22. červenec 2025

Sv. Marie Magdalény
Svátek

Pocházela z Magdaly na západním břehu Tiberiadského jezera. V evangeliu je uváděna jako první mezi ženami, které doprovázely Ježíše a jeho učedníky (Lk 8, 2-3). Spolu s Pannou Marií, apoštolem Janem a dalšími ženami stála pod Ježíšovým křížem (Jan 19, 25; srov. Mt 27, 56 a Mk 15, 40) a byla při jeho pohřbu (Mt 27, 61; Mk 15, 47). V neděli pak časné ráno byla mezi ženami, které přišly k prázdnému hrobu (Mk 16, 1; Lk 24, 10), setkala se se vzkříšeným Ježíšem a měla zprávu o tom oznámit jeho učedníkům (Jan 20, 1-18; srov. Mk 16, 9). Od doby sv. Řehoře Velikého ztotožňovala západní liturgie Marii Magdalénu s dalšími dvěma ženami: s Marií, sestrou Lazara a Marty (Lk 10, 38-41; Jan 11, 1 a násl.; 12, 1 a násl.; srov. Mk 14, 3-9 a Mt 26, 6-13) a s nejmenovanou hříšnicí u stolu v domě farizea (Lk 7, 36-50); východní liturgie však tyto tři ženy důsledně rozlišuje. Památka sv. Marie Magdalény se v západní církvi slaví od 12. století.

Sexta

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Jsi mocný vládce, věrný Bůh,

sám stanovíš všech věcí řád,

smí slunce vzejít z ranních mlh

a za poledne žhavě hřát.

Ztlum nebratrských různic žár,

zchlaď žhoucí krve temný vír,

ztiš stálý hmoty s duchem svár,

dej zdraví tělu, srdci mír!

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Nebo:

Teď Pánu chvály zpívejme

z hloubi své duše plamenné,

vždyť k polednímu blízký čas

k modlitbám volá všechny nás.

V něm nabízena věrným jest

té pravé spásy sláva, čest,

oběť Beránka čistého

teď na kříž povýšeného.

Ona paprsky skvoucími

i polední žár zastíní.

Tou Boží září blaživou

proniknout chceme duši svou.

Ať sláva Bohu Otci zní,

i tobě, Synu jediný,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Blaze tomu, kdo zná Boží vůli a jedná podle ní.

Žalm 118 (119), 137-144
XVIII – צ (Cáde)

Ty, Pane, ty jsi spravedlivý, *

správná jsou tvoje rozhodnutí.

Právem jsi dal svá přikázání, *

mocně, pevně a spravedlivě.

Sžírá mě hněv k mým nepřátelům, *

že na tvá slova zapomněli.

Věrně se osvědčil tvůj výrok, *

proto tvůj služebník má jej v lásce.

Jsem jen malý a opovržený, *

příkazů tvých však nezapomínám.

Věčně je v právu tvá spravedlnost *

a tvůj zákon je pravdivý provždy.

I když mě postihly útlak a tíseň, *

přesto se těším z tvých ustanovení.

Předpisy tvé jsou na věky správné, *

dej, ať je chápu, a já budu žíti.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Blaze tomu, kdo zná Boží vůli a jedná podle ní.

Ant. 2 Dej, ať modlitba má dojde k tobě, Pane.

Žalm 87 (88)
Modlitba těžce zkoušeného člověka
Toto je vaše hodina a vláda temnoty. (Lk 22, 53)
I

Pane, Bože spásy, volám za dne, *

za noci můj křik se k tobě dere.

Dej, ať modlitba má dojde k tobě, *

nachyl ucho k mému naříkání!

Vždyť má duše už je syta útrap, *

k podsvětí se naklání můj život.

Už mě počítají mezi mrtvé, *

jsem jak ten, v kom všechny síly zhasly.

Mezi mrtvými je moje lůžko, *

mezi padlými, co leží v hrobě,

na které už ani nevzpomeneš; *

ze vší péče tvé jsou vyloučeni.

Uvrhls mě do hluboké jámy, *

do propasti, do nejhlubších temnot.

Leží na mně tíha tvého hněvu, *

všechny vlny tvé mě zaplavují.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Dej, ať modlitba má dojde k tobě, Pane.

Ant. 3 K tobě, Pane, běduji den za dnem. Proč svou tvář mi neustále skrýváš?

II

Odehnals mi přátele i známé, *

učinils, že všichni si mě hnusí;

uvězněn jsem, ven se nedostanu, *

oko mé je vysíleno hořem.

K tobě, Pane, běduji den za dnem *

a jen po tobě své ruce vzpínám.

Konáš divy pro ty, kdo jsou mrtvi? *

Mohou stíny vstát a tebe chválit?

Vyprávějí o tvé lásce v hrobech, *

o tvé věrnosti tam v říši mrtvých?

Budou známy v temnotách tvé divy, *

tvoje milost v kraji zapomnění?

Proto, Pane, stále k tobě úpím, *

k tobě stoupá prosba má hned zrána.

Proč mě tedy zavrhuješ, Pane? *

Proč svou tvář mi neustále skrýváš?

Ubožák jsem, z dětství vydán smrti, *

zdrcen tvými hrůzami, jež snáším.

Přese mne se přehnaly tvé hněvy, *

hrůzy tvé mi ústa umlčují.

Stále mě jak vody zaplavují, *

nade mnou se zavírají všechny.

Odcizils mi přítele i druha, *

už se přátelím jen s temnotami.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. K tobě, Pane, běduji den za dnem. Proč svou tvář mi neustále skrýváš?

KRÁTKÉ ČTENÍ

1 Kor 9,36.27a

Běžím o závod, ale ne jen tak bez cíle, zápasím pěstí, ale ne tak, jako bych jen bil do vzduchu. Držím však svoje tělo v tuhé kázni a podrobuji si ho.

Nalezla jsem miláčka svého srdce.

Uchopila jsem ho a už ho nepustím.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Modleme se.

Bože, tvůj jednorozený Syn poslal Marii Magdalénu, aby jako první zvěstovala jeho učedníkům radostné velikonoční poselství; na její přímluvu dej, ať i my hlásáme vzkříšeného Krista a jednou ho spatříme ve věčné slávě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

Amen.

Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2024 J. Vidéky