7. říjen 2024

Panny Marie Růžencové
Svátek
pro dominikány (OP)

Počátky modlitby růžence můžeme najít již ve středověku v mnišském prostředí. Po vzoru mnišských modliteb sestávajících ze sto padesáti žalmů se laici začali modlit sto padesát otčenášů, později zdrávasů. Dnešní formu dal růženci v 15. století lidový misionář dominikán Alan de La Roche [Roš], který mu vtiskl výrazně mariánský charakter. Růženec si tehdy získal ohromnou popularitu. Podporu našel také u mnoha papežů. Růžencovým papežem byl svatý Pius V. V roce 1569 doporučil růženec všem věřícím bullou Inter desiderabilia. Magistra dominikánského řádu pověřil zakládáním a vedením růžencových bratrstev. V druhé bulle Consueverunt Romani Pontifices téhož roku stručně popsal původ růžence, jeho prvky, účinky i způsob šíření růžencové zbožnosti. Sv. Pius V. se velmi zasloužil o obranu Evropy proti Turkům. Turci v roce 1571 dobyli Kypr, ale 7. října 1571 v Korintské zátoce u Lepanta prohráli v námořní bitvě. Jako projev vděčnosti za vítězství vyhlásil papež na tento den svátek Panny Marie Růžencové. V bulle Salvatoris Domini ze dne 5. března 1572 vyjádřil přesvědčení, že vítězství v bitvě bylo dosaženo na přímluvu Panny Marie. Kromě toho vložil do Loretánských litanií invokaci „Pomocnice křesťanů“.

Sexta

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Jsi mocný vládce, věrný Bůh,

sám stanovíš všech věcí řád,

smí slunce vzejít z ranních mlh

a za poledne žhavě hřát.

Ztlum nebratrských různic žár,

zchlaď žhoucí krve temný vír,

ztiš stálý hmoty s duchem svár,

dej zdraví tělu, srdci mír!

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Nebo:

Teď Pánu chvály zpívejme

z hloubi své duše plamenné,

vždyť k polednímu blízký čas

k modlitbám volá všechny nás.

V něm nabízena věrným jest

té pravé spásy sláva, čest,

oběť Beránka čistého

teď na kříž povýšeného.

Ona paprsky skvoucími

i polední žár zastíní.

Tou Boží září blaživou

proniknout chceme duši svou.

Ať sláva Bohu Otci zní,

i tobě, Synu jediný,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant.

Žalm 118 (119), 89-96
XII – ל (Lámed)
Rozjímání o Božím zákoně
Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. (Jan 13, 34)

Na věky stálé je, Pane, tvé slovo, *

na nebi zůstává, nezměnitelné.

Od rodu k rodu tvoje věrnost, *

zemi jsi založil, a ona trvá.

Podle tvé vůle ještě dnes trvá: *

neboť vše stvořené tobě slouží.

Kdyby mi radostí nebyl tvůj zákon, *

ve své bídě bych dávno byl zašel.

Nikdy tvých příkazů nezapomenu, *

neboť v nich jsi mi daroval život.

Já jsem tvůj a proto mě zachraň, *

neboť mám v mysli tvá ustanovení.

Číhají bezbožní, zhubit mě chtějí, *

já však jsem dbalý tvých přikázání.

Poznal jsem meze všech dokonalostí, *

pouze tvé soudy jsou neomezené. 

Žalm 70 (71)
Bože, tys má naděje od mého mládí
V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví. (Řím 12, 12)
I

K tobě se, Pane, utíkám, *

nenech mě navždy v zahanbení!

Podle své spravedlnosti †

vyprosť mě z bídy, vysvoboď mě, *

popřej mi sluch a zachraň mě!

Buď mojí skálou ochrannou, †

mně na pomoc buď pevným hradem, *

vždyť jsi má skála, jsi můj hrad!

Zachraň mě, Pane, z ruky zlých, *

ze spárů bezbožného lotra!

Ty, Pane, jsi má naděje, *

od mládí doufám v tebe, Pane.

Byls při mně v lůně mateřském, †

chráníš mě od matčina klína, *

tebe jsem vzýval v každý čas!

Mnohým jsem učiněný div: *

ty jsi mi mocným pomocníkem.

Ústa mám stále plná chval, *

po celý den k tvé slávě zpívám.

Nezavrhuj mě ve stáří, *

až ztratím síly, neopusť mě!

Odpůrci o mně klevetí, *

číhají, říkají si svorně:

„Na něj, když Bůh jej opustil! *

Ochránce nemá, chopte se ho!“

Jen, Bože, nestůj daleko, *

můj Bože, na pomoc mi pospěš!

Potup ty, kdo mě skličují, *

zahanbi, kdo mou zkázu chtějí! 

II

Já však chci doufat v každý čas *

a rozhlašovat tvoji chválu.

Má ústa denně hlásají †

tvou spravedlnost a tvou pomoc, *

nelze ji ani dohlédnout.

Opěvat budu Boží moc, *

velebit tvoji dobrotu.

Učils mě, Bože, od mládí, *

dodnes tvé mocné divy hlásám.

Neopouštěj mě ve stáří, †

ať, Pane, příštím pokolením *

vyprávím o tvém rameni,

o divech spravedlnosti, *

jež, Bože, všechno převyšuje!

Vykonals věci nesmírné, *

kdo by se tobě, Bože, rovnal?

Dal jsi mi prožít zlého dost, †

a zase k životu mě křísíš, *

až z hlubin země pozvedáš.

Rozhojni moji důstojnost *

a zase s útěchou stůj při mně!

S harfou tě budu velebit *

tvou věrnost opěvat, můj Bože,

a hráti na své citeře *

k tvé chvále, Svatý Izraele!

Ať zajásají moje rty †

až tobě budu hrát a zpívat! *

Ať zachráněná duše jásá!

Ať i můj jazyk celý den *

velebí tvoji spravedlnost,

žes potupil a zahanbil *

ty, kteří hledají mou zkázu. 

Ant.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Kol 1, 24-25

Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho Tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo.

Stála svatá Matka Maria.

U Ježíšova kříže.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Modleme se.

Pane, z andělova zvěstování jsme poznali, že tvůj Syn se stal člověkem. Prosíme tě, vlej nám do duše svou milost, ať nás na přímluvu blahoslavené Panny Marie přivede jeho umučení a kříž ke slávě vzkříšení. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky