Narodila se v roce 1382 v savojském královském paláci v Pinerolu a vyrůstala ve zbožném rodinném prostředí a v bohatství. V dětství jí zemřeli oba rodiče. Na přání svého strýce se provdala za markýze z Montferratu. Po patnácti letech manželství ovdověla. Přes četné nabídky k novému sňatku se rozhodla složit soukromý slib čistoty a na radu svatého Filipa Neriho vstoupila do třetího řádu sv. Dominika. Na svém hradě v Albě založila klášter řeholních terciářek. Spolu s ostatními sestrami se věnovala modlitbě, studiu a skutkům milosrdné lásky. Později dosáhla převedení kláštera na klášter mnišek. Nemálo se zasloužila o to, že její bratranec, jenž byl zvolen vzdoropapežem Felixem V., uznal právoplatného římského papeže. Zemřela 23. listopadu 1464. V roce 1481 byly její ostatky přeneseny do hrobky v klášterním kostele. Její kult potvrdil 8. října 1669 Klement IX. V současnosti její neporušené tělo odpočívá ve skleněné rakvi na bočním oltáři kostela sv. Marie Magdalény v Albě.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Ta žena hodná pochvaly
a naší úcty pro ctnosti,
tak slaví triumf s anděly,
jak vyniká svou svatostí.
Vzývala s duší horoucí
plna slz Boha v nebesích
a bděla dlouho do noci
při neustálých postech svých.
Pohrdla slávou na světě
a s duší neposkvrněnou
po spravedlivém životě
odešla ve vlast nadhvězdnou.
Svůj domov obohatila
mnohými činy svatými,
aby se věčně sytila
radostmi věčné otčiny.
Trojjedinému dík buď, čest,
že nás na její přímluvy
po skončení všech našich cest
v ráj vezme k svatým za druhy. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
abych se neprohřešil jazykem;
a pokud bude bezbožník stát blízko, *
budu svá ústa držet na uzdě.
Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
ale má bolest jen se zjitřila,
srdce se v těle prudce rozpálilo. †
Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
a já jsem musil nahlas promluvit:
„Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
a jakou míru dní mám před sebou, *
ať poznám tak svou pomíjejícnost.“
Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
v tvých očích je můj život jako nic, *
a každý člověk jenom jako dech,
jen jako stín se tady člověk mihne, †
jen jako dech je všechno bohatství, *
jež hromadí, a neví pro koho.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.
Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
Jen k tobě upínám svou naději.
Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
bláznům mě nenechávej na posměch!
A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
protože všechno je tvé řízení.
Odejmi ode mne své navštívení! *
Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
Člověka za hřích postihuješ trestem †
a ničíš jeho nádheru jak mol: *
je každý člověk jenom jako dech.
Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
poutník jak všichni moji otcové.
Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
dříve než odejdu a zaniknu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.
Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.
Co ty tak silácky se chlubíš *
špatností vůči zbožným?
Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
jazyk máš jako břitvu.
Zlo ti je milejší než dobro, *
lež je ti víc než pravda.
Máš rád jen zraňující slova, *
jazyku pomlouvačný!
Bůh zato zahubí tě navždy, †
ze stanu vyvleče tě, *
ze země živých vytne.
Dobří to spatří plni bázně, *
on sám jim bude pro smích:
„Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
hledat své útočiště,
jen v majetek svůj doufal, *
na ničemnosti stavěl.“
Já však se jak strom olivový *
zelenám v domě Božím,
spoléhám vždy a stále *
na Boží slitování.
Navždy ti budu vzdávat díky *
za toto tvoje dílo,
tvé jméno před věrnými chválit *
za tvoji dobrotivost.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.
Doufám, Pane, z duše doufám.
Na tvé slovo vyčkávám.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Petra
2,1-9
Učitelé bludů
Jako se v lidu vyskytovali také lžiproroci, stejně se i mezi vámi objeví lžiučitelé a budou se snažit záludně zavést zhoubná bludařská učení. Ba dokonce budou zapírat Pána, který je vykoupil, a tím se ovšem dostanou rychle do záhuby. Mnoho lidí se dá strhnout od nich k prostopášnostem, a tak přivedou cestu pravdy do špatných řečí. Z hrabivosti budou z vás těžit podvodným mluvením. Ale už dávno je pro ně připravený trest a zhouba se na ně valí.
Jestliže Bůh neušetřil ani anděly, když se prohřešili, ale srazil je a odevzdal peklu, temné propasti, aby tam byli uchováni pro soud, neušetřil ani starý svět, nýbrž zachránil jen Noema, hlasatele spravedlnosti, spolu s jinými sedmi lidmi, kdežto na ostatní bezbožný svět přivedl potopu. Také města Sodomu a Gomoru obrátil v popel a odsoudil k zániku jako výstražný příklad do budoucnosti pro bezbožníky. Vysvobodil však spravedlivého Lota, který těžce trpěl bezuzdným chováním prostopášníků. Neboť ten spravedlivý člověk, který mezi nimi bydlel, musel vidět a slyšet, jaké špatnosti páchali, a to mučilo den ze dne jeho spravedlivou duši. Tak Pán dovede zbožné lidi ze zkoušky vysvobozovat, ale špatné nechává, aby byli potrestáni v den soudu.
RESPONSORIUM
Mt 7,15; 24,11.24
Mějte se na pozoru před nepravými proroky: přicházejí k vám převlečeni za ovce, ale uvnitř jsou draví vlci. * Ale už dávno je pro ně připravený trest a zhouba se na ně valí.
Vystoupí také mnoho falešných proroků, budou konat velká znamení a svedou mnoho lidí. * Ale už dávno je pro ně připravený trest a zhouba se na ně valí.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého Řehoře Velikého, papeže, na evangelia
(Lib. 2, hom. 36,11-13: PL 76,1272-1274)
Ve světě, ale ne ze světa
Měl bych vás napomenout, abyste se zřekli všech věcí, ale netroufám si. Nemůžete-li opravdu zanechat všeho pozemského, držte se věcí tohoto světa jen do té míry, aby si vás skrze ně svět nepodmanil; abyste vy vládli pozemskými věcmi, a ne ony vámi. Váš duch ať je pánem všeho, co máte; když už máte něco pozemského rádi, ať se nestanete otroky svých vlastních věcí.
Ano, užívejme časných věcí, ale dychtěme po věčných: všechno časné ať nám je prostředkem a cestou, to věčné však cílem a dovršením. Jenom jakoby úkosem hleďme na všecko světské dění a svůj duchovní zrak upírejme vpřed, všechnu pozornost věnujme tomu, kam směřujeme.
Zlo musíme vyrvat i s kořeny, a to nejen ze svého jednání, ale i z těch nejskrytějších myšlenek. Žádná tělesná rozkoš, žádná snaha o ukojení zvědavosti ani sebesžíravější ctižádost nás nesmí připravovat o hostinu Beránkovu. Dokonce i k tomu, co zde na světě konáme se vší počestností, bychom měli přistupovat jen tak mimochodem, aby pozemské věci, jež nám lahodí, sloužily tělu a vůbec nepřekážely duši.
Nuže, bratři, neodvažujeme se vám říci, abyste se všeho zřekli. Můžete ovšem, chcete-li. Ale i když si všecko podržíte, přece se všeho zřeknete, jestliže si v časných záležitostech povedete tak, abyste přitom celou duší směřovali k tomu, co je věčné. Světa opravdu užívá, jako by ho neužíval ten, kdo si navenek sice opatří veškeré nezbytnosti, které potřebuje k životu, ale nedovolí, aby všechny tyto věci opanovaly jeho mysl, takže mu zůstávají podrobeny a zvenčí mu slouží, aniž kdy mohou zlomit odhodlání duše směřující vzhůru k výšinám.
Tomu, kdo je takový, nejsou pozemské věci cílem vlastní touhy, ale pouze užitečnou pomůckou. Nic by tedy nemělo zdržovat touhu vašeho ducha a radost z žádné věci světa by vás neměla uvádět ve zmatek.
Milujeme-li dobro, ať náš duch nachází zalíbení v tom, co je dobrem lepším, to znamená v dobru nebeském. A bojíme-li se zla, mějme před duševním zrakem zlo věčné. Když totiž uvidíme, že právě na věčnosti jsou jak věci hodnější naší lásky, tak věci hodnější bázně, nebudeme zde na ničem lpět.
K takovémuto počínání máme pomocníka. Je jím Prostředník mezi Bohem a lidmi, a jestliže v nás hoří plamen pravé lásky k němu, pomůže nám, abychom všeho dosáhli rychleji. Neboť on žije a kraluje s Otcem a Svatým Duchem, Bůh na věky věků. Amen.
RESPONSORIUM
1 Kor 7, 29. 30. 31; 2, 12
Čas je krátký. Proto ti, kdo se radují, ať žijí, jako by se neradovali, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali. * Tento viditelný svět pomíjí.
My jsme nepřijali ducha světa. * Tento viditelný svět pomíjí.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys povolal blahoslavenou Markétu, aby opustila královský dvůr a v pokoře tě následovala; dej, ať se podle jejího příkladu z lásky ke kříži tvého Syna zříkáme světských radostí, přimkneme se k radostem nebeským a dokážeme přemáhat všechna protivenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky