Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
V tomto dni, prvním ze všech dní,
v němž povstal náš svět stvořený,
Tvůrce, když zlou smrt přemohl,
pout zbavil nás, vstal ze hrobu.
Odhoďme všechnu malátnost,
čerstvěji z lůžka vstávejme,
už v noci Boží laskavost,
jak radí prorok, vzývejme.
Ať slyší náš hlas prosící,
nás podepře svou pravicí
a z hříchů až nás očistí,
ať v sídlech svých nás umístí.
Ať štědře nás tam odmění,
že v této svaté chvíli dne
jej velebíme písněmi,
ač odpočívat měli jsme.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Už skví se s dobou světější
den osmý po dnech týdenních.
Posvětil jsi jej, Ježíši,
ty první ze všech vzkříšených.
Nejdříve už teď mocí svou
ze snění naše mysli vzbuď,
potom ať těla povstanou,
jež nepostihla druhá smrt.
Už vbrzku k tobě do oblak
se vznesem, Kriste, blaženi,
že s tebou žít vždy budem pak,
ty živote náš, vzkříšení.
Až ve tvář budem hledět ti,
tvou věčnou slávou prodchnuti,
poznáme tebe tak, jak jsi,
ty pravé světlo, radosti.
Až sedmi dary bohaté
nás odměnit dáš od Otce,
kéž naplní nás blaho tvé
pod vládou svaté Trojice. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 V kříži Páně poznáváme strom života.
Šťasten, kdo nechodí, jak bezbožní mu radí, †
na cestu hříšníků kdo nestoupá *
a nesedává v kruhu rouhačů,
kdo naopak se těší ze zákona Páně *
a dnem i nocí o něm přemítá.
Je jako strom při živých vodách zasazený, *
ovoce nese správně ve svůj čas
a jeho listí nikdy nezvadá, *
cokoli počne, všechno se mu daří.
Ne tak s bezbožnými, naprosto ne tak: *
ti jsou jak pleva unášená větrem.
Bezbožní proto neobstojí na soudu *
a hříšní v shromáždění spravedlivých.
Vždyť cestu spravedlivých střeží Pán, *
zlá cesta hříšných vede do záhuby. △
Ant. V kříži Páně poznáváme strom života.
Ant. 2 Svého Krále jsem ustanovil na Siónu.
Proč se bouří kmeny pohanů, *
národy proč snují marné plány?
K boji povstávají králové, †
smlouvají se vládci proti Pánu, *
proti jeho pomazanému.
„Zpřetrhejme jejich okovy, *
shoďme ze sebe ta jejich pouta!“
Směje se jim na nebesích Pán, *
úsměšek má pro ně na svém trůnu.
Potom k nim však s hněvem promluví, *
vyděsí je ve svém rozhořčení:
„Já jsem svého krále dosadil *
na Siónu, na své svaté hoře!“
Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
Takto ke mně promluvil můj Pán: *
„Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.
Požádej, a národy ti dám, *
zemi budeš vlastnit do všech končin.
Povládneš jim prutem železným, *
jako z hlíny džbán je můžeš rozbít!“
Proto, králové, už prohlédněte, *
poučit se dejte, vládci země!
V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
v rozechvění líbejte mu nohy,
ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
neboť hněvem snadno může vzplanout. *
Blaze všem, kdo důvěřují v něho! △
Ant. Svého Krále jsem ustanovil na Siónu.
Ant. 3 Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, ty pozvedáš mou hlavu!
Pane, kolik je mých nepřátel, *
kolik těch, kdo proti mně se strojí!
Kolik těch, kdo o mně říkají: *
„Toho ani Bůh už nezachrání!“
Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, *
jsi má chlouba, pozvedáš mou hlavu!
Hlasitě jsem volal k svému Pánu, *
vyslyšel mě ze své svaté hory.
Klidně uléhám a klidně spávám, *
klidně vstávám, neboť Pán mě chrání.
Ani tisíců se nezaleknu, *
když kol dokola mě obkličují.
Povstaň, Pane, zachraň mě, můj Bože! †
Vždy mým protivníkům rozbils tváře *
a všem zlým jsi povyrážel zuby.
Jenom u Pána je jistá spása, *
sešli svému lidu požehnání! △
Ant. Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, ty pozvedáš mou hlavu!
Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle.
Moudře se navzájem poučujte a napomínejte.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
28,1-28
Pravá moudrost je jen u Boha
Job řekl:
„Ano, stříbro má své naleziště
a jsou místa, kde se rýžuje zlato.
Železo se dobývá ze země
a ruda se taví na měď.
Člověk skoncuje s temnotou,
až do nejzazších končin pátrá
po rudě v hlubokém stínu.
Vzdálen od lidských sídel hloubí šachtu,
bez opory nohou visí na provaze,
daleko od lidí se klátí.
Země, z níž roste obilí,
je v hlubinách rozbíjena ohněm.
Její skály obsahují safír,
i hroudy zlata v sobě chová.
Stezku tam orel nezná,
nezahlédne ji oko supa,
nepůjdou po ní divoké šelmy
ani lev nepřejde po ní.
Po křemeni vztahuje člověk svou ruku,
převrací od kořene hory.
Ve skalách razí štoly,
vše, co je cenné, vidí jeho oko.
Ucpává místa, odkud se derou vody,
vynáší na světlo skryté věci.
Ale moudrost – odkud přichází,
kdepak se najde poznání?
Člověk k ní nezná cestu,
nenajde se v zemi živých.
Oceán praví: Ve mně není;
a moře říká: U mne se nenachází.
Nezaplatí se za ni zlatem,
její cenu nelze vyvážit stříbrem.
Nelze ji ocenit kovem z Ofiru,
safírem nebo sardonyxem.
Nevyrovná se jí zlato a sklo,
je odhadována výše než zlaté nádoby.
Nelze myslet ani na korál a křišťál,
pytlíček moudrosti je nad perly.
Nevyrovná se jí topas z kušské krajiny,
nelze ji ocenit ryzím zlatem.
Moudrost tedy – odkud přichází,
kdepak se najde poznání?
Skrytá je očím všech smrtelníků,
je utajena před ptactvem nebes.
Smrt a podsvětí říkají:
Náš sluch zachytil o ní jen zprávu.
Bůh sám zná k ní cestu,
on ví, kde se najde.
Vždyť on obhlíží zemské končiny,
všechno pod nebem vidí.
Když prudkost určil větrům,
míru stanovil vodám,
když dešťům dal hranici
a cestu hřímajícím mrakům,
tu ji uzřel a zjevil,
určil ji a prozkoumal,
člověku pak řekl:
Hle, bázeň před Pánem – to je moudrost,
varovat se zlého – to je obezřelost.“
RESPONSORIUM
1 Kor 2,7; 1,30
Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. * Bůh ji už před lety předurčil k naší slávě.
Jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce moudrosti. * Bůh.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Vyznání“ od svatého Augustina, biskupa
(Lib. 1,1,1-2,2; 5,5: CCL 27,1-3)
Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě
Velký jsi, Pane, a veškeré chvály hodný; velká je tvá moc a tvá moudrost je bez míry. Chce tě chválit člověk, částečka tvého stvoření, člověk, který v sobě nosí a šíří svoji smrtelnost jako svědectví svého hříchu i svědectví toho, že se pyšným protivíš. A přece tě chce člověk, částečka tvého stvoření, chválit. To ty působíš, že chválit tě je nám potěšením; neboť tys nás stvořil pro sebe, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.
Dej mi, Pane, poznat a pochopit, co je přednější, zdali tě vzývat nebo tě chválit, zda je přednější tě poznávat nebo tě vzývat. Ale kdo by tě mohl vzývat, jestliže tě nezná? Kdo tě totiž nezná, mohl by vzývat něco jiného. Anebo tě spíš máme vzývat, abychom tě poznali? Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? Jak mohou uvěřit bez kazatele?
Kdo hledají Hospodina, budou ho chválit. Kdo ho hledají, najdou ho, a kdo ho najdou, budou ho chválit. Kéž tě, Pane, hledám ve svém vzývání a kéž tě vzývám ve víře v tebe, tak jak jsi nám byl zvěstován. Vzývá tě, Pane, má víra, kterou jsi mi dal, kterous do mne vlil lidstvím svého Syna a službou svého kazatele.
A jak mám vzývat svého Boha, svého Boha a Pána? Budu ho přece zvát k sobě, když ho budu vzývat. A kde je ve mně místo, kam by mohl přijít můj Bůh? Kam by ke mně mohl vstoupit Bůh, který učinil nebe i zemi? Cožpak je ve mně něco, Pane Bože můj, co by tě mohlo pojmout? Pojmou tě snad nebesa i země, které jsi učinil a v nichž jsi učinil i mne? Anebo to, že bez tebe není vůbec nic, naopak způsobuje, že jsi ve všem, co existuje?
Ale proč tedy vlastně prosím, abys ke mně přišel? Vždyť i já jsem, a nemohl bych přece být, kdybys ve mně nebyl. Já nejsem ještě v podsvětí, ale ty jsi i tam. Neboť i když sestoupím do podsvětí, i tady jsi. Takže bych nebyl, Bože můj, vůbec bych nebyl, kdybys ty nebyl ve mně. Anebo bych spíše nebyl, kdybych nebyl v tobě, od něhož a skrze něhož a pro něhož je všecko? I tak je to, Pane, i tak. Kam tě mám zvát, jsem-li v tobě? A odkud ke mně máš přijít? Kam mimo nebe a zemi bych musel odejít, aby ke mně odtud přišel můj Bůh, který řekl: Já naplňuji nebe i zemi?
Kdo mi dá v tobě spočinout? Kdo mi dá, abys přišel do mého srdce a opil je, abych zapomněl na svoji bídu a objal tebe, své jediné dobro? Čím pro mne jsi? Smiluj se nade mnou, ať o tom mohu mluvit. A čím jsem pro tebe já, že mi přikazuješ, abych tě miloval, a že se na mne hněváš, když to nedělám, a hrozíš mi nesmírným neštěstím? Což nestačí už to, že tě nemiluji?
Běda mi! Řekni mi pro své milosrdenství, Pane Bože můj, čím pro mne jsi. Řekni mé duši: Já jsem tvá spása. Promluv tak, ať to slyším. Hle, uši mého srdce se obracejí k tobě; otevři je a řekni mé duši: Já jsem tvá spása. Potěším se tím hlasem a budu se tě držet. Neskrývej přede mnou svoji tvář: chci umřít, abych nezemřel, a mohl patřit na tvou tvář.
RESPONSORIUM
Žl 72 (73),25-26; 34 (35),3
Koho mám na nebi kromě tebe? Když jsem u tebe, nevábí mě země. Touhou hyne mé tělo i duše. * Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.
Řekni mé duši: Já jsem tvá spása. * Bůh.
HYMNUS Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, náš nebeský Otče, dovoláváme se tvé prozřetelnosti, jejíž záměry nikdo nemůže zmařit, a prosíme: odvrať od nás všechno, co nám škodí, a všechno, co nám dáváš, ať nám prospívá. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky