13. listopad 2025

Sv. Anežky České, panny
památka

Narodila se kolem roku 1211 jako dcera krále Přemysla Otakara I. Odmítla nabídku k sňatku s císařem Fridrichem II. (1231). S pomocí svého bratra Václava I. založila v Praze první klášter františkánů a klášter klarisek, do něhož sama vstoupila (1234) a stala se jeho představenou. Založila též špitální bratrstvo, z něhož se později stal řád křižovníků s červenou hvězdou. Zprostředkovala usmíření krále Václava I. s jeho synem Přemyslem Otakarem II. (1249). Svědectví o jejím příkladném životě a vroucí zbožnosti podávají listy sv. Kláry a papeže Řehoře IX. Zemřela 2. III. 1282 ve svém klášteře „Na Františku“. Za blahoslavenou byla prohlášena v roce 1874 a za svatou 12. XI. 1989.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Českých zemí vzácný květe,

hvězdo naše, zdravíme tě,

Anežko ty panenská.

Dcero z rodu královského,

miláčku národa svého,

skvoucí perlo nebeská.

Sloužíš trpícímu lidu,

hojíš rány, mírníš bídu,

uklidňuješ srdcí žal.

Pohneš krále k smířlivosti,

jeho syna, aby otci

s upřímnou se úctou vzdal.

Stavíš kláštery a chrámy,

podporuješ štědrou dlaní

vše, co k slávě Boží jest.

Chceš být služkou mezi svými,

jejich sestrou, ochránkyní,

chceš břemena jejich nést.

Veď nás, ať jsme skromní, mírní,

ať smýšlením, slovy, činy

plni lásky k bližním jsme.

Nauč nás, jak správně žíti,

ke všem pozornými býti,

ať v nich Krista vidíme.

Ty Snoubenče panen slavný,

Ježíši, měj soucit s námi,

dej nám k prosbám Anežky,

ať nás, tvoje sluhy věrné,

ve tvé říši nadehvězdné

naplní mír nebeský. Amen.

ŽALMY

1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí.

Žalm 44 (43)
Lid v tísni žádá o pomoc
V tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8,37)
I (2-9)

Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *

naši otcové nám vyprávěli,

cos vykonal za jejich časů, *

v pradávných dobách.

Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *

dals jim růst, když jsi potřel národy.

Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *

nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,

byla to tvá pravice a tvé rámě, *

tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.

Tys můj král a můj Bůh, *

popřál jsi vítězství Jakubovi.

S tebou jsme zdolali své nepřátele, *

v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.

Na svém luku jsem si nezakládal, *

vítězství mi nedal můj meč.

Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *

zahanbils ty, kteří nás nenávidí.

Bohem jsme se stále honosili, *

navěky jsme chválili tvé jméno.

Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí.

2. ant. Obrátíte-li se k Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář.

II (10-17)

Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *

netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.

Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *

nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.

Vydal jsi nás jak ovce na porážku *

a rozptýlils nás mezi pohany,

takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *

nezískal jsi mnoho jejich cenou.

Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *

našemu okolí v potupu a posměch.

Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *

pohané nad námi posměšně kývají hlavou.

Svou hanbu mám stále na zřeteli, *

stud se mi hrne do tváře,

když slyším pohanu a výsměch, *

když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.

Ant. Obrátíte-li se k Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář.

3. ant. Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk.

III (18-27)

To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *

ani nezrušili tvou smlouvu;

neodvrátilo se ani naše srdce *

a nesešly naše kroky z tvé stezky,

když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *

a přikryl jsi nás temnotou.

Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *

kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,

nebyl by na to Bůh přišel? *

Vždyť on zná tajnosti srdce!

Pro tebe jsme přece stále vražděni, *

mají nás jen za jatečné ovce!

Vzbuď se, proč spíš, Pane? *

Probuď se, neodháněj nás navždy!

Proč skrýváš svou tvář, *

zapomínáš na naši bídu a útisk?

Vždyť do prachu je sražena naše duše, *

na zemi leží naše tělo.

Povstaň nám na pomoc *

a vysvoboď nás pro svou lásku!

Ant. Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk.

Jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine,

nauč mě svým příkazům.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Daniela

9,1-4a.18-27

Danielova modlitba a proroctví o sedmdesáti týdnech

Prvního roku (vlády) Dareia, syna Asuerova z médského rodu, který se stal králem nad chaldejským královstvím, prvního roku jeho vlády já, Daniel, jsem zkoumal v knihách počet let, který se měl naplnit podle Hospodinova slova k proroku Jeremiášovi nad troskami Jeruzaléma: (bylo to) sedmdesát let. Obrátil jsem svou tvář k Pánu, Bohu, v horlivé modlitbě a prosbě, v postu, v žínici a popelu. Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, vyznával jsem se a řekl:

„Nakloň svůj sluch, můj Bože, a slyš; otevři své oči a pohleď na naše trosky i na město, které má tvé jméno, neboť nevysíláme své prosby k tobě pro naše spravedlivé skutky, ale pro tvé velké milosrdenství. Pane, slyš! Pane, odpusť! Pane, pozoruj a jednej, neváhej: kvůli sobě, můj Bože! Vždyť tvé jméno má tvé město i tvůj lid!“

Když jsem ještě mluvil, modlil se, vyznával svůj hřích i hřích svého izraelského lidu a předkládal svou prosbu Hospodinu, svému Bohu, pro svatou horu svého Boha, ještě jsem tedy mluvil v modlitbě, když ten muž Gabriel, kterého jsem viděl v předchozím vidění, rychle přiletěl a dotkl se mě v době večerní oběti. Poučil mě a mluvil se mnou: „Danieli, nyní jsem vyšel, abych ti dal plné porozumění. Na začátku tvých proseb vyšlo slovo a já jsem přišel, abych (ti ho) sdělil, neboť jsi milý (Bohu); dej tedy pozor na to slovo a pochop vidění!

Sedmdesát týdnů je určeno tvému národu

i tvému svatému městu,

aby byla skončena nepravost,

aby přestal hřích,

odčiněna vina,

aby byla přivedena věčná spravedlnost,

aby se splnilo vidění a proroctví

a pomazáno přesvaté.

Věz tedy a pochop:

Od doby, kdy vyšlo slovo,

aby byl znovu vybudován Jeruzalém,

až do Pomazaného knížete

(uplyne) sedm týdnů.

V dvaašedesáti týdnech

znovu bude vystavěno náměstí i hradební příkop

za tísnivých časů.

Po dvaašedesáti týdnech bude zabit Pomazaný,

nebude (už);

město i svatyni zničí

lid knížete, který přijde.

Jeho koncem bude zničení

a zpustošení stanovené

až do konce války.

S mnohými uzavře pevné spojenectví

v době jednoho týdne,

v polovici týdne

přestane oběť krvavá i nekrvavá.

Pustošitel na křídlech ohavnosti,

dokud se na pustošitele

nevyleje stanovená zkáza!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Bar 2,16; Dan 9,18; Žl 80 (79),20

Bože, shlédni na nás a pamatuj na nás, nakloň své ucho a vyslyš nás. * Otevři své oči a pohleď na naše trápení.

Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni. * Otevři.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svaté Kláry svaté Anežce České

(Edit. I. Omæchevarria, Escritos de S. Clara, Madrid 1970, pp. 324-327)

Za pomíjivé věci dostaneš slávu nebeského království

Tomu, který dává milost a o kterém věříme, že od něho pochází každý dobrý úděl a každý dokonalý dar, vzdávám díky za to, že tě ozdobil tak vynikajícími ctnostmi a znameními takové dokonalosti, že sis horlivým napodobováním dokonalého Otce zasloužila stát se sama dokonalou, takže jeho oči na tobě nevidí nic nedokonalého. To je ta dokonalost, pro kterou si tě sám Král vezme do nebeského příbytku, kde ve své slávě sedí na hvězdném trůnu. Vždyť jsi pohrdla důstojností pozemského království, nestála jsi o nabídku sňatku s císařem, vyvolila sis cestu svaté chudoby a s velkou pokorou a vroucí láskou jsi šla za tím, který si tě vybral za nevěstu.

Protože však vím, jak vynikáš ctnostmi, ušetřím tě další chvály a nebudu tě obtěžovat zbytečnými slovy, i když by nemuselo být zbytečné, co by tě mohlo potěšit. Avšak protože jen jedno je třeba, o to jedno tě snažně prosím a k tomu tě vybízím pro lásku toho, kterému ses dala jako oběť svatá a milá. Dodržuj dále, co dodržuješ, dělej dále, co děláš, nevzdávej se, ale kráčej rychle a lehce, bez klopýtnutí, bezpečně, radostně a vesele po cestě zaručující blaženost. Ničemu nevěř a nepopřávej sluchu ničemu, co by tě chtělo zviklat v tvém předsevzetí nebo svést z cesty, abys neplnila své sliby Nejvyššímu s takovou dokonalostí, k jaké tě Duch Páně povolal.

Kdyby ti však někdo říkal nebo namlouval něco jiného, co by bylo na překážku tvé dokonalosti nebo v rozporu s Božím povoláním, při vší povinné úctě neposlouchej jeho rady, ale přimkni se jako chudá panna k chudému Kristu.

Vystavena pro něj v tomto světě pohrdání, sleduj, jak byl pro tebe pohrdán. V touze po jeho následování se dívej, vznešená královno, uvažuj a rozjímej, jak se tvůj Ženich, nejkrásnější ze všech lidských synů, pro tvou spásu stal ze všech nejubožejším, pohrdaným, zbitým, po celém těle pokrytým nesčetnými ranami a v úzkostech umírajícím na kříži. Budeš-li s ním trpět, budeš s ním kralovat, budeš-li s ním snášet bolest, budeš se s ním i radovat, budeš-li s ním umírat přibita na kříž svých trápení, dostaneš příbytek ve slávě svatých v nebi; tvé jméno bude slavné mezi lidmi a bude zapsáno v knize života. A tak místo toho, co je pozemské a dočasné, budeš mít po všechny věky věků podíl na slávě nebeského království a místo věcí pomíjejících dostaneš statky věčné a budeš žít na věky věků.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Pís 3,4; srov. Flp 3,8.9

Nalezla jsem toho, kterého miluji. * Všeho jsem se zřekla, abych mohla získat Krista a byla s ním spojena.

Pohrdla jsem rozkošemi světa a pozemskou slávou. * Všeho.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tvá služebnice Anežka šla za tvým voláním, zřekla se bohatství a zamilovala si chudobu, následovala tvého ukřižovaného Syna a došla do nebeské radosti; na její přímluvu veď i nás, abychom nelpěli na věcech pomíjejících a dosáhli slávy věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky