Sv. Josef pracoval jako nazaretský tesař pro Ježíše a v jeho důvěrné blízkosti. Jeho dílna vrhá nové světlo na důstojnost práce. Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zároveň i služba bližnímu, společnosti, a tím i Kristu. Už od Lva XIII. se papežové snaží obrátit pozornost křesťanského světa k chápání tohoto hlubšího smyslu lidské práce. První máj, slavený v dnešním světě jako den práce, je proto od roku 1955 postaven pod ochranu sv. Josefa.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Otče Josefe, ty dělníku vzorný,
v ústraní žil jsi šťasten v Nazaretě,
vroucími hlasy, ve svém srdci skromní,
velebíme tě.
Královské Dítko, život ve strádání
s pokornou myslí tiše přijímaje,
živíš je prací svých mozolných dlaní,
záruky ráje.
Dělníků vzore, ty dělníku pilný,
zářný vzor žití skýtáš všemu lidu,
jak posvětit lze těžkou prací dílny
i lidskou bídu.
Chraň všechny, kdo dát nemají co v ústa,
zhas ohně válek, zmírňuj naše strasti,
mystický Kristus ať všude zas vzrůstá
pod křídly vlasti.
Předobrý Bože, trojí a přec jeden,
všech věcí Tvůrce, ty Otče svých dětí,
Josefa, otce, dej, ať následujem
v práci i smrti. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo. Aleluja. †
S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
† Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
ty jsi můj štít a záchrana moje!
Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
osvobodil mě od nepřátel!
Smrtící vlny mě zalily, *
příboje zkázy mě plnily děsem.
Osidla temnot mě ovila, *
smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
K Pánu jsem volal v úzkostech, *
k Bohu jsem křičel o záchranu.
Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
k jeho uším došel můj nářek. △
Ant. S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo. Aleluja.
Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení. Aleluja.
A tu se zachvěla, pohnula zem, †
v základech hor se zakolísala, *
jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.
Z jeho nozder valil se dým, †
z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
řeřavé uhlíky sršely z něj.
Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
s černými mračny pod nohama.
Na cherubovi přilétal, *
na perutích vichru se snášel.
Celý se halil v temnotách, *
do clony z tmavých vod a mraků.
Ze záře, která před ním šla, *
padaly kroupy a řeřavé uhlí.
Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
Vysílal šípy do všech stran, *
blesky metal a kolkolem sršel.
I bylo vidět až na mořské dno, *
obnažily se základy země.
když jsi, Pane, zahrozil, *
zadul vichřicí svého hněvu.
Pro mne však z výšin svou pravicí sáh’, *
vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
z přesily mocných nenávistníků.
Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
Pán mi však přispěchal na ochranu.
Na volný prostor vyvedl mne, *
zachránil, v kom našel zalíbení. △
Ant. Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení. Aleluja.
Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty. Aleluja.
Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
splatil mi za to, že ruce mám čisté;
za to, že po cestách Páně jsem šel, *
od svého Boha neodpadl.
Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
zákony jeho jsem neodmítal.
Zůstal jsem před ním bez viny, *
chránil se bedlivě před proviněním.
odplatil Pán mou nevinnost, *
neboť viděl, že ruce mám čisté.
K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
a s dobrým jednáš dobrotivě.
Čistému odplácíš čistotou, *
k chytrákům však jsi opatrný.
Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
pohledy zpupné však pokořuješ.
Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
Bůh můj mé temnoty ozařuje.
S tebou ztékám valy a zdi, *
se svým Bohem přeskočím hradby. △
Ant. Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty. Aleluja.
Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja.
Takže když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
21,1-8
Nový Jeruzalém
Já, Jan, jsem viděl nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není. A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: „Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo.“
A ten, který seděl na trůně, řekl: „Hle – všechno tvořím nové!“ Pak dodal: „Napiš! Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá.“ Také mi řekl: „Stalo se! Já jsem alfa i omega, začátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám pít z pramene živé vody zadarmo. To bude úděl vítěze; a já budu jeho Bohem a on bude mým synem. Ale zbabělci, odpadlíci, nečistí, vrazi, smilníci, čaroději, modláři a všichni lháři dostanou svůj díl v tom močálu, kde hoří oheň a síra – to je ta druhá smrt.“
RESPONSORIUM
Zj 21,3.4
Hle, Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat. * On jim setře každou slzu z očí, aleluja.
Nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo. * On jim.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pastorální konstituce 2. vatikánského koncilu o církvi v dnešním světě
(Gaudium et spes, nn. 33-34)
Lidská činnost ve světě
Člověk se vždycky snažil svou prací a bystrostí svého rozumu rozvíjet svůj život; a dnes, zvláště s pomocí vědy a techniky, rozšířil a stále rozšiřuje svou nadvládu téměř nad celou přírodou, a především rozvojem mezinárodních styků různého druhu se lidská rodina ponenáhlu chápe a utváří jako jedno celosvětové společenství. S tím souvisí to, že mnoho dobrého, co člověk kdysi očekával především od vyšších sil, si dnes opatřuje vlastním přičiněním.
Tváří v tvář tomuto nesmírnému úsilí, jímž se už zabývá celé lidstvo, vyvstává mezi lidmi mnoho otázek: Jaký je smysl a hodnota tohoto snažení? Jak se má všech těchto věcí užívat? K jakému cíli směřují námahy jednotlivců i společenských celků?
Církev, střežící poklad Božího slova, z něhož se čerpají náboženské a mravní zásady, nemá sice vždycky po ruce odpověď na každou jednotlivou otázku, snaží se však, aby se světlo zjevení spojilo s lidskou znalostí a zkušeností, a tak aby se osvětlila cesta, po níž se lidstvo nedávno vydalo.
Pro věřící je jisté, že lidská individuální i kolektivní činnost, totiž ono nesmírné úsilí, jímž se lidé snaží během staletí zlepšovat své životní podmínky, odpovídá samo o sobě Božímu záměru. Neboť člověku, stvořenému k obrazu Božímu, bylo uloženo podřídit si zemi se vším, co je na ní, a řídit svět spravedlivě a svatě, a uznáním Boha jako stvořitele všeho zaměřit k němu sebe i celý vesmír, aby podřízením všech věcí člověku bylo velebeno jméno Boží po celé zemi.
To platí i o zcela všední práci. Muži i ženy, kteří vydělávají sobě i rodině na živobytí a svou činnost konají tak, že je vhodnou službou společnosti, mohou být právem přesvědčeni, že svou prací dále rozvíjejí dílo Stvořitelovo, slouží prospěchu svých bratří a svým osobním přičiněním přispívají k uskutečnění Božího plánu v dějinách.
Křesťané se tedy nedomnívají, že to, co svou bystrostí a silou vykonají lidé, stojí v protikladu k moci Boží, jako by byl rozumný tvor soupeřem Stvořitele; naopak jsou přesvědčeni, že úspěchy lidstva jsou znamením velikosti Boží a plodem jeho nevýslovného rozhodnutí.
Čím více však vzrůstá moc lidí, tím širší je odpovědnost jednotlivců i celků.
Z toho je zřejmé, že křesťanské poselství neodvádí lidi od budování světa ani je nevede k zanedbávání blaha svých bližních, ale naopak jim to přísně ukládá jako povinnost.
RESPONSORIUM
Srov. Gn 2, 15
Hospodin Bůh usadil člověka v zahradě Edenu, * aby ji obdělával a chránil, aleluja.
To bylo posláním člověka od počátku. * Aby ji.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, Stvořiteli světa, podle tvé vůle je úkolem lidského pokolení obdělávat zemi a rozvíjet své schopnosti prací; prosíme tě, pomáhej nám, ať podle příkladu a pod ochranou svatého Josefa poctivě konáme, co přikazuješ, a dosáhneme toho, co slibuješ. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky