celá líbezná, plná dobroty a půvabu, plná mírnosti a milosrdenství. Proto se praví: Jsi líbezná. Dále: víc můžeme očekávat od pomoci toho, kdo je potřebnému více zavázán. Ona je velmi zavázána hříšníkům, protože kvůli nim má všechnu svou znamenitost. Proto je řečeno: prut, vzešlý z pahýlu Jesse, což se vykládá jako „plamen ohně“, protože Bůh k ní přišel veden plamenem své velké lásky k světu; a tak tedy byl svět příčinou její existence.
Také byla dána za ochránkyni ubohým jako jejich obhájkyně; jako se stalo Božím řízením, že se Ester, povýšená na královnu, stala obhájkyní židovského národa. Tak máme klidně přistupovat k blahoslavené Panně, protože ona má za povinnost starat se o naše záležitosti. Dále, větší podporu očekáváme od toho, o jehož laskavé podpoře jsme se mnohokrát přesvědčili. A ona je taková, jak dosvědčují nesčetné příklady. Kdo k ní kdy přišel, a ona ho nepodpořila? Ze svého soucitu účinně podpořila všechny. Proto je řečeno: Jako oliva na polích – ne v zahradách, neboť z jejích plodů mohou obdržet všichni. Také pomáhá ve všem: nad potřebami všech se slitovává s nesmírnou láskou. Pomáhá všude. Pomáhá vždycky. Proto se praví: Až do budoucího věku neustanu, totiž pomáhat všem.
Je tedy jasné, jak mnoho můžeme doufat v její podporu, jestliže ji budeme s vírou vzývat, neboť je přívětivá a trpělivá k těm, kdo k ní přistupují. Proto říká Pavel: Přistupujme s důvěrou k trůnu milosti. Ona je trůn Boží milosti, protože od ní k lidem vycházejí mnohonásobné milosti. Jako se mluví o soudním trůnu, odkud vychází soud, tak se správně mluví o trůnu milosti, odkud vychází milost. A protože její patronát tolik zmůže a můžeme ho mít tak snadno, je třeba mu dávat přednost přede všemi jinými. Proto denně konáme průvod k její poctě, abychom ji stále měli za ochránkyni v nebi.
RESPONSORIUM
Žid 4,16
Přistupujme s důvěrou k trůnu milosti, * abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci. Aleluja.
K tobě, Panno, vzdycháme, lkajíce a plačíce v tomto slzavém údolí. * Abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci. Aleluja.
Nebo:
Z vyprávění blahoslavené Cecílie o svatém Dominikovi
(Miracula beati Dominici, 7: ed. A. Walz, „Lateranum XIV“, 1948, 316-317)
Svatému Dominikovi se při modlitbě zjevila blahoslavená Panna a sdělila mu, že pečuje o řád
Když jednou svatý Dominik bděl na modlitbách v kostele až do půlnoci, vyšel pak z kostela, vstoupil do dormitáře a pohroužil se do modlitby v jeho přední části.
Když stál v modlitbě, pohlédl na druhou stranu dormitáře a spatřil přicházet tři překrásné paní. Ta, která byla uprostřed, byla úctyhodná a vznešená a zdála se krásnější a důstojnější než ostatní. Jedna z těch dvou nesla jakousi skvostnou a krásnou nádobu, druhá pak nesla kropáč a podala ho té paní, která byla uprostřed. Ta paní pak pokropila bratry a pokřižovala je. Řekla svatému Dominikovi: „Já jsem ta, kterou každý večer vzýváte. A když řeknete: Eia ergo, advocata nostra, poklekám před svým Synem a prosím o zachování tohoto řádu.“
Když pak obešla všechny bratry a pokřižovala je a pokropila, zmizela. Svatý Dominik se vrátil k modlitbě na místo, kde byl prve, a hle, najednou byl v duchu uchvácen před Boha a uviděl Pána a blahoslavenou Pannu, jak sedí po jeho pravici. A svatému Dominikovi se zdálo, že naše Paní má na sobě safírově modrý plášť.
Když se pak svatý Dominik rozhlédl, viděl před Bohem řeholníky ze všech řádů, ale ze svého neviděl žádného. Hořce se rozplakal, zůstal stát daleko a neodvážil se přiblížit k Pánu a k jeho Matce. Tu mu naše Paní pokynula rukou, aby k ní přišel. Ale on se neodvažoval přistoupit, dokud ho Pán podobně nezavolal.
Svatý Dominik přistoupil, padl před nimi a velmi hořce plakal. Pán mu řekl, aby vstal. Když vstal, zeptal se ho Pán: „Proč tak hořce pláčeš?“ On pravil: „Pláču, protože tady vidím všechny řády, z mého však nikoho.“ A Pán mu řekl: „Chceš vidět svůj řád?“ On odpověděl s třesením: „Ano, Pane.“ Tu blahoslavená Panna odhrnula plášť, který měla na sobě, a roztáhla ho před svatým Dominikem. Byl tak veliký, že se zdálo, jako by zahrnoval celou nebeskou vlast, a pod ním spatřil velké množství bratří.
Tehdy svatý Dominik padl na zem, děkoval Bohu a jeho blahoslavené Matce Marii, a vidění zmizelo. Ihned se probral a spěšně zvonil na jitřní. Po ranním oficiu svolal bratry do kapituly, udělal jim velké, překrásné kázání a povzbuzoval je k lásce a úctě k blahoslavené Panně Marii. Mezi jiným jim vyprávěl i o tomto vidění.
[O tomto vidění vypravoval sám svatý Dominik sestře Cecílii a jiným sestrám od svatého Sixta, jako by šlo o někoho jiného. Ale bratří, kteří byli s ním a slyšeli to od něho, naznačili sestrám, že to byl on sám.
O tom všem, co je výše napsáno o svatém Dominikovi, podala zprávu sestra Cecílie. Prohlásila, že to všechno je pravda, a kdyby bylo třeba, že je ochotna to odpřisáhnout. Ale protože je tak svatá a tak zbožná a jejím jasným slovům se snadno může věřit, zapsala sestra Angelika z téhož kláštera svaté Anežky ke cti a chvále našeho Pána Ježíše Krista a našeho svatého otce Dominika a k útěše bratří to, co sestra Cecílie sdělila ústně. Odpusťte pisatelce sloh, protože vůbec nezná mluvnici.]
RESPONSORIUM
Jsi šťastná, svatá Panno Maria, a svrchovaně hodná veškeré chvály. * Z tebe nám vzešlo Slunce spravedlnosti, Kristus, náš Bůh. Aleluja.
Oroduj za lid, modli se za duchovenstvo, přimlouvej se za zasvěcené ženy. Ať pociťují tvou pomoc všichni, kdo slaví tvou památku. * Z tebe nám vzešlo Slunce spravedlnosti, Kristus, náš Bůh. Aleluja.
Nebo:
Z encykliky svatého Jana Pavla II. „Redemptor hominis“
(AAS 71 [1979],321-324)
Věčná láska Boha Otce, jež se projevila v lidských dějinách skrze Syna, přichází k nám prostřednictvím této Matky
Maria je Matkou církve, poněvadž v důsledku svého nevýslovného vyvolení samým věčným Otcem a díky zvláštnímu působení Ducha lásky dala lidský život Božímu Synu, pro kterého a skrze kterého je všechno a od kterého všechen Boží lid dostává milost a důstojnost svého vyvolení. Její vlastní Syn si výslovně přál, aby mateřství jeho Matky bylo rozšířeno – a to způsobem snadno přístupným všem duším a srdcím – tím, že jí, když visel na kříži, dal za syna svého milovaného učedníka.
Duch Svatý jí vnukl, aby po nanebevstoupení našeho Pána i ona zůstala ve večeřadle v usebrané modlitbě a očekávání, spolu s apoštoly, až do dne letnic, kdy se měla viditelně zrodit církev a vyjít z přítmí na světlo. V následujících dobách všechna pokolení učedníků a těch, kdo vyznávají a milují Krista – stejně jako apoštol Jan –, přijala duchovně do svých domovů tuto Matku, která byla takto už od samého počátku, to je od chvíle zvěstování, zapojena do dějin spásy a do poslání církve.
Proto my všichni, kdo tvoříme dnešní generaci Kristových učedníků, chceme se s ní obzvláštním způsobem spojit. Vede nás k tomu hluboká nutnost pramenící z víry, naděje a lásky. Vždyť přece, cítíme-li v tomto těžkém a zodpovědném údobí církevních a lidských dějin zvláštní potřebu obracet se ke Kristu, který je Pán jak své církve, tak i dějin lidstva mocí tajemství svého výkupného díla, pak také věříme, že nikdo jiný než Maria nás nebude umět lépe uvést do božského a lidského rozměru tohoto tajemství. Nikdo jako Maria do něho nebyl uveden samým Bohem. V tom záleží výjimečný rys jejího božského mateřství. Nejen, že jeho důstojnost je jedinečná a neopakovatelná v dějinách lidského pokolení, nýbrž jedinečná je pro svou hloubku a rozsah působnosti i účast Panny Marie samé – právě v důsledku tohoto mateřství – na Božím plánu lidské spásy skrze tajemství vykoupení.
Můžeme říci, že toto tajemství se utvářelo pod srdcem nazaretské Panny, když vyslovila své staň se. Od té chvíle její panenské a zároveň i mateřské srdce zvláštním působením Ducha Svatého nepřetržitě sleduje dílo svého Syna a vychází vstříc všem těm, které Kristus objal a stále objímá svou nevyčerpatelnou láskou. Proto také musí být i toto srdce mateřsky nevyčerpatelné.
Charakteristické rysy této mateřské lásky, kterou Boží Matka vnáší do tajemství vykoupení a do života církve, jsou vyjádřeny její zvláštní blízkostí člověku a všemu, co prožívá. V tom záleží její tajemství Matky. Věčná láska Boha Otce, jež se projevila v lidských dějinách skrze Syna, kterého dal lidem, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život, přichází ke každému z nás prostřednictvím této Matky, a nabývá tak rysů, které jsou každému člověku srozumitelnější a přístupnější.
V důsledku toho musí být Maria přítomna i na všech cestách každodenního života církve. Z její mateřské přítomnosti církev čerpá jistotu, že skutečně žije životem svého Učitele a Pána a že prožívá tajemství vykoupení v celé jeho životodárné hloubce a plnosti.
Především snažně prosím Marii, nebeskou Matku církve, aby i ona ráčila s námi vytrvávat v této modlitbě nového adventu lidstva, s námi, kteří tvoříme církev, to je mystické tělo jejího jednorozeného Syna. Doufám, že díky této modlitbě budeme moci přijmout Ducha Svatého, který na nás sestoupí, a že se tak staneme Kristovými svědky až do končin země, stejně jako ti, kteří vyšli v den letnic z jeruzalémského večeřadla.
RESPONSORIUM
Srov. Jan 19,26.27
Když Ježíš uviděl svou Matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl Matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: * „To je tvá matka.“ Aleluja.
A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě. * To je tvá matka. Aleluja.
MODLITBA
Modleme se.
Věrný a milosrdný Bože, ty jsi svěřil Kazatelský řád zvláštní ochraně blahoslavené Panny Marie. Prosíme, jako je v tomto životě naší sladkostí a naší nadějí, tak dej, ať nám při odchodu ze života milosrdně ukáže tvého Syna Ježíše. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky