4. červenec 2024

Sv. Alžběty Portugalské
nezávazná památka

Pocházela z aragonského královského rodu, narodila se v roce 1271 a na křtu dostala jméno své pratety sv. Alžběty Uherské. Ve 12 letech byla provdána za portugalského krále Dionýsia a měla dvě děti. Několikrát zprostředkovala smíření, a tak zabránila válce. Podporovala kláštery a dobročinné ústavy. Po smrti svého manžela (1325) vstoupila do třetího řádu sv. Františka. Zemřela 4. července 1336 v Estremozu a v roce 1625 byla prohlášena za svatou.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když zakryla noc pláštěm tmy

barvy všech věcí na zemi,

slyš prosby, naše vyznání,

ty Soudce srdcí nestranný.

Odpusť nám všechny proviny,

smyj z naší duše poskvrny,

dej, Kriste, nám, ať milost tvá

zažene od nás smečky zla.

Hle, duch je hříchem podlomen

a zhoubná vina hlodá v něm.

Však chcem se temných činů vzdát

a tebe, Spáso, vyhledat.

A proto rozptyl mlžný dým

nám z duše světlem blaživým,

ať blahý cit ji naplní,

že smí dlít na tvém výsluní.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Prosíme, Kriste, vlídně hleď

na sluhy tebe prosící,

ať víru naši neničí

zlo, kterým naplněn je svět.

Vypuďme špatnost z duše své,

závistí svést se nedejme,

urážky neoplácejme

a dobrým přemáhejme zlé.

Dej, by nám z nitra zmizela

lest, hněv a pýcha života

a s ní i naše lakota,

odvěký pramen všeho zla.

Ať cesty míru urovná

vždy nelíčená upřímnost,

ať skví se všude počestnost

a naděje vždy nezlomná.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Žalm 17 (18), 31-51
Poděkování za záchranu
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8, 31)
IV

Bůh, Boží cesta je dokonalá, †

výroky Páně tříbeny v ohni, *

on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.

Vždyť kdo je Bůh nežli jedině Pán, *

kdo nežli sám náš Bůh je skálou?

Bůh, který silou mě opásal, *

cestu mou ochránil od úhony.

Jelení hbitost mým krokům dal, *

on mi dal kráčet po výšinách.

Ruce mé učil bojovat, *

paže mé napínat kovové luky. 

Ant. Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

V

Svou pomoc dals mi za můj štít, †

pravice tvá mě podepírá, *

silným mě činí, že ty jsi se mnou.

Volnou cestu mým krokům jsi dal, *

abych si kotník nepodvrtl.

nepřátele jsem dohonil, *

necouvl, až jsem je pobil.

Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *

zůstali ležet u mých nohou.

Tys k boji silou mě opásal, *

podlehnout dals mým protivníkům,

zahnals mé odpůrce na útěk, *

dopřáls mi za jejich záští je zničit.

Nadarmo křičeli o pomoc, *

volali k Pánu, a nevyslyšel je.

Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *

rozšlápl jako na cestě bláto.

Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *

tys mi dal vládu nad národy.

Podrobil se mi i neznámý lid, *

poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.

Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *

s chvěním své hradby opouštějí. 

Ant. Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

VI

Pán žije! Chvála buď Skále mé! *

Veleben budiž Bůh, má spása!

Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě *

který mi národy podrobuje!

Před odpůrci mě zachránil, †

vyzdvihl nad všechny nepřátele, *

vytrhl z rukou násilníka.

Zato tě v národech oslavím, *

písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.

Pán svému králi byl milostiv, †

vyvýšil svého pomazaného, *

Davida i jeho potomstvo navždy. 

Ant. Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

Otevř mé oči, Pane, ať sledují bděle.

Podivuhodné zákony tvoje.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

6,1-23

Archa úmluvy přenesena do Jeruzaléma

David se znovu se všemi vybranými muži z Izraele, se třiceti tisíci, a s veškerým lidem, který byl s ním, vydal na cestu z Baalímu Judova, aby odtud přivezli Boží archu, při níž se vzývá Jméno, jméno Hospodina zástupů, trůnícího nad ní na cherubech. Vezli Boží archu na novém povozu. Vyzvedli ji z Abinadabova domu na pahorku. Oza a Ahio, Abinadabovi synové, povoz doprovázeli. Oza šel při Boží arše, Ahio před archou. David a všechen izraelský dům tančili ze všech sil před Hospodinem za doprovodu zpěvů, citer, harf, bubínků, chřestítek a cymbálů.

Když přišli k Nachonovu humnu, napřáhl Oza ruku k Boží arše a zachytil ji, protože spřežení vybočilo z cesty. Hospodin vzplanul proti Ozovi hněvem. Bůh ho tam pro neúctu zabil a on tam při Boží arše zemřel. Davida se hluboce dotklo, že se Hospodin obořil na Ozu, a proto nazval to místo Perez-Oza (to je Ozovo zbořenisko); jmenuje se tak dodnes. V onen den pojala Davida bázeň před Hospodinem. Řekl: „Jak by mohla Hospodinova archa vejít ke mně?“ Proto David nechtěl přenést Hospodinovu archu k sobě do Města Davidova. David ji dal tedy dopravit do domu Obed-edoma Gatského. V domě Obed-edoma Gatského zůstala Hospodinova archa tři měsíce. Hospodin Obed-edomovi i celému jeho domu žehnal.

Potom králi Davidovi oznámili, že Hospodin pro Boží archu žehná Obed-edomovu domu i všemu, co mu patří. David dal Boží archu odnést za jásotu z domu Obed-edoma vzhůru do Davidova města. Když ušli nosiči archy šest kroků, obětoval býka a tučné tele. A David, opásán lněným efodem, tančil ze všech sil před Hospodinem. Takto David a celý dům nesli Hospodinovu archu za jásotu a za zvuku trub. Když Hospodinova archa vstupovala do Města Davidova, Michol, dcera Saulova, se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem, a v srdci jím pohrdla.

Přinesli tedy Hospodinovu archu a položili ji na její místo doprostřed stánku, který pro ni David zřídil. Potom David přinesl před Hospodinem celopaly a pokojné oběti. Když David skončil s obětováním celopalů a pokojných obětí, požehnal lid ve jménu Hospodina zástupů. Pak podělil všechen lid, celé množství Izraele, muže i ženy, každému dal chlebovou placku, koláč z datlí a koláč z hrozinek. Potom všechen lid odešel do svého domova.

David se vrátil, aby požehnal svému domu. Tu Michol, dcera Saulova, vyšla Davidovi vstříc se slovy; „Jak se dnes proslavil izraelský král! Před očima otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen.“ David Michol odvětil: „Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého jeho domu a ustanovil mě vládcem Hospodinova lidu, Izraele, před Hospodinem jsem tak dováděl. I když budu ještě víc zlehčován než teď a budu docela maličký i ve vlastních očích, budu vážen právě u těch otrokyň, o nichž jsi mluvila.“ A Michol, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti.

RESPONSORIUM

Žl 131 (132), 8.9; 23 (24),7

Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, ty i tvá vznešená a slavná archa! * Právo a řád buď rouchem kněží tvých, radostně ať ti jásají tví věrní!

Zvyšte se ještě, vy brány, zvětšte se, pradávné vjezdy, pro příchod slavného krále! * Právo.

DRUHÉ ČTENÍ

Z promluvy připisované svatému Petru Chryzologovi, biskupovi

(De pace: PL 52, 347-348)

Blahoslavení tvůrci pokoje

Blahoslavení tvůrci pokoje, říká evangelista, milovaní, neboť oni budou nazváni Božími syny. Křesťanské ctnosti se ovšem rozvíjejí v tom, kdo s ostatními setrvává v křesťanském pokoji; a nemůže být nazýván Božím synem, koho nelze nazvat tvůrcem pokoje.

Pokoj je to, moji milí, co člověka osvobozuje z otroctví, činí ho svobodným, mění v Božích očích jeho postavení, ze služebníka dělá syna, z otroka činí svobodného. Pokoj mezi bratřími je to, co chce Bůh a z čeho má radost Kristus; je naplněním svatosti, normou spravedlnosti, učitelem vzdělanosti, strážcem mravů a vůbec chvályhodným způsobem chování. Pokoj je naším přímluvcem, když prosíme; je snadnou a účinnou cestou k dosažení toho, zač se modlíme, a k naplnění všech našich tužeb. Pokoj je matkou lásky, poutem svornosti a zřetelným znamením čisté mysli, která od Boha dosáhne toho, co si přeje; ať žádá, oč chce, obdrží všechno, oč prosí. Zachovávat pokoj je příkaz Krále. Vždyť sám Kristus Pán říká: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. To znamená: Zanechávám vás v pokoji, v pokoji vás chci znovu nalézt. Když odcházel, chtěl dát, co si přál u všech najít, až se vrátí.

Je božským příkazem uchovat, co dal: Je to totéž, jako by řekl: chci najít, co jsem zanechal. Zakořenit a pěstovat pokoj je dílo Boží; úplně jej vykořenit, je dílo nepřítele. Neboť jako bratrská láska pochází od Boha, tak nenávist je od ďábla. Proto je každá nenávist zavrženíhodná, neboť je psáno: Kdo nenávidí svého bratra, je vrah.

Hleďte tedy, milovaní bratři, proč je třeba milovat pokoj a vážit si svornosti: to obojí rodí a živí lásku. Vězte, že podle Apoštola láska je z Boha; je tedy bez Boha, komu chybí láska.

Zachovávejme, bratři, přikázání, neboť prospívají životu. Bratrství ať je hluboce zakořeněné v pokoji a vzájemná náklonnost ať ho upevňuje léčivým poutem lásky, která přikrývá množství hříchů. Je třeba úplně se oddat lásce, neboť ona působí tolik dobra a tak velkou odměnu. Je třeba chránit pokoj víc než všechny ctnosti, protože v pokoji je vždycky Bůh.

Milujte pokoj a všechno se uklidní: a Boží církev upevněná jednotou pokoje dosáhne dokonalé soudržnosti ve spojení s Kristem.

RESPONSORIUM

Srov. Iz 58, 7-8

Lámej svůj chléb hladovému a popřej pohostinství bloudícím ubožákům. * Tehdy vyrazí tvé světlo jako zora a před tebou půjde tvá spravedlnost.

Když vidíš nahého, oblékni ho, a neodmítej pomoc svému bližnímu. * Tehdy.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty jsi původce pokoje a miluješ projevy dobročinné lásky, tys ozdobil svatou Alžbětu podivuhodnou schopností usmiřovat znesvářené; na její přímluvu dej i nám, ať všude šíříme tvůj pokoj, abychom vytvářeli rodinu Božích dětí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky