31. říjen 2025

Sv. Wolfganga, biskupa
nezávazná památka

Narodil se kolem roku 924 ve Švábsku. Vzdělával se v klášterní škole v Reichenau a ve Würzburgu, byl učitelem na dómské škole a děkanem kapituly v Trevíru (956), vstoupil jako mnich do benediktinského kláštera v Einsiedeln ve Švýcarsku (965) a byl tam vysvěcen na kněze (kolem roku 970). Po krátkém misijním působení v Maďarsku (971) byl o Vánocích v roce 972 jmenován biskupem v Řezně (Regensburg). Byl velmi obětavý a vysoce vzdělaný, podporoval školy a kláštery, značně pozdvihl duchovní úroveň kněží. Tím, že souhlasil s odloučením Čech od své diecéze, umožnil v roce 973 založení biskupství v Praze. Zemřel 31. X. 994 v Puppingu u Lince; jeho tělo bylo z Rakouska převezeno po Dunaji do Řezna a tam pohřbeno v kostele sv. Emmerama. Jeho uctívání jako svatého bylo potvrzeno v roce 1052.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Veliký jsi, Pane můj,

bez hranic je sláva tvá,

nevýstižná je tvá moc,

moudrost tvá je bezedná.

Kdo jsem já, že chválit chci

tebe, jenž jsi vševládný?

Jsem jen člověk, křehké nic

v díle tvého stvoření.

Člověk, který naříká

pod břemenem časnosti,

pod jhem hříchu pýchy své.

Ty však zveš mě k radosti.

Pro sebe jsi stvořil mě,

láskou všechno táhneš k sobě.

Nepokojné srdce je,

pokud nespočine v tobě.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 38 (37)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23,49)
I (2-5)

Hospodine, netrestej mě ve svém hněvu, *

nekárej mě ve svém rozhorlení.

Vždyť se do mě zaryly tvé šípy, *

dopadla na mě tvá ruka.

Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa, *

pro můj hřích není ve mně jediná kost celá.

Vin se mi nakupilo až nad hlavu, *

tíží mě jako přetěžké břímě.

Ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.

2. ant. Pane, ty víš o každé mé touze.

II (6-13)

Rány mi hnisají a páchnou, *

že jsem jednal pošetile.

Shrbený, nadmíru sklíčený *

den co den smutně se vláčím.

Vždyť má bedra jsou celá zanícená, *

zdravého místa není v mém těle.

Jsem malátný a zcela zkrušený, *

křičím proto, že mé srdce sténá.

Pane, ty víš o každé mé touze, *

mé vzdychání ti není skryté.

Srdce mi buší, opustila mě síla, *

i světlo mi hasne v očích.

Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, *

i moji příbuzní se mě straní.

Strojí mi léčky ti, kdo pasou po mém životě, †

kdo usilují o mé neštěstí, hrozí mi zkázou *

a stále jen úklady vymýšlejí.

Ant. Pane, ty víš o každé mé touze.

3. ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.

III (14-23)

Já však jsem jako hluchý, neslyším, *

jsem jako němý, který neotvírá ústa.

Jsem jako člověk, který neslyší, *

jehož ústa nemají odpovědi.

Vždyť v tebe, Hospodine, doufám, *

ty vyslyšíš, Pane, můj Bože!

Říkávám si totiž, jen ať se nade mnou neradují, *

ať se nade mnou nevypínají, když zakopnu v chůzi.

Mám ovšem k pádu velmi blízko, *

před sebou mám stále svou bolest.

Ano, vyznávám svou vinu, *

pro svůj hřích jsem sklíčen.

Ti, kdo bez příčiny proti mně brojí, jsou silní, *

mnoho je těch, kdo mě neprávem nenávidí,

kdo zlem splácejí za dobro, *

stíhají mě, že se o dobro snažím.

Neopouštěj mě, Hospodine, *

Bože můj, nevzdaluj se ode mě!

Pospěš mi na pomoc, *

Pane, má spáso!

Ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.

Mé oči toužebně vyhlížejí tvou pomoc,

spoléhám na tvá zaslíbení.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Moudrosti

8,1-21c

O moudrost je třeba prosit Boha

Moudrost se mocně rozpíná

od jednoho konce světa k druhému

a všemu vládne s dokonalostí.

Miloval jsem ji a vyhledával od své mladosti

a snažil jsem si ji přivést jako nevěstu,

neboť jsem se zamiloval do její krásy.

Je vznešená pro své společenství s Bohem

a pro lásku, kterou k ní má vládce všehomíra.

Je totiž zasvěcena do Božího vědění

a určuje jeho díla.

Je-li bohatství v tomto životě žádoucím dobrem,

co je bohatší než moudrost, která všechno tvoří?

Má-li být znalost úspěšná,

kdo je mezi bytostmi spíše umělcem než ona?

A když někdo miluje spravedlnost,

plodem jejích námah jsou ctnosti,

poněvadž ona učí mírnosti a opatrnosti,

spravedlnosti i statečnosti;

v lidském životě není nic užitečnější.

Když pak někdo touží po bohaté zkušenosti,

(moudrost) zná minulost a usuzuje na budoucnost,

vyzná se ve vybroušené mluvě i v luštění hádanek,

už napřed poznává divy a zázraky,

události období i časů.

Rozhodl jsem se tedy, že si ji přivedu, aby žila se mnou,

poněvadž jsem věděl, že mi bude rádkyní ve štěstí

i útěchou při starostech a zármutku.

Kvůli ní budu mít u lidí slávu

a přes své mládí úctu mezi starci.

Shledá se, že jsem bystrý na soudu,

a v očích vládců vzbudím obdiv.

Když budu mlčet, budou na mě čekat,

když budu mluvit, budou mi pozorně naslouchat,

když prodloužím svou řeč,

na ústa si položí ruku.

Moudrostí dosáhnu nesmrtelnosti

a věčnou památku zanechám těm, kdo přijdou po mně.

Budu vládnout lidem a národy mě budou poslouchat.

Obávaní vládcové se mě budou bát, jak o mně uslyší;

ukáže se, že jsem mezi lidmi dobrý a ve válce statečný.

Až vejdu do svého domu, odpočinu si po jejím boku,

neboť styk s ní nemá hořkost,

ani spolužití s ní mrzutost,

ale jen potěšení a radost.

Když jsem o tom u sebe uvažoval

a přemýšlel ve svém srdci,

že nesmrtelnost je ve spojení s moudrostí,

v přátelství s ní čistá rozkoš,

v práci jejích rukou nevyčerpatelné bohatství,

ve stálé důvěrnosti s ní rozvaha

a ve společných rozhovorech sláva,

obcházel jsem a hledal, jak bych si ji vzal k sobě.

Ano, byl jsem jinoch pěkně vyvinutý

a dostal jsem dobrou duši,

nebo spíše, že jsem byl dobrý,

přišel jsem do neposkvrněného těla.

Protože jsem věděl, že ji dostanu jenom jako dar Boží

– a to už patří k moudrosti vědět, koho je darem –

obrátil jsem se k Pánu a prosil ho.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Mdr 7,7-8; Jak 1,5

Modlil jsem se, a byl mi dán rozum. * Prosil jsem, a dostal jsem v úděl ducha moudrosti; jí jsem dal přednost před žezly a trůny.

Když je někdo z vás pozadu v moudrosti, ať prosí Boha, a bude mu dána, protože Bůh všem dává štědře a bez vyčítání. * Prosil jsem.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze „Života svatého Wolfganga“

(Othlon, Vita S. Wolfgangi, 29: MGH, Scriptores, IV, p.538)

Rád dám sám sebe i všechen svůj majetek, jen aby tam dům Boží dostal pevné základy

Z mnoha zbožných Wolfgangových činů je třeba uvést i to, co tento Boží služebník vykonal pro kmen Čechů. Tento kmen totiž nedávno před tím přijal křesťanskou víru a odvrhl, byť liknavě, bohaprázdné modly, ale vůbec nevěděl, jak by katolické náboženství uskutečňoval, neboť mu scházel pastýř.

Ale císař Ota II., přední pěstitel svatého náboženství, byl požádán slavným vévodou Jindřichem a dalšími věřícími, aby dílo, s kterým se u tohoto kmene započalo, pro lásku Boží královskou mocí dovršil. S těmito prosbami císař rád souhlasil. Ale poněvadž česká provincie byla farností řezenské diecéze, nemohl to provést, leč s podporou jejího biskupa. Proto vyslal k biskupovi poselstvo s žádostí, aby náhradou za tuto farnost přijal statky a dovolil v Čechách založit biskupství.

Tu se muž Boží nesmírně zaradoval z toho, co mu bylo řečeno a svolal své přední rádce žádaje od nich radu, jak by měl císaři vhodně odpovědět. Když mu jednohlasně radili, aby této žádosti nevyhověl, řekl: „Vidíme, že se pod zemí té provincie skrývá vzácná perla, a nezískáme ji, leda za tu cenu, že prodáme, co nám patří. Poslyšte proto, co pravím. Hle, já rád dám sám sebe i všechen svůj majetek, jen aby tam dům Boží dostal pevné základy, aby tamější církev byla posílena.“ To řekl a vzkázal císaři, že souhlasí. Když nastal čas uskutečnit dohodnutou směnu, vyhověl s takovou ochotou, že sám sestavil listinu privilegia.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Petr 5,2.3-4; Tit 1,7

Paste Boží stádce vám svěřené a vykonávejte nad ním dohled: ne jako dědiční páni ve svém údělu, ale buďte svému stádci vzorem. * Až se objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.

Církevní představený je přece Božím správcem, a musí to proto být muž bezúhonný: ne domýšlivý, ne lačný špinavého zisku. * Až se objeví.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys dal svatému biskupu Wolfgangovi moudrost a velkodušnost, takže měl na zřeteli vždycky jen prospěch tvého království; nauč i nás vidět potřeby tvé církve a spolupracovat na díle spásy. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky