12. září 2025

Pátek, mezidobí, 23. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Zůstaň nám v srdci, Ježíši,

spasených lásko nejčistší,

rozezvuč k prosbě upřímné

teď naše hlasy, prosíme.

Vznášíme k tobě prosby své,

Ježíši dobrý, s důvěrou,

odpusť nám, Pane, prosíme,

poklesky s vinou veškerou.

Znamením kříže svatého

a nejsvětějším tělem svým

chraň nás, své syny, od zlého,

prosíme s nitrem pokorným.

Laskavý vládce Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

1. ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.

Žalm 69 (68), 2-22.30-37
Úpěnlivá modlitba těžce zkoušeného
Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27,34)
I (2-13)

Zachraň mě, Bože, *

neboť vody mi sahají až k hrdlu.

Zapadl jsem do hlubokého bahna *

a nemám, oč bych se opřel nohou;

dostal jsem se do hluboké vody *

a proud mě zaplavuje

Unaven jsem již voláním, *

hrdlo mi ochraptělo;

oči mi zeslábly, *

když vyhlížím svého Boha.

Více než mám vlasů na hlavě, *

je těch, kteří mě bez důvodu nenávidí,

silnější než mé kosti jsou ti, kteří mě stíhají bez příčiny. *

Co jsem neuloupil, to mám vrátit?

Bože, ty znáš mou pošetilost, *

mé poklesky nejsou před tebou skryty.

Nechť nejsou kvůli mně zklamáni, kdo doufají v tebe, *

Pane, Hospodine zástupů,

nechť kvůli mně nejsou zbaveni naděje, kdo hledají tebe, *

Bože Izraele!

Vždyť pro tebe jsem snášel potupu, *

pohana pokryla mou tvář.

Svým bratrům stal jsem se cizincem, *

synům své matky neznámým.

Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, *

padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.

Postem jsem zkrušil svou duši, *

i to mi bylo na potupu.

Místo šatů jsem si oblékl žínici *

a byl jsem jim k smíchu.

Tlachají o mně ti, kteří sedí u brány, *

posměšně o mně zpívají opilci.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.

2. ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.

II (14-22)

Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě *

v čas milosti, Bože!

Vyslyš mě ve své veliké lásce, *

věrně mi pomoz!

Vyprosť mě z bahna, abych neutonul, †

vysvoboď mě od těch, kteří mě nenávidí, *

vytáhni mě z hluboké vody!

Ať mě nezaplaví vodní příboj, †

ať mě nepohltí hlubina, *

ať propast nade mnou nezavře jícen!

Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, *

obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.

Neskrývej svou tvář před svým služebníkem; *

vždyť jsem v úzkostech, rychle mě vyslyš!

Přibliž se ke mně, vysvoboď mě, *

kvůli mým nepřátelům mě zachraň!

Ty znáš mou potupu, hanbu a zneuctění, *

před tebou jsou všichni moji protivníci.

Potupa zlomila mé srdce, a proto chřadnu, †

čekal jsem, že někdo bude mít soucit, ale nikdo tu nebyl, *

čekal jsem, kdo by mě potěšil, ale nikoho jsem nenašel.

Do pokrmu mi dali žluč *

a v žízni mě napojili octem.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.

3. ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.

III (30-37)

Já jsem ubohý a plný bolesti, *

ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc.

Písní budu slavit Boží jméno, *

velebit je budu zpěvem chvály.

To bude Hospodinu milejší než obětovat býka, *

než obětovat dobytče s kopyty a rohy.

Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; *

pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha!

Neboť Hospodin slyší chudáky, *

nepohrdá svými vězni.

Nechť ho chválí nebe a země, *

moře a vše, co se v nich hýbe.

Neboť Bůh pomůže Siónu †

a vystaví judská města: *

budou tam bydlit a obsadí je.

Zdědí je potomci jeho služebníků, *

budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.

Ukaž mi své cesty, Hospodine,

pouč nás o svých stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Žalozpěvů

3,1-33

Nářek a naděje

Člověče, pohlédni na můj smutek, na mé soužení

(způsobené) metlou jeho hněvu.

Zahnal mě a zavedl

do tmy, v níž není světlo.

Každý den stále jen

obrací svou ruku proti mně.

Způsobil, že zvadla moje kůže i maso,

rozdrtil mi kosti.

Zhotovil pro mě jařmo,

mou hlavu ovinul námahou.

Dává mi přebývat v temnotách

jako dávno mrtvým.

Ze všech stran proti mně postavil zeď,

že nelze uniknout,

ukoval má pouta.

Ano, i když volám a prosím,

nevšímá si mé modlitby.

Mé cesty zazdil kvádry,

zmátl mé stezky.

Číhá na mě jako medvěd,

jako lev na skrytých místech.

Sehnal mě z cesty a rozsápal mě;

přivedl mě v opuštění.

Natáhl svůj luk a zamířil ho na mě

jako na terč pro své šípy.

Vystřílel do mých ledví

střely svého toulce.

Jsem na posměch všem národům,

stále se mi vysmívají.

Hořkostmi mě nasytil,

napojil mě pelyňkem.

Nechal mě lámat si zuby na křemeni,

zašlapal mě do prachu.

Vzdálena je od štěstí má duše,

zapomněl jsem, co je blaho.

Tu jsem si řekl: „Veta je po mé síle,

po mé naději v Hospodina!“

Rozpomeň se na mou bídu a nejistotu,

na ten pelyněk hořký.

Ustavičně to mám na paměti,

má duše ve mně chřadne.

Toto však mám na mysli,

a proto budu doufat:

Boží milost není jistě vyčerpána,

jistě není u konce jeho slitování.

Každého jitra je nové,

veliká je tvá věrnost.

Volám: „Mým údělem je Hospodin,

v něho budu doufat.“

Dobrotivý je Hospodin k těm, kdo v něho doufají,

k duši, která ho hledá.

Dobře je mlčky čekat

na Boží pomoc.

Dobré je muži, když nese

jařmo od svého mládí.

Ať jen naříká a sténá,

když ho na něho Bůh vložil.

Ať skloní svá ústa do prachu,

snad zbývá naděje.

Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije,

ať se nechá nasytit potupou.

Neboť nezavrhuje Pán

své vlastní potomstvo.

Jestliže potrestá, opět se smiluje

podle množství svého slitování.

Vždyť nesužuje pro svou rozkoš,

netrestá smrtelníky s rozkoší.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Pláč 3,54.55.56.57.58

Řekl jsem: Veta je po mně! Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine. * Slyšel jsi můj hlas a řekl jsi: Neboj se!

Ty ses ujal mého práva, Hospodine, zachránil jsi mi život. * Slyšel jsi můj hlas a řekl jsi: Neboj se!

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání blahoslaveného Izáka z Hvězdy, opata

(Sermo 11: PL 194, 1728-1729)

Kristus nechce nic odpustit bez církve

Dvě věci příslušejí jedinému Bohu: pocta vyznání a moc odpuštění. Jemu se musíme vyznávat, od něho musíme očekávat odpuštění. Jedině Bohu totiž náleží odpouštět hříchy, a proto je třeba se mu vyznávat. Ale když se Všemohoucí zasnoubil s bezmocnou a Vznešený s nízkou, učinil tím služku královnou. Tu, která byla v pozadí, u jeho nohou, postavil po svém boku. Vždyť z jeho boku vyšla, a proto se s ní zasnoubil. A jako všechno, co je Otcovo, patří Synu, a co je Synovo, patří Otci, protože jsou podle přirozenosti jedno, tak dal Snoubence všechno, co bylo jeho, a všechno, co patřilo Snoubence, se stalo zároveň vlastnictvím Snoubencovým. Tak ji také učinil jedno se sebou i s Otcem. Syn se přimlouvá za Snoubenku a říká Otci: Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás.

Tak tedy je Snoubenec jedno s Otcem a jedno se Snoubenkou; to, co shledal na Snoubence špatné, odstranil a přibil to na kříž: vynesl její hříchy na kříž a sňal je skrze kříž. Co jí bylo přirozené a vlastní, to přijal a oblékl na sebe; a co je jemu vlastní a božské, to jí dal sdílet. Odstranil totiž, co bylo ďábelské, vzal na sebe, co bylo lidské, a daroval božské, aby všechno Snoubenčino patřilo Snoubenci. Proto říká ten, který nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného: Smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť jsem chorý. Kdo má jeho slabost, aby měl i jeho nářek, aby všechno, co má Snoubenec, patřilo i Snoubence. Také čest vyznání a moc odpouštět. Proto je třeba říci: Jdi, ukaž se knězi!

Církev tedy nemůže nic odpustit bez Krista; a Kristus nechce nic odpustit bez církve. Církev může odpustit jen kajícníkovi, to jest tomu, koho se dotkl Kristus; a Kristus nechce nic odpustit tomu, kdo pohrdá církví. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj! Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve.

Neodděluj tedy hlavu od těla, to by nikde nebyl celý Kristus. Kristus totiž není nikdy celý bez církve, jako církev není nikde celá bez Krista. Celý a úplný Kristus je hlava a tělo. Proto říká: Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. A ten je jediným člověkem, který odpouští hříchy.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jan 17,20.21.22.18

Prosím, aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; * aby byli jedno, jako my jsme jedno.

Slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, * aby byli jedno, jako my jsme jedno.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky