Narodil se roku 1480 ve Vicenze v severní Itálii. Vystudoval práva (1504) a stal se úředníkem papežské kurie (1506). Všechen volný čas věnoval modlitbě a návštěvám nemocnic. V roce 1516 byl vysvěcen na kněze. Později (1518) odešel z Říma a v Benátkách založil nemocnici pro nevyléčitelně nemocné. Po pěti letech založil spolu s Janem Petrem Caraffou, biskupem v Chieti, kongregaci kněží, kteří měli žít v naprosté chudobě a sloužit náboženskému vzdělání duchovenstva i lidu. Říkalo se jim teatini (podle latinského názvu chietské diecéze) nebo také kajetáni. Z pověření papeže Klementa VII. spolupracovali také na reformě breviáře a misálu. Kajetán zemřel 7.VIII 1547 v klášteře v Neapoli. Za svatého byl prohlášen v roce 1671. Po jeho smrti se teatini rozšířili i do okolních zemí, zvláště když se (1555) Caraffa stal papežem (Pavel IV.). V roce 1666 se usadili též v Praze a postavili (1717) kostel sv. Kajetána.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.
Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil, *
národy potřels a jim jsi dal růst.
Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim.
Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky.
Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.
Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou.
Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.
A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami.
Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem.
Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.
Pane, ke komu půjdeme?
Ty máš slova věčného života.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy proroka Ozeáše
1,1-9; 3,1-5
Bůh posílá svému lidu proroka jako znamení své lásky
Hospodinovo slovo, které uslyšel Ozeáš, syn Bériův, v době judských králů Uzijáha, Jotama, Achaze, Ezechiáše a v době izraelského krále Jorobeama, syna Joašova.
Začátek Hospodinovy řeči ústy Ozeáše.
Hospodin řekl Ozeášovi: „Jdi a vezmi si ženu uvolněných mravů a měj s ní syny uvolněných mravů, neboť ustavičným mravním uvolněním se vzdaluje země od Hospodina.“
Odešel tedy a vzal si Gomeru, dceru Diblajimovu. Počala a porodila mu syna. Hospodin mu řekl: „Dej mu jméno ‚Jizreel‘, neboť zanedlouho potrestám na Jehuově domu krveprolití v Jizreelu a ukončím království domu Izraele. Tehdy zlomím luk Izraele v údolí Jizreele.“
Když opět počala a porodila dceru, řekl mu Hospodin: „Nazvi ji ‚Bez milosrdenství‘, neboť se už nesmiluji nad domem Izraele, nebudu jim stále odpouštět; ale smiluji se nad domem Judy a vysvobodím je, protože jsem Hospodin, jejich Bůh; nevysvobodím je však lukem nebo mečem ani válkou, koňmi a jezdci.“ Když odstavila dceru ‚Bez milosrdenství‘, znovu počala a porodila syna. Hospodin řekl: „Dej mu jméno ‚Nejste můj lid‘, neboť vy nejste můj lid a já nejsem pro vás ‚Ten, který jsem‘!“
Hospodin mi řekl: „Jdi znovu a miluj ženu, milovanou od jiného, cizoložnici, jako Hospodin miluje syny Izraele. Oni se však obracejí k cizím bohům a milují koláče z vinných hroznů.“
Koupil jsem si ji tedy za patnáct stříbrných a půldruhého korce ječmene a řekl jsem jí: „Dlouho budeš se mnou zůstávat, nebudeš smilnit, nebudeš patřit jinému, ale ani já nevejdu k tobě.“
Neboť dlouho zůstanou synové Izraele bez krále, bez knížete, bez oběti, bez posvátného sloupu, bez bohoslužebného roucha a bez soch bůžků. Potom se však synové Izraele obrátí a budou hledat Hospodina, svého Boha, a Davida, svého krále, s bázní se budou utíkat k Hospodinu a jeho blahu na konci dob.
RESPONSORIUM
1 Petr 2,9.10; Řím 9,26
Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo. * Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží.
Kde jim bylo řečeno: Nejste mým lidem, tam budou nazváni syny živého Boha. * Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu svatého Kajetána
(Epist. ad Elisabeth Porto: Studi e Testi 177, Città del Vaticano 1954, pp. 50-51)
Kristus ať vírou přebývá v našich srdcích
Jsem hříšník a moc si o sobě nemyslím, ale obracím se na nejlepší Boží služebníky, aby za tebe prosili požehnaného Krista a jeho Matku. Nezapomínej však, že ani všichni svatí tě nemohou učinit tak milou Kristu, jak to můžeš dokázat ty sama. Záleží to na tobě, a chceš-li, aby tě Kristus miloval a pomáhal ti, miluj ty jeho a zaměř svou vůli k tomu, aby ses mu ve všem líbila; a pak nepochybuj, že i kdyby tě všichni svatí a všichni tvorové opustili, on bude vždycky při tobě, když budeš potřebovat pomoc.
Buď si naprosto jista, že jsme na této zemi cizinci a poutníci. Naší vlastí je nebe. Kdo se pyšně vypíná, je na scestí a spěje k smrti. V tomto pozemském životě máme získat život věčný, i když to sami vůbec nedokážeme, protože jsme ho ztratili svými hříchy, ale Ježíš Kristus nám ho znovu připravil. Proto mu máme stále děkovat, milovat ho, poslouchat ho a být stále s ním, nakolik je to možné.
On se nám dal za pokrm. Jak je ubohý, kdo nezná tento veliký dar! Je nám dáno vlastnit Krista, Syna Panny Marie, a my odmítáme; ale běda tomu, kdo si nedá záležet, aby ho přijal. To dobro, které si přeji pro sebe, vyprošuji snažně i tobě, milá dcero. Ale k jeho dosažení není jiné cesty, než často prosit Pannu Marii, aby tě se svým slavným Synem navštívila. Měj odvahu ji přímo prosit, aby ti svého Syna darovala, neboť on je v nejsvětější svátosti oltářní pravým pokrmem duše. Ona ti ho dá ráda a on sám tě velmi rád přijde posilnit, abys mohla jít bezpečně kupředu tímto temným lesem, kde nám mnoho nepřátel strojí úklady, ale zůstanou daleko, když vidí, že se opíráme o takovou pomoc.
Dcero, nepřijímej Ježíše Krista proto, abys ho využívala podle svého přání. Spíše si přeji, aby ses mu odevzdala a on přijal tebe, a jako tvůj Bůh a Spasitel aby učinil s tebou a v tobě, cokoli chce. Po tom toužím, o to tě prosím, a nakolik mi síly stačí, k tomu tě vybízím.
RESPONSORIUM
Srov. Flp 1,21
Jak svatě kázal a jak nevýslovně miloval tento Boží muž! * Pohrdl světskou slávou a dosáhl věčného života.
Pro něho život byl Kristus a smrt ziskem. * Pohrdl světskou slávou a dosáhl věčného života.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys povolal svatého Kajetána, aby následoval způsob života apoštolů; na jeho přímluvu veď i nás, abychom se s upřímnou odevzdaností snažili obnovit svůj život v duchu evangelia. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2024 J. Vidéky