Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Vstávají ze sna pastýři
a diví se a žasnou.
A bez váhání zamíří,
kde vidí hvězdu jasnou.
Nad holým chlévem z kamení,
co hledí dolů k městu,
hoří to Boží znamení
a osvěcuje cestu.
Svolává k chlévu ze všech stran
i anděle i lidi.
A kdo má srdce dokořán,
každý to světlo vidí.
A kdo má srdce dokořán,
ten slyší z nebe zvony.
Sbíhá se, sbíhá ze všech stran
těch srdcí miliony.
A pokud časem bude čas
a srdce otevřená,
budou se sbíhat zas a zas
a padat na kolena
před Králem věků na jeslích
a zpívat s celým světem:
Buď sláva Bohu v nebesích
a pokoj Božím dětem!
Nebo:
Děťátko z věčnosti,
chci nyní zpívat tvé matce:
kéž je má píseň krásná
jako jitřní sníh!
Raduj se, Panno Maria, dcero země,
sestro duše mé, raduj se,
radosti mé radosti!
Jsem putování nocemi,
ty však jsi dům pod hvězdami!
Jsem žíznivá miska,
ty však jsi širé moře Páně!
Raduj se, Panno Maria,
peruti mé země, koruno mé duše.
Raduj se, radosti mé radosti:
Blahoslavím ty, kdo tě blahoslaví.
Nebo:
Co se stalo, nedá se odestat,
a přece Tvým Narozením, ó Ježíši-Králi,
tolik se mění a odestává, že na všem je to znát
a od Světce i od hříšníka zasluhuješ chvály.
Jsi nevyslovitelný svou mocí, moudrostí a dobrotou,
a jdem-li se ti dnes poklonit, je to jen splátka díků
vyhnaných synů Evy, chodících žebrotou,
Ty nejštědřejší ze všech almužníků!
Děkujeme Ti, že z vůle Tvé jako Ty jsme se narodili,
zapjaté články do řetězu Tvého stvoření,
že na této zemi jako Ty jsme byli
proudem milosti Tvé v život strženi.
Nebo:
Povězte, co jste viděli,
pastýři v Betlémě?
Boha z Boha jsme viděli,
spícího na seně.
Povězte, všichni věřící,
co se to stalo dnes
v úžasném pozdvihování,
když kánon četl kněz?
Boha z Boha jsme viděli,
jenž stvořil celý svět;
ležel tichý a bezmocný
na oltáři jak květ.
Co do jeslí a na oltář
ho stáhlo z neznáma?
A ticho odpovídá nám:
To láska – láska má.
Nebo (Kancionál č. 219):
(Při modlitbě bez zpěvu se může text v závorkách vynechat.)
Jdou zástupy věrných s jásotem a chválou,
my též do Betléma pospíchejme.
Vítejme Pána, Krále andělského,
Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,
Ježíši zrozenému) zpívejme.
(Vítejme Pána, Krále andělského,
Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,
Ježíši zrozenému zpívejme.)
Od stád v krajích spících pastýři jsou zváni
k jeslím, kde spí Dítě nám slíbené.
Též s nimi spějme poklonit se Pánu,
Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,
Ježíši zrozenému) zpívejme.
(Též s nimi spějme poklonit se Pánu,
Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,
Ježíši zrozenému zpívejme.)
Hle, sláva věčného Tvůrce všehomíra
všem nám září v úsměvu Dítěte.
Bůh mezi námi, v plenkách nemluvňátko,
Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,
Ježíši zrozenému) zpívejme.
(Bůh mezi námi, v plenkách nemluvňátko,
Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,
Ježíši zrozenému zpívejme.)
Bůh s námi je spřízněn, lidský úděl sdílí,
jej chválami vroucími vítejme.
Láskou za lásku Pánu odpovíme,
Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,
Ježíši zrozenému) zpívejme.
(Láskou za lásku Pánu odpovíme,
Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,
Ježíši zrozenému zpívejme.)
Nebo:
Ježíšek Panně v náručí
má vlásky plné světla.
(Ach, jak je znaven, znaven svět,
zde však je tolik tepla!)
Ježíšek Panně u prsou
má vlásky plné hvězd.
(Ach, krutí, zlí jsou králové,
zde láska chrání dnes.)
Ježíšek Panně na srdci
má vlásky plné ohně.
(Ach, jak je znaven, znaven svět,
zde však má spásy hojně.)
Ježíšek Panně na klíně
má z vlásků aureolu
a všechny kvítky hledí výš
a všechny hvězdy dolů.
ŽALMY
1. ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
Nehněvej se na ty, kdo konají zlo, *
nezáviď těm, kdo páchají nepravost,
vždyť zvadnou rychle jako tráva, *
jako zelená bylina uschnou.
Doufej v Hospodina a čiň dobro, *
pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu.
Raduj se v Hospodinu *
a dá ti, po čem touží tvé srdce.
Hospodinu svěř svůj osud, *
v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
Tvé spravedlnosti dá vzejít jako světlu, *
tvému právu jak polednímu jasu.
Spočiň v Hospodinu a důvěřuj v něho! †
Nezlob se na toho, kdo má v životě štěstí *
a při tom strojí úklady.
Přestaň se hněvat a zanech zlosti, *
nepohoršuj se, to vede jen k zlému.
Neboť zločinci budou vyhlazeni, *
kdo však doufají v Hospodina, budou vlastnit zemi.
Ještě chvíli – a bezbožník zmizí, *
nadarmo se budeš pídit po jeho stopě.
Pokorní však budou vlastnit zemi, *
budou se těšit z hlubokého klidu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
2. ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.
Bezbožník strojí úklady spravedlivému, *
skřípá proti němu zuby.
Pán se mu však směje, *
vidí, že se blíží jeho den.
Bezbožní tasí meč, napínají svůj luk, †
aby skláli chudáka a ubožáka, *
aby povraždili ty, kdo žijí správně.
Meč jim však vnikne do vlastního srdce *
a jejich luky se zlámou.
Lepší je troška, kterou má spravedlivý, *
než velké bohatství bezbožníků,
neboť ramena bezbožníků budou zpřerážena, *
ale spravedlivé Hospodin podpírá.
Hospodin pečuje o život bezúhonných, *
dědictví jejich přetrvá věky.
Nebudou zahanbeni v dobách neštěstí, *
nasytí se ve dnech hladu.
Ano, bezbožníci zhynou, †
nepřátelé Hospodinovi zajdou jako květ luhů, *
vyvanou jako dým.
Bezbožník si půjčuje, ale nesplácí, *
spravedlivý se však ustrne a rozdává.
Ti, kterým Bůh žehná, vlastnit budou zemi, *
ti, kterým zlořečí, zhynou.
Hospodin dává krokům člověka sílu, *
má zalíbení v jeho životní cestě.
Jestliže padne, nezůstane ležet, *
protože mu Hospodin podpírá ruku.
Byl jsem chlapec, a už jsem stařec, †
ale neviděl jsem, že by spravedlivý byl opuštěn, *
že by jeho děti žebraly o chléb.
Pokaždé se ustrne a půjčí, *
za to na jeho dětech spočine požehnání.
Chraň se zlého a čiň dobré, *
a přežiješ věky,
neboť Hospodin miluje spravedlnost, *
neopouští svoje zbožné.
Zločinci však zajdou, *
potomstvo bezbožníků bude vyhlazeno.
Spravedliví budou vlastnit zemi, *
budou ji obývat věčně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.
3. ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.
Ústa spravedlivého mluví moudře, *
jeho jazyk hovoří, co je správné.
Boží zákon mu ovládá srdce, *
proto nevrávorají jeho kroky.
Bezbožník číhá na spravedlivého, *
snaží se ho zabít.
Hospodin však mu ho neponechá v moci, *
nedá ho odsoudit, až bude souzen.
Doufej v Hospodina *
a drž se jeho cesty,
povýší tě, abys vlastnil zemi, *
s radostí uzříš zkázu bezbožníků.
Viděl jsem zpupného bezbožníka, *
vypínal se jako košatý cedr.
Přešel jsem – a hle, už ho nebylo, *
hledal jsem ho – a nenašel.
Všimni si člověka bezúhonného, pozoruj poctivého: *
vždyť budoucnost patří pokojným lidem.
Hříšníci však budou všichni zničeni, *
vyhlazeno bude potomstvo bezbožníků.
Ale spravedlivým přichází spása od Hospodina, *
v dobách tísně je jim útočištěm.
Hospodin jim pomáhá a je vysvobozuje, †
bezbožníků je zbavuje a chrání je, *
protože se k němu utíkají.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost
a všechny národy vidí jeho slávu.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
61,1-11
Hospodinův duch bude nad jeho služebníkem
Duch Páně, (duch) Hospodinův, je nade mnou,
protože mě Hospodin pomazal,
poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným,
obvázat ty, jimž puká srdce,
oznámit zajatým propuštění,
svobodu uvězněným,
hlásat Hospodinovo milostivé léto
a den pomsty našeho Boha,
potěšit všechny soužené,
zarmoucené na Siónu (obveselit),
dát jim věnec místo popela,
olej radosti místo smutku,
šat jásotu místo malomyslnosti.
Budou se nazývat „duby spravedlnosti“,
které Hospodin zasadil pro (své) oslavení.
Vystavějí odvěké zříceniny,
zbudují sutiny ze starých časů,
obnoví zničená města,
opuštěná od mnoha pokolení.
Ve vašich službách budou váš brav pást cizinci;
synové cizích národů budou vašimi rolníky a vinaři.
Vy se (však) budete nazývat „Hospodinovi kněží“,
bude se vám říkat „Služebníci našeho Boha“.
Budete požívat bohatství národů
a honosit se jejich slávou.
Místo své dvojnásobné potupy a pohany
budou nad svým údělem jásat;
proto obdrží dvojnásobný podíl ve své zemi,
budou mít věčnou radost.
Neboť já, Hospodin, miluji právo,
nenávidím loupež a nepravost.
Věrně odměním jejich práci,
uzavřu s nimi věčnou smlouvu.
Jejich rod bude známý mezi pohany
a jejich potomstvo uprostřed národů.
Kdo je spatří, všichni uznají:
„To je rod, jemuž Hospodin žehná!“
Radostí budu jásat v Hospodinu,
má duše zaplesá v mém Bohu,
neboť mi oblékl roucho spásy,
oděl mě šatem spravedlnosti
jako ženicha okrášleného věncem,
jako nevěstu ozdobenou šperky.
Jako země rodí rostlinstvo,
jako zahrada dává vzejít setbě,
tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti
a slávě před všemi národy.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Iz 61,1; Jan 8,42
Duch Páně, duch Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, * obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným.
Já jsem vyšel od Boha a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal * obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Petra Chryzologa, biskupa
(Sermo 160: PL 52,620-622)
Ten, který se chtěl pro nás narodit, nechtěl nám zůstat neznámým
Ačkoliv samo tajemství vtělení Páně obsahovalo v sobě vždy jasné známky božství, přece to, že Bůh přijal lidské tělo, dnešní slavnost zjevuje a odhaluje mnoha způsoby, aby smrtelný člověk, zahalený stále temnotami, z neznalosti neztratil to, co mohl přijmout a vlastnit výhradně prostřednictvím milosti.
Neboť ten, který se chtěl pro nás narodit, nechtěl nám zůstat neznámým. Objasňuje to proto takovým způsobem, aby se veliké tajemství dobroty nestalo příležitostí k velkému omylu.
Toho, kterého mudrc hledal zářícího mezi hvězdami, nalézá dnes plačícího v kolébce; toho, nad jehož skrytostí na nebesích se dlouho trápil, obdivuje dnes mudrc objeveného v plénkách.
Dnes přemýšlí mudrc v hlubokém úžasu o tom, co tu vidí: na zemi nebe a zemi povznesenou k nebi, člověka v Bohu a Boha v člověku. Vidí, že ten, jehož nemůže pojmout celý svět, je tu teď uzavřen v maličkém těle. A když to vidí, tajemnými dary vyznává, že věří a dál už nehloubá. Kadidlem vyznává Boha, zlatem krále a myrhou jeho budoucí smrt.
Proto se pohan, který byl posledním, stal prvním. Protože vírou mudrců byl tehdy zasvěcen počátek víry pohanů.
Dnes vstoupil Kristus do řečiště Jordánu, aby smyl hřích světa. Sám Jan dosvědčuje, že kvůli tomu přišel: Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa. Dnes drží otrok Pána, člověk Boha, Jan Krista. Drží ho proto, aby sám přijal odpuštění, ne, aby je udělil.
Dnes zaznívá, jak říká prorok, Hospodinův hlas nad vodami. A jaký je to hlas? To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.
Dnes se vznáší nad vodami Duch Svatý v podobě holubice. To proto, aby se z tohoto znamení poznávalo – tak jako kdysi Noemova holubice zvěstovala, že ustoupila potopa světa – že nyní skončilo trvající ztroskotání světa. Tato holubice však nenese ratolest staré olivy jako ta Noemova, ale vylévá na hlavu původce (naší spásy) plnost nového pomazání, aby se tak naplnilo, co prorok předpověděl: Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem radosti před tvými druhy.
Dnes činí Kristus začátek nebeských znamení tím, že proměňuje vodu ve víno. Voda však měla být proměněna v tajemství krve, aby mohl Kristus podávat pijícím čistý nápoj z nádoby svého těla. A tak se měla naplnit slova prorokova: Jak je vzácný můj překypující kalich!
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Tři dary, které mudrci přinesli Pánu, naznačují tajemství jeho života a poslání: * Zlato ukazuje na jeho královskou moc; kadidlo na jeho kněžství a myrha na jeho pohřeb.
Mudrci se přišli poklonit původci naší spásy, ležícímu v jeslích, a přinesli mu ze svých pokladů symbolické dary. * Zlato ukazuje na jeho královskou moc; kadidlo na jeho kněžství a myrha na jeho pohřeb.
MODLITBA
Modleme se.
Milosrdný Bože, tvá láska z nás učinila nové stvoření v Kristu: v něm se tvé božství spojilo s naším lidstvím; dej, ať se mu stále více podobáme, aby se upevňovalo naše spojení s tebou. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2024 J. Vidéky