Narodil se v roce 1542 ve Frontiveros ve Španělsku. Když mu bylo 21 let, vstoupil ke karmelitánům. Jejich tehdy uvolněnější řeholní život ho zklamal, a proto uvažoval o přestupu k přísnějším kartuziánům. V roce 1568 se však setkal se sv. Terezií od Ježíše a ta v něm vzbudila zájem o reformu karmelitského řádu. Spolubratři se tomu postavili na odpor, a dokonce ho na 3 měsíce zavřeli do vězení. Tam napsal své nejkrásnější mystické básně. Jeho nejznámější spisy (Výstup na horu Karmel, Temná noc, Duchovní píseň a Plamen lásky žhavý) jsou komentáře k těmto básním. Příkoří, které musel snášet, mu pomohlo k hlubokému spojení s Bohem a přivedlo ho na vrchol mystického života. Zemřel 14.XII.1591 v klášteře v Ubedě. V roce 1726 byl prohlášen za svatého a v roce 1926 za učitele církve.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Nebeské Slovo, Syn ty jsi
a světlo z Otce prýštící,
jenž zrozen jdeš zachránit svět,
když naplnil se časů věk.
Už teď nám duši rozjasni
a plamen lásky zapal v ní,
ať zpráva plná radosti
z nás všechno podlé vyhostí.
Až brzy jako Soudce náš
hlubiny srdcí zotvíráš,
za skrytý hřích trest vyměříš,
věrné za dobré odměníš.
Kéž věčný trest nás nestihne
za mnohé skutky zločinné,
kéž se pak navždy staneme
občany vlasti blažené.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i s Duchem, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci.
Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
jak až na věky je milosrdný!
Kdo vylíčí mocné skutky Páně, *
kdo vypoví všechnu jeho slávu?
Blaze těm, kdo zachovají právo, *
kdo si vždycky vedou spravedlivě!
Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás, *
přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!
Přej nám šťastný díl svých vyvolených, †
radovat se radostí tvých věrných *
a tvým dědictvím se honosit!
Hřešili jsme jako naši předci, *
žili bezbožně a v nepravosti.
Naši předci za egyptských časů *
nechápali tvoje velké činy,
nemyslili na tvá dobrodiní, *
vzepřeli se Pánu u moře.
Zachránil je přesto pro své jméno, *
aby ukázal svou velkou moc.
Proti moři zahrozil a vyschlo, *
vodou je jak stepí provedl.
Vytrhl je z ruky nenávistných, *
vykoupil je z moci nepřátel!
Spláchly vody jejich protivníky, *
ani jediný z nich nezůstal.
Tehdy jeho slovům uvěřili, *
tehdy zapěli mu chvalozpěv.
Zas však jeho skutků zapomněli, *
nevyčkali, jak on rozhodne,
chtivostí se v poušti dali strhnout, *
pokoušeli Boha v pustině.
Dal jim tedy, co tak vymáhali, *
ale s tím i zhoubnou nákazu.
Řevnili v svých stanech na Mojžíše, *
na Árona, zasvěcence Páně:
Datana pak pohltila země, *
zasypala Abiramův houf,
rozmohl se požár v jejich tlupě, *
sžehl plamenem ty bezbožné.
Ant. Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci.
Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem.
U Horebu odlili si tele, *
modle kovové se klaněli,
a tak svoji slávu zaměnili *
za podobu býložravce z kovu.
Na zachránce Boha zapomněli, *
jaké konal divy v Egyptě,
jaké zázraky tam v zemi Cháma, *
jaký v Rudém moři velediv.
Už se chystal k jejich zahubení, *
kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec,
nebyl se jich vůči němu zastal, *
aby zdržel zhoubný jeho hněv.
Opovrhli vytouženou zemí, *
jeho slovům věřit odmítli,
ustavičně reptali v svých stanech, *
hlasu Páně odpírali sluch.
Vztáhl na ně paži přísahaje, *
že je v poušti zcela rozmetá,
v národech že rozptýlí rod jejich, *
rozpráší je po všech končinách.
Přidali se k Baál Peórovi, *
z žertev mrtvých bohů jídali.
Hanebnostmi popouzeli Pána, *
až je stihla rána morová.
Tu však povstal Pinchas, aby trestal *
a tak mor byl opět odvrácen.
Což mu připočteno za zásluhu *
z rodu do rodu a na věky.
U vod meribských pak rouhali se, *
že i Mojžíš zkusil kvůli nim:
neboť tak mu rozdráždili mysl, *
že byl stržen k slovům nemoudrým.
Ant. Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem.
Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských.
Dál pak nevyhladili ty kmeny, *
jak jim bylo Pánem řečeno,
nýbrž s pohany se pomísili, *
chytili se jejich špatností.
Uctívali s nimi jejich modly, *
které pro ně byly nástrahou,
takže svoje syny a své dcery *
přinášeli v oběť démonům.
Nevinnou krev marně prolévali, *
krev svých dětí, synů jako dcer,
na oltáři kananejských model, *
hříchem krve znesvětili kraj.
Tak se svými skutky poskvrnili, *
takto byli Bohu nevěrni!
Zahořel Pán hněvem na svůj národ, *
pojal odpor k svému dědictví.
V ruce pohanů je proto vydal; *
vládli jim, kdo chovali k nim zášť.
Utiskovali je nepřátelé, *
jejich moci byli poddáni.
Přemnohokrát Pán je vysvobodil, †
oni však mu vzdorovali stále; *
do svých vin se propadali dál.
On vždy znova shlédl k jejich bídě, *
kdykoli je slyšel naříkat,
kvůli nim byl pamětliv své smlouvy, *
z lásky nesmírné se slitoval,
takže vzbudil soucit k nim i ve všech, *
u kterých se octli v zajetí.
Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože, *
shromáždi nás z krajin pohanských,
ať tvé svaté jméno velebíme, *
slávou tvou se smíme honosit!
Veleben buď Pán, Bůh Izraele, †
od počátku věků na věky! *
Všechen lid ať nyní volá: Staň se! △
Ant. Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských.
Slova svá zjevil Jákobovi.
Zákony, příkazy Izraeli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
29,1-8
Boží soud nad Jeruzalémem
Běda, Arieli, Arieli, ty město,
které David kdysi obléhal!
K jednomu roku přidejte druhý,
ať se vystřídají svátky;
pak oblehnu Ariela,
bude nářek, naříkání,
bude mi jak Ariel oltářní ohniště!
Kolem dokola tě oblehnu,
postavím kolem tebe násep
a proti tobě zřídím valy.
V ponížení budeš ze země mluvit,
z prachu bude tlumeně znít tvá řeč,
jako duch budeš ze země volat
a tvá řeč bude šeptat z prachu.
Jako drobného prachu bude množství těch, kteří se v tobě pyšní;
jak létajících plev
bude množství tvých tyranů.
Znenadání, náhle
Hospodin zástupů tě navštíví
hromem, zemětřesením,
mocným burácením, smrští, bouří
a plamenem sžírajícího ohně.
Jako sen nočního přeludu
bude množství všech národů,
kteří se řadí do boje proti Arieli,
a všech, kdo válčí proti němu,
proti jeho pevnostem a těm, kdo ho tísní.
Jako když se lačnému zdá, že jí,
ale když procitne, cítí hlad,
jako když se zdá žíznivému, že pije,
ale když procitne, je vyprahlý
a touží po nápoji,
tak bude množství všech národů,
kteří se řadí do boje proti siónské hoře.
RESPONSORIUM
Srov. Iz 54,4; 29,5.6.7
Jeruzaléme, neboj se, nebudeš zklamán. * Hospodin zástupů tě navštíví.
Jako drobného prachu bude množství všech národů, kteří se řadí do boje proti tobě. * Hospodin.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Duchovní píseň“ od svatého Jana od Kříže
(Red. B, str. 36-37; Edit. E. Pacho, S. Juan de la Cruz, Obras completas, Burgos, 1982, pp. 1124-1135)
Poznání tajemství skrytého v Ježíši Kristu
Přestože svatí učitelé odhalili mnoho tajemství a podivuhodných činů Božích a zbožné duše je poznaly – nakolik to ovšem naše pozemskost dovoluje – přece jen jich zůstává mnohem větší část, kterou je ještě třeba vynést na světlo a dokonce teprve pochopit.
A tak je třeba sestoupit do hlubin Kristových a jako v bohatém dole tam kopat, neboť jsou tam uloženy hojné a drahocenné poklady. A můžeš dolovat sebehlouběji, nikdy nedojdeš konce a nevyčerpáš všechno, naopak na všech stranách, v každé štole nalezneš nové žíly s novým bohatstvím.
Proto také říká o Kristu apoštol Pavel: V něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. Žádný člověk ovšem nemůže k těmto pokladům proniknout a není s to se jich dobrat, dokud se nepropracuje a nepronikne přes spoustu námahy a vnitřního i vnějšího utrpení, dokud napřed nedostane darem od Boha plnost chápání i cítění a dokud neprojde dlouhým duchovním výcvikem.
To všechno jsou ovšem jen předstupně a předpoklady vstupu do vznešené svatyně poznání Kristových tajemství. A toto poznání představuje absolutně nejvyšší moudrost, jíž lze v tomto životě dosáhnout.
Kéž by si lidé konečně uvědomili, že je zhola nemožné dojít k plnosti Božího bohatství a Boží moudrosti, aniž projdou plností utrpení a mnohonásobnými strastmi, které člověka naučí vzdát se útěchy a jakékoli touhy. A tak duše, která opravdu dychtí po Boží moudrosti, upřímně si nejprve žádá vejít do plnosti kříže.
Právě proto napomínal svatý Pavel křesťany z Efesu, aby v soužení neochabovali, aby byli stateční a aby, zakořeněni a upevněni v lásce, byli schopni pochopit se všemi svatými celou tu šířku a délku, výšku i hloubku, poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání, a tak se dávat prostupovat veškerou plností Boží.
Jedinou branou, jíž můžeme do tohoto bohatství Boží moudrosti vejít, je kříž. A je to brána úzká. A tak ačkoli velmi mnoho lidí prahne po slastech, ke kterým je možné se touto branou dostat, jen málokdo touží skutečně do ní vstoupit.
RESPONSORIUM
1 Kor 2, 9-10
Oko nevidělo, ucho neslyšelo, člověk nikdy ani nepomyslil na to, * co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.
Nám to bylo zjeveno skrze jeho Ducha. * Co všechno.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dal svatému Janu od Kříže velkou lásku k ukřižovanému Kristu a schopnost zcela přilnout k tobě; dej, ať ho v tom následujeme a spolu s ním dosáhneme patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky