29. duben 2024

Sv. Kateřiny Sienské, panny a učitelky církve,
patronky Evropy, terciářky

Svátek
pro dominikány (OP)

Narodila se v Sieně 25. března 1347 jako předposlední z pětadvaceti dětí. Velmi mladá se zasvětila Bohu soukromým slibem čistoty. Kolem roku 1367 byla přijata mezi dominikánské řeholní terciářky. Pod vedením dominikánů Tomáše Caffariniho a blahoslaveného Rajmunda z Kapuy vedla intenzivní duchovní život. Byla omilostněna stigmaty. Sama poskytovala duchovní vedení mnoha lidem. Svou lásku ke Kristu neprožívala jen v nějakých mystických prožitcích, žila ji i ke Kristu mystickému, tedy k církvi. Vedle své osobní svatosti se jí podařilo úžasným způsobem rozvinout apoštolát lásky k církvi. Bolestně prožívala situaci církve ve své době. Papež žil v Avignonu a byl pod silným vlivem francouzského krále, jenž se projevoval nejen v oblasti politické, ale také v rozmařilém a nákladném způsobu života. Docházelo k postupnému zesvětšťování církve. Kateřina si byla vědoma, že jedinou cestou k obnově je vymanit papeže z područí francouzského dvora a přimět ho k návratu do Říma. To se sice podařilo, ale francouzský král se nevzdal a krátce nato nastal západní rozkol, schisma. Kateřina to velmi těžce nesla. Abychom pochopili její výjimečnost, musíme si uvědomit, že žena ve 14. století se nemohla účastnit veřejného života. Kateřina se však pohybovala mezi nejvýznamnějšími muži své doby. Do jejího kroužku patřili básníci i politici, umělci i teologové. Přestože neměla vzdělání, jaké si v té době mohly dopřát jen dcery nejvýznamnějších rodin, dokázala proniknout spleť italských i evropských poměrů. Deset let intenzivní činnosti ji naprosto vyčerpalo. Zemřela 29. dubna 1380. Kanonizována byla 29. června 1461 Piem II. Bl. Pius IX. ji prohlásil druhou patronkou města Říma. Tehdy byly její ostatky slavnostně přeneseny do baziliky Santa Maria sopra Minerva. V roce 1970 ji bl. Pavel VI. prohlásil za učitelku církve.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Zástupem moudrých panen provázena

k snoubenci kráčí přistrojená panna,

temnoty noci hrozné pryč zahání

světlem své lampy.

On jí dá prsten s mnoha drahokamy

a krásu jeho doprovází slovy:

toto zde dávám, panno, do zástavy

své svaté lásky.

Ohněm té lásky k žáru roznícena

upadá často v mysli do extáze

a na svých údech nese Kateřina

stopy ran Krista.

Převelice je blažená a šťastná,

snoubenci svému do náruče klesne,

a k svatým je pak přenesena nová

nebeská hvězda.

Buď požehnán Bůh jediný i trojí,

ten, který na nebeském trůnu sídlí

a jenž svou mocí povždy v řádu stálém

celý svět řídí. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Když ses modlila v slzách a ošetřovala nemocné, já jsem přednášel tvé modlitby Pánu, aleluja.

Nebo: Nikdo nemůže okoušet Boží krásu v propasti Trojice jinak než prostřednictvím jeho snoubenky církve, aleluja.

Nebo: Boží láska je nám vlita do srdce skrze Ducha, který v nás přebývá, aleluja.

Žalm 18 A (19 A)
Celá příroda chválí Boha, svého stvořitele
Navštívil nás ten, který vychází z výsosti... aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Lk 1, 78.79)

O Boží slávě vypravuje nebe, †

obloha hlásá díla jeho rukou, *

den dni to říká, noc to šeptá noci.

Není to ani řeč a nejsou slova: *

hovoří takto hlasem nepostižným.

Ten hlas však prostupuje celou zemi, †

zní mluva nebes na sám konec světa, *

až tam, kde slunci vybudoval stan.

Z něho pak slunce vychází jak ženich, *

těší se jako běžec před závodem.

Vychází od jednoho konce nebes †

a běží zas až na opačný konec, *

před jeho žárem nic se neschová. 

Ant. Když ses modlila v slzách a ošetřovala nemocné, já jsem přednášel tvé modlitby Pánu, aleluja.

Nebo: Nikdo nemůže okoušet Boží krásu v propasti Trojice jinak než prostřednictvím jeho snoubenky církve, aleluja.

Nebo: Boží láska je nám vlita do srdce skrze Ducha, který v nás přebývá, aleluja.

Ant. 2 Kárejte lidi nespořádané, dodávejte odvahy malomyslným, ujímejte se slabých, buďte velkodušní ke všem, aleluja.

Nebo: My všichni musíme vstoupit bránou Ježíše Krista ukřižovaného, která se nalézá jenom ve svaté církvi, aleluja.

Nebo: Kéž nám svatá panna Kateřina dá zažít pravé Kristovo světlo a připojit se k nebeským sborům, aleluja.

Žalm 44 (45)
Svatba krále
Ženich je tady! Jděte mu naproti! (Mt 25, 6)
I

Srdce mi kypí radostnými slovy, †

svou píseň nyní králi zazpívám. *

Můj jazyk – rydlo rychlopísaře.

Jsi ze všech lidských synů nejkrásnější, †

spanilost se ti po rtech rozlévá, *

Pán proto požehnal ti na věky.

Opásej mečem, hrdino, svá bedra, *

ve vznešenosti své a nádheře

do boje vyjeď za věrnost a právo, *

ať koná divy tvoje pravice!

Máš ostré šípy, národy se skloní, *

odpůrci krále klesnou na mysli.

Tvůj božský stolec trvá do věčnosti, *

žezlo tvé vlády – žezlo nestranné.

Miluješ právo, nenávidíš křivdu, †

a proto pomazal tě Pán, tvůj Bůh, *

olejem radosti jak žádného.

Tvá roucha voní aloí a myrhou, *

ze síní slonových ti harfy zní.

Královská dcera v ústrety ti kráčí, †

královna stojí po tvé pravici, *

ofirským zlatem skvěle zdobená. 

Ant. Kárejte lidi nespořádané, dodávejte odvahy malomyslným, ujímejte se slabých, buďte velkodušní ke všem, aleluja.

Nebo: My všichni musíme vstoupit bránou Ježíše Krista ukřižovaného, která se nalézá jenom ve svaté církvi, aleluja.

Nebo: Kéž nám svatá panna Kateřina dá zažít pravé Kristovo světlo a připojit se k nebeským sborům, aleluja.

Ant. 3 Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.

Nebo: Uspořádej svůj život, srdce a lásku jedině se zaměřením na tuto snoubenku církev a mysli při tom na mě, a ne na sebe, aleluja.

Nebo: Přesvatá Kristova snoubenka byla ustavičně oddána svému Milému a byla s ním jeden Duch, aleluja.

II

Slyš, dcero, pohleď sem a nakloň ucho, *

zapomeň na svůj lid a otcův dům!

Král s dychtivostí touží po tvé kráse, *

neboť je pán tvůj, ty se před ním skloň!

I tyrský lid ti přináší své dary, *

o přízeň tvou se derou velmoži.

Královská dcera vchází v plné kráse, *

perlami, zlatem šat má protkaný.

Ve třpytném rouchu před krále ji vedou, *

panny její za ní kráčejí.

S radostným jásotem ji přivádějí *

a dovnitř v králův palác vcházejí.

Místo svých otců budeš teď mít syny *

a učiníš je v zemi knížaty.

Tvé jméno vštípit chci všem pokolením, *

ať na věky tě slaví národy. 

Ant. Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.

Nebo: Uspořádej svůj život, srdce a lásku jedině se zaměřením na tuto snoubenku církev a mysli při tom na mě, a ne na sebe, aleluja.

Nebo: Přesvatá Kristova snoubenka byla ustavičně oddána svému Milému a byla s ním jeden Duch, aleluja.

Panny její za ní kráčejí ke Králi. Aleluja.

S radostným jásotem. Aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Římanům

Řím 8, 28-39

Těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému

Bratři! Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

Co k tomu řekneme? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!

Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Stojí přece v Písmu: „Stále jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme pokládáni za ovce určené na porážku.“

Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.

RESPONSORIUM

2 Kor 4, 10; Řím 8, 29

Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, * aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Aleluja.

Bůh nás předurčil, abychom byli ve shodě s obrazem jeho Syna, * aby i Ježíšův život.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno ze tří následujících:

Z listu svaté Kateřiny Sienské novicům řádu olivetánů

(Epist. 36: ed. P. Mischiatelli, vol. I, Firenze 1970, 136-142)

Pramen lásky naleznete v boku ukřižovaného Krista

Moji nejdražší synáčkové v Kristu, sladkém Ježíši! Já Kateřina, služebnice a otrokyně sluhů Ježíše Krista, píšu vám v jeho drahocenné Krvi. Přeji si vidět vás jako syny poslušné až k smrti, kteří se učí od neposkvrněného Beránka, poslušného Otce až k potupné smrti na kříži.

Dobře dbejte na to, že on sám je cesta a pravidlo, kterým se máte řídit vy i všichni tvorové. Chci, abyste si ho postavili před oči své mysli. Pohleďte, jak je toto Slovo poslušné! Neodmítá namáhavé břemeno, které od Otce přijal, ale naopak běží s velikou touhou. To ukázal při Poslední večeři, když řekl: Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Jíst beránka je totéž jako plnit Otcovu vůli i synovskou touhu. A protože vidí, že už mu takřka nezbývá čas (vidí se totiž u cíle, kdy má přinést Otci sebe v oběť za nás), raduje se, jásá a s radostí říká: Velice jsem toužil.

To byl velikonoční beránek, o kterém mluvil: dát sebe za pokrm a z poslušnosti k Otci přinést své tělo v oběť. Ježíš už jedl i jindy velikonočního beránka se svými učedníky, ale nikdy ne tak jako teď. Ó nevystihlá, nejsladší a nejhoroucnější lásko! Vůbec nemyslíš na útrapy ani na svou potupnou smrt! Slovo vidí, že bylo Otcem vyvoleno a zasnoubilo se s lidstvím. Bylo mu uloženo, aby nám dalo svou krev, aby se Boží vůle naplnila v nás a my byli posvěceni jeho krví.

Proto vás prosím, drazí moji synáčkové v Kristu, sladkém Ježíši: nikdy se ničeho nebojte a důvěřujte v krev Krista ukřižovaného. Nenechte se od něho odloučit ani pokušením a mámením, ani strachem, že nebudete moci vytrvat, ani bázní, že nesnesete poslušnost vůči řádu!

Nuže, chci, abyste se nikdy nebáli. Odložte každý otrocký strach! Se sladkým a milujícím Pavlem řekněte: „Vydrž dnes, má duše. Skrze Krista ukřižovaného mohu všechno. Touhou a láskou je ve mně ten, který mi dává sílu.“ Milujte, milujte, milujte! Kdo je ve světě, plave po tomto moři svými pažemi. Ale kdo je ve svaté řeholi, plaví se na pažích druhého, to jest svého řádu.

Důvěřujte! Naleznete pramen lásky v boku Krista ukřižovaného. Tam chci, abyste měli místo a příbytek. Nuže, vstaňte s převelkou a nejvroucnější touhou. Jděte, vstupte a přebývejte v tomto sladkém příbytku. Ani ďábel ani žádný tvor vám nevezme milost ani vám nezabrání, abyste došli ke svému cíli, totiž k spatření a zakoušení Boha. Více neřeknu. Zůstávejte ve svatém a sladkém milování Boha. Milujte, milujte se navzájem.

RESPONSORIUM

Nic nebylo této panně vzácnějšího a nic cennějšího v přirozenosti věcí než přikázání Ježíše Krista * a všechny přesvědčovat o hodnotě věčného života. Aleluja.

Stále usilovala volat zpět ztracené * a všechny přesvědčovat.

Nebo:

Ze spisu „Dodatek“ od bratra Tomáše Antonína Caffariniho, žáka svaté Kateřiny Sienské

(Pars III, Tract. III, ed. Cavallini-Foralosso, Roma 1974, 305-316)

Zesnutí svaté Kateřiny Sienské

O třetí neděli postní se začal ze zasvěcené panny úplně vytrácet život. Působila to nesčetná muka, která v jejím těle den ze dne vzrůstala, a navíc nesmírné bolesti duševní, které ji deptaly, když denně viděla, jak křesťané urážejí Boha. Také ji mučilo, když viděla, jaká nebezpečí denně narůstají v jeho svaté církvi. Kvůli ní tolik vytrpěla, to jest: tolik se chvěla úzkostí v nitru i navenek.

Tak to šlo až do neděle, po které onoho roku bezprostředně následovalo Nanebevstoupení Páně. Bylo 29. dubna 1380, kdy nastala u zasvěcené panny před svítáním veliká proměna, trvající asi dvě hodiny. Proto bylo rozhodnuto, že jí má být udělena svátost pomazání. Tak se i stalo.

Po přijetí posledního pomazání, kdy panna setrvávala a skoro jako by nic necítila, začala se po malé přestávce úplně měnit. Dělala různé posuňky, jak pažemi, tak vzrušenou tváří, jako by dávala najevo, že je napadena nemalým množstvím zlých duchů. Skutečně tomu tak bylo. V tomto krutém boji zůstala panna víc než půldruhé hodiny.

Potom však se její tvář téměř v okamžiku dočista změnila. Z temné a rozrušené tváře byla tvář zcela andělská a radostná. Tu jsme jí dali před oči ikonu, kde bylo mnoho ostatků svatých, a jiné krásné obrázky. Ona však ihned upřela pohled na obraz Ukřižovaného a takto, tělesnýma očima pohlížejíc na něj, začala se pozorněji modlit a mluvila velmi hluboké věci o Boží dobrotě.

A v modlitbě pak začala vyznávat své hříchy před zrakem Božím, třebaže to slyšeli i jiní. Projevila svou lítost nad všemi svými hříchy všeobecně a potom se o nich zmínila jednotlivě: „Má vina, věčná Trojice, že jsem tě bídně urazila mnohou nedbalostí, nevědomostí, nevděkem a neposlušností a mnoha jinými hříchy. Běda mně ubohé…“ A takto se obviňovala z těchto i mnoha jiných poklesků, tato přečistá holubice. Snad to tak zařídil Nejvyšší spíš pro příklad těm, kteří stáli kolem, než proto, že by to ona potřebovala.

[Když setrvala nějakou dobu v této modlitbě, obrátila se panna k nám a ukázala nám několika slovy cestu dokonalosti. Každému uložila, co má dělat po její smrti. Prosila také pokorně za odpuštění, že podle svého domnění málo pečovala o naši spásu. Ach, kdyby byl někdo tenkrát viděl, jak uctivě a pokorně přijala zasvěcená panna mnohokrát požehnání od své vlastní zarmoucené matky, která stála s ostatními u ní v slzách!

Ale to všechno nijak nepřerušovalo modlitbu panny. Když se blížila k vytouženému cíli, modlila se zvlášť za svatou církev a důrazně prohlásila, že dává svůj tělesný život za ni. Potom se modlila za Urbana VI. a také důrazně vyznala, že je to pravý nejvyšší velekněz. Také povzbudila své dítky, aby pro tuto pravdu položily i život, bude-li to prospěšné.]

Dále se s nemalou vroucností modlila za všechny své děti obojího pohlaví, které jí byly v Pánu nejmilejší. Užila mnoha slov, kterými se modlil Pán za své učedníky k Otci, když měl zakrátko k němu odejít. Po modlitbě požehnala nám všem znamením nejsvětějšího kříže.

A takto se přibližovala k cíli, po kterém tak mocně a dlouho toužila. Přitom setrvávala nepřetržitě v modlitbě a mluvila stejně k svému Pánu a Snoubenci: „Pane, voláš mě a já jdu k tobě. A hleď, jdu k tobě ne se svými zásluhami, ale jen s tvým milosrdenstvím. Prosím tě, aby se mi ho dostalo mocí tvé Krve.“ Poté mnohokrát hlasitě zvolala: „Krev! Krev!“ Nakonec po vzoru našeho Spasitele řekla: „Otče, do tvých rukou svěřuji svou duši i svého ducha!“ A takto sladce, s tváří zcela andělskou, naklonila hlavu a vypustila duši.

RESPONSORIUM

Kol 1, 24; Gal 5, 24

Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap. * Má z toho prospěch jeho tělo, to je církev. Aleluja.

Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi. * Má z toho prospěch.

Nebo:

Ze spisu „Rozmluvy s Boží prozřetelností“ od svaté Kateřiny Sienské

(Kap. 167, Gratiarum actio ad Trinitatem: ed. lat., Ingolstadt 1583, f. 290V-291)

Okusila jsem a viděla

Ó věčné Božství, věčná Trojice, podle tvé vůle má krev tvého jednorozeného Syna spojením s božskou přirozeností tak velikou cenu! Věčná Trojice, ty jsi hluboké moře; čím více v něm hledám, tím více nalézám; a čím více nalézám, tím více tě hledám. Ty sytíš duši vpravdě nenasytným způsobem; neboť ve své propastné hlubokosti sytíš duši tak, že stále přitom ještě zůstává lačná a žádostivá, ze všech sil po tobě touží, věčná Trojice, dychtí tě spatřit, Světlo, v tvém světle.

Okusila jsem a viděla jsem světlem rozumu v tvém světle tvou propastnou hlubokost, věčná Trojice, a krásu tvého tvorstva. Proto jsem se oblékla v tebe a viděla jsem, že budu tvým obrazem; neboť ty ses mi daroval, věčný Otče, obdarovals mě ze své moci a ze své moudrosti, z moudrosti, která patří tvému Jednorozenému. A Duch Svatý, vycházející od tebe, Otče, i od tvého Syna, dal mi vůli, a tím mě uschopňuje milovat.

Věčná Trojice, ty jsi tvůrce a já tvor; ale podle toho, žes mě znovu stvořil krví svého jednorozeného Syna, tebou osvícena poznávám, že jsi uchvácen krásou svého stvoření.

Ó propasti, věčná Trojice, ó Božství, hluboké moře! Co většího jsi mi, Bože, mohl dát než sám sebe? Ty jsi oheň stále planoucí a nestravující se, ale svým žárem stravuješ každou sebelásku duše. Ty jsi oheň, který odnímá každý chlad, svým světlem osvěcuješ mysl lidí a v tom světle dals mi poznat svou pravdu.

V zrcadle toho světla poznávám tebe, nejvyšší dobro, dobro nade všechno dobro, blažené dobro, dobro nevystižitelné, dobro neocenitelné, krásu nade všechnu krásu, moudrost nade všechnu moudrost. Neboť ty jsi moudrost sama; ty jsi pokrm andělů, ty ses v ohni lásky dal lidem.

Ty jako roucho zakrýváš mou nahotu; ty sytíš pokrmem své sladkosti náš hlad, neboť jsi sladký bez nejmenší hořkosti. Ó věčná Trojice!

RESPONSORIUM

Otevři mi, má sestro, spoludědičko mého království! Má přítelkyně, tys pronikla do hlubin tajemství mé pravdy. * Dostalas hojnost darů mého Ducha, mou krví jsi očištěna od každé poskvrny. Aleluja.

Vyjdi z ticha rozjímání a vytrvale vydávej svědectví mé pravdě. * Dostalas.

HYMNUS Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Prostřednictvím svaté Kateřiny nás, Bože, poučuješ, že získáme světlo pravého sebepoznání, když poznáme současně a podivuhodně, co jsi ty v nás a co jsme my v tobě. Proto na její prosby dej, ať po tak pravdivém poznání prospíváme ve ctnosti, abychom tě dovedli den ze dne dokonaleji milovat a dokonaleji ti sloužit. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky