Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Panenská matko, dcerou jsi
Synáčka svého božského,
pokorná, i když vzácnější
nad tvory světa celého.
Bůh ve svém úradku tě měl,
by uskutečnil to, co chtěl:
vrcholem krásy, chloubou jsi
smrtelné přirozenosti.
A tu jsi zušlechtila tak,
že její Tvůrce vznešený
se skrze tebe vtělil pak
k úžasu všeho stvoření.
V tvém svatém lůně panenském
se oheň Boží lásky vzňal
a v jeho teple mateřském
zem rajské květy plodí dál.
Ať Otce s Utěšitelem
i tvého Syna lidstvo ctí,
že ozdobil tě oděvem
svých nejvzácnějších milostí. Amen
Nebo:
Do srdce tvého
jak do přehrady milosrdenství
svůj žal a úzkost vhazujeme
na ruce tvé jak na kotvy
naděje zavěšujeme poslední
ve chvílích nejtěžších
Panno věrná
Z tvých očí
Potěšení zarmoucených
sílu svou v žízni popíjíme
a radujeme se z nalezených cest
jež bolestný tvůj meč
klestil nám v houští bezradnosti
Před vpádem nepřátel
ať už jsou v nás či ve světě
do tebe se zavíráme
Věži Davidova
a před potopu nenávisti
hladiny oceánů zvedající
svět celý v sobě skryj
Archo úmluvy
Vůni, jež vábí nás ze všech stran
podivným magnetem milosti
usměrni
Růže tajemná
a podobu svou nám zjev
a podobu naši nám ukaž
v tobě
Zrcadlo spravedlnosti
Až půjdem okolo
a kladivem neodbytnosti své
prosbami na tebe zaklepem
Dome zlatý
nakloň se k nám
a polibkem pokoje
Uzdravení nemocných
malomocenství naše uzdrav
K tobě až přijdem naposled
poděkovat
jak do chrámu Šalomounova
a darem tělo s duší přinesem
ujmi se nás
a klíčem lásky mateřské
nebe nám otevři
Bráno nebeská
Nebo:
Bože v Trojici jediný,
z tebe vyšlo Slovo odvěké,
jež skrze Ducha Svatého
v Marii se stalo člověkem.
Dík za dar Matky Kristovy,
která i naší matkou je,
je radost rodu lidského,
církev ji zná a miluje.
Velebí naše duše Pána
i tebe, Maria, panenská Matko,
ty jsi po Kristu nejkrásnější
a vzácnější nad všechno zlato.
Andělský pozdrav „Milostiplná“
šeptáme v úžasu vždy znova,
zatímco ty nemluvíš slovy,
leč mateřstvím: Jsi Matkou Slova.
Ty jsi největší ženou Ducha
a lidství nejzralejší květ,
i náš duch raduje se s tebou,
dcero církve a sestro všech.
Jsi v Nazaretě s andělem,
v Betlémě se svým dítětem,
při prvním divu v Káni jsi,
pod křížem dovršuješ mateřství.
V tobě Bůh zjevil nové rysy
své lásky lidem darované,
lásky mateřské, sesterské
i dosud nepojmenované.
Chceme ji hledat, objevit,
nalézat v nové podobě,
Matko a Panno, dcero, sestro,
v svém rozjímání o tobě.
V poslušnosti a pokoře,
v čistotě, sebezapření,
chcem vtisknout světu rozměr tvůj,
daný v počátku stvoření.
Trojjedinému Bohu kéž
říkáme zas a zase
s tebou, Maria, v každý čas
své Fiat, Amen, staň se!
Nebo:
Stále jsi s námi, Ty, sluncem oděná
Na naší cestě hřbitovní
Jsi začátkem i koncem. Jsi světlem, kde je tma
Slza na ruce vraždění
Jsi výš nad krásu květu o Tvé podobě
Jsi níž než vězeň v cele
Jsi v křídlech písně o Tobě
Jsi dítětem v modlitbě neumělé
Jsi pevnou tvrzí válečného zděšení
Sama, a dravec odešel
V kamenech valených na nás Jsi ztišení
Jsi lípa za bzukotu včel
Pastýřka ovcí jsi, znáš práci hospodáře
a v duších dětí budíš dobro, ničíš zlo
Rodičko mlčení, Jsi stále tichá záře
V naše sedmibolestno
Sodomou vedeš ven
Od plének Domku až po Golgotu
Ty neopouštíš nás
V kapličkách polních cest Jsi růžencem
Když v našem vydechnutí posledním
své Ave ukládáš.
Nebo:
Maria bez poskvrny počatá,
Žena, jen žena, ale ta,
která svou mocí i přítomností
je větší než z bohyň minulosti
Kterákoli se zdála či snila, – jež
Tu jedinou práci má na práci, než
Veškerou slávu Boží propustit,
Tu slávu, která rozhodla se jít
Jen skrze ni a z ní se rozlévat
Ven a jiné cesty nehledat.
Že spjati a svázáni jsme, dím,
Kolem a kolem milosrdenstvím
Jakoby vzduchem; a tím spíš
je totéž Maria, po jménu výš.
Předivo předivné a šat divoucí
A přes náš hříšný globus se hrnoucí
Je ona, neboť Bůh vydal sám
Svou prozřetelnost jejím modlitbám.
Je víc než pouhá almužnice, ba
Je sama nejvýš sladká almužna
A lidstvu úradkem podílet se sluší
Na jejím životě jak životu na ovzduší…
… Ó buď jen, ty drahá, dím,
Matko, zcela mým ovzduším,
šťastnějším světem, v kterém bych
putoval a nepotkával hřích.
Kolem mne a nade mnou dli ty
Mým mrzkým očím v ústrety,
Ó sladké a širé nebe nad světy,
Mluv ke mně, sluchu se tkni,
O Boží lásce, ó vzduchu skutečný,
O prosbách, pokoře a pokání.
Světa mateční vzduchu divoucí,
Obejmi ach co ostrov plovoucí
mne, dítě své po tobě prahnoucí.
Nebo:
Buď pozdravena,
svatá Paní,
přesvatá Královno,
Matko Boží, Maria.
Buď pozdravena ty,
která jsi jeho palácem,
buď pozdravena,
která jsi jeho stanem.
Buď pozdravena,
která jsi jeho příbytkem,
buď pozdravena,
která jsi jeho rouchem.
Buď pozdravena,
která jsi jeho služebnicí.
Buď pozdravena,
která jsi jeho Matkou,
v níž všechna plnost milosti
a všechno dobro
bylo a stále je.
ŽALMY
1. ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Řekl jsem: dám si pozor na své chování, *
abych nezhřešil svým jazykem,
do svých úst si vložím uzdu, *
pokud bude přede mnou bezbožník.
Zmlkl jsem v tichu, zbaven štěstí, *
má bolest se však rozjitřila.
Srdce mi vzplálo v nitru, †
když jsem uvažoval, vznítil se oheň *
a jazykem jsem se ozval:
Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, †
jaká je míra mých dnů, *
ať si uvědomím svou pomíjivost.
Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny †
a můj život je před tebou jako nic, *
každý člověk trvá jen co dech.
Jen jako stín jde člověk životem, †
zbytečně se vzrušuje, *
hromadí, a neví pro koho.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
2. ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.
A nyní, co mohu čekat, Pane? *
V tobě je má naděje.
Zbav mě všech mých nepravostí, *
nevydávej mě pro smích bláznu!
Mlčím, neotvírám svá ústa, *
vždyť tys to učinil!
Zbav mě své rány, *
hynu pod úderem tvé ruky.
Trestem káráš vinu člověka, †
ničíš jako mol, co má nejcennější: *
každý člověk je pouze jak dech.
Slyš, Hospodine, mou prosbu, †
nakloň svůj sluch k mému volání, *
nemlč k mým slzám!
Vždyť jsem u tebe jen hostem, *
přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové.
Odvrať ode mě svůj pohled, ať si vydechnu, *
dříve než odejdu a už nebudu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.
3. ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.
Proč se chlubíš hanebností, *
bezectný siláku?
Stále jen myslíš na zkázu, *
tvůj jazyk je jak ostrá břitva, ty pleticháři!
Podlost je ti milejší než dobro, *
lhaní víc než mluvit, jak se sluší.
V každé pomlouvačné řeči máš zálibu, *
falešný jazyku!
Proto tě Bůh zahubí, *
odstraní tě navždy,
vytáhne tě ze stanu, *
vyrve tě ze země živých.
Spravedliví to uvidí a zaleknou se, *
jemu se však vysmějí:
„Hle, člověk, který si nezvolil *
Boha za svou záštitu,
spoléhal na své velké bohatství, *
domohl se moci svou násilností.“
Já však jsem jako zelená oliva v Božím domě, *
stále se spoléhám na Boží slitovnost.
Ustavičně tě chci chválit, že jsi to učinil, *
před tvými svatými chci slavit tvé jméno, neboť je dobré.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.
Hospodine, náš Bože, obnov nás,
rozjasni svou tvář a budeme spaseni.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
25,6 – 26,6
Boží hostina; píseň vykoupených
Hospodin zástupů vystrojí
všem národům na této hoře
tučné hody,
hody s výborným vínem;
budou to šťavnatá jídla
a vybraná vína.
Na této hoře sejme
závoj, který halil všechny lidi,
přikrývku, která kryla všechny národy.
Zničí smrt navždy,
Pán; Hospodin, setře slzy z každé tváře.
Odejme hanbu svého lidu na celé zemi,
neboť Hospodin to pravil.
V ten den se řekne: „Hle, náš Bůh,
doufali jsme v něho, že nás vysvobodí;
on je Hospodin, v něho jsme doufali,
jásejme a radujme se z jeho spásy,
neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře.“
Moab bude rozdupán na svém místě,
jako se do hnojiště zadupává sláma.
I když v něm roztáhne své ruce,
jako je roztahuje plavec, aby plaval,
(Bůh) jeho pýchu poníží
i přes nápor jeho rukou.
Ochranné opevnění jeho hradeb strhne,
srazí a povalí do prachu na zem.
V ten den se bude zpívat tato píseň
v judské zemi:
„Pevné město máme k spáse,
(Pán) je opatřil hradbami a valem.
Otevřte brány, ať vejde spravedlivý národ,
který střeží věrnost.
Jeho zásady jsou pevné,
zachováš (mu) pokoj,
neboť doufal v tebe.
Doufejte v Hospodina navždy,
neboť Hospodin je skála navěky.
Svrhl ty, kdo sídlí na výšinách,
pokoří nepřístupné město;
poníží ho až k zemi,
do prachu ho srazí.
Budou po něm šlapat nohy chudých,
kroky ubohých.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Zj 21,3; Iz 25,8
Slyšel jsem od trůnu mohutný hlas: Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat. * Oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem.
Pán, Hospodin, zničí smrt navždy, setře slzy z každé tváře. * Oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Jana Pavla II., papeže, k 700. výročí Svaté chýše v Loretu
(List Mons. P. Macchimu, 15. srpna 1993: Insegnamenti di Giovanni Paolo II XVI/2, 526-537)
Maria je tělesným a duchovním prostorem Vtělení
Svatá chýše v Loretu není jen „relikvie“ – je to i vzácná konkrétní „ikona“. Není to „ikona“ abstraktních pravd, ale jedné události a jednoho tajemství: Vtělení Slova.
Vtělení, které se v těchto svatých zdech připomíná, dostává v jediném okamžiku svůj pravý biblický smysl; nejedná se totiž o pouhou nauku o sjednocení božského a lidského, ale spíš o událost, která se stala v konkrétním bodě času a prostoru – tak jak to podivuhodně vyjadřují apoštolova slova: Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy.
Ta žena je Maria; je, abychom tak řekli, „prostorem“ tělesným a zároveň duchovním, v němž se událo Vtělení. Tuto konkrétnost jakoby plasticky připomíná i dům, v kterém žila.
Připomínka skrytého života v Nazaretě vyvolává velmi konkrétní otázky, které jsou blízké zkušenosti každého muže a každé ženy. Obnovuje smysl pro svatost rodiny: v jediném okamžiku ukazuje souhrn dnes tak ohrožených hodnot, jako jsou věrnost, úcta k životu, výchova dětí, modlitba. Křesťanské rodiny je mohou znovu najít mezi stěnami této Svaté chýše, první a příkladné „domácí církve“ v historii.
Svatá chýše zároveň připomíná velikost povolání k zasvěcenému životu a k panenství pro Království. Toto povolání mělo svůj slavný počátek v osobě Marie, Panny i Matky.
Mladým lidem, kterých putuje do Matčiny Svaté chýše nespočet, pak chci opakovat slova, která jsem jim řekl už kdysi: „Jděte k Marii, jděte s Marií … nechte ve svém srdci znít její ‚fiat‘.“ Kéž jsou mladí lidé ve světle toho, co je učí dům v Nazaretě, schopni obnovit své nasazení katolických laiků znovu přinést Krista do srdcí, do rodin, do kultury a do společnosti.
Nanejvýš vhodnou příležitost k prohloubení tady nachází i spravedlivé úsilí naší doby, aby bylo ženě přiznáno místo, které jí v církvi a ve společnosti náleží. Tím, že Bůh poslal svého Syna, narozeného ze ženy, byla každá žena v Marii povznesena k takové důstojnosti, že nad ni nelze myslet důstojnost větší.
Žádná teoretická úvaha kromě toho nemůže zdůraznit důstojnost lidské práce tak jako prostá skutečnost, že Boží Syn pracoval v Nazaretě a chtěl, by ho nazývali syn tesařův.
Konečně, jak bychom se mohli nezmínit o „volbě ve prospěch chudých“, kterou církev učinila na koncilu a později stále jasněji zdůrazňovala? Strohé a skromné stěny Svaté chýše viditelně připomínají, že v Marii začal tuto volbu slavnostně uplatňovat sám Bůh. „Ona,“ jak říká krásný koncilní text, „vyniká mezi pokornými a chudými Páně, kteří od něho s důvěrou očekávají a přijímají spásu.“
Co se týče chudoby a utrpení, v dějinách této svatyně měli vždycky své zvláštní místo nemocní. Byli mezi prvními, kdo jako poutníci přicházeli ke Svaté chýši a šířili pověst o ní mezi národy. Kde jinde by mohli být přijímáni lépe než v domě té, kterou v Loretánských litaniích vzýváme jako „uzdravení nemocných“ a „těšitelku zarmoucených“?
Jak řekl Jan XXIII: „Kéž je tato svatyně v Loretu vždycky oknem otevřeným do světa a tak přivolává tajemná slova zvěstující posvěcení duší, rodin i národů.“
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jsi opravdu požehnaná mezi ženami, protože Bůh si u tebe postavil svůj stan. * Zasvětíš Pánu množství národů.
Tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout. * Zasvětíš Pánu množství národů.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty jsi splnil sliby dané otcům a vyvolils Pannu Marii za Matku Spasitele; veď nás, ať následujeme její pokoru, pro kterou se ti zalíbila, a poslušnost, kterou nám prospěla. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2024 J. Vidéky