Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
vždyť celý svět byl obmyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.
On vrátil slepým světla svit
a hříšným naději zas vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?
Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčně slávy dosíci.
V tom nesmírné tkví tajemství:
by sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.
Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
že vítězně jsi z hrobu vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
Nebo:
Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žíti dal.
Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven, září jako květ.
Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.
Nebo:
Jásejte, nebesa, zachvěj se, země!
Pán z hrobu živý vstal a kráčí ke mně.
Má zbabělosti necouvej, jdi vstříc,
buď si tvých hříchů sebevíc,
jen necouvej a jdi mu vstříc.
Ať zalije nás jeho jas,
ať hříchy z kořenů vytrhne z nás,
ať naší pýše zlomí vaz,
ať do duše nám hodí kvas,
ten kvásek milosrdné lásky,
z níž vykyne v nás chléb
k lámání bratřím.
Z lásky chléb, ne kámen!
Z kříže chléb, náš Kriste. Amen.
Nebo:
Ó bledý, lidský, bratrský a čistý,
ó pevný, úplný, čirý jak ametysty,
jsme připraveni již jak v listopadu listy.
Do tebe padneme, do tebe zřítíme se,
my skály poznali, studánky, jež jsou v lese,
a krutou odvahu v samotě, na útese.
My smrt jsme poznali a s tebou popřeme ji,
bolest, tu bolestnou přípravu na naději,
do rukou dáme ti, jež soucitem se chvějí.
A láska naše ví, že boj, ten boj náš svatý,
ty slavně zrytmuješ, ty krásný, odpočatý,
ve velkém poznání, až strháš z duší šaty.
Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu,
chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.
Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě. Aleluja.
K tobě se utíkám, Hospodine, ať nejsem zahanben navěky, *
vysvoboď mě, jsi spravedlivý!
Popřej mi sluchu, *
rychle mě zachraň!
Buď mi ochrannou skálou, *
opevněnou tvrzí k mé záchraně,
vždyť ty jsi má skála a má tvrz, *
pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.
Vyprostíš mě z léčky pro mě nastražené, *
neboť ty jsi mé útočiště.
Do tvých rukou svěřuji svého ducha, *
Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš.
Ctitele nicotných model nenávidíš, *
já však důvěřuji v Hospodina.
Budu se veselit a jásat nad tvým slitováním †
že jsi shlédl na moji bídu, *
že jsi mé duši pomohl v tísni,
žes mě nevydal do moci nepříteli, *
ale postavils mé nohy na volné prostranství.
Ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě. Aleluja.
2. ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine. Aleluja.
Smiluj se nade mnou, Hospodine, je mi úzko, *
hořem chřadne mé oko, duše i tělo,
Neboť můj život hyne ve strastech, *
má léta v hořekování
Strast mě zbavuje síly, *
moje kosti chřadnou.
Všichni nepřátelé mnou opovrhují, †
sousedům jsem pro smích, na postrach svým známým, *
kdo mě venku zhlédne, prchá přede mnou.
Vypadl jsem z paměti, jako bych byl mrtev, *
podoben jsem rozbitému hrnci.
Vždyť se tolik o mně šeptá – slyšel jsem to – hrůza odevšad! *
Spolu se proti mně radí, usilují zničit mi život.
Já však, Hospodine, v tebe doufám, *
říkám: Ty jsi můj Bůh!
Můj osud je ve tvé ruce, *
vysvoboď mě z moci mých úhlavních nepřátel!
Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, *
zachraň mě svou slitovností.
Ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine. Aleluja.
3. ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství. Aleluja.
Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, †
uchovals ji těm, kdo se tě bojí, *
popřáváš ji těm, kdo se k tobě utíkají před lidmi.
Tvoje tvář je jim bezpečnou ochranou *
před spiknutím lidí,
ukrýváš je ve stanu *
před svárlivými řečmi.
Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal *
podivuhodné milosrdenství v opevněném městě
Už jsem si říkal sklíčeně: *
„Jsem zapuzen od tvých očí!“
Tys však uslyšel můj hlasitý nářek, *
když jsem volal k tobě o pomoc.
Milujte Hospodina, všichni jeho svatí, *
Hospodin zachovává věrné,
ale plnou měrou odplácí těm, *
kdo si počínají drze.
Vzmužte se a buďte srdnatí, *
všichni, kdo spoléháte na Hospodina.
Ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství. Aleluja.
Má duše touží po Hospodinu, aleluja,
mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy Zjevení svatého apoštola Jana
1,1-20
Vidění Syna člověka
Zjevení Ježíše Krista, jež mu Bůh udělil, aby svým služebníkům ukázal, co se musí vbrzku stát; on to prostřednictvím svého anděla naznačil svému služebníku Janovi. A ten slavnostně prohlašuje, že všecko to, co viděl, řekl Bůh a dosvědčil Ježíš Kristus. Blaze předčitateli i posluchačům (tohoto) proroctví, kteří zachovávají, co je v něm psáno, protože ta doba už je blízko.
Jan sedmi církevním obcím v Asii: milost vám a pokoj od toho, který je, který byl a který přijde, a od sedmi duchů před jeho trůnem a od Ježíše Krista, svědka hodného víry, prvorozeného z mrtvých a vládce nad pozemskými králi. Tomu, který nás miluje, který nás svou krví zbavil hříchů a udělal z nás královský (národ) a kněze Boha, svého Otce, tomu buď sláva a vláda na věčné věky! Amen.
Hle, přichází v oblacích! Každé oko ho uvidí, i ti, kdo ho probodli, a budou pro něj naříkat všechna pokolení na zemi. Ano, amen.
Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný.
Já, Jan, váš bratr, účastník (vašich) soužení, Království i trpělivosti v Ježíši, dostal jsem se pro (hlásání) Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. (A jednou) v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako (zvuk) polnice: „Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím: do Efesu, do Smyrny, do Pergama, do Tyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje.“
Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů (postavu) podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem. Jeho hlava a vlasy byly bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako ohnivý plamen, jeho nohy jako z mosazi rozžhavené v peci, jeho hlas jako hukot množství vod. V pravé ruce držel sedm hvězd, z úst mu vycházel ostrý dvojsečný meč a jeho tvář zářila jako slunce v plné své síle.
Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: „Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle – jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později. Tajemný význam těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, a těch sedmi zlatých svícnů je tento: sedm hvězd jsou andělé sedmi církevních obcí, sedm svícnů je sedm církevních obcí.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Zj 1,5.6; Kol 1,18
Kristus nás miluje a svou krví nás zbavil hříchů. * Jemu buď sláva a vláda na věčné věky, aleluja.
On je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. * Jemu buď.
DRUHÉ ČTENÍ
Působení a mučednická smrt svatého Petra Chanela
(Liturgia Horarum, ed. altera 1986, II, pp. 1416-1417)
Krev mučedníků, semeno křesťanů
Jakmile se stal Petr Chanel řeholníkem ve Společnosti Panny Marie, byl na vlastní žádost poslán do misií v Oceánii. Přistál na ostrově Futuna v Tichém oceáně, kde Kristovo učení ještě nikdy nebylo hlásáno. Laický bratr, který byl jeho stálým pomocníkem, vypráví o jeho misijním životě:
„Při práci ho pálil sluneční žár, často trpěl hladem, vracel se domů zalitý potem a vyčerpaný únavou. Ale duchem byl vždycky silný, plný života a radosti, jako by se vracel z místa rozkoší; a to ne jednou, ale skoro denně.
Futuňanům obvykle nic neodepřel, ani těm, kdo ho pronásledovali. Vždycky je omlouval a nikdy je neodmítl, i když byli hrubí a na obtíž. Byl bezpříkladně a všemožně laskavý ke všem, nikoho nevyjímaje.“
Není tedy divu, že ho tamní obyvatelé nazývali „člověkem nejlepšího srdce“. Jednou řekl svému spolubratrovi: „V tak obtížné misii musíme být svatí.“
Pozvolna začínal zvěstovat Krista a evangelium, ale sklízel jen nepatrné ovoce. Přesto však s nezlomnou vytrvalostí pokračoval ve svém misijním díle, lidském i duchovním. Oporou mu byl příklad Kristův a jeho slovo: Jiný rozsévá a jiný sklízí. A přitom vroucně ctil Matku Boží a stále si vyprošoval její pomoc.
Hlásáním Kristova učení zničil uctívání zlých duchů, jejichž kult podporovali futunští náčelníci, aby si udrželi vládu nad svým lidem. Proto Petra ukrutným způsobem zabili a domnívali se, že jeho smrtí bude zničeno i semeno křesťanské víry, které zasel.
Ale den před svým umučením Petr řekl: „Nevadí, jestli zemřu. Víra v Krista tak pevně zakotvila na tomto ostrově, že mou smrtí nevymizí.“
Mučedníkova smrt prospěla především samotným Futuňanům. Za několik málo let přijali všichni křesťanskou víru. Prospěla i ostatním ostrovům v Oceánii; jsou tam nyní kvetoucí církevní obce a Petra vzývají jako svého prvního mučedníka.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Lk 10,2; Sk 1,8
Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. * Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň, aleluja.
Až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky až na konec země. * Proste.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys oslavil svatého Petra Chanela tím, že se jeho krev prolitá při hlásání evangelia stala semenem nových křesťanů; dej, ať prožíváme velikonoční tajemství smrti a vzkříšení tvého Syna s takovou opravdovostí, abychom mu stále nově vydávali svědectví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2024 J. Vidéky