Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Ó srdce, stánku úmluvy,
ne oné staré poroby,
lásky však, Boží milosti,
slitování a vlídnosti.
Svatyně neposkvrněná
nového tvého zákona,
nad starý chrám jsi světější,
nad prasklou stěnu cennější.
Tvá láska chtěla tebe mít
zraněné, všem tě otevřít,
abychom mohli v ráně té
děkovat lásce ukryté.
Pod tímto znakem lásky své,
vnitřní muky i krvavé,
tu dvojí oběť z lásky k nám
přinesl náš kněz, Kristus Pán.
Kdo nechce Lásce lásku dát,
kdo vykoupen ji nemá rád,
kdo netouží mít věčný stan
v Kristově Srdci uchystán?
Buď sláva tobě, Ježíši,
jenž milost srdcem rozléváš,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 U tebe je pramen žití, z proudů svých slastí sám nás napájíš.
Zálibu ve zlém bezbožný má v srdci, *
Boha se bát ho ani nenapadne.
Snadno a rád jen výmluvy si hledá, *
že nevidí a nezná odpor k hříchu.
Zradou a zlem čpí slova v jeho ústech, *
zřekl se moudrosti a dobrých skutků.
Na lůžku obmýšlí jen nepravosti, *
ničeho špatného se nezalekne.
Pane, až k nebesům tvé slitování, *
až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
Tvá spravedlnost jako velehory, †
tvé rozsudky jak mořské hlubiny, *
lidem i zvěři dáváš pomoc, Pane.
Bože, jak drahocenná je tvá milost, *
v stínu tvých křídel mají lidé úkryt.
Sytí se z hojných darů tvého domu, *
z proudů svých slastí sám je napájíš.
Protože u tebe je pramen žití, *
jen ve tvém světle můžem světlo vidět.
Svou milost zachovej svým vyznavačům, *
svou spravedlnost lidem přímých srdcí.
Ať noha pyšného mě nepošlape, *
ať necloumá mnou ruka hříšníkova!
Hle, hrůza porazila bezbožníky, *
jsou svrženi a víckrát nepovstanou.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. U tebe je pramen žití, z proudů svých slastí sám nás napájíš.
Ant. 2 Když mé srdce umdlévá, vyveď mě na bezpečnou skálu.
Slyš, Bože, moje naříkání, *
modlitby mé si povšimni!
Od končin země k tobě volám, *
neboť mé srdce umdlévá.
Vyveď mě na bezpečnou skálu *
vysokou pro mne přespříliš.
Vždyť jenom tys mé útočiště, *
před nepřítelem pevná věž.
Kéž bývám na věky v tvém stanu *
a pod ochranou křídel tvých!
Tys, Bože, slyšel moje sliby, *
jsi s těmi, kdo tvé jméno ctí.
Mnohé dny přidej ke dnům krále! *
Od rodu k rodu jeho věk!
Před Bohem navěky ať vládne! *
Láska a věrnost ať jsou s ním!
Za to chci vždy tvé jméno chválit, *
své sliby plnit den co den.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Když mé srdce umdlévá, vyveď mě na bezpečnou skálu.
Ant. 3 Viděly všechny končiny země dílo spásy našeho Boha.
Zpívejte Pánu novou píseň, *
neboť učinil veliké divy:
on svou pravicí vítězství dobyl, *
zvítězil svým ramenem svatým.
Pán dal poznat dílo své spásy, *
před všemi zjevil svou spravedlnost.
Rozpomněl se na svoji milost, *
na věrnost domu Izraele;
viděly všechny končiny země *
dílo spásy našeho Boha.
Plesejte před Pánem, všechny země, *
radujte se, zpívejte, hrejte!
Hrejte Pánu na strunách harfy, *
na strunách harfy s hlasitou písní!
Za zvuků trub a dunění rohů *
jásejte před tváří našeho Krále!
Ať hučí moře a vše, čím se hemží, *
celá zem se vším, co na ní žije!
Ať i řeky do dlaní tlesknou, *
ať i hory jásají sborem
vstříc Pánu, který přichází soudit, *
přichází soudit veškerou zemi.
On zemi soudí spravedlivě, *
on podle práva národy řídí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Viděly všechny končiny země dílo spásy našeho Boha.
Stále myslím na Boží skutky.
Myslím na tvé někdejší divy.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Římanům
8,28-39
V Kristu se zjevila Boží láska
Víme, že těm kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.
Co k tomu řekneme? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!
Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Stojí přece v Písmu:
'Stále jsme pro tebe vydáváni na smrt,
jsme pokládáni za ovce určené na porážku.'
Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.
RESPONSORIUM
Ef 2,4.5.7
Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou; * když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem.
Tím chtěl ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám. * Když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů svatého Bonaventury, biskupa
(Opusculum 3, Lignum vitae, 29-30.47: Opera omnia 8,79)
U tebe je pramen života
Zamysli se také ty, vykoupený člověče, kdo to za tebe visí na kříži, uvaž jeho velikost a svatost, uvědom si, že jeho smrt přináší mrtvým život, že nad jeho odchodem ze světa truchlí nebesa i země a pukají tvrdé skály.
A rozjímej dále: Z boku ukřižovaného Krista měla vzniknout církev. Měla se také naplnit slova Písma: Uvidí, koho probodli. A tak došlo Božím řízením k tomu, že jeden voják ten svatý bok proklál kopím. Z otevřeného boku se vyřinula krev s vodou, výkupné za naši spásu. Vytryskla z hlubin studnice Kristova srdce, aby dala svátostem církve moc vlévat život milosti a zároveň aby pro všechny, kdo žijí v Kristu, byla nápojem z živého pramene, tryskajícího do života věčného.
Nuže vzhůru, duše, přítelkyně Kristova, spěchej napodobit holubici hnízdící u samého ústí rozsedliny, nepřestávej se starat, abys tam, u Kristova srdce, jako vrabec nalezla pro sebe místo, tam ulož plody své čisté lásky, jako když hrdlička ukládá svoje mláďata, tam pospěš navážit vody z pramenů Spasitelových, přilož své rty a pij. Vždyť toto je ten pramen tryskající zprostřed ráje a rozdělený do čtyř proudů, který zaplavuje otevřená srdce a zavlažuje i zúrodňuje celou zemi.
Pospěš k tomuto prameni života a světla, duše Boha milující, ať jsi kdokoli, a obrať se k němu s veškerou upřímností svého srdce: Ó nevýslovná kráso nejvyššího Boha, ó nejčistší jase věčného světla, živote v každém životě žijící a světlo v každém světle svítící a od nejprvnějšího rozbřesku udržující v plném lesku po všechny časy nejrůznější světla, jež září před trůnem tvého božství!
Ó věčný a nepřístupný, skvoucí a oblažující výtrysku pramene skrytého každému smrtelnému oku! Ty propasti beze dna, výšino bez vrcholu, velikostí nezměřitelná, čistoto nezkalitelná!
Z tebe vytéká řeka obveselující obec Boží a my ti za to prozpěvujeme písně chvály, hlasitě plesajíce a vzdávajíce ti díky, neboť nám bylo dáno zakusit, že u tebe je pramen života a ve tvé záři vidíme světlo.
RESPONSORIUM
Žl 102 (103),2.4; 33 (34),9
Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň. * Tvůj život chrání záhuby, věnčí tě láskou, slitováním.
Zkuste a poznáte, jak je Pán dobrý. * Tvůj život chrání záhuby, věnčí tě láskou, slitováním.
HYMNUS Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme. *
Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové, *
bez ustání provolávají:
Svatý, * Svatý, * Svatý, *
Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Tebe oslavuje *
skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
velký počet proroků,
tebe oslavují *
bělostné šiky mučedníků,
tebe oslavuje *
církev po širém světě:
tebe, Otce, *
neskonale velebného,
tvého milovaného, *
pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
Utěšitele.
Ty jsi Král slávy, *
Kriste!
Ty jsi Otcův *
věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
do věčné slávy.
* Poslední část (prosby) se může vynechat:
* Zachraň, Pane, svůj lid *
a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne *
chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
nebudu zahanben na věky.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, oslavujeme Srdce tvého milovaného Syna, s vděčností si připomínáme veliká dobrodiní jeho lásky k nám a prosíme tě: dej, ať je nám jeho Srdce nevyčerpatelným zdrojem tvých darů a milostí. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky