15. květen 2025

Bl. Ondřeje Abellona, kněze
pro dominikány (OP)

Narodil se v Saint-Maximin [San Maximán] kolem roku 1375 a ve svém rodišti také vstoupil do řádu. Po skončení studií vyučoval jako lektor a později jako magistr teologie v několika klášterech. Nerozhodl se však pro vědeckou kariéru, ale chtěl být kazatelem a pracovat na obnovení řeholního života. Z Itálie začalo do Francie pronikat reformní hnutí, ale vzhledem k trvajícímu schismatu mu stály v cestě velké překážky. Teprve po Kostnickém koncilu, jenž odstranil papežské schisma, se reforma mohla ujmout i ve Francii. Při zavádění reformy působil Ondřej spíše svým osobním příkladem než slovy. V roce 1432 jej magistr řádu Texier jmenoval generálním vikářem jihofrancouzských reformovaných klášterů. Zemřel 15. května 1450 v Aix [Ex] při ošetřování nakažených morem. Beatifikoval jej 19. srpna 1902 Lev XIII. Jeho ostatky jsou uloženy v klášterním kostele sv. Marie Magdalény v Saint-Maximin.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,

slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,

proto mu pěje naše vděčné stádce

píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého

za svého kněze, aby se stal z něho

svěřených ovcí svědomitý správce

a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,

byl světlem slepých, všude mírnil bídu,

všem stal se vším, byl prozíravým otcem

Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené

svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle

jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme

i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,

stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,

Svatému Duchu chválou stejně vroucí

ať zní svět celý. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář. Aleluja.

Žalm 43 (44)
Lid v tísni žádá o pomoc
V tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I

Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *

otcové naši nám vyprávěli

o tom, cos vykonal za jejich dnů, *

v tom dávném čase rukou svou.

Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil, *

národy potřels a jim jsi dal růst.

Nedobyli si mečem tu zemi, *

nezvítězilo jejich rámě,

nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *

tvá jasná tvář jen z lásky k nim.

Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *

jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.

S tebou jsme zdolali nepřátele, *

tvým jménem deptáme protivníky.

Na svém luku si nezakládám, *

nevděčím za vítězství meči:

tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *

pokořils ty, kdo nás nenávidí.

Proto jsme denně se chlubili Bohem, *

povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář. Aleluja.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu. Aleluja.

II

Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *

netáhneš, Bože, už do boje s námi.

Nechals nás utíkat před nepřítelem, *

loupí nás ti, kdo nás nenávidí.

Vydals nás v plen jak jateční stádo, *

mezi pohany rozptýlil jsi nás.

Lacino prodáváš svůj národ, *

pramálo jsi tím prodejem získal.

Sousedům dal jsi nás v opovržení, *

všem kolem dokola k hanbě a smíchu.

Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *

pohané nad námi kývají hlavou.

Stále svou hanbu mám před očima, *

studem se celý červenám v tváři,

slyším-li samou hanu a výsměch, *

vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu. Aleluja.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy. Aleluja.

III

A toto všechno dolehlo na nás, †

i když jsme na tebe nezapomněli, *

úmluvu s tebou neporušili,

naše srdce se neodvrátilo, *

nesešly naše kroky z tvé cesty,

a tys nás rozbil v šakalích místech, *

ty jsi nás zastřel temnotami.

Kdybychom bývali zapomněli †

na svaté jméno svého Boha *

a vztáhli ruce k cizímu bohu,

což by to Bůh byl nezpozoroval? *

On přece zná všechny tajnosti srdce.

Pro tebe stále nás pobíjejí, *

jednají s námi jak s jatečním stádem.

Procitni, Pane, proč ještě spíš? *

Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!

Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *

bídu a strast naši zapomínáš?

Naše duše je sražena v prach, *

na zemi ulpělo naše tělo.

Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *

v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy. Aleluja.

Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.

Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

15,5 – 16,21

Sedm misek Božího hněvu

Já, Jan, jsem viděl, jak se v nebi otevřel chrám, stánek zjevení, a z něho vyšlo těch sedm andělů, majících oněch sedm ran; byli oblečeni do skvoucího čistého lněného roucha se zlatým pásem kolem prsou. A jedna z oněch čtyř bytostí dala těm sedmi andělům sedm zlatých misek, plných hněvu Boha, který žije na věčné věky. A chrám se naplnil dýmem Boží velebnosti a jeho moci, takže do chrámu nikdo nemohl vejít, dokud se neskončí těch sedm ran oněch sedmi andělů.

A uslyšel jsem z chrámu silný hlas, jak volá na těch sedm andělů: „Jděte a vylejte na zemi sedm misek Božího hněvu!“

Odešel první a vylil svou misku na zemi: vyrazily se zlé a bolestivé vředy lidem, kteří měli znamení šelmy, a těm, kteří se klaněli jejímu obrazu.

Druhý vylil svou misku na moře: proměnilo se v krev jako z mrtvoly, a v moři zhynulo všechno živé.

Třetí vylil svou misku na řeky a na prameny vod: proměnily se v krev. A uslyšel jsem, jak říká anděl, který má moc nad vodami: „Spravedlivý jsi ty, který jsi a který jsi byl, Svatý, protože jsi vynesl tento rozsudek. Za to, že prolili krev svatých a proroků, dal jsi jim pít krev! Zaslouží si to!“ A uslyšel jsem, jak volá oltář: „Ano, Pane, Bože vševládný, správné a spravedlivé jsou tvé soudy!“

Čtvrtý vylil svou misku na slunce: dostalo moc pálit lidi krutým žárem a lidé byli páleni hrozným žárem. Začali se rouhat Bohu, který má moc nad těmi ranami. Ale neobrátili se a nevzdali mu čest.

Pátý vylil svou misku na trůn šelmy: v jejím království se zatmělo a lidé se bolestí kousali do jazyka; rouhali se Bohu na nebi pro své bolesti a vředy, ale nezanechali kajícně svého jednání.

Šestý vylil svou misku na velikou řeku Eufrat: vyschla v ní voda, aby byla připravena cesta králům od východu slunce.

Pak jsem viděl, jak z tlamy draka, z tlamy šelmy a z úst falešného proroka vycházejí tři nečistí duchové jako žáby – to jsou totiž ďábelští duchové, kteří dělají divy; ti odcházejí ke králům na celém světě, aby je shromáždili k válce, k onomu velikému dni vševládného Boha.

„Hle, přicházím jako zloděj! Blaze tomu, kdo bdí a hlídá si šaty, aby nemusel chodit nahý a nebylo vidět jeho nahotu.“

Drak je shromáždil na místo, které se hebrejsky jmenuje Harmagedón.

Sedmý vylil svou misku na vzduch: tu z chrámu od trůnu vyšel silný hlas: „Stalo se!“ A nastaly blesky, hlasy, hromy a prudké zemětřesení; od té doby, co lidé žijí na zemi, nikdy tak prudké zemětřesení nebylo! Veliké město se roztrhlo na tři části a města pohanů se řítila. Tak si Bůh vzpomněl na veliký Babylón a dal mu číši vína svého rozhořčeného hněvu. Všechny ostrovy zmizely a po horách nezbyla ani stopa. Také padaly z nebe na lidi kroupy jak centy těžké. Lidé se však pro tu ránu krupobití rouhali proti Bohu, protože ta rána byla převeliká.

RESPONSORIUM

Mt 24,43a; Zj 16,15a; 1 Sol 5,3

Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru. * Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí, aleluja.

Až budou lidé říkat: Je pokoj v bezpečí, tu na ně znenadání přitrhne záhuba. * Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží

(Presbyterorum ordinis, n. 12)

Povolání kněží k dokonalosti

Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.

Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.

Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.

A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.

A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

RESPONSORIUM

1 Sol 2,8; Gal 4,19

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil. Aleluja.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice jsem si vás oblíbil. Aleluja.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty sis vyvolil blahoslaveného kněze Ondřeje, aby kázal evangelium pokoje a obnovil řeholní život; na jeho přímluvu nám pomáhej, abychom se vytrvale věnovali šíření víry a byli schopni věrně nést jho Krista. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky