3. červen 2025

Sv. Karla Lwangy a druhů, mučedníků
památka

Spolu s dalšími dvanácti mladými křesťany byl zaživa upálen 3. VI. 1886 a dalších devět bylo umučeno různým způsobem v době od 26. V. 1886 do 27. I. 1887. Tito prvomučedníci černé Afriky přijali křest od prvních misionářů z kongregace Bílých otců, kteří přišli do Ugandy v roce 1879. Stali se obětí krutého pronásledování za krále Mwangy a za svaté byli prohlášeni roku 1964.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Vladaři věčný, nejvyšší,

Vykupitel svých věrných jsi,

smrt umírá v tvém vítězství,

teď milost tvá se mocně skví.

Ty po Otcově pravici

usedáš na trůn zářící

a přejímáš moc nad všemi

jež nemá původ na zemi.

Ať trojí říše tvorů tvých

jak nebeských, tak pozemských,

tak temná říše pekelná

před tebou sklání kolena.

Andělé trnou v úžase,

co s lidským rodem stává se:

hřeší člověk, smývá člověk,

vládne Slovo – Bohočlověk.

Buď, Kriste, naší radostí,

co čeká nás v tvé věčnosti,

ty, který řídíš světa říš,

nám nejvíc blaha přinášíš.

Až zaskvěješ se v onen den

v oblaku Soudce plamenném,

smaž dluhy nezaplacené

a vrať nám věnce ztracené.

Buď sláva tobě, Ježíši,

jenž vznášíš se už ve výši,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

Nebo:

Denně v tom pozdviženém čase

Pán přicházel a mizel zase

jak vlny vůní z jarních lích,

jak stíny oblaků, jež plynou,

jak deště v máji nad krajinou,

jak příboj nocí měsíčních.

Vedl je, učil po šest neděl.

Když se jim všecek vypověděl

v odpečetěných tajemstvích,

za město vyvedl své stádce.

Dal požehnání jim i matce

a potom – k nebi ruce zdvih.

A pak – ó, blesk, ó, oslnění!

To hudba hřmí, to zpívá hřmění,

to zem se bortí v základech?

Nelze vám, syna mého děti,

na jeho krásu pohleděti,

před níž i nebe tají dech!

ŽALMY

1. ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním. Aleluja.

Žalm 68 (67)
Bůh přichází jako vítěz
Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4,8)
I (2-11)

Bůh povstává, jeho nepřátelé se rozptylují, *

ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním,

tratí se, jako se rozplývá dým †

jako taje vosk před ohněm, *

tak hříšníci hynou před Bohem.

Spravedliví se však radují, jásají před Bohem *

a veselí se v radosti.

Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, *

upravte cestu tomu, kdo jezdí na oblacích,

jeho jméno je Hospodin, *

jásejte před ním!

Otec sirotků, ochránce vdov *

je Bůh ve svém svatém příbytku.

Bůh zjednává opuštěným domov, †

vězně vyvádí k šťastnému životu, *

jen buřiči bydlí ve vyprahlé zemi.

Bože, když jsi vycházel před svým národem, *

když jsi kráčel na poušti,

země se třásla, také nebesa vydávala vláhu před Bohem, *

chvěl se Sinaj před Bohem, Bohem Izraele.

Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, *

vzkřísils je, když zemdlelo.

Usadilo se v něm tvoje stádce, *

ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!

Ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním. Aleluja.

2. ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti. Aleluja.

II (12-24)

Pán pronáší výrok, *

mnoho poslů šíří radostné zvěsti:

„Králové s vojsky prchají, prchají; *

i ženy si doma rozdělují kořist.

Zatímco jste si hověli u ovčích ohrad, †

zaskvěla se křídla holubice stříbrem, *

její perutě plavým zlatem.

Když tam Všemohoucí rozháněl krále, *

padali jako sníh na Salmonu!“

Hory bašanské jsou hory vysoké, *

hory bašanské jsou hory strmé.

Proč vy, strmé hory, tak žárlivě hledíte †

na horu, kde si Bůh vyvolil sídlo, *

na horu, kde bude Hospodin navždy sídlit?

Bůh má bezpočtu svých vozů, tisíce tisíců: *

ze Sinaje Pán přichází do svatyně.

Vystoupils do výšin, zajatce zajals, †

vzal sis lidi jako dar, *

i ty, kteří nechtějí bydlit u Hospodina, Boha.

Ať je Pán žehnán každý den, *

nosí naše břemena, Bůh, naše spása.

Náš Bůh je Bohem spásy, *

Hospodin, Bůh, dává uniknout smrti.

Vskutku Bůh rozbíjí hlavy svých nepřátel, *

vlasaté temeno toho, kdo si libuje ve zlých skutcích.

Pán pravil: „Přivedu ti je z Bašanu, *

dovléknu ti je z hlubin moře,

abys v krvi smočil svou nohu, *

aby jazyk tvých psů měl z nepřátel svůj podíl.“

Ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti. Aleluja.

3. ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána. Aleluja.

III (25-36)

Objevuje se tvůj průvod, Bože, *

průvod mého Boha, mého krále, směřující do svatyně.

Vpředu kráčejí zpěváci, vzadu harfeníci, *

uprostřed dívky bijí do bubínků.

„Ve sborech velebte Boha, *

Hospodina, vy, kteří pocházíte z Izraele!“

Tu si před nimi vykračuje Benjamín, věkem nejmladší, †

judská knížata se svými zástupy, *

knížata Zabulóna, knížata Neftaliho.

Ukaž, Bože, svou moc, *

tu moc, Bože, kterou na nás vykonáváš!

Ať pro tvůj chrám v Jeruzalémě *

přinášejí králové dary!

Pokárej netvora v rákosí, *

ty, kteří jsou mezi národy jako houf býků uprostřed telátek;

nechť se ti koří s pruty stříbra, *

rozmetej národy, které rády válčí!

Ať se dostaví velmoži z Egypta, *

ať Etiopie vztáhne k Bohu svou ruku!

Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána, *

který jezdí po nebesích, po odvěkém nebi!

Hle, ozývá se jeho hlas, hlas mocný: *

„Uznejte Boží moc!“

Nad Izraelem se zjevuje jeho vznešenost, *

jeho moc v oblacích.

Bázeň budí Bůh ze své svatyně, Bůh Izraelův, †

on dává sílu a statečnost svému lidu. *

Bůh buď veleben!

Ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána. Aleluja.

Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja,

Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

4,11-21

Bůh je láska

Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm, a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.

V tom záleží vyvrcholení lásky v nás, že s radostnou důvěrou očekáváme den soudu, protože jaký je Kristus, takoví jsme i my zde na světě. Strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání; strach (počítá) s trestem, a kdo má strach, není v lásce přiveden k dokonalosti.

My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás. Říká-li kdo: „Miluji Boha“, ale (přitom) nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A on nám dal toto přikázání: aby ten, kdo miluje Boha, miloval i svého bratra.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Jan 4,10.16; srov. Iz 63,8.9

Bůh si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. * My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám, aleluja.

Pán se nám stal Spasitelem; ve své lásce nás sám vysvobodil. * My, kteří.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilie svatého papeže Pavla VI. při svatořečení ugandských mučedníků

(AAS 56 [1964],905-906)

Sláva mučedníků – znamení obrody

Tito afričtí mučedníci zaplňují novou stránku v martyrologiu, seznamu těch, kdo mučednictvím dobyli vítězství. Novou stránku, říkáme, na níž jsou zaznamenány události velmi truchlivé a přitom velkolepé; jistě si zaslouží, aby byla připojena k těm slavným zprávám ze staré Afriky, o nichž jsme se jako malověrní lidé dneška domnívali, že už nikdy nebudou mít tak slavné pokračování.

Kdo by mohl kdy tušit, že například k vzrušujícím zprávám o mučednících ze Skilly, z Kartága, o mučednících „bílé masy“ z Utiky, o nichž se zmiňuje Augustin a Prudentius, o mučednících egyptských, které tak chválí ve svých spisech svatý Jan Zlatoústý, a o mučednících za pronásledování vandalského – že k nim v naší době přibudou zprávy o skutcích neméně statečných a neméně slavných?

Kdo by mohl kdy předvídat, že k slavným africkým svatým mučedníkům a vyznavačům, známým z dějin, jako je Cyprián, Felicita a Perpetua a především Augustin, jednou přidružíme Karla Lwangu a Matěje Mulumbu Kalembu, jejichž jména jsou nám tak drahá, a jejich dvacet společníků? A je třeba se zmínit také o těch ostatních, kteří patřili k církvi anglikánské a pro Kristovo jméno rovněž byli zabiti.

Tito afričtí mučedníci znamenají nepochybně začátek nového věku. Ale ať se naše mysl neupíná na pronásledování a náboženské konflikty, nýbrž raději na křesťanskou i občanskou obrodu! Neboť Afrika, skropená krví těchto mučedníků, prvních v tomto novém věku (a kéž dá Bůh, aby byli i poslední, vždyť oběť jejich života je tak veliká a drahocenná!), tato Afrika prožívá obrodu ke svobodě a k nezávislosti.

Poprava těchto mučedníků je zločin tak neslýchaný a přitom tak příznačný, že dává dostatečně jasně najevo, podle jakých morálních zásad se má utvářet nový lid, aby vznikala nová duchovní tradice a mohla se předávat dalším generacím. Symbolicky to vyjadřuje a požaduje přechod od primitivního a hrubého způsobu života, v němž sice nechyběly ani vynikající lidské hodnoty, ale který byl poskvrněný a neduživý a sám sebe držel v otroctví, ke kultuře, která vyžaduje vznešenější projevy lidského ducha a vyšší formy společenského života.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i Kristus, jak zápasíme o víru a bojujeme duchovní boj. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista! Aleluja.

Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. * Jaká sláva.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tvým působením se krev mučedníků stává semenem nových křesťanů; prosíme tě, dej, ať pole tvé církve, zavlažené krví svatého Karla a jeho druhů, přináší bohatou úrodu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky