21. srpen 2024

Sv. Pia X., papeže
Památka

Narodil se 2. VI. 1835 v Riese v severovýchodní Itálii jako syn chudých zemědělců. Jmenoval se Giuseppe Sarto. Po vysvěcení na kněze (1858) byl nejprve devět let kaplanem, potom venkovským farářem; od roku 1875 kanovníkem, kancléřem a spirituálem v semináři v Trevisu; biskupem v Mantově (1884), kardinálem a benátským patriarchou (1893). Jako papež (od roku 1903) vyhlásil reformu církevní hudby, breviáře a misálu, církevního práva a římské kurie; rázně zakročil proti nesprávným naukám modernismu; zreformoval vyučování katechismu; stanovil předpisy pro první svaté přijímání; vybízel k častému přijímání svátostí a k aktivní účasti na slavení liturgie. Jeho programovým heslem bylo: Všechno obnovit v Kristu. Zemřel 20. VIII. 1914, krátce po vypuknutí světové války, které se marně snažil zabránit. Za svatého byl prohlášen v roce 1954.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Zachránce lidstva, Kriste, světa Tvůrce,

Vládce nad vládci, obávaný Soudce,

slyš naše prosby, jež s chválami tvými

laskavě přijmi.

Pějem ti chvály ještě v noční době,

dopřej, ať jsou vždy milé zvláště tobě,

nás, Zdroji světla, osvěž a zbav tísní

nebeskou písní.

K šlechetným skutkům uděl nám dny přejné,

dej život, jejž nám zlá smrt neodejme,

by každý náš čin sloužil neustále

k věčné tvé chvále.

Zapal nám s ledvím naše nitro celé

svým božským ohněm uchovej nás bdělé,

ať všichni lampy ve svých rukou máme

v nichž světlo plane.

Stejná buď sláva nebeskému Otci

i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,

ať také Ducha, rovného jim mocí,

ctí vesmír celý. Amen.

Během dne:

Kriste, ty světlo, lásko, naše žití,

radosti světa, dobro nekonečné,

přišel jsi krví svou nás vykoupiti

z pout smrti věčné.

Do srdcí vlej nám lásku ohněm živým,

dej naší víře stále jasně hořet,

nauč nás přinést z čisté lásky k bližním

vždy každou oběť.

Ať se už od nás vzdálí zloduch zrádný,

přemožen silou, která proudí z tebe,

ať sídlí stále tvůj Svatý Duch s námi,

seslaný z nebe.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,

i tobě, Synu, z Otce narozený,

s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí

nad světy všemi. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!

Žalm 102 (103)
Chvála Božího milosrdenství
Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Srov. Lk 1, 78)
I

Oslavuj Pána, duše má, *

mé nitro jeho svaté jméno!

Oslavuj Pána, duše má, *

na jeho dobra nezapomeň!

Všechny tvé viny odpouští, *

ze všech tvých neduhů tě léčí;

tvůj život chrání záhuby, *

věnčí tě láskou, slitováním;

on blahem sytí tvoje dny, *

jak orlu obnovil tvou mladost.

Pán koná skutky milosti: *

všem utlačeným zjedná právo.

Ukázal cestu Mojžiši, *

své skutky dětem Izraele. 

Ant. Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!

Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.

II

Vlídný a laskavý je Pán, *

shovívavý a milosrdný.

Nechce se ustavičně přít, *

navěky v hněvu setrvávat.

Nesplácí hříchy, nejedná, *

jak pro své viny zasloužíme.

Vždyť jak ční nebe nad zemí, *

tak velkou lásku má k svým věrným.

Jak od východu k západu *

vzdaluje od nás naše viny.

Jak otec dětem odpouští, *

Pán je k svým věrným milostivý.

Ví, z čeho jsme stvořeni, *

má na mysli, že jsme jen hlína.

Jsou jako tráva lidské dny: *

rozkvetou jako polní kvítek,

zavane vítr, sfoukne jej, *

a stopy po něm nezůstane. 

Ant. Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.

Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.

III

Však láska Páně do věků, *

je dobrotiv až k dětem dětí

u těch, kdo jeho smlouvu ctí *

a plní jeho přikázání.

Pán zřídil si trůn v nebesích *

a jeho vláda řídí vesmír.

Oslavte Pána, chvalte jej, †

vy jeho poslové, vy silní, *

kdo konáte, co on vám káže!

Oslavte Pána, zástupy, *

vy, kdo jste v službách jeho vůle!

Oslavte Pána, díla Páně, †

všude, kam sahá jeho vláda! *

Oslavuj Pána, duše má! 

Ant. Oslavte Pána, díla Páně.

Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.

Rozjímat budu nad tvými divy.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

9,7 – 10,4

Boží hněv proti království Izraele

Pán poslal rozsudek proti Jakubovi,

dopadl na Izraele.

Pozná to všechen lid,

Efraim i obyvatelé Samaří.

V pýše a nadutosti srdce však říkají:

„Cihly se zřítily, ale budeme stavět z kvádrů,

sykomory jsou podťaty, nahradíme je cedry!“

Tu proti němu podnítil Hospodin nepřátele

a popudil jeho protivníky:

Aramejce od východu a Filišťany od západu

– požírali Izraele plnými ústy.

Tím vším jeho hněv nepřestal

a jeho ruka dál zůstává napřažena.

Lid se však nevrátil k tomu, kdo ho bil,

a Hospodina zástupů nehledali.

Tehdy usekl Hospodin od Izraele hlavu i ocas,

palmovou ratolest i rákos v jediném dni.

Stařec a vážený muž je hlava,

prorok, který učí klamu, je ocas.

Vůdci tohoto lidu jsou svůdci;

ti, kdo jsou vedeni, se dostali do zkázy.

Proto se Pán nezaraduje nad jeho jinochy,

nesmiluje se nad jeho sirotky a vdovami,

neboť všichni jsou bezbožní zločinci

a podle mluví každá ústa.

Tím vším jeho hněv nepřestal

a jeho ruka dál zůstává napřažena.

Ano, bezbožnost hoří jak oheň,

požírá trní a hloží,

zapaluje lesní houštinu,

že se do výšky valí kotouče kouře.

Hněvem Hospodina zástupů se vznítila země

a lid se stal potravou ohně,

druh nešetří druha.

Hltá napravo, přesto však má hlad,

požírá nalevo, ale není sytý,

každý požírá maso svého bližního.

Manasse Efraima a Efraim Manasse

a proti Judovi se spolčují oba.

Tím vším jeho hněv nepřestal

a jeho ruka dál zůstává napřažena.

Běda těm, kdo vydávají zločinné zákony,

a když je píšou, píšou nespravedlnost,

aby chudáky utiskovali na soudu

a zbavili práva ubožáky mého lidu,

takže vdovy jsou jejich kořistí;

i sirotky olupují!

Co učiníte v den trestu

a pohromy, která přijde z daleka?

Ke komu se utečete o pomoc

a kde zanecháte svou slávu?

Se zajatci se zhroutíte

a padnete mezi zabité.

Tím vším jeho hněv nepřestal

a jeho ruka dál zůstává napřažena.

RESPONSORIUM

Pláč 2,1

Hospodin si ve svém hněvu zošklivil siónskou dceru. * Z nebe svrhl na zem Izraelovu slávu.

Nevzpomněl si na podnož svých nohou v den svého hněvu. * Z nebe.

DRUHÉ ČTENÍ

Z apoštolské konstituce sv. Pia X.

(Const. apost. Divino afflatu: AAS 3 [1911], 633-635)

Líbezně znějící hlas církve

Žalmy, složené z Božího vnuknutí a sebrané v Písmu svatém, podivuhodně posilovaly a živily, jak známo, hned od počátku církve zbožnost věřících, kteří podávali Bohu stále oběť chvály, ovoce rtů, které chválí jeho jméno, a podle zvyku přijatého už ve Starém zákoně byly také důležitou součástí posvátné liturgie a denní modlitby církve. Odtud pochází onen hlas církve, jak říká svatý Basil, zpěv žalmů, jejž nazývá náš předchůdce Urban VIII. dcerou toho chvalozpěvu, který se ustavičně zpívá před trůnem Božím a Beránkovým. Podle výroku svatého Atanáše učí lidi, především ty, kdo se věnují bohoslužbě, jak mají chválit Boha a jakými slovy ho náležitě velebit. Krásně o tom říká svatý Augustin: Aby člověk mohl dobře chválit Boha, sám Bůh dal najevo svou chválu. A protože zjevil svou chválu, poznal člověk, jak ho má chválit.

Kromě toho mají žalmy jakousi podivuhodnou schopnost probouzet v duši snahu o všechny ctnosti. Celé naše Písmo, Starého i Nového zákona, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, jak je psáno; ale kniha žalmů obsahuje v sobě jako ráj ovoce všech ostatních knih a předkládá zpěvy, při jejichž užívání vydává s ostatními plody navíc i své vlastní. To opět říká svatý Atanáš a právem dodává: Myslím, že žalmy jsou pro toho, kdo je zpívá, jako zrcadlo, aby v nich pohlížel na sebe a na svá vnitřní hnutí, a tak se je modlil. A svatý Augustin říká ve svých Vyznáních: Jak jsem plakal při tvých hymnech a zpěvech, tak mocně mě dojaly líbezně znějící hlasy tvé zpívající církve. Ty hlasy vnikaly do mých uší, pravda mi pronikala do srdce, tím se rozhoříval cit zbožnosti, tekly mi slzy a bylo mi přitom dobře.

A opravdu, kým by nepohnula tak častá místa v žalmech, kde se vznešeně hlásá nesmírná Boží velebnost, Boží všemohoucnost, nevýslovná spravedlnost, dobrota, laskavost a ostatní jeho nekonečně chvályhodné vlastnosti? V kom by to nevyvolalo podobné city, když se v žalmech děkuje za přijatá Boží dobrodiní nebo se s pokorou a důvěrou něco vyprošuje a očekává, nebo když kající duše volá po smilování? A když se v žalmech vytrvale naznačuje obraz Krista Vykupitele, v kom by neroznítil lásku? Vždyť svatý Augustin slyšel ve všech žalmech Kristův hlas, zpívající nebo sténající, radující se v naději nebo vzdychající pod tíhou utrpení.

RESPONSORIUM

1 Sol 2,4.3

Bůh nám svěřil evangelium, když nás napřed vyzkoušel. * Nechceme se svým kázáním dělat pěknými v očích lidí, ale chceme se líbit Bohu.

Když vás povzbuzujeme, nepramení to z nějakého falešného přesvědčení, z nějakých nepoctivých úmyslů ani vás nechceme klamat. * Nechceme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys naplnil svatého papeže Pia pastýřskou moudrostí a apoštolskou horlivostí, aby usiloval všechno obnovit v Kristu; prosíme tě: pomáhej nám, ať žijeme podle příkladu tohoto statečného obhájce katolické víry a dosáhneme věčné odměny. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky