Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Vítej, Jezu Kriste,
z nebeské výsosti,
vítej z Panny čisté,
náš předrahý hosti.
Přišels k nám od Otce,
spasení původce,
z tebe se těšíme,
všichni radujeme,
Kriste, Králi náš.
Navštívils nás hříšné
zde v tomto vězení,
z lásky své přílišné,
nás všech k vyproštění.
S nebeským bohatstvím
přišels k nám chudičkým,
bys nás obdaroval,
sebe sama nám dal,
Kriste, Králi náš.
Ty jsi Král důstojný,
Syn Všemohoucího,
Pán a Bůh velebný,
nad nějž nic vyššího:
Sebe jsi ponížil,
pro nás hříšné zmařil,
učiněns podobný
nám, krom hříchu rovný
Kriste, Králi náš.
Ó, co tebou hnulo,
že ses tak ponížil,
co k tomu nutilo,
abys hříšným sloužil?
Než milost horlivá,
ta spravedlnost tvá,
chtěls ji vždy činiti,
naším bratrem býti,
Kriste, Králi náš.
ŽALMY
1. ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech. †
Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, *
† po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.
Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“ *
Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
„Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, *
přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:
Navěky zajistím tvůj rod *
a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.“
Nebesa oslavují tvé divy, Hospodine, *
a tvou věrnost shromáždění svatých.
Neboť kdo se může v oblacích rovnat Hospodinu, *
kdo z Božích synů se podobá Pánu?
Bůh je strašný ve sboru svatých, *
veliký a hrozný nad všechny kolem sebe.
Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? *
Mocný jsi, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje.
Ty vládneš nad nezkrotným mořem, *
ty poutáš jeho vzduté vlny.
Tys probodl a rozdupal Rahab, *
svým silným ramenem jsi rozptýlil své nepřátele.
Tvá jsou nebesa, tvá je i země, *
založil jsi svět a vše, co jej plní.
Sever i jih jsi stvořil, *
Tábor a Hermon plesají v tvém jménu.
Tvé rámě je mocné, *
silná je tvá ruka, zdvižena tvá pravice.
Spravedlnost a právo jsou základem tvého trůnu, *
milost a věrnost před tebou kráčejí.
Šťastný je lid, který dovede oslavovat, *
chodí, Hospodine, v záři tvé tváře.
V tvém jménu jásají ustavičně *
a honosí se tvou spravedlností.
Neboť ty jsi leskem jejich moci *
a tvou přízní roste naše síla.
Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, *
náš král Svatému Izraele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.
2. ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.
Kdysi ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls: †
„Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem, *
povýšil jsem vyvoleného z lidu.
Nalezl jsem Davida, svého služebníka, *
pomazal jsem ho svým svatým olejem,
pevně ho drží má ruka *
i mé rámě ho posiluje.
Nepřítel ho neoklame, *
zvrácený člověk ho nepokoří.
Zničím před ním jeho protivníky *
a pobiji ty, kdo ho nenávidí.
Má věrnost a láska ho budou provázet, *
ve jménu mém zmohutní jeho síla.
Položím jeho ruku na moře *
a na řeky jeho pravici.
On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, *
můj Bůh a skála mé spásy.
Já pak ho ustanovím prvorozeným synem, *
nejvyšším mezi králi země.
Navěky mu zachovám svou milost, *
má smlouva s ním platit nepřestane.
Dám věčné trvání jeho rodu, *
jeho trůn bude jako věk nebes.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.
3. ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.
„Jestliže jeho synové opustí můj zákon *
a nebudou jednat podle mých příkazů,
jestliže poskvrní má ustanovení *
a nezachovají má přikázání:
potrestám metlou jejich nepravost *
a ranami jejich provinění.
Svou milost mu však neodejmu *
a svou věrnost neporuším.
Nezapřu svoji smlouvu, *
výrok svých rtů nepozměním.
Jednou provždy jsem přísahal při své svatosti, *
jistě neselžu Davidovi.
Jeho potomstvo potrvá navěky, *
jeho trůn bude přede mnou jako slunce,
jako měsíc, který je upevněn navěky, *
věrný svědek na nebi.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.
Hospodin oznámil své slovo Jakubovi,
své zákony a přikázání Izraeli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
45,1-13
Záchrana Izraele skrze Kýra
Tak praví Hospodin o svém pomazaném Kýrovi:
„Vzal jsem ho za pravou ruku,
abych mu podmanil národy,
abych odpásal bedra králů,
abych před ním otevřel vrata,
aby žádná brána nezůstala uzavřena.
Já půjdu před tebou,
pokořím hory,
rozbiji brány z bronzu,
zlomím závory ze železa.
Dám ti skryté poklady
a utajená bohatství,
abys poznal, že já jsem Hospodin,
Bůh Izraele, který tě zavolal jménem.
Pro svého služebníka Jakuba,
pro Izraele, svého vyvoleného,
zavolal jsem tě jménem,
poctil jsem tě, i když jsi mě neznal.
Já jsem Hospodin, jiný není,
není Bůh mimo mne.
Přepásal jsem tě, i když jsi mě neznal,
aby se poznalo od východu slunce i od západu,
že mimo mne jiný není.
Já jsem Hospodin, a nikdo jiný.
Tvořím světlo a působím tmu,
dávám štěstí a dopouštím neštěstí,
já, Hospodin, to všechno působím.
Rosu dejte, nebesa, shůry, oblaka, spusťte déšť práva;
ať se otevře země
a zplodí spásu,
ať spolu vyraší spravedlnost!
Já, Hospodin, jsem to stvořil.“
Běda tomu, kdo se hádá se svým tvůrcem,
střepina z hliněných nádob!
Řekne snad hlína hrnčířovi: „Co děláš?“
a „Tvé dílo nestojí za nic“?
Běda tomu, kdo řekne otci:
„Co plodíš?“
a ženě: „Co rodíš?“
Tak praví Hospodin,
Svatý Izraele, jeho tvůrce:
„Chcete se mě ptát na budoucnost mých synů,
rozkazovat mi, co mají mé ruce dělat?
Já jsem učinil zemi
a na ní jsem stvořil člověka.
Mé ruce roztáhly nebesa
a dal jsem rozkazy všem jejich zástupům.
Já jsem ho vzbudil pro spravedlnost
a narovnám všechny jeho cesty.
On vystaví moje město
a propustí mé vyhnance
bez kupní ceny a bez úplatku“
– praví Hospodin zástupů.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Iz 45,8; srov. Mt 11,3
Rosu dejte, nebesa, shůry, oblaka, spusťte déšť práva. * Ať se otevře země a zplodí spásu.
Pošli, Hospodine, toho, který má přijít. * Ať se otevře země a zplodí spásu.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Lva Velikého, papeže
(Ep. 31,2-3: PL 54,791-793)
Tajemství našeho smíření
Není nic platné říkat, že náš Pán, syn Panny Marie, je skutečným a dokonalým člověkem, jestliže nevěříme, že je člověkem z toho rodu, jak se o něm mluví v evangeliu.
Matouš totiž říká: Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova. A sleduje posloupnost jeho lidského původu tak, že dovádí řadu pokolení až k Josefovi, jemuž byla matka Pána zasnoubena.
Lukáš naopak probírá rodokmen opačným směrem a vrací se až k samému zakladateli lidského rodu, aby ukázal, že první Adam a poslední Adam jsou téže přirozenosti.
Všemohoucnost Božího Syna se k poučování a ospravedlnění lidí jistě mohla zjevit tak, jak se Bůh zjevoval patriarchům a prorokům v lidské podobě, když například vyzval k zápasu, když s nimi zaváděl hovor, když neodmítal přijmout pohostinství nebo když si vzal i předložené jídlo.
Tato zjevování se však byly pouze obrazy, které poukazovaly na toho člověka, o němž jako tajemná znamení naznačovaly skutečnost, že bude potomkem těchto předků.
Tajemství našeho smíření, o kterém bylo rozhodnuto už od věčnosti, se v žádném předobrazu nenaplnilo. Duch Svatý totiž tehdy ještě nesestoupil na Pannu ani ji nezastínila moc Nejvyššího, aby se v neposkvrněném lůně, kde si Moudrost zbudovala příbytek, Slovo stalo tělem; aby se spojením přirozenosti Boží s přirozeností služebníka v jednu osobu v čase narodil tvůrce času; a aby byl zrozen uprostřed všeho ten, skrze něhož všechno povstalo.
Kdyby byl totiž tento nový člověk, jenž vzal na sebe tělo, jako mají hříšní lidé, nevzal na sebe našeho starého člověka, a maje stejnou podstatu s Otcem se neuvolil přijmout i stejnou podstatu s matkou, kdyby se byl nespojil – sám bez hříchu – s naší přirozeností, veškeré lidské pokolení by stále setrvávalo v zajetí ďáblovy moci. Také bychom nemohli mít účast na jeho slavném vítězství, kdyby bylo vybojováno bez účasti naší přirozenosti.
Z tohoto podivuhodného účastenství nám zazářila svátost znovuzrození. Skrze téhož Ducha, skrze něhož byl počat a zrozen Kristus, rodíme se tedy duchovně i my.
Proto říká evangelista o věřících, že se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Iz 11,10; Lk 1,32
Objeví se kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat: * A jeho jméno bude slavné.
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida a bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky. * A jeho jméno bude slavné.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty jsi náš stvořitel a vykupitel, tvé věčné Slovo se stalo v lůně Panny Marie člověkem, tvůj Syn se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2024 J. Vidéky