Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Jak velmi jste oslaveni,
všichni Boží svatí,
jste ze světských zarmoucení
do nebes přijati,
do radosti věčné,
do radosti věčné,
slávy nekonečné.
Co dřív oko nevidělo,
na to vy patříte,
co dřív ucho neslyšelo,
to nyní slyšíte;
nač jste nemyslili,
nač jste nemyslili,
již jste okusili.
Váš jediný den je lepší,
než zde léta mnohá,
život váš nejblaženější
v milování Boha.
Ta rozkoš nebeská,
ta rozkoš nebeská
je lepší než světská.
Všichni milí Boží svatí,
na nás vzpomínejte,
abychom se k vám dostati
mohli, pomáhejte.
Pomozte k spasení,
pomozte k spasení,
k slávy dosažení.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě. †
Hospodine, slyš modlitbu mou *
a volání mé ať pronikne k tobě!
† Neskrývej tvář svou přede mnou *
v den, kdy je mi úzko.
Nakloň ke mně svůj sluch: *
když volám, rychle mě vyslyš!
Neboť mé dny jako dým se rozplývají *
a mé kosti planou žárem.
Mé srdce usychá spálené jako tráva, *
zapomínám jíst svůj chléb.
Od samého nářku *
jsem jen kost a kůže.
Podobám se pelikánu na poušti, *
jsem jako sova v zříceninách.
Nemohu spát a sténám *
jak opuštěné ptáče na střeše.
Stále mě tupí moji nepřátelé, *
proti mně zuří a proklínají mým jménem.
Vždyť popel jím jako chléb *
a nápoj mísím s pláčem
pro tvůj hněv a tvé rozhorlení, *
neboť jsi mě pozvedl, ale pak odhodil.
Mé dny jsou jak dloužící se stín *
a já vadnu jako tráva.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě.
2. ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných.
Ty však, Hospodine, trváš na věky *
a tvé jméno po všechna pokolení.
Povstaň a smiluj se nad Siónem, *
neboť je čas, aby ses nad ním slitoval, ano, přišel ten čas.
Vždyť tvoji služebníci milují jeho kameny, *
litují jeho rozvalin:
Pohané budou ctít jméno tvé, Hospodine, *
a všichni králové země tvou slávu,
až Hospodin znovu zbuduje Sión, *
až se objeví ve své slávě.
Skloní se k modlitbě opuštěných *
a nepohrdne jejich prosbou.
Kéž je to zapsáno pro příští pokolení, *
aby budoucí národ chválil Hospodina.
Neboť Hospodin shlédl ze své vznešené svatyně, *
popatřil z nebe na zem,
aby slyšel nářek zajatců, *
aby vysvobodil odsouzené k smrti,
aby hlásali na Siónu Hospodinovo jméno *
a jeho chválu v Jeruzalémě,
když se spolu sejdou národy *
a království, aby sloužily Hospodinu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných.
3. ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou.
Vyčerpal na cestě mou sílu, *
ukrátil mé dny.
Říkám: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů, *
po všechna pokolení trvají tvá léta.
Na začátku jsi položil základ zemi *
a nebesa jsou dílo tvých rukou.
Ona pominou, ty však zůstáváš, *
to vše zetlí jak oděv,
jako šat je vyměňuješ, a mění se. *
Ty však jsi týž a bez konce jsou tvá léta.
Synové tvých služebníků budou bydlet v bezpečí *
a jejich potomstvo potrvá před tebou.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou.
Slyš, můj lide, má naučení,
naslouchej slovům mých úst!
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
3,1-26
Jobův nářek
Potom Job otevřel svá ústa a proklel svůj den.
Job se ujal slova a řekl:
„Zhynout měl den, kdy jsem se narodil,
a noc, která řekla: Počat je chlapec.
Ten den se měl stát temnotou,
neměl se o něho starat Bůh nahoře,
nemělo nad ním zasvitnout denní světlo.
Mělo si ho přivlastnit šero a tma,
mělo se na něho položit mračno,
mělo ho vyděsit zatmění ve dne.
Tu noc mělo uchvátit temno,
neměla se spojit se žádným dnem roku,
neměla vejít do počtu měsíců.
Ano, ta noc měla být neplodná,
neměl se v ní rozeznít jásot.
Proklít ji měli, kdo zaklínají dny,
kdo mají moc vydráždit draka.
Zatemnit se měly hvězdy jejího svítání,
marně měla čekat na světlo,
neměla patřit na řasy jitřenky.
Neboť nezavřela brány lůna mé matky,
neskryla soužení před mýma očima.
Proč jsem nezemřel při východu z lůna,
nevyšel z života, abych hned zhynul?
Proč mně kolena vyšla v ústrety,
proč prsy, aby mě kojily?
Neboť nyní bych ležel v pokoji,
spal bych a odpočíval
s králi a rádci světa,
kteří stavějí pro sebe hrobky,
anebo s velmoži, kteří oplývají zlatem,
stříbrem plní své domy.
Nebo bych zmizel jako zahrabaný plod,
jako nemluvňata, která nespatřila světlo,
tam, kde přestává zuření zločinců,
kde odpočívají ti, jimž ochably síly,
spolu se zajatci, které už netrápí strach,
neslyší tyranův křik.
Malí a velcí jsou si tam rovni
a otrok je zbaven pána.
Proč soužení dostávají světlo
a život ti, kdo mají zármutek v nitru,
kdo touží po smrti, a ona nepřichází?
Raději než poklady by ji vyhrabat chtěli,
radovali by se až k jásotu,
plesali by, kdyby nalezli hrob.
To se stává muži, před nímž je skryto, co má dělat,
kterého Bůh uzavřel ze všech stran,
neboť místo chleba jsem dostal údělem nářek
a mé vzdechy tryskají jako voda.
Hrůza, které jsem se hrozil, mě stihla,
z čeho jsem měl strach, dolehlo na mě.
Nemám oddech, nemám klid,
nemám odpočinek – už zase nové vzrušení.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Job 3,24-26; 6,13
Místo chleba jsem dostal údělem nářek a mé vzdechy tryskají jak voda. Hrůza, které jsem se hrozil, mě stihla, z čeho jsem měl strach, dolehlo na mě. * Nemám oddech, nemám klid.
Hle, sám v sobě nenalézám pomoc, opora je mi odepřena. * Nemám oddech, nemám klid.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze „Života svatého Kazimíra“
(Cap. 2-3, Acta Sanctorum Martii 1,347-348)
Pokladem mu byla přikázaní Nejvyššího
V Kazimírově srdci byla vylita Boží láska, téměř neuvěřitelná, nepředstíraná, upřímná. Planul láskou Svatého Ducha k všemohoucímu Bohu s takovou silou a z hloubi srdce jí zaplavoval své bližní natolik, že nic mu nebylo příjemnějšího a po ničem více netoužil, než aby nejen rozdal všechno, co mu patřilo, ale aby i sebe sama zcela obětoval Kristovým chudým, poutníkům, nemocným, zajatcům a trpícím lidem a beze zbytku se jim rozdal.
Vdovám, sirotkům a všem utlačeným byl nejen ochráncem a pečovatelem, ale přímo otcem, synem a bratrem.
Museli bychom tu ještě dlouze vyprávět, kdybychom měli projít jednotlivé skutky hrdinské lásky k Bohu i lidem, kterými se vyznamenal.
Jen stěží lze vyslovit nebo domyslet, jak velice dbal o spravedlnost, jaká kázeň mu byla vlastní, jakou slynul prozíravostí a jak velikou statečností ducha a vytrvalostí se vyznačoval, zejména když uvážíme nevázanost té doby i to, jak byli lidé drsní a od přírody náchylní ke zlému.
Denně nabádal otce, aby spravedlivě vládl a spravedlivě spravoval poddaný lid. A když bylo při výkonu královské vlády něco opomenuto z nedbalosti nebo lidské slabosti, nikdy neopomenul krále ve vší pokoře pokárat.
Ujímal se záležitostí chudých a trpících lidí a bral je přímo za své, takže ho lid nazýval ochráncem chudých. A jakkoli byl synem královským a pocházel ze vznešené krve, vůči nikomu, ani vůči nejponíženějšímu a nejposlednějšímu člověku nebyl v jednání ani v řeči nevlídný a nepřístupný.
Vždycky chtěl, aby spíše než k vznešeným a mocným tohoto světa patřil k tichým a k těm, kdo jsou před Bohem chudí, neboť těm patří nebeské království. Nikdy se neucházel o lidskou důstojnost a vládu, a když mu je otec nabízel, nikdy je nechtěl přijmout. Bál se naopak, aby ostny bohatství, které náš Pán Ježíš Kristus nazval trním, neporanily jeho duši a aby se stykem s pozemskými věcmi neposkvrnil.
Celý život žil jako panic a jako panic zemřel, jak potvrzují a dosvědčují všichni, od jeho komorníka po tajemníky, muži vznešení a ušlechtilí, z nichž někteří ještě žijí a kteří znali jeho život vnitřní i vnější.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Sir 29,14; 1 Tim 6,11b
Ulož si poklad podle přikázání Nejvyššího, * prospěje ti to víc než zlato.
Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. * Prospěje ti to víc než zlato.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, tobě sloužit znamená kralovat; veď nás na přímluvu svatého Kazimíra, abychom ti svatě a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2024 J. Vidéky