13. leden 2025

Sv. Hilaria, biskupa a učitele církve
nezávazná památka

Narodil se kolem roku 315 v Poitiers a kolem roku 350 se stal tamějším biskupem. Postavil se proti šířícímu se arianismu a císař Konstans ho poslal (356) na čtyři roky do vyhnanství do Malé Asie. Ve svých spisech vykládal Písmo svaté a hájil víru v Kristovo božství a v nejsv. Trojici. Po svém návratu se přičinil, aby v celé Galii zvítězilo učení nicejského sněmu. Zemřel v roce 367. V roce 1852 byl prohlášen za učitele církve.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Ty, věčné světlo, Božství jsi,

jediné v celé Trojici,

my ubozí tě vzýváme

a ruce k tobě spínáme.

Věříme v Otce věčného,

i v jeho Syna drahého,

i v Ducha, který láskou je

navěky vjedno spojuje.

Tys Pravda, Láska nejčistší,

všech cíl a štěstí nejvyšší,

dej doufat, pevnou víru mít,

tvou lásku získat a z ní žít.

Počátku, Cíli stvoření,

všech živých věčný Prameni,

sladká útěcho trpících,

naděje jistá věrných svých.

Ty všechno bytí ztvárňuješ,

nikoho nepotřebuješ,

tvé světlo všechno objímá:

buď doufajících odměna.

Vzývejme Krista, Otce s ním

i s jejich Duchem společným:

jediný Bože v Trojici,

svou mocí chraň nás, prosící. Amen.

ŽALMY

1. ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení
Nyní je moje duše rozechvěna ... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12,27)

Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu, *

netrestej mě ve svém rozhorlení!

Smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť jsem chorý, *

uzdrav mě, Hospodine, neboť mé kosti se chvějí

a má duše je nadmíru vyděšená; *

ale ty, Hospodine, jak dlouho ještě...?

Obrať se, Hospodine, vysvoboď mou duši, *

zachraň mě pro své slitování,

protože mezi mrtvými nemyslí na tebe nikdo: *

Kdo tě v podsvětí může chválit?

Jsem vysílen od svého nářku, †

noc jak noc pláčem skrápím své lože, *

smáčím své lůžko slzami.

Oko mám zamžené hořem, *

zestárlo vinou všech mých nepřátel.

Pryč ode mě, všichni pachatelé bezpráví, *

neboť Hospodin zaslechl mé hlasité naříkání.

Uslyšel Hospodin mou prosbu, *

Hospodin mou modlitbu přijal.

Ať se všichni moji nepřátelé zastydí, ať se vyděsí, *

ať se kvapně odklidí v hanbě!

Ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.

2. ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.

Žalm 9 (9 A)
Poděkování za vítězství
Znovu přijde soudit živé i mrtvé.
I (2-11)

Hospodine, chci tě oslavovat z celého svého srdce, *

chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích.

V tobě se chci radovat a jásat, *

opěvovat jméno tvé, Svrchovaný,

protože se moji nepřátelé stáhli, *

zhroutili se a zanikli před tvou tváří.

Zjednal jsi mi právo a spravedlnost, *

zasedl jsi na stolec jako spravedlivý soudce,

obořil ses na pohany, bezbožníka jsi potřel, *

navždy jsi vyhladil jejich jméno.

Nepřátelům došly síly, jsou natrvalo zhrouceni, *

rozbořil jsi města, zanikla jejich památka.

Hospodin však trůní věčně, *

stolec svůj postavil k soudu.

Podle práva bude svět soudit, *

podle spravedlnosti vyřkne rozsudek nad národy.

Hospodin bude utlačovanému útočištěm, *

útulkem v dobách tísně.

Budou v tebe důvěřovat, kdo se znají k tvému jménu, *

protože neopouštíš, Hospodine, ty, kteří tě hledají!

Ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.

3. ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.

II (12-21)

Zpívejte Hospodinu, který sídlí na Siónu, *

rozhlašujte jeho činy mezi národy,

vždyť si na ně vzpomněl jako krevní mstitel, *

nezapomněl na výkřiky ubožáků.

Hospodine, smiluj se nade mnou, †

pohleď na mé soužení, které snáším od svých nepřátel, *

vysvoboď mě z bran smrti,

abych hlásal všechnu tvou chválu u bran siónské dcery, *

ať se rozjásám nad tvou pomocí!

Pohané zapadli do jámy, kterou vykopali, *

noha jim uvázla v léčce, kterou nastražili.

Hospodin se dal poznat, vykonal soud, *

do díla svých rukou se chytil hříšník.

Ať se hříšní stáhnou do podsvětí, *

všichni pohané, kteří nedbají o Boha,

neboť nebude navěky zapomenut chudák, *

naděje ubohých nezajde navždy!

Hospodine, povstaň, ať nezbujní člověk, *

pohané budou souzeni před tvou tváří!

Hospodine, nažeň jim strachu, *

ať si pohané uvědomí, že jsou jen lidé!

Ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.

Pouč mne, Hospodine, ať zachovávám tvůj zákon

a chráním ho celým svým srdcem.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy Sirachovcovy

1,1-25 (řec. 1-20)

Tajemství Boží moudrosti

Všechna moudrost přichází od Boha

a je s ním navěky.

Písek moře a kapky deště

a dny staletí – kdo může spočítat?

Výši nebes a šíři země,

hloubku moře – kdo může změřit?

Dříve než to všechno byla stvořena moudrost,

zkušená rozvaha je od věčnosti.

Zdroj moudrosti je Boží slovo na výsostech,

věčné příkazy jsou její cesty.

Kořen moudrosti – komu byl odhalen,

a záměry její – kdo poznává?

Znalost moudrosti – komu byla zjevena,

bohatou zkušenost – kdo pochopil?

Pouze jeden je moudrý, nesmírně strašný,

ten, který sedí na svém trůnu – Pán.

On ji stvořil,

viděl ji a spočítal

a vylil ji na všechna svá díla,

na vše, co žije, podle své štědrosti;

udělil ji těm, kteří ho milují.

Bázeň před Pánem je čest a sláva,

veselost a koruna radosti.

Bázeň před Pánem občerstvuje srdce

a přináší radost, veselí a dlouhý život.

Tomu, kdo se bojí Pána, nakonec bude dobře

a bude požehnán v den své smrti.

Počátek moudrosti je bát se Pána,

věrným byla vrozena už v mateřském lůně.

Mezi lidmi se usadila od pradávna,

věrně se přimkla k jejich potomstvu.

Naplnění moudrosti je bát se Pána,

opájí (lidi) svými plody.

Celý jejich dům plní skvosty

a spižírny svými plody.

Koruna moudrosti je bázeň před Pánem,

dává vzejít blahu a zdraví.

Dává vyprýštit vědě a moudré rozvaze,

rozhojňuje slávu těm, kdo ji mají.

Kořen moudrosti je bát se Pána

a její ratolest je dlouhý život.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Sir 1,7a.10a.1a.9a (řec. 1,6.10.1)

Kořen moudrosti – komu byl odhalen, a záměry její – kdo poznává? Nejvyšší ji vylil na vše, co žije, * udělil ji těm, kteří ho milují.

Všechna moudrost přichází od Boha, a je s ním navěky. * Udělil.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O Trojici“ od svatého Hilaria

(Lib. 1,37-38: PL 10,48-49)

Budu ti sloužit tím, že tě hlásám

Jsem si vědom, Otče, všemohoucí Bože, že se mám vůči tobě snažit ve svém životě především o to, aby se všechno mé mluvení i myšlení zabývalo tebou. A užívání řeči, kterou jsi mi dal, nemůže mi přinést lepší odměnu, než že ti mohu sloužit tím, že tě hlásám, a že nevědomému světu či popírajícímu bludaři ukazuji, že jsi Otec, Otec jednorozeného Syna.

Jenom k tomu se upíná má vůle. Zároveň však je nutno prosit o dar tvé pomoci a tvého milosrdenství, abys plachty, rozpjaté naší vírou a vyznáním, naplnil vanutím svého Ducha a dále nás popoháněl ve směru kázání, které jsme započali. Vždyť nám není nevěrný ten, od něhož pochází příslib: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám.

Budeme tedy, protože jsme chudí, prosit o to, co postrádáme, s vytrvalým úsilím budeme zkoumat výroky tvých proroků a apoštolů a bušit na všechny brány poznání, které je pro nás dosud uzamčené. Ale na tobě je, abys udělil, oč prosíme, aby se nám dostalo toho, co hledáme, a aby se otevřelo to, nač bušíme.

Jsme totiž ochromeni jakousi leností a otupělostí své přirozenosti a slabost našeho ducha nás drží v nevědomosti a brání nám porozumět tvým věcem. Ale studium tvé nauky nás přivádí k chápání a poznání božských skutečností a poslušnost víry nás povznáší nad přirozené smýšlení.

Očekáváme tedy, že povzbudíš počátky tohoto nesmělého podnikání a utvrdíš jeho pokrok a že nás povoláš k účasti na duchu proroků a apoštolů, abychom nechápali jejich výroky v jiném smyslu, než jak to bylo od nich řečeno, a abychom jejich učení věrně vyjádřili patřičnými výrazy.

Chceme totiž mluvit o tom, co oni hlásali jako tajemství: mluvit o tobě, věčném Bohu, Otci jednorozeného Syna, který je věčný Bůh; mluvit o tobě, jediném nezrozeném, a o jediném Pánu Ježíši Kristu, od věčnosti zrozeném z tebe. Jeho nelze považovat za jiného boha, i když se od tebe skutečně odlišuje, ani o něm nelze hlásat, že není zplozen z tebe, jediného Boha, a ani o něm nelze vyznávat, že je něco jiného než pravý Bůh, zrozený z tebe, Otče, pravý Bože.

Dej nám tedy patřičná slova, světlo poznání, ušlechtilost výrazů, věrnost k pravdě. Pomoz nám to, čemu věříme, také hlásat. To znamená: když skrze proroky a apoštoly poznáváme tebe, Otče, jediného Boha, i jediného Pána, Ježíše Krista, kéž je nám nyní dáno, abychom proti bludařům, kteří to popírají, oslavovali tebe, Bože, a hlásali beze všeho omylu i božství tvého Syna.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Jan 4,15.6.2-3

Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. * Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha bludu.

Každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel v těle, je z Boha; ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z Boha. * Podle.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, tys posiloval svatého biskupa Hilaria, aby vytrvale obhajoval božství tvého Syna; pomáhej i nám, abychom tuto pravdu víry správně chápali a věrohodně vyznávali. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky