Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Veliká je milost dána
věřícím od Krista Pána,
by se z ní těšili
a s vírou dobře činili;
za tu milost jej milujme,
věrně následujme.
On nám dá nebeské zboží,
neboť jsme synové Boží;
učme se od něho,
berme svatý příklad z něho,
tak jako on nás miloval
a nám přikazoval.
A všem, kteří jeho jménem
slouží jeho svatým slovem,
proň vše opouštějíc,
těm slíbeno zde stokrát víc;
ty on zvláště opatruje,
láskou zahrnuje.
V nebi chce jim více dáti,
věčnou ctí korunovati,
tam budou jasnější,
nad všechny hvězdy skvělejší,
budou míti slávu z něho
ti poslové jeho.
Vizme spolu, všichni věrní,
že práce nadarmo není
pro Krista milého
zde v následování jeho.
Prosme, ať nás k ní vzbuzuje
a v ní posiluje.
ŽALMY
1. ant. Hospodin je záštita mého života.
Boží cesta je dokonalá, †
Hospodinovo slovo, tříbené ohněm, *
štítem je všem, kdo se k němu utíkají.
Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina, *
kdo je skálou kromě našeho Boha?
Bůh, který mě opásává silou, *
činí mé chování dokonalým,
mým nohám dal hbitost jako nohám laní *
a postavil mě na výšiny,
mé ruce vycvičil k boji *
a mé paže k napínání bronzového luku.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodin je záštita mého života.
2. ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
Dals mi svůj záchranný štít, †
tvá pravice mě podpírala *
a tvá starostlivost mě učinila mocným.
Mým krokům jsi otevřel širokou cestu, *
proto nezakolísaly mé nohy.
Honil jsem své nepřátele a dostihl je, *
nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil.
Potřel jsem je, že se nemohli vzchopit, *
padli mi pod nohy.
Opásals mě statečností k boji, *
pode mě srazils mé protivníky,
Zahnals na útěk mé nepřátele *
a zničil ty, kdo mě nenávidí.
Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal, *
(volali) k Hospodinu, ale neslyšel je.
Rozdrtil jsem je jako prach na větru, *
jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal.
Vyprostils mě, když se lid bouřil, *
vládcem národů jsi mě ustanovil.
Slouží mně lid, který jsem neznal, *
poslouchají mě na jediné slovo.
Cizinci se ucházejí o mou přízeň, *
strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
3. ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, *
sláva buď Bohu, mému spasiteli!
Bohu, který mě pověřil odplatou, *
pod moji moc národy sklonil.
Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel, †
povýšils mě nad moje odpůrce, *
vyrvals mě z násilníkovy moci.
Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit, *
opěvovat chci tvoje jméno.
Veliká vítězství jsi popřál svému králi, †
dáváš přízeň svému pomazanému, *
Davidovi a jeho potomstvu navěky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Otevři mé oči, Pane,
ať pozoruji divy tvého zákona.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Ester
5,1-5; 7,1-10
Král spolu s Amanem na hostině u Estery; Amanův konec
Třetího dne si Ester oblékla královské roucho a postavila se na vnitřní nádvoří královského domu proti královu příbytku. Král seděl na svém trůnu v zasedací síni proti vchodu do domu. Jakmile spatřil královnu Esteru stojící na nádvoří, zalíbila se jeho očím a vztáhl k ní zlaté žezlo, které držel v ruce. Ester se přiblížila a dotkla se konce žezla.
Tu jí král řekl: „Co si přeješ, královno Ester? Jaké je tvé přání? I kdyby sis přála polovinu království, bude ti dána.“ Ester odpověděla: „Uzná-li král za vhodné, nechť král s Amanem přijde dnes na hostinu, kterou jsem pro něho připravila.“ Král hned řekl: „Rychle jděte pro Amana, ať se splní Esteřino přání!“
A tak král s Amanem přišli, aby hodovali s královnou. Také druhého dne se král, když se rozjařil vínem, zeptal: „Jaké je tvé přání, Ester? Bude ti splněno. Co si přeješ? I kdyby sis přála polovinu mého království, dostaneš ji.“ Ona mu odpověděla: „Jestliže jsem získala tvou přízeň, králi, a uznáš-li to za vhodné, daruj mi můj život, o to tě žádám, a daruj mi můj lid, o to tě prosím. Vždyť já i můj lid jsme byli zaprodáni: máme být vyhlazeni, povražděni a zahubeni. Kéž jsme raději prodáni za otroky a otrokyně, to bych mlčela, protože tato nepříjemnost by nestála za to, aby se jí král obtěžoval.“
Král Achašveróš řekl: „Kdo a kde je ten, který se odvážil udělat něco takového?“ Ester odpověděla: „Naším protivníkem a nepřítelem je tenhle zvrhlík Aman.“ A ten, když to uslyšel, strnul hrůzou, tváří v tvář králi a královně.
Král se rozhněval, vstal od hostiny a odešel do zahrady u paláce. Také Aman vstal, aby si od královny Estery vyprosil život, neboť viděl, že král už rozhodl o jeho záhubě. Když se král vrátil ze zahrady do hodovní síně, shledal, že se Aman vrhl na pohovku, na níž byla Ester. Tu se král rozkřikl: „Chceš dokonce znásilnit královnu v mé přítomnosti a v mém domě!“ Ještě ani nedozněla ta slova z králových úst, a už zakryli Amanovi tvář. A Charbóna, jeden z dvořanů, kteří u krále konali službu, řekl: „Hle, před Amanovým domem už stojí šibenice, vysoká padesát loktů. Připravil ji pro Mardochea, který tím, co řekl, prokázal králi dobrou službu.“ Král na to řekl: „Pověste ho tam!“ Pověsili tedy Amana na šibenici, kterou připravil pro Mardochea; a králův hněv se utišil.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Est 10,9; Iz 48,20
Izrael volal k Bohu, a Bůh zachránil svůj lid. * Vysvobodil jej ze všeho zlého a učinil veliká znamení mezi národy.
Jásavým hlasem zvěstujte: Hospodin vykoupil svého služebníka Jakuba. * Vysvobodil jej ze všeho zlého a učinil veliká znamení mezi národy.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „Zrcadlo kleriků“ od svatého Jana Kapistránského
(Pars 1, Venetiæ 1580,2)
Život řádných kleriků svítí a ozařuje druhé
Ti, kdo jsou povoláni k službě u oltáře Páně, mají dávat zářný příklad celým svým chvályhodným mravním životem, v němž už není žádná špína, žádná nečistota neřestí. Jako sůl země pro sebe i pro druhé mají důstojně vést společný život, a jako světlo světa mají s moudrou rozvahou osvěcovat ostatní, a tak dobře chápat, co zdůrazňoval náš nejvyšší učitel Ježíš Kristus nejen svým apoštolům a tehdejším učedníkům, ale i všem kněžím a klerikům, kteří přijdou po nich: Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
Opravdu, po nečistých a špinavých klericích, prosáklých špínou neřestí a zapletených do řetězů zločinů, lidé šlapou jako po nejsprostším blátě, neboť ti se už nehodí, jak se předpokládá, ani sobě ani druhým k ničemu. Svatý Řehoř říká: „Když se někým opovrhuje pro jeho život, zbývá už jen pohrdnout i jeho kázáním.“
Když však duchovní zastávají svůj úřad dobře, zaslouží si dvojnásobnou odměnu, zvláště ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování. Ano, dvojnásobnou čest si zasluhují řádní kněží, jednak vzhledem k jejich postavení, jednak vzhledem k jejich osobnímu životu; jedna je časná a přechodná, druhá je duchovní a věčná. Neboť i když bydlí na zemi a jsou spolu se všemi smrtelnými tvory podrobeni nezbytnostem přirozenosti, přece se ze všech sil snaží žít podobně jako andělé v nebi, aby se líbili svému králi jako jeho chápaví služebníci. Proto, jako slunce vycházející světu na výšinách Božích, tak ať světlo kleriků svítí lidem, aby viděli jejich dobré skutky a velebili Otce v nebesích.
Vy jste světlo světa. A jako zdroj světla neozařuje sám sebe, ale rozlévá své paprsky kolem a ozařuje všechno ostatní, tak vzorný život řádných a spravedlivých kleriků svítí světlem svatosti a ozařuje ty, kdo se na ně dívají. Kdo je tedy ustanoven k tomu, aby se staral o jiné, ať ukazuje sám na sobě, jak se mají chovat jiní v domě Páně.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
1 Tim 5,17; Sir 4,24; 2 Tim 4,2
Ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování, zaslouží si dvojnásobnou odměnu. * Neboť po řeči se pozná moudrost a rozvaha v tom, jak mluví jazyk.
Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. * Neboť po řeči se pozná moudrost a rozvaha v tom, jak mluví jazyk.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys povolal svatého Jana Kapistránského, aby v dobách soužení posiloval tvůj křesťanský lid; pomáhej své církvi i dnes, aby žila v bezpečí a v trvalém míru. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2024 J. Vidéky