27. únor 2025

Sv. Řehoře z Nareku, opata a učitele církve
nezávazná památka

Narodil se okolo roku 950 v historickém kraji Andzevatsik ve Velké Arménii. Vyrostl ve vzdělané rodině. Jako mladík vstoupil do kláštera Narek, který vedl opat Ananiáš, bratranec jeho matky. Působil v proslulé škole tohoto kláštera a strávil tam jako kněz a opat celý svůj život, proniknutý plamennou láskou k Panně Marii. Dosahoval vrcholné podoby svatosti a mystické zkušenosti a ukazoval svou nauku v mnoha teologických a mystických dílech. Roku 1003 dopsal slavnou Knihu nářků a asi za dva roky nato zesnul.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Veliká je milost dána

věřícím od Krista Pána,

by se z ní těšili

a s vírou dobře činili;

za tu milost jej milujme,

věrně následujme.

On nám dá nebeské zboží,

neboť jsme synové Boží;

učme se od něho,

berme svatý příklad z něho,

tak jako on nás miloval

a nám přikazoval.

A všem, kteří jeho jménem

slouží jeho svatým slovem,

proň vše opouštějíc,

těm slíbeno zde stokrát víc;

ty on zvláště opatruje,

láskou zahrnuje.

V nebi chce jim více dáti,

věčnou ctí korunovati,

tam budou jasnější,

nad všechny hvězdy skvělejší,

budou míti slávu z něho

ti poslové jeho.

Vizme spolu, všichni věrní,

že práce nadarmo není

pro Krista milého

zde v následování jeho.

Prosme, ať nás k ní vzbuzuje

a v ní posiluje.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, shlédni z nebe, pohleď na naše pohanění.

Žalm 89 (88), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu
Vzbudil nám mocného spasitele z rodu svého služebníka Davida. (Lk 1,69)
IV (39-46)

(Ty) jsi zamítl a zavrhl, *

zanevřels na svého pomazaného.

Pohrdl jsi smlouvou svého služebníka, *

jeho korunu znesvětils v prachu.

Pobořils všechny jeho hradby, *

jeho tvrze proměnils v trosky.

Každý, kdo šel kolem, ho oloupil, *

svým sousedům zůstal pro smích.

Povýšil jsi pravici jeho protivníků, *

rozveselils všechny jeho nepřátele.

Otupil jsi ostří jeho meče *

a nepomohl jsi mu v boji.

Nechals vyblednout jeho lesk *

a jeho trůn jsi povalil na zem.

Ukrátils dny jeho mladistvé svěžesti, *

zahrnul jsi ho hanbou.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodine, shlédni z nebe, pohleď na naše pohanění.

2. ant. Kristus je výhonek z Davidova kořene, zářivá jitřní hvězda.

V (47-53)

Jak dlouho, Hospodine? †

Chceš se stále skrývat? *

Bude tvůj hněv hořet jak oheň?

Uvaž, jak krátký mám život, *

jak pomíjivé stvořils všechny lidi!

Žije někdo, kdo by neuzřel smrti? *

Kdo by se zachránil z moci podsvětí?

Kde jsou, Pane, tvé bývalé milosti, *

které jsi přísahal Davidovi při své věrnosti?

Pamatuj, Pane, na potupu svých služebníků, *

nosím v klíně všechna nepřátelství národů,

jimiž tupí, Hospodine, tvoji nepřátelé, *

jimiž tupí jednání tvého pomazaného.

Požehnán buď Hospodin navěky! *

Staň se! Staň se!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Kristus je výhonek z Davidova kořene, zářivá jitřní hvězda.

3. ant. Naše léta jsou jako tráva, která vadne, jen ty, Bože, zůstáváš navěky.

Žalm 90 (89)
Věčný Bůh, útočiště každého člověka
U Boha je jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3,8)

Pane, tys nám býval útočištěm *

od pokolení do pokolení!

Dříve než se zrodily hory, než povstala země a svět, *

od věčnosti do věčnosti jsi ty, Bože!

Rozkazem vracíš člověka v prach *

a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“

Neboť tisíc let je v tvých očích †

jako včerejší den, který minul, *

a jako noční hlídka.

Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, *

podobají se pučící trávě:

Zrána kvete a bují, *

večer je skosena a vadne.

Hyneme vskutku pro tvůj hněv, *

děsíme se pro tvé rozhořčení.

Položils před sebe naše viny, *

naše tajné hříchy jsou ve světle tvé tváře.

Neboť pominuly všechny naše dny v tvém hněvu, *

jako vzdech jsme dokončili svá léta.

Našich let bývá úhrnem sedmdesát, *

u toho, kdo je při síle, osmdesát.

Většina jich je lopota a trýzeň, *

neboť rychle pomíjejí, a my odlétáme.

Kdo uváží sílu tvého hněvu *

a kdo se bojí tvé nevole?

Nauč nás počítat naše dny, *

ať dojdeme k moudrosti srdce.

Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? *

Slituj se nad svými služebníky!

Nasyť nás brzy svou slitovností, *

ať jásáme a radujeme se po celý život!

Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, *

za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.

Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, *

tvá sláva jejich synům.

Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, †

dej zdar práci našich rukou, *

dej zdar práci našich rukou!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Naše léta jsou jako tráva, která vadne, jen ty, Bože, zůstáváš navěky.

U tebe, Hospodine, je pramen života,

v tvé záři vidíme světlo.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Kazatel

6,11 – 7,28

Nedělej se příliš moudrý

Čím více slov, tím více marnosti. Co však z toho člověk má? Kdo ví, co je dobré pro život člověka, pro těch pár dní jeho prchavého života, který prožívá jako stín? Kdo člověku oznámí, co bude po něm pod sluncem?

Lepší je dobré jméno než vonná mast,

den smrti než den narození.

Lépe je jít do domu smutku

než jít do domu hostiny,

protože v domě smutku končí každý člověk.

Ať to má na srdci každý, kdo žije.

Lepší je zármutek než smích,

neboť smutná tvář prospívá srdci.

Srdce moudrých je v domě smutku,

ale srdce hlupáků v domě radosti.

Lepší je slyšet důtku moudrého

než poslouchat zpěv bláznů.

Jako totiž praská trní pod hrncem,

tak se směje blázen.

Ale i to je marnost.

Nespravedlivý zisk dělá blázna z moudrého,

úplatek kazí srdce.

„Lepší je konec věci než její začátek,

lepší je mírnost než pýcha.“

Neukvap se v srdci k hněvu,

neboť hněv bydlí v klínu hlupáků.

Neříkej: „Jak to, že dřív bylo lépe než teď?“

– není to moudré, že se takhle ptáš.

Dobrá je moudrost s majetkem,

prospívá těm, kdo jsou na světě.

Jako chrání moudrost, tak chrání i peníze,

poznání však má přednost: moudrost dává život svému pánu.

Pohleď na Boží dílo:

Kdo může narovnat, co Bůh zkřivil?

V den štěstí buď dobré mysli,

v den neštěstí uvažuj:

obojí pochází od Boha,

aby člověk nenašel, co by na něm káral.

Ve svých prchavých dnech jsem viděl všechno:

Spravedlivého, jak umírá ve své spravedlnosti,

a zlosyna, jak dlouho žije ve své nepravosti.

Nebuď výstřední ve spravedlnosti,

nedělej se příliš moudrý,

proč by ses měl ničit?

Nehřeš nadmíru

a nebuď pošetilý,

proč bys měl předčasně umřít?

Je vhodné jednoho se držet

a druhé nepouštět z ruky,

neboť kdo se bojí Boha, s obojím má zdar.

Moudrost dává moudrému větší sílu,

než jí má deset vládců v městě.

Jistě není nikdo tak spravedlivý na zemi,

že by dělal jenom dobro a nikdy nehřešil.

Také si nevšímej žádných tlachů, které se mluví,

abys neslyšel svého služebníka, jak tě pomlouvá.

Sám dobře víš, že mnohokrát

i ty jsi pomlouval druhé.

Toto všechno jsem chtěl hledat s moudrostí, proto jsem si řekl: „Chtěl bych se stát moudrým!“ Ale moudrost je ode mě daleko. Daleko je, cokoli je – (je to) hluboké, přehluboké. Kdo to nalezne? Znovu jsem v mysli uvažoval, jak poznat, zkoumat a hledat moudrost i smysl věcí, a poznal jsem, že zlo je pošetilost a hloupost je bláznovství. A nalezl jsem, že trpčí než smrt je žena, která je plna osidel, její srdce je síť, její ruce jsou okovy. Kdo je milý Bohu, unikne jí, hříšník je však jí chycen. Hleď, to jsem našel – říká Kazatel – když jedno s druhým srovnám, abych našel smysl života. Ještě jsem hledal, ale nenalezl: Jednoho muže z tisíce jsem našel, ale ženu ani jednu jsem nenašel.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Př 20,9; Kaz 7,20; 1 Jan 1,8.9

Kdo může říci: Mám čisté svědomí, očistil jsem se od svého hříchu? * Jistě není nikdo tak spravedlivý na zemi, že by dělal jenom dobro a nikdy nehřešil.

Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe; když však uznáme, že se dopouštíme hříchů, Bůh nám hříchy odpustí, protože věrně plní, co slíbil. * Jistě není nikdo tak spravedlivý na zemi, že by dělal jenom dobro a nikdy nehřešil.

DRUHÉ ČTENÍ

Z Knihy nářků svatého Řehoře z Nareku, opata a učitele církve

(Oratio 70,III-IV: SCh 78,369-370)

K tobě se uteču, Kriste

Původce dobrodiní, protože byla ctnost lidí zvažována a popisována ve vztahu ke spáse, bylo ukázáno právě to, že se pohybovali v projevech tvého milosrdenství; to ty, Všemohoucí, jsi jim dal sílu; to ty, Ochránce, pro kterého je všechno možné, jsi je povolal i propustil; to z tvého odpuštění, Osvoboditeli, se zaradovali; neupadli do žádné nemoci a ty, ó Neporušený, jsi je oživil a ty, Obnovitel, jsi je osvítil; a proto — když vím, co je moje lidská přirozenost — se uteču k tobě, Kriste, Synu živého Boha, který jsi ve všem Požehnaný.

Kromě toho tady poznamenávám myšlenku, která je k této modlitbě vhodná, a ospravedlňuje se tím i to, co jsem napsal předtím: Vrhneme se do rukou Pána a ne do rukou lidí; jaká je totiž jeho vznešenost, takové je i jeho milosrdenství.

Já se v této své Knize nářků nesnažím zmenšit zásluhu těch, kteří chtějí spásy dosáhnout — vždyť bez zásluhy je nemožné dojít k Bohu. Ale velebím Spasitelovo jméno a chválím jeho milost, určenou všem, a svými slovy vyznávám, že všichni, kdo díky dobrému životu vystoupili k nějaké veliké poctě, vždycky potřebovali lék tvého milosrdenství.

Vždyť ty jsi Život, jsi Spása, jsi Zdraví, jsi Nesmrtelnost, jsi Blaženost, jsi Osvícení!

Dopřej mi pokoj od hnusu mých hříchů, aby sis mohl i ty odpočinout od mého hořekování a bezohledného naléhání, kterým tě, ó můj Soudce, bezustání prosím.

Ty se totiž raduješ jedině ze spásy lidí, ó navěky Požehnaný! Amen.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Žl 34(33),6.23; 2 Tim 2,22

Pohleďte k Bohu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. * Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, neproviní se, kdo se k němu utíkají.

Usilujte o spravedlnost, víru, lásku a pokoj. * Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, neproviní se, kdo se k němu utíkají.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, tys naplnil svatého Řehoře, učitele a chloubu arménského lidu, mystickým učením; dej, ať je pro nás učitelem umění, jak s tebou můžem rozmlouvat a stále mít pro svůj život oporu ve svátostech církve. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky