Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
vždyť celý svět byl obmyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.
On vrátil slepým světla svit
a hříšným naději zas vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?
Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčně slávy dosíci.
V tom nesmírné tkví tajemství:
by sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.
Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
že vítězně jsi z hrobu vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
Nebo:
Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žíti dal.
Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven, září jako květ.
Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.
Nebo:
Jásejte, nebesa, zachvěj se, země!
Pán z hrobu živý vstal a kráčí ke mně.
Má zbabělosti necouvej, jdi vstříc,
buď si tvých hříchů sebevíc,
jen necouvej a jdi mu vstříc.
Ať zalije nás jeho jas,
ať hříchy z kořenů vytrhne z nás,
ať naší pýše zlomí vaz,
ať do duše nám hodí kvas,
ten kvásek milosrdné lásky,
z níž vykyne v nás chléb
k lámání bratřím.
Z lásky chléb, ne kámen!
Z kříže chléb, náš Kriste. Amen.
Nebo:
Ó bledý, lidský, bratrský a čistý,
ó pevný, úplný, čirý jak ametysty,
jsme připraveni již jak v listopadu listy.
Do tebe padneme, do tebe zřítíme se,
my skály poznali, studánky, jež jsou v lese,
a krutou odvahu v samotě, na útese.
My smrt jsme poznali a s tebou popřeme ji,
bolest, tu bolestnou přípravu na naději,
do rukou dáme ti, jež soucitem se chvějí.
A láska naše ví, že boj, ten boj náš svatý,
ty slavně zrytmuješ, ty krásný, odpočatý,
ve velkém poznání, až strháš z duší šaty.
Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu,
chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.
Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě. Aleluja.
K tobě se utíkám, Hospodine, ať nejsem zahanben navěky, *
vysvoboď mě, jsi spravedlivý!
Popřej mi sluchu, *
rychle mě zachraň!
Buď mi ochrannou skálou, *
opevněnou tvrzí k mé záchraně,
vždyť ty jsi má skála a má tvrz, *
pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.
Vyprostíš mě z léčky pro mě nastražené, *
neboť ty jsi mé útočiště.
Do tvých rukou svěřuji svého ducha, *
Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš.
Ctitele nicotných model nenávidíš, *
já však důvěřuji v Hospodina.
Budu se veselit a jásat nad tvým slitováním †
že jsi shlédl na moji bídu, *
že jsi mé duši pomohl v tísni,
žes mě nevydal do moci nepříteli, *
ale postavils mé nohy na volné prostranství.
Ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě. Aleluja.
2. ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine. Aleluja.
Smiluj se nade mnou, Hospodine, je mi úzko, *
hořem chřadne mé oko, duše i tělo,
Neboť můj život hyne ve strastech, *
má léta v hořekování
Strast mě zbavuje síly, *
moje kosti chřadnou.
Všichni nepřátelé mnou opovrhují, †
sousedům jsem pro smích, na postrach svým známým, *
kdo mě venku zhlédne, prchá přede mnou.
Vypadl jsem z paměti, jako bych byl mrtev, *
podoben jsem rozbitému hrnci.
Vždyť se tolik o mně šeptá – slyšel jsem to – hrůza odevšad! *
Spolu se proti mně radí, usilují zničit mi život.
Já však, Hospodine, v tebe doufám, *
říkám: Ty jsi můj Bůh!
Můj osud je ve tvé ruce, *
vysvoboď mě z moci mých úhlavních nepřátel!
Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, *
zachraň mě svou slitovností.
Ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine. Aleluja.
3. ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství. Aleluja.
Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, †
uchovals ji těm, kdo se tě bojí, *
popřáváš ji těm, kdo se k tobě utíkají před lidmi.
Tvoje tvář je jim bezpečnou ochranou *
před spiknutím lidí,
ukrýváš je ve stanu *
před svárlivými řečmi.
Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal *
podivuhodné milosrdenství v opevněném městě
Už jsem si říkal sklíčeně: *
„Jsem zapuzen od tvých očí!“
Tys však uslyšel můj hlasitý nářek, *
když jsem volal k tobě o pomoc.
Milujte Hospodina, všichni jeho svatí, *
Hospodin zachovává věrné,
ale plnou měrou odplácí těm, *
kdo si počínají drze.
Vzmužte se a buďte srdnatí, *
všichni, kdo spoléháte na Hospodina.
Ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství. Aleluja.
Má duše touží po Hospodinu, aleluja,
mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
2,1-11
Nové přikázání
Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za (hříchy) celého světa.
Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: „Znám ho,“ ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Podle toho můžeme poznat, že jsme v Kristu. Kdo tvrdí, že v něm zůstává, má se i sám chovat tak, jak se choval on.
Milovaní, nepíšu vám o (nějakém) novém přikázání. Je to přikázání staré, které jste slyšeli hned na začátku. To staré přikázání je slovo, které jste slyšeli. Ale přesto všechno je ono přikázání, o kterém vám píšu, (také) nové. Je to pravdivé vzhledem ke Kristu i k vám, neboť tma přechází a pravé světlo už svítí. Kdo tvrdí, že je ve světle, ale svého bratra nenávidí, je dosud ve tmě. Kdo svého bratra miluje, zůstává ve světle a pro nikoho není pohoršením. Kdo však svého bratra nenávidí, je ve tmě a žije ve tmě; neví, kam jde, protože jeho oči pro samou tmu nevidí.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Jan 13,34; 1 Jan 2,10.3
Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. * Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle, aleluja.
Podle toho víme, že jsme Krista poznali, když zachováváme jeho přikázání. * Kdo miluje.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo 171,1-3.5: PL 38,933-935)
Radujte se v Pánu stále
Apoštol nám přikazuje radovat se, ale v Pánu, ne v duchu světa. Neboť kdo chce být přítelem světa, říká Písmo, stává se nepřítelem Božím. A jako člověk nemůže sloužit dvěma pánům, tak se nikdo nemůže radovat i v duchu světa i v Pánu.
Ať tedy nabývá převahy radost v Pánu, dokud neskončí radost v duchu světa. Radost v Pánu ať je stále větší; radost v duchu světa ať je stále menší, dokud neskončí. Tím není řečeno, že se nesmíme radovat, když žijeme v tomto světě, nýbrž abychom, i když žijeme ještě v tomto světě, už se radovali v Pánu.
Ale někdo by mohl říci: Žiji ve světě, a tak raduji-li se, raduji se tam, kde jsem. Co na to říci? Žiješ-li ve světě, nežiješ v Pánu? Slyš, co říká tentýž apoštol Athéňanům ve Skutcích apoštolů o Bohu a našem Pánu a Stvořiteli: V něm žijeme, hýbáme se a jsme. Ten, který je všude, kde by mohl nebýt? Nevybízel nás apoštol právě proto: Pán je blízko, o nic nemějte starost?
Je to něco velikého, že vystoupil nad nebesa, a přece je blízko těm, kteří žijí na zemi. Kdo je ten tak vzdálený a přitom blízký, ne-li ten, který se stal z milosrdné lásky nám tak blízký?
Neboť celé lidské pokolení je onen člověk, kterého lupiči nechali ležet na cestě napůl mrtvého, kolem něhož kněz i levita přešli dál, ale kterého se ujal Samaritán a postaral se o něj. A ten, který je nesmrtelný a spravedlivý, byl od nás lidí smrtelných a hříšných daleko, ale sestoupil k nám, aby se stal – on vzdálený – naším blízkým.
Neboť on nejedná s námi podle našich hříchů. Jsme totiž synové. Jak to dokážeme? Zemřel za nás jeden Jediný, aby nezůstal jediným. Nechtěl být jediným ten jeden, který za nás zemřel. Jediný Syn Boží učinil mnohé Božími syny. Svou krví si získal bratry; ačkoli sám byl zavržen, postavil se za ně, sám prodán, je vykoupil, sám potupen, dal jim důstojnost, sám zabitý, daroval jim život.
A proto, bratři, radujte se v Pánu, ne v duchu světa. To znamená, radujte se z pravdy, ne ze špatnosti; radujte se z naděje na věčný život, ne z marnosti tohoto světa. Tak se radujte. A kdekoli a jakkoli dlouho zde budete, Pán je blízko, o nic nemějte starost.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
2 Kor 13,11; Řím 15,13a
Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji. * Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi. Aleluja.
Bůh, dárce naděje, ať vás naplní samou radostí i pokojem ve víře. * Bůh, dárce lásky.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty v každé době posíláš svým služebníkům svého Svatého Ducha, aby je naplňoval láskou a vedl ke svatosti; naplň i naše srdce radostnou zbožností, jaká vyzařovala ze svatého Filipa. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2024 J. Vidéky