28. duben 2025

Sv. Petra Chanela, kněze a mučedníka
nezávazná památka

Narodil se v roce 1803 ve francouzském městě Cuetu. Po vysvěcení na kněze (1826) se nějaký čas věnoval duchovní správě v diecézi Belley. Potom vstoupil do řeholní společnosti maristů a byl poslán jako misionář na ostrov Futunu v Polynésii (o Vánocích 1836). Výsledky, kterých dosáhl, neodpovídaly úsilí vynaloženému na překonávání překážek, a přece byly příčinou nenávisti, s níž starší generace sledovala změny dosavadních náboženských zvyklostí. Když přijal křesťanství syn místního náčelníka, dosáhl hněv vrcholu a misionáře ubili k smrti 28. IV. 1841. Stal se prvomučedníkem celé Oceánie a v roce 1954 byl prohlášen za svatého.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,

zářící světlem blaživým,

vždyť celý svět byl obmyt v něm

přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit

a hříšným naději zas vlil,

kdo by se musel strachem chvít,

když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,

kteří trest těla viděli,

že lotr Krista prosící

směl věčně slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:

by sňal hřích, který na všech lpí,

a zbavil svět vin veškerých,

vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,

než když hřích milost vyhledá,

žár lásky spálí bázlivost

a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

že vítězně jsi z hrobu vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

Nebo:

Ať z výšin nebe radost zní,

ať jásá země, moře s ní,

že po kříži Pán z hrobu vstal

a smrtelníkům žíti dal.

Vrací se milostivý čas,

den spásy zjevuje se zas,

v něm Beránkovou krví svět

tmy zbaven, září jako květ.

Proto tu oběť bělostnou

ctěme vždy s myslí radostnou

my, od ní tolik poctěni,

vždyť všechno dobré plyne z ní.

Nebo:

Jásejte, nebesa, zachvěj se, země!

Pán z hrobu živý vstal a kráčí ke mně.

Má zbabělosti necouvej, jdi vstříc,

buď si tvých hříchů sebevíc,

jen necouvej a jdi mu vstříc.

Ať zalije nás jeho jas,

ať hříchy z kořenů vytrhne z nás,

ať naší pýše zlomí vaz,

ať do duše nám hodí kvas,

ten kvásek milosrdné lásky,

z níž vykyne v nás chléb

k lámání bratřím.

Z lásky chléb, ne kámen!

Z kříže chléb, náš Kriste. Amen.

Nebo:

Ó bledý, lidský, bratrský a čistý,

ó pevný, úplný, čirý jak ametysty,

jsme připraveni již jak v listopadu listy.

Do tebe padneme, do tebe zřítíme se,

my skály poznali, studánky, jež jsou v lese,

a krutou odvahu v samotě, na útese.

My smrt jsme poznali a s tebou popřeme ji,

bolest, tu bolestnou přípravu na naději,

do rukou dáme ti, jež soucitem se chvějí.

A láska naše ví, že boj, ten boj náš svatý,

ty slavně zrytmuješ, ty krásný, odpočatý,

ve velkém poznání, až strháš z duší šaty.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu,

chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě. Aleluja.

Žalm 31 (30), 2-17.20-25
Důvěrná prosba v utrpení
Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23,46)
I (2-9)

K tobě se utíkám, Hospodine, ať nejsem zahanben navěky, *

vysvoboď mě, jsi spravedlivý!

Popřej mi sluchu, *

rychle mě zachraň!

Buď mi ochrannou skálou, *

opevněnou tvrzí k mé záchraně,

vždyť ty jsi má skála a má tvrz, *

pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

Vyprostíš mě z léčky pro mě nastražené, *

neboť ty jsi mé útočiště.

Do tvých rukou svěřuji svého ducha, *

Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš.

Ctitele nicotných model nenávidíš, *

já však důvěřuji v Hospodina.

Budu se veselit a jásat nad tvým slitováním †

že jsi shlédl na moji bídu, *

že jsi mé duši pomohl v tísni,

žes mě nevydal do moci nepříteli, *

ale postavils mé nohy na volné prostranství.

Ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě. Aleluja.

2. ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine. Aleluja.

II (10-17)

Smiluj se nade mnou, Hospodine, je mi úzko, *

hořem chřadne mé oko, duše i tělo,

Neboť můj život hyne ve strastech, *

má léta v hořekování

Strast mě zbavuje síly, *

moje kosti chřadnou.

Všichni nepřátelé mnou opovrhují, †

sousedům jsem pro smích, na postrach svým známým, *

kdo mě venku zhlédne, prchá přede mnou.

Vypadl jsem z paměti, jako bych byl mrtev, *

podoben jsem rozbitému hrnci.

Vždyť se tolik o mně šeptá – slyšel jsem to – hrůza odevšad! *

Spolu se proti mně radí, usilují zničit mi život.

Já však, Hospodine, v tebe doufám, *

říkám: Ty jsi můj Bůh!

Můj osud je ve tvé ruce, *

vysvoboď mě z moci mých úhlavních nepřátel!

Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, *

zachraň mě svou slitovností.

Ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine. Aleluja.

3. ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství. Aleluja.

III (20-25)

Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, †

uchovals ji těm, kdo se tě bojí, *

popřáváš ji těm, kdo se k tobě utíkají před lidmi.

Tvoje tvář je jim bezpečnou ochranou *

před spiknutím lidí,

ukrýváš je ve stanu *

před svárlivými řečmi.

Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal *

podivuhodné milosrdenství v opevněném městě

Už jsem si říkal sklíčeně: *

„Jsem zapuzen od tvých očí!“

Tys však uslyšel můj hlasitý nářek, *

když jsem volal k tobě o pomoc.

Milujte Hospodina, všichni jeho svatí, *

Hospodin zachovává věrné,

ale plnou měrou odplácí těm, *

kdo si počínají drze.

Vzmužte se a buďte srdnatí, *

všichni, kdo spoléháte na Hospodina.

Ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství. Aleluja.

Má duše touží po Hospodinu, aleluja,

mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy Zjevení svatého apoštola Jana

1,1-20

Vidění Syna člověka

Zjevení Ježíše Krista, jež mu Bůh udělil, aby svým služebníkům ukázal, co se musí vbrzku stát; on to prostřednictvím svého anděla naznačil svému služebníku Janovi. A ten slavnostně prohlašuje, že všecko to, co viděl, řekl Bůh a dosvědčil Ježíš Kristus. Blaze předčitateli i posluchačům (tohoto) proroctví, kteří zachovávají, co je v něm psáno, protože ta doba už je blízko.

Jan sedmi církevním obcím v Asii: milost vám a pokoj od toho, který je, který byl a který přijde, a od sedmi duchů před jeho trůnem a od Ježíše Krista, svědka hodného víry, prvorozeného z mrtvých a vládce nad pozemskými králi. Tomu, který nás miluje, který nás svou krví zbavil hříchů a udělal z nás královský (národ) a kněze Boha, svého Otce, tomu buď sláva a vláda na věčné věky! Amen.

Hle, přichází v oblacích! Každé oko ho uvidí, i ti, kdo ho probodli, a budou pro něj naříkat všechna pokolení na zemi. Ano, amen.

Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný.

Já, Jan, váš bratr, účastník (vašich) soužení, Království i trpělivosti v Ježíši, dostal jsem se pro (hlásání) Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. (A jednou) v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako (zvuk) polnice: „Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím: do Efesu, do Smyrny, do Pergama, do Tyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje.“

Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů (postavu) podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem. Jeho hlava a vlasy byly bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako ohnivý plamen, jeho nohy jako z mosazi rozžhavené v peci, jeho hlas jako hukot množství vod. V pravé ruce držel sedm hvězd, z úst mu vycházel ostrý dvojsečný meč a jeho tvář zářila jako slunce v plné své síle.

Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: „Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle – jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později. Tajemný význam těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, a těch sedmi zlatých svícnů je tento: sedm hvězd jsou andělé sedmi církevních obcí, sedm svícnů je sedm církevních obcí.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 1,5.6; Kol 1,18

Kristus nás miluje a svou krví nás zbavil hříchů. * Jemu buď sláva a vláda na věčné věky, aleluja.

On je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. * Jemu buď.

DRUHÉ ČTENÍ

Působení a mučednická smrt svatého Petra Chanela

(Liturgia Horarum, ed. altera 1986, II, pp. 1416-1417)

Krev mučedníků, semeno křesťanů

Jakmile se stal Petr Chanel řeholníkem ve Společnosti Panny Marie, byl na vlastní žádost poslán do misií v Oceánii. Přistál na ostrově Futuna v Tichém oceáně, kde Kristovo učení ještě nikdy nebylo hlásáno. Laický bratr, který byl jeho stálým pomocníkem, vypráví o jeho misijním životě:

„Při práci ho pálil sluneční žár, často trpěl hladem, vracel se domů zalitý potem a vyčerpaný únavou. Ale duchem byl vždycky silný, plný života a radosti, jako by se vracel z místa rozkoší; a to ne jednou, ale skoro denně.

Futuňanům obvykle nic neodepřel, ani těm, kdo ho pronásledovali. Vždycky je omlouval a nikdy je neodmítl, i když byli hrubí a na obtíž. Byl bezpříkladně a všemožně laskavý ke všem, nikoho nevyjímaje.“

Není tedy divu, že ho tamní obyvatelé nazývali „člověkem nejlepšího srdce“. Jednou řekl svému spolubratrovi: „V tak obtížné misii musíme být svatí.“

Pozvolna začínal zvěstovat Krista a evangelium, ale sklízel jen nepatrné ovoce. Přesto však s nezlomnou vytrvalostí pokračoval ve svém misijním díle, lidském i duchovním. Oporou mu byl příklad Kristův a jeho slovo: Jiný rozsévá a jiný sklízí. A přitom vroucně ctil Matku Boží a stále si vyprošoval její pomoc.

Hlásáním Kristova učení zničil uctívání zlých duchů, jejichž kult podporovali futunští náčelníci, aby si udrželi vládu nad svým lidem. Proto Petra ukrutným způsobem zabili a domnívali se, že jeho smrtí bude zničeno i semeno křesťanské víry, které zasel.

Ale den před svým umučením Petr řekl: „Nevadí, jestli zemřu. Víra v Krista tak pevně zakotvila na tomto ostrově, že mou smrtí nevymizí.“

Mučedníkova smrt prospěla především samotným Futuňanům. Za několik málo let přijali všichni křesťanskou víru. Prospěla i ostatním ostrovům v Oceánii; jsou tam nyní kvetoucí církevní obce a Petra vzývají jako svého prvního mučedníka.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Lk 10,2; Sk 1,8

Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. * Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň, aleluja.

Až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky až na konec země. * Proste.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys oslavil svatého Petra Chanela tím, že se jeho krev prolitá při hlásání evangelia stala semenem nových křesťanů; dej, ať prožíváme velikonoční tajemství smrti a vzkříšení tvého Syna s takovou opravdovostí, abychom mu stále nově vydávali svědectví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky