17. říjen 2025

Sv. Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka
památka

Narodil se v polovině 1. století v Sýrii. Byl po sv. apoštolu Petrovi a sv. Evodiovi třetím biskupem v syrské Antiochii, po Římě a egyptské Alexandrii, tehdy třetím největším městě. Za vlády císaře Trajána (98-117) byl zatčen a odsouzen, aby byl v Římě předhozen v amfiteatru šelmám. Cestou poslal sedm dopisů: Efesanům, Magnesijským, Tralským, Římanům, Filadelfanům, Smyrňanům a Polykarpovi. Zrcadlí se v nich jeho touha po mučednictví a život církve na počátku 2. století. Varuje před gnostickými bludy, vybízí k zachování jednoty pod vedením biskupů, o církvi jako první používá označení „katolická“ a římskou církevní obec označuje jako „předsedkyni sboru lásky“. V Sýrii se jeho památka slaví už od 4. století 17. října. Zbytky jeho kostí poslali římští křesťané do Antiochie a odtud byly před nájezdy Peršanů a Saracénů znovu převezeny do Říma a uloženy v bazilice sv. Klementa.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Kolik smrtí, kolik ran a jizev,

kolik mučedníků, tolik výzev.

V každé Pán se neúprosně ptá:

Jsem ti dražší než tvé vlastní já?

Nikdo nemá lásky víc než ten,

kdo položí život za přátele.

Tys byl pro nás zabit, proboden,

co dokáži já pro Spasitele?

Vím, jsem sláb, neručím za sebe,

schopen zapřít, zradit, boj svůj vzdát.

Ty jsi silný, táhneš do nebe,

uchopíš mne, pomůžeš mi vstát.

Křesťan toto mučednictví zná:

oko vyloupnout a utnout údy,

na kříž přibíjet své hříšné já,

stát se čistý, svobodný a chudý

pro bohatství věčné, nejvyšší,

pro tebe, můj Ježíši.

Nebo:

Mučidla, kolo, kůl, co řeže, rdousí, pálí,

sekera, smyčka, meč, hák, skřipec, kopí, nože,

vařící olovo a olej, žhoucí rožeň,

těm nejsou strašny, kdož, co strašno, nespáchali.

Kdo trpí pro druhé a koho pro to jali,

že práv a bez viny, leč nikdy nepokořen,

svou hájil krev a čest, ten pomíjivým hořem

se věnce dobírá, jejž nic už neumalí.

Je živ, že umírá, a stoupá tím, že pad.

S úsměvem vzdoruje smrtící moci vlád

a věčnost objímá co snoubenkyni svoji.

Což nebyl vykonal svůj nejslavnější čin

sám silný nad silné na místě popravčím?

Dost není křesťana, ten, kdo se kříže bojí.

ŽALMY

1. ant. Můj Bože, neodvracej se od mé úpěnlivé prosby a zachraň mne před úklady bezbožníka.

Žalm 55 (54), 2-15.17-24
Proti zrádnému příteli
Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14,33)
I (1-9)

Naslouchej, Bože, mé modlitbě, †

neskrývej se před mou úpěnlivou prosbou, *

věnuj mi pozornost a vyslyš mě!

Zmítám se v neklidu, †

děsím se při křiku nepřítele, *

při povyku bezbožníka,

protože mě zavalují neštěstím *

a v hněvu proti mně brojí.

Srdce se ve mně chvěje *

a padla na mě smrtelná úzkost.

Strach a hrůza se na mě řítí *

a děs mě halí.

Říkám si: Kéž bych měl křídla jak holub, *

odletěl bych a dopřál si klidu.

Hle, daleko bych utekl, *

zůstal bych na poušti.

Rychle bych spěchal do útočiště *

před vichrem a bouří.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Můj Bože, neodvracej se od mé úpěnlivé prosby a zachraň mne před úklady bezbožníka.

2. ant. Pán mě vysvobodí od těch, kteří na mě dorážejí.

II (10-15)

Pane, zmať a rozděl jim jazyky, *

vždyť vidím násilí a svár v městě.

Ve dne v noci obcházejí po jeho hradbách, *

vládne v něm útisk a bezpráví.

Uvnitř jsou úklady, *

z jeho náměstí nemizí násilí a podvod.

Kdyby mě potupil nepřítel, *

dovedl bych to snést,

kdyby se nade mě vypínal, kdo mě nenávidí, *

skryl bych se před ním.

Ale byls to ty, můj druh, *

můj přítel a důvěrník!

Vždyť jsme spolu byli v důvěrném styku, *

ve slavném průvodu jsme kráčeli v Božím domě.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pán mě vysvobodí od těch, kteří na mě dorážejí.

3. ant. Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová.

III (17-24)

Já však budu volat k Bohu, *

a Hospodin mě zachrání.

Večer, ráno i v poledne budu naříkat a sténat, *

a uslyší můj hlas.

Vykoupí mou duši a dá mi pokoj od těch, kteří na mě dorážejí, *

neboť je jich na mě mnoho.

Bůh to uslyší a zkruší je †

– on vládne od věčnosti – *

nechtějí se změnit a nebojí se Boha.

Kdekdo napřahuje ruku na přátele, *

znesvěcuje svoji smlouvu.

Úlisnější nad máslo jsou jeho ústa, *

ale srdce má nepřátelské,

nad olej lahodnější jsou jeho slova, *

jsou to však tasené meče.

Svou starost hoď na Hospodina, †

a on tě zachová, *

nikdy nedopustí, aby se viklal spravedlivý.

A ty, Bože, svrhneš je *

do jámy zkázy;

zákeřní vrazi nedosáhnou ani poloviny svých dnů. *

Já však důvěřuji v tebe, Hospodine!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová.

Slyš mě, můj synu,

neodchyluj se od slov mých úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy proroka Malachiáše

1,1-14; 2,13-16

Varování nedbalým a nevěrným kněžím

Prorocký výrok. Hospodinovo slovo k Izraeli ústy Malachiáše. „Miloval jsem vás – praví Hospodin. Ale řekli jste: ‚V čem jsi nás miloval?‘ Nebyl Ezau Jakubův bratr? – praví Hospodin – a miloval jsem Jakuba, kdežto Ezaua jsem nenáviděl, jeho hory jsem změnil v pustinu, jeho dědičný podíl (jsem dal) šakalům pouště. Kdyby Edom řekl: ‚Jsme (sice) zničeni, ale znovu vystavíme, co je zničené,‘ tak praví Hospodin zástupů: Oni vystavějí, já však zbořím; budou je nazývat ‚území bezbožnosti‘ a ‚lid, na který se Hospodin hněvá navěky‘. Na vlastní oči to uvidíte a řeknete: ‚Hospodin ukazuje, že je mocný (i) za hranicemi Izraele.‘

Syn ctí svého otce a otrok svého pána. Jestliže jsem já otec, kde je úcta ke mně? Jestliže jsem já Pán, kde je bázeň přede mnou? – praví Hospodin zástupů vám, kněží, kteří pohrdáte mým jménem a říkáte: ‚V čem jsme pohrdli tvým jménem?‘ Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb! A ptáte se: ‚Čím jsme tě poskvrnili?‘ Tím, že říkáte: ‚Hospodinův stůl se může poskvrnit.‘ Když obětujete slepá (zvířata), není to zlé? A když obětujete kulhavá a neduživá (zvířata), není to zlé? Jen je přines svému místodržiteli, bude se mu to líbit, získáš si jeho přízeň? – praví Hospodin zástupů.

Proto nyní usmiřte Boží tvář, aby se nad vámi smiloval. Vaší rukou se to stalo! Naleznete přízeň? – praví Hospodin zástupů. Kdo z vás zavře bránu, abyste zbytečně nezapalovali můj oltář? Nemám ve vás zalíbení – praví Hospodin zástupů – nepřijmu oběť z vašich rukou. Neboť od východu slunce až na západ je veliké moje jméno mezi pohany a na každém místě se obětuje a přináší mému jménu oběť čistá, vždyť veliké je moje jméno mezi pohany – praví Hospodin zástupů.

Vy však jste ho znesvětili tím, že říkáte: ‚Stůl Páně je znečištěn, i jeho pokrm je k pohrdání.‘ Říkáte: ‚Jaká námaha!‘ a pohrdáte jím – praví Hospodin zástupů. Přinášíte uloupené, kulhavé i neduživé a z nich obětujete. Mám to snad přijímat z vaší ruky se zalíbením? – praví Hospodin. Ať je zlořečen podvodník, který udělá slib, a ačkoli má ve svém stádě samce, obětuje potom Pánu zmrzačené (zvíře). Vždyť jsem (přece) mocný Král – praví Hospodin zástupů – moje jméno je obávané mezi pohany.

A ještě toto děláte: Hospodinův oltář pokrýváte slzami, pláčem a vzdycháním, že (prý) se už neobracím k oběti a nepřijímám dar z vaší ruky s přízní, a ptáte se: ‚Proč?‘ Protože Hospodin je svědkem mezi tebou a manželkou tvého mládí, které ses stal nevěrným, ačkoli byla tvou družkou, s níž jsi uzavřel smlouvu. Nezpůsobil (Bůh), že jste jedno tělo a jeden duch? A nežádá tato jednota potomstvo od Boha? Dejte si tedy pozor na svůj život; nebuď nevěrný manželce svého mládí! Jestliže se někdo rozvede z nenávisti – praví Hospodin, Bůh Izraele – nepravost pokryje jeho šat – praví Hospodin zástupů; dejte si tedy pozor na svůj život a nebuďte nevěrní!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Mal 1,10; 2,16

Nemám ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů. * Dejte si pozor na svůj život a nebuďte nevěrní!

Nepřijmu oběť z vašich rukou. * Dejte si pozor na svůj život a nebuďte nevěrní!

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Ignáce Antiochijského Římanům

(Nn. 4,1-2; 6,1-8,3: Funk 1,217-223)

Jsem Boží pšenice, rozemelou mě zuby šelem

Píšu všem církvím a všem kladu na srdce, že jdu rád pro Boha na smrt; jen kdybyste mi v tom nebránili. Zapřísahám vás, abyste mi neprokazovali svou náklonnost v nepravý čas. Nechte mě, ať jsem potravou šelem, protože s jejich pomocí mohu dojít k Bohu: jsem Boží pšenice, a až mě zuby šelem rozemelou, budu shledán čistým chlebem Kristovým. Usilovně za mě Krista proste, aby právě ony byly tím nástrojem, který ze mě udělá pravou Boží oběť.

Žádné slasti světa ani žádné pozemské království by mi nebyly k ničemu. Zemřít pro Ježíše Krista je pro mě lepší než kralovat nade všemi končinami země. Hledám toho, který pro nás zemřel, toužím po tom, který pro nás vstal z mrtvých. A chvíle mého zrození už nadchází. Promiňte, bratři, ale nestůjte v cestě mému životu a nepřejte si mou smrt. Když chci být Boží, nedávejte mě světu a nesvádějte mě hmotou. Nechte mě dojít čistého světla; až tam dojdu, bude ze mě pravý člověk. Dovolte mi, abych byl v utrpení následovníkem svého Boha. Každý, kdo ho v sobě má, musí vědět, co chci, a musí mít se mnou soucit, protože ví, co mě souží.

Vládce tohoto věku se mě hodlá zmocnit a zničit mé smýšlení obrácené k Bohu. Nuže, ať mu nikdo z vás, kteří jste u toho, není nápomocen; postavte se naopak za mě, na Boží stranu. Neměli byste mít v ústech Ježíše Krista, ale srdcem toužit po světě. Kéž ve vás nepřebývá závist. A ani kdybych vás osobně o něco žádal, nevěřte mi, ale raději věřte tomu, co vám teď píšu, neboť vám píšu jako živý, který touží zemřít. Má touha je ukřižována a žádný oheň pozemské žádosti už ve mně neplane, to spíš je ve mně živá, mluvící voda, která mi uvnitř říká: „Vzhůru k Otci!“ Nekochám se pomíjejícím pokrmem ani radovánkami tohoto života, chci chléb Boží, to jest tělo Ježíše Krista, ze semene Davidova, a za nápoj chci jeho krev, to jest lásku nepomíjející.

Nechci už žít podle lidí. Ale bude to tak, jestliže si to budete přát. Přejte, aby i vám bylo přáno. Jen ve stručnosti vás prosím: Věřte mi! Sám Ježíš Kristus vám to zjeví, že mluvím pravdu, a to jsou ústa, která nelžou, jimi přece mluví sám Otec.

Proste za mě, abych došel cíle. Nepsal jsem vám podle těla, ale podle smýšlení Božího. Půjdu-li na smrt, přáli jste mi; jestliže však nebudu uznán toho hodným, nenáviděli jste mě.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mějte dokonalou víru v Ježíše Krista a lásku k němu, protože v nich je počátek a cíl života. * Víra je počátek, láska je cíl.

Obnovte se ve víře, v těle Kristově, a v lásce, v krvi Ježíše Krista. * Víra je počátek, láska je cíl.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, ty posiluješ mučedníky, aby ti statečně vydávali svědectví, a stali se ozdobou tvé církve; dej, ať slavné mučednictví svatého Ignáce dodává i nám odvahu a sílu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky