7. říjen 2025

Panny Marie Růžencové
Svátek
pro dominikány (OP)

Počátky modlitby růžence můžeme najít již ve středověku v mnišském prostředí. Po vzoru mnišských modliteb sestávajících ze sto padesáti žalmů se laici začali modlit sto padesát otčenášů, později zdrávasů. Dnešní formu dal růženci v 15. století lidový misionář dominikán Alan de La Roche [Roš], který mu vtiskl výrazně mariánský charakter. Růženec si tehdy získal ohromnou popularitu. Podporu našel také u mnoha papežů. Růžencovým papežem byl svatý Pius V. V roce 1569 doporučil růženec všem věřícím bullou Inter desiderabilia. Magistra dominikánského řádu pověřil zakládáním a vedením růžencových bratrstev. V druhé bulle Consueverunt Romani Pontifices téhož roku stručně popsal původ růžence, jeho prvky, účinky i způsob šíření růžencové zbožnosti. Sv. Pius V. se velmi zasloužil o obranu Evropy proti Turkům. Turci v roce 1571 dobyli Kypr, ale 7. října 1571 v Korintské zátoce u Lepanta prohráli v námořní bitvě. Jako projev vděčnosti za vítězství vyhlásil papež na tento den svátek Panny Marie Růžencové. V bulle Salvatoris Domini ze dne 5. března 1572 vyjádřil přesvědčení, že vítězství v bitvě bylo dosaženo na přímluvu Panny Marie. Kromě toho vložil do Loretánských litanií invokaci „Pomocnice křesťanů“.

Nona

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Svět celý v pohyb uvádíš,

ač v sobě trváš beze změn,

sám vodíš slunce oblohou

a v různé doby dělíš den.

Ach, rozsviť jasný večer nám,

až nakloní se žití běh,

a svatou smrtí ke slávě

nás do věčnosti vkročit nech.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Nebo:

Hodina třetí z poledne,

jak dá Pán, v mžiku uběhne,

teď z hloubi srdce zbožného

velebme Trojjediného.

Ať nám vždy v srdci čistém tkví

přesvatá Boží tajemství.

Řiďme se vzorem Petrovým,

jenž křížem žehnal nemocným.

Ať zpěv nám tryská ze srdcí,

kéž apoštolé ochránci

nám slabé kroky pomohou

podpírat mocí Kristovou.

Ať sláva Bohu Otci zní,

i tobě, Synu jediný,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant.

Žalm 118 (119), 97-104
XIII – מ (Mém)

Ach, jak tvůj zákon miluji vroucně! *

Po celý den já přemítám o něm.

Moudřejším než jsou mí nepřátelé, *

činí mě vůle tvá, stále je se mnou.

Rozumem předčím své učitele, *

protože o tvých výrocích hloubám.

Rozvážnosti mám víc nežli starci, *

neboť plním tvá přikázání.

Od špatných cest já zdržuji nohy, *

abych tvé slovo vždy zachovával.

Neuhýbám před tvými soudy, *

protože tys mi dal poučení.

Jak mi tvé příkazy na patře sládnou, *

víc nežli med mi chutnají v ústech!

Zmoudřel jsem tvými rozhodnutími, *

odpor mám ke každé nepravé cestě.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Žalm 73 (74)
Nářek nad zpustošeným chrámem
Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo. (Mt 10, 28)
I

Proč, Bože, jsi nás už zavrhl navždy? *

Proč k ovcím tvé pastvy plane tvůj hněv?

Buď pamětliv obce, již získal sis kdysi, †

kmene, jejž vykoupils, aby ti patřil, *

své hory Sión, kde sídlo jsi měl.

Zamiř své kroky k pradávným troskám, *

v tvé svatyni nepřítel zpustošil vše.

Ryk nepřátel hučel v tvé přesvaté síni, *

svá znamení vztyčili uprostřed ní.

Řádili tak jako ten, kdo si v houští *

sekyrou chvojí nasekat jde,

veškeré dřevěné dílo a řezby *

tříštili mlatem a sekyrou.

Sžehli tvou svatyni, znesvětili *

stan tvého jména až do základu.

Řekli si: „Zničme jim po celé zemi *

svatyně Boží a vypalme je!“

Jsme bez tvých znamení, proroka není *

a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě...

Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? *

Navždy smí nepřítel tupit tvé jméno?

Proč od nás odtahuješ svou ruku, *

necháváš v klíně svou pravici?

Vždyť ty jsi od věků, Pane, mým králem, *

jenž skutky spásy na zemi koná.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

II

Ty svou mocí rozdělil jsi moře, *

dračí lebky ve vodách jsi zdrtil.

Leviathanu jsi hlavy tříštil, *

žralokům jsi za pokrm jej dával.

Bystřinám a zřídlům dal jsi trysknout, *

vysušil jsi mocné vodní toky.

Tvůj je den a tvá je noc, tvým dílem *

ustálení měsíce i slunce.

Vymezil jsi všechna pásma země, *

stvořils letní období i zimní.

Pomni: tupí tě nepřítel, Pane, *

nemoudrý lid tvému jménu se rouhá!

Duši, jež vzývá tě, nevydej smrti, *

chudé své neponech v zapomenutí!

Do smlouvy pohleď: zem ve všech koutech *

plna je stonů a násilných skutků.

Utisklé nenech v hanbě a haně, *

nuzný a slabý ať chválí tvé jméno!

Povstaň, Pane, své věci se ujmi, *

pamatuj, kterak tě uráží blázen!

Vzpomeň si na křik svých protivníků, *

na vřískot těch, kdo na tebe sočí!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Žid 4, 14-16

Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, kromě hříchu. Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.

Panno Maria, kéž skrze tebe najdeme uzdravení.

V Kristových ranách!

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Modleme se.

Pane, z andělova zvěstování jsme poznali, že tvůj Syn se stal člověkem. Prosíme tě, vlej nám do duše svou milost, ať nás na přímluvu blahoslavené Panny Marie přivede jeho umučení a kříž ke slávě vzkříšení. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

Amen.

Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky