4. leden 2024

Čtvrtek, doba vánoční, 1. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Věčného božství oslnivý jase,

Kriste, všech Světlo, živote nám daný,

jdeš na svět léčit nemocné a k spáse

otevřít brány.

Andělské sbory zemi písně pějí

o novém věku a v nich Otci tvému

vzdávají chválu i díky a přejí

mír lidstvu všemu.

Ležíš tu, dítě, všeho světa Vládce,

synáčku Panny přesvaté a čisté,

vládu nad světem jen díky své lásce

získáváš, Kriste.

Chtěje nám za vlast nebe nabídnouti,

jedním z nás stal ses, zrozen jako robě;

srdce nám proměň a je lásky pouty

přitáhni k sobě.

Tobě i Otci, Duchu lásky věčné

s anděly pějem radostnými hlasy.

Kéž smíme zpívat Bohu chvály vděčné

po všechny časy. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Žalm 17 (18), 31-51
Poděkování za záchranu
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8, 31)
IV

Bůh, Boží cesta je dokonalá, †

výroky Páně tříbeny v ohni, *

on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.

Vždyť kdo je Bůh nežli jedině Pán, *

kdo nežli sám náš Bůh je skálou?

Bůh, který silou mě opásal, *

cestu mou ochránil od úhony.

Jelení hbitost mým krokům dal, *

on mi dal kráčet po výšinách.

Ruce mé učil bojovat, *

paže mé napínat kovové luky. 

Ant. Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

V

Svou pomoc dals mi za můj štít, †

pravice tvá mě podepírá, *

silným mě činí, že ty jsi se mnou.

Volnou cestu mým krokům jsi dal, *

abych si kotník nepodvrtl.

nepřátele jsem dohonil, *

necouvl, až jsem je pobil.

Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *

zůstali ležet u mých nohou.

Tys k boji silou mě opásal, *

podlehnout dals mým protivníkům,

zahnals mé odpůrce na útěk, *

dopřáls mi za jejich záští je zničit.

Nadarmo křičeli o pomoc, *

volali k Pánu, a nevyslyšel je.

Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *

rozšlápl jako na cestě bláto.

Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *

tys mi dal vládu nad národy.

Podrobil se mi i neznámý lid, *

poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.

Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *

s chvěním své hradby opouštějí. 

Ant. Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

VI

Pán žije! Chvála buď Skále mé! *

Veleben budiž Bůh, má spása!

Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě *

který mi národy podrobuje!

Před odpůrci mě zachránil, †

vyzdvihl nad všechny nepřátele, *

vytrhl z rukou násilníka.

Zato tě v národech oslavím, *

písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.

Pán svému králi byl milostiv, †

vyvýšil svého pomazaného, *

Davida i jeho potomstvo navždy. 

Ant. Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

V něm byl život.

A ten život byl světlem lidí.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

3,17 – 4,1

Život v křesťanské rodině

Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

Ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. Děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu. Otroci, poslouchejte ve všem svoje pozemské pány. Ne abyste sloužili jenom naoko, a tak se chtěli dělat pěknými v lidských očích, ale s upřímným srdcem, z bázně před Pánem. Cokoli děláte, dělejte z duše jako pro Pána, a ne pro lidi. Víte, že od Pána obdržíte za odměnu dědictví – život věčný. Služte Kristu Pánu! Kdo totiž spáchal křivdu, sklidí to, čím ukřivdil; u Boha není stranictví.

Vy páni, dávejte otrokům, co se sluší a patří. Víte přece, že i vy máte Pána v nebi.

RESPONSORIUM

Kol 3,17

Cokoli mluvíte nebo konáte, * všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše.

Skrze něho děkujte Bohu Otci. * Všecko.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Pět set kapitol“ od svatého Maxima Vyznavače, opata

(Centuria 1, 8-13: PG 90, 1182-1186)

Tajemství stále nové

Jen jednou se z milostivé dobroty Boží a jeho lásky k lidem narodilo Boží Slovo tělesně; neustále se však touží narodit duchovně v těch, kdo chtějí. Stává se dítětem, to jest přizpůsobuje se našim schopnostem, a zjevuje se nám podle toho, do jaké míry jsme s to je přijmout. Ne že by chtělo z nějaké nepřízně nebo nelásky skrývat svoji nezměrnou velikost, ale jako by měřilo a vážilo schopnost těch, kteří touží je spatřit. Pro velikou vznešenost tohoto tajemství zůstává však přesto pro všechny neproniknutelné.

Proto svatý apoštol při úvaze o síle tajemství moudře říká: Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky. On věděl, že toto tajemství je stále nové a nikdy nezestárne tím, že by je rozum pochopil.

Rodí se Kristus Bůh, přijímá tělo obdařené rozumnou duší, a tak se stává člověkem. On, který dal věcem vzniknout z ničeho. Na východě zazáří hvězda viditelná i ve dne a vede mudrce na místo, kde se Slovo stalo tělem. Tak Slovo ukazuje, že to, co je obsaženo v Zákoně a Prorocích, tajemně převyšuje smyslové poznání a přivádí pohany k největšímu světlu poznání.

Slova Zákona a Proroků totiž, jsou-li zbožně chápána, jako hvězda s jistotou přivádějí k poznání vtěleného Slova ty, kdo jsou z Boží vůle povoláni mocí milosti.

Proto se Bůh stává dokonalým člověkem, aniž mění něco na přirozenosti, jen s jedinou výjimkou hříchu který ostatně k přirozenosti člověka nepatřil, aby nabídkou těla jako návnady roznítil nenasytného draka, který už rozevírá tlamu, aby tělo pohltil. Tomu se ovšem mělo stát jedem, neboť božská moc v něm ukrytá znamená pro draka naprostou záhubu; na druhé straně lidské přirozenosti se mělo totéž tělo stát lékem, neboť táž božská moc jí navrací původní milost.

Proto jako onen drak, když vychrlil jed své zloby na strom poznání, zničil přirozenost člověka, jenž ze stromu ochutnal, tak byl sám, když pojal úmysl pozřít tělo Páně, božskou mocí v něm ukrytou uvržen do záhuby.

Velké tajemství Božího vtělení zůstává stále tajemstvím. Vždyť jakým způsobem je Slovo svou osobou bytostně přítomno v těle, když přece toutéž osobou celé bytostně přebývá u Otce? Jak je možné, že totéž Slovo je celé svou přirozeností Bohem, a zároveň se i podle přirozenosti stalo celé člověkem? Přitom se naprosto nijak nezříká žádné z obou přirozeností: ani božské, podle níž je Bohem, ani naší, podle níž se stalo člověkem.

Tato tajemství chápe pouze víra. Ona je základnou pro ty skutečnosti, jež přesahují schopnosti a možnosti rozumu.

RESPONSORIUM

Jan 1,14.1

Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi: * Viděli jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh: * Viděli.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, tys poslal k naší spáse svého Syna a skrze něj nám zazářilo tvé světlo; dej, ať nám toto světlo stále svítí a vnitřně nás obnovuje. Skrze tvého Syna, našeho Pána, který s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky