Narodil se kolem poloviny 14. století v Pomuku (později Nepomuku) v Čechách. V letech 1369-1380 byl veřejným notářem a zároveň pracoval v úřadě generálních vikářů. Po vysvěcení na kněze byl farářem u sv. Havla (1380-1390) a kanovníkem kapituly u sv. Jiljí (1382-1389) a na Vyšehradě (1389-1393). Arcibiskup Jan z Jenštejna ho jmenoval svým generálním vikářem (1389-1393). Když vyvrcholilo napětí mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem, stál na straně arcibiskupa a hájil svobodu a nezávislost církve na králově zvůli, zatímco král se snažil ovládnout církev a získat na svou stranu část vyššího duchovenstva. Byl podroben výslechu a mučení za osobní účasti krále. Jeho tělo bylo 20. III. 1393 vhozeno do Vltavy, potom prozatímně pohřbeno a později (snad 1396) přeneseno k pohřbení do katedrály. V následujících letech se mluvilo o další příčině jeho mučednické smrti, že totiž nechtěl porušit zpovědní tajemství. V roce 1721 byl prohlášen za blahoslaveného a 19.III.1729 za svatého.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jen co byl v hrobku pochován,
zázraky prozradil se Jan.
Jas jeho divů z podzemí
ven probleskuje mřížemi.
To jeho nepřátelé jsou
stiženi hanbou veřejnou,
tu z Božích rukou přísný trest
za zločiny své musí nést.
Kdo želí tu cti zničené
anebo věci ztracené,
bývalé cti zas dochází
a ztracenou věc nachází.
Tu mizí vleklé choroby,
čas mírní tíž zlých období,
tu v bouřích sídlí bezpečnost,
nad smrtí vládne smrtelnost.
A čerstvý jazyk světcův tu
hlasem své krve o pomstu
jak Ábel volá do výšin,
vytýká králi krutý čin.
Jediný Bože v Trojici,
od věků existující,
dej těm, kdo Jana vzývají,
to všechno, oč jej žádají. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Aleluja.
Proč se bouří kmeny pohanů, *
národy proč snují marné plány?
K boji povstávají králové, †
smlouvají se vládci proti Pánu, *
proti jeho pomazanému.
„Zpřetrhejme jejich okovy, *
shoďme ze sebe ta jejich pouta!“
Směje se jim na nebesích Pán, *
úsměšek má pro ně na svém trůnu.
Potom k nim však s hněvem promluví, *
vyděsí je ve svém rozhořčení:
„Já jsem svého krále dosadil *
na Siónu, na své svaté hoře!“
Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
Takto ke mně promluvil můj Pán: *
„Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.
Požádej, a národy ti dám, *
zemi budeš vlastnit do všech končin.
Povládneš jim prutem železným, *
jako z hlíny džbán je můžeš rozbít!“
Proto, králové, už prohlédněte, *
poučit se dejte, vládci země!
V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
v rozechvění líbejte mu nohy,
ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
neboť hněvem snadno může vzplanout. *
Blaze všem, kdo důvěřují v něho! △
Ant. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Aleluja.
Ant. 2 Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Aleluja.
K Pánu se utíkám! Jak smíte říkat: *
„Raději do hor uleť jako pták.
Hle, hříšníci už napínají luky, †
už přikládají na tětivu šíp, *
střílejí ve tmě proti poctivým.
Jestliže základy jsou otřeseny, *
co spravedlivý tady dokáže?“
Pán však, ten sídlí ve svém svatém chrámě, *
jeho trůn je na nebesích,
jeho oči hledí dolů, *
jeho zrak nás lidi zkoumá.
Pán zkouší bezbožné i spravedlivé: †
Kdo lne k násilí a křivdě, *
toho z duše nenávidí.
Ať na hříšné dští uhlíky a síru, *
žhavý vítr jim dá v úděl!
Protože Pán je vskutku spravedlivý, †
rád má spravedlivé skutky, *
zbožní spatří jeho tvář. △
Ant. Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Aleluja.
Ant. 3 Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. Aleluja.
Slyš, Pane, Spravedlivý, slyš můj hlas, *
vyslyš mou prosbu ze rtů, které nelhou!
Jen od tebe ať vyjde rozsudek, *
tvé oči samy vidí, co je právo.
Kdybys mé srdce zkoumal za noci, †
zkoumal mě do dna, ohněm tříbil mě, *
nepravost žádnou na mně nenalezneš.
Má ústa nehřeší, jak bývá zvyk, *
já jenom podle slov z tvých rtů se řídím.
Já kráčím po cestě tvých zákonů, *
má noha na tvé stezce nekolísá.
Já k tobě volám, Bože, vyslyš mě! *
Sluch ke mně nakloň, vyslechni mé slovo!
Učiň mi, Pane, div své milosti, †
zachraň ty, kdo se k tobě utíkají, *
před těmi, kdo se vzpouzejí tvé ruce.
Jak zřítelnici v oku svém mě střez, *
a v bezpečí mě ukryj pod svá křídla
před bezbožníky, co mě skličují, *
před nepřáteli, co mě krutě tísní.
Jest jejich srdce tukem zarostlé, *
a ústa mají plna zpupných řečí.
Číhají na mne, obstupují mě, *
očima měří, jak mě svalit na zem;
jako když lev se chystá na kořist, *
nebo lví mládě, které číhá vskrytu.
Povstaň už, Pane, sraz ho, hříšníka, *
svým mečem chraň můj život před rouhačem!
Svou rukou, Pane, chraň mě před lidmi! *
Ať jejich život vezme bídný konec!
Tím, cos jim přisoudil, jim naplň břich, †
ať mají dost i jejich synové *
a ještě zbytky nechají svým dětem!
Já, spravedlivý, spatřím však tvou tvář; *
až procitnu, tvůj zjev mě bude sytit. △
Ant. Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. Aleluja.
I když mě postihly útlak a tíseň. Aleluja.
Přesto se těším z tvých ustanovení. Aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
7, 9-17
Vidění velikého zástupu vyvolených
Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: „Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“
Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: „Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen.“
Tu na mě promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: „Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli?“ Odpověděl jsem mu: „Můj pane, to víš ty.“ Řekl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z velkého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí.“
RESPONSORIUM
Zj 2, 10c. 11b; Sir 4, 33
Buď věrný až do smrti a dám ti za odměnu život. * Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt, aleluja.
Až do smrti bojuj za pravdu a Pán bude bojovat za tebe proti tvým nepřátelům. * Kdo zvítězí.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna
(Commentum super psalmum Noli aemulari, v. 34-35: Cod. vat. lat. 1122,130)
Bůh neopustí svoje věrné
Bezbožník číhá na spravedlivého, snaží se ho zabít. Nejdřív strojí pikle v duchu, takže jen on sám o tom ví, pak vyhlíží slídivým okem i navenek: vybírá místo, Olivovou horu, neboť Kristus tam často chodíval, rozvažuje o čase – jenom ne o svátcích, čeká na vhodnou příležitost, aby nenastal rozruch mezi lidem, určuje způsob – koho políbím, ten to je, toho se chopte, a volí okolnosti – velekněží a starší s ním poslali zástup.
Vizme společnost hříšníků, číhajících na cestě spravedlivých! Hříšník hříšníkem jen tak nepohrdne, naopak, zloděj se spolčuje s lupičem a zrádce se zrádcem, mluvka má rád žvanila a tyran ukrutníka. I zlí lidé mají totiž své oblíbence, takže se vzájemně milují, a kromě sebe nikoho, nýbrž nepřátelsky napadají ty, kteří nehodlají výt s vlky, ale chtějí bečet s ovcemi.
Ovečka spásá zelený pažit, ráda pobíhá, požírá vrboví, aniž ublíží květům, a když něco šťavnatého sežere, všechno přežvýká a nalévá se pak mlékem. A pastýři jdou za ní a těší se z ní. A když je vedena na smrt, mlčí. V takové ovci poznáváme našeho Krista, neboť on byl veden jako ovce na porážku, aniž otevřel ústa. A také učedníci a jiní svatí byli posláni jako ovce mezi vlky. Těmto dobrým ovcím divocí a krvelační vlci nepřejí a stavějí proti nim svůj opačný způsob života. Vlci se přece nespokojí (se) stejnou potravou, ukládají dokonce ovcím o život a lačnějí po jejich krvi a pronásledují je s neutuchající zuřivostí. Jsou přitom jaloví, zarostlí hrubou srstí, mléko nemají, maso mají smrduté, požírají zdechliny, nepřežvykují, stáje nemají, před pastýřem prchají.
I lidé bývají vlky, krutostí vlky dokonce předčí a lstivostí překonávají sebesilnější šelmy. Nad všechny šelmy jsou mocné šelmy lidské, neboť strojí úklady duši i tělu: ubližují duši spravedlivých, protože jim špatně radí a zavádějí je na scestí bludu, ubíjejí duši závistí, radí se, jak pomoci někomu na smrt, a posléze hubí i tělo nebo o jeho záhubě rozhodují.
Stejně jako nemůže zůstat beránek mezi vlky nedotčený, není si jist ani spravedlivý mezi hříšníky. Hříšník totiž usiluje spravedlivému o život nejrůznějšími intrikami, výslechy, léčkami, trýzněním, vražděním.
RESPONSORIUM
Žl 36 (37), 1.5.39
Nerozhořčuj se nad špatnými, neřevni na ty, kdo pášou zlo. * Svou cestu života svěř Pánu, důvěřuj, on už učiní své. Aleluja.
Sám Pán je spásou spravedlivých, v čas nouze jim je ochranou. * Svou cestu.
HYMNUS Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys vyvolil kněze a mučedníka Jana za obhájce práv církve a za strážce zpovědního tajemství; dej, ať následujeme příklad jeho statečnosti a věrně plníme službu, ke které jsi nás povolal. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky