13. duben 2024

Bl. Markéty z Citta di Castello, panny, terciářky
pro dominikány (OP)

Narodila se na hradě Metole v Itálii v roce 1287. Už od narození byla slepá a tělesně postižená. Rodiče se za ni styděli a až do jejích šestnácti let ji skrývali doma. O její výchovu se starala chůva a hradní kaplan, který rozpoznal inteligenci dítěte a postupně ji vedl k Božím tajemstvím a k rozhodnutí cele se zasvětit Kristu. Aby se jí rodiče zbavili, zavřeli ji jako rekluzu několik kilometrů od hradu. Později ji odvezli do Città [Čita] di Castello a tam ji opustili. Ujaly se jí některé křesťanské rodiny ve městě a posléze ji mezi sebe přijaly terciářky sv. Dominika. Markéta byla přes všechny své neduhy aktivní – navštěvovala vězně, pomáhala nemocným, utěšovala umírající. Vynikala v modlitbě, naučila se nazpaměť celý žaltář i jiné modlitby. Z modlitby a každodenní účasti na eucharistii čerpala světlo a sílu. Zemřela 13. dubna 1320. Od roku 1424 je její tělo uloženo v kostele sv. Dominika v Citta di Castello. Její kult potvrdil 6. dubna 1675 papež Klement X.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,

zářící světlem blaživým,

Vždyť celý svět byl omyt v něm

přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit

a hříšným naděj znovu vlil,

kdo by se musel strachem chvít,

když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,

kteří trest těla viděli,

že lotr Krista prosící

směl věčné slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:

By sňal hřích, který na všech lpí,

a zbavil svět vin veškerých,

vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,

než když hřích milost vyhledá,

žár lásky spálí bázlivost

a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

neboť jsi slavně z mrtvých vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčné všechno tvorstvo ctí. Amen.

Ve všední dny po velikonočním oktávu je možné použít následující hymnus:

Ať z výšin nebe radost zní,

ať jásá země, moře s ní,

že po kříži Pán z hrobu vstal

a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,

den spásy zjevuje se zas,

v něm Beránkovou krví svět

tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením

znamená odpuštění vin,

zas bez úhony ctnost se skví,

Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,

že věřící teď snadněji

uvěří ve své vzkříšení,

jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou

ctěme vždy s myslí radostnou

my, od ní tolik poctění,

vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

neboť jsi slavně z mrtvých vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.

Žalm 105 (106)
Boží dobrota a nevěrnost národa
Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10, 11)
I

Slavte Pána za to, jak je dobrý, *

jak až na věky je milosrdný!

Kdo vylíčí mocné skutky Páně, *

kdo vypoví všechnu jeho slávu?

Blaze těm, kdo zachovají právo, *

kdo si vždycky vedou spravedlivě!

Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás, *

přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!

Přej nám šťastný díl svých vyvolených, †

radovat se radostí tvých věrných *

a tvým dědictvím se honosit!

Hřešili jsme jako naši předci, *

žili bezbožně a v nepravosti.

Naši předci za egyptských časů *

nechápali tvoje velké činy,

nemyslili na tvá dobrodiní, *

vzepřeli se Pánu u moře.

Zachránil je přesto pro své jméno, *

aby ukázal svou velkou moc.

Proti moři zahrozil a vyschlo, *

vodou je jak stepí provedl.

Vytrhl je z ruky nenávistných, *

vykoupil je z moci nepřátel!

Spláchly vody jejich protivníky, *

ani jediný z nich nezůstal.

Tehdy jeho slovům uvěřili, *

tehdy zapěli mu chvalozpěv.

Zas však jeho skutků zapomněli, *

nevyčkali, jak on rozhodne,

chtivostí se v poušti dali strhnout, *

pokoušeli Boha v pustině.

Dal jim tedy, co tak vymáhali, *

ale s tím i zhoubnou nákazu.

Řevnili v svých stanech na Mojžíše, *

na Árona, zasvěcence Páně:

Datana pak pohltila země, *

zasypala Abiramův houf,

rozmohl se požár v jejich tlupě, *

sžehl plamenem ty bezbožné.

Ant. Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.

Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.

II

U Horebu odlili si tele, *

modle kovové se klaněli,

a tak svoji slávu zaměnili *

za podobu býložravce z kovu.

Na zachránce Boha zapomněli, *

jaké konal divy v Egyptě,

jaké zázraky tam v zemi Cháma, *

jaký v Rudém moři velediv.

Už se chystal k jejich zahubení, *

kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec,

nebyl se jich vůči němu zastal, *

aby zdržel zhoubný jeho hněv.

Opovrhli vytouženou zemí, *

jeho slovům věřit odmítli,

ustavičně reptali v svých stanech, *

hlasu Páně odpírali sluch.

Vztáhl na ně paži přísahaje, *

že je v poušti zcela rozmetá,

v národech že rozptýlí rod jejich, *

rozpráší je po všech končinách.

Přidali se k Baál Peórovi, *

z žertev mrtvých bohů jídali.

Hanebnostmi popouzeli Pána, *

až je stihla rána morová.

Tu však povstal Pinchas, aby trestal *

a tak mor byl opět odvrácen.

Což mu připočteno za zásluhu *

z rodu do rodu a na věky.

U vod meribských pak rouhali se, *

že i Mojžíš zkusil kvůli nim:

neboť tak mu rozdráždili mysl, *

že byl stržen k slovům nemoudrým.

Ant. Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.

Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.

III

Dál pak nevyhladili ty kmeny, *

jak jim bylo Pánem řečeno,

nýbrž s pohany se pomísili, *

chytili se jejich špatností.

Uctívali s nimi jejich modly, *

které pro ně byly nástrahou,

takže svoje syny a své dcery *

přinášeli v oběť démonům.

Nevinnou krev marně prolévali, *

krev svých dětí, synů jako dcer,

na oltáři kananejských model, *

hříchem krve znesvětili kraj.

Tak se svými skutky poskvrnili, *

takto byli Bohu nevěrni!

Zahořel Pán hněvem na svůj národ, *

pojal odpor k svému dědictví.

V ruce pohanů je proto vydal; *

vládli jim, kdo chovali k nim zášť.

Utiskovali je nepřátelé, *

jejich moci byli poddáni.

Přemnohokrát Pán je vysvobodil, †

oni však mu vzdorovali stále; *

do svých vin se propadali dál.

On vždy znova shlédl k jejich bídě, *

kdykoli je slyšel naříkat,

kvůli nim byl pamětliv své smlouvy, *

z lásky nesmírné se slitoval,

takže vzbudil soucit k nim i ve všech, *

u kterých se octli v zajetí.

Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože, *

shromáždi nás z krajin pohanských,

ať tvé svaté jméno velebíme, *

slávou tvou se smíme honosit!

Veleben buď Pán, Bůh Izraele, †

od počátku věků na věky! *

Všechen lid ať nyní volá: Staň se! 

Ant. Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.

Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.

Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

5,1-14

Vidění Beránka

Já, Jan, uviděl jsem v pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?“ A nikdo ani na nebi, ani na zemi nemohl ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel a nahlédl do něho. Ale jeden z těch starců mi řekl: „Neplač! Hle, zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s jeho sedmi pečetěmi otevře.“

A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, který vypadal jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. Beránek přišel a vzal svitek z pravice toho, který seděl na trůně. A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem, a také těch čtyřiadvacet starců, z nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. A zpívali píseň novou:

„Jsi hoden vzít svitek

a rozlomit jeho pečeti,

protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi

z každého kmene, jazyka, lidu i národa

a vytvořil jsi z nich našemu Bohu království a kněze vládnoucí nad zemí.“

Potom jsem měl vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na milióny a stamilióny – a volali silným hlasem:

Beránek, který byl zabit, si zaslouží,

aby přijal moc, bohatství, moudrost

a sílu, čest, slávu i chválu!“

A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: „Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!“

Tu ony čtyři bytosti přidaly: „Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.

RESPONSORIUM

Zj 5,9.10

Jsi hoden, Pane, vzít svitek a rozlomit jeho pečeti, protožes byl zabit * a svou krví jsi nás vykoupil Bohu, aleluja.

Vytvořil jsi z nás našemu Bohu království a kněze. * A svou krví.

DRUHÉ ČTENÍ

Z konstituce 2. vatikánského koncilu o posvátné liturgii

(Sacrosanctum Concilium, n. 5-6)

Boží plán spásy

Bůh, který chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy, mnohokrát a mnoha způsoby mluvil v minulosti skrze proroky. A když přišla plnost času, poslal svého Syna – Slovo, které se stalo tělem – pomazaného Duchem Svatým, aby hlásal radostnou zvěst chudým a uzdravoval zkroušené srdcem, lékaře těla i ducha, prostředníka mezi Bohem a lidmi. Jeho lidství sjednocené s osobou Slova bylo nástrojem naší spásy. Takže v Kristu se uskutečnila dokonalá oběť našeho smíření a byla nám darována vrcholná bohoslužba.

A toto dílo vykoupení lidstva a dokonalé oslavy Boží, jehož předehrou byly veliké Boží skutky v lidu Starého zákona, naplnil Kristus Pán především velikonočním tajemstvím: svým požehnaným utrpením, zmrtvýchvstáním a slavným nanebevstoupením. Tak svou smrtí naši smrt přemohl a svým vzkříšením obnovil život. Neboť z boku mrtvého Krista na kříži vzešlo podivuhodné tajemství celé církve.

A tak jako byl Kristus poslán Otcem, poslal on sám apoštoly a naplnil je Duchem Svatým. Měli hlásat evangelium všemu stvoření: zvěstovat, že nás Boží Syn svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním vysvobodil z moci satanovy i od smrti a převedl do Otcova království. To, co hlásali, měli však také jako dílo spásy uskutečňovat obětí a svátostmi, které jsou středem všeho liturgického života.

Tak křest včleňuje lidi do Kristova velikonočního tajemství: s Kristem umírají, s ním jsou pohřbeni, s ním i vzkříšeni. Přijímají ducha synovství, v kterém voláme: Abba, Otče!, a tak se stávají pravými ctiteli, jaké hledá Otec.

Podobně, kdykoli jedí z večeře Páně, zvěstují jeho smrt, dokud nepřijde. Proto ti, kdo přijali slovo Petrovo, byli pokřtěni již v den letnic, kdy se církev poprvé ukázala světu. A setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách … chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě.

Od té doby se církev nikdy nepřestala shromažďovat k slavení velikonočního tajemství. Přitom předčítala, co se ve všech částech Písma vztahuje na Krista, slavila eucharistii, v níž se představuje jeho vítězství a triumf nad smrtí, a zároveň vzdávala díky Bohu za nevýslovný dar v Kristu Ježíši k chvále jeho slávy.

RESPONSORIUM

Jan 15,1.5.9

Já jsem pravý vinný kmen, vy jste ratolesti. * Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, aleluja.

Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. * Kdo zůstává.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys blahoslavené Markétě vynahradil světlo přirozené božským světlem vnitřním, aby mohla osvíceným zrakem srdce nazírat tebe jediného; buď, prosíme, světlem našich očí, abychom byli zbaveni temnot tohoto světa a došli do věčného jasu nebeské vlasti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky