Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
(Kancionál č. 892. Při modlitbě bez zpěvu se může text v závorkách vynechat.)
Vzývej, církvi, svého kněze Jana,
čerpej sílu z jeho svědectví,
vždyť on věrně následoval Pána
cestou kříže k slávě vítězství.
(Zazpívejme s církví píseň díků
Janu Sarkandrovi, mučedníku.)
Přes propasti dávno zašlých věků
příběh mučedníka svědomí
svědčí o Bohu i o člověku,
jehož žádná zkouška nezlomí.
(Zazpívejme s církví píseň díků
Janu Sarkandrovi, mučedníku.)
Nesnížil ses ke lži ani zradě,
odoláváš trýzni mučení,
duch je silnější než tělo slabé,
výmluvné je tvoje mlčení.
(Zazpívejme s církví píseň díků
Janu Sarkandrovi, mučedníku.)
Kéž z tvých ran a krve drahocenné
dary milostí se rozmnoží,
uč nás statečnosti, svatý Jene,
lásce, která všechno vydrží.
(Zazpívejme s církví píseň díků
Janu Sarkandrovi, mučedníku.)
Kriste, dobrý pastýři svých ovcí,
krví mučedníků probuď nás,
jako ty jsi jedno ve svém Otci,
ať jsme jedno v tobě a ty v nás.
(Zazpívejme s církví píseň díků
Janu Sarkandrovi, mučedníku.)
Odpusť, Pane, viny dávných časů,
odpusť nelásku a rozbroje,
dej, ať církev, věrná tvému hlasu,
šíří požehnání pokoje.
(Zazpívejme s církví píseň díků
Janu Sarkandrovi, mučedníku.)
Kéž tvůj pohled vlídně na nás patří
a kéž z modliteb a obětí
tvého lidu, sester tvých a bratří,
tvoří zázrak příští jednoty.
(Zazpívejme s církví píseň díků
Janu Sarkandrovi, mučedníku.)
ŽALMY
1. ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním. Aleluja.
Bůh povstává, jeho nepřátelé se rozptylují, *
ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním,
tratí se, jako se rozplývá dým †
jako taje vosk před ohněm, *
tak hříšníci hynou před Bohem.
Spravedliví se však radují, jásají před Bohem *
a veselí se v radosti.
Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, *
upravte cestu tomu, kdo jezdí na oblacích,
jeho jméno je Hospodin, *
jásejte před ním!
Otec sirotků, ochránce vdov *
je Bůh ve svém svatém příbytku.
Bůh zjednává opuštěným domov, †
vězně vyvádí k šťastnému životu, *
jen buřiči bydlí ve vyprahlé zemi.
Bože, když jsi vycházel před svým národem, *
když jsi kráčel na poušti,
země se třásla, také nebesa vydávala vláhu před Bohem, *
chvěl se Sinaj před Bohem, Bohem Izraele.
Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, *
vzkřísils je, když zemdlelo.
Usadilo se v něm tvoje stádce, *
ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním. Aleluja.
2. ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti. Aleluja.
Pán pronáší výrok, *
mnoho poslů šíří radostné zvěsti:
„Králové s vojsky prchají, prchají; *
i ženy si doma rozdělují kořist.
Zatímco jste si hověli u ovčích ohrad, †
zaskvěla se křídla holubice stříbrem, *
její perutě plavým zlatem.
Když tam Všemohoucí rozháněl krále, *
padali jako sníh na Salmonu!“
Hory bašanské jsou hory vysoké, *
hory bašanské jsou hory strmé.
Proč vy, strmé hory, tak žárlivě hledíte †
na horu, kde si Bůh vyvolil sídlo, *
na horu, kde bude Hospodin navždy sídlit?
Bůh má bezpočtu svých vozů, tisíce tisíců: *
ze Sinaje Pán přichází do svatyně.
Vystoupils do výšin, zajatce zajals, †
vzal sis lidi jako dar, *
i ty, kteří nechtějí bydlit u Hospodina, Boha.
Ať je Pán žehnán každý den, *
nosí naše břemena, Bůh, naše spása.
Náš Bůh je Bohem spásy, *
Hospodin, Bůh, dává uniknout smrti.
Vskutku Bůh rozbíjí hlavy svých nepřátel, *
vlasaté temeno toho, kdo si libuje ve zlých skutcích.
Pán pravil: „Přivedu ti je z Bašanu, *
dovléknu ti je z hlubin moře,
abys v krvi smočil svou nohu, *
aby jazyk tvých psů měl z nepřátel svůj podíl.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti. Aleluja.
3. ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána. Aleluja.
Objevuje se tvůj průvod, Bože, *
průvod mého Boha, mého krále, směřující do svatyně.
Vpředu kráčejí zpěváci, vzadu harfeníci, *
uprostřed dívky bijí do bubínků.
„Ve sborech velebte Boha, *
Hospodina, vy, kteří pocházíte z Izraele!“
Tu si před nimi vykračuje Benjamín, věkem nejmladší, †
judská knížata se svými zástupy, *
knížata Zabulóna, knížata Neftaliho.
Ukaž, Bože, svou moc, *
tu moc, Bože, kterou na nás vykonáváš!
Ať pro tvůj chrám v Jeruzalémě *
přinášejí králové dary!
Pokárej netvora v rákosí, *
ty, kteří jsou mezi národy jako houf býků uprostřed telátek;
nechť se ti koří s pruty stříbra, *
rozmetej národy, které rády válčí!
Ať se dostaví velmoži z Egypta, *
ať Etiopie vztáhne k Bohu svou ruku!
Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána, *
který jezdí po nebesích, po odvěkém nebi!
Hle, ozývá se jeho hlas, hlas mocný: *
„Uznejte Boží moc!“
Nad Izraelem se zjevuje jeho vznešenost, *
jeho moc v oblacích.
Bázeň budí Bůh ze své svatyně, Bůh Izraelův, †
on dává sílu a statečnost svému lidu. *
Bůh buď veleben!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána. Aleluja.
Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja,
Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
8,1-13
Sedm andělů trestajících svět
Když (Beránek) rozlomil sedmou pečeť, nastalo v nebi mlčení asi na půl hodiny. Uviděl jsem sedm andělů, kteří stojí před Bohem; bylo jim dáno sedm polnic. Jiný anděl přišel a postavil se k oltáři; (v ruce) měl zlatou kadidelnici a bylo mu dáno mnoho kadidla, aby je položil s modlitbami všech věřících na zlatý oltář před trůnem. Z kadidelnice v andělově ruce vystoupil před Boha kadidlový kouř z modliteb věřících. Pak vzal anděl kadidelnici, naplnil ji ohněm z oltáře a hodil na zem. Tu nastalo hřmění, hlasy, blesky a zemětřesení.
Těch sedm andělů, kteří měli sedm polnic, se připravilo, aby zatroubili.
A zatroubil první. Nastalo krupobití a oheň smíšený s krví a dopadlo to na zem: sežehlo to třetinu země, sežehlo to třetinu stromů a sežehlo to všechny zelené rostliny.
A zatroubil druhý anděl. Něco jako velká hořící hora bylo vrženo do moře: třetina moře se obrátila v krev a (od toho) zahynula v moři třetina živočichů a vzala za své třetina lodí.
A zatroubil třetí anděl. Z nebe spadla velká hvězda, hořící jako pochodeň, a padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se stala pelyňkem, takže mnoho lidí z té hořké vody pomřelo.
A zatroubil čtvrtý anděl. Tu byla zasažena třetina slunce a třetina měsíce a třetina hvězd, takže se z třetiny zatměly a den ztratil třetinu své jasnosti a stejně tak i noc.
Potom jsem měl (toto) vidění: Uslyšel jsem jakéhosi orla, jak letí vysoko uprostřed nebe a volá silným hlasem: „Běda, běda, běda obyvatelům země (pro to, co nastane), až se ozvou zvuky polnic těch tří andělů, kteří ještě mají troubit!“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Zj 8,3-4; 5,8
Anděl se postavil k oltáři: v ruce měl zlatou kadidelnici a bylo mu dáno mnoho kadidla. * A kadidlový kouř vystoupil před Boha, aleluja.
Položil kadidlo s modlitbami všech věřících na zlatý oltář. * A kadidlový kouř vystoupil před Boha, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu římských vyznavačů svatému Cypriánovi, biskupu a mučedníkovi
(Ep. 31,3-4: CSEL 3,559-560)
Kdo vytrvá až do konce, bude spasen
Opravdu, co by se z Boží vůle mohlo stát člověku slavnějšího a šťastnějšího, než přímo při popravě a v samém středu katů smět velebit Pána Boha? Než uprostřed různých vybraných ukrutných muk přichystaných světskou mocí, bez ohledu na vykloubené údy, bez ohledu na zmučené a k smrti ztrýzněné tělo, hlasem sice skomírajícím, přesto však svobodným vyznávat Krista, Božího Syna? Než zanechat světa a jít do nebe, opustit lidi a přebývat mezi anděly? Než překonat veškeré pozemské překážky a zcela svobodný stanout před Boží tváří a bez prodlení zaujmout místo v nebeském království? Než se v Kristově jménu stát spoluúčastníkem Kristova utrpení a z božské dobroty svého Soudce sám se stát soudcem? Než vyznáním Kristova jména získat neposkvrněné svědomí a neuposlechnout svatokrádežných lidských zákonů proti víře a veřejně dosvědčit pravdu? Než vlastní smrtí si podrobit smrt, které se všichni bojí, a touto smrtí dojít nesmrtelnosti? Než být veškerými nástroji krutosti ztýrán a zmučen a těmito mukami muka překonat, silou ducha se vzepřít proti všem bolestem rozdrásaného těla a nezaleknout se proudů vlastní krve? Než svou smrt za víru začít milovat a být přesvědčen, že náš život neutrpěl žádnou újmu?
Přímo jako hlaholem polnice nás sám Pán vybízí k tomuto boji slovy svého evangelia: Blahoslavení, kdo budou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení budete, budou-li vás pronásledovat a nenávidět. Radujte se a plesejte. Vždyť stejně také jejich otcové pronásledovali proroky, kteří byli před vámi. A jinde: Budete také stát před králi a vládci a bratr vydá bratra na smrt a otec syna. Kdo však vytrvá až do konce, bude spasen. A také: Kdo zvítězí, toho vezmu k sobě na svůj trůn, jak i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůně.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jak 1,12; Sir 14,1; Mdr 10,14
Blaze muži, který ve zkouškách vydrží; když se osvědčí, dostane za odměnu život, jak to Pán slíbil těm, kdo ho milují. * Blaze tomu, kdo nehřeší svými ústy, aleluja.
Boží moudrost sestoupila s ním do žaláře, neopustila ho v okovech. * Blaze tomu, kdo nehřeší svými ústy, aleluja.
Nebo:
Zpráva Jana Scintilly, sudího v Olomouci, kardinálu Dietrichsteinovi o umučení Jana Sarkandra, z roku 1621
Věci ze zpovědi ani na mučení by nevyjevil
Dne 18. února v danou hodinu se, podroušeni, sešli ve vězení k třetímu vyšetřování útrpným právem Stibor Žernovský, Beneš Pražma, Hartman z Buchheimů, Vilém Ullersdefer a Bítovského hofmistr. Z luterské rady přišli Vít Oesterreicher, Albrecht Muttal a Jiřík Richter. Stibor Žernovský nejprve dobrotivě napomínal zmíněného pana Sarkandra a domlouval mu, jestli si ohledně štolby na něco vzpomněl, aby se přiznal, vždyť ví, co už má při výslechu za sebou. Aby vypověděl, co měl zařizovat, kam zavezli peníze. Jinak že s ním budou muset zacházet tak, jak mají přikázáno.
Nato Žernovskému vpadl do řeči Beneš Pražma a na pana Sarkandra křičel, co proti nim chystají, že mu to jistě pan Lobkovic ve zpovědi řekl.
Slavné paměti pan Sarkander vše popřel, že nic neví, že mu ve zpovědi nic svěřeno nebylo. A kdyby snad bylo, že to už dávno zapomněl, i kdyby však věděl, že by to neprozradil, i kdyby ho na kusy trhali. Kam jel štolba, že neví, že v Krakově jen přenocoval. Také o penězích že neví, jen dvě vědra vína jak veze, viděl.
Po těchto slovech zostřili podnapilí vyšetřování útrpným právem. V Pánu zesnulého pana Sarkandra znovu přivázali a ten z Buchheimů ho nařídil pálit pochodněmi. Kat když z přinucení pana Sarkandra pálit začal, pochodně mu zhasly, a kat je mrzutě hodil na zem.
Pak k němu přistoupili Stibor Žernovský a Beneš Pražma a ptali se ho, zda nezná nic chytřejšího, jak by z něho ty věci vypáčili. Kat odpověděl, že pro takové osoby žádný jiný způsob nezná. Na to řekli Stibor Žernovský a Beneš Pražma, že kdysi v Uhrách viděli namáčet v oleji a síře peří, že z toho udělali jakoby náplast a s ní pak prováděli torturu a ta péra na lidi házeli. Načež kat rozsvítil svíce, dal je panu Sarkandrovi k bokům a také šest v síře a smole namočených per v plameni položil na prsa, ramena a rozličná místa. Když na jeho těle shořely a svíce dohořely, musil na rozkaz výše řečených rozsvítit další svíce a postavit je k bokům pana Sarkandra ...
Když okolo něho stáli, opakoval jen to, co řekl na začátku, že je nevinen, a jen se bez přestání odporoučel všemohoucímu Bohu, jeho milé Matce Panně Marii a svaté Anně. Vroucně se modlil a vzdychal. A tato tortura a mučení trvaly téměř tři hodiny.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jak 1,12; Sir 14,1; Mdr 10,14
Blaze muži, který ve zkouškách vydrží; když se osvědčí, dostane za odměnu život, jak to Pán slíbil těm, kdo ho milují. * Blaze tomu, kdo nehřeší svými ústy, aleluja.
Boží moudrost sestoupila s ním do žaláře, neopustila ho v okovech. * Blaze tomu, kdo nehřeší svými ústy, aleluja.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dal svatému mučedníku Janovi statečnost a sílu, aby žil podle své víry a věrně zachoval zpovědní tajemství; na jeho přímluvu posiluj i nás v každém nebezpečí, abychom ti jako on vždycky zůstali věrní. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2024 J. Vidéky