17. září 2025

Sv. Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky církve
nezávazná památka

Přišla na svět v Bermersheimu v Německu v roce 1098 a v roce 1115 složila řeholní sliby v benediktinském opatství na hoře sv. Disiboda (Disibodenberg). Kolem roku 1150 založila klášter na hoře sv. Ruperta (Rupertsberg) nedaleko Bingenu a vedla ho jako abatyše. Vyznala se v přírodních vědách i v hudbě. V četných spisech také učeným klerikům i lidu zbožně vyložila zjevení, které zakusila v mystické kontemplaci, hlásala skutky pokání a odmítla omyly týkající se křesťanské nauky, takže její radu pilně vyhledávali i panovníci a papežové. Umřela na následky nemoci roku 1179.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Aj, Ženich jde, dí z nebe hlas,

kdo moudrý, ať procitne,

lampu připraviti má čas,

a tak hanbě unikne.

Když Pán o půlnoci přijde,

svým radost chtěje dáti,

kdo nemoudrou pannou bude,

venku zůstane státi.

Lampa ta je svědomí tvé,

olejem víra v Krista,

láska pak s nadějí, ty dvě,

učiní, že je jistá.

Čistý olej býti musí,

má-li hořeti jasně,

sic se plamen sám zadusí,

přichystej si jej časně.

Jestliže se zde opozdíš,

nic nedbaje dobrého,

marně potom jinému díš:

Dej mi z oleje svého.

Neb ten, kdo má, pro sebe má,

strom nedává jinému

stromu ovoce, každý dá

to, co má, pánu svému.

Chceš-li býti z počtu svatých,

musíš znamení míti

kříže Kristova v činech svých

a v srdci jej nositi.

Nic platný Beránek není

tomu, jenž ctnosti nedbá,

jako tvrdému kamení

déšť plodnosti nedodá.

Obrať se k Bohu rychle zas,

uvaž, že tvůj čas míjí.

„Dnes“ dokud je, máš ještě čas,

ten, který rychle míjí,

když pak přejde, nevrátí se,

nadarmo se ohlídáš,

k pokání jiného více

navěky neuhlídáš.

ŽALMY

1. ant. Veleb, duše má, Hospodina, a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní.

Žalm 103 (102)
Chvála Božího milosrdenství
Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Lk 1,78)
I (1-7)

Veleb, duše má, Hospodina, *

vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno!

Veleb, duše má, Hospodina, *

a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!

On odpouští všechny tvé viny, *

on léčí všechny tvé neduhy.

On vykupuje tvůj život ze záhuby, *

on tě věnčí láskou a slitováním.

On štěstím sytí tvůj život, *

jak orlu se obnovuje tvé mládí.

Hospodin koná spravedlivé skutky, *

zjednává právo všem utlačeným,

Oznámil své plány Mojžíšovi, *

izraelským synům své skutky.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Veleb, duše má, Hospodina, a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní.

2. ant. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

II (8-16)

Hospodin je milosrdný a milostivý, *

shovívavý a nadmíru dobrotivý.

Nechce se přít ustavičně *

ani se hněvat navěky.

Nejedná s námi podle našich hříchů *

ani podle našich vin nám neodplácí.

Jak vysoko je nebe nad zemí, *

tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.

Jak vzdálen je východ od západu, *

tak vzdaluje od nás naše nepravosti.

Jako se smilovává otec nad syny, *

tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

Neboť on ví, z čeho jsme utvořeni, *

má v paměti, že jsme jen prach.

Dni člověka jsou jako tráva, *

kvete jak polní květ.

Sotva jej vítr ovane – již ho není, *

nezbude po něm ani stopa.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

3. ant. Velebte Hospodina, všechna jeho díla.

III (17-22)

Hospodinova láska však od věků na věky †

pro všechny, kdo se ho bojí, *

a jeho spravedlnost jde z dětí na děti

pro ty, kteří zachovávají jeho smlouvu, *

kteří pamatují na jeho přikázání tím, že je plní.

Hospodin si zřídil na nebi trůn *

a všechno řídí jeho vláda.

Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, †

mocní silou, dbalí jeho rozkazů, *

poslušní na jeho slovo.

Velebte Hospodina, všechny jeho zástupy, *

jeho služebníci, kteří plníte jeho vůli!

Velebte Hospodina, všechna jeho díla, †

na všech místech jeho moci: *

veleb, duše má, Hospodina!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Velebte Hospodina, všechna jeho díla.

Pouč mě, Hospodine, o smyslu svých nařízení

a budu rozjímat o tvých divech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

10,18-22; 11,14-25

Hospodinova velebnost opouští potrestané město

Hospodinova velebnost odešla od chrámového prahu a usadila se nad cheruby. Cherubové pak zdvihli křídla, když vycházeli, a vznesli se od země přede mnou, a s nimi zároveň (se zdvihla) i kola. Zastavili se u vchodu do východní brány Hospodinova domu; velebnost Izraelova Boha byla nahoře nad nimi.

Byly to stejné bytosti, které jsem viděl pod Izraelovým Bohem u řeky Kebaru a poznal jsem, že to byli cherubové. Každý měl čtveré vzezření a čtyři křídla a pod křídly měli jakoby lidské ruce. Co se týká jejich podoby: měly stejné vzezření, které jsem viděl u řeky Kebaru, a každý kráčel přímo vpřed.

Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, o tvých bratřích, o bratřích tvých, o lidech, kteří byli s tebou odvlečeni do vyhnanství, i o celém Izraelově domě, o všech říkají jeruzalémští obyvatelé: ‚Daleko jsou od Hospodina, nám je dána země do vlastnictví!‘ Proto řekni: Tak praví Pán, Hospodin: Ačkoli jsem je dal daleko odvést mezi národy a rozptýlil jsem je po zemích, budu jim nakrátko svatyní v zemích, do kterých přišli. Proto řekni: Tak praví Pán, Hospodin: Shromáždím vás z národů a seberu vás ze zemí, v nichž jste rozptýleni, a dám vám izraelskou zemi. Přijdou tam a vyvrhnou z ní všechny její modly a všechny její ohavnosti. Dám jim nové srdce a do jejich nitra vložím nového ducha; odejmu z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, aby následovali mé zákony, zachovávali má přikázání a plnili je; budou mým lidem a já budu jejich Bohem. Těm však, jejichž srdce následuje modly a ohavnosti, uvalím na hlavu jejich chování,“ – praví Pán, Hospodin.

Tu zdvihli cherubové křídla a kola (se zdvihla) současně s nimi. Velebnost Izraelova Boha byla nahoře nad nimi. Tu Hospodinova velebnost vystoupila ze středu města a zastavila se na hoře, která je na východ od města.

Potom mě síla zdvihla a přivedla mě ve vidění, v Božím duchu, do Chaldejska k vyhnancům. A vidění, které jsem měl, vzdálilo se ode mě. Vypravoval jsem pak vyhnancům všechno, co mi Hospodin ukázal.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Ez 10,18; Mt 23,37.38

Hospodinova velebnost odešla z chrámu. * Váš dům zůstane opuštěný.

Jeruzaléme, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, ale nechtěli jste. * Váš dům zůstane opuštěný.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisů svaté Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky církve

(Ep. LII: Wernerio de Kircheim, cum ceteris societatis suæ fratribus: PL 197,269-271)

Obraz církve

Roku tisíc sto sedmdesát od vtělení Páně jsem dlouho ležela nemocná na lůžku. V bdělém stavu těla i ducha jsem uviděla překrásný obraz: měl podobu ženy, která byla nejvybranějším způsobem líbezná, ve svém půvabu velice milá a tak krásná, že to lidská mysl nebyla schopna pojmout. Její postava sahala od země až do nebe.

I její tvář zářila nejsilnějším leskem a její oči hleděly do nebe. Také na sobě měla sněhobílé hedvábné šaty a byla zahalena do pláště ozdobeného těmi nejdražšími kameny — totiž smaragdem a safírem — a také různými perlami; na nohou měla střevíce zkrášlené onyxem. Ale její tvář byla zaprášená a šaty byly na pravém boku roztržené a dále její plášť ztratil svou elegantní krásu a střevíce byly zašpiněné.

Silným a smutným hlasem volala vysoko do nebe: »Naslouchej, nebe: mám ušpiněnou tvář; a truchli, země: mám roztržené šaty; a chvěj se, propasti: mám zašpiněné střevíce.« A říkala také: »Byla jsem skryta v Otcově srdci, dokud Syn člověka, počatý a narozený z panenství, neprolil svou krev; on si mě také tou krví pro sebe vyvolil jako snoubenku a daroval mi věno.

Stopa po zraněních mého snoubence zůstává totiž čerstvá a zranění jsou otevřená tak dlouho, dokud budou otevřena zranění lidských hříchů. Nečistotu do těch zranění zanášejí Kristovi kněží, kteří v přehnané zištnosti přebíhají od kostela ke kostela, i když by mě měli udržovat běloskvoucí a sloužit mi v čistotě. Trhají mi tím také šaty, protože přestupují, co přikazuje zákon a evangelium a jejich kněžství, a házejí mi špínu na plášť, protože naprosto nedbají na přikázání, která jsou jim nařízena, a neplní je dobrou vůlí a skutkem ve zdrženlivosti jako ve smaragdu ani ve štědrém rozdávání almužen jako v safíru ani v jiných dobrých a spravedlivých skutcích (kterými se Bohu vzdává čest jako dalšími druhy drahokamů). Ale navíc se špiní moje střevíce, protože jejich cesty spravedlnosti nejsou ani správné, ani drsné a obtížné; a ani nedávají dobrý příklad svým podřízeným. Přesto však dole ve svých střevících mám jako ve skrýši čistotu pravdy — u některých.«

A uslyšela jsem, jak hlas z nebe říká: »Tento obraz ukazuje církev. Proto ty, člověče, který to vidíš a slyšíš ta slova nářku, o tom řekni kněžím, kteří byli ustanoveni a zařazeni do posvátného řádu, aby řídili a učili Boží lid. Jim bylo řečeno stejně jako apoštolům: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!«

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dan 2,21-22; 1 Kor 12,11

Hospodin dává mudrcům moudrost, poznání těm, kdo jsou ho schopni. * Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.

To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. * Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, zdroji života, tys obdaroval svatou pannu Hildegardu prorockým duchem; pomáhej nám, abychom povzbuzeni jejím příkladem a na její přímluvu znali tvé cesty a ve tmě tohoto věku poznávali jas tvého světla. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky