8. srpen 2025

Sv. Dominika, kněze
památka

Narodil se kolem roku 1170 v obci Calaruega v Kastilii ve Španělsku. Po vystudováni teologie se stal kanovníkem v Osmě (1195). Z pověření Inocence III. se snažil přimět albigenské kathary v jižní Francii k jednotě s katolickou církví. Několikrát se měl stát biskupem, ale dával přednost své misijní činnosti. V roce 1215 položil v Toulouse základy řádu kazatelů – dominikánů. Měli slovem i osobním příkladem a životem v chudobě hlásat návrat k evangeliu. Základem jejich řeholních pravidel se stala řehole sv. Augustina. Zemřel v Bologni 6. VIII. 1221 a byl pohřben v kostele sv. Mikuláše. V té době měli dominikáni už 60 klášterů v různých zemích Evropy. Za svatého byl prohlášen v roce 1234.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Veliký jsi, Pane můj,

bez hranic je sláva tvá,

nevýstižná je tvá moc,

moudrost tvá je bezedná.

Kdo jsem já, že chválit chci

tebe, jenž jsi vševládný?

Jsem jen člověk, křehké nic

v díle tvého stvoření.

Člověk, který naříká

pod břemenem časnosti,

pod jhem hříchu pýchy své.

Ty však zveš mě k radosti.

Pro sebe jsi stvořil mě,

láskou všechno táhneš k sobě.

Nepokojné srdce je,

pokud nespočine v tobě.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 38 (37)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23,49)
I (2-5)

Hospodine, netrestej mě ve svém hněvu, *

nekárej mě ve svém rozhorlení.

Vždyť se do mě zaryly tvé šípy, *

dopadla na mě tvá ruka.

Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa, *

pro můj hřích není ve mně jediná kost celá.

Vin se mi nakupilo až nad hlavu, *

tíží mě jako přetěžké břímě.

Ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.

2. ant. Pane, ty víš o každé mé touze.

II (6-13)

Rány mi hnisají a páchnou, *

že jsem jednal pošetile.

Shrbený, nadmíru sklíčený *

den co den smutně se vláčím.

Vždyť má bedra jsou celá zanícená, *

zdravého místa není v mém těle.

Jsem malátný a zcela zkrušený, *

křičím proto, že mé srdce sténá.

Pane, ty víš o každé mé touze, *

mé vzdychání ti není skryté.

Srdce mi buší, opustila mě síla, *

i světlo mi hasne v očích.

Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, *

i moji příbuzní se mě straní.

Strojí mi léčky ti, kdo pasou po mém životě, †

kdo usilují o mé neštěstí, hrozí mi zkázou *

a stále jen úklady vymýšlejí.

Ant. Pane, ty víš o každé mé touze.

3. ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.

III (14-23)

Já však jsem jako hluchý, neslyším, *

jsem jako němý, který neotvírá ústa.

Jsem jako člověk, který neslyší, *

jehož ústa nemají odpovědi.

Vždyť v tebe, Hospodine, doufám, *

ty vyslyšíš, Pane, můj Bože!

Říkávám si totiž, jen ať se nade mnou neradují, *

ať se nade mnou nevypínají, když zakopnu v chůzi.

Mám ovšem k pádu velmi blízko, *

před sebou mám stále svou bolest.

Ano, vyznávám svou vinu, *

pro svůj hřích jsem sklíčen.

Ti, kdo bez příčiny proti mně brojí, jsou silní, *

mnoho je těch, kdo mě neprávem nenávidí,

kdo zlem splácejí za dobro, *

stíhají mě, že se o dobro snažím.

Neopouštěj mě, Hospodine, *

Bože můj, nevzdaluj se ode mě!

Pospěš mi na pomoc, *

Pane, má spáso!

Ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.

Mé oči toužebně vyhlížejí tvou pomoc,

spoléhám na tvá zaslíbení.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ozeáše

2,4a-d.8-26

Izrael potrestaný za svou nevěru se vrátí k Bohu

Tak praví Hospodin:

„Obžalujte svou matku; obžalujte (ji),

ona není mou ženou

a já nejsem jejím mužem;

ať odstraní z tváře svá smilstva.

Proto jí zahradím

cestu trním,

vystavím zeď,

že nenajde své stezky.

Poběží za svými milenci,

ale nedostihne je,

bude je hledat, ale nenalezne.

Pak řekne: ‚Půjdu a vrátím se

ke svému prvnímu muži,

tehdy mi bylo lépe než nyní.‘

Neuznala, že já

jí dal obilí, víno i olej,

a zahrnul ji stříbrem

i zlatem, z nichž udělali Bála.

Proto vezmu zpět

své obilí v jeho čas,

i své víno v jeho dobu,

odejmu svou vlnu a len,

které přikrývaly její nahotu.

Pak odhalím její ohanbí

před očima jejích milenců,

nikdo ji nevytrhne z mé ruky.

Učiním konec veškeré její radosti,

její slavnosti, novoluní

i její sobotě a všem jejím svátkům.

Zpustoším její vinice i fíkové (sady),

o nichž řekla: ‚Jsou mojí mzdou,

kterou mě obdařili moji milenci.‘

Změním je v houštinu,

spase je divoká zvěř.

Potrestám ji za dny bálů,

kdy jim pálila kadidlo,

zdobila se kroužky a náhrdelníky,

kdy chodila za svými milenci

a na mě zapomněla

– praví Hospodin.

Proto ji přemluvím,

zavedu na poušť

a budu mluvit k jejímu srdci.

Ze stejného místa jí vrátím vinice

i údolí Achor, bránu naděje.

Bude poslušná

jak ve dnech své mladosti,

jako když vycházela z egyptské země.

V ten den

– praví Hospodin –

budeš ke mně volat: „Můj muži!“,

už ke mně nezvoláš: „Můj Bále!“

Jména bálů odejmu z jejích úst,

nebude se už pamatovat na jejich jména.

V ten den sjednám pro ně smlouvu

s divokou zvěří, s nebeským ptactvem

i s drobnou zvířenou země.

Luk, meč a válku

vyhladím ze země

a dám jim uléhat v bezpečí.

Navěky se s tebou zasnoubím,

zasnoubím se s tebou spravedlností a právem,

milosrdenstvím a slitováním.

Zasnoubím se s tebou věrností,

a tak poznáš Hospodina.

V ten den vyslyším

– praví Hospodin –

vyslyším nebesa

a ta vyslyší zemi.

Země vyslyší

obilí, víno a olej

a ty vyslyšíš Jizreele.

Zasadím si ho do země

a smiluji se nad (dcerou,

která byla nazvána) ‚Bez milosrdenství‘;

(synu, který byl nazván) ‚Nejsi můj lid‘,

řeknu: ‚Jsi můj lid!‘

a on odpoví: ‚Ty jsi můj Bůh!‘“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 19,7.9; Oz 2,22

Nadešla Beránkova svatba, jeho nevěsta se připravila. * Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.

Zasnoubím se s tebou věrností, a tak poznáš Hospodina. * Blaze.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze života svatého Dominika

(Libellus de principiis O.P.: Acta canonizationis sancti Dominici: Monumenta O.P. Hist. 16, Romæ 1935, pp. 30, ss. 146-147)

Mluvil s Bohem nebo o Bohu

Dominik žil tak bezúhonným životem a byl unášen tak prudkým božským žárem, že bylo možno v něm bezpečně poznat vyvolený nástroj, plný cti a milosti. Byla v něm dokonalá vyrovnanost mysli, takže ho mohl vzrušit jedině soucit a milosrdenství. A protože radostné srdce rozjasňuje tvář, jeho vnitřní jasnost a vyrovnanost se prozrazovaly navenek dobrotou a veselým vzezřením.

Ve všem se projevoval slovem i činem jako služebník evangelia. Ve dne nebylo mezi bratry a druhy nikoho prostšího a milejšího. V noci nebyl nikdo horlivější než on ve všech způsobech bdění a modlitby. Mluvil málo, jedině s Bohem v modlitbě nebo o Bohu, a povzbuzoval bratry, aby ho v tom následovali.

Často si vyprošoval od Boha především to, aby mu Bůh daroval pravou lásku, schopnou lidem účinně hlásat a zprostředkovat spásu. Byl přesvědčen, že bude teprve tehdy skutečně Kristovým údem, bude-li se zcela a ze všech sil vydávat, aby získal duše, tak jako se Pán Ježíš, Spasitel všech, zcela obětoval za naši spásu. A k uskutečňování tohoto díla založil řád bratří Kazatelů, jak to Boží prozřetelnost už dávno rozhodla.

Povzbuzoval často řádové spolubratry ústně i písemně, aby stále studovali Nový i Starý zákon. Ustavičně s sebou nosil Matoušovo evangelium a Pavlovy listy a studoval je tak důkladně, že je uměl téměř nazpaměť.

Dvakrát nebo třikrát byl zvolen biskupem, ale pokaždé odmítl, neboť chtěl raději žít se svými bratry v chudobě než mít nějaké biskupství. Krásu čistoty si zachoval neporušenou až do konce. Přál si být bičován, rozsekán na kusy a zemřít pro víru v Krista. Řehoř IX. o něm prohlásil: „Znal jsem ho jako člověka, který žil zcela podle apoštolských pravidel, a není pochyb, že má i v nebi účast na slávě apoštolů.“

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Sir 48,1; Mal 2,6

Povstal nový hlasatel spásy, byl jak oheň * a jeho slovo plálo jak pochodeň.

V jeho ústech byla nauka pravdy, nepravost se nenalezla na jeho rtech. * A jeho.

MODLITBA

Modleme se.

Pomáhej, Bože, své církvi, ať čerpá sílu z životního díla svatého Dominika, vynikajícího hlasatele tvé pravdy, a na jeho přímluvu jí posílej horlivé kazatele, aby se ve světě šířilo světlo evangelia. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky