Narodila se 2. 1. 1873 v Alençonu v severozápadní Francii. Jmenovala se Marie Františka Terezie Martinová. Když jí bylo čtyři a půl roku, zemřela jí matka a otec se přestěhoval s dětmi do Lisieux. Tam začala chodit do školy v penzionátu benediktinek (1881); vstoupila ke karmelitkám (1888), přijala jméno Terezie od Dítěte Ježíše a od Svaté tváře a složila řádové sliby (1890). Vynikala pokorou, evangelní prostotou a důvěrou v Boha. Na svou cestu »duchovního dětství« uváděla také novicky, když jí představená svěřila jejich přípravu (1893). Zasvětila svůj život modlitbě a sebeobětování za spásu duší, za kněze a za misie. Od roku 1895 začala na příkaz představené psát své vzpomínky „Dějiny duše“. Zemřela na tuberkulózu 30.IX.1897 v Lisieux. V roce 1925 byla prohlášena za svatou a roku 1927 za patronku misií.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Do noci vstaňme, všichni spolu bděme,
o svatých žalmech přitom rozjímejme
a Pánu pějme srdci vznícenými
líbezné hymny.
Ať za své písně Vládci laskavému
můžeme jednou k sídlu nebeskému
v průvodu jeho svatých vystoupiti
ve věčné žití.
To, dobrý Bože, neváhej nám dáti,
Otče i Synu i ty, Duchu Svatý,
ať celým světem nikdy neustává
tobě znít chvála. Amen.
Během dne:
Sluch svého božství pozorný a vlídný
k modlitbě naší nakloň, Bože, z nebe.
Prosby svých věrných služebníků přijmi,
prosíme tebe.
Nachyl k nám z trůnu tváře rozjasněné,
vlej olej v lampy dohořívající,
ať vzplanou jasem, a zapuď vše temné
z hlubiny srdcí.
Zbav nás všech hříchů, pln soucitu s námi,
omyj z nás špínu, pouta hříchů sejmi,
viníků ušetř a laskavou dlaní
ležící zvedni.
Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
nad světy všemi. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.
Nerozhořčuj se nad špatnými, *
neřevni na ty, kdo pášou zlo!
Zakrátko zvadnou jako tráva, *
uschnou jak bujná bylina.
Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
pokojně, věrně v své zemi žij,
Jen v Pánu měj své potěšení: *
po čem tvé srdce touží, on dá.
Svou cestu života svěř Pánu, *
důvěřuj, on už učiní své.
Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
a tvému právu jak bílému dni.
Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
nežárli na toho, komu se daří, *
i když je přitom samá lest.
Přemáhej hněv a zanech záští, *
nezlob se, z toho roste jen zlo.
Zlí totiž budou vyhlazeni; *
kdo v Pána doufá, podrží zem.
Jen ještě chvíli, a bezbožník zmizí: *
pohleď, tu stál – a není ho již!
kdežto pokorní obdrží zemi *
a hojný pokoj bude jim přán. △
Ant. Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.
Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.
Bezbožník ukládá spravedlivému *
a zuby skřípe na něho.
Pán však se jeho úkladům směje, *
vidí už nadcházet jeho den.
Hříšníci tasí svoje meče, *
k výstřelu napínají luk,
jen aby skláli ubožáka, *
pobili všechny pokojné.
Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
a jejich luky se přelomí.
Lepší je trocha poctivcova *
než velké jmění bezbožných;
protože hříšným se přerazí paže, *
kdežto poctivé podepře Pán.
Pán dobře zná život bezúhonných, *
dědictví jejich je navěky.
V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
i za dnů hladu se nasytí.
Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
vždyť všichni nepřátelé Páně
jsou jen jako to luční kvítí: *
zaniknou, odvanou jako dým.
Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
dobrý však z lásky rozdává.
Ty, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
ti, které proklel, vyhynou.
Pán posiluje kroky toho, *
čí život se mu zalíbil.
Padne-li, ležet nezůstane, *
vždyť Pán ho drží za ruku.
Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
aby byl dobrý ponechán v bídě *
a jeho děti šly žebrotou.
Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
v dětech svých bude požehnán.
Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
zůstaneš takto navěky živ.
Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
a neopouští svoje věrné;
zatímco nepoctiví zajdou, *
rod hříšných bude vyhlazen.
Jen spravedliví zdědí zemi, *
navěky na ní budou žít. △
Ant. Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.
Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.
Ústa řádného mluví vždy moudře *
a jeho jazyk pravdivě.
V srdci si nese Boží zákon, *
krok jeho nezakolísá.
Za spravedlivým slídí hříšník *
a snaží se ho usmrtit.
Pán ho však nenechá napospas zlému, *
na soudu nedá ho odsoudit.
Doufej v Pána, choď jeho cestou †
a povýší tě k držení země, *
záhubu hříšných uvidíš.
Znával jsem hříšného násilníka, *
jak pyšný cedr se vypínal:
přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
hledal jsem jej a nenašel!
Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
takovým patří budoucnost.
Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
potomstvo hříšných vyhyne.
Sám Pán je spásou spravedlivých, *
v čas nouze jim je ochranou.
Pán jim dá pomoc a vysvobození *
za to, že v něho doufají. △
Ant. Doufej v Pána, choď jeho cestou.
Jen ty mě moudrému vědění nauč.
Neboť tvým příkazům důvěřuji.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Filipanům
1,27 – 2,11
Výzva k následování Krista
Chovejte se tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu, abych mohl vždycky shledat – ať už k vám přijdu a uvidím vás, nebo ať jsem nepřítomen a jen o vás slyším – že pevně držíte pohromadě a jako jedna duše že společně bojujete za rozšíření víry v evangelium a že se v ničem nenecháváte zastrašit od protivníků. To je důkaz záhuby pro ně, ale spása pro vás. Je to důkaz od Boha: vám se přece dostalo té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něho trpět. Podstupujete stejný zápas, jaký jste viděli, že jsem podstupoval já, a který, jak slyšíte, trvá dosud.
Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
Mějte v sobě to smýšlení, jako měl Kristus Ježíš:
ačkoli má božskou přirozenost,
nic nelpěl na tom, že je roven Bohu,
ale sám sebe se zřekl,
vzal na sebe přirozenost služebníka
a stal se jedním z lidí.
Byl jako každý jiný člověk,
ponížil se a byl poslušný až k smrti,
a to k smrti na kříži.
Proto ho také Bůh povýšil
a dal mu Jméno nad každé jiné jméno,
takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno
na nebi, na zemi i v podsvětí
a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat:
Ježíš Kristus je Pán.
RESPONSORIUM
1 Petr 2,24; Žid 2,14; 12,2
Kristus vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. * Aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla.
Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází; místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž. * Aby svou.
DRUHÉ ČTENÍ
Z vlastního životopisu svaté Terezie od Dítěte Ježíše
(Manuscrits autobiographiques, Lisieux 1957, 227-229)
V srdci církve budu láskou
Když byly pro mě mé nesmírné touhy mučednictvím, otevřela jsem listy svatého Pavla, abych konečně nalezla odpověď. Mé oči utkvěly na dvanácté a třinácté kapitole prvního listu Korinťanům. V té první jsem četla, že všichni nemohou být zároveň apoštoly, proroky a učiteli, že se církev skládá z různých údů a oko nemůže být zároveň rukou. Odpověď byla jasná, ale mé touhy neutišila, pokoj mi nepřinesla.
Neztrácela jsem odvahu a četla jsem dál, až mi přinesla úlevu tato věta: Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu. A apoštol vysvětluje, že i nejlepší dary nejsou nic bez lásky a že láska je nejlepší cesta, neboť vede bezpečně k Bohu. Konečně jsem nalezla klid.
Když jsem pozorovala tajemné tělo církve, nepoznávala jsem se v žádném údu, jak je popisuje svatý Pavel, nebo spíše jsem se chtěla vidět v každém z nich. Ale láska mi poskytla stěžejní bod mého povolání. Bylo mi jasné, že je-li církev tajemným tělem, skládajícím se z mnoha údů, nemůže jí chybět část nejdůležitější a nejušlechtilejší. Pochopila jsem, že církev má srdce, a to srdce že plane láskou. Pochopila jsem, že jedině láska uvádí její údy v činnost, a kdyby tato láska uhasla, apoštolové by přestali hlásat evangelium, mučedníci by se zdráhali prolít svou krev. Pochopila jsem, že láska v sobě zahrnuje všechna povolání, že láska je všechno, že obsáhne všechny časy a místa, jedním slovem, že je věčná.
Tu jsem zvolala s velikou, překypující radostí: „Ježíši, má lásko, konečně jsem nalezla své povolání. Mým povoláním je milovat. Ano, nalezla jsem své místo v církvi, a toto místo jsi mi dal ty, můj Bože. V srdci církve, své Matky, budu láskou, a tak budu vším, a můj sen se splní!“
RESPONSORIUM
Srov. Žl 20 (21), 4; Job 31, 18; Ef 3, 19; Žl 30 (31), 20
Bože, miloval jsi mě dřív než já tebe. * Tvoje láska, přesahující všechno poznání, od dětství se mnou rostla.
Jak velká je tvá dobrota, Pane, kterou máš pro ty, kdo se tě bojí. * Tvoje láska.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, ty se k nám skláníš jako Otec, když nespoléháme na sebe, ale všechnu svou naději skládáme v tebe; veď nás, ať s důvěrou kráčíme po cestě, kterou jsi ukázal svaté Terezii, a doveď nás k blaženému patření na svou tvář. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky