Narodila se 7. X. 1303 ve Finstadu u Uppsaly ve Švédsku. Pocházela z rodiny spřízněné se švédským královským rodem. Už ve třinácti letech byla provdána; měla osm dětí, mezi nimi i budoucí sv. Kateřinu Švédskou. Stala se františkánskou terciářkou a po smrti manžela žila asketickým životem. Dala podnět k založení řádu, který nese její jméno. Ve svých spisech vyprávěla o svých mystických zážitcích a viděních; cisterciáci v klášteře Alvastra je překládali ze švédštiny do latiny a Tomáš ze Štítného pořídil z nich výběr v českém překladu (1391-1400). V roce 1349 odešla do Říma, kde se setkala (1368) s císařem Karlem IV. a papežem Urbanem V.; snažila se přemluvit papeže, aby se přestěhoval z Avignonu do Říma. Zemřela 23. VII. 1373 v Římě a její tělo bylo převezeno do švédské Vadsteny a tam pohřbeno. Za svatou byla prohlášena v roce 1391. Papež Jan Pavel II. ji apoštolským listem Spolupatronky Evropy (Spes aedificandi) z 1. října 1999 vyhlásil spolu se svatou Kateřinou Sienskou a svatou Benediktou od Kříže za spolupatronku Evropy.
Sexta
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jsi mocný vládce, věrný Bůh,
sám stanovíš všech věcí řád,
smí slunce vzejít z ranních mlh
a za poledne žhavě hřát.
Ztlum nebratrských různic žár,
zchlaď žhoucí krve temný vír,
ztiš stálý hmoty s duchem svár,
dej zdraví tělu, srdci mír!
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Nebo:
Teď Pánu chvály zpívejme
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbám volá všechny nás.
V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.
Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní.
Tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. 1 Ty, který trůníš na nebi, smiluj se nad námi.
Pozdvihuji oči k tobě, *
který trůníš na nebi.
Jako oči služebníků †
tkvějí na pánových rukou, *
oči služky na své paní,
tak i naše oči hledí †
k Pánu, jenž je naším Bohem, *
ať nám smilování dá.
Smiluj se, Pane, nad námi se smiluj, *
neboť jsme přesyceni pohanou.
Dávno je naše duše přesycena *
posměchem boháčů a hanou pyšných. △
Ant. Ty, který trůníš na nebi, smiluj se nad námi.
Ant. 2 Naše pomoc je ve jménu Páně.
Kdyby se nás nebyl zastal Pán *
– takto ať se vyzná Izrael –
kdyby se nás nebyl zastal Pán, *
když se lidé vrhli proti nám,
pohltili by nás zaživa. *
Proti nám když vzplanul jejich vztek,
vody by nás byly odnesly, *
valil by se přes nás divý proud,
přes nás by se byly valily, *
rozbouřené vody vzedmuté.
Chvála Pánu, že nás nevydal *
jejich dravým zubům za kořist!
Duše vyvázla jak z léčky pták, *
roztrhla se síť, jsme svobodni!
Naše pomoc je ve jménu Páně, *
který stvořil nebesa i zem. △
Ant. Naše pomoc je ve jménu Páně.
Ant. 3 Pán objímá svůj národ dnes i na věky.
Důvěru kdo v Pána mají *
jsou jako hora Sión,
která nikdy nekolísá, *
trvá na věky.
Jako hory obklopují *
celý Jeruzalém,
tak Pán objímá svůj národ *
dnes i na věky.
Dědičnou zem spravedlivých *
hříšní nepodrží,
aby ani spravedliví *
po zlu nesáhli.
Dobře, Pane, čiň všem dobrým *
a všem upřímným!
Ty však, co se dají strhnout *
na nerovné cesty,
smeť i se zločinci, Pane! *
Pokoj s Izraelem! △
Ant. Pán objímá svůj národ dnes i na věky.
KRÁTKÉ ČTENÍ
1 Kor 9, 36.27a
Běžím o závod, ale ne jen tak bez cíle, zápasím pěstí, ale ne tak, jako bych jen bil do vzduchu. Držím však svoje tělo v tuhé kázni a podrobuji si ho.
Nalezla jsem miláčka svého srdce.
Uchopila jsem ho a už ho nepustím.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys provázel svatou Brigitu různými životními cestami, a když rozjímala o umučení tvého Syna, dals jí poznat moudrost kříže; nauč i nás, ať za všech životních okolností dovedeme vždycky hledat tebe. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky