Narodila se ve Vercelli [Verčeli] v roce 1238 ve velmi bohaté rodině. Matka jí brzy zemřela a otec se o všechny děti vzorně postaral. Všechny její sestry se výhodně provdaly, zatímco Emílie už od dětství toužila po zasvěceném životě. Po velkých bojích si na svém otci vymohla dovolení vstoupit do kláštera. V roce 1255 její otec vybudoval ve Vercelli klášter dominikánských terciářek a Emílie tam vstoupila. V roce 1273 se stala představenou kláštera a vedla své společenství k velké dokonalosti křesťanského života. Pro svůj duchovní život si stanovila základní body: dělat všechno jenom pro Boha, využít pro něho každou vteřinu, uvědomovat si, jakými dary Bůh člověka zahrnuje, a být mu za to vděčná. Měla velkou úctu k eucharistii, k utrpení Ježíše Krista a k Panně Marii. Byla obdařena různými mystickými zážitky. Zemřela 3. května 1314. Beatifikoval ji 19. července 1768 Klement XVI.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
Vždyť celý svět byl omyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.
On vrátil slepým světla svit
a hříšným naděj znovu vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?
Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčné slávy dosíci.
V tom nesmírné tkví tajemství:
By sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.
Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčné všechno tvorstvo ctí. Amen.
Ve všední dny po velikonočním oktávu je možné použít následující hymnus:
Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.
Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.
Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.
V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.
Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctění,
vždyť všechno dobré plyne z ní.
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal. Aleluja.
Slavte Pána, ctěte jeho jméno, *
zjevte jeho díla národům.
Zpívejte mu, na strunách mu hrejte, *
všechny jeho divy hlásejte!
Honoste se jeho svatým jménem! *
Ať se radují, kdo Pána ctí!
Dbejte o Pána a jeho sílu, *
stále hledejte jen jeho tvář!
Vzpomeňte si na divy, jež konal, *
znamení a soudy z jeho úst,
rode jeho sluhy Abraháma, *
děti vyvolence Jákoba!
Jenom on, jen Pán je naším Bohem, *
jeho soudy přes veškerou zem.
On je provždy pamětliv své smlouvy, *
pro sta pokolení dal svůj slib,
smlouvy uzavřené s Abrahámem, *
přísahy, co Izákovi dal.
Zákonem ji určil pro Jákoba, *
věčnou smlouvou pro Izraele.
Řekl: „Dám ti kananejskou zemi *
za určený úděl dědičný.“
Že jich počtem bylo dosud málo, *
maloučko, a hosty byli tam,
od národa k národu se táhli, *
z jedné říše mezi jiný lid,
nedovolil nikomu je tisknout, *
mnohé krále ztrestal kvůli nim:
„Nedotknete se mých pomazaných, *
neublížíte mým prorokům!“ △
Ant. Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal. Aleluja.
Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z ruky hříšníků. Aleluja.
Když na zem svolal hladomor, *
odňal jí všechen živý chléb,
jednoho poslal před nimi: *
Josef byl prodán v otroctví.
Nohy mu pouty svázali, *
sevřeli hrdlo do želez,
až jeho slovo splněno *
a výrok Páně potvrzen.
Tu králi vnukl pustit jej: *
pán národů mu volnost dal.
K řízení svěřil mu svůj dům *
a do správy svůj majetek.
Dle svého měl vést knížata *
a rádce učit moudrosti. △
Ant. Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z ruky hříšníků. Aleluja.
Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti. Aleluja.
I přišel do Egypta Izrael, *
byl Jákob hostem v zemi Chámově.
A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid, *
až ten byl silnější než domácí.
V těch vzbudil proti svému lidu zášť, *
zákeřnost proti služebníkům svým.
Pak poslal svého sluhu Mojžíše *
a Árona, jejž sám si vyvolil.
Činili jeho divy v Egyptě, *
znamení mocná v zemi Chámově!
Sám seslal temnoty, a byla tma, *
oni však jeho slov dbát nechtěli.
Proměnil tedy jejich vody v krev *
a ryby v nich jim nechal pohynout.
Celá zem hemžila se žábami, *
až do královských komnat nalezly.
Přikázal – přiletěly roje much, *
přeplněn komáry byl každý kout.
Namísto deště seslal příval krup, *
po celé zemi blesky planuly.
Vinice, fíkovníky potloukl, *
zporážel stromy v jejich krajinách.
Přikázal – vpadly mraky kobylek *
a nespočetné spousty sarančí.
Zničily v zemi všechno zelené, *
zničily vše, co pole zrodila.
Zahubil jim vše prvorozené, *
prvotiny všech jejich plodných sil.
Se zlatem, stříbrem svůj lid vyvedl, *
a v jejich kmenech nikdo nestonal.
Egypt byl jejich odchodu jen rád, *
neboť mu byli leda pro postrach.
I zaclonil je hustým oblakem *
a plamenem jim svítil za noci.
Žebrali na něm – dal jim křepelky, *
nebeským chlebem sytil lačnící.
Rozrazil skálu – voda vytryskla *
a proudem rozlila se do pouště.
Neboť měl v paměti svůj svatý slib, *
jak ho dal kdysi Abrahámovi.
Vyvedl národ, jenž se radoval, *
své vyvolené, kteří jásali.
A daroval jim kraje pohanů, *
majetku národů se zmocnili,
aby pak žili v jeho zákoně, *
zachovávali jeho příkazy. △
Ant. Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti. Aleluja.
Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
22,10-21
Veliká naděje
Anděl mi řekl: „Nezapečeťuj prorocká slova této knihy, protože čas je blízko, kdy se splní. Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je poskvrněný, ať se poskvrňuje dál, kdo je spravedlivý, ať žije spravedlivě dál a svatý ať se posvěcuje dál!
Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a branami vstoupí do města. Venku zůstanou psi, čarodějníci, smilníci, vrazi, modláři a každý, kdo má zálibu v páchání lži.
Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek z Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda.“
Duch i nevěsta volají: „Přijď!“ Kdo to slyší, ať také zvolá: „Přijď!“ A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
Já dosvědčuji každému, kdo slyší prorocká slova této knihy: Kdo by k nim něco přidal, tomu přidá Bůh těch ran, o kterých se píše v této knize. A kdo by ze slov této prorocké knihy něco ubral, tomu ubere Bůh podíl na stromě života a na svatém městě, o kterých se píše v této knize.
Ten, kdo to dosvědčuje, říká: „Ano, přijdu brzy!“ Amen, přijď, Pane Ježíši!
Milost Pána Ježíše buď se všemi!
RESPONSORIUM
Zj 22,16b.17ab.20; Iz 55,1a.3
Já jsem výhonek z Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda. Duch i nevěsta volají: Přijď! * A kdo to slyší, ať řekne: Přijď! Amen. Pane Ježíši, přijď, aleluja.
Vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; nakloňte ucho své a pojďte ke mně! * A kdo.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladů svatého Augustina, biskupa, na žalmy
(Ps 148,1-2: CCL 40,2165-2166)
Velikonoční aleluja
Svůj pozemský život máme žít k chvále Boží, neboť v ní bude spočívat věčná radost našeho života budoucího. A ten, kdo se v tom již nyní necvičí, nemůže být na budoucí život připraven. Již nyní proto Boha chválíme; ale také ho prosíme. V té chvále je naše radost, v modlitbě úpěnlivost. Bylo nám totiž slíbeno něco, co dosud nemáme, a protože ten, jenž nám to přislíbil, je pravdomluvný, radujeme se v naději. Jelikož však to, co nám přislíbil, dosud nemáme, úpíme v touze. Prospěje nám v této touze vytrvat, dokud se nenaplní, co bylo slíbeno, neboť nářek jednou pomine a zbude samá chvála.
A právě pro tyto dvě doby, jednu přítomnou, plnou pokušení a strázní tohoto života, a druhou budoucí, plnou bezpečí a věčné radosti, nám bylo dáno slavit také dvojí čas, předvelikonoční a povelikonoční. Předvelikonoční doba je znamením soužení, v němž žijeme. Kdežto to, co prožíváme nyní po Velikonocích, je znamením blaženosti, která teprve přijde. Před Velikonocemi tedy slavíme totéž, čím právě žijeme, zatímco po Velikonocích je naše slavnost předznamenáním toho, co zatím nemáme. Proto také předvelikonoční dobu trávíme v postech a na modlitbách, ale po Velikonocích si v postech dopřáváme úlevu a oddáváme se chválám. V tom spočívá ono aleluja, které zpíváme.
V Ježíši Kristu, naší hlavě, máme také obraz obojího, oboje se nám ukazuje: neboť utrpení Páně předznamenává náš nynější strastiplný život, v němž musíme pracovat, trpět a posléze zemřít, a zmrtvýchvstání a oslavení Páně poukazuje naopak na život, jehož se nám má dostat v budoucnu.
Teď vás tudíž, bratři, vybízím k chvále Boží; to vlastně děláme všichni, když si navzájem říkáme aleluja. Chvalte Pána, říkáš druhému a on tobě. A když se tak všichni navzájem povzbuzují, už vlastně dělají to, k čemu se povzbuzují. Chvalte však Pána tělem i duší, to znamená, ať nechválí Boha jen vaše ústa a váš hlas, nýbrž i vaše svědomí, váš život a vaše skutky.
Jistěže chválíme Boha v kostele, když se zde shromáždíme. Ale když se vrátíme domů, jako bychom Boha chválit přestali. Nepřestaneme-li však správně žít, budeme Boha chválit neustále. Jen tehdy přestaneš chválit Boha, odchýlíš-li se od toho, co je spravedlivé a co se mu líbí. Jestliže se však neodchýlíš od dobrého života, tvá ústa sice mlčí, ale život volá a Boží ucho se sklání k tvému srdci. Neboť jestliže my slyšíme lidský hlas, Bůh naslouchá přímo našim myšlenkám.
RESPONSORIUM
Jan 16,20
Váš zármutek * se obrátí v radost, aleluja.
Svět se bude radovat. Vy budete sice zarmouceni, ale váš zármutek * se obrátí.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dopřál blahoslavené Emílii, že nepřilnula k tomuto světu, ale hledala jedině tebe; pro její zásluhy nám dej, abychom jako ona zapírali sami sebe a milovali tě vděčným srdcem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky