Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.
Nemoci těla zažeň dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.
Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.
A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.
ŽALMY
1. ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Hospodine, mé srdce se nevypíná, *
nevyvyšují se mé oči,
neženu se za velikými věcmi *
pro mě nedostižnými.
Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši †
jako dítě na matčině klíně; *
jako dítě, tak je má duše ve mně.
Doufej, Izraeli, v Hospodina *
nyní i navěky.
Ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
2. ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.
Pamatuj, Hospodine, na Davida, *
na veškerou jeho starostlivost,
jak přísahal Hospodinu, *
sliboval Mocnému Jakubovu:
„Nevkročím do svého obytného domu, *
nevstoupím na své připravené lůžko,
nepopřeji spánku svým očím, *
svým víčkům odpočinku,
dokud nenaleznu místo pro Hospodina, *
příbytek Mocnému Jakubovu.“
Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě, *
nalezli jsme ji na polích Jaaru.
Vejděme do jeho příbytku, *
klaňme se u podnože jeho nohou.
Vstaň, Hospodine, vejdi na místo svého odpočinku *
ty i tvá vznešená archa!
Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost *
a tvoji zbožní ať se jásotem rozjásají!
Pro Davida, svého služebníka, *
neodmítej tvář svého pomazaného!
Ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.
3. ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.
Přísahal Hospodin Davidovi *
s věrností, kterou neporuší:
„Potomka z tvého rodu *
dosadím na tvůj trůn.
Budou-li tvoji synové dbát na mou smlouvu, *
na mé příkazy, kterým je naučím,
též jejich synové navěky *
budou sedět na tvém trůně!“
Neboť Hospodin si vyvolil Sión, *
přál si ho mít za své sídlo:
„To je můj příbytek navěky, *
zde budu sídlit, ten jsem si zvolil.
Jeho pokrmy štědře požehnám, *
jeho chudé nasytím chlebem.
Jeho kněze obléknu v spásu, *
jeho zbožní se jásotem rozjásají.
Zde dám vyrašit rohu Davidovu, *
rozžehnu svítilnu svému pomazanému.
Jeho nepřátele obléknu v hanbu, *
ale na něm zazáří má koruna.“
Ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.
Pojďte, pozorujte Boží skutky,
které učinil k úžasu země.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
12,14 – 13,13
Apoštolova návštěva má přinést duchovní prospěch
(Bratři!) Jsem připraven, že k vám přijdu. Už to bude potřetí. (Ani tentokrát) vám nebudu na obtíž. Nechci váš majetek, chci vás! Nemají přece shromažďovat majetek děti rodičům, ale rodiče dětem. A já s největší ochotou vynaložím všechno, ano i sám sebe vyčerpám pro vaše duše. Tak velice vás mám rád. (Zasloužím si tedy,) abyste vy měli mě rádi méně?
Ale budiž! Já sám jsem vám na obtíž nepřipadl. Ale jsem prý chytrák a lapil jsem vás lstí: vykořisťoval jsem vás pomocí někoho z těch, které jsem k vám poslal? Vybídl jsem Tita a s ním jsem poslal ještě jednoho bratra. Vykořisťoval vás snad Titus? Copak jsme se oba nechovali úplně stejně? Copak jsme (nejednali) podle stejných zásad?
Dlouho si už asi myslíte, že se před vámi chceme obhajovat. (Ne!) Mluvíme před Bohem spojeni s Kristem. Všecko to má sloužit, milovaní, k vašemu duchovnímu prospěchu. Jednu obavu mám! Až k vám přijdu, abych vás nenalezl v tom stavu, v jakém bych nechtěl, a vy abyste neshledali, že já jsem vůči vám takový, jakého si mě nepřejete. (To by se stalo,) kdyby se ukázal svár, žárlivost, hněvy, nevraživosti, pomluvy, donašečství, nadutosti, bouření. (Bojím se,) aby mě můj Bůh, až přijdu, zase u vás nepokořil a já abych nemusel naříkat nad mnohými, kteří se už dříve provinili, ale nedali se na pokání (a nelitovali, že hřešili) nečistotou, smilstvím a prostopášností.
To k vám jdu už potřetí. ‚Ústy dvou nebo tří svědků bude dokázána každá záležitost!‘ Řekl jsem už a říkám zase – když jsem totiž byl u vás podruhé a když jsem teď nepřítomen – už předem těm, kdo se v minulosti prohřešili, i všem ostatním: až zase přijdu, nikoho nebudu šetřit. Vždyť si žádáte důkaz, že mými ústy mluví Kristus; a ten na vás není slabý, ale má vůči vám síly dost. Byl sice ukřižován jako slabý člověk, ale z Boží moci je živ. I my jsme s ním slabí, ale přesto budeme mít dostatek síly, kterou nám na vás dal Bůh.
Zkoušejte sami sebe, zdali jste ve víře, sami sebe zkoumejte! Copak nepoznáváte sami na sobě, že Ježíš Kristus je ve vás? – leda že jste se snad neosvědčili. Ale mám naději, že poznáte, že my neosvědčení nejsme. Modlíme se však k Bohu, abyste nedělali nic špatného. (Toužíme,) ne aby se ukázalo, jak jsme osvědčení, ale abyste vy konali dobro, (i když se pak ukáže,) že my jsme neosvědčení. Vždyť nic nedokážeme proti pravdě, ale jen pro pravdu. A tak máme radost z toho, když my jsme slabí, jen když vy jste silní. Za to se i modlíme, aby u vás bylo zase všecko uvedeno do pořádku. Proto píšu tohle z dálky, abych při svém příchodu nemusel přísně použít své moci, kterou mi Pán dal na budování, ne na ničení.
Nakonec, bratři: žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupni napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh, (dárce) lásky a pokoje, bude s vámi.
Pozdravujte se navzájem svatým políbením. Pozdravují vás všichni věřící.
Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Svatého Ducha s vámi se všemi!
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
2 Kor 13,11; Flp 4,7
Žijte radostně, zdokonalujte se, žijte v pokoji. * Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi.
Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. * Bůh.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů svatého kněze Petra Juliána Eymarda
(La Présence réelle, vol. I, Paris 1950, pp. 270-271.307-308)
Eucharistie: svátost života
Eucharistie je životem všech národů, eucharistie jim dává sám počátek a zdroj života. Všichni se bez jakýchkoli překážek spočívajících v národním původu nebo v jazyce mohou scházet ke slavení posvátných bohoslužeb církve. Eucharistie je zasvěcuje do zákona života, ba přímo lásky, jejímž je tato svátost zřídlem. Působí totiž tak, že vytváří mezi křesťany společné pouto, jakési příbuzenství křesťanů. Všichni jedí týž chléb, všichni jsou spolustolovníky Ježíše Krista, a ten mezi nimi nadpřirozeně vytváří jakousi jednotu bratrských mravů. Jen čtěte Skutky apoštolů. Ty potvrzují, že množství prvních křesťanů, jak obrácení židé, tak pokřtění pohané pocházející z různých zemi, byli jedno srdce a jedna duše. A proč? Protože byli bedliví v naslouchání apoštolskému učení a setrvávali v lámání chleba.
Eucharistie je vskutku životem duše a životem lidské společnosti, podobně jako je slunce životem těla a životem celé země. Bez slunce je země neplodná, slunce ji naplňuje radostí, zdobí ji a naplňuje bohatstvím, a tělu dává slunce účinnost, sílu a krásu. Tváří v tvář těmto podivuhodným skutečnostem se nemůžeme divit, že pohané uctívali slunce jako božstvo. Denní hvězda je ovšem podřízena nejvyššímu Slunci, Božímu Slovu, Ježíši Kristu. Ten osvěcuje každého člověka přicházejícího na tento svět a skrze eucharistii, svátost života, sám působí v hlubinách lidských duší a tak utváří rodiny a národy. Blahoslavená, ba nejvýš blahoslavená je věřící duše, jestliže nachází tento skrytý poklad, jestliže z tohoto pramene života zahání žízeň, jestliže z tohoto chleba života často jídává.
Společenství věřících je také rodinou a poutem spojujícím členy této rodiny je Ježíš v eucharistii. On je otcem, jenž prostírá své rodině stůl. Křesťanské bratrství bylo vyhlášeno spolu s otcovstvím Ježíše Krista při poslední večeři. Tam Ježíš říká svým apoštolům „dítky“ a přikazuje jim, aby se vzájemně milovali tak, jak on miloval je.
U svatého stolu (eucharistie) jsou všichni dětmi, které jedí týž chléb. Svatý Pavel z toho uzavírá, že všichni tvoří rodinu, dokonce jedno tělo, protože se všichni živí jediným pokrmem, jímž je Ježíš Kristus. Eucharistie také dodává společenství křesťanů sílu zachovávat zákon úcty a lásky k bližnímu. Ježíš Kristus nám přikazuje, abychom své bratry ctili a milovali. Jako by se přitom přímo ztotožňoval s jejich osobou: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali. A sám se ve svatém přijímání odevzdává každému.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
1 Kor 10,17; Jan 6,58a; srov. Žl 81 (80),17
Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě. * To je ten chléb, který sestoupil z nebe.
Pán nás živil jadrnou pšenicí. * To je ten chléb.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys ozdobil svatého Petra Juliána obdivuhodnou láskou k svátostnému tajemství Těla a Krve tvého Syna; prosíme tě, nauč i nás čerpat bohatství z této posvátné hostiny. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2024 J. Vidéky