9. prosinec 2025

Sv. Jana Didaka Cuauhtlatoatzina
nezávazná památka

Juan Diego pocházel z domorodého indiánského kmene na území dnešního Mexika; narodil se kolem roku 1474 v místě zvaném Cuauhtitlan. Jeho jméno „Cuauhtlatoatzin“ znamená „mluvící orel“. Uvěřil v evangelium a spolu s manželkou přijali křest a křesťanský způsob života. Svým životem ve společenství církve byl pro své současníky svědectvím, že Bůh volá k sobě všechny lidi bez ohledu na různost jejich původu a kultury. Domorodým obyvatelům Mexika a celého amerického kontinentu tak usnadnil cestu do společenství s Kristem a s církví. V roce 1531 se mu na návrší zvaném Tepeyac u města Mexika v dnešním státě Mexiko zjevila Panna Maria. Tento muž, obdařený upřímnou vírou, dosáhl svou pokorou a horlivým úsilím toho, že na tom místě byla zbudována kaple ke cti Panny Marie Guadalupské. O tuto svatyni pečoval až do konce svého života; tam také 9. prosince 1548 zemřel. Papež Jan Pavel II. v roce 2002 zařadil jeho památku do celocírkevního kalendáře.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Ježíši, Spasiteli náš,

koruno slávy v nebesích,

nakloň k nám svoji vlídnou tvář

a vyslyš hlasy prosících.

Dnes vyznavač tvůj horlivý

září nám novou jasností,

dnes vzpomínáme ho i my,

tvůj lid, výroční slavností.

Přes vše, co svět mu sliboval,

on přešel čistou šlépějí,

na úzké cestě vytrval

a sledoval vždy věrně ji.

K prchavým světským radostem

nepřilnul nikdy srdcem svým,

jen tys byl jeho pokladem

milovaným a jediným.

A proto pomoz také nám

jít v jeho stopách bezpečně,

svým dětem, k jeho přímluvám,

stvoř srdce věrné, statečné.

Laskavý vládce Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

1. ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.

Žalm 37 (36)
Úděl dobrých a zlých
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5,5)
I (1-11)

Nehněvej se na ty, kdo konají zlo, *

nezáviď těm, kdo páchají nepravost,

vždyť zvadnou rychle jako tráva, *

jako zelená bylina uschnou.

Doufej v Hospodina a čiň dobro, *

pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu.

Raduj se v Hospodinu *

a dá ti, po čem touží tvé srdce.

Hospodinu svěř svůj osud, *

v něho důvěřuj, on sám bude jednat.

Tvé spravedlnosti dá vzejít jako světlu, *

tvému právu jak polednímu jasu.

Spočiň v Hospodinu a důvěřuj v něho! †

Nezlob se na toho, kdo má v životě štěstí *

a při tom strojí úklady.

Přestaň se hněvat a zanech zlosti, *

nepohoršuj se, to vede jen k zlému.

Neboť zločinci budou vyhlazeni, *

kdo však doufají v Hospodina, budou vlastnit zemi.

Ještě chvíli – a bezbožník zmizí, *

nadarmo se budeš pídit po jeho stopě.

Pokorní však budou vlastnit zemi, *

budou se těšit z hlubokého klidu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.

2. ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.

II (12-29)

Bezbožník strojí úklady spravedlivému, *

skřípá proti němu zuby.

Pán se mu však směje, *

vidí, že se blíží jeho den.

Bezbožní tasí meč, napínají svůj luk, †

aby skláli chudáka a ubožáka, *

aby povraždili ty, kdo žijí správně.

Meč jim však vnikne do vlastního srdce *

a jejich luky se zlámou.

Lepší je troška, kterou má spravedlivý, *

než velké bohatství bezbožníků,

neboť ramena bezbožníků budou zpřerážena, *

ale spravedlivé Hospodin podpírá.

Hospodin pečuje o život bezúhonných, *

dědictví jejich přetrvá věky.

Nebudou zahanbeni v dobách neštěstí, *

nasytí se ve dnech hladu.

Ano, bezbožníci zhynou, †

nepřátelé Hospodinovi zajdou jako květ luhů, *

vyvanou jako dým.

Bezbožník si půjčuje, ale nesplácí, *

spravedlivý se však ustrne a rozdává.

Ti, kterým Bůh žehná, vlastnit budou zemi, *

ti, kterým zlořečí, zhynou.

Hospodin dává krokům člověka sílu, *

má zalíbení v jeho životní cestě.

Jestliže padne, nezůstane ležet, *

protože mu Hospodin podpírá ruku.

Byl jsem chlapec, a už jsem stařec, †

ale neviděl jsem, že by spravedlivý byl opuštěn, *

že by jeho děti žebraly o chléb.

Pokaždé se ustrne a půjčí, *

za to na jeho dětech spočine požehnání.

Chraň se zlého a čiň dobré, *

a přežiješ věky,

neboť Hospodin miluje spravedlnost, *

neopouští svoje zbožné.

Zločinci však zajdou, *

potomstvo bezbožníků bude vyhlazeno.

Spravedliví budou vlastnit zemi, *

budou ji obývat věčně.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.

3. ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.

III (30-40)

Ústa spravedlivého mluví moudře, *

jeho jazyk hovoří, co je správné.

Boží zákon mu ovládá srdce, *

proto nevrávorají jeho kroky.

Bezbožník číhá na spravedlivého, *

snaží se ho zabít.

Hospodin však mu ho neponechá v moci, *

nedá ho odsoudit, až bude souzen.

Doufej v Hospodina *

a drž se jeho cesty,

povýší tě, abys vlastnil zemi, *

s radostí uzříš zkázu bezbožníků.

Viděl jsem zpupného bezbožníka, *

vypínal se jako košatý cedr.

Přešel jsem – a hle, už ho nebylo, *

hledal jsem ho – a nenašel.

Všimni si člověka bezúhonného, pozoruj poctivého: *

vždyť budoucnost patří pokojným lidem.

Hříšníci však budou všichni zničeni, *

vyhlazeno bude potomstvo bezbožníků.

Ale spravedlivým přichází spása od Hospodina, *

v dobách tísně je jim útočištěm.

Hospodin jim pomáhá a je vysvobozuje, †

bezbožníků je zbavuje a chrání je, *

protože se k němu utíkají.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.

Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu,

vyrovnejte stezky našemu Bohu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

24,19 – 25,5

Boží království; poděkování

Mocným praskotem praská země,

do šířky země puká,

země se otřásá z hlubin.

Země vrávorá jak opilec,

viklá se jak (hlídačova) bouda.

Její nepravost ji zatíží,

padne a už nepovstane.

V ten den potrestá Hospodin

nebeský zástup na výsosti

a na zemi pozemské krále.

Budou shromážděni a spoutáni v jámě,

zavřeni v žaláři

a po mnoha dnech budou potrestáni.

Zastydí se měsíc a zahanbí se slunce,

protože Hospodin zástupů kraluje

na hoře Siónu a v Jeruzalémě

a před svými vyvolenými (zazáří) v slávě.

Hospodine, ty jsi můj Bůh,

budu tě oslavovat a chválit tvé jméno,

neboť jsi vykonal podivuhodné věci,

záměry odvěké, spolehlivé a pravdivé.

Vždyť jsi změnil město v hromadu trosek,

opevněné město ve zříceninu:

tvrz zpupných přestala být městem,

navěky nebude vystavěna.

Proto tě bude velebit statečný lid,

bude se tě bát město bezohledných národů,

neboť jsi byl ochranou chudému,

ochranou ubožáku v jeho tísni,

útočištěm před bouří,

stínem před vedrem:

Zvůle násilníků

je jako zimní liják.

Jako (tlumíš) vedro na vyprahlé půdě,

tak pokoříš hluk zpupných,

jako (dusíš) horko stínem mraku,

tak zdusíš vítěznou píseň násilníků.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Iz 25,1.4

Hospodine, ty jsi můj Bůh, budu tě oslavovat a chválit tvé jméno. * Tys vykonal podivuhodné věci.

Tys byl ochranou chudému, ochranou ubožáku v jeho tísni. * Tys vykonal podivuhodné věci.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kanonizačního dekretu svatého papeže Jana Pavla II.

(Mexicopoli, die 31 iulii 2002)

Panna Maria naplnila Jana Didaka útěchou

Ponížené povýšil: Pohled Boha Otce spočinul na pokorném domorodém Mexičanovi, Janu Didakovi. Štědře ho obdaroval znovuzrozením v Kristu, patřením na tvář Panny Marie a poznáním, že ona je záštitou díla evangelizace amerického kontinentu. Tím se jasně ukázalo, jak pravdivá jsou slova, jimiž apoštol Pavel vylíčil způsob uskutečňování spásy:

Ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. Tento svatý, kterému bylo dáno jméno Cuauhtlatoatzin, což znamená „mluvící orel“, se narodil kolem roku 1474 v osadě Cuauhtitlan, v království zvaném Texcoco. Když se stal dospělým, oženil se, oblíbil si evangelium, spolu s manželkou byl obmyt křestní vodou a rozhodl se žít ve světle víry a podle přijatých závazků vůči Bohu a církvi.

V prosinci roku 1531, cestou do osady Telatelolco, na návrší zvaném Tepeyac, uviděl Matku Boží. Ukázala se mu tu a uložila mu, aby od mexického biskupa vyžádal postavení chrámu na místě zjevení. Biskup pozorně vyslechl naléhání domorodce a žádal od něho jasný důkaz této podivuhodné události. Dne 12. prosince se Panna Maria ukázala Janu Didakovi znovu, naplnila ho útěchou a přikázala, aby se odebral na vrchol návrší Tepeyac, nasbíral tam a přinesl květiny. I když bylo zimní chladno a místo bylo suché, našel překrásné květiny, uložil je do pláště a přinesl Panně Marii. Ona mu však poradila, aby je jako důkaz pravdivosti donesl biskupovi. Jan Didak se postavil před biskupa, otevřel plášť a vysypal květiny. A tu se na látce pláště objevila, zázračně vtisknutá, podoba Panny Marie Guadalupské, která se od té doby stala národním duchovním centrem.

Po dokončení chrámu „Paní nebes“ Jan Didak veden velikou zbožností všeho nechal a zasvětil svůj život péči o tuto malou svatyni a přicházející poutníky. V modlitbě a lásce se ubíral cestou svatosti, čerpal sílu z eucharistické hostiny našeho Vykupitele, z úcty k Matce Vykupitele, ze společenství s církví svatou a z poslušnosti k duchovním pastýřům. Všichni, kdo ho znali, obdivovali znamenitost jeho ctností, zejména víry, naděje, lásky, pokory a nepřilnuti k pozemským věcem.

V poctivosti každodenního života Jan Didak věrně zachovával evangelium, aniž by se vzdal postavení domorodce. Byl si vědom, že Bůh nerozlišuje lidi podle původu či kultury a všechny zve, aby se stali jeho dětmi. Takto domorodým kmenům Mexika a Nového Světa usnadnil cestu, aby přijaly společenství s Kristem a s církví. Až do posledního dne žil ve spojení s Bohem, a ten ho v roce 1548 povolal k sobě. Vzpomínka na něho, v trvalém spojení se zjevením Naší Paní Guadalupské, přetrvala věky a rozšířila se do různých zemí světa.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. 1 Kor 1,27.29; Lk 1,51.52

Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné; * aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.

Mocně zasáhl svým ramenem a ponížené povýšil, * aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys v životě svatého Jana Didaka ukázal lásku nejsvětější Panny Marie k tvému lidu: dopřej nám na jeho přímluvu, ať jsme poslušní napomenutí, která nám tato naše Matka dala v Guadalupe, a stále ať se snažíme plnit tvou vůli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky