Počátky modlitby růžence můžeme najít již ve středověku v mnišském prostředí. Po vzoru mnišských modliteb sestávajících ze sto padesáti žalmů se laici začali modlit sto padesát otčenášů, později zdrávasů. Dnešní formu dal růženci v 15. století lidový misionář dominikán Alan de La Roche [Roš], který mu vtiskl výrazně mariánský charakter. Růženec si tehdy získal ohromnou popularitu. Podporu našel také u mnoha papežů. Růžencovým papežem byl svatý Pius V. V roce 1569 doporučil růženec všem věřícím bullou Inter desiderabilia. Magistra dominikánského řádu pověřil zakládáním a vedením růžencových bratrstev. V druhé bulle Consueverunt Romani Pontifices téhož roku stručně popsal původ růžence, jeho prvky, účinky i způsob šíření růžencové zbožnosti. Sv. Pius V. se velmi zasloužil o obranu Evropy proti Turkům. Turci v roce 1571 dobyli Kypr, ale 7. října 1571 v Korintské zátoce u Lepanta prohráli v námořní bitvě. Jako projev vděčnosti za vítězství vyhlásil papež na tento den svátek Panny Marie Růžencové. V bulle Salvatoris Domini ze dne 5. března 1572 vyjádřil přesvědčení, že vítězství v bitvě bylo dosaženo na přímluvu Panny Marie. Kromě toho vložil do Loretánských litanií invokaci „Pomocnice křesťanů“.
Sexta
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jsi mocný vládce, věrný Bůh,
sám stanovíš všech věcí řád,
smí slunce vzejít z ranních mlh
a za poledne žhavě hřát.
Ztlum nebratrských různic žár,
zchlaď žhoucí krve temný vír,
ztiš stálý hmoty s duchem svár,
dej zdraví tělu, srdci mír!
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Nebo:
Teď Pánu chvály zpívejme
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbám volá všechny nás.
V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.
Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní.
Tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant.
Na věky stálé je, Pane, tvé slovo, *
na nebi zůstává, nezměnitelné.
Od rodu k rodu tvoje věrnost, *
zemi jsi založil, a ona trvá.
Podle tvé vůle ještě dnes trvá: *
neboť vše stvořené tobě slouží.
Kdyby mi radostí nebyl tvůj zákon, *
ve své bídě bych dávno byl zašel.
Nikdy tvých příkazů nezapomenu, *
neboť v nich jsi mi daroval život.
Já jsem tvůj a proto mě zachraň, *
neboť mám v mysli tvá ustanovení.
Číhají bezbožní, zhubit mě chtějí, *
já však jsem dbalý tvých přikázání.
Poznal jsem meze všech dokonalostí, *
pouze tvé soudy jsou neomezené. △
K tobě se, Pane, utíkám, *
nenech mě navždy v zahanbení!
Podle své spravedlnosti †
vyprosť mě z bídy, vysvoboď mě, *
popřej mi sluch a zachraň mě!
Buď mojí skálou ochrannou, †
mně na pomoc buď pevným hradem, *
vždyť jsi má skála, jsi můj hrad!
Zachraň mě, Pane, z ruky zlých, *
ze spárů bezbožného lotra!
Ty, Pane, jsi má naděje, *
od mládí doufám v tebe, Pane.
Byls při mně v lůně mateřském, †
chráníš mě od matčina klína, *
tebe jsem vzýval v každý čas!
Mnohým jsem učiněný div: *
ty jsi mi mocným pomocníkem.
Ústa mám stále plná chval, *
po celý den k tvé slávě zpívám.
Nezavrhuj mě ve stáří, *
až ztratím síly, neopusť mě!
Odpůrci o mně klevetí, *
číhají, říkají si svorně:
„Na něj, když Bůh jej opustil! *
Ochránce nemá, chopte se ho!“
Jen, Bože, nestůj daleko, *
můj Bože, na pomoc mi pospěš!
Potup ty, kdo mě skličují, *
zahanbi, kdo mou zkázu chtějí! △
Já však chci doufat v každý čas *
a rozhlašovat tvoji chválu.
Má ústa denně hlásají †
tvou spravedlnost a tvou pomoc, *
nelze ji ani dohlédnout.
Opěvat budu Boží moc, *
velebit tvoji dobrotu.
Učils mě, Bože, od mládí, *
dodnes tvé mocné divy hlásám.
Neopouštěj mě ve stáří, †
ať, Pane, příštím pokolením *
vyprávím o tvém rameni,
o divech spravedlnosti, *
jež, Bože, všechno převyšuje!
Vykonals věci nesmírné, *
kdo by se tobě, Bože, rovnal?
Dal jsi mi prožít zlého dost, †
a zase k životu mě křísíš, *
až z hlubin země pozvedáš.
Rozhojni moji důstojnost *
a zase s útěchou stůj při mně!
S harfou tě budu velebit *
tvou věrnost opěvat, můj Bože,
a hráti na své citeře *
k tvé chvále, Svatý Izraele!
Ať zajásají moje rty †
až tobě budu hrát a zpívat! *
Ať zachráněná duše jásá!
Ať i můj jazyk celý den *
velebí tvoji spravedlnost,
žes potupil a zahanbil *
ty, kteří hledají mou zkázu. △
Ant.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Kol 1, 24-25
Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho Tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo.
Stála svatá Matka Maria.
U Ježíšova kříže.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Pane, z andělova zvěstování jsme poznali, že tvůj Syn se stal člověkem. Prosíme tě, vlej nám do duše svou milost, ať nás na přímluvu blahoslavené Panny Marie přivede jeho umučení a kříž ke slávě vzkříšení. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky