Narodil se na začátku 4. století na Sardinii. V Římě přijal kněžství a kolem roku 345 byl poslán do Vercelli v severní Itálii jako tamější první biskup. Zvláštní pozornost věnoval kněžím a těm, kdo se připravovali na kněžství. Neohroženě hájil víru v Kristovo božství proti ariánům, a byl proto poslán do vyhnanství (355). V Palestině, Kapadokii a horním Egyptě se dostal do styku s nejživějšími křesťanskými centry té doby. Po návratu do své diecéze (363) usiloval o obnovu křesťanského života svých věřících. Zachovalo se několik jeho dopisů, které posílal císaři, kněžím a věřícím. Zemřel 1.VIII.371, byl pohřben ve své katedrále a brzy po smrti byl uctíván jako svatý.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Jediný Bože v Trojici,
jenž řídíš svět a mocný jsi,
naslouchej, když tě písněmi
chválíme v noci při bdění.
Vstali jsme totiž z lůžek svých
do ticha hodin půlnočních
a prosíme tě: Zhoj ty sám
nesčetné množství našich ran.
Čímkoli jsme snad v temnotách
zlým duchům padli do nástrah,
to omyj z nás, ty z výsosti,
jasem své mocné milosti.
Naplň nám, vroucně prosíme,
svým světlem srdce upřímné,
ať neklesneme v běhu dní
do hříchu skutky žádnými.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Zůstaň nám v srdci, Ježíši,
spasených lásko nejčistší,
rozezvuč k prosbě upřímné
teď naše hlasy, prosíme.
Vznášíme k tobě prosby své,
Ježíši dobrý, s důvěrou:
Odpusť nám, Pane, prosíme,
poklesky s vinou veškerou.
Znamením kříže svatého
a nejsvětějším tělem svým
chraň nás, své syny, od zlého,
prosíme s nitrem pokorným.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.
Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí, *
napadni ty, kdo mě napadli!
Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †
povstaň a pospěš mi na pomoc, *
řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“ △
Zato má duše zajásá v Pánu *
z radosti nad jeho pomocí.
Tělem i duší pak budu volat: *
„Pane, kdo tobě se vyrovná!
Ty chráníš slabého před silnějším, *
chudáka před oloupením!“
Oni však předvedli falešné svědky *
k výslechu o tom, co nemohou znát.
Zlem se mi za dobro odvděčili: *
usilují mi o život. △
Ant. Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.
Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.
Když oni stonali, já chodil v žíních, †
za ně sám sebe mořil jsem posty – *
kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!
Tak jako pro svého přítele, bratra, †
chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *
shrben a posypán popelem.
Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *
shlukli se proti mně do jednoho,
tlačí se na mne i ti, které neznám, *
potupným křikem mě bez dechu štvou.
hanebně se mi posmívají, *
skřípají zuby proti mně. △
Ant. Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.
Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.
Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †
Zachraň mě před jejich zběsilostí, *
můj život vyrvi ze spárů lvích!
Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *
chvály před četným shromážděním.
Aby se nade mnou neradovali *
všichni ti úskoční nepřátelé,
aby se pohledem nedomlouvali, *
kdo na mne bez příčin mají zášť.
Ty, Pane též to vidíš: už nemlč, *
nevzdal se, Pane, ode mne!
Procitni, povstaň mi na ochranu, *
zastaň se, Pane a Bože můj!
Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †
ať mohou říkat: „Pán je velký! *
Je svému věrnému zachráncem!“
Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *
bez konce bude tě velebit! △
Ant. Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.
Můj synu, zachovej má slova.
Dodržuj mé příkazy a budeš žít.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
11,30 – 12,13
Apoštol se chlubí svou slabostí
Když už se musím chlubit, chci se chlubit svou slabostí. Bůh a Otec Pána Ježíše – který je velebený navěky – ví, že nelžu. V Damašku místodržitel krále Arety dal město Damašek hlídat, aby se mě zmocnil. Ale byl jsem spuštěn v koši otvorem v hradbách, a tak jsem jeho rukám unikl.
Když už to chlubení musí být – ač to není k ničemu – přejdu k viděním a zjevením od Pána. Znám jednoho křesťana, který byl před čtrnácti lety uchvácen až do třetího nebe. Nevím, zdali byl v těle, nevím, zdali byl mimo tělo. To ví Bůh. A vím o tom člověku, že byl uchvácen do ráje – zdali byl v těle, či mimo tělo, to nevím, to ví Bůh – a že uslyšel slova nevyslovitelná, která člověk nesmí vyřknout. Tímto člověkem se budu chlubit; sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi. Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebudu nerozumný, protože budu mluvit pravdu. Ale nechám toho, aby mě někdo nepokládal za něco více, než co vidí, že jsem, nebo než co o mně slyší.
Abych se pro vznešenost těch zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil do tváře. To proto, aby se mě nezmocňovala pýcha. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zbavil. Ale on mi řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti a snáším to pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.
Tak jsem se stal nemoudrým; vy jste mě k tomu přinutili. Mou obhajobu jste vlastně měli dělat vy. Já přece nejsem v ničem pozadu za těmi nadapoštoly, třebaže sám nejsem nic. Mohli jste však na mně poznat u vás rozlišovací známky apoštola: krajní trpělivost, znamení, zázraky a mocné skutky. V čem jste byli tedy zkráceni proti ostatním církevním obcím? Snad v tom, že já jsem vám na obtíž nepřipadl. Odpusťte mi tu křivdu.
RESPONSORIUM
2 Kor 12, 9; 4, 7
Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. * Protože síla milosti se tím zřejměji projeví ve slabosti.
Poklad víry máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu. * Protože.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu svatého Eusebia
(Epist. 2,1,3-2,3; 10,1-11,1: CCL 9,104-105.109)
Běh jsem skončil, víru jsem uchoval
Drazí bratři, nyní vím, že jste bez úhony, jak jsem si to přál. Připadá mi, jako bych se dostal až k vám, náhle unesen z daleké země, jako se to stalo s Habakukem, když ho anděl donesl k Danielovi. Když jsem dostával od vás dopisy a poznával z nich vaše svaté smýšlení a vaši lásku, mísila se ve mně radost se slzami, a duchu dychtivému číst byly slzy na překážku. Ale obojí bylo nezbytné, aby se jednotlivé smysly v touze doplňovaly a předstihovaly v povinnostech lásky. Zabýval jsem se tím celé dny, připadalo mi, že s vámi rozprávím, a zapomínal jsem přitom na minulé strasti. Vždyť jsem byl ze všech stran obklopen tak radostnými zprávami o vaší pevné víře, o vaší lásce i o plodech, které vydáváte, že se mi uprostřed takového štěstí najednou zdálo, jako bych nebyl ve vyhnanství, ale mezi vámi.
Proto, drazí bratři, mám radost z vaší víry, ze spásy, k níž víra vede, i z plodů, které vydáváte nejen u vás, ale i do dálky. A jako sadař naroubuje dobrý strom, aby přinášel dobré ovoce, a proto nebyl vyťat a hozen do ohně, tak si i my toužebně přejeme prokázat vám nejenom službu podle těla, ale vydat i svůj život pro vaši spásu.
Pokud jde o tento dopis, mohli jsme ho stěží aspoň nějak sestavit. Bez ustání jsme přitom prosili Boha, aby na pár hodin držel na uzdě strážce a nedopustil, aby vám jáhen dodal spíše zprávu o našich útrapách než nějaký pozdravný dopis. Proto vás snažně žádám, abyste s veškerou bdělostí střežili víru, zachovali svornost, věnovali se modlitbě a neustále pamatovali na nás, aby Pán uznal za dobré osvobodit svou církev, která snáší útrapy v celém světě, a abychom se my utiskovaní mohli radovat na svobodě s vámi.
Také vás žádám a pro milosrdenství Boží prosím, aby každý z vás pochopil, že pozdrav v tomto dopise patří jemu. Tísněn okolnostmi, nemohl jsem napsat každému zvlášť, jak jsem míval ve zvyku. A tak tímto dopisem, bratři i svaté sestry, synové a dcery, vás všechny bez rozdílu pohlaví a věku vyzývám a žádám, abyste se spokojili s tímto pozdravem, a přeji si, abyste vyřídili náš pozdrav také těm, kdo nepatří k nám, ale mají nás rádi.
RESPONSORIUM
Lk 12,35-36; Mt 24,42
Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, * abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby.
Bděte tedy, protože nevíte, v kterou hodinu váš Pán přijde. * Abyste.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys posiloval svatého biskupa Eusebia, aby neohroženě hlásal a hájil víru v božství tvého Syna; prosíme tě, dávej i nám sílu, abychom si zachovali tuto víru neporušenou a žili s tvým Synem v trvalém spojení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky