Nad hrobem sv. Petra ve Vatikánu a nad hrobem sv. Pavla při cestě do Ostie dal císař Konstantin Veliký postavit baziliky. Tyto baziliky ve 4. století posvětili papežové Silvestr I. a Siricius; výročí jejich posvěcení se slavilo v Římě už od 11. století společně 18. XI. Svatopetrská bazilika byla přestavována od poloviny 15. století a v dnešní podobě byla posvěcena 18. XI. 1626. Bazilika sv. Pavla byla v roce 1853 zničena požárem, znovu postavena a 10. XII. 1854 posvěcena. Slavení památky jejich posvěcení rozšířené na celou církev je připomínkou významu těchto apoštolských knížat, podobně jako výročí posvěcení baziliky S. Maria Maggiore připomíná mateřské poslání Panny Marie.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Knížata věčné praříše,
v níž vládne svrchovaný Král,
vás, učedníky Ježíše,
za apoštoly světu dal.
V Jeruzalémě nadhvězdném,
jemuž Beránek sluncem jest,
jste nerozborným základem,
jste perly zářivější hvězd.
Všude jste oslavováni
Církví, Snoubenkou Kristovou,
tu vzkřísili jste kázáním
a posvětili krví svou.
Až přejdou věky staleté
a Kristus k soudu zasedne,
vy zasedat s ním budete
v senátu slávy velebné.
Kéž naší vroucnou oporou
přímluvy vaše stále jsou,
ať zrno, jež jste zasili,
dozraje v rajské obilí.
Buď Kristu dík, jenž učinil
z vás hlasatele Otcovy
a jenž vám srdce proměnil
svým Svatým Duchem obnovy. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
proč se skrýváš za časů tísně?
Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
že padá do nástrah, které mu schystal.
Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
Svévolník v duchu pyšně si říká: *
„Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí.
Jemu se povede vždycky, co páchá †
na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
a svým odpůrcům jenom se šklebí.
V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
od rodu k rodu mě neštěstí mine.“
Ústa má plná klamu a křivdy, *
na jazyku jen trýzeň a hoře.
Za humny sedá na číhané, †
úkradkem vraždí nevinného, *
očima slídí po chudáku.
V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
číhá, jak lapit ubožáka; *
lapí ho, vtáhne do své sítě.
Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
slabí tak padají do jeho moci.
V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku, *
Nezapomínej na ubožáky!
Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
říkat si: „Však ty nepotrestáš“?
Ty sám však vidíš strasti a muka, *
hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
ty jsi pomocník osiřelých.
Rámě přeraz hříšnému lotru *
potrestej špatnost, ať nadobro zajde!
Pán je králem na věky věků, *
vymizí pohané z jeho země.
Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
věrnost mezi lidmi už se ztratila.
Jeden druhého tu slovem obelhává, *
mluví klamným rtem a srdcem dvojakým.
Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
jazyky, co mluví opovážlivě,
ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
V našich ústech síla, kdo je nad námi?“
Utištění slabí, naříkají chudí, †
proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
opovrženému spásu přinesu!“
Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
čisté stříbro prošlé žárem sedmerým.
Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
před tím plemenem nás vždycky zachráníš,
i když bezbožníci pyšně vykračují *
a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
Pán utlačeným dopomáhá k právu.
Ponížené vodí k cestám svým.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Zachariáše
9,1 – 10,2
Příslib příchodu Mesiáše
Hospodinovo slovo se usídlilo v zemi Chadrach,
jeho příbytek je v Damašku,
neboť Hospodinu patří oko Aramu
jako všechny kmeny Izraele.
I Chamat je v jeho hranicích,
také Tyrus a Sidón, který je tak moudrý.
Tyrus si vybudoval opevnění,
nakupil stříbra jako prachu
a zlata jako bláta na ulicích.
Pán se ho však přece zmocní,
jeho moc svrhne do moře;
Tyrus bude sežehnut ohněm.
Spatří to Aškalon a bude se bát,
Gaza se bude bolestí svíjet,
marná bude naděje Ekronu;
zmizí král z Gazy
a v Aškalonu se nebude bydlet;
v Ašdodu bude sídlit míšenec.
Tak rozdrtím pýchu Filišťana.
Z jeho úst odstraním krev,
ohavnosti z jeho zubů,
i on bude jako zbytek patřit našemu Bohu,
bude jako vůdce v Judovi,
Ekron bude jako Jebusita.
Utábořím se kolem svého domu a budu na stráži
proti každému, kdo by sem chtěl táhnout;
už na ně nepřijde tyran,
protože nyní nad nimi bdím.
Hlasitě zajásej, siónská dcero,
zaplesej, dcero jeruzalémská,
hle, tvůj král k tobě přichází,
je spravedlivý a přináší spásu,
je pokorný a jede na oslu,
na oslátku, osličím mláděti.
Zničí válečné vozy z Efraima,
válečné oře z Jeruzaléma,
zlomen bude bitevní luk.
Národům ohlásí pokoj,
bude vládnout od moře k moři,
od řeky Eufratu až do končin země.
Pro krev smlouvy uzavřené s tebou
propustím tvé vězně z jámy,
v které není voda.
Vraťte se do pevnosti,
zajatci uchovaní pro naději!
I dnes zvěstuji:
Odplatím ti dvojnásobně!
Napínám Judu jako luk,
na tětivu vkládám Efraima.
Zburcuji tvé syny, Sióne.
proti tvým synům, Řecko,
meč hrdiny učiním z tebe.
Hospodin se nad nimi zjeví
a jeho šíp se vymrští jako blesk;
Hospodin, Pán, zatroubí na polnici
a vyřítí se v jižní bouři.
Hospodin zástupů je bude chránit;
kameny do praku pohltí a pošlapají,
budou pít a jednat s horlivostí
jako lidé povzbuzení vínem,
budou plní jak obětní mísy,
jak oltářní rohy.
V onen den
je zachrání Hospodin, jejich Bůh,
jako stádce bude pást svůj lid,
který jako v čelence drahokamy
zazáří na jeho zemi.
Jak veliká je jeho dobrota!
Jak veliká je jeho krása!
Obilí dá vyrůst jinochům
a víno pannám.
Proste Hospodina o vláhu
v čas pozdního deště!
Hospodin přivolá bouřlivé mraky,
dá jim přívaly dešťů,
každému zeleň na poli.
Vždyť bůžkové mluví klam,
hadači vidí lež,
mluví sny do větru,
jejich útěcha je bez užitku.
Proto táhnou bez cíle jak stádo,
souží se, neboť jim schází pastýř.
RESPONSORIUM
Zach 9,9; Jan 12,14
Hlasitě zajásej, siónská dcero, zaplesej, dcero jeruzalémská! * Hle, tvůj král k tobě přichází, je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.
Ježíš nalezl mladého oslíka a posadil se na něj, jak je psáno: * Hle, tvůj král k tobě přichází, je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého papeže Lva Velikého
(Sermo 82, in natali apostolorum Petri et Pauli 1,6-7: PL 54, 426-428)
Petr a Pavel, výhonky z božského semene
Je drahá v očích Páně smrt těch, kdo jsou mu oddáni, a žádná krutost nemůže zničit náboženství, založené na tajemství Kristova kříže. Církev se pronásledováním nezmenšuje, ale roste; a Pánovo pole se odívá stále bohatšími klasy, když zrna padají po jednom do země a mnohonásobně vzejdou.
Jak četné potomstvo vyrostlo z těchto dvou slavných výhonků z božského semene, o tom svědčí tisíce svatých mučedníků. Závodili s apoštoly a dobyli podobného vítězství; jejich purpurové zástupy daleko široko zářící obklopily město Řím a ozdobily ho mnoha slavnými drahokamy spojenými v jeden diadém.
Nejmilejší, v nich ve všech jsme dostali od Boha vzor trpělivosti, aby se posílila naše víra, a sluší se, abychom se radovali z jejich ochrany při společné památce všech svatých. Ale na tyto dva vynikající Otce můžeme být právem hrdí s radostí ještě větší, neboť Boží milost je mezi všemi údy církve vyzdvihla tak vysoko, že tvoří v těle, jehož hlavou je Kristus, jakoby dvě světla očí.
Máme-li na mysli jejich zásluhy a ctnosti – a ty nelze ani vypovědět – není třeba je stavět proti sobě a není ani třeba je oddělovat: Bůh si je oba vyvolil, snášeli podobné námahy a spojila je oba mučednická smrt.
Na základě vlastní zkušenosti i svědectví našich předků věříme a jsme pevně přesvědčeni, že při všech námahách tohoto života na přímluvu těchto našich zvláštních ochránců vždycky dosáhneme Božího milosrdenství. A tak když nás sráží tíha našich vlastních hříchů, pozdvihují nás zásluhy našich apoštolů.
RESPONSORIUM
Svatí apoštolové nadšeně sloužili Kristu, vytrvale budovali církev a svou věrnost stvrdili prolitím krve. * Pili kalich Páně a stali se Božími přáteli.
Jako měli lásku k sobě v životě, tak ani při smrti nebyli odděleni. * Pili kalich Páně a stali se Božími přáteli.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, veď svou církev, aby pod ochranou svatých apoštolů Petra a Pavla šla cestou, kterou jí ukázali, a na jejich přímluvu jí stále dávej milost, potřebnou k jejímu růstu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky