Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Hlásej, písni veselá:
Chvála budiž vzdána
Marii, že přijala
vůli svého Pána.
Hlásej, dávné proroctví,
hlásej lidu všemu,
zvěst o Boží pomoci
lidstvu zbloudilému.
Hlásej, zvěsti Janova,
z krajů od Jordánu:
Přímé cesty v srdce svá
připravujte Pánu.
Hlásej, dobo adventní,
Boží výzvu k smíru,
ať v nás lásku rozhojní,
naději a víru.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě. †
Hospodine, slyš modlitbu mou *
a volání mé ať pronikne k tobě!
† Neskrývej tvář svou přede mnou *
v den, kdy je mi úzko.
Nakloň ke mně svůj sluch: *
když volám, rychle mě vyslyš!
Neboť mé dny jako dým se rozplývají *
a mé kosti planou žárem.
Mé srdce usychá spálené jako tráva, *
zapomínám jíst svůj chléb.
Od samého nářku *
jsem jen kost a kůže.
Podobám se pelikánu na poušti, *
jsem jako sova v zříceninách.
Nemohu spát a sténám *
jak opuštěné ptáče na střeše.
Stále mě tupí moji nepřátelé, *
proti mně zuří a proklínají mým jménem.
Vždyť popel jím jako chléb *
a nápoj mísím s pláčem
pro tvůj hněv a tvé rozhorlení, *
neboť jsi mě pozvedl, ale pak odhodil.
Mé dny jsou jak dloužící se stín *
a já vadnu jako tráva.
Ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě.
2. ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných.
Ty však, Hospodine, trváš na věky *
a tvé jméno po všechna pokolení.
Povstaň a smiluj se nad Siónem, *
neboť je čas, aby ses nad ním slitoval, ano, přišel ten čas.
Vždyť tvoji služebníci milují jeho kameny, *
litují jeho rozvalin:
Pohané budou ctít jméno tvé, Hospodine, *
a všichni králové země tvou slávu,
až Hospodin znovu zbuduje Sión, *
až se objeví ve své slávě.
Skloní se k modlitbě opuštěných *
a nepohrdne jejich prosbou.
Kéž je to zapsáno pro příští pokolení, *
aby budoucí národ chválil Hospodina.
Neboť Hospodin shlédl ze své vznešené svatyně, *
popatřil z nebe na zem,
aby slyšel nářek zajatců, *
aby vysvobodil odsouzené k smrti,
aby hlásali na Siónu Hospodinovo jméno *
a jeho chválu v Jeruzalémě,
když se spolu sejdou národy *
a království, aby sloužily Hospodinu.
Ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných.
3. ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou.
Vyčerpal na cestě mou sílu, *
ukrátil mé dny.
Říkám: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů, *
po všechna pokolení trvají tvá léta.
Na začátku jsi položil základ zemi *
a nebesa jsou dílo tvých rukou.
Ona pominou, ty však zůstáváš, *
to vše zetlí jak oděv,
jako šat je vyměňuješ, a mění se. *
Ty však jsi týž a bez konce jsou tvá léta.
Synové tvých služebníků budou bydlet v bezpečí *
a jejich potomstvo potrvá před tebou.
Ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou.
Ať se mi dostane tvého slitování, Hospodine,
tvé pomoci podle tvého slibu.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
51,1-11
Synům Abrahámovým je přislíbena spása
Slyšte mě (všichni), kdo usilujete o spravedlnost,
kdo hledáte Hospodina!
Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni,
na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni!
Pohleďte na Abraháma, svého otce,
na Sáru, která vás porodila!
Jako jediného jsem ho povolal,
požehnal jsem mu a rozmnožil ho.
Proto se Hospodin slituje nad Siónem,
slituje se nad všemi jeho sutinami.
Změní jeho poušť v Eden,
jeho pustinu v zahradu Hospodinovu.
Zazní tam radost a veselí,
díkůvzdání a chvalozpěvy.
Věnujte mi pozornost, můj lide,
slyšte mě, národy!
Ode mne vyjde zákon,
své právo ustanovím světlem pro národy.
Blízko je má spravedlnost,
vzešla má spása
a má ramena budou národy soudit;
ostrovy budou ve mě doufat
a čekat na mé rámě.
Zdvihněte k nebi své oči
a pohleďte dolů na zem:
jako dým se nebesa rozplynou,
země se rozpadne jak oděv,
její obyvatelé stejně tak zhynou.
Má spása však potrvá navždy,
neskončí má spravedlnost.
Slyšte mě (všichni), kdo znáte spravedlnost,
lide, v jehož srdci je můj zákon!
Nebojte se pohany od lidí,
jejich urážek se nestrachujte!
Jak oděv je budou hlodat červi,
jak vlnu je sežerou moli.
Má spravedlnost však potrvá navždy,
má spása po všechna pokolení.
Povstaň, povstaň, sílu si oblékni,
Hospodinovo rámě,
povstaň jako za dávných dnů,
za odvěkých pokolení!
Což ty jsi nerozťalo Rahab,
neprobodlo draka?
Což jsi nevysušilo moře,
vody velkého oceánu?
Z mořské hlubiny jsi učinilo cestu,
aby přešli vykoupení.
Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin,
s jásotem přijdou na Sión,
věčné veselí bude jim věnčit hlavy,
dojdou radosti a veselí,
prchne starost a vzdychání.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Iz 51,4.5; 35,10
Věnujte mi pozornost, můj lide, slyšte mě, národy. * Blízko je má spravedlnost, vzešla má spása.
Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión. * Blízko.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „Proti bludaři Noëtovi“ od svatého Hippolyta, kněze
(Cap. 9-12: PG 10,815-819)
Tajemství skryté od věků bylo odhaleno
Je jeden Bůh, bratři, a toho nepoznáme odjinud než ze svatých Písem. Snažme se proto zvědět všechno, co božská Písma oznamují, a poznat všechno, čemu učí. Věřme tak, abychom zrakem své víry viděli Otce takovým způsobem, jakým on chce být viděn; jakým způsobem chce, aby byl Syn oslavován, takovým jej oslavujme; a jakým způsobem chce, aby byl dáván Duch Svatý, takovým jej přijměme. Při poznávání toho, co nám Bůh dává, neprosazujme svou vlastní vůli ani svůj vlastní názor, ani s tím nezacházejme s násilím, ale chápejme to tak, jak nás on sám chtěl poučit skrze svatá Písma.
Protože byl sám a neměl nic, co by s ním sdílelo věčnost, rozhodl se Bůh stvořit svět. Svět stvořil Bůh myšlenkou, vůlí a slovem, vyvstal mu ihned, vzniklý tak, jak on chtěl. Nám tedy postačí vědět pouze to, že nic není stejně věčného jako on. Kromě něho nebylo nic, jen on sám ve vší své plnosti. Nebyl ovšem ani nerozumný, ani nemoudrý, ani bezmocný, ani bezradný. Bylo v něm všechno, on sám byl vším. Když chtěl a způsobem, jakým chtěl, zjevil v době, kterou sám u sebe určil, své Slovo, skrze něž všechno vytvořil.
Poněvadž měl toto Slovo v sobě a stvořenému světu bylo neviditelné, učinil je viditelným, když je poprvé vyslovil. Zrodil světlo ze světla, a tak poskytl tvorstvu Pána, svou vlastní myšlenku. Ten byl dříve viditelný pouze jemu, světu však byl neviditelný; on jej učinil viditelným, aby svět mohl být spasen, až jej uzří při jeho zjevení.
Právě on je Boží myšlenka, jež se poté, co vyšla, ukázala na světě v podobě Božího dítěte. Všechno povstalo jeho mocí, on sám však vychází z Otce.
Bůh dal Zákon a proroky. A když dal proroky, přiměl je mluvit vlivem Ducha Svatého, aby prodchnuti Otcovou mocí zvěstovali Otcovy záměry a vůli.
Tak se tedy Boží Slovo stalo zjevným, jak praví svatý Jan. On vlastně stručně shrnuje to, co bylo řečeno proroky, a prokazuje přitom, že to je to Slovo, jehož mocí se vše stalo. Říká přece: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Všechno povstalo skrze ně, a bez něho nepovstalo nic. A dále říká: Svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Iz 9,5.6; Jan 1,3
Dítě se nám narodí a bude se nazývat mocný Bůh: * Zasedne na trůn svého otce Davida a bude vládnout.
Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. * Zasedne.
ČTENÍ
Z apoštolského listu papeže Klementa XIII.
(Bulla canonizationis, 2. febr. 1767: Bullarii romani continuatio, IV, pars II, Pratis 1843, pp. 1314-1316)
V srdci i v ústech měl stále jen a jen Boha
Mezi muži znamenitými, vynikajícími učeností a svatostí, muži, kteří sami také konali, čemu učili, a kteří hájili pravou víru, když ji nepřátelé napadali, sluší se zajisté na jednom z nejpřednějších míst jmenovati blahoslaveného Jana Kentského. Nemůže o tom pochybovat nikdo, kdo o něm něco ví. V dobách, kdy v některých blízkých krajinách řádily bludy a byl na postupu rozkol, on šířil a předával na univerzitě v Krakově vědění čerpané z nejčistšího pramene. On také vlastní pokorou, čistotou, milosrdenstvím, tělesnou kázní i dalšími ctnostmi, jaké příslušejí bezúhonnému knězi a horlivému dělníku na vinici Páně, utvrzoval kázeň mravů a svatost života, o kterých vytrvale vykládal lidu z kazatelny při svých kázáních.
A tak se nejenom stal jedinečnou ozdobou a slávou sboru profesorů oné univerzity, ale také zanechal podivuhodný a užitečný příklad všem dalším, kteří mají podobné poslání: horlivě se snažit plnit povinnosti dokonalého učitele a všemožně usilovat o to, aby zároveň s jinými vědními obory vyučovali vědě svatých, ke chvále a slávě jediného Boha.
O božských věcech pojednával se zbožností, s kterou se snoubila pokora. V této pokoře sám sebe pokládal za nic, a přestože věděním všechny ostatní daleko předčil, nad nikoho se nevynášel, a naopak si přál být u všech v nevážnosti a opovržení; a nechybělo mnoho, aby téměř s naprostým klidem snášel, když ho někdo zlehčoval a jím pohrdal.
Nerozlučným průvodcem této pokory byla zcela ojedinělá prostota, hodná přímo dítěte. A tak v jeho činech ani slovech nebylo nic lstivého, nic falešného: opravdu co na srdci, to na jazyku. Jestliže snad mohlo někdy vzniknout podezření, že by jeho slova, jakkoli pravdivá, způsobila někomu úhonu nebo pohoršení, nepřistoupil k oltáři, dokud pokorně nepožádal o odpuštění, byť šlo spíše o cizí než o jeho vlastní poklesek. A jakmile splnil během dne svou povinnost, přímo ze školy spěchal hned do chrámu. Před Kristem v oltářní svátosti tam trávil dlouhý čas v rozjímání a na modlitbách. V srdci i v ústech měl stále jen a jen Boha
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Iz 58,7-8
Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům. * Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, před tebou půjde tvá spravedlnost.
Když vidíš nahého, oblékni ho a neodmítej pomoc svému bližnímu * Tehdy.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, veď nás, ať stále hlouběji pronikáme do moudrosti tvých svatých a po příkladu svatého Jana prokazujeme dobro všem lidem, aby se i na nás mohl naplnit příslib tvého milosrdenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2024 J. Vidéky