6. prosinec 2025

Sv. Mikuláše, biskupa
nezávazná památka
(v českobudějovické diecézi: slavnost)

Byl biskupem v Myře v maloasijské Lykii (na dnešním území Turecka). Zemřel kolem poloviny 4. století. Jeho úcta se rychle rozšíříla po celé východní oblasti a od 10. století i na Západě. V roce 1082 byly jeho ostatky přeneseny do italského města Bari.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Hlásej, písni veselá:

Chvála budiž vzdána

Marii, že přijala

vůli svého Pána.

Hlásej, dávné proroctví,

hlásej lidu všemu,

zvěst o Boží pomoci

lidstvu zbloudilému.

Hlásej, zvěsti Janova,

z krajů od Jordánu:

Přímé cesty v srdce svá

připravujte Pánu.

Hlásej, dobo adventní,

Boží výzvu k smíru,

ať v nás lásku rozhojní,

naději a víru.

ŽALMY

1. ant. Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil.

Žalm 105 (104)
Bůh je ve svých slibech věrný
Těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému. (Řím 8,28)
I (1-11)

Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, *

hlásejte mezi národy jeho díla.

Zpívejte mu, hrejte mu, *

vypravujte o všech jeho divech!

honoste se jeho svatým jménem, *

ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!

Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, *

stále hledejte jeho tvář!

Pamatujte na divy, které učinil, *

na jeho zázraky a rozsudky jeho úst,

potomstvo Abraháma, jeho služebníka, *

synové Jakuba, jeho vyvoleného!

Hospodin sám je náš Bůh, *

po celé zemi platí jeho rozhodnutí.

Pamatuje věčně na svoji smlouvu, *

na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,

na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, *

na svou přísahu Izákovi.

Jako závazek to stanovil Jakubovi, *

Izraelovi jako věčnou smlouvu.

Řekl: „Tobě dám kananejskou zemi *

v dědičný úděl.“

Ant. Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil.

2. ant. Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky.

II (12-22)

I když jich bylo počtem málo, *

nemnoho, a byli v zemi přistěhovalci,

putovali od národa k národu, *

z jednoho království k jinému kmeni,

nedopustil, aby je kdo utlačoval *

a kvůli nim trestal krále:

„Nedotýkejte se mých pomazaných, *

neubližujte mým prorokům!“

Přivolal na zemi hlad, *

zbavil je chleba.

Poslal před nimi muže, *

Josef byl prodán za otroka.

Sevřeli pouty jeho nohy, *

do želez jeho hrdlo,

dokud se nesplnil jeho výrok, *

Hospodinovo slovo jej ověřilo.

Král poslal, a osvobodil ho, *

vládce národů ho propustil.

Ustanovil ho pánem svého domu *

a vládcem veškerého svého majetku,

aby vychovával knížata, jak uzná za vhodné, *

a jeho rádce učil moudrosti.

Ant. Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky.

3. ant. Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid.

III (23-45)

Tehdy přišel Izrael do Egypta *

a Jakub se stal hostem v Chámově zemi.

Nadmíru pak rozmnožil svůj národ *

a dal mu větší sílu než jeho protivníkům.

Zvrátil jim srdce, že nenáviděli jeho národ, *

že lstivě jednali s jeho služebníky.

Tehdy poslal Mojžíše, svého služebníka, *

Áróna, jehož si vyvolil.

Dělali mezi nimi jeho divy *

a zázraky v Chámově zemi.

Seslal temnoty, a nastala tma, *

ale oni odpírali jeho slovům.

Proměnil v krev jejich vody *

a zahubil jim ryby.

Jejich země se hemžila žabami, *

vnikly i do komnat jejich králů.

Rozkázal, a přiletěla hejna much, *

komáři byli v celém jejich kraji.

Místo deště dal jim krupobití, *

plameny ohně v jejich zemi.

Potloukl jim révu i fíky, *

polámal stromy na jejich území.

Rozkázal, a přiletěly kobylky *

a sarančat nespočetné spousty.

Zhltaly všechnu zeleň v jejich zemi, *

zhltaly jim plodiny obilí.

Pobil všechny prvorozené v jejich zemi, *

prvotiny veškeré jejich mužné síly.

Potom své vyvedl se stříbrem a zlatem, *

nebylo nemocných v jejich kmenech.

Egypťané se radovali, že odcházejí, *

neboť hrůza z nich padla na ně.

Rozestřel oblak, aby je chránil, *

oheň, aby svítil v noci.

Projevili žádost, i poslal jim křepelky *

a sytil je chlebem z nebe.

Rozrazil skálu, a vytryskla voda, *

valila se pouští jak řeka.

Neboť pamatoval na své svaté slovo, *

které dal Abrahámovi, svému služebníku.

V radosti vyvedl svůj národ, *

s jásotem své vyvolené.

Dal jim pohanské země, *

zmocnili se majetku národů,

aby zachovávali jeho zákony *

a dbali jeho nařízení.

Ant. Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid.

Hospodin oznámil své slovo Jakubovi,

své zákony a přikázání Izraeli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

21,6-12

Strážce ohlašuje pád Babylóna

Tak mi řekl Pán:

„Jdi, postav hlídku,

a co uvidí, ať ohlásí!

Uvidí-li vůz, spřežení koní,

jezdce na oslech a jezdce na velbloudech,

ať bedlivě pozoruje napjatým zrakem!“

Hlídka zavolala:

„Na stráži stojím, Pane,

ustavičně ve dne,

na své hlídce

stojím celé noci.

Hle, blíží se zástup mužů,

jedou po dvou!“

Ozývá se (hlas) a říká:

„Padl Babylón, padl

a všechny modly jeho bůžků

jsou na zemi v troskách!“

Můj (lide) pošlapaný, rozdrcený (jako) na mlatě!

Co jsem slyšel od Hospodina zástupů, od Boha Izraele, to jsem vám sdělil.

Výrok o Dumě:

Ze Seiru na mě volají:

„Strážce, kolik zbývá z noci?

Strážce, kolik zbývá z noci?“

Strážce řekl:

„Přichází jitro, ale také noc;

chcete-li se ptát, ptejte se,

vraťte se, přijďte!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 18,2.4.5

Anděl zavolal mocným hlasem: „Padl, padl ten veliký Babylón!“ Pak jsem uslyšel ještě jiný hlas z nebe: * Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších.

Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh si připomenul jeho zločiny. * Vyjděte.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tract. 123,5: CCL 36,678-680)

Tíhu smrti nechť přemáhá síla lásky

Pán se ptá na to, co předem věděl. Ptá se, nikoli jednou, ale i podruhé a do třetice, zda ho Petr miluje. Stejněkrát slyší od Petra, že ho miluje, a stejněkrát Petrovi svěřuje, aby pásl jeho ovce.

Po trojím zapření přichází trojí vyznání, aby jazyk nesloužil lásce méně než strachu a aby se nezdálo, že hrozba smrti vyvolá více slov než skutečnost života. Zatímco strach se projevil zapřením pastýře, úkolem lásky by měla být péče o jeho stádo.

Ti, kdo pasou Kristovy ovečky v takovém duchu, jako by patřily jim, a ne Kristu, přesvědčivě ukazují, že nemilují Krista, ale sebe.

Ona opakovaně vštěpovaná slova Kristova probouzejí k bdělosti vůči těm, na něž si stěžuje apoštol: Všichni jdou za svým prospěchem, ne za tím, co je Kristovo.

Vždyť co znamená ono: Miluješ mě? Pas moje ovce! Je to, jako by bylo řečeno: Jestliže mě miluješ, nemysli na svou vlastní pastvu, ale na mé ovce. Pas je a nezapomínej, že patří mně, a ne tobě. Snaž se, aby byly mou slávou, nikoli tvou, mým vlastnictvím, nikoli tvým, mým bohatstvím, nikoli tvým. A nezařazuj se mezi ty, kteří přispívají k nebezpečnosti doby svou sebeláskou a vším ostatním, co s tímto pramenem zla souvisí.

Kristovi pastýři ať jsou tedy nesobečtí a pasou ovce ne jako svůj, ale Kristův majetek.

Především však se musí každý pastýř Kristova stáda vyvarovat, aby nešel za vlastním prospěchem místo za tím, co si přeje Ježíš Kristus; a nikdo nesmí těch, za které Kristus prolil svou krev, zneužívat k uskutečnění vlastních cílů.

Kristova láska se musí v pastýři jeho ovcí rozhořet takovým duchovním žárem, že přemůže i přirozený strach před smrtí, který nás naplňuje, i když chceme žít s Kristem.

Ať je však tíha smrti jakákoli, musí ji přemoci síla lásky. Vždyť milujeme toho, který je náš život, a přesto neváhal za nás zemřít.

Kdyby tíha smrti neexistovala a smrt byla lehká, sláva mučedníků by nebyla nijak veliká. Jestliže si však dobrý Pastýř, který položil za své ovce vlastní život, z těchto ovcí vybral tolik mučednických svědků, tím spíš se mají až na smrt bít za pravdu a do krve bojovat proti hříchu ti, kterým Kristus svěřil své ovce, aby jim byli pastýři, učiteli a vůdci.

Kristus dal zajisté svou smrtí příklad. Kdo by nenahlédl, že především pastýři mají následovat tohoto Pastýře, jestliže ho následovalo i tolik oveček? Ostatně i sami pastýři jsou ovcemi jediného Pastýře jediného stáda. Neboť všechny nás přijal za své ovce a za všechny trpěl a dokonce se sám stal ovcí, aby se mohl za všechny obětovat.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Petr 5,2.3.4

Paste Boží stádce vám svěřené * Buďte svému stádci vzorem.

Až se objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy. * Buďte.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, dárce všeho dobra, vyslyš naše pokorné prosby a na přímluvu svatého biskupa Mikuláše stůj při nás v každém nebezpečí a veď nás bezpečnou cestou ke spáse. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky