23. srpen 2025

Sv. Růženy z Limy, panny
nezávazná památka

Narodila se roku 1586 v peruánském hlavním městě Limě. Její rodiče byli španělského původu; při křtu jí dali jméno Isabela, ale pro její krásu jí už od malička říkali Rosa (růže). Už od dětství viděla svůj vzor a ideál ve sv. Kateřině Sienské. Vstoupila do třetího řádu sv. Dominika (1606), vedla kajícný život za obrácení svých krajanů a na usmíření za krvavé činy španělských dobyvatelů. Dosáhla vysokého stupně mystických milostí. Zemřela 24. VIII. 1617 v Limě, v roce 1671 byla prohlášena za svatou a je uctívána jako patronka celé Latinské Ameriky.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Ty mocný, silný, veliký

Vladaři věčnosti!

Ty, který svítíš do temnot

na cestu ke ctnosti,

buď veleben, buď veleben,

buď veleben!

Ty, jehož moudrost vesmíru

dala své zákony,

a chce, aby člověk postupně

zvedal jim záclony,

buď veleben, buď veleben,

buď veleben!

Ty, který krásou odíváš

korunku květovou

a v rovnováze držíš svou

soustavu světovou,

buď veleben, buď veleben,

buď veleben.

Nebo:

Jsi rozednění

ohňového deště:

Jak úsvit dne

jsi nocí orosen.

A ti, kdo byli,

navrátí se ještě.

Už otvírá

své oko sen

a na tobě lpí

jeho krůpěje.

Jsi přítomnost

či s tebou věky nevolaly,

jak Pán, jenž

do propasti úpěje

pil samotu,

když Otec ztichl v dáli?

Být usebraný

to znamená

číst v sobě Boží plány

a stálým „staň se!“

odpovídat na ně

a ochudit se o svět,

který ruší

a dnem i nocí,

tělem duší

bdít v ranách Páně.

ŽALMY

1. ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.

Žalm 50 (49)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Srov. Mt 5,17)
I (1-6)

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *

od východu slunce až na západ.

Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *

přichází náš Bůh a nemlčí.

Před ním sžírající oheň *

kolem něho zuří bouře.

Shůry volá k nebesům i k zemi, *

hodlá soudit svůj lid:

„Shromážděte mi mé svaté, *

kteří obětí sjednali mou smlouvu!“

A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *

že sám Bůh je soudcem.

Ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.

2. ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.

II (7-15)

„Slyš, můj lide, budu mluvit, †

Izraeli, proti tobě budu svědčit, *

já jsem Bůh, tvůj Bůh!

Nekárám tě pro tvé oběti, *

vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.

Nemusím brát býka z tvého chléva *

ani kozly z tvých ohrad.

Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *

a na svých horách mám zvířat na tisíce.

Znám všechny ptáky na nebi, *

mé je vše, co se hemží na poli.

Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *

vždyť můj je svět se vším, co ho plní!

Copak požívám maso z býků *

či piji kozlí krev?

Přinášej Bohu oběť chvály *

a plň Nejvyššímu své sliby!

Pak mě vzývej ve dni soužení, *

vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“

Ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.

3. ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.

III (16-23)

Ale hříšníkovi Bůh praví: †

„Proč odříkáváš má přikázání *

a bereš do úst mou smlouvu

ty, který nenávidíš kázeň *

a má slova házíš za sebe?

Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *

a s cizoložníky jsi míval účast.

Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *

a tvůj jazyk osnoval úskok.

Bavil ses pomlouváním svého bratra, *

tupil jsi syna své matky.

Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †

Myslil jsi, že jsem jako ty? *

Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!

Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *

Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!

Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *

kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“

Ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.

Nepřestáváme se za vás modlit,

abyste dobře poznali Boží vůli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

37,21-35

Proroctví o asyrském králi

Izaiáš, syn Amosův vzkázal Ezechiášovi: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Pokud jde o tvou modlitbu ke mně, týkající se asyrského krále Senacheriba, toto praví Hospodin proti němu:

‚Pohrdá tebou a posmívá se ti panna, dcera Siónu,

za tebou potřásá hlavou dcera Jeruzaléma.

Koho jsi potupil, komu ses rouhal?

Proti komu jsi povznesl hlas

a pyšně zdvihl své oči?

Proti Svatému Izraele!

Svými služebníky jsi potupil Pána,

neboť jsi řekl: ‚S množstvím svých vozů

jsem vyjel na horské výšiny, na hřebeny Libanonu.

Skácel jsem jeho vysoké cedry,

jeho nejkrásnější cypřiše.

Pronikl jsem až do jeho nejzazších výšek,

do houštiny jeho lesa.

Vykopal jsem studny a pil vody (v cizích zemích).

Chodidly svých nohou jsem vysušil

všechny egyptské řeky.‘

Což jsi to neslyšel?

Dávno jsem to učinil. Od prastarých dob

jsem to připravoval, teď jsem to uskutečnil.

Došlo ke zničení:

opevněná města (se změnila) ve zpustošené trosky.

Jejich obyvatelé, zbaveni sil,

se zděsili, zahanbili.

Stali se podobnými trávě na poli,

zelenému býlí a pleveli na střeše

spálenému východním větrem.

Znám, jak sedáš,

jak vycházíš a přicházíš,

i tvoje zuření proti mně.

Protože proti mně zuříš,

takže se tvá zpupnost dostala do mých uší,

proto vložím do tvého chřípí kroužek,

uzdu do tvých pysků

a odvedu tě zpět cestou,

po níž jsi přišel.

Tobě, (Ezechiáši), bude znamením toto:

Jezte letos, co lze sebrat,

druhý rok to, co samo vzroste,

třetí rok sejte a žněte,

sázejte vinice a jezte jejich plody!

Zbytek z Judova domu, který zůstal,

zapustí kořen dolů

a plod vydá vzhůru.

Z Jeruzaléma totiž vyjde zbytek,

to, co se zachránilo ze siónské hory.

Způsobí to horlivost Hospodina zástupů.

Proto tak praví Hospodin o asyrském králi:

Nevejde do tohoto města,

nevstřelí tam šíp,

nenastaví proti němu štít,

neobklíčí ho náspem.

Vrátí se cestou, kterou přišel,

a nevejde do tohoto města – praví Hospodin.

Ochráním toto město a vysvobodím ho

kvůli sobě a kvůli svému služebníku Davidovi.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žl 98 (97),3.1

Hospodin se rozpomenul na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu. * Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha.

Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene. * Všechny.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svaté Růženy

(Ad medicum Castillo: edit. L. Getino, La Patrona de América, Madrid 1928, pp. 54-55)

Poznejme Kristovu lásku přesahující všechno poznání

Pán a Spasitel pozdvihl svůj hlas a s nesrovnatelnou vznešeností řekl: „Ať všichni vědí, že po soužení následuje milost; ať poznají, že bez břemena trápení nelze dojít na vrchol milosti; ať pochopí, že míra darů milosti roste úměrně se vzrůstem námah. Ať lidé nepodlehnou bludu a klamu. Toto je jediný pravý žebřík do ráje, a bez kříže nikdo nenajde cestu, po které lze vystoupit do nebe.“

Když jsem uslyšela tato slova, náhle se mě zmocnila taková síla, jako by mě chtěla postavit doprostřed ulice, abych hlasitě volala na všechny lidi bez rozdílu věku, pohlaví a stavu: „Slyšte, lidé, slyšte, národy! Z pověření Kristova a jeho vlastními slovy vám připomínám: Nemůžeme jinak získat milost, než snášením utrpení. Musí se hromadit námahy na námahy, máme-li dosáhnout důvěrné účasti na Božím životě, slávy Božích dětí a dokonalého štěstí duše.“

Tentýž popud mě mocně poháněl k tomu, abych hlásala krásu Boží milosti. Působilo mi to velkou úzkost, potila jsem se a nemohla popadnout dech. Zdálo se mi, že se má duše už nemůže udržet ve vězení těla a že zlomí svá pouta, a volně, sama a bez překážek rychle projde celý svět a bude volat: „Kéž by smrtelníci poznali, co znamená Boží milost, jak je krásná, vznešená a drahocenná; kolik bohatství v sobě skrývá, kolik pokladů, radostí a slastí! Vynaložili by pak nepochybně všechnu píli a péči, aby si získali trápení a soužení. Místo štěstí by všichni na světě vyhledávali obtíže, nemoci a muka, jen aby dosáhli neocenitelného pokladu milosti. To je ovoce a konečný zisk ochoty trpět. Nikdo by si nenaříkal na kříž a námahy, které by na něj dolehly, kdyby znal váhy, na nichž jsou váženy, než se přidělují lidem.“

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Kor 1,27; Žl 138 (137),6

Ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, * ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné.

Jistě vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, pyšného však zdaleka pozná. * Ty, kteří.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys k sobě volal svatou Růženu s takovou láskou, že se zřekla všeho, co by ji od tebe mohlo vzdalovat, a rozhodla se žít v přísné kajícnosti; na její přímluvu ukazuj i nám cestu, která vede k tobě, abychom došli k nevyčerpatelnému prameni radosti v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky