10. září 2025

Bl. Karla Spinoly, kněze a mučedníka
nezávazná památka

Narodil se v roce 1564, pravděpodobně v Praze; jeho otec přišel z Janova do Prahy, oženil se s českou šlechtičnou a působil u dvora Rudolfa II. Když povyrostl, vzal ho k sobě jeho strýc, biskup v jihoitalské Nole. Studoval tam u jezuitů a vstoupil do jejich noviciátu (1584). Po vysvěcení na kněze (1594) požádal představené o dovolení, aby mohl odjet jako misionář do Japonska. Dostal se tam po dlouhotrvající cestě (1596-1602), působil nejprve v Arimě, později na různých místech a od roku 1612 v Nagasaki. Od roku 1618 byl spolu s dalšími kněžími a laiky čtyři roky vězněn v Suzutě u Omury. Potom byli převezeni do Nagasaki, na místo, kde před 25 lety zemřeli první japonští mučedníci spolu s Pavlem Miki (dnes tam stojí jezuitská rezidence), a 10. IX. 1622 jich tam bylo 30 sťato a dalších 22 (mezi nimi Karel Spinola) přivázáno ke kůlům a upáleno. V roce 1867 byli prohlášeni za blahoslavené.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Ať, Pane všeho vědění,

ti patří naše nadšení.

Ty znáš všech srdcí tajemství

a sílíš nás svou milostí.

Pastýři, ovce chránící,

ztracené nalézající,

na pastviny své svěží vždy

nás k dobrým ovcím shromáždi.

Kéž soudcův hněv nás nesvrhne

v ponuré stádo pekelné,

kéž jsme tvým soudem určeni

tvých pastvin stát se ovcemi.

Buď tobě, Spasiteli náš,

čest, vítězství, moc, slávy jas,

vždyť nad vesmírem vládu máš

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

1. ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech. 

Žalm 89 (88), 2-38
Bůh je milosrdný a věrný
Z (Davidova) potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako spasitele Ježíše. (Sk 13,23)
I (2-19)

Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, *

 po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.

Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“ *

Na nebi jsi upevnil svou věrnost.

„Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, *

přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:

Navěky zajistím tvůj rod *

a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.“

Nebesa oslavují tvé divy, Hospodine, *

a tvou věrnost shromáždění svatých.

Neboť kdo se může v oblacích rovnat Hospodinu, *

kdo z Božích synů se podobá Pánu?

Bůh je strašný ve sboru svatých, *

veliký a hrozný nad všechny kolem sebe.

Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? *

Mocný jsi, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje.

Ty vládneš nad nezkrotným mořem, *

ty poutáš jeho vzduté vlny.

Tys probodl a rozdupal Rahab, *

svým silným ramenem jsi rozptýlil své nepřátele.

Tvá jsou nebesa, tvá je i země, *

založil jsi svět a vše, co jej plní.

Sever i jih jsi stvořil, *

Tábor a Hermon plesají v tvém jménu.

Tvé rámě je mocné, *

silná je tvá ruka, zdvižena tvá pravice.

Spravedlnost a právo jsou základem tvého trůnu, *

milost a věrnost před tebou kráčejí.

Šťastný je lid, který dovede oslavovat, *

chodí, Hospodine, v záři tvé tváře.

V tvém jménu jásají ustavičně *

a honosí se tvou spravedlností.

Neboť ty jsi leskem jejich moci *

a tvou přízní roste naše síla.

Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, *

náš král Svatému Izraele.

Ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.

2. ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.

II (20-30)

Kdysi ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls: †

„Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem, *

povýšil jsem vyvoleného z lidu.

Nalezl jsem Davida, svého služebníka, *

pomazal jsem ho svým svatým olejem,

pevně ho drží má ruka *

i mé rámě ho posiluje.

Nepřítel ho neoklame, *

zvrácený člověk ho nepokoří.

Zničím před ním jeho protivníky *

a pobiji ty, kdo ho nenávidí.

Má věrnost a láska ho budou provázet, *

ve jménu mém zmohutní jeho síla.

Položím jeho ruku na moře *

a na řeky jeho pravici.

On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, *

můj Bůh a skála mé spásy.

Já pak ho ustanovím prvorozeným synem, *

nejvyšším mezi králi země.

Navěky mu zachovám svou milost, *

má smlouva s ním platit nepřestane.

Dám věčné trvání jeho rodu, *

jeho trůn bude jako věk nebes.“

Ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.

3. ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.

III (31-38)

„Jestliže jeho synové opustí můj zákon *

a nebudou jednat podle mých příkazů,

jestliže poskvrní má ustanovení *

a nezachovají má přikázání:

potrestám metlou jejich nepravost *

a ranami jejich provinění.

Svou milost mu však neodejmu *

a svou věrnost neporuším.

Nezapřu svoji smlouvu, *

výrok svých rtů nepozměním.

Jednou provždy jsem přísahal při své svatosti, *

jistě neselžu Davidovi.

Jeho potomstvo potrvá navěky, *

jeho trůn bude přede mnou jako slunce,

jako měsíc, který je upevněn navěky, *

věrný svědek na nebi.“

Ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.

Hospodine, tvé slovo osvěcuje,

nezkušenému dává moudrost.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Habakuka

2,5-20

Zlořečení proti utlačovatelům

Věru, bohatství klame pyšného muže,

nebude mít trvání.

Roztahuje své hrdlo jak podsvětí,

je jako smrt a nenasytí se;

zabírá pro sebe všechny lidi

a shromažďuje pro sebe všechny národy.

Nebudou tito všichni o něm skládat pořekadla,

hanlivé písničky, hádanky a říkat:

„Běda tomu, kdo shromažďuje, co mu nepatří

– na jak dlouho? –

a zatěžuje se zástavami!“

Nepovstanou hned ti, kdo tě trápí,

a nevzbudí se ti, kdo tě souží,

a budeš jejich kořistí?

Protože jsi oloupil mnoho národů,

všechny ostatní národy oloupí tebe

pro krev lidí, pro znásilnění země,

měst a jejich obyvatel.

Běda tomu, kdo baží po nespravedlivém zisku

pro svůj dům,

aby si ve výšinách zbudoval hnízdo,

aby se vyprostil ze spárů zlého!

Pohanu jsi vymyslil pro svůj dům:

tím, že jsi vyhubil mnoho národů,

uškodil jsi sobě!

Kámen ze zdi bude křičet

a břevno z krovu mu bude odpovídat.

Běda tomu, kdo krví buduje město,

kdo (své) sídlo staví nepravostí!

Není (stanoveno) od Hospodina zástupů,

aby lidé pracovali pro oheň

a národy se namáhaly pro nic?

Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy,

jako vody pokrývají moře.

Běda tomu, kdo dává pít svému příteli,

(ale) přidává svůj jed a opíjí ho,

aby se mohl pást na jeho nahotě!

Budeš nasycen potupou místo slávou:

i ty pij, a ukaž se nahý!

Obrátí se na tebe kalich z Hospodinovy pravice,

pohana (se vychrstne) na tvoji slávu!

Zpustošený Libanon tě přikryje,

vyděšená zvěř tě poděsí

pro krev lidí, pro znásilnění země,

měst a jejich obyvatel.

Co prospěje modla,

že ji řezbář vyřezává,

bůžek ulitý (z kovu) a lživá věštba?

A přece jeho tvůrce ve své dílo důvěřoval,

že tvořil němé modly!

Běda tomu, kdo dřevu říká: „Probuď se!“,

němému kameni: „Povstaň!“

Dá snad poučení?

Hle, je potažen zlatem a stříbrem,

a přece v něm dech (života) není!

Hospodin (sídlí) ve svém svatém chrámě,

celá země ať před ním mlčí!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Řím 2,12; 11,32; 3,23

Ti, kdo zhřešili, ale Zákona neznali, bez Zákona všichni propadnou záhubě. Všichni však, kdo Zákon měli a zhřešili, budou odsouzeni na základě Zákona. * Bůh dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.

Vždyť všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy. * Bůh.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu 2. vatikánského sněmu o misijní činnosti církve

(Ad gentes, nn. 7.8.5)

Často byla krev mučedníků semenem nových křesťanů

I když lidi bez vlastní viny neznající evangelium může Bůh různými cestami, známými jen jemu, přivést k víře, bez níž se mu nelze líbit, přece připadá církvi povinnost a zároveň i svaté právo hlásat evangelium.

Tím, že církev učí znát Krista, ukazuje lidem skutečnou pravdu o tom, co člověk je a k čemu všemu je povolán. Vždyť Kristus je počátek a vzor obnoveného lidství, po kterém všichni touží, prodchnutého bratrskou láskou, upřímností a duchem pokoje. Pro Krista a církev, která o něm vydává svědectví kázáním evangelia, nejsou překážkou žádné rasové ani národnostní rozdíly, a proto nikdo v žádném případě nemůže Krista a církev považovat za cizí.

Církev tedy uskutečňuje své poslání tím, že se poslušna Kristova příkazu a vedena milostí a láskou Ducha Svatého účinně projevuje každému člověku a všem národům, a tak je příkladem života; kázáním, svátostmi a ostatními prostředky milosti přivádí k víře, svobodě a Kristovu pokoji. Takže se jim otvírá volná a bezpečná cesta k plné účasti na Kristově tajemství.

Toto poslání je pokračováním a dějinným rozvíjením poslání samého Krista, který byl poslán hlásat radostnou zvěst chudým. Proto musí jít církev pod vedením Ducha Svatého cestou, jakou šel Kristus, totiž cestou chudoby, poslušnosti, služby a sebeobětování až k smrti, nad níž zvítězil svým zmrtvýchvstáním. Právě toutou cestou kráčeli v naději všichni apoštolové a mnohým soužením i utrpením doplňovali to, co zbývá vytrpět do plné míry utrpení Kristových pro jeho tělo, kterým je církev. A často byla krev mučedníků semenem nových křesťanů.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Flp 1,29.30; srov. 1 Sol 2,8

Dostalo se vám té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. * Podstupujte stejný zápas, jaký jste viděli, že jsem podstupoval já.

Tak jsem po vás toužil, že bych vám nejraději nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Podstupujte.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tvé volání a touha po spáse duší, které tě nepoznaly, vedly blahoslaveného Karla až do Japonska, aby tam hlásal tvou pravdu a vydal o ní svědectví mučednickou smrtí v ohni; prosíme tě, dej, ať i my o tobě vydáváme věrohodné svědectví svým bližním. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky