5. červen 2025

Sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka
Památka

Narodil se kolem roku 673 v království Wessex v Anglii. Jako benediktinský mnich z kláštera v Exeteru a později v Nurslingu odešel jako misionář na území dnešního Holandska (716) a Německa (718). Jmenoval se Wynfrith, papež Řehoř II. mu dal jméno Bonifác, pověřil ho misijní činností na tomto území (719) a vysvětil ho na biskupa (722) se sídlem v Mohuči. Později se stal arcibiskupem (732) a kladl základy církevní organizace v Bavorsku, Hessensku a Durynsku. Zřizoval kláštery a nová biskupství, svolával synody a vychovával nové misionáře. V roce 754 se vypravil do Fríska na území svého prvního misionářského působení a zemřel tam spolu se svými dvaapadesáti spolupracovníky mučednickou smrtí 5. VI. u Dokkumu (v dnešním Holandsku). Jeho tělo bylo přeneseno do kláštera ve Fuldě a tam pohřbeno.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Přej, mučedníku blažený,

jas vítěznému svému dni:

vždyť za svou krev jsi v odměnu

obdržel slávy korunu.

Z tmy světa tebe v tento den,

v němž zdolals kata se soudcem,

povznesl k sídlům nebeským

a spojil v blahu s Kristem tvým.

V andělském sboru se dnes již

ve sněhobílém rouchu skvíš,

jež pro svědectví statečné

jsi omyl v lázni krve své.

(omylas v lázni krve své.)

Pros za nás teď a při nás stůj,

ať Kristus laskavý sluch svůj

už nakloní k nám milostiv

a netrestá náš každý hřích.

Na chvíli aspoň sestup sem

s Kristovou přízní zároveň,

ať smysly, na nichž hříchy lpí,

slast odpuštění pocítí.

Čest budiž Otci se Synem

i s Duchem Utěšitelem

za to, že věnčí hlavu tvou

zářivé slávy korunou. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Žalm 88 (89), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu
Vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)
IV

Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *

znelíbil si svého pomazaného.

Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *

jeho korunu jsi svrhl do prachu.

Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *

jeho opevnění změnil v sutiny.

Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *

on sám nyní zůstal pro smích sousedům.

Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *

rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.

Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *

v boji jsi mu nedal obstát vítězně.

Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *

do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.

Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *

jeho samého jsi hanbou zahrnul.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.

V

Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *

Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?

Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *

Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?

Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *

kdo by se vymkl z dosahu podsvětí?

Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *

jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?

Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *

že mám v hrudi nést posměch národů všech,

snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †

jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *

Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty. Aleluja.

Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi
U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

Pane, tys byl naše útočiště, *

z pokolení do pokolení.

Ještě dřív, než zrodila se horstva, †

ještě nežli vznikla zem a vesmír, *

z věčna do věčna jsi, Bože, ty!

Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *

„Děti lidské, navraťte se zpět!“

Neboť co je tisíc let v tvých očích, †

nežli jeden den, co včera minul, *

nežli jedna hlídka za noci!

Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *

jsou jak tráva, která dorůstá:

s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *

a již večer uvadá a schne.

A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *

rozhorlením tvým jsme zděšeni.

Ty máš naše viny před očima, *

skryté hříchy zjevně před sebou.

Naše dny v tvém hněvu odplývají, *

naše léta odvanou jak vzdech.

Náš věk čítá sedmdesát roků, *

osmdesát v dobrém případě,

vesměs plných těžkostí a trampot; *

přeletí, a odvanem i my.

Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *

kdo se strachuje tvé nevole?

Naše dny nás nauč správně čítat, *

ať konečně srdcem zmoudříme!

Obrať se k nám, Pane, neotálej, *

služebníkům svým buď milostiv!

Syť nás od rána svým slitováním, *

ať nám život projde v radosti!

Potěš nás již za všechny dny strastí, *

za léta, kdy znali jsme jen zlé.

Zjev svým služebníkům svoje dílo, *

jejich dětem všechnu slávu svou!

Milost Pána, Boha budiž s námi, †

žehnej hojně práci našich rukou, *

práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty. Aleluja.

Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.

Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

5,13-21

Modlitba za hříšníky

Milovaní, tohle vám píšu, abyste si byli vědomi, že máte věčný život, protože věříte ve jméno Syna Božího.

V tom je ta naše radostná důvěra v Boha, že nás vyslyší, když ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí. A jestliže víme, že nás vyslyší ve všem, oč ho prosíme, víme také, že dostaneme to, oč jsme ho žádali.

Uvidí-li kdo, že jeho bratr se dopustí hříchu, který nevede k smrti, ať se za něho modlí, a Bůh mu dá život – těm totiž, kteří nehřeší k smrti; je i takový hřích, který vede až k smrti, ale neříkám, aby se za takového hříšníka někdo modlil. Každá špatnost je hřích, ale ne každý hřích vede až k smrti.

Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nežije ve hříchu, neboť Syn Boží ho chrání a zlý duch na něho nevloží ruku. Víme, že jsme z Boha, ale celý svět má v moci zlý duch. Víme také, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha. My jsme v tom pravém Bohu skrze jeho Syna Ježíše Krista. On je pravý Bůh a věčný Život. Děti, chraňte se model!

RESPONSORIUM

1 Jan 5,20; Jan 1,18

Víme, že Boží Syn přišel * a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha, aleluja.

Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu. * A dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Bonifáce

(Ep. 78: MGH, Epistolæ, 3,352.354)

Starostlivý pastýř bdící nad Kristovým stádem

Církev se plaví po moři tohoto světa jako veliká loď a dorážejí na ni v tomto životě různé vlny zkoušek; nesmíme ji však opouštět, nýbrž řídit.

Dávají nám v tom příklad dřívější otcové Klement, Kornélius a mnoho jiných v městě Římě, Cyprián v Kartágu, Atanáš v Alexandrii: Za vlády pohanských císařů drželi kormidlo Kristovy lodi, jeho nejdražší snoubenky, totiž církve, učili ji, bránili, pro ni pracovali a trpěli až k prolití krve.

Když myslím na ně a jim podobné, jímá mě hrůza, padá na mě strach a zděšení, leží na mně nevýslovná hrůza pro mé hříchy; a kormidlo církve, které jsem jednou převzal, byl bych nejraději úplně pustil z rukou, kdybych byl na to mohl najít nějaký příklad u Otců nebo souhlas ve svatých Písmech.

Protože je to tak a pravda sice může být potlačena, ale ne přemožena ani oklamána, ať se naše zemdlená mysl uchýlí k tomu, který říká ústy Šalomouna: Důvěřuj v Hospodina celým svým srdcem a nespoléhej na vlastní chytrost. Mysli na něho při všech svých cestách a on urovná všechny tvé stezky. A jinde praví: Mohutnou tvrzí je jméno Hospodinovo, k němu se spravedlivý utíká a zachrání se.

Stůjme pevně ve spravedlnosti a připravme své srdce na zkoušky, abychom vydrželi, co Bůh uloží, a mohli mu říci: Pane, tys byl naše útočiště z pokolení do pokolení.

Důvěřujme v toho, který na nás naložil břemeno. Co nemůžeme unést vlastními silami, nesme skrze něho, neboť on je všemohoucí a říká: Mé jho netlačí a mé břemeno netíží.

Stůjme pevně v boji v den Páně, neboť na nás přišly dni úzkosti a soužení. Chce-li Bůh, buďme ochotni zemřít pro svaté zákony našich otců, abychom s nimi dosáhli věčného dědictví.

Nebuďme němými psy, nebuďme tichými pozorovateli, nebuďme nájemníky, kteří prchají před vlkem, ale buďme starostlivými pastýři, kteří bdí nad stádem Kristovým a oznamují všechny Boží úradky velkým i malým, bohatým i chudým, každému stavu a každému věku, pokud Bůh dá k tomu možnost, vhod i nevhod, jak to sepsal svatý Řehoř v Knize o správě pastýřské.

RESPONSORIUM

1 Sol 2,8; Gal 4,19

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil. Aleluja.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice jsem si vás oblíbil. Aleluja.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys posiloval svatého biskupa Bonifáce, aby hlásal pravdy evangelia a svou víru neváhal zpečetit svou krví; na jeho přímluvu pomáhej i nám uchovat si víru, kterou jsme přijali, a podle ní také žít. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky