4. leden 2024

Čtvrtek, doba vánoční, 1. týden
1. týden žaltáře

Ranní chvály

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Od bran, z nichž slunce vychází,

až tam, kde konec zemský je,

ať zní zpěv Kristu Vladaři,

synáčku Panny Marie.

Původce světa blažený

svých sluhů tělo obléká,

by zachránil své stvoření

a tělem spasil člověka.

Zamčeným lůnem matčiným

vniká zář Boží milosti:

již chová svaté Panny klín

jí dosud skryté tajemství.

Dům cudných útrob přitom už

je v Boží stánek proměněn.

Ta, jíž se netkl žádný muž,

počala syna slovem jen.

Zrodil se z lidské Matky Pán,

jejž Gabriel jí zvěstoval.

V lůně své matky skrytý Jan

radostí nad ním zaplesal.

Jeslemi nebyl poděšen,

nechal se v seno položit,

sytil se trochou mléka ten,

jenž nedá ptactvu hladem mřít.

Zní nebem jásot, chvalozpěv,

zpívají Bohu andělé,

když pastýřům se Pastýř všech

i Tvůrce zjeví ve chlévě.

Buď sláva tobě, Ježíši,

zrozený Pannou nejčistší,

i Otci, Duchu milosti

po všechny věky věčnosti. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Vzhůru, moje harfo, já jitřenku teď probudím.

Žalm 56 (57)
Ranní modlitba v soužení
Tento žalm zpívá o utrpení Páně. (Sv. Augustin)

Smiluj se, Bože, nade mnou se smiluj, *

neboť se k tobě utíkám!

V stínu tvých křídel hledám útočiště, *

až pohroma se přežene.

O pomoc volám k Bohu, Nejvyššímu, *

k Bohu, jenž pro mne činí vše;

ať z nebe zasáhne a pomůže mi, *

mé úkladníky zahanbí!

Svou milostí a věrností *

on zachraňuje život můj.

Já musím spávat uprostřed lvích šelem, *

co dravě lidi hltají.

Jsou jejich zuby oštěpy a šípy *

a jejich jazyk ostrý meč.

Svou vznešenost zjev, Pane, na nebesích, *

po celé zemi slávu svou!

Oni mým nohám nastražili léčky, *

oni mou duši sklíčili,

přede mnou přímo kopali mi jámu, *

až do ní sami upadli.

Je odhodláno moje srdce, Pane, †

je odhodláno srdce mé, *

zpívat ti chci a v struny hrát.

Vzhůru má duše! Vzhůru moje harfo! *

Já jitřenku teď probudím.

Slavit tě budu před národy, Pane, *

chválit tě mezi pohany.

Neboť tvá dobrota až k nebi sahá *

a věrnost tvá až do oblak.

Svou vznešenost zjev, Pane, na nebesích, *

po celé zemi slávu svou! 

Ant. Vzhůru, moje harfo, já jitřenku teď probudím.

Ant. 2 Mými dary, praví Pán, se nasytí můj lid.

Kantikum
Štěstí vysvobozeného lidu

Jer 31, 10-14

Ježíš musel zemřít, aby rozptýlené Boží děti shromáždil vjedno. (Srov. Jan 11,51.52)

Slyšte, národové, slovo Páně *

a zvěstujte je dalekým ostrovům!

A řekněte: „Ten, kdo Izraele rozptýlil, shromáždí ho *

a bude ho střežit jak pastýř své stádo.“

Neboť Pán vykoupí Jákoba, *

vysvobodí ho z ruky mocnějšího.

S jásotem přijdou na horu Sión, *

rozběhnou se za Božími dary:

za obilím, vínem a olejem, *

za mláďaty bravu a skotu.

Jejich duše bude jak zavlažená zahrada *

a už nebudou hladovět.

Tehdy se radostí roztančí panna, *

mládež i starci se rozveselí.

Jejich smutek obrátím v radost, *

potěším je a bědy jim proměním v jásot.

Kněží se potěší nad obětním tukem, *

mými dary se nasytí můj lid. 

Ant. Mými dary, praví Pán, se nasytí můj lid.

Ant. 3 Velký je Pán a nejvýš hoden chvály ve městě Boha našeho. 

Žalm 47 (48)
Poděkování za Boží ochranu
Přenesl mě v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém. (Zj 21, 10)

Velký je Pán a nejvýš hoden chvály *

ve městě Boha našeho.

 Vznosně se tyčí jeho svatá hora, *

je všemu světu k potěše;

ten sever nejzazší, ta hora Sión, *

to město krále mocného.

Ten, který sídlí v jeho hradních věžích, *

je jeho hradbou bezpečnou.

Vždyť hle, jak spolčila se řada králů, *

přitáhli všichni najednou.

Jenom však pohlédli – a ustrnuli, *

s hrůzou se dali na útěk.

Třesavka děsu je tam zachvátila, *

křeč jako bolest rodičky,

jako když prudký vítr od východu *

taršíšské lodi rozbíjí.

Jak jsme to slýchali, teď viděli jsme *

ve městě Boha našeho,

v tom městě Pána zástupů: *

Pán zbudoval je pro věky!

S vděčností, Bože, myslíme v tvém chrámě *

na tvoje milosrdenství.

Jako tvé jméno, Bože, tak tvá sláva *

až na kraj země dosahá.

Tvá pravice je provždy spravedlivá, *

ať Sión se z ní raduje,

ať zajásají všechny judské dcery *

nad tvými, Pane, rozsudky!

Projděte Sión, obejděte kolem *

a jeho věže spočtěte,

prohlédněte si jeho opevnění, *

projděte jeho paláci,

ať povíte všem příštím pokolením: *

že takto veliký je Pán,

náš Bůh po všechen čas a do věčnosti. *

Ten, jenž nás vede na věky! 

Ant. Velký je Pán a nejvýš hoden chvály ve městě Boha našeho.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Iz 45, 22-23

Obraťte se ke mně a dejte se spasit, všechny končiny země! Neboť já jsem Bůh a nikdo jiný! Při sobě jsem přísahal, z mých úst vyšla pravda, neodvolatelné slovo: Každé koleno se mi bude klanět, přísahat bude každý jazyk.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

Pán dal poznat. * Aleluja, aleluja. Pán.

Dílo své spásy. * Aleluja, aleluja. Sláva Otci. Pán.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Kristus, náš Bůh, ve kterém přebývá plnost božství, vzal na sebe slabost našeho těla a narodil se jako nový člověk, aleluja.

PROSBY

Boží Slovo se zjevilo v těle, ukázalo se andělům a bylo hlásáno mezi pohany. Oslavujme ho a zbožně vyznávejme:

Klaníme se ti, jednorozený Boží Synu.

Osvoboditeli lidského rodu, narozený z Panny Marie, tys přišel, abys nás obnovil,

na její přímluvu chraň v nás nového člověka, který už nežije v hříchu.

Ty jsi slunce spravedlnosti, které zazářilo naší zemi,

tvé světlo ať prozáří tento náš den i celý život.

Synu Boží, tys nám ukázal Otcovu lásku,

pomáhej nám, ať o něm svou láskou vydáváme druhým svědectví.

Tys přebýval mezi námi,

dopřej nám, ať smíme přebývat s tebou.

Otče náš.

MODLITBA

Všemohoucí Bože, tys poslal k naší spáse svého Syna a skrze něj nám zazářilo tvé světlo; dej, ať nám toto světlo stále svítí a vnitřně nás obnovuje. Skrze tvého Syna, našeho Pána, který s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky