19. leden 2024

Sv. Markéty Uherské, panny, mnišky
nezávazná památka
pro dominikány (OP)

Markéta byla nejmladší dcerou uherského krále, narodila se v roce 1242, tedy v době, kdy do Evropy vpadly hordy Tatarů. Uherský král Béla IV. se nezmohl na jakýkoliv odpor. V nejvyšší nouzi nabídl Markétu Bohu jako oběť za vysvobození země. Ve třech letech byla Markéta svěřena na výchovu dominikánským mniškám ve Veszprému [Vespremu]. Sama se pak rozhodla stát se mniškou. Její otec pro ni vybudoval nový klášter na tzv. Zaječím ostrově na Dunaji v Budě (dnes ostrov sv. Markéty). Žila ve skrytosti a sebeobětování. Nikdy nevystupovala jako královská dcera, vynikala pokornou službou svým spolusestrám a tvrdými kajícími skutky. Její základní ctností byla křesťanská pokora, skromnost a obětavá služba strádajícím. V roce 1262 vypukly neshody mezi jejím otcem, králem Bélou, a bratrem Štěpánem. Krátce nato došlo k občanské válce. Markéta to velmi těžce nesla. Uvědomovala si, že stále ještě nejsou odstraněny následky tatarského vpádu a země se dostává do nové války. Nebála se vytknout oběma rivalům jejich sobectví a bezcitnost. Sama se modlila a konala kající skutky za svou rodinu a národ. Dosáhla toho, že se její otec i bratr v roce 1266 na ostrově Panny Marie v její přítomnosti slavnostně usmířili. Zemřela 18. ledna 1270. Kanonizoval ji 19. listopadu 1943 Pius XII.

Ranní chvály

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Poctěna slávou Markéty

uherská země zaplesej,

Guzmanův řáde, také ty

radosti své dnes průchod dej.

Když vlast se octne v těžkostech,

v oběť se k smíru Božímu

nabídne a chce v svatých zdech

modlit se za svou otčinu.

V klášteře potom původ svůj

i královskou čest tajila,

nevinné tělo důtkami,

častými posty trápila.

Horoucí láska ke Kristu

ustavičně ji sílila,

by jeho údům nemocným

též neúnavně sloužila.

Chvála a věčná sláva buď

Bohu Otci i se Synem,

též Duchu, jenž je Zastáncem,

kéž na věky zní vesmírem. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Zdrcené srdce, Bože, neodmítáš.

Žalm 50 (51)
Smiluj se nade mnou
Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového. (Ef 4, 23-24)

Smiluj se nade mnou, Bože, *

jenž jsi tak milosrdný,

tak plný slitování, *

a moji nepravost zahlaď!

Smyj ze mne všechnu mou vinu *

a z mého hříchu mě očisť!

Uznávám, špatně jsem činil, *

svůj hřích mám na očích stále.

To proti tobě jsem hřešil, *

spáchal, co tobě se příčí,

takže tvůj soud je správný, *

tvůj ortel spravedlivý.

Vždyť jsem už narozen s vinou, *

matka mě počala s hříchem.

Ty máš rád upřímné srdce, *

v skrytu mě moudrosti učíš.

Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *

umyj mě, bělejší budu než sníh.

Veselí, radost mi zakusit dopřej, *

ať jásají kosti, které jsi zdrtil.

Odvrať se tváří od mých hříchů, *

všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.

Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *

nového, stálého ducha mi dej.

Neodvrhuj mě od své tváře, *

ať ve mně trvá tvůj svatý duch.

Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *

posil mě velkodušností.

Hříšníky budu učit tvým cestám, *

bezbožní k tobě se vrátí zas.

Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *

zajásám, jak jsi spravedlivý!

Odemkni, Pane, opět má ústa, *

mé rty ti zapějí chvalozpěv.

V krvavých žertvách zálibu nemáš, *

obětí tou se ti nezavděčím.

Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *

zdrcené srdce neodmítneš.

Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *

zbuduj zas hradby Jeruzaléma!

Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †

v zápalných žertvách a celopalech, *

na oltář budou ti býčky klást. 

Ant. Zdrcené srdce, Bože, neodmítáš.

Ant. 2 Pane, když se rozhněváš, na milosrdenství pamatuj.

Kantikum
Bůh přijde soudit

Hab 3, 2-4. 13a. 15-19

Zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. (Lk 21, 28)

Zaslechl jsem Pane, tvé slovo, *

a zděsil jsem se.

Vidím tvůj záměr, Pane, *

během času jej zjevíš;

během času jej oznam, †

a když se rozhněváš, *

na milosrdenství pamatuj!

Bůh už se blíží od poledne, *

Svatý od faranských hor.

Jeho sláva pokrývá nebe *

a zemi naplňuje jeho vznešenost.

Jeho záře je jako svit slunce, †

z jeho rukou planou blesky, *

síla je v nich skryta.

Vyšel jsi svůj lid chránit, *

spasit ho se svým Pomazaným.

Svým ořům jsi udělal v moři cestu *

přes bahno velikých vod.

Slyšel jsem, a celý jsem se zachvěl, *

tvůj hlas mi roztřásl rty.

Až do kostí mi pronikl hrozný děs *

a nohy se mi podlomily.

Jen abych přečkal ten den tísně *

a svůj lid našel připravený!

Fíkovník už nevyraší, *

vinice nedají plody:

výnos oliv zklame, *

pole obilí neurodí.

Vyhynula stáda ovcí, *

ve stájích už není skotu.

Já však budu jásat v Pánu, *

radovat se z Boha, svého Spasitele.

Pán Bůh je má síla, *

mým nohám dává hbitost laní.

Jako vítěz mne dovede na výšiny *

a já mu budu žalmy zpívat. 

Ant. Pane, když se rozhněváš, na milosrdenství pamatuj.

Ant. 3 Oslavuj Pána, Jeruzaléme! 

Žalm 147 (147 B)
Obnova Jeruzaléma
Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu. (Zj 21, 9)

Oslavuj Pána, Jeruzaléme, *

 veleb Sióne, svého Boha!

On v tvých branách závory zpevnil, *

žehná tvým dětem, žijícím v tobě.

On tvé území v pokoji chrání, *

jadrnou pšenicí štědře tě sytí.

On své slovo sesílá na zem, *

co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.

On dává sníh jak hebkou vlnu, *

jíní rozsévá jako popel.

Kroupy sype jak chlebové drobty, *

chladem jeho zmrzají vody:

sešle slovo, a roztají zase, *

větru dá zavát, a zas vody tekou.

Slova svá zjevil Jákobovi, *

zákony, příkazy Izraeli.

S žádným národem nejednal takto, *

žádnému jinému nedal svůj zákon. 

Ant. Oslavuj Pána, Jeruzaléme!

KRÁTKÉ ČTENÍ

Kol 3, 12-13

Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

Tobě řeklo mé srdce: * Hledám tvou tvář. Tobě.

Po tvé tváři, Pane, toužím. * Hledám tvou tvář. Sláva Otci. Tobě.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Přinášejme sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou. Stále prožívejme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle.

PROSBY

Kristus se za nás vydal v oběť Otci, aby svou krví očistil naše svědomí od mrtvých skutků. Klaňme se mu a s upřímným srdcem volejme:

Pane, na tobě závisí naše spása.

Z tvé dobroty nám vzchází nový den,

dej, ať v nás také vzchází nový život.

Všechno jsi stvořil a moudře to zachováváš,

dej, ať ve tvém tvorstvu spatřujeme tvou věčnou stopu.

Svou krví jsi zpečetil novou a věčnou smlouvu,

dej, ať konáme, co přikazuješ, a zůstáváme tak věrni tvému zákonu.

Když jsi visel na kříži, vyšla z tvého boku krev a voda,

ať tento spasitelný proud smyje naše hříchy, aby se celá církev Boží naplnila radostí.

Otče náš.

MODLITBA

Bože, tys chtěl, aby svatá panna Markéta pod vedením Ducha Svatého zazářila milostí sebezáporu; dej, ať se nikdy neprotivíme tvé vůli a věrně konáme, co je ti milé. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky