Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Zemí, mořem i roji hvězd
vždy chválen, slaven a ctěn jest
vesmíru Vládce, který je
skryt v lůně Panny Marie.
Ač měsíc, slunce, jejich jas
a vše mu slouží v každý čas,
v milostiplném lůně svém
jej chová Panna pod srdcem.
Jak šťastná, Matko, nad tím jsi,
že Tvůrce tvůj, Pán nejvyšší,
držící v dlani celou zem,
dlel jako v chrámě v lůně tvém.
Blahá nebeským poselstvím:
Duch požehnal tě mateřstvím.
Všech lidí touha, Mesiáš,
tvým lůnem přišel mezi nás.
Buď sláva tobě, Ježíši,
zrozený z Panny nejčistší,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
abych se neprohřešil jazykem;
a pokud bude bezbožník stát blízko, *
budu svá ústa držet na uzdě.
Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
ale má bolest jen se zjitřila,
srdce se v těle prudce rozpálilo. †
Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
a já jsem musil nahlas promluvit:
„Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
a jakou míru dní mám před sebou, *
ať poznám tak svou pomíjejícnost.“
Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
v tvých očích je můj život jako nic, *
a každý člověk jenom jako dech,
jen jako stín se tady člověk mihne, †
jen jako dech je všechno bohatství, *
jež hromadí, a neví pro koho.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.
Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
Jen k tobě upínám svou naději.
Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
bláznům mě nenechávej na posměch!
A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
protože všechno je tvé řízení.
Odejmi ode mne své navštívení! *
Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
Člověka za hřích postihuješ trestem †
a ničíš jeho nádheru jak mol: *
je každý člověk jenom jako dech.
Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
poutník jak všichni moji otcové.
Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
dříve než odejdu a zaniknu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.
Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.
Co ty tak silácky se chlubíš *
špatností vůči zbožným?
Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
jazyk máš jako břitvu.
Zlo ti je milejší než dobro, *
lež je ti víc než pravda.
Máš rád jen zraňující slova, *
jazyku pomlouvačný!
Bůh zato zahubí tě navždy, †
ze stanu vyvleče tě, *
ze země živých vytne.
Dobří to spatří plni bázně, *
on sám jim bude pro smích:
„Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
hledat své útočiště,
jen v majetek svůj doufal, *
na ničemnosti stavěl.“
Já však se jak strom olivový *
zelenám v domě Božím,
spoléhám vždy a stále *
na Boží slitování.
Navždy ti budu vzdávat díky *
za toto tvoje dílo,
tvé jméno před věrnými chválit *
za tvoji dobrotivost.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.
Pane, náš Bože, obrať nás.
Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
25,6 – 26,6
Boží hostina; píseň vykoupených
Hospodin zástupů vystrojí
všem národům na této hoře
tučné hody,
hody s výborným vínem;
budou to šťavnatá jídla
a vybraná vína.
Na této hoře sejme
závoj, který halil všechny lidi,
přikrývku, která kryla všechny národy.
Zničí smrt navždy,
Pán; Hospodin, setře slzy z každé tváře.
Odejme hanbu svého lidu na celé zemi,
neboť Hospodin to pravil.
V ten den se řekne: „Hle, náš Bůh,
doufali jsme v něho, že nás vysvobodí;
on je Hospodin, v něho jsme doufali,
jásejme a radujme se z jeho spásy,
neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře.“
Moab bude rozdupán na svém místě,
jako se do hnojiště zadupává sláma.
I když v něm roztáhne své ruce,
jako je roztahuje plavec, aby plaval,
Bůh jeho pýchu poníží
i přes nápor jeho rukou.
Ochranné opevnění jeho hradeb strhne,
srazí a povalí do prachu na zem.
V ten den se bude zpívat tato píseň
v judské zemi:
„Pevné město máme k spáse,
Pán je opatřil hradbami a valem.
Otevřte brány, ať vejde spravedlivý národ,
který střeží věrnost.
Jeho zásady jsou pevné,
zachováš mu pokoj,
neboť doufal v tebe.
Doufejte v Hospodina navždy,
neboť Hospodin je skála navěky.
Svrhl ty, kdo sídlí na výšinách,
pokoří nepřístupné město;
poníží ho až k zemi,
do prachu ho srazí.
Budou po něm šlapat nohy chudých,
kroky ubohých.“
RESPONSORIUM
Zj 21,3; Iz 25,8
Slyšel jsem od trůnu mohutný hlas: Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat. * Oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem.
Pán, Hospodin, zničí smrt navždy, setře slzy z každé tváře. * Oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Jana Pavla II., papeže, k 700. výročí Svaté chýše v Loretu
(List Mons. P. Macchimu, 15. srpna 1993: Insegnamenti di Giovanni Paolo II XVI/2, 526-537)
Maria je tělesným a duchovním prostorem Vtělení
Svatá chýše v Loretu není jen „relikvie“ – je to i vzácná konkrétní „ikona“. Není to „ikona“ abstraktních pravd, ale jedné události a jednoho tajemství: Vtělení Slova.
Vtělení, které se v těchto svatých zdech připomíná, dostává v jediném okamžiku svůj pravý biblický smysl; nejedná se totiž o pouhou nauku o sjednocení božského a lidského, ale spíš o událost, která se stala v konkrétním bodě času a prostoru – tak jak to podivuhodně vyjadřují apoštolova slova: Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy.
Ta žena je Maria; je, abychom tak řekli, „prostorem“ tělesným a zároveň duchovním, v němž se událo Vtělení. Tuto konkrétnost jakoby plasticky připomíná i dům, v kterém žila.
Připomínka skrytého života v Nazaretě vyvolává velmi konkrétní otázky, které jsou blízké zkušenosti každého muže a každé ženy. Obnovuje smysl pro svatost rodiny: v jediném okamžiku ukazuje souhrn dnes tak ohrožených hodnot, jako jsou věrnost, úcta k životu, výchova dětí, modlitba. Křesťanské rodiny je mohou znovu najít mezi stěnami této Svaté chýše, první a příkladné „domácí církve“ v historii.
Svatá chýše zároveň připomíná velikost povolání k zasvěcenému životu a k panenství pro Království. Toto povolání mělo svůj slavný počátek v osobě Marie, Panny i Matky.
Mladým lidem, kterých putuje do Matčiny Svaté chýše nespočet, pak chci opakovat slova, která jsem jim řekl už kdysi: „Jděte k Marii, jděte s Marií … nechte ve svém srdci znít její ‚fiat‘.“ Kéž jsou mladí lidé ve světle toho, co je učí dům v Nazaretě, schopni obnovit své nasazení katolických laiků znovu přinést Krista do srdcí, do rodin, do kultury a do společnosti.
Nanejvýš vhodnou příležitost k prohloubení tady nachází i spravedlivé úsilí naší doby, aby bylo ženě přiznáno místo, které jí v církvi a ve společnosti náleží. Tím, že Bůh poslal svého Syna, narozeného ze ženy, byla každá žena v Marii povznesena k takové důstojnosti, že nad ni nelze myslet důstojnost větší.
Žádná teoretická úvaha kromě toho nemůže zdůraznit důstojnost lidské práce tak jako prostá skutečnost, že Boží Syn pracoval v Nazaretě a chtěl, by ho nazývali syn tesařův.
Konečně, jak bychom se mohli nezmínit o „volbě ve prospěch chudých“, kterou církev učinila na koncilu a později stále jasněji zdůrazňovala? Strohé a skromné stěny Svaté chýše viditelně připomínají, že v Marii začal tuto volbu slavnostně uplatňovat sám Bůh. „Ona,“ jak říká krásný koncilní text, „vyniká mezi pokornými a chudými Páně, kteří od něho s důvěrou očekávají a přijímají spásu.“
Co se týče chudoby a utrpení, v dějinách této svatyně měli vždycky své zvláštní místo nemocní. Byli mezi prvními, kdo jako poutníci přicházeli ke Svaté chýši a šířili pověst o ní mezi národy. Kde jinde by mohli být přijímáni lépe než v domě té, kterou v Loretánských litaniích vzýváme jako „uzdravení nemocných“ a „těšitelku zarmoucených“?
Jak řekl Jan XXIII: „Kéž je tato svatyně v Loretu vždycky oknem otevřeným do světa a tak přivolává tajemná slova zvěstující posvěcení duší, rodin i národů.“
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jsi opravdu požehnaná mezi ženami, protože Bůh si u tebe postavil svůj stan. * Zasvětíš Pánu množství národů.
Tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout. * Zasvětíš Pánu množství národů.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty jsi splnil sliby dané otcům a vyvolils Pannu Marii za Matku Spasitele; veď nás, ať následujeme její pokoru, pro kterou se ti zalíbila, a poslušnost, kterou nám prospěla. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky