Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Veliká je milost dána
věřícím od Krista Pána,
by se z ní těšili
a s vírou dobře činili;
za tu milost jej milujme,
věrně následujme.
On nám dá nebeské zboží,
neboť jsme synové Boží;
učme se od něho,
berme svatý příklad z něho,
tak jako on nás miloval
a nám přikazoval.
A všem, kteří jeho jménem
slouží jeho svatým slovem,
proň vše opouštějíc,
těm slíbeno zde stokrát víc;
ty on zvláště opatruje,
láskou zahrnuje.
V nebi chce jim více dáti,
věčnou ctí korunovati,
tam budou jasnější,
nad všechny hvězdy skvělejší,
budou míti slávu z něho
ti poslové jeho.
Vizme spolu, všichni věrní,
že práce nadarmo není
pro Krista milého
zde v následování jeho.
Prosme, ať nás k ní vzbuzuje
a v ní posiluje.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě. †
Hospodine, slyš modlitbu mou *
a volání mé ať pronikne k tobě!
† Neskrývej tvář svou přede mnou *
v den, kdy je mi úzko.
Nakloň ke mně svůj sluch: *
když volám, rychle mě vyslyš!
Neboť mé dny jako dým se rozplývají *
a mé kosti planou žárem.
Mé srdce usychá spálené jako tráva, *
zapomínám jíst svůj chléb.
Od samého nářku *
jsem jen kost a kůže.
Podobám se pelikánu na poušti, *
jsem jako sova v zříceninách.
Nemohu spát a sténám *
jak opuštěné ptáče na střeše.
Stále mě tupí moji nepřátelé, *
proti mně zuří a proklínají mým jménem.
Vždyť popel jím jako chléb *
a nápoj mísím s pláčem
pro tvůj hněv a tvé rozhorlení, *
neboť jsi mě pozvedl, ale pak odhodil.
Mé dny jsou jak dloužící se stín *
a já vadnu jako tráva.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě.
2. ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných.
Ty však, Hospodine, trváš na věky *
a tvé jméno po všechna pokolení.
Povstaň a smiluj se nad Siónem, *
neboť je čas, aby ses nad ním slitoval, ano, přišel ten čas.
Vždyť tvoji služebníci milují jeho kameny, *
litují jeho rozvalin:
Pohané budou ctít jméno tvé, Hospodine, *
a všichni králové země tvou slávu,
až Hospodin znovu zbuduje Sión, *
až se objeví ve své slávě.
Skloní se k modlitbě opuštěných *
a nepohrdne jejich prosbou.
Kéž je to zapsáno pro příští pokolení, *
aby budoucí národ chválil Hospodina.
Neboť Hospodin shlédl ze své vznešené svatyně, *
popatřil z nebe na zem,
aby slyšel nářek zajatců, *
aby vysvobodil odsouzené k smrti,
aby hlásali na Siónu Hospodinovo jméno *
a jeho chválu v Jeruzalémě,
když se spolu sejdou národy *
a království, aby sloužily Hospodinu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných.
3. ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou.
Vyčerpal na cestě mou sílu, *
ukrátil mé dny.
Říkám: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů, *
po všechna pokolení trvají tvá léta.
Na začátku jsi položil základ zemi *
a nebesa jsou dílo tvých rukou.
Ona pominou, ty však zůstáváš, *
to vše zetlí jak oděv,
jako šat je vyměňuješ, a mění se. *
Ty však jsi týž a bez konce jsou tvá léta.
Synové tvých služebníků budou bydlet v bezpečí *
a jejich potomstvo potrvá před tebou.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou.
Slyš, můj lide, má naučení,
naslouchej slovům mých úst!
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
7,1-17
Hrozba války – znamení Emanuele
Za dnů Achaza, syna Jotama, který byl synem Uzijáha, judského krále, vytáhl Resin, král aramejský, a Pekach, syn Remaljáhův, král izraelský, proti Jeruzalému do boje, ale nemohli ho dobýt.
Davidův dům dostal zprávu: Aramejci táboří v Efraimsku. Tu se zachvělo (královo) srdce i srdce jeho lidu, jako se chvějí stromy v lese větrem. Hospodin řekl Izaiášovi: „Jdi naproti Achazovi, ty a tvůj syn Šearjašub, na konec vodovodu horního rybníka na cestu u valchářova pole a řekneš mu:
Hleď zůstat klidný a neboj se, neklesej na mysli před těmito dvěma kousky čadících oharků, před Resinem, zuřícím hněvem, a Aramejci a před synem Remaljáhovým, poněvadž se proti tobě spikli Aramejci s Efraimity a synem Remaljáhovým a řekli: ‚Potáhneme na Judsko, naženeme mu hrůzu, obsadíme ho a uděláme tam králem syna Tabealova.‘“
Tak praví Pán, Hospodin:
„Nezdaří se to, nestane se to!
Hlavou Aramejska je Damašek
a hlavou Damašku je Resin
(ještě šedesát pět let,
a přestane Efraim být národem).
Hlavou Efraimska je Samaří
a hlavou Samaří je Remaljáhův syn.
Jestliže neuvěříte,
neobstojíte.“
Znovu mluvil Hospodin k Achazovi: „Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách!“ Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“ Tu pravil (Izaiáš): „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je ‚Bůh s námi‘). Bude jíst smetanu a med, aby uměl zavrhovat zlo a volit dobro. Neboť dříve než bude chlapec umět zavrhovat zlo a volit dobro, bude opuštěna země, jejíchž dvou králů se hrozíš. Hospodin přivede na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce dny, jaké nebyly od té doby, kdy odpadl Efraim od Judy: (přivede asyrského krále).“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Iz 7,14; 8,10; Lk 1,30.31
Hle, panna počne a porodí syna * a bude nazván Emanuel, to je Bůh s námi.
Neboj se, Maria. Počneš a porodíš syna * a bude nazván Emanuel, to je Bůh s námi.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pojednání „O podivuhodném Srdci Ježíšově“ od svatého Jana Eudese
(Lib. 1,5: Opera omnia 6,107.113-115)
Pramen spásy a pravého života
Prosím tě, uvažuj o tom, že náš Pán Ježíš Kristus je tvoje pravá hlava a ty jsi jeden z jeho údů. On je pro tebe tím, čím je hlava pro údy. Všechno, co je jeho, je tvoje: jeho duch, srdce, tělo, duše i všechny schopnosti a síly. Máš jich všech užívat, jako by byly tvé vlastní, a tak ho svou službou chválit, milovat a oslavovat. A ty zase jsi pro něho tím, čím je úd pro hlavu. Proto si vroucně přeje užívat všech tvých schopností a sil, jako by byly jeho, ke službě Otci a k jeho oslavě.
Ale on je nejenom tvůj, on chce být také v tobě, chce v tobě žít a vládnout, jako žije a vládne hlava ve svých údech. Chce, aby všechno, co je v něm, žilo a vládlo v tobě: jeho duch v tvém duchu, jeho srdce v tvém srdci, všechny síly jeho duše v tvých duševních schopnostech a silách, a tak aby se na tobě naplnila slova: Oslavujte Boha svým tělem a aby Ježíšův život byl patrný na vás. A ty zase nejenom patříš Božímu Synu, ale máš být v něm, jako jsou údy přidruženy k hlavě. Všechno, co je v tobě, má být zapojeno do něho, od něho máš přijímat svůj život a dát se řídit. Nebudeš mít žádný pravý život, leč v něm, neboť on je jediný zdroj pravého života; mimo něj najdeš pouze smrt a zánik. On ať je jediným východiskem všech tvých hnutí, činů a životních úkonů. Z něho a pro něho máš žít, abys naplnil slova: Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými.
A dokonce jsi s Ježíšem jedno, tak jako jsou údy jedno s hlavou. Proto máš mít s ním jednoho ducha, jednu duši, jeden život, jednu vůli, jedno cítění, jedno srdce. A on sám má být tvým duchem, srdcem, láskou, životem, tvým vším.
Tyto veliké věci mají u křesťana původ ve křtu, rostou a upevňují se biřmováním a správným užíváním ostatních milostí, které mu uděluje Bůh, a nejvíce dorůstají k dokonalosti nejsvětější eucharistií.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Řím 14,7-9
Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. * Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.
Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými. * Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty sis vyvolil svatého kněze Jana, aby hlásal nevystižitelné Kristovo bohatství; vyslyš naše prosby a dej, ať tě i my stále více poznáváme a ve světle evangelia jdeme cestou, která vede k tobě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2024 J. Vidéky