9. srpen 2024

Bl. Jana ze Salerna, kněze
pro dominikány (OP)

Narodil se v Salernu u Neapole kolem roku 1190, pocházel pravděpodobně ze starého normanského šlechtického rodu pánů z Guarna, a byl tak blízkým příbuzným neapolských a sicilských králů. Studoval v Bologni, kde ho oslovilo kázání blahoslaveného Reginalda. Pod jeho vlivem vstoupil v roce 1219 do řádu. Doprovázel svatého Dominika na mnoha jeho cestách, později byl svědkem při Dominikově kanonizačním procesu. V roce 1219 založil klášter ve Florencii a v roce 1230 klášter mnišek v Rivoli. Byl formátorem mnoha řeholníků. Vynikl jako skvělý zpovědník a duchovní vůdce. V roce 1227 jej papež Řehoř IX. jmenoval inkvizitorem a pověřil jej bojem proti patarinům, především ve Florencii. Soudobé prameny ho označují jako úspěšného a omilostněného kazatele, stejně jako hluboce věřícího a zázračného duchovního vůdce. Zemřel v roce 1242 ve Florencii, pravděpodobně 9. srpna, a byl pohřben v klášterním kostele Santa Maria Novella ve Florencii. Jeho kult potvrdil 2. dubna 1783 Pius VI.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním

temno noci půlí již

a nám z nitra vypuzuje

ponuré tmy chmurnou tíž,

pokorně a naše vroucí

prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,

bdělý strážce lidí všech,

právě, když se všude ztajil

půlnočního ticha dech,

a jakoby závoj smrti

ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás

ze zlého snu zajetí,

zadarmo nás vysvobodit

ze žaláře temnoty,

přinést světlo, s kterým máme

k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,

rovněž Duchu Svatému,

životu všech, světlu, míru,

Bohu trojjedinému,

vznešenému navždy Božstvu,

jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,

ty slávo záře Otcovy,

když nás tvá milost opustí,

chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme

a v nitru Boha neseme,

nic nepořídí zrádce zlý

proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,

k němuž jsme v žití vázáni,

se těžce neproviníme,

a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení!

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)
I

Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *

netrestej mě ve svém rozhorlení!

Zaryly se do mne tvoje šípy, *

těžce na mne dolehla tvá ruka.

Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *

pro můj hřích kost ve mně není celá.

Nad hlavu se nakupily viny, *

tíhou přetěžkou mě obtížily. 

Ant. Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení!

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II

Jitří se a páchnou moje rány, *

a to všechno pro mou pošetilost.

Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *

celý den se v sklíčenosti vláčím.

Bedra má jsou celá zanícená, *

místečko v mém těle není zdravé.

Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *

křičím z hloubi sevřeného srdce.

Pane, ty znáš každou moji touhu, *

žádný povzdech můj ti není tajný.

Srdce buší, opouští mě síla, *

už i světlo v očích se mi kalí.

Všichni moji přátelé a druzi †

mému neštěstí se vyhýbají, *

ba i příbuzní se drží stranou.

Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †

hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *

denně nové lsti si vymýšlejí. 

Ant. Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III

Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *

němý jsem a ústa neotvírám.

Tak jsem jako člověk beze sluchu, *

bez schopnosti ubránit se slovem.

Doufám, Pane, v tebe jediného, *

ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *

těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“

Já pak mám až příliš blízko k pádu, *

stále mám svou bolest před očima.

Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *

pro svůj hřích jsem obavami sklíčen.

Silní však jsou moji nepřátelé, *

mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

za dobrotu zlem mi odplácejí, *

pasou po mně za to, že chci dobro.

Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †

nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *

Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má! 

Ant. Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

Po tvé pomoci dychtí mé oči.

Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ozeáše

2,4a-d.8-26

Izrael potrestaný za svou nevěru se vrátí k Bohu

Tak praví Hospodin:

„Obžalujte svou matku; obžalujte ji,

ona není mou ženou

a já nejsem jejím mužem;

ať odstraní z tváře svá smilstva.

Proto jí zahradím

cestu trním,

vystavím zeď,

že nenajde své stezky.

Poběží za svými milenci,

ale nedostihne je,

bude je hledat, ale nenalezne.

Pak řekne: ‚Půjdu a vrátím se

ke svému prvnímu muži,

tehdy mi bylo lépe než nyní.‘

Neuznala, že já

jí dal obilí, víno i olej,

a zahrnul ji stříbrem

i zlatem, z nichž udělali Bála.

Proto vezmu zpět

své obilí v jeho čas,

i své víno v jeho dobu,

odejmu svou vlnu a len,

které přikrývaly její nahotu.

Pak odhalím její ohanbí

před očima jejích milenců,

nikdo ji nevytrhne z mé ruky.

Učiním konec veškeré její radosti,

její slavnosti, novoluní

i její sobotě a všem jejím svátkům.

Zpustoším její vinice i fíkové sady,

o nichž řekla: ‚Jsou mojí mzdou,

kterou mě obdařili moji milenci.‘

Změním je v houštinu,

spase je divoká zvěř.

Potrestám ji za dny bálů,

kdy jim pálila kadidlo,

zdobila se kroužky a náhrdelníky,

kdy chodila za svými milenci

a na mě zapomněla

– praví Hospodin.

Proto ji přemluvím,

zavedu na poušť

a budu mluvit k jejímu srdci.

Ze stejného místa jí vrátím vinice

i údolí Achor, bránu naděje.

Bude poslušná

jak ve dnech své mladosti,

jako když vycházela z egyptské země.

V ten den

– praví Hospodin –

budeš ke mně volat: „Můj muži!“,

už ke mně nezvoláš: „Můj Bále!“

Jména bálů odejmu z jejích úst,

nebude se už pamatovat na jejich jména.

V ten den sjednám pro ně smlouvu

s divokou zvěří, s nebeským ptactvem

i s drobnou zvířenou země.

Luk, meč a válku

vyhladím ze země

a dám jim uléhat v bezpečí.

Navěky se s tebou zasnoubím,

zasnoubím se s tebou spravedlností a právem,

milosrdenstvím a slitováním.

Zasnoubím se s tebou věrností,

a tak poznáš Hospodina.

V ten den vyslyším

– praví Hospodin –

vyslyším nebesa

a ta vyslyší zemi.

Země vyslyší

obilí, víno a olej

a ty vyslyšíš Jizreele.

Zasadím si ho do země

a smiluji se nad dcerou,

která byla nazvána ‚Bez milosrdenství‘;

synu, který byl nazván ‚Nejsi můj lid‘,

řeknu: ‚Jsi můj lid!‘

a on odpoví: ‚Ty jsi můj Bůh!‘“

RESPONSORIUM

Zj 19,7.9; Oz 2,22

Nadešla Beránkova svatba, jeho nevěsta se připravila. * Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.

Zasnoubím se s tebou věrností, a tak poznáš Hospodina. * Blaze.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu 2. vatikánského koncilu o službě a životě kněží

(Presbyterorum ordinis, n. 12)

Povolání kněží k dokonalosti

Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.

Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.

Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.

A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.

A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

RESPONSORIUM

1 Sol 2, 8; Gal 4, 19

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys učinil blahoslaveného Jana vynikajícím hlasatelem tvého slova a šiřitelem víry; na jeho přímluvu nám dopřej, aby nás víra v srdci vedla ke spravedlnosti a její vyznání ústy ke spáse. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky