Narodil se počátkem 15. století v Modeně a zde také vstoupil do řádu. Po svém kněžském svěcení se věnoval lidovým misiím. Působil v severní a střední Itálii. Byl mužem kontemplace a hluboké zbožnosti. Mnoho lidí přivedl blíž k Bohu. Usiloval o zachovávání všech řádových observancí, i těch nejpřísnějších. Ke konci svého života se stal převorem a současně i reformátorem kláštera v Pesaru. Zemřel v Pesaru 21. září 1498. Jeho kult potvrdil 10. září 1857 bl. Pius IX. V roce 1949 byly jeho ostatky přeneseny z Pesara do Modeny a uloženy v kostele sv. Dominika.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorně a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.
Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.
Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.
Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.
Během dne:
Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.
Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.
Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.
Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
nestraň se mých úpěnlivých proseb,
slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
neklidný jsem ve své sklíčenosti.
Zděšený jsem křikem nepřátel, *
útiskem a zlobou bezbožníků.
Rozpoutali zhoubu proti mně, *
zuřivě se na mne osopují.
Srdce se mi v prsou tetelí, *
úzkost smrtelná mě zachvátila.
Padá na mě strach a zděšení, *
leží na mně nevýslovná hrůza.
Říkám si: „Mít křídla holubí, *
uletěl bych, až bych došel klidu.“
Uletěl bych rád co nejdále, *
noclehem bych zůstal někde v poušti.
Vyhledal bych si tam útulek *
na ochranu před divokým vichrem. △
Ant. Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.
Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.
(Zachraň mě) před bouřením jejich hrdel, Pane, †
před záplavou jejich jazyků. *
V městě vidím násilí a sváry.
Ve dne v noci brousí kolem něj, †
po hradebních zdech je obcházejí, *
uvnitř vládne bezpráví a útisk.
V jeho středu číhá záhuba, *
klam a křivda z tržišť neodchází.
Kdyby potupil mě nepřítel, *
křivdu od něj dovedl bych snášet;
kdyby na mě tak zle dotíral, *
kdo mě nenávidí, schoval bych se.
Tys však to byl, člověk jako já, *
ty, můj blízký důvěrník a přítel!
Slasti přátelství jsme ty a já *
prožívali spolu v domě Páně. △
Ant. Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.
Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi, a on tě zachová.
Já však budu k Pánu volat dál, *
Pán se smiluje a zachrání mne.
Večer, za jitra i v poledne *
budu kvílet z hloubi svého srdce.
On mé naříkání vyslyší, *
vysvobodí pokojně můj život.
Neboť lučištníci blízko jsou, *
z blízkosti už na mne dotírají.
Ismael a Jaalam a ti, *
kteří obývají na východě,
na výměnu nepřistupují, *
neboť odmítají bát se Boha.
Každý proti jeho přátelům *
zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
Nad máslo je hladší jeho řeč, *
ale v srdci hotoví se k boji;
slova lahodnější oleje, *
ale jsou to vytasené meče.
Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
on tě zachová a nedopustí, *
aby spravedlivý padl navždy.
Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
že se muži krvaví a lstiví
nedožijí půlky života! *
Kdežto já jen v tebe důvěřuji. △
Ant. Svěř se Pánu ve své nesnázi, a on tě zachová.
Můj synu, dbej na moji moudrost.
K mým výrokům nakloň své ucho.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
16,3.5b-7a.8-15.35.37a.40-43.59-63
Jeruzalém – nevěrná snoubenka Hospodinova
Tak praví Pán, Hospodin, Jeruzalému: „Celý tvůj původ je z kananejské země: tvůj otec byl Amorita, tvá matka byla Chetitka. Hned po narození jsi byla pohozena na širé pole pro svou ošklivost.
Když jsem šel kolem tebe a viděl tě, jak se zmítáš ve své krvi, řekl jsem ti: Žij ze své krve a vzrůstej! Polním poupětem jsem tě učinil, vyrostla jsi, rozvinula ses, dospěla do svrchované krásy.
Tu jsem šel kolem tebe a viděl jsem tě – byl to tvůj čas, čas lásky – rozprostřel jsem na tebe lem svého pláště, přikryl tvou nahotu, přísahal jsem ti a uzavřel s tebou smlouvu – praví Pán, Hospodin – a stala ses mou. Umyl jsem tě vodou a očistil tě od krve, pomazal tě olejem. Dal jsem tě obléknout do pestrobarevného šatu, obul jsem tě do střevíců z delfíní kůže, ovinul jsem ti hlavu turbanem z kmentu, přioděl jsem tě hedvábným rouchem. Ozdobil jsem tě klenoty, náramky jsem navlékl na tvé ruce, náhrdelník na tvé hrdlo. Vložil jsem kroužky do tvého chřípí, náušnice do uší a nádhernou čelenku na hlavu. Zdobila ses zlatem a stříbrem, odívala ses kmentem, hedvábím, pestrobarevným rouchem. Jedla jsi pečivo z nejjemnější mouky, med a olej, stala ses překrásnou a schopnou kralování. Tvé jméno se rozneslo mezi národy pro tvou krásu, neboť bylas dokonalá ozdobou, kterou jsem tě obdařil – praví Pán, Hospodin.
Ty ses však spoléhala na svou krásu, využívala jsi své slávy a oddávala ses každému, kdo šel kolem, a zahrnovala ho svým smilstvím, a stala ses jeho.
Proto, nevěstko, slyš Hospodinovo slovo: Hle – shromáždím všechny tvé milence. Přivedou na tebe zástupy, ukamenují tě a probodnou tě svým mečem. Tvé domy spálí ohněm a potrestají tě před očima mnoha žen. Tak ukončím tvé smilství, mzdu už nebudeš dávat. Ukojím na tobě svůj hněv, přestanu na tebe žárlit, uklidním se a nebudu se už hněvat. Poněvadž jsi nebyla pamětliva dnů své mladosti, popouzela jsi mě ke hněvu ve všech těchto věcech, proto hle – i já nechám dopadnout tvé chování na tvou hlavu – praví Pán, Hospodin – nepřidáš už jinou hanebnost ke všem svým ohavnostem.
Tak praví Pán, Hospodin: Učiním s tebou tak, jako tys učinila, když jsi pohrdla přísahou a zrušila smlouvu. Rozpomenu se však na svoji smlouvu, sjednanou s tebou za dnů tvého mládí, a uzavřu s tebou smlouvu věčnou.
Vzpomeň si na své chování a zastydíš se, když vezmu tvé větší i menší sestry a dám ti je jako dcery, avšak ne pro dřívější smlouvu s tebou. Uzavřu s tebou smlouvu novou a poznáš, že já jsem Hospodin, aby ses rozpomenula a zahanbila a nemohla již otevřít ústa pro hanbu, až ti odpustím všechno, co jsi udělala“ – praví Pán, Hospodin.
RESPONSORIUM
Ez 16,27.60; Iz 54,7
Vztáhl jsem proti tobě svoji ruku. * Na maličkou chvilku jsem tě opustil, avšak s velkým slitováním se tě znovu ujmu.
Rozpomenu se na svoji smlouvu sjednanou s tebou za dnů tvého mládí a uzavřu s tebou smlouvu věčnou. * Na maličkou.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dekretu 2. vatikánského koncilu o službě a životě kněží
(Presbyterorum ordinis, n. 12)
Povolání kněží k dokonalosti
Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
RESPONSORIUM
1 Sol 2, 8; Gal 4, 19
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, blahoslavený Marek přivedl mnoho zbloudilých na cestu spravedlnosti; na jeho přímluvu nás vysvoboď od našich hříchů a dopřej nám šťastně dojít do věčné radosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky