28. srpen 2024

Sv. Augustina, biskupa a učitele církve
Svátek
pro dominikány (OP)

Svatý Augustin (354-430) byl biskupem v Hippu v severní Africe. Díky svému velkému teologickému dílu se řadí mezi čtyři velké učitele západní církve. Jedním z jeho spisů, byť ve srovnání s ostatními spisy nepatrným, je řehole s názvem Regula ad servos Dei, která obsahuje pokyny pro společný život komunity řeholníků. Tato řehole se stala zvlášť oblíbenou ve 12. a 13. století. V roce 1215 se v Toulouse vytvořila kolem svatého Dominika komunita šestnácti bratří, kteří se podíleli na Dominikově apoštolském díle. Toulouský biskup Fulco tuto iniciativu podpořil a dovolil všem bratřím kázat v toulouské diecézi. Dominik však chtěl, aby jeho společnost byla schválena samotným papežem. Využil příležitosti, když se jako průvodce biskupa Fulca účastnil 4. Lateránského koncilu v Římě a společně s Fulcem požádali papeže Inocence III., aby společenství potvrdil jako řád. Papež jim dal ústní souhlas, ale nechtěl jednat proti rozhodnutí koncilu, který zakázal zakládání nových řeholí. Proto Dominikovi doporučil, aby si vybral některou z již existujících řeholí. Po návratu Dominika z Říma se bratři na první řádové kapitule na jaře roku 1216 rozhodli pro řeholi sv. Augustina. Na podzim roku 1216 se Dominik znovu vydal do Říma s žádostí o definitivní potvrzení řádu. Inocencův nástupce a pokračovatel Honorius III. pak 22. prosince 1216 vydal bullu, jíž potvrdil toulouský klášter a tím i novou řeholní organizaci. 26. ledna 1217 schválil novátorskou koncepci svatého Dominika a potvrdil jeho společnost jako „řád, který bude nazýván a stane se Řádem kazatelským“.

Nona

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Svět celý v pohyb uvádíš,

ač v sobě trváš beze změn,

sám vodíš slunce oblohou

a v různé doby dělíš den.

Ach, rozsviť jasný večer nám,

až nakloní se žití běh,

a svatou smrtí ke slávě

nás do věčnosti vkročit nech.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Nebo:

Hodina třetí z poledne,

jak dá Pán, v mžiku uběhne,

teď z hloubi srdce zbožného

velebme Trojjediného.

Ať nám vždy v srdci čistém tkví

přesvatá Boží tajemství.

Řiďme se vzorem Petrovým,

jenž křížem žehnal nemocným.

Ať zpěv nám tryská ze srdcí,

kéž apoštolé ochránci

nám slabé kroky pomohou

podpírat mocí Kristovou.

Ať sláva Bohu Otci zní,

i tobě, Synu jediný,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu.

Žalm 118 (119), 9-16
II – ב (Bét)

Jak mladý člověk se uchová čistý? *

Tím, že tvé slovo v mysl si vštípí.

Z celého svého srdce tě hledám, *

nenech mě sejít z tvých přikázání!

V srdci tvé předpisy uchovávám, *

jen abych nezhřešil proti tobě.

Požehnán buď a veleben, Pane! *

Nauč mě všem svým ustanovením.

Nahlas bedlivě vypočítávám *

výroky všechny, co vyšly z tvých úst.

Plnit tvé příkazy radostí je mi *

větší než všechny poklady světa.

Rozjímám o tvých nařízeních, *

pozor si dávám na tvoje cesty.

V zákoně tvém mám potěšení, *

na tvoje slovo nezapomínám. 

Žalm 16 (17)
Chraň mě, Bože, před bezbožníky
V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby... a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. (Žid 5, 7)
I

Slyš, Pane, Spravedlivý, slyš můj hlas, *

vyslyš mou prosbu ze rtů, které nelhou!

Jen od tebe ať vyjde rozsudek, *

tvé oči samy vidí, co je právo.

Kdybys mé srdce zkoumal za noci, †

zkoumal mě do dna, ohněm tříbil mě, *

nepravost žádnou na mně nenalezneš.

Má ústa nehřeší, jak bývá zvyk, *

já jenom podle slov z tvých rtů se řídím.

Já kráčím po cestě tvých zákonů, *

má noha na tvé stezce nekolísá.

Já k tobě volám, Bože, vyslyš mě! *

Sluch ke mně nakloň, vyslechni mé slovo!

Učiň mi, Pane, div své milosti, †

zachraň ty, kdo se k tobě utíkají, *

před těmi, kdo se vzpouzejí tvé ruce.

Jak zřítelnici v oku svém mě střez, *

a v bezpečí mě ukryj pod svá křídla

před bezbožníky, co mě skličují, *

před nepřáteli, co mě krutě tísní. 

II

Jest jejich srdce tukem zarostlé, *

a ústa mají plna zpupných řečí.

Číhají na mne, obstupují mě, *

očima měří, jak mě svalit na zem;

jako když lev se chystá na kořist, *

nebo lví mládě, které číhá vskrytu.

Povstaň už, Pane, sraz ho, hříšníka, *

svým mečem chraň můj život před rouhačem!

Svou rukou, Pane, chraň mě před lidmi! *

Ať jejich život vezme bídný konec!

Tím, cos jim přisoudil, jim naplň břich, †

ať mají dost i jejich synové *

a ještě zbytky nechají svým dětem!

Já, spravedlivý, spatřím však tvou tvář; *

až procitnu, tvůj zjev mě bude sytit. 

Ant. Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Kol 3, 14-15

Nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte za to vděční.

Jestliže dům nebuduje Pán.

Lopotí se marně, kdo jej staví.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Modleme se.

Bože, ve své nevýslovné moudrosti jsi vyvedl svatého Augustina z temnoty bludů ke světlu pravdy evangelia; radujeme se z tvého milosrdenství a prosíme tě: na jeho přímluvu nám dej sílu k nápravě našeho života. Skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky