13. leden 2024

Sobota, mezidobí, 1. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty, Bože, vlídný nadmíru,

původce díla vesmíru,

ač trojí v božství vznešeném,

jsi dárce bytí jeden jen.

Slyš vlídně tento chvalozpěv,

v němž ozývá se tklivý vzdech:

Kéž smíme jednou bez výhrad

čistým srdcem tě nazírat.

Ať oheň lásky očistné

do našich beder pronikne,

ať zbraně neodkládáme

a na tvůj příchod čekáme.

Za to, že ticho noční tmy

rušíme zpěvy zvučnými,

uděl nám hojné dary své

v nebeské vlasti zářivé.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné slávy původ jsi,

Ducha sedmeré milosti

uděl nám v tebe věřícím

a skloň se vlídně k prosícím.

Nemoci těla zažeň v dál,

od mysli pohoršení vzdal,

vše podlé i s kořeny spal

a utiš srdcí těžký žal.

Rozjasni mysl světlem svým,

podporuj každý čestný čin,

slyš modlitby tě prosících,

dej věčný život v nebesích.

Teď po úsecích sedmi dní,

plyne čas žití veškeren,

a v osmý den, ten poslední,

nastane pro nás soudný den.

Náš Spasiteli, v onen čas,

ve hněvu neodsuzuj nás,

nás po levici nezařaď

dej po pravici tobě stát.

A až se k prosbám věrných svých

ty, Pane, skloníš milostiv,

kéž věčně z nitra vděčného

chválíme Trojjediného. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Žalm 130 (131)
Důvěřuj v Boha jako dítě
Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)

Pane, nejsem pyšné mysli, *

nepohlížím do vysoka,

nebažím po velkých věcech, *

které nad mou sílu jsou.

Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *

Jako dítě v klíně matky,

jako dítě zkonejšené *

ztichla ve mně duše má.

Izraeli, doufej v Pána *

nyní, vždy a na věky! 

Ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Žalm 131 (132)
Boží přislíbení Davidovu domu
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)
I

Na Davida se, Pane, rozpomeň, *

na všechnu jeho námahu a péči,

na to, jak slavně Pánu přísahal, *

mocnému Jákobovu pevně slíbil:

„Nevkročím ve stan svého příbytku, *

na lože neulehnu k odpočinku,

ani své oči usnout nenechám, *

ani svým víčkům spánek nepopřeji,

než Pánu najdu místo příhodné, *

příbytek pro mocného Jákobova!

V Efratě slyšeli jsme o arše, *

na polích jaárských pak jsme ji našli.

Vejděme nyní v jeho příbytek, *

skloňme se k zemi před podnoží jeho!

Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *

ty i tvá vznešená a slavná archa!

Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *

radostně ať ti jásají tví věrní!

Pro svého služebníka Davida *

pomazaného svého neodmítej! 

Ant. Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

II

Přísahal pevně Davidovi Pán, *

od svého slibu nikdy neustoupí:

„Na trůně tvém dám slavně zasednout *

dědici, který z tvého těla vzejde.

A jestli budou tvoji synové *

mé smlouvy dbát a řádů, jímž je učím,

dám pak i jejich synům zasednout *

pro věčné časy na trůně tvé vlády.“

Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *

jej přál si navždy za sídlo své vlády:

„Toto je na věky můj příbytek, *

zde budu sídlit v místě vytouženém.

Pokrmu jeho štědře požehnám *

a chlebem budu sytit jeho chudé.

Odění spásy jeho kněžím dám, *

jásat a plesat budou jeho věrní.

Tady moc Davidovu rozhojním, *

pomazanému svému světlo zjednám.

Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *

on sám se bude skvít mým diadémem.“ 

Ant. Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.

Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Sirachovcovy

44,1b-2.16 – 45,6 (řec. 44,1-2.16 – 45,5)

Chvalozpěv na význačné muže: od Henocha do Mojžíše

Nyní chvalme slavné muže,

naše otce, podle dob, kdy žili.

Pán jim uštědřil mnoho slávy,

ukázal na nich svou velebnost od pradávna.

Henoch se líbil Pánu a byl přenesen do nebe,

příklad kajícnosti pro své vrstevníky.

Noe byl uznán za zcela spravedlivého

jako výkupná cena v čas hněvu.

Kvůli němu zbytek zůstal na zemi,

kvůli smlouvě s ním skončila potopa.

Věčné smlouvy byly s ním uzavřeny,

že už nebude zničeno nic z toho, co žije.

Abrahám, slavný praotec mnoha národů,

nikdo mu není rovný slávou.

Zachovával Zákon Nejvyššího

a sjednal s ním smlouvu.

Na svém těle smlouvu ustanovil

a ve zkoušce osvědčil svou věrnost.

Proto se mu Bůh zavázal přísahou,

že v jeho potomstvu požehná národy,

že je rozmnoží jako písek na zemi,

že jeho potomstvo vyvýší jak hvězdy,

že jim dá majetek

od moře k moři,

od Řeky až na konec země.

A právě tak to smluvil s Izákem

kvůli Abrahámovi, jeho otci.

Požehnání všech předků

dal snést na Jakubovu hlavu.

Přiřkl mu hodnost prvorozence

a určil mu dědictví.

Vymezil je kmenům,

rozdělil je dvanácti pokolením.

Z Jakuba dal vzejít Mojžíšovi, zbožnému muži,

který našel přízeň v očích všech lidí

a byl drahý Bohu i lidem –

požehnaná buď památka na něj!

Poctil ho slávou, kterou mají svatí,

a udělal ho mocným na postrach nepřátelům.

Na jeho slova způsobil divy,

před králem ho podporoval,

pro svůj lid mu dal přikázání

a ukázal mu svou slávu.

Posvětil ho pro jeho věrnost a oddanost

a vyvolil ho ze všech lidí.

Dal mu slyšet svůj hlas

a uvedl ho do oblaku.

Tváří v tvář mu dal přikázání,

moudrý zákon života,

aby naučil Jakuba smlouvě,

Izraele svým ustanovením.

RESPONSORIUM

Dt 6,3; 7,9; 6,5

Slyš, Izraeli, svědomitě zachovávej, co ti přikázal Hospodin. * Pochop tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je pravý Bůh, věrný Bůh, který zachovává smlouvu a lásku k těm, kdo ho milují.

Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou. * Pochop.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Cap. 31-33: Funk 1,99-103)

Od počátku Bůh všechny ospravedlnil vírou

Přidržme se tedy jeho požehnání a pohleďme, po kterých cestách požehnání přichází. V duchu si připomeňme, co se stalo od počátku. Proč byl požehnán otec Abrahám? Zdali ne proto, že plný víry jednal spravedlivě a pravdivě? Izák se dal s důvěrou ochotně vést jako oběť, přestože viděl, co nastává. Jakub kvůli bratrovi pokorně opustil svou zemi, odešel k Lábanovi, sloužil mu a byla mu dána vláda nad dvanácti pokoleními Izraele.

Každý, kdo nezaujatě prozkoumá všechny jednotlivosti, pozná velikost Božích darů. Neboť od Jakuba pocházejí všichni kněží i levité, kteří slouží při jeho oltáři; z něho je Pán Ježíš podle těla; od něho jsou králové, vládci a knížata z rodu Judova; ani ostatní jeho pokolení nejsou méně slavná, protože Pán slíbil: tvé potomstvo rozmnožím jako hvězdy na nebi. Všichni se tedy stali slavnými a velkými ne kvůli sobě samým, ani pro své skutky ani pro spravedlivé činy, které vykonali, nýbrž z jeho vůle. Ani my tedy, jeho vůlí v Ježíši Kristu povolaní, se neospravedlňujeme sami sebou, ani svou moudrostí nebo rozumností, ani zbožností nebo skutky, které jsme vykonali s čistým srdcem, nýbrž vírou, kterou od věků všechny ospravedlnil všemohoucí Bůh: jemu buď sláva na věky. Amen.

Co tedy učiníme, bratři? Zanecháme snad dobrých skutků a upustíme od lásky? Nedopusť Hospodin, aby se nám to stalo, nýbrž pospěšme, abychom neúnavně a horlivě konali dobro. Neboť sám Tvůrce a Vládce veškerenstva se těší z toho, co učinil. Svou svrchovanou mocí upevnil nebesa a svou nepochopitelnou moudrostí je uspořádal; i zemi oddělil od vody, která ji obklopuje, založil ji na bezpečných základech své vůle, a zvířatům, která se na ní pohybují, nařídil, jak mají žít. Moře a tvory, které v něm stvořil, podřídil pod svou moc.

A jako bytost nade vše vynikající a rozumem ostatní převyšující stvořil svýma svatýma a bezúhonnýma rukama člověka jako otisk své vlastní podoby. Neboť Bůh praví toto: Učiňme člověka jako náš obraz, podle naší podoby. A stvořil Bůh člověka, jako muže a ženu je stvořil. Když to vše dokončil, požehnal jim a řekl: Množte se a naplňte zemi! Pohleďme, že všichni spravedliví byli ozdobeni dobrými skutky; i sám Pán se ozdobil dobrými skutky a zaradoval se. S tímto vzorem před očima tedy bez váhání plňme jeho vůli a ze vší své síly konejme dílo spravedlnosti.

RESPONSORIUM

Srov. Dan 9,4; Řím 8,28

Pán Bůh je Bůh silný a věrný, zachovává smlouvu a milosrdenství těm, kdo ho milují, * těm, kdo zachovávají jeho přikázání.

Těm, kdo milují Boha, všecko napomáhá k dobrému. * Těm, kdo.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, náš nebeský Otče, vyslyš naše prosby a provázej nás svou ochranou. Dej nám poznat, co máme dělat, a posiluj nás, abychom to skutečně konali. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky