Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Když pak se naplnila doba,
užasli v slzách starci oba
nad sněhobílou lilií,
jež vykvetla z nich, suchých kmenů.
Děťátko jako mořskou pěnu
pojmenovali Marií.
Kdo dítko spatří, každý žasne.
Ten zvláštní mír, ty oči jasné,
až úzko do nich pohledět! –
Tak říkají. A žádný neví,
že v srdci malé spící Evy
bdí nedotčen ten jitřní svět,
jak stvořen kdys. A hadi hříchu
s hrůzou se vyhýbají tichu,
v němž jako perla v ulitě
lilie Páně ukryta je.
Ó, zpěvuplné ticho ráje,
zatají dech – a slyší tě!
Nebo (Kancionál č. 824):
Já jsem si vyvolil za ochranu
Ježíše, Marii, svatou Annu;
s modlitbou důvěrnou pospíchám k nim,
od nich vždy pomoci doufati smím.
Vlídností svou k sobě mne zvou,
nebeskou ochranou duši mé jsou.
Často se v modlitbě ruka má pne
k Ježíši, Marii, svaté Anně;
v zármutku, neštěstí slyší můj hlas;
vím, že mi přispějí v příhodný čas.
Vlídností svou k sobě mne zvou,
nebeskou ochranou duši mé jsou.
Tísní-li chudoba, nemoc a žal,
ztratím-li radosti, co svět mi dal,
s důvěrou nesu svůj seslaný kříž,
Ježíši, Marii, Anně jsem blíž.
Vlídností svou k sobě mne zvou,
nebeskou ochranou duši mé jsou.
Až pak mi nastane odchodu den,
budu se držeti těch svatých jmen,
aby mně provedli nebes branou
Pán Ježíš s Marií, svatou Annou.
Vlídností svou k sobě mne zvou,
nebeskou ochranou duši mé jsou.
Nebo (Kancionál č. 825):
Jak červánky ohlašují ráno,
než ozáří slunce boží svět,
zrozená jsi lidu, svatá Anno,
aby směl den spásy uvidět.
Nad námi se nakloň, strome palmový,
požehnaná matko Matky Kristovy.
Po řadu let vzývala jsi Pána,
by život tvůj plodem požehnal.
V pravý čas ti jeho milost dána:
zrodit Růži, z níž se zrodí Král.
Důvěřovat v Pána kéž jsme hotovi,
to nám vypros, matko Matky Kristovy.
Jak Maria, slunce tvého stáří,
se moudrou tvou rukou dala vést,
i nám pokoj tvého srdce září
do bludiště našich lidských cest.
Ochraň naše děti, naše domovy,
oslavená matko Matky Kristovy.
Ty laskavá služebnice Boží,
jež ve strastech nám jsi posilou,
v tobě staří, opuštění, choří
mají mocnou přítelkyni svou.
Až den smrti přijde z vůle Otcovy,
veď nás k Bohu, matko Matky Kristovy.
ŽALMY
1. ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.
Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *
od východu slunce až na západ.
Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *
přichází náš Bůh a nemlčí.
Před ním sžírající oheň *
kolem něho zuří bouře.
Shůry volá k nebesům i k zemi, *
hodlá soudit svůj lid:
„Shromážděte mi mé svaté, *
kteří obětí sjednali mou smlouvu!“
A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *
že sám Bůh je soudcem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.
2. ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.
„Slyš, můj lide, budu mluvit, †
Izraeli, proti tobě budu svědčit, *
já jsem Bůh, tvůj Bůh!
Nekárám tě pro tvé oběti, *
vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Nemusím brát býka z tvého chléva *
ani kozly z tvých ohrad.
Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *
a na svých horách mám zvířat na tisíce.
Znám všechny ptáky na nebi, *
mé je vše, co se hemží na poli.
Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *
vždyť můj je svět se vším, co ho plní!
Copak požívám maso z býků *
či piji kozlí krev?
Přinášej Bohu oběť chvály *
a plň Nejvyššímu své sliby!
Pak mě vzývej ve dni soužení, *
vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.
3. ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.
Ale hříšníkovi Bůh praví: †
„Proč odříkáváš má přikázání *
a bereš do úst mou smlouvu
ty, který nenávidíš kázeň *
a má slova házíš za sebe?
Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *
a s cizoložníky jsi míval účast.
Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *
a tvůj jazyk osnoval úskok.
Bavil ses pomlouváním svého bratra, *
tupil jsi syna své matky.
Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †
Myslil jsi, že jsem jako ty? *
Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!
Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *
Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!
Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *
kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.
Nepřestáváme se za vás modlit,
abyste dobře poznali Boží vůli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
6,1 – 7,1
Pavlovy útrapy a výzva k svatosti
Jako Boží spolupracovníci vás napomínáme, abyste nepřijali milost Boží nadarmo! (Bůh) přece říká:
‚V době příhodné jsem tě vyslyšel,
v den spásy jsem ti pomohl.‘
Hle, teď je ta „doba příhodná“, hle, teď je ten „den spásy“! Nikomu v ničem nedáváme pohoršení, aby nebyla potupena (naše) služba, ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v souženích, v nesnázích, v úzkostech, v ranách, v žalářích, v nepokojích, v námahách, ve bděních, v postech; čistotou, poznáním, shovívavostí, dobrotivostí, Duchem Svatým, upřímnou láskou, slovem pravdy, silou Boží, zbrojí spravedlnosti v útoku i v obraně; za pocty i potupy, při zlé i dobré pověsti. Že prý jsme svůdcové, a přece jsme pravdiví; že prý neznámí, a zatím jsme dobře známí; jako zmírající, a hle – žijeme; jako trestu propadlí, a přece na smrt vydáni nejsme; prý jsme smutní, a zatím se stále radujeme, jakoby chudáci, a přece mnohé obohacujeme, jako bychom nic neměli, a zatím máme všechno.
Korinťané, mluvil jsem k vám docela otevřeně, srdce se mi otevřelo dokořán. Máte široké místo v mém srdci, ale ve vašem je místa málo. Odplaťte mi stejným – jako k synům mluvím – otevřte dokořán srdce i vy.
Nespřahejte se už s nevěřícími! Jaká účast spravedlnosti a nepravosti? Jaké společenství světla se tmou? Jaká shoda Krista s Beliárem? Nebo jaký podíl věřícímu s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božímu s modlami? Vy jste přece chrám živého Boha! Bůh totiž řekl:
‚Budu přebývat a chodit mezi nimi,
budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘
Proto ‚vyjděte z jejich společnosti
a oddělte se,‘ praví Pán,
‚a nedotýkejte se ničeho nečistého!
Potom vás přijmu za svoje:
budu vaším otcem
a vy budete mými syny a mými dcerami,
praví všemohoucí Pán‘.
Když tedy máme, milovaní, tato zaslíbení, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha, stále více s Boží bázní pokračujme ve svatosti.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. 2 Kor 6,14.16; 1 Kor 3,16
Co má společného spravedlnost s nepravostí? Co má společného Boží chrám s modlami? * Vy jste chrám živého Boha!
Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? * Vy jste chrám živého Boha!
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Jana Damašského, kněze
(Oratio 6, in Nativitatem B. Mariæ V., 2.4.5.6; PG 96,663.667.670)
Po ovoci jejich poznáte je
Protože se panenská Bohorodička měla narodit z Anny, neodvážila se příroda dítě milosti předejít: Anna zůstala neplodná, dokud svůj plod nevydala milost. Bylo zajisté třeba, aby ta, z níž se měl narodit Prvorozený všeho stvoření, v němž všechno trvá, sama se narodila jako prvorozená.
Blažená dvojice, Jáchyme a Anno! Všechno stvoření je vám zavázáno, neboť skrze vás přineslo Stvořiteli dar ze všech darů nejskvělejší, čistou Matku, jedinou, která byla hodna svého Tvůrce.
Raduj se, neplodná Anno, ty, která jsi nerodila, propukni v jásot, ty která jsi neokusila porodní křeče. Raduj se, Jáchyme, protože z tvé dcery se nám narodilo dítě, syn je nám dán; a dostane jméno Zvěstovatel velikého úradku, spásy veškerého světa, mocný Bůh. Ano, tento syn je Bůh!
Blažená dvojice, Jáchyme a Anno, zcela bez poskvrny! Podle plodu vašeho těla vás poznáváme, jak kdysi řekl Pán: Poznáte je po jejich ovoci. Zvolili jste si způsob života, jaký byl milý Bohu a hodný té, která z vás vzešla. Žili jste svůj život v čistotě a svatosti a ozdobili jste ho šperkem panenství, neboť jste zplodili tu, která měla být pannou před porodem, pannou při porodu a pannou také po porodu, právě tu, která jediná měla vždycky dbát panenství ducha, duše i těla.
Přečistá dvojice, Jáchyme a Anno! Vy jste zachovali čistotu podle zákona přírody a Bůh vám za to dal to, co přírodu překonává: přivedli jste na svět Boží Rodičku, která porodila, aniž poznala muže. Vy jste žili přirozený lidský život ve zbožnosti a svatosti a přivedli jste na svět dceru vznešenější, než jsou andělé, ano, samu Královnu andělů. Maria, ty dívko nejsličnější a nejlíbeznější, dcero Adamova a Matko Boží! Blahoslaven budiž klín a lůno, z něhož jsi vyšla, blahoslavena budiž náruč, která tě chovala, i ústa, jimž jsi dovolila kochat se čistými polibky, totiž ústa tvých rodičů! Neboť tys vždycky a všude ctila své panenství.
Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte! Pozdvihněte svůj hlas, pozdvihněte jej, nic se nebojte!
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Lk 2,25; 7,16
Byli spravedliví a bohabojní * a očekávali potěšení Izraele.
Prosili Boha, aby navštívil svůj lid. * a očekávali potěšení Izraele.
MODLITBA
Modleme se.
Bože našich otců, tys vyvolil svatého Jáchyma a Annu za rodiče Matky tvého Syna; na jejich přímluvu splň i na nás svá zaslíbení, ať dosáhneme věčné spásy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2024 J. Vidéky