27. duben 2024

Bl. Hosanny z Kotoru, panny, terciářky
pro dominikány (OP)

Narodila se 25. listopadu 1493 v Komani v Černé Hoře. Její rodiče byli členy srbské pravoslavné církve, otec byl knězem, bratr se stal mnichem a později srbským pravoslavným biskupem. Od dětství pracovala jako pastýřka, čas trávený na pastvinách využívala k modlitbě. Ve čtrnácti letech odešla do služby v bohaté rodině v Kotoru. Pod vlivem své paní přestoupila do katolické církve. Zde poprvé přistoupila ke svatému přijímání. Ve dvaceti letech vstoupila do třetího řádu sv. Dominika a přijala jméno Hosanna. Stále více toužila po kontemplativním životě. S dovolením kotorského biskupa se na Velký pátek roku 1514 uzavřela jako rekluza v malé místnosti při kostele sv. Bartoloměje v Kotoru. Věnovala se modlitbám, postům, mnoho lidí k ní přicházelo s prosbou o radu. Duchovně vedla skupinu žen a dívek. Byla obdařena různými viděními a proroctvími. Zemřela 27. dubna 1565. Její kult potvrdil 21. prosince 1927 bl. Pius XI. a ustanovil ji patronkou sjednocování církve.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,

zářící světlem blaživým,

Vždyť celý svět byl omyt v něm

přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit

a hříšným naděj znovu vlil,

kdo by se musel strachem chvít,

když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,

kteří trest těla viděli,

že lotr Krista prosící

směl věčné slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:

By sňal hřích, který na všech lpí,

a zbavil svět vin veškerých,

vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,

než když hřích milost vyhledá,

žár lásky spálí bázlivost

a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

neboť jsi slavně z mrtvých vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčné všechno tvorstvo ctí. Amen.

Ve všední dny po velikonočním oktávu je možné použít následující hymnus:

Ať z výšin nebe radost zní,

ať jásá země, moře s ní,

že po kříži Pán z hrobu vstal

a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,

den spásy zjevuje se zas,

v něm Beránkovou krví svět

tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením

znamená odpuštění vin,

zas bez úhony ctnost se skví,

Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,

že věřící teď snadněji

uvěří ve své vzkříšení,

jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou

ctěme vždy s myslí radostnou

my, od ní tolik poctění,

vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

neboť jsi slavně z mrtvých vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pán je zachránil před nepřítelem. Aleluja.

Žalm 77 (78), 40-72
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy
Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)
IV

Kolikrát v poušti dráždili jej, *

kolikrát ve stepi uráželi!

Zkoušeli Boha zas a zas, *

rmoutili Svatého Izraele.

Neměli v paměti jeho moc, *

den, kdy je zachránil před nepřítelem,

když činil znamení v Egyptě, *

svoje divy v tanejských pláních.

Vodu v řekách tam proměnil v krev, *

z potoků ani se nedalo napít.

Hmyz poslal na Egypt, aby je žral, *

spousty žab, aby je sužovaly.

Úrodu jejich dal sarančím *

kobylkám to, čeho dobyli prací.

vinice potloukl krupobitím, *

morušovníky sežehl jíním.

Na jejich dobytek dopustil mor, *

nákazou porážel jejich stáda.

Seslal na ně svůj plamenný hněv, †

rozhorlení, hrozby a rány, *

celé zástupy neblahých poslů.

Naplno hněvu průchod dal, †

ani smrti je neuchránil, *

životy jejich dal na pospas moru.

Prvorozence pobil jim, *

vše prvně zplozené v Chámových stanech. 

Ant. Pán je zachránil před nepřítelem. Aleluja.

Ant. 2 Pán je přivedl ke své svaté hoře. Aleluja.

V

Svůj lid jak ovce vyvedl pak, *

jako své stádo je provázel pouští.

Vodil je bezpečně, neměli strach, *

nepřátele však zhltilo moře.

Do svaté země své přivedl je, *

k horám, jež pro ně svou pravicí dobyl.

Před jejich tváří pohany hnal, †

dědictví jejich jim rozdělil losem *

v jejich stanech pak lid jeho bydlil.

Oni však pokoušeli ho dál, †

dráždili Pána, Nejvyššího, *

nedbali na jeho přikázání.

Odpadli, byli mu nevěrní †

tak jako jejich otcové kdysi, *

selhali, podobni zrádnému luku.

Pohoršovali jej na výšinách, *

rozhořčovali ctěním svých model.

Slyšel je Pán a pojal ho hněv, *

tvrdě se odřekl Izraele.

Opustil v Silo svatyni svou, *

stánek, v němž přebýval mezi lidmi.

Síle své padnout dal v zajetí, *

slávě své do rukou nepřítele.

Cizímu meči vydal svůj lid, *

na své dědictví zanevřel zcela.

Jinochy jejich pohltil žár, *

pannám nezněly svatební písně.

Jejich kněze povraždil meč, *

nebylo při pohřbech vdovského nářku. 

Ant. Pán je přivedl ke své svaté hoře. Aleluja.

Ant. 3 Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje. Aleluja.

VI

Až jako ze spánku vzbudil se Pán, *

jak silák procitlý z opojení.

Nepřátele pak po zádech bil, *

zahrnul je navěky hanbou.

Povrhl stanem Josefovým, *

nevyvolil si Efraímovce,

nýbrž si vyvolil Judův kmen, *

zamiloval si horu Sión.

Stánek jak nebe si zbudoval, *

pevný jak zem, co pro věky stvořil.

Davida zvolil svým služebníkem, *

z ovčí ohrady přivedl si jej,

od ovčích matek jej povolal, †

ať pase Jákobův lid, svůj národ, *

Izraele, dědictví svoje.

Ten s čistým srdcem pásl je rád, *

pevnýma rukama moudře je vodil. 

Ant. Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje. Aleluja.

Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.

Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

18,1-20

Pád Babylónu

Já, Jan, jsem viděl jiného anděla sestupovat z nebe; měl velikou moc a země byla ozářena jeho jasem. Z plné síly zavolal: „Padl, padl ten veliký Babylón! Změnil se v obydlí démonů, v brloh kdejakého nečistého ducha, v brloh kdejakého nečistého a odporného ptáka. To proto, že se vášnivým vínem jeho smilstva opíjely všechny národy, králové země s ním smilnili a velkoobchodníci světa zbohatli z jeho marnotratného hýření.“

Pak jsem uslyšel ještě jiný hlas z nebe: „Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších a nebyli zároveň s ním postiženi ranami. Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh si připomenul jeho zločiny. Odplaťte mu, jak on odplácel, navraťte mu dvojnásob podle jeho skutků, do číše, kterou míchal, nalejte mu dvakrát. Kolik se vynášel a hýřil, tolik mu dejte trýzně a zármutku. Říkal si totiž v srdci: ‚Trůním tu jako královna, nejsem vdova, zármutek nikdy nezakusím!‘ Proto v jediném dni na něj přijdou rány: smrt, zármutek a hlad a bude spálen ohněm. Vždyť mocný je Pán Bůh, který nad ním vykonal soud!“

Králové země, společníci jeho smilstva a hýření, budou pro něj plakat a naříkat, až uvidí kouř z jeho požáru. Přestrašeni z jeho muk budou stát opodál a říkat: „Běda, běda, ty veliké město Babylóne, město mocné! V jediné hodině přišel tvůj soud!“

Velkoobchodníci země budou nad ním plakat a naříkat, že nikdo už nekoupí náklad jejich lodí: náklad zlata a stříbra, drahých kamenů a perel, kmentu a nachu, hedvábí a šarlatu, všeliké dřevo tújové, rozmanité předměty ze slonoviny, všeliké předměty ze vzácného dřeva, z mědi, železa i mramoru; skořici, amon a voňavky, masti a kadidlo, víno a olej, nejlepší mouku a pšenici, dobytek i skot, koně i vozy, otroky i lidské duše. Také ovoce, jehož jsi byl žádostiv, jsi pozbyl, všechno nádherné a skvělé je pro tebe ztraceno a nikdy se už nenajde.

Velkoobchodníci, kteří s tím obchodovali a z města zbohatli, přestrašeni z jeho muk budou stát opodál, plakat a naříkat: „Běda! Ty veliké město, oděné kdysi kmentem, nachem a šarlatem, vyšperkované zlatem, drahým kamením a perlami! V jediné hodině je zničeno tak veliké bohatství!“

A každý kormidelník i pobřežní plavec, lodníci i všichni, kdo pracují na moři, zastavovali se zdaleka, když se dívali na kouř z jeho požáru a křičeli: „Které město bylo tak veliké jako tohle?“ Sypali si prach na hlavu a s pláčem a nářkem křičeli: „Běda, běda! Veliké město, v kterém z jeho blahobytu zbohatli všichni, kdo měli lodě na moři: v jediné hodině je úplně zničeno! Nebesa, radujte se nad tím, i vy, svatí apoštolové a proroci, že se vás Bůh proti němu zastal.“

RESPONSORIUM

Iz 52,11.12; Jer 51,45 (srov. Zj 18,4)

Vyjděte z Babylónu, očisťte se, kdo nesete Hospodinovy nádoby, vždyť Hospodin půjde před vámi. * i v poslední řadě bude Bůh Izraele, aleluja.

Vyjděte z Babylónu, můj lide, ať každý zachrání svůj život před rozjitřeným Hospodinovým hněvem. * I v poslední.

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k listu Římanům

(Cap. 15,7: PG 74,854-855)

Dobrotivost nebes se rozšířila na všecky, celý svět je spasen

Ačkoli je nás mnoho, tvoříme jedno tělo, a jak je psáno, vůči sobě navzájem jsme jako údy. To Kristus nás váže v jednotu poutem lásky. On totiž spojil obě dvě části v jedno a zboural přehradu, která je dělila, když zrušil zákon s jeho příkazy a ustanoveními. Máme tedy všichni stejně na sebe navzájem myslet, a trpí-li něco jeden úd, mají tím trpět všecky údy, a je-li jeden úd oslaven, mají se z toho radovat všecky údy.

Proto přijímejte jeden druhého, jako i Kristus přijal vás k slávě Boží. Jeden druhého přijmeme, rozhodneme-li se mít na mysli věci druhých, poneseme-li též jeden břemena druhého a budeme-li zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. Tak nás také Bůh přijal v Kristu. Pravdomluvný je přece ten, který řekl, že Bůh tak miloval svět, že za nás dal svého Syna. On byl totiž dán jako výkupné za život nás všech, zaplatil, co jsme dlužili smrti, a tak jsme ze smrti a hříchu vykoupeni. Apoštol objasňuje také smysl tohoto spásného činu, když říká, že se Kristus stal služebníkem obřezaných, aby se prokázalo, že Bůh je věrný. Neboť protože praotcům Židů Bůh slíbil, že požehná jejich potomkům a rozmnoží je jako hvězdy na nebi, zjevil se zde v těle a stal se člověkem – ten, který je Bůh a zároveň Slovo, v jehož moci je bytí všeho stvoření a který jako Bůh působí, aby to, co je, bylo dobré. Přišel s tělem na tento svět, ne aby si nechal sloužit, ale jak sám říká, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.

A vyznává, že přišel zjevně, aby splnil, co bylo slíbeno Izraeli. Vždyť přece řekl: Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského. Proto Pavel neklame, když o něm říká, že se stal služebníkem obřezaných, aby potvrdil sliby dané otcům; že byl právě k tomu od Boha ustanoven. Stejně však také k tomu, aby se dostalo milosrdenství pohanům, tak aby i oni oslavili svého Spasitele a Vykupitele jako původce a stvořitele všeho. Tak se dobrotivost nebes rozšířila na všecky, neboť pohané byli přijati a tajemství moudrosti v Kristu se neminulo svým ušlechtilým cílem; namísto těch, kteří odpadli, je totiž z Božího slitování zachráněn celý svět.

RESPONSORIUM

Sk 13,46-47

Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete ke ztrátě věčného života, * obracíme se k pohanům, aleluja.

Tak nám to nařídil Pán. * Obracíme se.

MODLITBA

Modleme se.

Obnov, Pane, v našich srdcích lásku k tvému kříži; abychom na přímluvu a po příkladu blahoslavené Hosanny, která obětovala své utrpení za jednotu církve, přijímali účast na tvých bolestech i slávě. Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky