26. srpen 2025

Bl. Jakuba z Bevagny, kněze
pro dominikány (OP)

Narodil se v Bevagni u Perugie kolem roku 1220. Ovlivněn kázáním dvou dominikánů se rozhodl vstoupit do řádu. Byl přijat v klášteře ve Spoletu. Po ukončení základních studií v Perugii a po přijetí kněžského svěcení byl určen představenými k putující kazatelské službě, při které procestoval celou Umbrii. Ve svých kázáních se zaměřoval především na vzdělávání věřících ve víře a tak bojoval proti sektám a herezím. Potřel blud nikolaitů a jejich vůdce Ortinelliho obrátil na katolickou víru. Byl profesorem teologie v Orvietu. Ve svém rodném městě založil klášter a stal se jeho prvním převorem a lektorem. Byl duchovním vůdcem Jany z Orvieta. V roce 1291 byl zvolen převorem ve Spoletu a 1299 převorem ve Folignu. Zemřel 22. srpna 1301 v Bevagni a byl pohřben v klášterním kostele sv. Dominika. Jeho tělo zůstalo dodnes neporušené. Jeho kult potvrdil 18. května 1672 Klement X.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,

slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,

proto mu pěje naše vděčné stádce

píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého

za svého kněze, aby se stal z něho

svěřených ovcí svědomitý správce

a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,

byl světlem slepých, všude mírnil bídu,

všem stal se vším, byl prozíravým otcem

Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené

svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle

jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme

i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,

stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,

Svatému Duchu chválou stejně vroucí

ať zní svět celý. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Žalm 9 B (10)
Bůh pomáhá utlačovaným
Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)
I

Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *

proč se skrýváš za časů tísně?

Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *

že padá do nástrah, které mu schystal.

Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *

loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.

Svévolník v duchu pyšně si říká: *

„Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí.

Jemu se povede vždycky, co páchá †

na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *

a svým odpůrcům jenom se šklebí.

V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *

od rodu k rodu mě neštěstí mine.“

Ústa má plná klamu a křivdy, *

na jazyku jen trýzeň a hoře.

Za humny sedá na číhané, †

úkradkem vraždí nevinného, *

očima slídí po chudáku.

V úkrytu číhá jak šelma v houští, †

číhá, jak lapit ubožáka; *

lapí ho, vtáhne do své sítě.

Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *

slabí tak padají do jeho moci.

V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *

odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

II

Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku, *

Nezapomínej na ubožáky!

Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *

říkat si: „Však ty nepotrestáš“?

Ty sám však vidíš strasti a muka, *

hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.

Na tebe vždy se spoléhá slabý, *

ty jsi pomocník osiřelých.

Rámě přeraz hříšnému lotru *

potrestej špatnost, ať nadobro zajde!

Pán je králem na věky věků, *

vymizí pohané z jeho země.

Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *

v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,

sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *

Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Žalm 11 (12)
Prosba o pomoc proti zpupným
Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *

věrnost mezi lidmi už se ztratila.

Jeden druhého tu slovem obelhává, *

mluví klamným rtem a srdcem dvojakým.

Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *

jazyky, co mluví opovážlivě,

ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *

V našich ústech síla, kdo je nad námi?“

Utištění slabí, naříkají chudí, †

proto praví Pán: „A nyní povstanu, *

opovrženému spásu přinesu!“

Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *

čisté stříbro prošlé žárem sedmerým.

Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *

před tím plemenem nás vždycky zachráníš,

i když bezbožníci pyšně vykračují *

a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Pán utlačeným dopomáhá k právu.

Ponížené vodí k cestám svým.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy proroka Jeremiáše

1,1-19

Jeremiáš povolán za proroka

Slova Jeremiáše, syna Chilkijáhova, z kněží usedlých v Anatotě, v Benjaminově území. Hospodin k němu mluvil za dnů judského krále Jošíjáha, syna Amonova, třináctého roku jeho vlády, ale i za dnů judského krále Jehojakima, syna Jehošíjáhova, až do konce jedenáctého roku judského krále Sidkijáha, syna Jošíjáhova, do pátého měsíce, kdy bylo odvlečeno obyvatelstvo Jeruzaléma do vyhnanství.

Hospodin mě oslovil: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil.“

Tu jsem řekl: „Ach, pane, Hospodine, neumím mluvit, neboť jsem ještě příliš mladý.“

Hospodin mi pravil:

„Neříkej: ‚Jsem ještě příliš mladý‘,

neboť kamkoli tě pošlu, půjdeš,

a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit.

Neboj se jich,

neboť já jsem s tebou, abych tě vysvobodil“

– praví Hospodin.

Pak Hospodin vztáhl svou ruku, dotkl se mých úst a řekl:

„Hle, kladu svá slova do tvých úst.

Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi,

abys vytrhával a hubil,

abys ničil a bořil,

abys stavěl a sázel.“

Hospodin mě oslovil: „Co vidíš, Jeremiáši?“ Řekl jsem: „Vidím mandloňový prut.“ Hospodin odpověděl: „Dobře jsi viděl, neboť já bdím nad svým slovem a splním ho.“

Hospodin mě oslovil podruhé: „Co vidíš?“ Řekl jsem: „Vidím hrnec, v němž to vře, jeho hořejší část je odvrácena od severu.“

Hospodin mi odpověděl:

„Od severu vyvře neštěstí

na všechny obyvatele země.

Neboť já svolám všechny severní říše

– praví Hospodin.

Přijdou a každá postaví svůj trůn

u vchodu do bran Jeruzaléma,

kolem dokola u všech jeho hradeb

i ve všech judských městech.

Vypořádám se s nimi soudně

pro všechnu jejich špatnost, že mě opustili,

že obětovali kadidlo cizím bohům

a klaněli se dílům svých rukou.

Ty však přepásej svá bedra,

vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu.

Nelekej se jich,

abych tě nezbavil odvahy před nimi.

Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město,

železný sloup a bronzovou zeď proti celé říši,

proti judským králům a jejím knížatům,

proti jejím kněžím i lidu země.

Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,

neboť já budu s tebou

– praví Hospodin –

abych tě vysvobodil.“

RESPONSORIUM

Jer 1,5.9; Iz 42,6

Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě. * Kladu svá slova do tvých úst.

Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a ustanovil jsem tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů. * Kladu svá slova do tvých úst.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží

(Presbyterorum ordinis, n. 12)

Povolání kněží k dokonalosti

Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.

Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.

Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.

A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.

A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

RESPONSORIUM

1 Sol 2,8; Gal 4,19

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys posiloval blahoslaveného Jakuba pevnou důvěrou ve spásu; zahrň i nás svou milosrdnou láskou, abychom pokropeni krví našeho Vykupitele mohli být na věky připočteni k ovcím po tvé pravici. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky