25. srpen 2025

Sv. Benedikta, Jana, Matouše, Izáka a Kristina, mučedníků
nezávazná památka

Benedikt a Jan byli kněží italského původu, žáci sv. Romualda z jeho mnišské komunity u Ravenny. Na přání knížete Boleslava Chrabrého a císaře Oty III. přišli v roce 1001 do Polska, aby tam obnovili apoštolské dílo sv. Vojtěcha. Usadili se v poustevně západně od Poznaně, učili se slovanskému jazyku a čekali, až dostanou z Říma pověření k misionářskému působení mezi obyvateli. Brzy se k nim připojili první učedníci domácího původu: Matouš a Izák. Pověst o penězích, které dostali od knížete, přilákala lupiče. Ti přepadli jejich klášter a po marném vymáhání peněz mučením všechny přítomné, včetně kuchaře Kristina, zabili (11. XI. 1003). Jejich přítel sv. Bruno Querfurtský napsal (1008) „Život a umučení sv. Benedikta a Jana a jejich druhů“. Boleslav Chrabrý dal (brzy po roce 1009) přenést jejich ostatky do Hnězdna. Dnešní den je výročím jejich přivezení do Prahy (1039). Odtamtud pak byla větší část ostatků uložena ve Staré Boleslavi (1046) a větší část ostatků sv. Kristina (kolem roku 1128) do olomoucké katedrály.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Ty, věčné světlo, Božství jsi,

jediné v celé Trojici,

my ubozí tě vzýváme

a ruce k tobě spínáme.

Věříme v Otce věčného,

i v jeho Syna drahého,

i v Ducha, který láskou je

navěky vjedno spojuje.

Tys Pravda, Láska nejčistší,

všech cíl a štěstí nejvyšší,

dej doufat, pevnou víru mít,

tvou lásku získat a z ní žít.

Počátku, Cíli stvoření,

všech živých věčný Prameni,

sladká útěcho trpících,

naděje jistá věrných svých.

Ty všechno bytí ztvárňuješ,

nikoho nepotřebuješ,

tvé světlo všechno objímá:

buď doufajících odměna.

Vzývejme Krista, Otce s ním

i s jejich Duchem společným:

jediný Bože v Trojici,

svou mocí chraň nás, prosící. Amen.

ŽALMY

1. ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení
Nyní je moje duše rozechvěna ... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12,27)

Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu, *

netrestej mě ve svém rozhorlení!

Smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť jsem chorý, *

uzdrav mě, Hospodine, neboť mé kosti se chvějí

a má duše je nadmíru vyděšená; *

ale ty, Hospodine, jak dlouho ještě...?

Obrať se, Hospodine, vysvoboď mou duši, *

zachraň mě pro své slitování,

protože mezi mrtvými nemyslí na tebe nikdo: *

Kdo tě v podsvětí může chválit?

Jsem vysílen od svého nářku, †

noc jak noc pláčem skrápím své lože, *

smáčím své lůžko slzami.

Oko mám zamžené hořem, *

zestárlo vinou všech mých nepřátel.

Pryč ode mě, všichni pachatelé bezpráví, *

neboť Hospodin zaslechl mé hlasité naříkání.

Uslyšel Hospodin mou prosbu, *

Hospodin mou modlitbu přijal.

Ať se všichni moji nepřátelé zastydí, ať se vyděsí, *

ať se kvapně odklidí v hanbě!

Ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.

2. ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.

Žalm 9 (9 A)
Poděkování za vítězství
Znovu přijde soudit živé i mrtvé.
I (2-11)

Hospodine, chci tě oslavovat z celého svého srdce, *

chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích.

V tobě se chci radovat a jásat, *

opěvovat jméno tvé, Svrchovaný,

protože se moji nepřátelé stáhli, *

zhroutili se a zanikli před tvou tváří.

Zjednal jsi mi právo a spravedlnost, *

zasedl jsi na stolec jako spravedlivý soudce,

obořil ses na pohany, bezbožníka jsi potřel, *

navždy jsi vyhladil jejich jméno.

Nepřátelům došly síly, jsou natrvalo zhrouceni, *

rozbořil jsi města, zanikla jejich památka.

Hospodin však trůní věčně, *

stolec svůj postavil k soudu.

Podle práva bude svět soudit, *

podle spravedlnosti vyřkne rozsudek nad národy.

Hospodin bude utlačovanému útočištěm, *

útulkem v dobách tísně.

Budou v tebe důvěřovat, kdo se znají k tvému jménu, *

protože neopouštíš, Hospodine, ty, kteří tě hledají!

Ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.

3. ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.

II (12-21)

Zpívejte Hospodinu, který sídlí na Siónu, *

rozhlašujte jeho činy mezi národy,

vždyť si na ně vzpomněl jako krevní mstitel, *

nezapomněl na výkřiky ubožáků.

Hospodine, smiluj se nade mnou, †

pohleď na mé soužení, které snáším od svých nepřátel, *

vysvoboď mě z bran smrti,

abych hlásal všechnu tvou chválu u bran siónské dcery, *

ať se rozjásám nad tvou pomocí!

Pohané zapadli do jámy, kterou vykopali, *

noha jim uvázla v léčce, kterou nastražili.

Hospodin se dal poznat, vykonal soud, *

do díla svých rukou se chytil hříšník.

Ať se hříšní stáhnou do podsvětí, *

všichni pohané, kteří nedbají o Boha,

neboť nebude navěky zapomenut chudák, *

naděje ubohých nezajde navždy!

Hospodine, povstaň, ať nezbujní člověk, *

pohané budou souzeni před tvou tváří!

Hospodine, nažeň jim strachu, *

ať si pohané uvědomí, že jsou jen lidé!

Ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.

Pouč mne, Hospodine, ať zachovávám tvůj zákon

a chráním ho celým svým srdcem.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Sofoniáše

3,8-20

Bůh slibuje záchranu chudým v Izraeli

„Jen na mě počkej

– praví Hospodin –

na den, kdy vstanu jako svědek.

(To je) mé rozhodnutí: shromáždím národy

a sesbírám království,

abych na ně vylil své rozhořčení,

všechen žár svého hněvu;

ohněm mého rozhorlení

bude pohlcena celá země.

Tehdy očistím

rty národům,

aby všechny vzývaly Hospodinovo jméno

a sloužily mu svorně.

(Až z končin) za etiopskými řekami

přinesou mi dary

ti, kdo mě ctí,

synové mého rozptýleného (lidu).

Tu se již nebudeš hanbit

za žádné své skutky,

kterými ses na mně prohřešil,

neboť z tebe odstraním

tvé pyšné chvástaly,

už se nebudeš vypínat

na mé svaté hoře.

Uprostřed tebe zanechám

lid pokorný a chudý.“

Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu

ti, kdo zbudou z Izraele.

Nebudou konat nepravost,

nebudou lhát,

v jejich ústech se nenajde

podvodný jazyk.

Když se budou pást a odpočívat,

nikdo je nebude děsit.

Jásej, siónská dcero,

zaplesej, Izraeli,

raduj se a vesel celým srdcem,

jeruzalémská dcero!

Zrušil Hospodin tvůj trest,

odstranil tvé nepřátele,

uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele,

zla se už neboj!

V onen den bude řečeno Jeruzalému:

„Neboj se, Sióne,

ať neochabují tvé ruce!

Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe,

hrdina, vítěz;

bude nad tebou plesat v radosti,

obnovil k tobě svou lásku,

s veselím nad tebou zajásá

jak za dnů shromáždění.“

„Odstraním z tebe zkázu,

už nebudeš snášet její hanbu.

Hle, tehdy já pobiji

všechny, kdo tě sužovali;

pomohu chromým,

shromáždím rozprchlé,

ctí a slávou je ozdobím

po celé zemi, kde byli v hanbě,

v ten čas, kdy vás přivedu,

v době, kdy vás shromáždím.

Slávou a ctí vás ozdobím

mezi všemi národy země,

až změním váš osud

před vaším zrakem“

– praví Hospodin.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Sof 3,12.13.9

Uprostřed tebe zanechám lid pokorný a chudý. Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu. * Ti, kdo zbudou z Izraele, nebudou konat nepravost.

Tehdy očistím rty národům, aby všichni vzývali Hospodinovo jméno. * Ti, kdo.

DRUHÉ ČTENÍ

Z „Kroniky české“ od Kosmy, děkana pražské kapituly

(Lib. 1, cap. 38: knihovna rukopisů Národního muzea v Praze, sign. VIII F 69, fol. 24a)

Není možné sloužit Bohu i mamonu

Za času císaře Jindřicha, jenž po Otovi III. spravoval říši římskou, žilo v Polsku pět mnichů poustevníků, pravých Izraelitů: Benedikt, Matouš, Jan, Izák, Kristin a šestý Barnabáš.

Když kníže uslyšel o jejich dobré pověsti a poznal jejich nouzi, dal jim velké množství peněz. Ale oni nevěděli, co by si s penězi počali, protože nikdy nic takového neměli. Jeden z nich otevřel ústa a pravil: „Poklady stříbra a zlata jsou zajisté osidlem smrti. A my, kteří jsme dosud žili skrovně, ale byli svobodní, máme teď otročit mamonu?“

I pošlou jednoho z bratří, jménem Barnabáše, jenž vždy vyjednával vnější záležitosti, aby jejich jménem vyřídil knížeti toto: „Ač jsme hříšníci a lidé nehodní, přece na vás stále pamatujeme ve svých modlitbách. Stříbro jsme nikdy neměli, a ani nechceme mít. Neboť náš Pán Ježíš Kristus od nás nežádá stříbro, ale dvojnásobnou hřivnu dobrých skutků. Když má mnich groš, nestojí za groš. Vezmi si to své stříbro: my nesmíme mít nic nedovoleného.“

Když Barnabáš odešel ke knížecímu dvoru, přihnala se v noci tlupa nepřátel, vtrhli do dveří a našli bratry, jak zpívají žalmy Hospodinu. Přiložili jim meče na hrdlo a řekli: „V svatém-li pokoji žíti si přejete, stříbro, jež máte, ihned všecko nám dejte a ušetřte života svého. Neboť dobře to víme, že peníze od krále máte.“

Ale oni se dovolávali Boha za svědka a stále tvrdili, že žádné peníze nemají. Říkali: „Poklad, který hledáte, už je v knížecí pokladně, protože jsme ho nepotřebovali. Nevěříte-li tomu, tady je naše obydlí, hledejte, jak je vám libo, jenom nám neubližujte.“ Ale oni byli tvrdší než skála a hned je nelítostně svázali, po celou noc je různým způsobem mučili a nakonec všechny bez rozdílu ostřím meče zabili. A tak je zběsilost bezbožníků přenesla do nebeského království.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mt 6,19; Lk 12,34.15

Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. * Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce!

I když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má. * Kde je.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého Benedikta a jeho druhy (Jana, Matouše, Izáka a Kristina) k životu v bratrském společenství a v chudobě, která byla zklamáním pro ty, kdo je mučili, jim se však stala cestou k věčné slávě; prosíme tě, veď také nás, ať nezištně sloužíme tobě i bratřím. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky