Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Panenská matko, dcerou jsi
Synáčka svého božského,
pokorná, i když vzácnější
nad tvory světa celého.
Bůh ve svém úradku tě měl,
by uskutečnil to, co chtěl:
vrcholem krásy, chloubou jsi
smrtelné přirozenosti.
A tu jsi zušlechtila tak,
že její Tvůrce vznešený
se skrze tebe vtělil pak
k úžasu všeho stvoření.
V tvém svatém lůně panenském
se oheň Boží lásky vzňal
a v jeho teple mateřském
zem rajské květy plodí dál.
Ať Otce s Utěšitelem
i tvého Syna lidstvo ctí,
že ozdobil tě oděvem
svých nejvzácnějších milostí. Amen
Nebo:
Do srdce tvého
jak do přehrady milosrdenství
svůj žal a úzkost vhazujeme
na ruce tvé jak na kotvy
naděje zavěšujeme poslední
ve chvílích nejtěžších
Panno věrná
Z tvých očí
Potěšení zarmoucených
sílu svou v žízni popíjíme
a radujeme se z nalezených cest
jež bolestný tvůj meč
klestil nám v houští bezradnosti
Před vpádem nepřátel
ať už jsou v nás či ve světě
do tebe se zavíráme
Věži Davidova
a před potopu nenávisti
hladiny oceánů zvedající
svět celý v sobě skryj
Archo úmluvy
Vůni, jež vábí nás ze všech stran
podivným magnetem milosti
usměrni
Růže tajemná
a podobu svou nám zjev
a podobu naši nám ukaž
v tobě
Zrcadlo spravedlnosti
Až půjdem okolo
a kladivem neodbytnosti své
prosbami na tebe zaklepem
Dome zlatý
nakloň se k nám
a polibkem pokoje
Uzdravení nemocných
malomocenství naše uzdrav
K tobě až přijdem naposled
poděkovat
jak do chrámu Šalomounova
a darem tělo s duší přinesem
ujmi se nás
a klíčem lásky mateřské
nebe nám otevři
Bráno nebeská
Nebo:
Bože v Trojici jediný,
z tebe vyšlo Slovo odvěké,
jež skrze Ducha Svatého
v Marii se stalo člověkem.
Dík za dar Matky Kristovy,
která i naší matkou je,
je radost rodu lidského,
církev ji zná a miluje.
Velebí naše duše Pána
i tebe, Maria, panenská Matko,
ty jsi po Kristu nejkrásnější
a vzácnější nad všechno zlato.
Andělský pozdrav „Milostiplná“
šeptáme v úžasu vždy znova,
zatímco ty nemluvíš slovy,
leč mateřstvím: Jsi Matkou Slova.
Ty jsi největší ženou Ducha
a lidství nejzralejší květ,
i náš duch raduje se s tebou,
dcero církve a sestro všech.
Jsi v Nazaretě s andělem,
v Betlémě se svým dítětem,
při prvním divu v Káni jsi,
pod křížem dovršuješ mateřství.
V tobě Bůh zjevil nové rysy
své lásky lidem darované,
lásky mateřské, sesterské
i dosud nepojmenované.
Chceme ji hledat, objevit,
nalézat v nové podobě,
Matko a Panno, dcero, sestro,
v svém rozjímání o tobě.
V poslušnosti a pokoře,
v čistotě, sebezapření,
chcem vtisknout světu rozměr tvůj,
daný v počátku stvoření.
Trojjedinému Bohu kéž
říkáme zas a zase
s tebou, Maria, v každý čas
své Fiat, Amen, staň se!
Nebo:
Stále jsi s námi, Ty, sluncem oděná
Na naší cestě hřbitovní
Jsi začátkem i koncem. Jsi světlem, kde je tma
Slza na ruce vraždění
Jsi výš nad krásu květu o Tvé podobě
Jsi níž než vězeň v cele
Jsi v křídlech písně o Tobě
Jsi dítětem v modlitbě neumělé
Jsi pevnou tvrzí válečného zděšení
Sama, a dravec odešel
V kamenech valených na nás Jsi ztišení
Jsi lípa za bzukotu včel
Pastýřka ovcí jsi, znáš práci hospodáře
a v duších dětí budíš dobro, ničíš zlo
Rodičko mlčení, Jsi stále tichá záře
V naše sedmibolestno
Sodomou vedeš ven
Od plének Domku až po Golgotu
Ty neopouštíš nás
V kapličkách polních cest Jsi růžencem
Když v našem vydechnutí posledním
své Ave ukládáš.
Nebo:
Maria bez poskvrny počatá,
Žena, jen žena, ale ta,
která svou mocí i přítomností
je větší než z bohyň minulosti
Kterákoli se zdála či snila, – jež
Tu jedinou práci má na práci, než
Veškerou slávu Boží propustit,
Tu slávu, která rozhodla se jít
Jen skrze ni a z ní se rozlévat
Ven a jiné cesty nehledat.
Že spjati a svázáni jsme, dím,
Kolem a kolem milosrdenstvím
Jakoby vzduchem; a tím spíš
je totéž Maria, po jménu výš.
Předivo předivné a šat divoucí
A přes náš hříšný globus se hrnoucí
Je ona, neboť Bůh vydal sám
Svou prozřetelnost jejím modlitbám.
Je víc než pouhá almužnice, ba
Je sama nejvýš sladká almužna
A lidstvu úradkem podílet se sluší
Na jejím životě jak životu na ovzduší…
… Ó buď jen, ty drahá, dím,
Matko, zcela mým ovzduším,
šťastnějším světem, v kterém bych
putoval a nepotkával hřích.
Kolem mne a nade mnou dli ty
Mým mrzkým očím v ústrety,
Ó sladké a širé nebe nad světy,
Mluv ke mně, sluchu se tkni,
O Boží lásce, ó vzduchu skutečný,
O prosbách, pokoře a pokání.
Světa mateční vzduchu divoucí,
Obejmi ach co ostrov plovoucí
mne, dítě své po tobě prahnoucí.
Nebo:
Buď pozdravena,
svatá Paní,
přesvatá Královno,
Matko Boží, Maria.
Buď pozdravena ty,
která jsi jeho palácem,
buď pozdravena,
která jsi jeho stanem.
Buď pozdravena,
která jsi jeho příbytkem,
buď pozdravena,
která jsi jeho rouchem.
Buď pozdravena,
která jsi jeho služebnicí.
Buď pozdravena,
která jsi jeho Matkou,
v níž všechna plnost milosti
a všechno dobro
bylo a stále je.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.
Hospodine, netrestej mě ve svém hněvu, *
nekárej mě ve svém rozhorlení.
Vždyť se do mě zaryly tvé šípy, *
dopadla na mě tvá ruka.
Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa, *
pro můj hřích není ve mně jediná kost celá.
Vin se mi nakupilo až nad hlavu, *
tíží mě jako přetěžké břímě.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.
2. ant. Pane, ty víš o každé mé touze.
Rány mi hnisají a páchnou, *
že jsem jednal pošetile.
Shrbený, nadmíru sklíčený *
den co den smutně se vláčím.
Vždyť má bedra jsou celá zanícená, *
zdravého místa není v mém těle.
Jsem malátný a zcela zkrušený, *
křičím proto, že mé srdce sténá.
Pane, ty víš o každé mé touze, *
mé vzdychání ti není skryté.
Srdce mi buší, opustila mě síla, *
i světlo mi hasne v očích.
Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, *
i moji příbuzní se mě straní.
Strojí mi léčky ti, kdo pasou po mém životě, †
kdo usilují o mé neštěstí, hrozí mi zkázou *
a stále jen úklady vymýšlejí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, ty víš o každé mé touze.
3. ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.
Já však jsem jako hluchý, neslyším, *
jsem jako němý, který neotvírá ústa.
Jsem jako člověk, který neslyší, *
jehož ústa nemají odpovědi.
Vždyť v tebe, Hospodine, doufám, *
ty vyslyšíš, Pane, můj Bože!
Říkávám si totiž, jen ať se nade mnou neradují, *
ať se nade mnou nevypínají, když zakopnu v chůzi.
Mám ovšem k pádu velmi blízko, *
před sebou mám stále svou bolest.
Ano, vyznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem sklíčen.
Ti, kdo bez příčiny proti mně brojí, jsou silní, *
mnoho je těch, kdo mě neprávem nenávidí,
kdo zlem splácejí za dobro, *
stíhají mě, že se o dobro snažím.
Neopouštěj mě, Hospodine, *
Bože můj, nevzdaluj se ode mě!
Pospěš mi na pomoc, *
Pane, má spáso!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.
Ať se mi dostane tvého slitování, Hospodine,
tvé pomoci podle tvého slibu.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
27,1-13
Obnovená Hospodinova vinice
V ten den Hospodin potrestá
svým tvrdým, velkým a pevným mečem
leviatana, mrštného hada,
leviatana, kroutícího se hada,
a zabije draka, který je v moři.
V ten den bude vinice půvabná;
zpívejte o ní!
Já, Hospodin, jsem jejím strážcem,
každou chvíli ji zavlažuji;
aby nebyla poškozena,
ve dne v noci ji hlídám.
Nezlobím se (na ni),
kdyby mi však dávala trní a hloží,
pustím se proti ní do boje,
všechno spálím;
ať se raději uchýlí pod mou ochranu,
ať uzavře mír se mnou,
ať se mnou uzavře mír!
Přijde (čas), kdy Jakub zapustí kořeny,
pokvete a vypučí Izrael
a povrch země naplní ovocem.
Měl ho (snad Bůh) bít, jako bil ty, kdo ho bili,
nebo vraždit, jako zavraždil jeho vrahy?
Mírně ho trestá tím, že ho vyhnal,
odvanul ho svým prudkým dechem v den palčivého větru.
Tím bude smyta Jakubova vina
a to bude bohatý plod, že odložil svůj hřích:
ze všech oltářních kamenů nadělá
hromady vápencové drtě,
nepostaví už posvátné háje ani kadidlové oltáře.
Ano, město (kdysi) opevněné (leží) osamělé:
zavržené sídlo, opuštěné jako poušť.
Tele se tam bude pást, bude tam odpočívat,
okusovat jeho větve.
Jeho ratolesti uschnou a polámou se,
přijdou ženy a hodí je na oheň.
Není to rozumný národ;
proto se nad ním jeho tvůrce neslituje,
jeho stvořitel se nad ním nesmiluje.
V ten den bude Hospodin vyklepávat klasy
do koryta Řeky až k Egyptskému potoku
a vy budete sesbíráni
jeden po druhém, synové Izraele!
V ten den se bude troubit velkou polnicí
a přijdou ti, kdo se ztratili v asyrské zemi,
i ti, kdo se rozptýlili v egyptské zemi,
a budou se klanět Hospodinu
na svaté hoře v Jeruzalémě.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Mt 24,31; Iz 27,13
Pán pošle své anděly s mohutným hlaholem polnice: * Andělé shromáždí jeho vyvolené ze všech světových stran, od jednoho konce až ke druhému.
Přijdou a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v Jeruzalémě. * Andělé shromáždí jeho vyvolené ze všech světových stran, od jednoho konce až ke druhému.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dochované zprávy, zvané „Nican Mopohua“
(16. století, z archivu mexické arcidiecéze)
Copak tu nejsem já, tvá Matka?
Stalo se to v roce 1531, na začátku prosince. Jakýsi Indián, chudý a přívětivý, který se jmenoval Jan Didak a pocházel z osady Cuauhtitlan, patřící duchovní správou k řeholníkům se sídlem v Tlatilolco, šel v sobotu časně ráno na bohoslužby do osady Tlatilolco. Když došel k návrší zvanému Tepeyac, už se rozednívalo. Uslyšel nad návrším zpěv. Když pak zpěv ustal a už nepřicházel, zaslechl seshora z návrší volání: „Milý Jene Didaku“. Hned se pokusil vystoupit tam, odkud poznal, že je volán.
Přišel na návrší a uviděl tam stát paní, která ho zavolala, aby přistoupil. Došel až k ní a užasl, jak byla půvabná: její šat zářil jako slunce. Hned mu tam oznámila své přání. Řekla mu: „Věz, milý synu, že já jsem svatá Maria, ustavičná Panna, Matka pravého Boha, Původce života, který všechno stvořil a udržuje, Pána nebe i země. Velmi chci, toužebně si přeji, aby byl vystavěn můj chrám na tom místě, které ti ukážu. Zjevně ho proslavím, tam budu prokazovat svou lásku a přízeň, pomoc a ochranu, poněvadž já jsem opravdu vaše laskavá Matka; i tvoje a všech, kdo přebýváte v této zemi, i všech ostatních, kteří mě milují, kteří mě hledají, kteří mě zbožně a s důvěrou vzývají. Tam budu pozorně naslouchat jejich pláči a zármutkům, v jejich nouzi jim budu prokazovat dobrodiní a v každé tísni přinášet úlevu. Aby se mé přání splnilo, jdi do Mexika, do biskupova paláce. Řekni mu, že tě posílám, abys mu oznámil, že si přeji, aby mi zde byl vystavěn dům, tady na návrší mně zbudován chrám.“
Když se dostal do města, hned přišel do domu biskupa, který se jmenoval Jan de Zumarrága, z řádu svatého Františka. Biskup ho vyslechl, a protože mu úplně nevěřil, řekl: „Synu, přijď znovu a já tě pak vyslechnu. Budu přemýšlet o tom, co by se dalo dělat s tvým úmyslem a přáním.“
Druhého dne spatřil Jan Didak Královnu, jak sestupuje z návrší, odkud se na něho dívala. Šla mu naproti a blízko návrší ho zastavila a řekla: „Poslyš, milý synu: Už se dále neboj, nebuď zarmoucený a nic si nedělej z nemoci svého příbuzného ani z jakéhokoli soužení. Copak tu nejsem já, tvá Matka? Copak nejsi pod mou záštitou a ochranou? Copak nejsi v mé náruči a v mých rukou? Copak potřebuješ cokoli jiného? Nebuď zarmoucený ani rozrušený. Vystup, milý synu, na návrší a na tom místě, kde jsi mě uviděl a kde jsem k tobě promlouvala, tam uvidíš různé květiny. Natrhej je a posbírej, potom přijď a přines je ke mně.“
Jan tedy přišel a přinesl Královně nebes květiny, které natrhal. Ona se na ně podívala, vzala je do svých vznešených rukou, znovu je uložila do Janova pláště a řekla mu: „Milý synu, tyto květiny jsou znamením, které doneseš biskupovi. Hle, ty jsi můj posel, svěřuji to tvé svědomitosti. Přísně ti nařizuji: Dej pozor, abys svůj plášť neotevřel a neukázal, co neseš, před nikým jiným než před biskupem. Vyprávěj mu také, jak jsem tě vybídla, abys vystoupil na návrší a natrhal tam květiny, a co jsi s úžasem spatřil; aby uvěřil a dal postavit chrám, jak si přeji.“
Jakmile to nebeská Královna Janovi uložila, rychle nastoupil cestu do Mexika. Šel s radostí, že všechno šťastně dopadlo. Vstoupil, postavil se před biskupa a vyprávěl mu všechno, co viděl a proč byl k němu poslán. Řekl mu: „Pane, splnil jsem, cos mi uložil. Přišel jsem k mé Paní, nebeské Královně, svaté Marii, Rodičce Boží, abych jí řekl, že žádáš znamení, abys mi uvěřil a abys zbudoval chrám tam, kde si sama Panna přeje. Řekl jsem jí tedy, že jsem slíbil přinést ti nějaké znamení, že je to její přání. Vyslechla, co požaduješ: vlídně přijala, že si přeješ znamení, máš-li splnit její přání, a dnes časně ráno mě k tobě znovu poslala.“
Shromáždilo se celé město: dívali se na úctyhodný obraz, žasli, obdivovali ho jako božské dílo a modlili se. Tehdy řekl příbuzný Jana Didaka, že to je zajisté záštita Panny a její obraz že se proto má nazývat Svatá Maria vždy Panna z Guadalupe.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Zj 12,1
Veliké znamení se objevilo na nebi: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama; * kolem její hlavy je koruna z dvanácti hvězd.
Andělé se radují, archandělé oslavují Pannu Marii; * kolem její hlavy je koruna z dvanácti hvězd.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, Otče milosrdenství, ty jsi svěřil svůj lid do zvláštní ochrany nejsvětější Matky tvého Syna: dopřej všem, kdo vzývají blahoslavenou Pannu Marii uctívanou v Guadalupe, aby se stále horlivější vírou hledali cesty spravedlnosti a pokoje pro všechny národy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2024 J. Vidéky