3. prosinec 2025

Sv. Františka Xaverského, kněze
památka

Pocházel ze španělské Navarry; narodil se roku 1506 na zámku Xavieru (Javier). Na studiích v Paříži poznal Ignáce z Loyoly a stal se jedním z jeho prvních druhů. V roce 1537 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1541 horlivě a s velkým úspěchem hlásal evangelium v Indii, na Ceyloně, na Molukách a v Japonsku. Zemřel 3. XII. 1552 cestou do Číny na ostrově Sancianu. V roce 1622 byl prohlášen za svatého a v roce 1927 za patrona misií.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Pane žní a nepožatých polí,

Pane stád a ovcí ztracených,

ve všech dobách pastýře si volíš,

sám se světu dáváš poznat v nich.

Kriste z večeřadla, Kriste z kříže,

přijmi dík i prosby za pastýře.

Ne vy mne, já vybral si vás, bratři,

nechávám vás mezi vlky jít,

jsem však s vámi, srdce mé vám patří,

dávám víc, než svět vám může vzít.

Kriste z večeřadla, Kriste z kříže,

přijmi dík i prosby za pastýře.

ŽALMY

1. ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo. 

Žalm 18 (17), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství
V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11,13)
I (2-7)

Miluji tě, Hospodine, má sílo, *

 Hospodine, má skálo, mé útočiště; zachránce můj!

Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, *

můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má!

Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, *

a od svých nepřátel budu vysvobozen.

Obklopil mě smrtící příboj, *

přepadly mě záhubné přívaly,

ovinula mě osidla podsvětí, *

ohrozily mě léčky smrti.

Ve své tísni jsem vzýval Hospodina, *

k svému Bohu jsem volal o pomoc:

Ze své svatyně slyšel můj hlas, *

mé volání proniklo k jeho sluchu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo.

2. ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.

II (8-20)

Zachvěla se a zatřásla země, †

zakolísaly základy hor *

a zachvěly se, neboť vzplál hněvem.

Vystoupil kouř z jeho chřípí, †

sžírající oheň z jeho úst, *

žhavé uhlí od něho vzplálo.

Nebesa sklonil a sestoupil, *

černý mrak byl pod jeho nohama.

Jel na cherubu a letěl, *

nesl se na křídlech větru.

Jako rouchem se temnotou oděl, *

zahalil se do tmavých vod, do hustých mračen.

Bleskem v jeho dohledu *

vzplálo žhavé uhlí.

Z nebe Hospodin zahřměl, *

Nejvyšší zaburácel svým hlasem.

Vyslal své šípy a rozptýlil je, *

vyslal přemnohé blesky a rozdrtil je.

Tu se ukázala dna oceánů, *

základy země byly obnaženy,

když Hospodin pohrozil, *

když zavanul dech jeho hněvu.

Napřáhl svou ruku z výšin a uchopil mě, *

vyprostil mě ze spousty vod,

vyrval mě mému mocnému nepříteli, *

těm, kdo mě nenáviděli, kdo mě předčili silou.

Přepadli mě v den pro mě osudný, *

ale Hospodin se mě zastal.

Vyvedl mě na volné prostranství, *

vysvobodil mě, protože mě má rád.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.

3. ant. Hospodin je mé světlo a má spása.

III (21-30)

Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *

odměnil mě podle čistoty mých rukou.

Vždyť jsem zachovával Hospodinovy cesty, *

nevzdálil jsem se hříchem od svého Boha.

Neboť jsem míval na zřeteli všechny jeho příkazy, *

jeho nařízením jsem se nevyhýbal,

ale byl jsem před ním bez úhony, *

uchoval jsem se bez viny.

Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *

podle čistoty mých rukou, kterou vidí svýma očima.

K dobrému člověku se chováš dobrotivě, *

s bezúhonným zacházíš láskyplně,

s upřímným jednáš upřímně, *

s vychytralým však obezřetně.

Neboť pokorný lid ty zachraňuješ, *

ale ponižuješ oči zpupných.

Ano, ty Hospodine, zažehuješ mou svítilnu, *

mou temnotu ozařuješ, můj Bože!

S tebou se vrhám na šiky nepřátel *

a hradby ztékám se svým Bohem.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodine, náš Bože, obnov nás,

rozjasni svou tvář a budeme spaseni.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

5,1-7

Hospodinova vinice

Zazpívám (píseň) svému miláčkovi,

píseň svého přítele o jeho vinici.

Vinici měl můj přítel

na úrodném svahu.

Oplotil ji, očistil od kamení,

osázel ji ušlechtilou révou.

Uprostřed postavil věž,

i lis v ní vyhloubil:

čekal, že ponese hrozny,

ona však plodila pláňata.

Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma

a judští mužové,

suďte mezi mnou a mou vinicí!

Co jsem měl ještě udělat své vinici

a neudělal jsem?

Když jsem čekal, že ponese hrozny,

proč přinesla plané plody?

Teď vám ukážu,

co udělám své vinici:

odstraním její plot,

že ji spasou,

rozbořím její zeď,

že ji rozšlapou.

Udělám z ní pustinu,

nebude ořezána ani okopána,

vzroste v trní a hloží.

Mrakům dám příkaz, aby ji nezkropily deštěm.

Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele,

Judovci – jeho milou sazenicí.

Čekal spravedlnost, a hle – nepravost,

(čekal) právo, a hle – bezpráví!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žl 80 (79),14.15.3.16.15

Tvou vinici pustoší kanec z lesa a polní zvěř ji spásá. Pohleď, Pane, a probuď svou sílu, * ochraňuj, co tvá pravice zasadila.

Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! * Ochraňuj, co tvá pravice zasadila.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisů svatého Františka Xaverského svatému Ignáci

(H. Tursellini: Vita Francisci Xaverii, Romæ 1596, lib. 4, epist. 4 [1542] et 5 [1544])

Běda mi, kdybych nehlásal evangelium

Zavítali jsme do vesnic neofytů, kteří přijali křesťanství před několika léty. V té oblasti nejsou usazeni vůbec žádní Portugalci, neboť půda je tam značně neúrodná a chudá. Domorodí křesťané jsou opuštění, bez kněží, a nevědí vlastně nic jiného, než že jsou křesťany. Nemají nikoho, kdo by jim posloužil svátostmi a konal pro ně bohoslužby, nikoho, kdo by je seznámil s vyznáním víry, naučil je modlit se Otčenáš a Zdrávas a poučil o Božích přikázáních.

A tak jsem si od chvíle, kdy jsem sem přišel, vůbec neodpočinul: Vytrvale jsem chodil po vesnicích a všechny dosud nepokřtěné děti jsem omýval posvátnou křestní vodou. Křtem jsem tak očistil ohromné množství dětí, které takřka nerozeznaly pravou ruku od levé. Ty děti mě však nenechaly ani pomodlit breviář, dokonce ani najíst a vyspat, dokud jsem je nenaučil nějakou modlitbu. A tu jsem pochopil, že právě oni jsou těmi, kterým patří nebeské království.

Protože by to byl hřích odmítnout tak bohulibou žádost, začal jsem od Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému a pak jsem se snažil je naučit apoštolskému vyznání víry a modlitbám Otčenáš a Zdrávas Maria. Zjistil jsem, že jsou velmi bystré, a kdyby se našel někdo, kdo by je vychovával v křesťanských přikázáních, byli by z nich určitě velmi dobří křesťané.

Z mnoha lidí se v této oblasti nestanou křesťané jen proto, že prostě není, kdo by z nich křesťany udělal. A tak se mi často vtírá myšlenka, že bych měl obejít všechny akademické instituce po celé Evropě – a hlavně pařížskou univerzitu, a všude křičet jako smyslů zbavený, abych ty, v nichž je víc učenosti než lásky, vyburcoval voláním: „Jak strašné je množství těch, kdo se vaší vinou nedostanou do nebe, a řítí se do pekel!“

Kéž by oněm lidem ležela tato starost na srdci aspoň tak jako pěstování vědy, aby jednou mohli Bohu složit účty nejen ze vzdělanosti, ale ze všech svěřených hřiven!

A kéž by opravdu co nejvíce z nich bylo touto myšlenkou natolik vyvedeno z klidu, aby se oddali rozjímání o Božích věcech a popřáli sluchu hlasu, kterým v nich promlouvá Pán: aby nechali stranou vlastní touhy a věci lidské a šli bez výhrad za hlasem Božím a Boží vůlí. A z celého srdce aby zvolali: Pane, tady mě máš, co mám dělat? Pošli mě, kam je ti libo, třebas až do Indie.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Lk 10,2; Sk 1,8

Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. * Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

Až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky až na konec země. * Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého Františka Xaverského, aby hlásáním evangelia ukázal mnohatisícovým zástupům cestu k tobě; naplň srdce všech věřících horlivostí šířit světlo tvé pravdy, aby tvá církev rostla a plnila ve světě své poslání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky