21. červenec 2024

16. Neděle v mezidobí
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Čas půlnoci se přiblížil,

hlas proroka nás vybízí,

abychom Bohu, Otci všech,

i Synu pěli chvalozpěv.

Ať s nimi Duchu Svatému.

Vždyť Bohu trojjedinému

podstaty pouze jediné

vždy vzdávat chvály musíme.

V té době úzkost utkvěla

tím, že meč Zhoubce – anděla

se smrtí kosil v její tmě

prvorozence v Egyptě.

Věrným však je to spásná noc,

vždyť tentýž anděl neměl moc

použít svého trestu v ní

tam, kde zřel krve znamení.

Lkal hořce Egypt nad syny

tak hroznou smrtí zašlými.

Jen Izrael byl spokojen,

krví beránka ochráněn.

My jsme ten pravý Izrael,

chraňme se zla i nepřátel.

Chráněni krví Kristovou

sdílíme, Pane, radost tvou.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti

i slávy tvého království,

ať smíme tebe též i my

velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Zdravíme den, slavný den našich dní,

přešťastný den, den Páně vítězný,

hodný toho, že jim jen radost zní,

ze všech prvý.

Boží světlo slepým se zjevuje,

v něm peklo Pán kořisti zbavuje,

přemáhá smrt a s nebem smiřuje

zemské nivy.

Když rozsudkem Vladaře věčného

na lidský rod jho hříchu dolehlo,

ty, Bože, dál člověka slabého

v lásce chráníš.

Všemocný Bůh v hluboké moudrosti

mírnil svůj hněv svou dobrotivostí,

když celý svět do jícnu propasti

řítil se již.

Vykupitel lidského plemene

vítězně jde z propasti pekelné,

na ramenou jehňátko ztracené

k nebi nese.

Boží mír už se snáší na zemi

a Boží řád dosáhl splnění,

slávu Pána velebme písněmi

v jasném plese.

V líbezný zpěv nebeské otčiny

vpadni, církvi, písněmi vděčnými.

Aleluja ať hlasy vroucími

tvůj lid pěje.

Vítězná pouť smrti je za námi,

ať naši hruď naplní plesání.

Buď světu mír, ať se ráj chválami

rozechvěje. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Žalm 23 (24)
Pán vstupuje do své svatyně
Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

Pánu zem patří se vším, co nese, *

jeho je svět i vše, co v něm žije.

Sám jej založil nad oceány, *

upevnil nad tekoucími proudy.

Kdo smí vstoupit na horu Páně, *

stanout na jeho svatém místě?

Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *

neklame, nepřísahá křivě.

Dostane od Pána požehnání, *

u Boha Zachránce nalezne pomoc.

To je rod těch, kdo hledají Pána, *

hledají tvář Boha Jákobova.

Zvyšte se ještě, vy brány, †

zvětšte se, pradávné vjezdy, *

pro příchod slavného krále!

„Kdo je ten král tak slavný?“ †

Pán, jenž je silný a mocný, *

Pán, který mocný je v boji.

Zvyšte se ještě, vy brány, †

zvětšte se, pradávné vjezdy, *

pro příchod slavného krále!

„Kdo je ten král tak slavný?“ †

On, Pán zástupů věčných, *

On, král věčné slávy! 

Ant. Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život, aleluja.

Žalm 65 (66)
Děkovný chvalozpěv
O vzkříšení Páně a obrácení pohanů. (Hésychios)
I

Jásejte Bohu, všechny země, *

zpívejte k slávě jeho jména!

Řekněte Bohu: „Jaký jsi mocný, †

skutky tvé moci tak podivuhodné, *

že se i nepřítel poklonit musí!

Celý svět ať se ti koří a zpívá, *

ať zpívá k poctě tvého jména!“

Pojďte a vizte Boží skutky! *

Úžasné je, co lidem činí.

Proměnil moře v suchou zemi, †

potom i řeku přešli pěšky. *

On je nám zdrojem radování!

On vládne na věky svou mocí, †

národy sleduje svým zrakem, *

zpupní se neodváží vzepřít.

Národy, chvalte našeho Boha *

a všude šiřte jeho chválu!

On naší duši daroval život, *

našim nohám klopýtnout nedal.

Zajisté jsi nás, Bože, i zkoušel, *

v plameni tříbil jako stříbro.

Dopustils, že jsme v soužení vešli, *

na bedra vložils nám těžké břímě.

Nechals lidi nám přes hlavu cválat, †

prošli jsme ohněm, prošli vodou: *

vyvedls nás však do volnosti! 

Ant. Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život, aleluja.

Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí, aleluja.

II

S obětním darem jdu do tvého domu, *

abych ti splnil dané sliby,

tak jak mi v nouzi vyšly ze rtů, *

jak ti je přednesla má ústa.

Tučnou zvěř nesu ti k zápalné žertvě, †

z beranů obětní dým ať stoupá, *

býčky a kozly ti obětuji.

Pojďte a poslyšte, bohabojní, *

povím, co Bůh mi dobrého činí.

Ještě jsem k němu křičel v tísni, *

a již můj jazyk mu chvalozpěv chystal.

Kdybych byl v srdci smýšlel špatně, *

Bůh by mě jistě nevyslyšel.

Avšak Bůh moje modlitby slyšel, *

mému volání popřál sluchu.

Pánu buď za to díky a chvála, †

že moji modlitbu neodmítl, *

a svou lásku mi neodepřel. 

Ant. Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí, aleluja.

Boží slovo je plné života a síly.

Ostřejší než každý dvojsečný meč.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

1,1-14

Děkování uprostřed soužení

Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timotej církevní obci Boží v Korintě a všem křesťanům v celé Achaji. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy. On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli těšit druhé v jakémkoli soužení tou útěchou, jakou Bůh potěšuje nás. Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy. Když my jsme v trápení, vám z toho plyne útěcha a záchrana; když se nám dostává útěchy, plyne z toho útěcha i pro vás. A ta potom způsobuje, že statečně snášíte stejná utrpení jako my. A proto máme, pokud jde o vás, pevnou naději; víme, že jako máte účast v našich souženích, tak budete mít účast i v naší útěše.

Nechceme, bratři, abyste zůstali bez zpráv o soužení, které nás postihlo v Asii. Velmi těžce, nad lidské síly na nás dolehlo, takže jsme už nevěděli, jak to přežít. Dokonce jsme sami nad sebou už vynesli rozsudek smrti. Ale to všechno se stalo proto, abychom nespoléhali sami na sebe, nýbrž na Boha, který křísí mrtvé. On nás už z tolika nebezpečí života zachránil a také zachrání. Ano, v něj skládáme naději, že nás i nadále bude zachraňovat, když vy nám budete pomáhat svými modlitbami, aby tak za nás jich děkovalo mnoho a mnohonásobně kvůli tomu dobrodiní, kterého se nám dostalo.

Vždyť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že jsme se mezi lidmi – a hlavně u vás – chovali prostě a bez falše, jak to dává Bůh: ne se světskou chytrostí, ale tak, jak nám k tomu Bůh poskytoval milost. Neboť nepíšeme vám nic jiného, než co tu čtete a poznáváte. A doufám, že nás ještě poznáte úplně – jak jste nás už poznali zčásti: že se totiž můžete chlubit námi a my zase vámi v den našeho Pána Ježíše.

RESPONSORIUM

Žl 93 (94),18-19; 2 Kor 1,5

Tvá milost, Hospodine, mě podpírá. * Když se mi v nitru rozmnoží starosti, tvá útěcha vzpruží mou duši.

Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy. * Když se.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Magnesijským

(Inscriptio; nn. 1,1-5,2; Funk 1, 191-195)

Nestačí nazývat se křesťanem, ale také jím být

Ignác, jinak Theoforos, církvi v Magnesii na Meandru, požehnané v milosti Boha Otce v Ježíši Kristu, našem spasiteli, v němž ji pozdravuji a v Bohu Otci i v Ježíši Kristu přeji vše dobré.

Když jsem poznal, jak dokonale v Bohu uspořádaná je vaše láska, s radostí jsem se rozhodl ve víře Ježíše Krista k vám promluvit. Vyznamenán nejvznešenějším jménem, v okovech, které nosím, chválím církve a vyprošuji jim sjednocení těla i ducha Ježíše Krista, který je navždycky náš život, sjednocení ve víře a lásce, kterou nic nepřevyšuje, a nejvíc sjednocení s Ježíšem a Otcem. V něm, když odoláme a vyhneme se zpupnosti vládce tohoto světa, dosáhneme Boha.

Dostalo se mi té cti vás všechny vidět v Damovi, Boha hodném vašem biskupovi, ctihodných kněžích Bassovi a Apolónovi a v mém spoluslužebníku jáhnu Zótionovi, z kterého mám radost, protože je poddán biskupovi jako milosti Boží a sboru kněží jako zákonu Ježíše Krista.

A neměli byste využívat toho, že je váš biskup mladý, ale s ohledem na moc Boha Otce mu prokazujte veškerou úctu, jako jsem viděl na vašich svatých kněžích, že nezneužívají jeho zřejmého mládí, ale že se mu podřizují jako moudří v Bohu, ale vlastně ne jemu, nýbrž Otci Ježíše Krista, biskupovi všech. Ke cti toho, který si nás vyvolil, se tedy patří poslouchat bez jakéhokoli pokrytectví; neboť to bys neklamal biskupa, kterého vidíš, ale podváděl toho neviditelného – a to není jednání proti člověku, ale proti Bohu, který zná i věci skryté.

Patří se tedy nejen nazývat se křesťanem, ale také jím být; ne jako někteří, kteří sice biskupa tak nazývají, ale všechno dělají bez něho. Nezdá se mi, že by měli čisté svědomí, protože se nescházejí řádně podle přikázání.

Ale všechno má svůj konec a před námi je obojí – smrt i život – a každý půjde tam, kam patří. Je to jako dvojí peníz, jeden Boží a druhý světa, a na každém je vyražen příslušný znak, na nevěřících znak tohoto světa, na věřících v lásce znak Boha skrze Ježíše Krista, jehož život je v nás jen tehdy, jsme-li ochotni trpět a zemřít jako on.

RESPONSORIUM

1 Tim 4,12.16.15

Buď pro věřící vzorem v řeči i v chování, v lásce, ve víře a v čistotě. * Když si tak budeš počínat, povede to ke spáse jak tebe, tak tvé posluchače.

Vezmi si to k srdci a v tom žij, aby tvé pokroky byly všem zřejmé. * Když si.

HYMNUS Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, buď stále s námi a když nás voláš, abychom ti celým svým životem sloužili, rozmnož v nás víru, naději a lásku, abychom věrně plnili tvá přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky