17. září 2025

Sv. Kornélia, papeže, a Cypriána, biskupa, mučedníků
nezávazná památka
(jen v Čechách)

Kornélius byl původem Říman a žil v 1. polovině 3. století. Po smrti papeže Fabiána (250) se stal jeho nástupcem, ale až v roce 251, protože císař Decius se rozhodl definitivně zlikvidovat křesťanství, a proto zakázal volbu nového římského biskupa. Věřící však začali sami v zástupech přicházet na úřady a hlásili, že jsou křesťané; pro velké množství obviněných musely pak být ukládány menší tresty. Ale bylo dost i těch, kdo v té době zapřeli svou víru. Při jejich návratu do církve hájili papežové zásadu, že po vykonaném pokání mohou být znovu přijati. Učený římský kněz Novacián neuznával možnost kajícího návratu a dal se od svých stoupenců zvolit za protipapeže (251). Na římské synodě pak byli téhož roku novaciáni odsouzeni jako bludaři a rozkolníci. Kornélius byl po roce zatčen a vypovězen z Říma. Zemřel v červnu 253 v místech, kde je dnešní Civitavecchia. Koncem 3. století byly jeho ostatky přeneseny do Kalistových katakomb; dnes jsou uloženy v kostele Panny Marie v římské čtvrti Trastevere.
Cyprián se narodil kolem roku 210 v severoafrické pohanské rodině. Věnoval se řečnictví, po přijetí křesťanství (246) se stal knězem (248) a od roku 249 byl biskupem v Kartágu (v dnešním Tunisku). Podporoval papeže Kornélia v boji proti novaciánům a posiloval jeho autoritu mezi ostatními biskupy. Ve svých spisech pojednával nejčastěji o církvi a její jednotě a povzbuzoval pronásledované křesťany k statečnosti. Když severní Afriku sužovaly loupeživé nájezdy barbarských kmenů a morová nákaza, organizoval duchovní i hmotnou pomoc. Po roce 255 nechtěl uznávat platnost křtu uděleného od heretiků, a proto došlo mezi ním a papežem Štěpánem k určitému napětí. Dříve než došlo k vyřešení sporu, byl za pronásledování 14. IX. 258 v Kartágu sťat. Jeho ostatky dal Karel Veliký převézt do opatství Compiégne v Lyonu ve Francii. Jejich památka se slavila už od počátku společně; u nás (v Čechách) se kvůli svátku sv. Ludmily překládá z 16. IX. na dnešní den.

Nešpory

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Nejvyšší a mocný, dobrý Pane,

tobě ať zní chvála, čest a dík.

Přísluší jen tobě, jehož jméno

člověk není hoden vyslovit.

Ať tě, Pane, chválí všechna díla,

zvláště bratr slunce ve výši,

on je dárce života i světla,

je tvůj obraz, Bože Nejvyšší.

Ať tě, Pane, chválí sestra luna,

všechny jasné hvězdy na nebi,

ať tě chválí svěží bratr vánek,

mraky, vzduch a každé podnebí.

Ať tě, Pane, chválí sestra voda,

čistá, sloužící a pokorná,

ať tě chválí jasný bratr oheň,

jehož moci obává se tma.

Ať tě chválí sestra matka země,

rodí pro nás trávu, plod i květ,

ať tě chválí trpící a tiší,

kteří s láskou umí odpouštět.

Ať tě chválí sestřička smrt těla,

které neunikne žádný tvor,

běda těm, kdo zemřou v těžkém hříchu,

šťastní, kdo v tvé vůli mají vzor.

Nejvyššímu, všemocnému Pánu

vzdejte čest a chválu veškerou,

dobrořečte s díky jeho jménu,

služte jemu s velkou pokorou.

Nebo:

Vyhasni oči mé: vidím tě zas,

vezmi mým uším sluch: slyším tvůj hlas,

i bez nohou se mohu k tobě brát

a bez úst ještě tobě přísahat.

Urvi mi paže, přec tě uchopím

svým srdcem tak, jako bych ruce měl,

zastav mé srdce, mozek bude tlouci,

a kdybys mi jej spálit chtěl,

pak ponesu tě na své krvi vroucí.

ŽALMY

1. ant. Podivuhodná je pro mě tvá znalost, Hospodine.

Žalm 139 (138), 1-18.23-24
Boží vševědoucnost
Kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? (Řím 11,34)
I (1-12)

Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, *

ty víš, když sedám i když vstávám.

Poznáváš mé myšlenky již zdálky; †

ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, *

všímáš si všech mých cest.

Slovo ještě nemám na jazyku: *

hle, už je znáš, Hospodine, celé.

Obklopuješ mě zezadu i zpředu *

a kladeš na mě svou dlaň.

Podivuhodná je pro mě tvá znalost, *

vznešená a nepochopitelná.

Kam se mohu uchýlit před tvým duchem, *

kam až utéci před tvou tváří?

I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam, *

i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi!

I kdybych si připjal křídla jitřenky *

a spočinul na nejzazším moři,

i tam mě povede tvá ruka *

a uchopí mě tvá pravice.

I kdybych řekl: „Aspoň temnota mě skryje *

a noc mě obklopí místo světla“,

ani tma ti nebude tmavá, †

noc jako den se rozjasní, *

temno je pro tebe tak jako světlo.

Ant. Podivuhodná je pro mě tvá znalost, Hospodine.

2. ant. Hospodin zkoumá lidské srdce, aby odplatil každému podle jeho skutků.

II (13-18.23-24)

Tys přece stvořil mé ledví, *

utkal jsi mě v lůně mé matky.

Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, *

úžasná jsou tvoje díla.

Dokonale znáš mou duši, *

má podstata ti nezůstala utajena,

když jsem byl tvořen v skrytu, *

spřádán v hlubinách země.

Tvé oči viděly mé skutky †

a v tvé knize jsou zapsány všechny; *

dny byly stanoveny dříve, než jediný z nich nastal.

Jak nedostupné jsou pro mě tvé úradky, Bože, *

jak nesmírné je jejich množství!

Kdybych je měl sečíst – je jich více než písku, *

dojdu-li na konec, pořád jsem u tebe.

Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, *

zkoušej mě a poznej mé smýšlení!

Pohleď, zda jdu cestou špatnou, *

a veď mě cestou odvěkou!

Ant. Hospodin zkoumá lidské srdce, aby odplatil každému podle jeho skutků.

3. ant. V něm bylo stvořeno všechno a všechno v něm trvá.

Kantikum
Kristus je dříve zrozený než celé tvorstvo a prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých

Srov. Kol 1,12-20

Radostně (děkujme) Bohu Otci, *

že (nás) uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle.

On nás totiž vytrhl z moci temnosti *

a převedl do království svého milovaného Syna.

V něm máme vykoupení *

a odpuštění hříchů.

On je (věrný) obraz neviditelného Boha, *

dříve zrozený než celé tvorstvo.

V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, *

(svět) viditelný i neviditelný:

ať jsou to (andělé) při trůnu, ať jsou to panstva, †

ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. *

Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho.

(Kristus) je dříve než všechno (ostatní) *

a všechno trvá v něm.

A on je hlava těla, *

to je církve:

on je počátek, †

prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. *

Tak má ve všem prvenství.

(Bůh totiž) rozhodl, *

aby se v něm usídlila veškerá plnost (dokonalosti),

a že skrze něho usmíří se sebou všecko (tvorstvo) †

jak na nebi, tak na zemi *

tím, že jeho krví (prolitou) na kříži zjedná pokoj.

Ant. V něm bylo stvořeno všechno a všechno v něm trvá.

KRÁTKÉ ČTENÍ

1 Jan 2,3-6

Podle toho víme, že jsme poznali Krista, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slova zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Podle toho můžeme poznat, že jsme v Kristu. Kdo tvrdí, že v něm zůstává, má se i sám chovat tak, jak se choval on.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Bože, opatruj mě jako zřítelnici oka, * do stínu svých perutí mě ukryj. Bože.

Popřej mi sluchu, slyš mé volání, * do stínu svých perutí mě ukryj. Sláva Otci. Bože.

KANTIKUM PANNY MARIE

Antifona ke kantiku Panny Marie: Církvi Kristova, naše matko, krev mučedníků je tvou slávou.

PROSBY

Dobrota věčného Otce k jeho lidu sahá až do oblak. Proto k němu volejme s radostí v srdci:

Bože, ať se veselí všichni, kdo v tebe doufají.

Bože, tys neposlal svého Syna svět soudit, ale aby byl svět skrze něj spasen,

dej, ať nám jeho smrt na kříži přinese hojný užitek.

Podle tvé vůle jsou kněží služebníky Kristovými a rozdavateli tvých tajemství,

dej jim věrnost, moudrost a lásku.

Dej těm, kteří se ti zcela zasvětili pro nebeské království,

aby zůstali věrní tvému volání a následovali tvého Syna.

Tys na počátku stvořil člověka jako muže a ženu, a tak jsi položil základ rodinného života,

uchovej všechny rodiny v upřímné lásce.

Kristova oběť zničila všechen hřích,

odpusť proto všem zemřelým jejich viny.

Otče náš.

MODLITBA

Bože, tys dal svému lidu horlivé pastýře a statečné mučedníky Kornélia a Cypriána; na jejich přímluvu posiluj naši vytrvalost ve víře a veď nás, abychom horlivě usilovali o jednotu církve. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky