17. červenec 2025

Bl. Česlava a sv. Hyacinta, kněží
nezávazná památka

Oba pocházeli z Polska. Když doprovázeli krakovského biskupa do Říma (1220), setkali se tam se sv. Dominikem a vstoupili do jeho řádu. Řádová kapitula rozhodla (1221), aby se vrátili do Polska a šířili novou řeholi ve své vlasti a v okolních zemích.
Česlav se narodil kolem roku 1180 ve Slezsku a vyrostl v Krakově. Po vysvěcení na kněze se brzy stal kanovníkem v Sandoměři. Když se vracel, už jako dominikán, z Říma do vlasti, zastavil se v Praze (1222) a založil tam první dominikánský konvent při kostele sv. Petra „Na Poříčí“. Po návratu do Polska založil konvent ve Vratislavi a stal se tam převorem. Podílel se na založení polské řádové provincie (do níž až do roku 1301 patřily i české země) a v letech 1232-1236 byl druhým polským provinciálem. Zemřel 15. VII. 1242 ve Vratislavi a tam je též pohřben. V roce 1713 byl prohlášen za blahoslaveného.
Hyacint se původně jmenoval Jacko (Jakub), jeho druhé jméno se objevuje až ve 14. století. Narodil se roku 1183 na zámku Lance nad městem Kamienem. Stal se knězem a kanovníkem v Krakově. Na cestě z Říma do vlasti ho kromě bl. Česlava doprovázeli další dva dominikáni: Němec Heřman, který zůstal jako převor v prvním zaalpském dominikánském klášteře v Korutanech, a Moravan Jindřich, který se stal převorem kláštera v Olomouci. Po návratu do Krakova tam založil klášter při kostele Nejsvětější Trojice. Později odešel zakládat nové klášterní domy v Prusku a Pomořanech (v Gdaňsku), čtyři roky strávil v Kyjevě a odtud podnikal misijní cesty do okolí. Zemřel v Krakově 15. VIII. 1257 a byl pohřben v klášterním kostele. V roce 1597 byl prohlášen za svatého.

Nešpory

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Slunce, jež zvolna zapadá,

loučí se s moři, horami

i s poli a jim nechává

slib zítřejšího svítání.

Nad důmyslem tvým, Tvůrce náš,

lidský duch jat je údivem,

vždyť světu zákon ukládáš,

jak střídat se má noc i den.

Když ponenáhlu opřádá

celou zem hustá příze tmy,

ruch denních prací ustává

a vrací se klid toužebný.

Nadějí pevnou, vírou svou

nás blaží tvého Slova jas,

ono je slávou Otcovou

od věků po veškerý čas.

Toť Slunce, jehož blahý svit

od věků plá a nehasne,

zem zalita jím touží být,

jím skví se nebe přešťastné.

Dej, ať jsme jednou světlem tím,

náš Otče, věčně blaženi,

ať Synu s Duchem vznešeným

i tobě nová píseň zní. Amen.

ŽALMY

1. ant. Tvoji svatí, Bože, ať radostně jásají v branách tvého příbytku.

Žalm 132 (131)
Boží přislíbení Davidovu domu
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1,32)
I (1-10)

Pamatuj, Hospodine, na Davida, *

na veškerou jeho starostlivost,

jak přísahal Hospodinu, *

sliboval Mocnému Jakubovu:

„Nevkročím do svého obytného domu, *

nevstoupím na své připravené lůžko,

nepopřeji spánku svým očím, *

svým víčkům odpočinku,

dokud nenaleznu místo pro Hospodina, *

příbytek Mocnému Jakubovu.“

Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě, *

nalezli jsme ji na polích Jaaru.

Vejděme do jeho příbytku, *

klaňme se u podnože jeho nohou.

Vstaň, Hospodine, vejdi na místo svého odpočinku *

ty i tvá vznešená archa!

Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost *

a tvoji zbožní ať se jásotem rozjásají!

Pro Davida, svého služebníka, *

neodmítej tvář svého pomazaného!

Ant. Tvoji svatí, Bože, ať radostně jásají v branách tvého příbytku.

2. ant. Hospodin si vyvolil Sión za své sídlo.

II (11-18)

Přísahal Hospodin Davidovi *

s věrností, kterou neporuší:

„Potomka z tvého rodu *

dosadím na tvůj trůn.

Budou-li tvoji synové dbát na mou smlouvu, *

na mé příkazy, kterým je naučím,

též jejich synové navěky *

budou sedět na tvém trůně!“

Neboť Hospodin si vyvolil Sión, *

přál si ho mít za své sídlo:

„To je můj příbytek navěky, *

zde budu sídlit, ten jsem si zvolil.

Jeho pokrmy štědře požehnám, *

jeho chudé nasytím chlebem.

Jeho kněze obléknu v spásu, *

jeho zbožní se jásotem rozjásají.

Zde dám vyrašit rohu Davidovu, *

rozžehnu svítilnu svému pomazanému.

Jeho nepřátele obléknu v hanbu, *

ale na něm zazáří má koruna.“

Ant. Hospodin si vyvolil Sión za své sídlo.

3. ant. Bůh mu dal moc a čest i královskou vládu; budou mu sloužit všechny národy.

Kantikum
Boží soud

Zj 11,17-18; 12,10b-12a

Děkujeme ti, Pane, Bože vševládný, *

který jsi a který jsi byl,

žes převzal svou velikou moc *

a ujal ses vlády.

Pohané se rozzuřili, *

ale tu přišel tvůj hněv a čas soudit mrtvé:

dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím *

a těm, kdo se tě bojí, malým i velkým;

a zahubit ty, *

kdo hubili zemi.

Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu *

a panování jeho Pomazanému,

neboť byl svržen žalobník našich bratří, *

který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v noci.

Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví *

a slovem svého svědectví,

protože nemilovali svůj život natolik, *

že by se zalekli smrti.

Proto se veselte, nebesa *

a vy, kteří v nich přebýváte!

Ant. Bůh mu dal moc a čest i královskou vládu; budou mu sloužit všechny národy.

KRÁTKÉ ČTENÍ

1 Petr 3,8-9

Buďte všichni jednomyslní, plní zájmu o druhého, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní. Neodplácejte zlo zlem, nadávku nadávkou, ale spíše naopak: přejte dobré. Vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Hospodin pomáhá svému lidu, * živí nás jadrnou pšenicí. Hospodin.

Medem ze skály nás sytí, * živí nás jadrnou pšenicí. Sláva Otci. Hospodin.

KANTIKUM PANNY MARIE

Antifona ke kantiku Panny Marie: Bůh sesadil mocné z trůnu a ponížené povýšil.

PROSBY

Se zbožnou myslí prosme Krista, pastýře, pomocníka a těšitele svého lidu, a volejme:

Pane, naše útočiště, vyslyš nás.

Požehnaný jsi, Pane, že jsi nás povolal do své svaté církve,

nedopusť, abychom se od ní odloučili.

Tys svěřil našemu papeži N starost o všechny církevní obce,

uděl mu pevnou víru, živou naději a horlivou lásku.

Dej hříšníkům milost obrácení, těm, kdo klesli, sílu k polepšení,

a všem ducha pokání a spásu.

Tys žil ve vyhnanství,

pamatuj na ty, kdo žijí daleko od rodiny a vlasti.

Všem zemřelým, kteří v tebe doufali,

uděl věčný mír.

Otče náš.

MODLITBA

Bože, ty sis vyvolil kněze Česlava a Hyacinta, vynikající čistotou a horlivostí, a poslals je, aby upevňovali víru v různých zemích; na jejich přímluvu posiluj ve víře i nás, abychom přišli k tobě, jedinému původci a dárci věčné spásy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky