14. listopad 2025

Bl. Jana Liccia, kněze
pro dominikány (OP)

Narodil se v Caccamu na Sicílii kolem roku 1430. Jeho matka zemřela při porodu a Jana vychovávala jeho teta. Do řádu vstoupil v Palermu, přijal jej a formoval blahoslavený Petr Jeremiáš. Jan Licci se pak stal jeho nástupcem v díle reformy na Sicílii. Od roku 1456 začal působit jako kazatel v Palermu, později ve Vicenze. Založil kláštery v Polizzi Generosa a ve svém rodišti v Caccamu. Řídil Sicilskou provincii jako provinciál. Kolem roku 1501 se vrátil zpět do kláštera v Caccamu, kde se až do své smrti věnoval kazatelské službě. Patří mezi skvělé osobnosti dominikánské reformy na Sicílii. Byl příkladným řeholníkem, skvělým kazatelem, šiřitelem růžence. Jako kazatel prošel celou Sicílii, navštěvoval chudé, nemocné a vězně, a proto býval nazýván „apoštolem Sicílie“. Zemřel v Caccamu u Palerma 14. listopadu 1511. Jeho kult potvrdil 25. dubna 1753 Benedikt XIV.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,

slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,

proto mu pěje naše vděčné stádce

píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého

za svého kněze, aby se stal z něho

svěřených ovcí svědomitý správce

a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,

byl světlem slepých, všude mírnil bídu,

všem stal se vším, byl prozíravým otcem

Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené

svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle

jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme

i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,

stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,

Svatému Duchu chválou stejně vroucí

ať zní svět celý. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Žalm 54 (55), 2-15. 17-24
Proti zrádnému příteli
Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)
I

Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *

nestraň se mých úpěnlivých proseb,

slyš mě pozorně a vyslyš mě, *

neklidný jsem ve své sklíčenosti.

Zděšený jsem křikem nepřátel, *

útiskem a zlobou bezbožníků.

Rozpoutali zhoubu proti mně, *

zuřivě se na mne osopují.

Srdce se mi v prsou tetelí, *

úzkost smrtelná mě zachvátila.

Padá na mě strach a zděšení, *

leží na mně nevýslovná hrůza.

Říkám si: „Mít křídla holubí, *

uletěl bych, až bych došel klidu.“

Uletěl bych rád co nejdále, *

noclehem bych zůstal někde v poušti.

Vyhledal bych si tam útulek *

na ochranu před divokým vichrem.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

II

(Zachraň mě) před bouřením jejich hrdel, Pane, †

před záplavou jejich jazyků. *

V městě vidím násilí a sváry.

Ve dne v noci brousí kolem něj, †

po hradebních zdech je obcházejí, *

uvnitř vládne bezpráví a útisk.

V jeho středu číhá záhuba, *

klam a křivda z tržišť neodchází.

Kdyby potupil mě nepřítel, *

křivdu od něj dovedl bych snášet;

kdyby na mě tak zle dotíral, *

kdo mě nenávidí, schoval bych se.

Tys však to byl, člověk jako já, *

ty, můj blízký důvěrník a přítel!

Slasti přátelství jsme ty a já *

prožívali spolu v domě Páně.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi, a on tě zachová.

III

Já však budu k Pánu volat dál, *

Pán se smiluje a zachrání mne.

Večer, za jitra i v poledne *

budu kvílet z hloubi svého srdce.

On mé naříkání vyslyší, *

vysvobodí pokojně můj život.

Neboť lučištníci blízko jsou, *

z blízkosti už na mne dotírají.

Ismael a Jaalam a ti, *

kteří obývají na východě,

na výměnu nepřistupují, *

neboť odmítají bát se Boha.

Každý proti jeho přátelům *

zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.

Nad máslo je hladší jeho řeč, *

ale v srdci hotoví se k boji;

slova lahodnější oleje, *

ale jsou to vytasené meče.

Svěř se Pánu ve své nesnázi, †

on tě zachová a nedopustí, *

aby spravedlivý padl navždy.

Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *

že se muži krvaví a lstiví

nedožijí půlky života! *

Kdežto já jen v tebe důvěřuji.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Svěř se Pánu ve své nesnázi, a on tě zachová.

Můj synu, dbej na moji moudrost.

K mým výrokům nakloň své ucho.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Daniela

10,1-21

Vidění muže a zjevení anděla

Třetího roku vlády perského krále Kýra bylo zjeveno slovo Danielovi, jinak nazvanému Baltazar. To slovo je pravdivé a ohlašuje veliké utrpení. Porozuměl tomu slovu a ve vidění do něho pronikl.

V těch dnech jsem já, Daniel, truchlil po celé tři týdny: nejedl jsem chutný pokrm, maso a víno jsem nevzal do úst, nemazal jsem se mastí, dokud nepřešly tři plné týdny. Dvacátého čtvrtého dne prvního měsíce, když jsem byl na břehu velké řeky, totiž Tigridu, pozdvihl jsem oči a díval jsem se, a hle – nějaký muž oblečený do lněných šatů s boky přepásanými čistým zlatem. Jeho tělo bylo jako chrysolit, jeho tvář zářila jako blesk, oči jako plápolající pochodně, jeho ramena a celé tělo až do špiček prstů nohou jako čistá měď, zvuk jeho hlasu byl jako hřmot velkého množství.

Já, Daniel, jsem měl to vidění sám; muži, kteří byli se mnou, ho neviděli, ale padla na ně velká hrůza; utekli do úkrytu. Já jsem zůstal sám a viděl jsem to velké zjevení, ale neměl jsem sílu, i výraz mé tváře se změnil k nepoznání, byl jsem bez moci.

Slyšel jsem zvuk jeho slov, ale jak jsem hlas jeho slov zaslechl, padl jsem beze smyslů s tváří obrácenou k zemi. A hle – dotkla se mě ruka, zatřásla mnou a zdvihla mě na kolena a na dlaně rukou. Řekl mi: „Danieli, miláčku Boží, dávej pozor na slova, která budu k tobě mluvit, a postav se, protože nyní jsem byl poslán k tobě.“

Když ke mně promluvil toto slovo, postavil jsem se s třesením. Řekl mi: „Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl mít pochopení a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem přišel kvůli tvým prosbám. Avšak kníže perského království mi odporoval po jedenadvacet dní – ale tu Michael, jeden z prvních knížat, mi přišel na pomoc – a tak jsem tam zůstal u perského krále. Ale přišel jsem, abych tě poučil o tom, co se přihodí tvému národu na konci dnů, neboť je to ještě vidění pro budoucí doby.“

Když ke mně promluvil tato slova, padl jsem tváří na zem, aniž jsem co řekl. A hle – ten, který měl lidskou podobu, se dotkl mých rtů. Otevřel jsem svá ústa a mluvil jsem. Řekl jsem tomu, který stál přede mnou: „Můj pane, při tomto vidění mě přepadly mdloby a má síla zmizela. Jak by mohl služebník mého pána mluvit s takovým pánem, neboť nemám sílu, chybí mi dech.“ Tu opět ten, který měl lidskou podobu, se mě dotkl, posílil mě a řekl: „Neboj se, miláčku Boží, pokoj s tebou! Buď statečný, buď silný!“

Když se mnou mluvil, cítil jsem se posilněn a řekl jsem: „Ať mluví můj pán, neboť jsi mě posilnil.“ Tu mi řekl: „Víš, proč jsem přišel k tobě? Vrátím se, abych bojoval s knížetem Persie; já vycházím, avšak hle – přichází kníže Řecka. Ale přece ti oznámím, co je zaznamenáno v knize pravdy. Není nikdo, kdo by mi stál po boku proti nim, kromě Michaela, vašeho knížete.“

RESPONSORIUM

Srov. Dan 10,12.19.21

Od prvního dne, kdy ses rozhodl mít pochopení a pokořit se před svým Bohem, * tvá slova byla vyslyšena a já jsem přišel kvůli tvým prosbám.

Neboj se, Danieli, oznámím ti, co je zaznamenáno v knize pravdy. * Tvá slova byla vyslyšena a já jsem přišel kvůli tvým prosbám.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží

(Presbyterorum ordinis, n. 12)

Povolání kněží k dokonalosti

Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.

Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.

Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.

A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.

A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

RESPONSORIUM

1 Sol 2,8; Gal 4,19

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys blahoslaveného Jana proslavil tím, že se zcela zřekl sebe a horlivě projevoval tajemství tvé lásky k chudým; dej, ať podle jeho příkladu hledáme jen tebe a usilovně se snažíme získávat bratry a sestry pro Krista. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky