24. duben 2024

Středa, doba velikonoční, 4. týden
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,

zářící světlem blaživým,

Vždyť celý svět byl omyt v něm

přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit

a hříšným naděj znovu vlil,

kdo by se musel strachem chvít,

když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,

kteří trest těla viděli,

že lotr Krista prosící

směl věčné slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:

By sňal hřích, který na všech lpí,

a zbavil svět vin veškerých,

vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,

než když hřích milost vyhledá,

žár lásky spálí bázlivost

a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

neboť jsi slavně z mrtvých vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčné všechno tvorstvo ctí. Amen.

Ve všední dny po velikonočním oktávu je možné použít následující hymnus:

Ať z výšin nebe radost zní,

ať jásá země, moře s ní,

že po kříži Pán z hrobu vstal

a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,

den spásy zjevuje se zas,

v něm Beránkovou krví svět

tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením

znamená odpuštění vin,

zas bez úhony ctnost se skví,

Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,

že věřící teď snadněji

uvěří ve své vzkříšení,

jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou

ctěme vždy s myslí radostnou

my, od ní tolik poctění,

vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

neboť jsi slavně z mrtvých vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň! Aleluja.

Žalm 102 (103)
Chvála Božího milosrdenství
Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Srov. Lk 1, 78)
I

Oslavuj Pána, duše má, *

mé nitro jeho svaté jméno!

Oslavuj Pána, duše má, *

na jeho dobra nezapomeň!

Všechny tvé viny odpouští, *

ze všech tvých neduhů tě léčí;

tvůj život chrání záhuby, *

věnčí tě láskou, slitováním;

on blahem sytí tvoje dny, *

jak orlu obnovil tvou mladost.

Pán koná skutky milosti: *

všem utlačeným zjedná právo.

Ukázal cestu Mojžiši, *

své skutky dětem Izraele. 

Ant. Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň! Aleluja.

Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý. Aleluja.

II

Vlídný a laskavý je Pán, *

shovívavý a milosrdný.

Nechce se ustavičně přít, *

navěky v hněvu setrvávat.

Nesplácí hříchy, nejedná, *

jak pro své viny zasloužíme.

Vždyť jak ční nebe nad zemí, *

tak velkou lásku má k svým věrným.

Jak od východu k západu *

vzdaluje od nás naše viny.

Jak otec dětem odpouští, *

Pán je k svým věrným milostivý.

Ví, z čeho jsme stvořeni, *

má na mysli, že jsme jen hlína.

Jsou jako tráva lidské dny: *

rozkvetou jako polní kvítek,

zavane vítr, sfoukne jej, *

a stopy po něm nezůstane. 

Ant. Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý. Aleluja.

Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně. Aleluja.

III

Však láska Páně do věků, *

je dobrotiv až k dětem dětí

u těch, kdo jeho smlouvu ctí *

a plní jeho přikázání.

Pán zřídil si trůn v nebesích *

a jeho vláda řídí vesmír.

Oslavte Pána, chvalte jej, †

vy jeho poslové, vy silní, *

kdo konáte, co on vám káže!

Oslavte Pána, zástupy, *

vy, kdo jste v službách jeho vůle!

Oslavte Pána, díla Páně, †

všude, kam sahá jeho vláda! *

Oslavuj Pána, duše má! 

Ant. Oslavte Pána, díla Páně. Aleluja.

Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja.

Takže když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

14,14 – 15,4

Hodina žně

Já, Jan, měl jsem vidění, a hle – bílý oblak a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka. Na hlavě měl zlatý věnec a v ruce ostrý srp. Potom vyšel z chrámu jiný anděl a silným hlasem volal na toho, který seděl na oblaku: „Dej se do práce svým srpem a žni! Přišla totiž hodina žně, obilí na zemi je úplně zralé.“ A tehdy ten, který seděl na oblaku, pustil se na zemi do práce svým srpem, a země byla požata.

Pak vyšel z chrámu v nebi ještě jiný anděl a také měl ostrý srp. Další anděl vyšel od oltáře, ten, který má moc nad ohněm, a zavolal silným hlasem na toho, který držel ostrý srp: „Dej se do práce svým ostrým srpem a uřež hrozny z pozemské vinice, protože bobule na ní jsou už úplně zralé.“ Pustil se tedy anděl svým srpem do práce na zemi, uřezal hrozny z pozemské vinice a naházel je do velkého lisu Božího hněvu. Lisovalo se mimo město a z lisu tekla krev a sahala koním až po uzdu na vzdálenost tisíc šest set honů.

A potom jsem viděl na nebi další znamení, veliké a podivuhodné: sedm andělů se sedmi posledními ranami, kterými se dovrší Boží hněv.

A viděl jsem něco jako průzračné moře smíšené s ohněm. U toho průzračného moře stáli ti, kdo zvítězili v boji se šelmou, s jejím obrazem a s číslem vyjadřujícím její jméno. Měli citery ke chvále Boží a zpívali píseň Mojžíše, Božího služebníka, a píseň Beránkovu:

„Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky,

Pane, Bože vševládný!

Spravedlivé a spolehlivé jsou tvé cesty,

králi národů!

Kdo by nevzdával, Pane, úctu

a slávu tvému jménu?

Vždyť ty jediný jsi svatý!

Všechny národy přijdou

a budou se před tebou klanět,

neboť se ukázalo, že tvá rozhodnutí jsou spravedlivá.“

RESPONSORIUM

Zj 15,3; Ex 15,11

Zpívali píseň Beránkovu: Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane, Bože vševládný. * Spravedlivé a spolehlivé jsou tvé cesty, králi národů, aleluja.

Kdo je jako ty, vznešený ve svatosti, konáš podivuhodné věci. * Spravedlivé.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O Trojici“ od svatého Hilaria z Poitiers, biskupa

(Lib. 8,13-16: PL 10,246-249)

Přirozená jednota věřících v Bohu skrze vtělení Slova a svátost eucharistie

Jestliže se opravdu Slovo stalo tělem, pak také my opravdu přijímáme v Pánově pokrmu toto vtělené Slovo. Právem proto věříme, že v nás přirozeně zůstává; vždyť jakmile se narodil jako člověk, přijal také jednou provždy přirozenost našeho těla a svou lidskou přirozenost spojil ve spasitelném znamení těla, na němž máme účast, s přirozeností věčnou. A tak tvoříme všichni jednotu, neboť v Kristu je Otec a v nás je Kristus. Nuže, prostřednictvím těla je Kristus v nás a my jsme v něm; a to, co jsme my, je spolu s ním v Bohu.

Do jaké míry v něm prostřednictvím svátosti společenství těla a krve jsme, dosvědčuje on sám, když říká: Tento svět mě už neuvidí. Ale vy mě uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. Neboť já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás. Kdyby měl přitom na mysli pouze jednotu vůle, proč by vykládal přímo o tom, jakého stupně a řádu má být jednota, která se má uskutečnit? Což ne proto, abychom věřili, že zatímco on je v Otci svou božskou přirozeností, my v něm jsme naopak v důsledku jeho tělesného zrození a on je přítomen v nás ve svátostném tajemství? Tak se tedy vysvětluje dokonalá jednota dosažená skrze Prostředníka: že zatímco my zůstáváme v něm, zůstává on v Otci; a zůstávaje v Otci zůstává v nás. A tak tedy dosahujeme jednoty s Otcem: když se Synem, který je v Otci přirozeně přítomen na základě svého zrození, jsme přirozeně v Otci také my, protože Syn v nás přirozeně zůstává.

O povaze této přirozené jednoty v nás říká on sám: Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Nebude v něm zajisté nikdo jiný, než v kom bude on sám. Jedině kdo jí Kristovo tělo, bude mít v sobě to, co on sám přijal.

O tajemství této dokonalé jednoty učil již dříve, když říkal: Tak jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mé tělo, bude žít ze mne. Žije tedy skrze Otce; a stejným způsobem, jakým žije on skrze Otce, žijeme skrze jeho tělo i my.

Každého přirovnání se užívá k lepšímu porozumění, abychom na základě předloženého příkladu pochopili, oč se jedná. Nuže, hlavním motivem našeho života je, že při vší své tělesnosti máme v sobě Krista. Ten v nás zůstává skrze svoje tělo a my budeme žít skrze něho stejným způsobem, jakým žije on skrze Otce.

RESPONSORIUM

Jan 6,56; srov. Dt 4,7

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, * zůstává ve mně a já v něm, aleluja.

Není jiný tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je náš Bůh blízko nám, kdykoli ho vzýváme. * Zůstává.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty dáváš věřícím život, poníženým slávu a spravedlivým blaženost; vyslyš naše pokorné prosby a z nevyčerpatelného pokladu své lásky naplňuj naši touhu po těchto darech, které jsi nám ve své štědrosti slíbil. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky