25. leden 2024

Obrácení svatého Pavla, apoštola
Svátek

Šavel z Tarsu chtěl se vší opravdovostí sloužit Bohu a jako pravověrný žid si ošklivil křesťany uctívající ukřižovaného Mesiáše. Prožitek před branami Damašku znamenal však pro něho úplný obrat (Sk 9,1-22; 22,3-16; 1 Kor 15,9-10; Gal 1,11-24; 1 Tim 1,12-16).

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Břemenem běd svých svíráni

jdem k tobě, Pavle, s prosbami,

neboť tvá z nebe plná dlaň

záruku spásy skýtá nám.

Ty šťastný, šípem zasažen

nebeské lásky v nitru svém,

lid, jejž jsi pronásledoval,

chránil jsi pak a miloval.

Kéž této lásky někdejší

pamětliv neustále jsi.

Nás vyveď ze zvlažnělosti

k naději Boží milosti.

Na prosby tvé ať vydá květ

láska, jež umí odpouštět,

ať nechřadne už hádkami

a nezná falše, zklamání.

Oběti milá nebesům,

světlo tak drahé národům,

prosíme, Pavle, soudce náš,

zastávej se nás v každý čas.

Buď Trojici čest, ať jí zpěv

zaznívá chválou v dobách všech,

ať s tebou i nás odmění

za životní boj vítězný. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Kdo jsi, Pane? Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ; těžko ti bude kopat proti bodci.

Žalm 18 A (19 A)
Celá příroda chválí Boha, svého stvořitele
Navštívil nás ten, který vychází z výsosti... aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Lk 1, 78.79)

O Boží slávě vypravuje nebe, †

obloha hlásá díla jeho rukou, *

den dni to říká, noc to šeptá noci.

Není to ani řeč a nejsou slova: *

hovoří takto hlasem nepostižným.

Ten hlas však prostupuje celou zemi, †

zní mluva nebes na sám konec světa, *

až tam, kde slunci vybudoval stan.

Z něho pak slunce vychází jak ženich, *

těší se jako běžec před závodem.

Vychází od jednoho konce nebes †

a běží zas až na opačný konec, *

před jeho žárem nic se neschová. 

Ant. Kdo jsi, Pane? Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ; těžko ti bude kopat proti bodci.

Ant. 2 Ananiáši, jdi a vyhledej Šavla, právě se modlí. On je nástroj, který jsem si vyvolil, aby o mně donesl zvěst pohanům, králům a Izraelitům.

Žalm 63 (64)
Modlitba o pomoc proti nepřátelům
V tomto žalmu se připomíná především utrpení Páně. (Sv. Augustin)

Uslyš, Bože, moje naříkání, *

před hrůzami nepřátel mě zachraň!

Dej mi úkryt před ničemnou smečkou, *

dorážením těch, kdo pášou křivdy!

Jazyky si brousí jako meče, *

zlými slovy střílejí jak šípy,

ze zálohy stihnou nevinného, *

zasáhnou ho náhle, neviděni.

Odhodlaně kují zhoubné plány, †

kopou jámy, tajně kladou léčky, *

říkají si: „Kdo nás může vidět,

kdo prohlédne utajený záměr?“ †

Prohlédne ho ten, jenž vidí na dno, *

do hlubiny člověkova srdce.

Bůh je věru stihne svými šípy, *

rány zasáhnou je znenadání.

Dá jim padnout za ten jejich jazyk, *

každý nad nimi jen kývne hlavou.

Všichni lidé zachvějí se bázní, †

budou mluvit o zásahu Páně, *

neboť rozpoznají jeho dílo.

Spravedlivý raduje se z Pána, †

utíká se k němu, jím se chlubí *

každý, kdo je upřímného srdce. 

Ant. Ananiáši, jdi a vyhledej Šavla, právě se modlí. On je nástroj, který jsem si vyvolil, aby o mně donesl zvěst pohanům, králům a Izraelitům.

Ant. 3 Pavel začal v synagógách hlásat Ježíše a dokazoval, že je to Mesiáš.

Žalm 96 (97)
Sláva Božího soudu
Tento žalm mluví o spáse světa a o víře všech národů v Krista. (Sv. Atanáš)

Pán je král! Ty, celá země, jásej, *

radujte se, četné ostrovy!

Mrak a temnota jej zahalují, *

řád a právo drží jeho trůn.

Plamen ohně postupuje před ním, *

nepřátele vůkol spaluje.

Jeho blesky ozařují obzor, *

země při tom pohledu se chví.

Hory jako z vosku roztávají *

před Pánem, jenž vládne nad zemí.

Nebe hlásá jeho spravedlnost, *

jeho slávu vidí národy.

Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †

bůžky marnými se honosí! *

Všichni bohové se před ním koří.

Uslyšel to Sión, raduje se, †

všechna judská města plesají *

nad výroky tvého soudu, Pane!

Povznesen jsi nad veškerou zemi, *

všechna božstva předčíš na výsost.

Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †

životy svých věrných ochrání, *

vyprostí je z rukou bezbožníků.

Světlo svítí lidem spravedlivým, *

radost lidem srdce čistého.

Radujte se, spravedliví, v Pánu, *

jeho svaté jméno velebte! 

Ant. Pavel začal v synagógách hlásat Ježíše a dokazoval, že je to Mesiáš.

Vlídný a laskavý je Pán.

Shovívavý a milosrdný.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

1,11-24

Bůh mi zjevil svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst

Prohlašuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské: já jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista. Slyšeli jste přece, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. V horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích.

Bůh si mě však už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s lidmi ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak se znova vrátil do Damašku. Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u něho patnáct dní. Z ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně. Dovolávám se Boha za svědka, že nelžu, co vám tady píšu.

Pak jsem šel do krajin syrských a kilikijských. Křesťanským obcím v Judsku jsem však zůstal osobně neznám. Pouze slýchali: „Ten, který nás kdysi pronásledoval, teď sám hlásá tu víru, kterou dříve ničil.“ A chválili kvůli mně Boha.

RESPONSORIUM

2 Kor 11, 7; Gal 1,11.12

Evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské. * Já jsem ho nepřijal od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista.

Dovolávám se Kristovy pravdy, která je ve mně, hlásal jsem vám Boží evangelium zadarmo. * Já jsem ho nepřijal.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, o svatém Pavlovi

(Hom. 2 de laudibus sancti Pauli: PG 50,477-480)

Z lásky ke Kristu vydržel Pavel všechno

Co je člověk a jak vznešená je naše přirozenost i čeho všeho je lidská bytost schopna, ukázal Pavel nejlépe ze všech lidí. Každým dnem vystupoval výš a výše, každým dnem stále více planul horlivostí a k nebezpečím, která proti němu vyvstávala, se stavěl vždy s novou odvahou. Jasně to vyjádřil slovy: Nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Dokonce když mu hrozila smrt, vyzýval ostatní, aby se spolu s ním radovali: Radujte se a dělte se o radost se mnou. A znovu se raduje, když je vystaven nebezpečí, bezpráví a potupám, takže píše Korinťanům: S radostí přijímám slabosti, příkoří a pronásledování. A nazývá dokonce všechny tyto věci zbraněmi spravedlnosti a ujišťuje, že z nich má ten největší užitek.

A když se octl přímo uprostřed nepřátelských nástrah, jásal nad jejich náporem a zaznamenal další vítězství. Ze všech stran byl bit, dostávalo se mu ústrků a zlořečili mu, a on málem pořádal triumfální průvody a slavil hojná vítězství, honosil se jimi a děkoval Bohu: Díky Bohu, který skrze nás neustále vítězí. A tak se pídil po hanbě a křivdách, které musel snášet pro svou horlivost v hlásání evangelia, mnohem víc než my po radosti z poct a toužil po smrti víc než my po životě, po nedostatku víc než my po hojnosti. A vyhledával práci usilovněji než ostatní odpočinek po ní. Jediné věci se děsil a bál, aby neurazil Boha; jinak ničeho. Takže jediným předmětem jeho touhy bylo, aby se vždycky a všude líbil Bohu.

Těšil se z lásky Kristovy, a to mu bylo nade všechno; v Kristově lásce se považoval za nejšťastnějšího ze všech lidí, bez ní však nechtěl patřit ani k panstvům a mocnostem. V Kristově lásce by raději byl tím nejposlednějším, třeba odsouzencem na smrt, než bez ní jedním z předáků a nejvyšších hodnostářů.

Opravdu největší, ba jedinou trýzní pro něho bylo o tuto lásku přijít. To by pro něho bylo peklo, jediný, nekonečný, nesnesitelný trest.

Naopak těšit se z lásky Kristovy znamenalo pro něho život, celý svět, něco andělského, přítomnost, budoucnost, kralování, zaslíbení a nekonečné bohatství. Nic kromě toho neuznával, ať smutného, nebo příjemného. Z toho, co zde na světě máme, nemyslel na nic, ani na nic trpkého, ani na nic sladkého.

Všechno viditelné přehlížel, asi jako si nevšímáme květiny, která už shnila. A dokonce i tyrani a lidé, kteří proti němu sršeli hněvem, byli pro něho něco jako komáři.

I smrt a trýzeň a tisícerá muka mu byla jakoby dětskou hrou, jen když mohl něco vytrpět pro Krista.

RESPONSORIUM

1 Kor 15, 9; 1 Tim 1, 13-14

Dostalo se mi Božího milosrdenství, protože jsem to dělal z nevědomosti ve své nevěře. * Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila.

Nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. * Milost.

HYMNUS Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty sis vyvolil svatého Pavla, aby se stal učitelem národů; připomínáme si dnes jeho obrácení a prosíme tě: dej, ať jsme i my připraveni plnit tvou vůli a vydávat světu svědectví o tvé pravdě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky