11. leden 2025

Sobota, doba vánoční, 2. týden
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Vstávají ze sna pastýři

a diví se a žasnou.

A bez váhání zamíří,

kde vidí hvězdu jasnou.

Nad holým chlévem z kamení,

co hledí dolů k městu,

hoří to Boží znamení

a osvěcuje cestu.

Svolává k chlévu ze všech stran

i anděle i lidi.

A kdo má srdce dokořán,

každý to světlo vidí.

A kdo má srdce dokořán,

ten slyší z nebe zvony.

Sbíhá se, sbíhá ze všech stran

těch srdcí miliony.

A pokud časem bude čas

a srdce otevřená,

budou se sbíhat zas a zas

a padat na kolena

před Králem věků na jeslích

a zpívat s celým světem:

Buď sláva Bohu v nebesích

a pokoj Božím dětem!

Nebo:

Děťátko z věčnosti,

chci nyní zpívat tvé matce:

kéž je má píseň krásná

jako jitřní sníh!

Raduj se, Panno Maria, dcero země,

sestro duše mé, raduj se,

radosti mé radosti!

Jsem putování nocemi,

ty však jsi dům pod hvězdami!

Jsem žíznivá miska,

ty však jsi širé moře Páně!

Raduj se, Panno Maria,

peruti mé země, koruno mé duše.

Raduj se, radosti mé radosti:

Blahoslavím ty, kdo tě blahoslaví.

Nebo:

Co se stalo, nedá se odestat,

a přece Tvým Narozením, ó Ježíši-Králi,

tolik se mění a odestává, že na všem je to znát

a od Světce i od hříšníka zasluhuješ chvály.

Jsi nevyslovitelný svou mocí, moudrostí a dobrotou,

a jdem-li se ti dnes poklonit, je to jen splátka díků

vyhnaných synů Evy, chodících žebrotou,

Ty nejštědřejší ze všech almužníků!

Děkujeme Ti, že z vůle Tvé jako Ty jsme se narodili,

zapjaté články do řetězu Tvého stvoření,

že na této zemi jako Ty jsme byli

proudem milosti Tvé v život strženi.

Nebo:

Povězte, co jste viděli,

pastýři v Betlémě?

Boha z Boha jsme viděli,

spícího na seně.

Povězte, všichni věřící,

co se to stalo dnes

v úžasném pozdvihování,

když kánon četl kněz?

Boha z Boha jsme viděli,

jenž stvořil celý svět;

ležel tichý a bezmocný

na oltáři jak květ.

Co do jeslí a na oltář

ho stáhlo z neznáma?

A ticho odpovídá nám:

To láska – láska má.

Nebo (Kancionál č. 219):

(Při modlitbě bez zpěvu se může text v závorkách vynechat.)

Jdou zástupy věrných s jásotem a chválou,

my též do Betléma pospíchejme.

Vítejme Pána, Krále andělského,

Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému) zpívejme.

(Vítejme Pána, Krále andělského,

Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému zpívejme.)

Od stád v krajích spících pastýři jsou zváni

k jeslím, kde spí Dítě nám slíbené.

Též s nimi spějme poklonit se Pánu,

Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému) zpívejme.

(Též s nimi spějme poklonit se Pánu,

Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému zpívejme.)

Hle, sláva věčného Tvůrce všehomíra

všem nám září v úsměvu Dítěte.

Bůh mezi námi, v plenkách nemluvňátko,

Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému) zpívejme.

(Bůh mezi námi, v plenkách nemluvňátko,

Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému zpívejme.)

Bůh s námi je spřízněn, lidský úděl sdílí,

jej chválami vroucími vítejme.

Láskou za lásku Pánu odpovíme,

Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému) zpívejme.

(Láskou za lásku Pánu odpovíme,

Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému zpívejme.)

Nebo:

Ježíšek Panně v náručí

má vlásky plné světla.

(Ach, jak je znaven, znaven svět,

zde však je tolik tepla!)

Ježíšek Panně u prsou

má vlásky plné hvězd.

(Ach, krutí, zlí jsou králové,

zde láska chrání dnes.)

Ježíšek Panně na srdci

má vlásky plné ohně.

(Ach, jak je znaven, znaven svět,

zde však má spásy hojně.)

Ježíšek Panně na klíně

má z vlásků aureolu

a všechny kvítky hledí výš

a všechny hvězdy dolů.

ŽALMY

1. ant. Pamatuj na mě, Hospodine, ujmi se mě a pomoz mi.

Žalm 106 (105)
Boží dobrota a nevěrnost národa
Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10,11)
I (1-18)

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

Kdo vylíčí mocné Hospodinovy činy, *

kdo vypoví všechnu jeho slávu?

Blaze těm, kteří dbají práva, *

spravedlivě jednají v každé době.

Pamatuj na mě, Hospodine, pro náklonnost k svému lidu, *

ujmi se mě a pomoz mi,

abych se těšil ze štěstí tvých vyvolených, †

abych se radoval z radosti tvého lidu, *

abych se chlubil spolu s tvým dědictvím.

Hřešili jsme jako naši otcové, *

páchali jsme nepravost, jednali bezbožně.

Naši otcové v Egyptě *

nechápali tvé divy,

neměli na paměti množství tvých dobrodiní, *

ale vzepřeli se proti Nejvyššímu u Rudého moře,

Přece však je zachránil pro své jméno, *

aby ukázal svou moc.

Pohrozil Rudému moři, a vyschlo, *

vedl je mezi vlnami jako po pevné zemi.

Zachránil je z moci toho, jenž je nenáviděl, *

vyprostil je z moci nepřítele.

Vody zatopily jejich protivníky, *

nezůstal z nich ani jeden.

Tu uvěřili jeho slovům *

a zpívali mu píseň chvály.

Brzy však zapomněli na jeho skutky, *

nevyčkali jeho rozhodnutí.

Dali se strhnout žádostivostí na poušti, *

pokoušeli Boha na pustině.

Splnil jim jejich žádost, *

ale poslal na ně i nakažlivou nemoc.

V táboře záviděli Mojžíšovi *

a Árónovi, zasvěcenému Hospodinu.

Otevřela se země a pohltila Datana, *

zavřela se nad Abiramovou tlupou.

V jejich tlupě vzplanul oheň, *

plamen spálil bezbožníky.

Ant. Pamatuj na mě, Hospodine, ujmi se mě a pomoz mi.

2. ant. Pamatujme na smlouvu s Hospodinem, naším Bohem.

II (19-33)

Zhotovili si tele u Chorebu *

a klaněli se modle ulité z kovu.

Zaměnili tak svoji Slávu *

za sochu býka, který požírá trávu.

Zapomněli na Boha, který je zachránil, *

který v Egyptě vykonal divy,

zázraky v Chámově zemi, *

úžasné skutky u Rudého moře.

Rozhodl se, že je zničí, †

kdyby se Mojžíš, jeho vyvolený, u něho nepřimlouval, *

aby odvrátil jeho hněv, jímž je chtěl zhubit.

Pohrdli vytouženou zemí, *

nevěřili jeho slovu.

Reptali ve svých stanech, *

neposlouchali Hospodinova hlasu.

Proto jim přísahal pozdviženou rukou, *

že je zničí na poušti,

že jejich potomstvo rozptýlí mezi národy, *

že je rozpráší do cizích zemí.

Přidali se k Bál Peorovi, *

jedli oběti mrtvých bohů.

Dráždili (Hospodina) svými zločiny, *

proto je stihla pohroma.

Tu povstal Pinchas a zjednal spravedlnost. *

Pohroma přestala.

Připočetlo se mu to k zásluze *

po všechna pokolení na věčné časy.

Popudili ho u vod v Meribě, *

zle se vedlo Mojžíšovi jejich vinou,

neboť rozhořčili jeho mysl, *

že svými rty nerozvážně mluvil.

Ant. Pamatujme na smlouvu s Hospodinem, naším Bohem.

3. ant. Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, a shromáždi svůj rozptýlený lid.

III (34-48)

Nevyhubili národy, *

jak jim Hospodin rozkázal,

ale smísili se s pohany *

a naučili se jejich skutkům.

Uctívali jejich modly, *

a ty se jim staly léčkou.

Obětovali své syny *

i své dcery zlým duchům.

Prolévali nevinnou krev, †

krev svých synů a dcer, *

které obětovali kananejským modlám.

Země byla poskvrněna krví, †

znečistili se svými skutky *

a zpronevěřili se svými zločiny.

Tu vzplanul hněv Hospodinův proti jeho národu *

a zošklivil si své dědictví.

Proto je vydal do moci pohanů; *

vládli jim ti, kteří je nenáviděli.

Utiskovali je nepřátelé, *

museli se sklonit pod jejich ruku.

Mnohokrát je vysvobodil, †

oni ho však roztrpčovali svými pletichami, *

proto byli pokořeni pro své viny.

Ale shlédl na jejich soužení, *

když slyšel jejich prosbu.

Rozpomenul se kvůli nim na svoji smlouvu *

a slitoval se pro své velké milosrdenství.

Vzbudil k nim soucit *

u všech, kteří je přivedli do zajetí.

Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, *

a shromáždi nás z pohanských zemí,

abychom chválili tvé svaté jméno *

a chlubili se tvou slávou.

Požehnaný Hospodin, Bůh Izraelův, †

od věků až na věky! *

Všechen lid ať řekne: „Amen!“

Ant. Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, a shromáždi svůj rozptýlený lid.

V něm byl život

a ten život byl světlem lidí.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

65,13-25

Nové nebe a nová země

Tak praví Pán, Hospodin:

„Hle, moji služebníci budou jíst,

vy však budete hladovět;

hle, moji služebníci budou pít,

vy však budete žíznit;

hle, moji služebníci se budou radovat,

vy se však budete stydět;

hle, moji služebníci budou jásat s radostí v srdci,

vy však budete křičet s bolestí v srdci

a naříkat se sklíčenou duší.

Svá jména zanecháte

mým vyvoleným k proklínání:

‚Ať tě zabije Pán, Hospodin!‘

Své služebníky však nazve jiným jménem.

Kdo se bude na zemi žehnat,

bude se žehnat při věrném Bohu;

kdo bude na zemi přísahat,

bude přísahat při věrném Bohu.

Neboť se zapomene na dřívější soužení,

zůstanou skrytá před mýma očima.

Hle, utvořím

nová nebesa a novou zemi,

nebude se vzpomínat na to, co minulo,

(nikomu) to nevstoupí na mysl.

Plesat a jásat budou navěky

nad tím, co stvořím:

neboť – hle – v jásot přetvořím Jeruzalém

a lid jeho v radost!

Plesat budu nad Jeruzalémem,

radovat se budu ze svého lidu.

Neuslyší se v něm

hlas pláče nebo křiku.

Nebude v něm dítě, (které by žilo) jen několik dní,

ani stařec, který nenaplní svá léta;

teprve (ve stáří) sta let

jinoch zemře,

za prokletého bude považován,

kdo se nedožije sta let.

Vystavějí si domy a budou (v nich) bydlet,

vysadí vinice a budou jíst jejich plody.

Nebudou stavět, aby jiný bydlel,

nebudou sázet, aby jiný jedl;

jako věk stromu bude věk mého lidu,

a co moji vyvolení svýma rukama vytvoří,

to budou dlouho užívat.

Nebudou se namáhat nadarmo,

nebudou rodit pro náhlou smrt,

neboť budou pokolením požehnaným od Hospodina

a jejich potomci s nimi.

Dříve než budou volat,

já odpovím;

ještě budou mluvit,

a já (je už) vyslyším.

Vlk a beránek se budou pást spolu,

lev jako býk bude žrát plevy,

ale hadovi bude chlebem prach.

Nikdo nebude škodit ani pustošit

na celé mé svaté hoře“

– praví Hospodin.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 21,1.3.4

Viděl jsem nová nebesa a novou zemi; a uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: * Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat.

On jim setře každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo. * Hle.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Maxima Turínského, biskupa

(Sermo 100, de sancta Epiphania 1,3: CCL 23,398-400)

Tajemství křtu Páně

Evangelium podává zprávu, že si Pán přišel k Jordánu pro křest a že se chtěl dát v této řece zasvětit nebeským tajemstvím.

A je zákonité, že po narození Páně následovala tato slavná událost – třebaže k ní došlo s odstupem let, přesto patří k téže době – a mám za to, že i dnešní slavnost je třeba nazvat svátkem Kristova narození.

Neboť tehdy se narodil pro lidi, a dnes se tajemně znovuzrodil. Tehdy ho vydala světu Panna, dnes ho zplodilo Boží tajemství spásy. Když se rodí jako člověk, chová ho na klíně matka Maria. Když se rodí podle řádu Božího tajemství, objímá ho Bůh Otec svým hlasem a říká: Toto je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte. Matka tedy hýčká dítě v měkkém klíně, Otec slouží Synu láskyplným svědectvím. Matka umožňuje klanění mudrcům, Otec ho zjevuje k uctívání národům.

Pán Ježíš přišel ke křtu a chtěl, aby bylo jeho svaté tělo obmyto vodou.

Někdo by mohl říci: Proč se ten, který je svatý, chtěl dát pokřtít? Poslyš tedy: Kristus nevstupuje do vody ke křtu proto, aby byl posvěcen vodou, ale proto, aby on sám vodu posvětil a svým očištěním aby očistil proud vody, jíž se dotýká. Kristovo posvěcení zajisté znamená zásadní posvěcení vodního živlu.

Když byl totiž omýván Spasitel, byla tím už tehdy všechna voda očištěna k našemu křtu. Byl očištěn sám pramen, aby se budoucím pokolením mohlo dostávat milosti očistné koupele. Kristus tedy křtem předchází a křesťanský lid jej má s důvěrou následovat.

Takto já chápu toto tajemství. Vždyť přece i ohnivý sloup šel napřed přes Rudé moře a synové Izraele jej bezpečnou cestou následovali. Sloup kráčel přes vodu první, aby připravil cestu těm, kdo putovali za ním. V této události bylo naznačeno tajemství křtu, jak říká apoštol. Když oblak zakrýval lidi a voda je nesla, byl to vlastně jakoby křest.

Ale toto všechno vykonal týž Kristus Pán jako teď. Jako tehdy předcházel Izraelovy syny v ohnivém sloupu přes moře, tak nyní v sloupu svého těla předchází křesťanský lid křtem. Je to skutečně ten sloup, který tehdy osvěcoval oči těch, kdo šli za ním; nyní osvěcuje srdce věřících. Tehdy vytyčil bezpečnou stezku v příboji vln, nyní ve křtu posiluje kroky víry.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jan 1,29; Iz 53,11

Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: Hle, beránek Boží, * ten, který snímá hříchy světa.

On ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny. * Ten, který.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tvůj Syn přišel na tento svět, a všem národům se ukázalo světlo tvé věčné slávy; dej, ať stále více chápeme velikost jeho vykupitelského díla a dostáváme z jeho plnosti, abychom vešli do světla, které nehasne. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky