2. květen 2025

Sv. Atanáše, biskupa a učitele církve
památka

Narodil se kolem roku 295 v Alexandrii v Egyptě. Doprovázel jako jáhen svého biskupa na nicejském koncilu (325). Když se sám stal alexandrijským patriarchou (328), statečně a vytrvale hájil víru v Kristovo božství, jak bylo definováno v Niceji, proti stoupencům alexandrijského kněze, bludaře Aria. Ani šikanování ze strany císaře, ani ustrašenost ostatních biskupů, ani několikrát opakované vyhnanství nezlomilo jeho odhodlání. Využíval nuceného pobytu mimo diecézi (celkem asi 20 let) k písemnému vysvětlování a šíření pravé víry. Podporoval rozvoj mnišství a sepsal „Život sv. opata Antonína“. Zemřel 2. V. 373 v Alexandrii.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,

zářící světlem blaživým,

vždyť celý svět byl obmyt v něm

přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit

a hříšným naději zas vlil,

kdo by se musel strachem chvít,

když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,

kteří trest těla viděli,

že lotr Krista prosící

směl věčně slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:

by sňal hřích, který na všech lpí,

a zbavil svět vin veškerých,

vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,

než když hřích milost vyhledá,

žár lásky spálí bázlivost

a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

že vítězně jsi z hrobu vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

Nebo:

Ať z výšin nebe radost zní,

ať jásá země, moře s ní,

že po kříži Pán z hrobu vstal

a smrtelníkům žíti dal.

Vrací se milostivý čas,

den spásy zjevuje se zas,

v něm Beránkovou krví svět

tmy zbaven, září jako květ.

Proto tu oběť bělostnou

ctěme vždy s myslí radostnou

my, od ní tolik poctěni,

vždyť všechno dobré plyne z ní.

Nebo:

Jásejte, nebesa, zachvěj se, země!

Pán z hrobu živý vstal a kráčí ke mně.

Má zbabělosti necouvej, jdi vstříc,

buď si tvých hříchů sebevíc,

jen necouvej a jdi mu vstříc.

Ať zalije nás jeho jas,

ať hříchy z kořenů vytrhne z nás,

ať naší pýše zlomí vaz,

ať do duše nám hodí kvas,

ten kvásek milosrdné lásky,

z níž vykyne v nás chléb

k lámání bratřím.

Z lásky chléb, ne kámen!

Z kříže chléb, náš Kriste. Amen.

Nebo:

Ó bledý, lidský, bratrský a čistý,

ó pevný, úplný, čirý jak ametysty,

jsme připraveni již jak v listopadu listy.

Do tebe padneme, do tebe zřítíme se,

my skály poznali, studánky, jež jsou v lese,

a krutou odvahu v samotě, na útese.

My smrt jsme poznali a s tebou popřeme ji,

bolest, tu bolestnou přípravu na naději,

do rukou dáme ti, jež soucitem se chvějí.

A láska naše ví, že boj, ten boj náš svatý,

ty slavně zrytmuješ, ty krásný, odpočatý,

ve velkém poznání, až strháš z duší šaty.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu,

chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 38 (37)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23,49)
I (2-5)

Hospodine, netrestej mě ve svém hněvu, *

nekárej mě ve svém rozhorlení.

Vždyť se do mě zaryly tvé šípy, *

dopadla na mě tvá ruka.

Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa, *

pro můj hřích není ve mně jediná kost celá.

Vin se mi nakupilo až nad hlavu, *

tíží mě jako přetěžké břímě.

Ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.

2. ant. Pane, ty víš o každé mé touze. Aleluja.

II (6-13)

Rány mi hnisají a páchnou, *

že jsem jednal pošetile.

Shrbený, nadmíru sklíčený *

den co den smutně se vláčím.

Vždyť má bedra jsou celá zanícená, *

zdravého místa není v mém těle.

Jsem malátný a zcela zkrušený, *

křičím proto, že mé srdce sténá.

Pane, ty víš o každé mé touze, *

mé vzdychání ti není skryté.

Srdce mi buší, opustila mě síla, *

i světlo mi hasne v očích.

Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, *

i moji příbuzní se mě straní.

Strojí mi léčky ti, kdo pasou po mém životě, †

kdo usilují o mé neštěstí, hrozí mi zkázou *

a stále jen úklady vymýšlejí.

Ant. Pane, ty víš o každé mé touze. Aleluja.

3. ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso. Aleluja.

III (14-23)

Já však jsem jako hluchý, neslyším, *

jsem jako němý, který neotvírá ústa.

Jsem jako člověk, který neslyší, *

jehož ústa nemají odpovědi.

Vždyť v tebe, Hospodine, doufám, *

ty vyslyšíš, Pane, můj Bože!

Říkávám si totiž, jen ať se nade mnou neradují, *

ať se nade mnou nevypínají, když zakopnu v chůzi.

Mám ovšem k pádu velmi blízko, *

před sebou mám stále svou bolest.

Ano, vyznávám svou vinu, *

pro svůj hřích jsem sklíčen.

Ti, kdo bez příčiny proti mně brojí, jsou silní, *

mnoho je těch, kdo mě neprávem nenávidí,

kdo zlem splácejí za dobro, *

stíhají mě, že se o dobro snažím.

Neopouštěj mě, Hospodine, *

Bože můj, nevzdaluj se ode mě!

Pospěš mi na pomoc, *

Pane, má spáso!

Ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso. Aleluja.

Kristus vstal z mrtvých, aleluja,

raduje se z toho nebe i země, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

4,1-11

Vidění Boha

(Já, Jan,) měl jsem toto vidění: Dveře do nebe byly dokořán; a ten dřívější hlas, který jsem slyšel jako (zvuk) polnice, když se mnou mluvil, zavolal (na mě): „Pojď sem vzhůru! Ukážu ti, co se musí stát v budoucnosti.“ Hned jsem upadl do vytržení. A hle – trůn stál v nebi a na tom trůně (někdo) seděl. Vypadal jako kámen jaspis a sardis. Trůn obepínala ze všech stran duha jako smaragd. Kolem dokola toho trůnu čtyřiadvacet trůnů a na nich sedělo čtyřiadvacet starců oblečených v bílé roucho a každý z nich měl na hlavě zlatou korunu. A z trůnu vyrážely blesky, hlasy a hromy; před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to je sedm Božích duchů. Před trůnem se prostíralo moře průzračné jako křišťál a uprostřed (na čtyřech) stranách trůnu stály čtyři bytosti plné očí vpředu i vzadu. První bytost měla podobu lva, druhá bytost vypadala jako býk, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost se podobala orlovi v letu. A každá z těch čtyř bytostí měla po šesti perutích, dokola i uvnitř byly samé oko, a bez ustání ve dne v noci volaly: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde.“

A vždycky, když tyto bytosti vzdají slávu, čest a díky tomu, který sedí na trůně, žijícímu na věčné věky, těch čtyřiadvacet starců padne před tím, který sedí na trůně, pokloní se žijícímu na věčné věky, složí svou korunu před trůn a volají:

„Pane, náš Bože, jsi hoden,

abys přijal slávu, čest i moc,

protože jsi stvořil všechno,

z tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 4,8; Iz 6,3

Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde. * Celá země je plná jeho slávy, aleluja.

Serafové volali jeden na druhého: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů. * Celá země.

DRUHÉ ČTENÍ

Z promluv svatého Atanáše

(Oratio de incarnatione Verbi, 8-9: PG 25,110-111)

Slovo se stalo tělem

Boží Slovo, netělesné, nepomíjející, nehmotné, přišlo mezi nás, ačkoli ani předtím nebylo od nás vzdáleno, neboť v žádné části světa nikdy nechybělo, a protože je stále se svým Otcem, všechno všude naplňovalo.

Ve své dobrotě vůči nám zajisté přišlo, aby se nám zjevně ukázalo a Boží Syn se slitoval nad naším pokolením, nad naší bídou; naše porušenost ho přivedla k rozhodnutí: nemohl snést, že nad námi panuje smrt, a aby nezašlo, co kdysi bylo vytvořeno, aby Otcovo dílo při stvoření člověka nepřišlo nazmar, přijal tělo takové, že se od našeho nijak neliší. Nechtěl totiž jen pobýt v těle nebo se nám jenom ukázat.

Kdyby se přece chtěl pouze zjevit, mohl by klidně přijmout nějaké dokonalejší tělo. On však přijal to naše.

V panenském lůně si zbudoval chrám, své tělo; jako by se jím patřičně vybavil a vystrojil, aby se nám v něm mohl dát poznat a aby v něm přebýval. Když tedy takto přijal tělo podobné našemu, vydal je za nás všechny všanc smrti, protože všichni byli podrobeni jejímu porušení, a z čisté lásky přinesl toto tělo Otci za oběť; předně proto, aby všichni, kdo v něm budou umírat, poznali, že zákon porušení, kterému lidstvo propadlo, byl zrušen, neboť smrt na těle Kristově vyčerpala svou sílu, takže už nemá žádnou moc proti lidem, kteří se Kristu podobají; a také proto, aby lidstvu propadlému porušení vrátil neporušitelnost a ze smrti ho povolal opět k životu. Prostřednictvím těla, které přijal, a skrze jeho vzkříšení odstranil provždy smrt, jako když suchou třtinu stráví oheň.

Přijal smrtelné tělo proto, aby poté, co získalo účast na Slově Nejvyššího, mohlo za nás všechny podstoupit smrt, a zároveň pro Slovo v něm přebývající zůstat neporušené, a aby posléze pro jeho vzkříšení byli všichni lidé napříště vysvobozeni z porušení.

Tělo, které tedy Boží Slovo přijalo, bylo obětováno smrti jako pravá oběť, prostá jakékoli poskvrny; a tak obětí vlastního těla za jiné odvrátilo Boží Slovo smrt ode všech, jejichž podobu na sebe vzalo.

Takže tím, že Slovo Boží všechno a všechny převyšující svůj příbytek a hmotný nástroj nabídlo a obětovalo za všechny, jak samo pravilo, vyrovnalo ve smrti všechny lidské dluhy a neporušený Boží Syn, spojený se všemi lidmi podobností těla, zaslíbením vzkříšení vrátil všem lidem řádně a po právu neporušenost.

Nuže, porušení smrti už nemá nad lidmi žádnou moc, díky Slovu, které se stalo tělem a přebývá mezi námi.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Jer 15,19.20; 2 Petr 2,1

Budu promlouvat tvými ústy a učiním z tebe bronzovou zeď. * Když budou bojovat proti tobě, nic nezmohou, neboť já jsem s tebou, aleluja.

Objeví se lžiučitelé a budou se snažit záludně zavést zhoubná bludařská učení. Ba dokonce budou zapírat Pána, který je vykoupil. * Když.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, tys posiloval svatého biskupa Atanáše, aby neohroženě hlásal a hájil božství tvého Syna; prosíme tě, pomáhej i nám, abychom tě hlouběji poznávali a opravdověji milovali. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky