16. srpen 2025

Sv. Štěpána Uherského
nezávazná památka

Narodil se kolem roku 969. Byl synem maďarského vévody Gejzy a původně se jmenoval Vajk. Na jeho utvrzení v křesťanské víře měl svůj podíl i sv. Vojtěch, snad ho také biřmoval. Vojtěchův průvodce Radla (jako břevnovský mnich Anastázius, v Maďarsku nazývaný Astrik) se stal jeho nejbližším rádcem a prvním opatem kláštera sv. Martina (Panonhalma). Po smrti svého otce (997) se ujal vlády a papež Silvestr II. mu dal královskou korunu (1000) a právo vybudovat církevní správu země. Založil 10 diecézí rozdělených do dvou metropolí, budoval kostely, kláštery a školy; osvobodil ve své zemi otroky; vládl rozvážně a spravedlivě, ale přitom energicky a důsledně. Jeho syn Emerich (nar. 1007) zemřel po zranění na lovu (1031), právě když mu chtěl předat královskou vládu. Zemřel 15. VIII. 1038 a byl pohřben v kostele Panny Marie v Székesfehérváru. Za svatého byl prohlášen v roce 1083 spolu se svým synem Emerichem, s prvním biskupem v Csanádu Gerardem a s dvěma mnichy ze Slovenska, Ondřejem-Svoradem a Benediktem. Jeho manželka Gisela, sestra císaře Jindřicha II. (svatého), je uctívána jako blahoslavená.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Ty věčné slávy původ jsi,

Ducha sedmeré milosti

uděl nám v tebe věřícím

a skloň se vlídně k prosícím.

Nemoci těla zažeň dál,

od mysli pohoršení vzdal,

vše podlé i s kořeny spal

a utiš srdcí těžký žal.

Rozjasni mysl světlem svým,

podporuj každý čestný čin,

slyš modlitby tě prosících,

dej věčný život v nebesích.

A až se k prosbám věrných svých

ty, Pane, skloníš milostiv,

kéž věčně z nitra vděčného

chválíme Trojjediného. Amen.

ŽALMY

1. ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. 

Žalm 107 (106)
Poděkování za vysvobození
Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10,36)
I (1-16)

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

 Tak ať mluví vykoupení Hospodinem, *

ti, které vykoupil z nepřátelské moci,

které shromáždil ze zemí, *

od východu a od západu, ze severu a z jihu.

Bloudili na stepi, po pustině, *

nenašli cestu k městu, kde by mohli bydlet.

Hladověli a žíznili, *

život v nich chřadl.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Vedl je pravou cestou, *

aby došli do města, kde by mohli bydlet.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí,

neboť žíznivou duši ukojil, *

hladovou duši naplnil dobrými věcmi.

Seděli v hlubokých temnotách, *

spoutáni železem a strastí,

neboť se vzepřeli Božím příkazům, *

pohrdli úradkem Nejvyššího.

Proto jim pokořil srdce útrapou, *

potáceli se, ale nikdo jim nepomohl.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Vyvedl je z hlubokých temnot *

a roztrhl jejich pouta.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí,

neboť vylomil bronzové brány *

a železné závory rozbil.

Ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.

2. ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.

II (17-32)

Chřadli pro svou nepravost *

a souženi byli pro své viny;

z duše se jim zhnusil každý pokrm *

a přiblížili se až k branám smrti.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Poslal své slovo a uzdravil je, *

zachránil je ze záhuby.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí.

Nechť podají děkovné oběti, *

nechť vypravují s jásotem o jeho skutcích.

Pustili se po lodích na moře, *

sháněli obchody po širých vodách.

Viděli Hospodinova díla *

a na širém moři jeho divy.

Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, *

který do výše vzdouval vlny.

Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, *

jejich duše se třásla v nebezpečí.

Potáceli se, vrávorali jak opilí, *

veškerá jejich zručnost byla v koncích.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Uklidnil bouři v tichý vánek, *

a utišily se mořské vlny.

Radovali se, že se uklidnily, *

a dovedl je do vytouženého přístavu.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí;

nechť ho oslavují v shromáždění lidu, *

nechť ho velebí ve sboru starších.

Ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.

3. ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.

III (33-43)

Změnil řeky v pustinu *

a prameny vod ve vyprahlou zemi,

plodný kraj v solnou step *

pro zlobu jeho obyvatel.

Změnil poušť ve vodní pláň, *

vyprahlou zemi v prameny vod.

Usadil tam hladové *

a vystavěli si město k přebývání.

Oseli pole, založili vinice, *

domohli se hojné úrody.

Požehnal jim, a velmi se rozmnožili, *

nezmenšil počet jejich dobytka.

Avšak ubylo jich, dostali se do bídy *

tlakem neštěstí a útrapami.

Ale ten, který vylévá potupu na knížata *

a dává jim bloudit neschůdnou pouští,

pozdvihl chudáka z bídy *

a rodiny rozmnožil jako stáda.

Vidí to spravedliví a radují se, *

každá zloba zavře svá ústa.

Kdo je moudrý, aby to sledoval, *

kdo pochopí Hospodinovu lásku?

Ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.

Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes,

tvoje věrnost až k oblakům.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Micheáše

7,7-20

Boží lid očekává odpuštění hříchů a záchranu.

Já vyhlížím Hospodina,

čekám na Boha své spásy,

můj Bůh mě vyslyší!

Neraduj se ze mne, má nepřítelkyně,

jestliže jsem padl, (zase) vstanu;

i když sedím v temnotě,

Hospodin je mé světlo.

Snesu Hospodinův hněv,

neboť jsem zhřešil proti němu;

až se mé pře ujme,

zjedná mi právo,

přivede mě na světlo,

uzřím jeho spravedlnost.

Má nepřítelkyně to uvidí,

hanba pokryje

tu, která si říká:

„Kdepak je Hospodin, tvůj Bůh?“

Budou se na ní pást mé oči,

nyní bude rozdupána

jako bláto na ulicích!

Přijde den, kdy budou vystavěny tvé hradby,

v ten den budou tvé hranice rozšířeny.

V ten den se bude k tobě chodit

od Asýrie až k Egyptu,

od Egypta až k Řece,

od moře k moři

a od hory k hoře.

Ale země se stane pouští

kvůli svým obyvatelům,

pro ovoce jejich skutků.

Pas, (Hospodine, pastýřskou) holí svůj lid,

stádce, které vlastníš,

ty, kteří přebývají v lesní samotě,

uprostřed úrodných krajin;

ať se pasou v Bašanu, v Gileadu

jako za pradávných časů.

Ukaž nám divy (své moci),

jako za dnů, když jsi vycházel z Egypta.

Pohané to uvidí a zastydí se

pro všechno své násilnictví;

položí si ruku na ústa

a jejich uši ohluchnou.

Jako had budou lízat prach,

jako zemští plazi.

S třesením vylezou ze svých tvrzí

k Hospodinu, našemu Bohu –

budou se bát a před tebou strachovat.

Který bůh je ti podoben?

Zbytku svého dědictví odpouštíš nepravost,

promíjíš hřích.

Netrváš na svém hněvu navěky,

spíše máš zálibu v milosrdenství.

Znovu se smiluješ,

nebudeš dbát na naše viny,

všechny naše hříchy svrhneš do mořských propastí.

Jakubovi ukážeš věrnost,

Abrahámovi svoji přízeň,

jak jsi přísahal našim otcům

od pradávných časů.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Žid 10,37; Mich 7,19

Přijde ten, který má přijít, a neomešká se; už nebude třeba se bát. * On je náš spasitel.

Nebude dbát na naše viny, všechny naše hříchy svrhne do mořských propastí. * On je.

DRUHÉ ČTENÍ

Z poučení svatého Štěpána synovi

(Cap. 1.2.10: PL 151,1236-1237.1242-1244)

Slyš, synu, co ti otec klade na srdce

Nejdražší synu, především ti přikazuji, radím a kladu na srdce: Chceš-li dělat čest královské koruně, uchovávej a opatruj katolickou a apoštolskou víru tak pečlivě, abys dával příklad všem, které ti Bůh podřídil. Pak tě budou všichni, kdo konají službu církve, po zásluze nazývat skutečným mužem křesťanské víry, bez níž – to buď jist – nebudeš považován za křesťana nebo syna církve. V královském paláci má hned po víře své místo církev. Založil ji Kristus a on je její hlavou. Potom jeho údy, totiž apoštolové a svatí Otcové, ji dále sázeli, pevně budovali a šířili po celém světě. A ačkoli církev stále rodí nové potomstvo, má na jistých místech už starou tradici.

Ale v našem království, nejdražší synu, je církev ještě mladá a je něčím novým. A proto potřebuje zvlášť obezřelé a prozíravé ochránce. Nedopusť, aby dobro, které nám udělila Boží láska bez našich zásluh, bylo tvou liknavostí, leností a nedbalostí zničeno a zaniklo.

Můj nejmilejší synu, ty jsi radost mého srdce a naděje budoucího pokolení, a proto tě prosím a přikazuji: Vždycky a při všem měj soucitné srdce; buď milostivý nejen k své rodině a příbuzným, ke knížatům, předákům a bohatým lidem, k sousedům a domácím obyvatelům, ale i k cizincům a ke všem, kdo se na tebe obrátí. Vždyť dobrotivé jednání tě povede k nejvyšší blaženosti. Buď milosrdný ke všem, kdo trpí násilím, měj stále na mysli příklad Pána: Milosrdenství chci, a ne oběť. Měj trpělivost se všemi, nejen s mocnými, ale i s bezmocnými.

A také buď statečný, aby ses nevynášel, když se ti něco podaří, ani nebyl v protivenství skleslý. Buď také pokorný, aby tě Bůh povýšil na tomto i v budoucím světě. Buď opravdu mírný a nikoho netrestej ani neodsuzuj přes míru. Buď tichý, aby ses nikdy nevzpíral spravedlnosti. Buď šlechetný, abys nikdy nikoho nerozvážně nepotupil. Buď počestný, aby ses vyhnul všemu zápachu zlé žádostivosti jako ostnu smrti.

Toto všechno, co jsem uvedl, skládá dohromady královskou korunu. Bez toho nikdo nemůže vládnout zde na zemi ani dospět do království věčného.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Tob 4,7; Sir 35,8

Dávej z toho, co máš; * neodvracej se od toho, kdo potřebuje tvou pomoc, aby se Bůh neodvrátil od tebe.

Při všem, co dáváš, měj veselou tvář. * Neodvracej se.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého krále Štěpána, aby ve své zemi šířil křesťanskou víru; prosíme tě: dej, ať v něm má tvá církev také mocného ochránce v nebi. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky