Narodil se kolem roku 1218 v Bagnoregiu u Viterba. Studoval a pak i přednášel filozofii a teologii v Paříži, tam také vstoupil k františkánům (1243). Od roku 1257 byl generálním představeným řádu. Jeho spisy vynikají neobyčejnou hloubkou, zanechal jich po sobě asi 45. Vedle sv. Tomáše Akvinského je nejvýznačnějším teologem středověku. V roce 1273 byl povolán do Říma, aby spolupracoval na přípravě II. lyonského sněmu, a stal se biskupem a kardinálem. Zemřel 15. VII. 1274 v Lyonu. Za svatého byl prohlášen v roce 1482 a za učitele církve roku 1588.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Duch plný darem pomazání svého
obhájce pravdy učinil si z něho,
pevného v boji, aby mohl tvůj lid
na pastvy vodit.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.
Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *
prchají před ním, kdo ho nenávidí.
Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †
a jako vosk se taví nad plamenem, *
tak hynou hříšníci před Boží tváří.
A spravedliví před Bohem se těší *
a jásají a veselí se blahem.
Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †
razte mu dráhu, pouští přichází. *
Jásejte Pánu, radujte se v něm!
Je otcem sirotků a vdovy chrání *
náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.
Bůh, který dává domov opuštěným, †
zajaté na svobodu vyvádí, *
vzpurníky nechá však žít v pustině.
Bože, když vyšels v čele svého lidu *
a když jsi před ním kráčel po poušti,
země se třásla, nebe roztékalo *
před Bohem, jenž je Bohem Izraele.
V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *
své dědictví, už vadnoucí, jsi křísil.
Tam utábořilo se tvoje plémě, *
z lásky dals, Pane, domov poníženým.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.
Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.
Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *
„Rozprášil četná vojska Svrchovaný!“
Králové s vojsky běží, utíkají! *
Strážkyně domu rozděluje kořist.
Zatímco vy si mezi stády spíte, *
postříbřila se křídla holubice,
perutě její zaskvěly se zlatem, *
klenoty jako sněhem na Salmonu.
Bašanské hory, to jsou hory mocné, *
bašanské hory, to jsou hory mračné.
Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †
k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *
Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.
Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *
Pán ze Sinaje do svatyně vchází.
Vystoupils, Pane, do své vysokosti *
a svoje zajaté jsi vedl s sebou.
Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *
i ty, co brání se dlít v domě Páně.
Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *
on sám nás nese, je nám pomocníkem.
Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *
Pán, který ze smrti zná východisko.
Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *
temeno těm, kdo setrvávají v hříších.
„I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *
„přivedu ti je třeba z hlubin moře,
ať nohy můžeš umývat si v krvi, *
jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.
Ant. 3 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.
My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *
můj král a Bůh jak vchází do svatyně.
Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *
uprostřed panny do bubínků tlukou.
Velebí Pána v chórech, Pána chválí *
ve slavném shromáždění Izraele.
Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †
pak judská knížata a jejich pokřik, *
knížata Zabulona, Neftaliho.
Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *
svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás
ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *
ať králové ti přinášejí dary!
Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *
a všechny, kdo jsou pány nad národy!
Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *
rozmetej všechny válečnické kmeny!
Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *
ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští!
Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *
jen hrejte na počest a k chvále Pána,
jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *
Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem:
„Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *
a jeho velká moc až nad oblaky.“
Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †
Bůh Izraele dává moc a sílu *
národu svému. Veleben buď Pán!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.
Naslouchat budu, co Bůh nyní poví!
Pán mluví zajisté jen slovy míru k národu svému.
PRVNÍ ČTENÍ
Z první knihy Královské
19,1-9a.11-21
Hospodin se zjevuje Eliášovi
Achab oznámil Jezabel, co udělal Eliáš a jak pobil mečem všechny proroky. Jezabel poslala k Eliášovi posla se vzkazem: „Přísahám při bozích, že zítra v tuto dobu udělám tobě, co se stalo každému z nich!“
Eliáš se polekal a odešel, aby si zachránil život. Když přišel do Beršeby v Judsku, zanechal tam svého služebníka. Sám šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi mi život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ Lehl si a usnul pod tou kručinkou. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň, jez!“ Podíval se a hle – u jeho hlavy koláč upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul.
Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: „Vstaň a najez se, neboť cesta by byla příliš dlouhá pro tebe.“ Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.
Když tam Eliáš přišel, přenocoval v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. Řeklo mu: „Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!“ Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně, a hle – ozval se k němu hlas: „Co tu děláš, Eliáši?“ Odpověděl: „Planu horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů, neboť synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře, mečem zabili tvé proroky. Já jsem zbyl sám a činí úklady, aby mi vzali život.“
Hospodin mu pravil: „Jdi a vrať se stejnou cestou stepí do Damašku. Až tam přijdeš, pomaž Hazaela za krále nad Aramejci, Jehua, syna Nimšiho, za krále nad Izraelem, a Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe! Kdo unikne Hazaelovu meči, toho usmrtí Jehu, a kdo unikne Jehuovu meči, toho usmrtí Elizeus. Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Bálem a jejichž ústa ho nepolíbila.“
Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: „Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou.“ Eliáš odpověděl: „Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal.“
Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.
RESPONSORIUM
Srov. Ex 33,22.20; Jan 1,18
Hospodin řekl Mojžíšovi: Až bude přecházet má velebnost, postavím tě do skalní trhliny a svou dlaní tě zakryji, dokud nepřejdu. * Žádný člověk nemůže vidět Boha a zůstat naživu.
Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu. * Žádný člověk nemůže vidět Boha a zůstat naživu.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Cesta duše k Bohu“ od svatého Bonaventury
(Cap. 7,1.2.4.6; Opera omnia, 5,312-313)
Tajemná moudrost, zjevená skrze Ducha Svatého
Kristus je cesta a dveře, Kristus je žebřík a vůz, on je slitovnice umístěná nad Boží archou a tajemství, které bylo skryté od věků. Kdo s celou rozhodností obrátí svou tvář k této slitovnici, pohlédne na Krista visícího na kříži, s vírou, nadějí a láskou, s oddaností, obdivem a radostí, s uznáním, chválou a jásotem, ten s ním koná paschu, to je přechod: přechází s holí kříže Rudým mořem, odchází z Egypta a vstupuje na poušť, aby okusil skrytou manu, a s Kristem spočine v hrobě, navenek jakoby mrtvý, ale zakouší – nakolik je to během pozemského putování možné – co bylo řečeno na kříži lotru, který se obrátil ke Kristu: Dnes budeš se mnou v ráji.
Má-li však být tento přechod dokonalý, je třeba zanechat veškeré rozumové činnosti a v nejvyšším vzplanutí lásky být unešen a přeměněn v Boha. Ale to je hluboké tajemství, které nezná nikdo než ten, komu se toho dostane, a dostane se toho jen tomu, kdo po tom touží, a touží po tom jen ten, koho zapálí až do morku kostí oheň Ducha Svatého, který Kristus seslal na svět. A proto říká Apoštol, že tato tajemná moudrost byla zjevena skrze Ducha Svatého.
Zkoumáš-li však, jak se to děje, ptej se milosti, a ne nauky, touhy, a ne rozumu, vzdychání modlitby, a ne horlivosti v četbě, ptej se Ženicha, a ne učitele, Boha, a ne člověka, temnoty, a ne jasu; neptej se světla, ale ohně úplně spalujícího a unášejícího k Bohu zcela zvláštním pomazáním a žhoucím planutím lásky. Tímto ohněm je Bůh sám, jeho pec je v Jeruzalémě a Kristus ji rozpálil žárem svého žhoucího utrpení. Opravdu to chápe jenom ten, kdo řekne: Šibenici si zvolila má duše, smrt moje kosti. Kdo miluje tuto smrt, může vidět Boha, neboť je nepochybně pravdivé: Člověk mě nemůže spatřit a zůstat naživu.
Zemřeme tedy a vstupme do temnoty, uložme mlčení starostem, žádostem a fantazii. Přejděme s ukřižovaným Kristem z tohoto světa k Otci, aby nám ukázal Otce a my mohli říci s Filipem: To nám stačí. Slyšme s Pavlem: Stačí ti moje milost. Plesejme s Davidem: Ať tělo mé i srdce pominou – Pán je má skála a můj úděl navždy! Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!
RESPONSORIUM
1 Jan 3,24; Sir 1,9.10
Kdo zachovává Boží přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. * A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.
Bůh stvořil moudrost v Duchu Svatém, vylil ji na vše, co žije, a udělil ji těm, kteří ho milují. * A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, veď nás, ať následujeme svatého biskupa Bonaventuru, jehož nebeské narozeniny dnes slavíme: ať usilujeme o poznání tvé pravdy a naše láska k tobě ať stále roste. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky