15. květen 2024

Bl. Jiljí z Vouzely, kněze
pro dominikány (OP)

Narodil se kolem roku 1190 na hradě Vouzela v Portugalsku. Jeho otec Rodrigo Pelayo Valladaris byl guvernérem v Coimbře [Kuinbře] a rádcem krále Sancha I. Jako druhorozený syn byl Jiljí určen k církevní kariéře, a proto byl poslán na studia. Studoval filosofii a medicínu nejdříve v Coimbře a pak na pařížské univerzitě. Na zpáteční cestě do Portugalska onemocněl. V těžké situaci mu pomohli dominikáni. Jiljí pak vstoupil v Palencii do řádu, v Paříži pokračoval ve studiu teologie a stal se magistrem posvátné teologie. V roce 1229 se vrátil do Portugalska a vyučoval jako lektor v mnoha klášterech. Byl horlivým kazatelem, svým zápalem a osobním příkladem přivedl mnoho lidí k Bohu. V letech 1233 až 1245 zastával úřad španělského provinciála. Zemřel 14. května 1265 a byl pohřben v klášterním kostele v Santaremu. Jeho kult potvrdil 9. května 1748 Benedikt XIV.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Vladaři věčný, nejvyšší,

Vykupitel svých věrných jsi,

smrt zmírá při tvém vítězství,

teď milost tvá se mocně skví.

Ty po Otcově pravici

usedáš na trůn zářící,

a přejímáš moc nad všemi,

jež nemá původ na zemi.

Ať trojí říše tvorů tvých,

jak nebeských, tak pozemských,

tak temná říše pekelná

před tebou sklání kolena.

Andělé trnou v úžase,

co s lidským rodem stává se:

Hřeší člověk, smývá člověk,

vládne Slovo – Bohočlověk.

Buď, Kriste, naší radostí,

co čeká nás v tvé věčnosti,

ty, který řídíš světa říš

a nejvíc blaha přinášíš.

Až zaskvěješ se v onen den

v oblaku Soudce plameném,

smaž dluhy nezaplacené

a vrať nám věnce ztracené.

Proto tě vroucně prosíme:

Odpusť nám, čím kdy zhřešíme,

a milostí svou pozdvihni

nám srdce ve tvé výšiny.

Buď sláva tobě, Ježíši,

jenž vznášíš se už do výší,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. Aleluja.

Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu
Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako spasitele Ježíše. (Sk 13, 22.23)
I

O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *

ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.

Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *

základy pevné má věrnost na nebi má.

Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *

David, služebník můj, má ode mne slib:

Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *

trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“

Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *

a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.

Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *

kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?

Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *

velký a hrozný, nad všechny vyvýšený!

Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *

Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.

Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *

ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.

Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *

mocným ramenem rozprášil odpůrce své.

Tvá jsou nebesa, tak jako je tvá i země, *

svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.

Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *

Tábor i Hermón jásají při jménu tvém.

Tvoje paže je plna obrovské síly, *

tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.

Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *

láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *

chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.

Denně se těší ze slávy tvého jména, *

jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.

Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *

a tvou přízní mohutní naše moc.

Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *

Svatému Izraele patří náš král. 

Ant. Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. Aleluja.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova. Aleluja.

II

Za onoho času mluvils ve vidění *

k svému věrnému a tak jsi prohlásil:

„Čelenku jsem vložil na mladého reka, *

z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.

Davida jsem našel, svého služebníka, *

jeho pomazal jsem svatým olejem,

aby moje ruka stále byla při něm, *

aby ho má paže posilovala.

Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *

žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.

Před ním budu drtit jeho protivníky, *

kdo ho nenávidí, všechny budu bít.

Provázet ho budu věrností a přízní *

a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.

Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *

a na mocné řeky jeho pravici.

On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj otec, *

jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.

Za to mu dám práva prvorozenectví, *

učiním ho prvním mezi vladaři.

Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *

zůstanu mu věrný v naší úmluvě.

Věčné zachování dám i jeho rodu, *

pokud nebe trvá, zůstane mu trůn. 

Ant. Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova. Aleluja.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti. Aleluja.

III

Jestli jeho děti opustí můj zákon, *

podle mého řádu nebudou-li žít,

poruší-li někdy, co jsem ustanovil *

a mých přikázání přestanou-li dbát,

potrestám je metlou za to provinění, *

pocítí mé důtky za spáchaný hřích.

Přesto od něho svou milost neodvrátím, *

ve své věrnosti ho přesto nezklamu.

Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *

co má ústa řekla, to už nezměním.

Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *

– ode mne se David klamu nedočká –

jeho rod že trvat bude do věčnosti, *

stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,

věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *

dokud mraky půjdou, pevně bude stát. 

Ant. Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti. Aleluja.

Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja.

Takže když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

5,1-12

To je vítězství… naše víra

Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.

Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno. Když přijímáme svědectví lidské, tím větší platnost má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu: kdo věří v Božího Syna, má o tom svědectví sám v sobě. Kdo Bohu nevěří, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydává o svém Synu. To je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a tento život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život, kdo nemá Božího Syna, život nemá.

RESPONSORIUM

1 Jan 5,6; Zach 13,1

Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. * To dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda, aleluja.

V ten den se otevře pramen pro Davidův dům a pro jeruzalémské obyvatele na obmytí hříchu a nečistoty. * To dosvědčuje.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu 2. vatikánského koncilu o službě a životě kněží

(Presbyterorum ordinis, n. 12)

Povolání kněží k dokonalosti

Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.

Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.

Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.

A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.

A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

RESPONSORIUM

1 Sol 2, 8; Gal 4, 19

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil. Aleluja.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice.

MODLITBA

Modleme se.

Pokorně se, Bože, dovoláváme tvého milosrdenství; a jako jsi blahoslaveného Jiljí uvedl na cestu spravedlnosti a svatosti, tak i nás vysvoboď ze smrti a otroctví hříchu a veď nás po cestě dokonalé svobody a života. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky