13. červenec 2024

Bl. Jakuba z Varazze, biskupa
pro dominikány (OP)

Narodil se kolem roku 1230 v městečku Viraggio [Viradžio](dnešní Varazze) nedaleko Janova. Do řádu vstoupil kolem roku 1244. Žil pravděpodobně v janovském klášteře. V roce 1266 byl zvolen převorem v Asti. Třikrát byl lombardským provinciálem. Měl dar moudrosti a výmluvnosti, svým příkladem a dobrotou přitahoval lidi ke Kristu. V roce 1292 by jmenován arcibiskupem v Janově. Neustálé spory a boje mezi ghibeliny a guelfy i mezi jednotlivými rody v Janově působily bídu a neštěstí lidí. Jakub se snažil zprostředkovávat usmíření a pečovat o chudé. Často je navštěvoval a věnoval jim veškeré výnosy arcibiskupství. Je autorem jedné z nejpopulárnějších knih středověku, sbírky legend „Legenda aurea“. Zemřel v Janově 13. července 1298 a byl pohřben v klášterním kostele sv. Dominika. Od roku 1972 jsou jeho ostatky uloženy v kostele sv. Dominika ve Varazze. Jeho kult potvrdil 11. května 1816 Pius VII.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Věčné světlo, mocný jase,

dni, jenž nikdy nehasne,

vítězi nad temnou nocí,

jenž rozžíháš světlo dne,

nepříteli všeho temna,

našich myslí zářný sne!

Tvým zrodem se probouzíme,

vstáváme, jak zavoláš,

jsme-li s tebou, blažení jsme,

bez tebe zlo deptá nás,

ty před věčnou smrtí chráníš

duši, v níž plá tvoje zář.

Skrze tebe přemůžeme

smrt, zlý svět a jeho tmy.

Proto nás, ty Vládce mocný,

tímto světlem zasáhni,

jež moc žádná nezatemní

a které vše rozjasní.

Sláva Otci a též tobě,

rovněž Duchu Svatému,

životu všech, světlu, míru,

Bohu trojjedinému,

vznešenému navždy Božstvu,

jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Nevyšels, Bože, z nikoho,

jen sám ze sebe samého.

Ty chtěl jsi mezi lidi jít:

nám na pomoc, náš Bože, přijď!

Ty naší vroucí touhou jsi:

buď naší láskou, radostí,

ať po tobě vždy prahneme

a tvého blaha dojdeme.

Všech Pane, Otče nejvyšší,

se Synem Panny nejčistší,

i s Duchem svým nás stále veď

jak v nitru, tak i navenek.

Trojice, jen se rozpomeň,

že stvořila jsi z lásky jen

člověka, z něhož Boží hněv

sňala ta nejcennější krev.

Když jeden Bůh náš Tvůrce byl

a z lásky Kristus vykoupil

svým utrpením všechny nás,

jen láskou svou nás, Pane, spas.

Ať Trojice se raduje,

ať v míru nad vším kraluje,

buď všechna moc jí, klanění,

ať jí čest, chvála věčně zní. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá na věky.

Žalm 135 (136)
Velikonoční chvalozpěv
Když mluvíš o tom, co učinil Pán, chválíš ho. (Cassiodorus)
I

Velebte Pána, vždyť je dobrotivý, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Velebte Boha nade všemi bohy, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Velebte Pána nade všemi pány, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On velké divy učinil, on sám, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On v moudrosti své stvořil nebesa, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On nad vodami zemi rozprostřel, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On stvořil všechna světla veliká, *

vždyť jeho láska trvá na věky:

to slunce, aby vládlo nade dnem, *

vždyť jeho láska trvá na věky:

měsíc a hvězdy k vládě nad nocí, *

vždyť jeho láska trvá na věky. 

Ant. Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá na věky.

Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

II

V prvorozencích Egypťany zhubil, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Vyvedl z jejich středu Izraele, *

vždyť jeho láska trvá na věky:

přemocnou rukou, napřaženou paží, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On Rákosové moře přeťal v části, *

vždyť jeho láska trvá na věky;

provedl Izraele mezi nimi, *

vždyť jeho láska trvá na věky;

do moře smetl faraona s vojskem, *

vždyť jeho láska trvá na věky. 

Ant. Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

III

Hrůzami pouště převedl svůj národ, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On mocné krále potíral svou silou, *

vždyť jeho láska trvá na věky;

on skvělé krále pobíjel svou mocí, *

vždyť jeho láska trvá na věky;

Sehona, jenž byl králem Amoritů, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Jakož i Oga, krále bašanského, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Dal jejich kraje potom za dědictví, *

vždyť jeho láska trvá na věky,

dědictví Izraeli, svému lidu, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On vzpomněl na nás v našem ponížení, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Od našich nepřátel nás osvobodil, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On dává pokrm všemu živoucímu, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Vzdávejte díky Bohu, Pánu nebes, *

vždyť jeho láska trvá na věky. 

Ant. Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

Ukazuj mi, Pane, svoje cesty.

Uč mě kráčet tvými stezkami.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Sirachovcovy

47,14-31 (řec. 12,25)

Dějiny Izraele: Od Šalomouna do Jorobeama

Po Davidovi nastoupil moudrý syn,

který kvůli němu žil šťastně.

Šalomoun vládl v dobách pokoje,

koldokola mu Bůh popřál klidu,

aby zbudoval dům jeho Jménu

a připravil svatyni navěky.

Jak jsi byl moudrý ve svém mládí,

naplněn rozvahou jako řeka!

Přikryl jsi zemi svým věděním

a naplnils ji výroky jinotajů.

Na nejzazší ostrovy dospěla tvá pověst

a byl jsi milován pro svou pokojnou vládu.

Svými zpěvy, příslovími, výroky a výklady

jsi vzbudil úžas u národů.

Jménem Pána, Boha,

který se nazývá izraelským Bohem,

jsi nahromadil zlata jako cínu,

jak olovo jsi rozmnožil stříbro.

Své boky však jsi odevzdal ženám,

jim jsi dal vládnout nad svým tělem.

Poskvrnil jsi svou slávu

a znesvětil jsi své lůžko,

takže jsi přivedl hněv na své děti

a zármutek na své potomstvo.

Povstala dvojí vláda

a z Efraimu vzešlo buřičské království.

Pán však neodvolá své slitování,

ze svých slov nezruší ani jedno.

Neodmítne potomstvo svému vyvolenému,

nezničí plémě toho, kdo ho miloval.

Proto také dá Jakubovi zbytek

a Davidovi kořen, který z něho vzešel.

I uložil se Šalomoun ke svým otcům

a zanechal po sobě domýšlivce,

nejpošetilejšího z lidu, zbaveného rozvahy,

Roboama, který zlou radou pohnul lid k vzpouře.

Jorobeam, Nabatův syn, k hříchu svedl Izraele,

ukázal Efraimovi cestu k nepravosti.

Tehdy se jejich hříchy velmi rozmnožily,

takže je vyhnaly z jejich země.

Vyhledávali kdejakou špatnost,

až je stihl trest.

RESPONSORIUM

Ez 37,21.22.23.24; Jan 10,16

Shromáždím izraelské syny, nebudou již dvěma národy a neposkvrní se svými modlami. * Budou mým lidem a všichni budou mít jednoho pastýře.

Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést a bude jen jedno stádce. * Budou.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Fulgencia, biskupa v Ruspe

(Sermo 1,2-3: CCL 91 A,889-890)

Správce věrný a prozíravý

Když chtěl Pán ukázat zvláštnost poslání služebníků, které postavil do čela svému lidu, pravil: Kdo je ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl pšenice? Blaze tomu služebníkovi, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá!

Kdo je, bratři, ten pán? Nepochybně Kristus, ten, který řekl svým učedníkům: Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem.

A kdopak je to služebnictvo, velká rodina tohoto pána? Tvoří ji přirozeně ti, které sám Pán vykoupil z rukou nepřítele a učinil svým vlastnictvím. Touto velkou, Bohu zasvěcenou rodinou je obecná církev; dík své nevyčerpatelné plodnosti se šíří po celém světě a smí se honosit, že je vykoupena drahocennou krví svého Pána. Syn člověka přece nepřišel, aby si nechal sloužit – jak sám říká – ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za všechny.

Vždyť on je také dobrý pastýř, který dal život za své ovce. Takže stádo dobrého pastýře je velká rodina Vykupitelova.

A kdo je ten správce, co má být věrný a zároveň rozvážný? To ať nám dosvědčí apoštol Pavel. Když mluví o sobě a o svých druzích, prohlašuje: Ať se každý na nás dívá jako na služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. A když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí.

Aby si snad někdo z nás nemyslel, že těmi správci se stali jenom apoštolové, a proto se nijak nestaral o službu v duchovním boji a místo toho, jako líný služebník, bez věrnosti a prozíravosti jen pospával, zase říká svatý apoštol, aby ukázal, že správci jsou také biskupové: Církevní představený je Božím správcem, a musí to proto být muž bezúhonný.

Jsme tedy hospodářovi služebníci, jsme správci našeho Pána a dostali jsme dávku pšenice, ze které vám máme rozdělovat.

A jestliže se ptáme, co ta míra pšenice obnáší, ukáže nám to opět svatý apoštol Pavel. Ten totiž říká: Podle toho, v jaké míře udělil Bůh každému víru.

Takže to, co Kristus nazývá mírou pšenice, označuje Pavel za míru víry, abychom poznali, že duchovní pšenicí není nic jiného než vznešené tajemství křesťanské víry. Ve jménu Páně vám z této míry pšenice rozdáváme, kdykoli osvíceni darem milosti Svatého Ducha s vámi probíráme pravidla pravé víry. A z téže míry pšenice dostáváte od Pánových správců, když denně nasloucháte slovu pravdy z úst Božích služebníků.

RESPONSORIUM

Mt 25, 21. 20

Služebníku dobrý a věrný, málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. * Pojď se radovat se svým pánem.

Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal. * Pojď.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys učinil blahoslaveného biskupa Jakuba vynikajícím kazatelem pravdy a šiřitelem pokoje; na jeho přímluvu dej, ať si zamilujeme pokoj a pravdu a jednou dospějeme k tobě, kde je plnost pokoje a ryzí pravda. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky