Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Nic není bez hlasu,
Bůh slyší odevšad,
jak všechno stvoření
mu touží chválu vzdát.
Zrod písně nalezneš,
kde stojí svatý trůn,
tam harfa ladí se
a vzniká hudba strun.
Můj nástroj nezní sám,
hleď, já to jsem, jenž hraji,
a prsty Boží zas
mou duši rozechvívají.
Ta srdce, která jsou
tak tichá, jak chce Pán,
on rozechvívá rád,
až zvoní do všech stran.
V sluch Boží do nebes
nic nezní líbezněji,
než to, když v souzvuku
tvá ústa s duší znějí.
ŽALMY
1. ant. Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě?
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *
svět i ti, kdo jej obývají.
Neboť on jej založil nad moři, *
upevnil ho nad proudy vod.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *
kdo smí stát na jeho svatém místě?
Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, †
jehož duše nebaží po marnosti, *
kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.
Ten přijme požehnání od Hospodina, *
odměnu od Boha, svého spasitele.
To je pokolení těch, kdo po něm touží, *
kdo hledají tvář Jakubova Boha.
Zdvihněte, brány, své klenby, †
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? †
Silný a mocný Hospodin, *
Hospodin udatný v boji.
Zdvihněte, brány, své klenby, †
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? †
Hospodin zástupů, *
on je král slávy!
Ant. Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě?
2. ant. Velebte, národy, našeho Boha! On dal život naší duši, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci druhé a třetí antifony pro čtvrtou neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]
Jásejte Bohu, všechny země, †
opěvujte slávu jeho jména, *
vzdejte mu velkolepou chválu!
Řekněte Bohu: „Jak úžasná jsou tvá díla! *
Pro tvou nesmírnou moc se ti podrobují tvoji nepřátelé!
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, *
nechť opěvuje tvé jméno.“
Pojďte a pozorujte Boží skutky: *
podivuhodně jednal s lidmi!
Moře proměnil v souš; †
suchou nohou přešli řeku, *
proto se radujme v Bohu!
Vládne svou mocí navěky, †
jeho oči sledují národy: *
aby se nevypínali zpupní!
Velebte, národy, našeho Boha *
a rozhlašujte jeho chválu!
On dal život naší duši, *
nedopustil, aby klopýtaly naše nohy.
Věru, zkoušel jsi nás, Bože, *
tříbil jsi nás ohněm, jako se tříbí stříbro.
Zavedl jsi nás do léčky, *
těžké břímě jsi vložil na naše bedra.
Nechals jezdit lidi po našich hlavách, †
prošli jsme ohněm a vodou, *
ale pak jsi nám popřál úlevu.
Ant. Velebte, národy, našeho Boha! On dal život naší duši, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci druhé a třetí antifony pro čtvrtou neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]
3. ant. Slyšte, všichni bohabojní, co prokázal Bůh mé duši, aleluja.
Vstoupím s celopaly do tvého domu, *
splním ti své sliby.
Pro ně se mé rty otevřely, *
má ústa je slíbila, když mi bylo úzko.
Přinesu ti v oběť celopaly tučných ovcí s tukem beranů, *
budu obětovat býky a kozly.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, *
chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši.
Svými ústy jsem k němu volal, *
velebil jsem ho svým jazykem.
Kdybych zamýšlel nepravost ve svém srdci, *
nebyl by Pán slyšel.
Ale Bůh slyšel, *
všiml si mé úpěnlivé prosby.
Bůh buď veleben, †
že neodmítl mou prosbu, *
že mi neodňal svou lásku.
Ant. Slyšte, všichni bohabojní, co prokázal Bůh mé duši, aleluja.
Boží slovo je plné života,
je ostřejší než každý dvojsečný meč.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy Job
1,1-22
Job přichází o svůj majetek
V zemi Hus žil muž jménem Job. Byl to muž bezúhonný, čestný, bohabojný a varoval se zlého. Narodilo se mu sedm synů a tři dcery. Měl ve svém stádu sedm tisíc kusů bravu, tři tisíce velbloudů, pět set párů skotu a pět set oslic. Měl i velmi mnoho čeledi a vynikal mezi všemi syny Východu. Jeho synové měli ve zvyku pořádat každý ve svém domě hostinu, jak na ně přišla řada, a posílali pozvání svým třem sestrám, aby s nimi hodovaly. Když uplynuly dny hodů, posílal Job (pro své děti) a obřadně je očišťoval. Časně ráno obětoval zápalnou oběť za každého z nich, neboť říkával: „Kdo ví, zda moje děti nezhřešily a neurazily ve svém srdci Boha.“ Tak dělával Job pokaždé.
Jednou se Boží synové shromáždili u Hospodina. Přišel s nimi i satan. Hospodin řekl satanovi: „Odkud přicházíš?“ A satan odpověděl Hospodinu: „Procházel jsem zemí a potuloval jsem se po ní.“ Tu řekl Hospodin satanovi: „Všiml sis mého služebníka Joba, že mu není na zemi podobného? Je to muž bezúhonný, čestný, bohabojný a varuje se zlého.“ Satan odpověděl Hospodinu: „Copak je Job bohabojný zadarmo? Nechráníš ho ze všech stran, jeho dům a vše, co má? Žehnáš jeho podnikání a jeho stáda se na zemi množí. Jen vztáhni svou ruku a dotkni se všeho, co má, (a uvidíš), zda ti nebude zlořečit do tváře!“ Tu řekl Hospodin satanovi: „Hle, do tvé moci dávám vše, co má: jenom na něho samého nevztahuj svou ruku!“ A satan od Hospodina odešel.
Jednou, když (zase Jobovi) synové a dcery hodovali v domě nejstaršího bratra, přišel posel k Jobovi a oznámil: „Když býci orali a oslice se pásly vedle nich, Sabejci zaútočili, uloupili je a čeleď pobili mečem; jen já sám jsem unikl, abych ti to oznámil.“
Ještě tento (posel) mluvil, když přišel druhý a řekl: „Boží oheň spadl z nebe, sežehl ovce i čeleď, a pohltil je; jen já sám jsem unikl, abych ti to oznámil.“
Ještě ten mluvil, když přišel třetí a řekl: „Chaldejci sešikovali tři tlupy, vyrazili na velbloudy, uloupili je a čeleď pobili mečem; jen já sám jsem unikl, abych ti to oznámil.“
Ještě ten mluvil, když přišel čtvrtý a řekl: „Tvoji synové a dcery hodovali v domě svého nejstaršího bratra. A tu se z pouště přihnala veliká vichřice, obořila se na čtyři rohy domu, takže se zřítil na děti, a ty zahynuly; jen já sám jsem unikl, abych ti to oznámil.“
Tu Job vstal, roztrhl si šat, oholil svou hlavu, padl na zem, klaněl se a řekl:
„Nahý jsem vyšel z lůna své matky
a nahý se tam vrátím.
Hospodin dal, Hospodin vzal.
Hospodinovo jméno buď pochváleno.“
Tak Job v ničem nezhřešil a neřekl nic, co by se o Bohu neslušelo.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Job 2,10; 1,21
Dobro bereme od Boha, a zlo brát nemáme? * Hospodin dal, Hospodin vzal. Hospodinovo jméno buď pochváleno.
Nahý jsem vyšel z lůna své matky a nahý se tam vrátím. * Hospodin.
DRUHÉ ČTENÍ
Z komentáře svatého Řehoře Velikého, papeže, ke knize Job
(Lib. 1,2.36: PL 75,529-530.543-544)
Člověk bezúhonný, poctivý a bohabojný
Někteří lidé jsou tak prostí, že nevědí, co je správné. Ale tím se vzdalují od nevinnosti skutečné prostoty a nemohou dosáhnout opravdové poctivosti. Neboť když se nedovedou zabezpečit opravdovou poctivostí, nemohou si v prostotě ani uchovat bezúhonnost.
A proto Pavel napomíná učedníky a říká: Přeji si, abyste byli zběhlí v dobrém, ale nezkušení ve zlém. A dále říká: Přestaňte být co do soudnosti jako malé děti! Co se týká špatnosti, v tom ať jste jako nemluvňata.
Proto také sama Pravda přikazuje učedníkům: Buďte opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice. Obojí tak nutně spojil v jediné napomenutí: aby zchytralost hada podpořila bezelstnost holubice, a naopak prostota holubice aby mírnila hadí lstivost.
Proto Duch Svatý nezjevil lidem svou přítomnost jen v podobě holubice, ale i ohněm. Holubice totiž znázorňuje prostotu, oheň horlivost. Ukazuje se nám tedy v holubici i v ohni: neboť ti, kdo jsou plni Ducha, stojí ve službách mírnosti a prostoty, ale s horlivostí a přímostí vzplanou proti hříchům těch, kdo páchají zlo.
Člověk bezúhonný, poctivý a bohabojný se varuje zlého. Každý, kdo směřuje k věčné vlasti, žije nepochybně jako člověk bezúhonný a poctivý. Bezúhonný v jednání, poctivý ve víře; bezúhonný v pozemském dobru, poctivý ve vznešených věcech, které zakouší v hloubi srdce. Někteří lidé totiž nejsou bezúhonní při konání dobrých skutků, protože za ně nehledají vnitřní odměnu, ale vnější uznání. A proto správně říká moudrý muž: Běda hříšníku, který kráčí po dvou cestách. Po dvojí cestě vchází jako hříšník ten, kdo sice svými skutky koná něco Božího, ale jeho smýšlení je světské.
Dobře je také řečeno: Člověk bohabojný se varuje zlého. Neboť svatá církev vyvolených začíná cesty své bezúhonnosti a poctivosti bázní, ale dovršuje je láskou. V církvi svaté platí, že se zlem se zásadně rozejdeme tehdy, když se z lásky k Bohu rozhodneme, že již nechceme hřešit. Zatímco když konáme dobro spíše ze strachu, ještě jsme se se zlem zcela nerozešli. Hřešíme totiž už tím, že bychom rádi hřešili, kdyby to bylo bez trestu.
Když se tedy říká o Jobovi, že se bojí Boha, správně se také uvádí, že se vyhýbá zlu. Protože následuje-li po strachu láska, potom vinu, která zůstává v mysli, potlačí zamýšlené předsevzetí.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žid 13,21; 2 Mak 1,4
Ať vás Bůh zdokonalí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli. * Ať v nás působí, co je mu milé skrze Ježíše Krista.
Ať otevře vaše srdce pro svůj zákon a pro své přikázání. * Ať v nás.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, naplň celý svět svým pokojem a veď ho po správných cestách, aby tvá církev mohla v bezpečí a míru plnit své poslání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2024 J. Vidéky