8. červenec 2024

Bl. Adriána Fortescue, otce rodiny, terciáře, mučedníka
pro dominikány (OP)

Narodil se kolem roku 1480 v Herfordshiru v hrabství Devon. Jeho předkové byli vojáci a právníci, jeho otec Sir John Fortescue z Punsborne byl důvěrným přítelem Jindřicha Tudora, jeho matkou byla Alice Boleynová. Adrián byl tedy bratrancem Anny Boleynové. Byl dvakrát ženatý a vždy byl vzorným manželem a otcem. Měl dvě dcery a tři syny. Byl rytířem řádu maltézských rytířů a od roku 1533 i členem třetího řádu sv. Dominika. Přestože byl příbuzný Anny Boleynové, nesouhlasil s jejím manželstvím s králem. Odmítal nejvyšší moc Jindřicha VIII. v anglické církvi i odtržení od Říma. Odmítl složit přísahu, kterou by uznal primát anglického krále ve věcech víry. Byl proto několikrát vězněn. Parlament jej odsoudil k trestu smrti spolu s dalšími význačnými šlechtici, kteří odmítali církevní politiku Jindřicha VIII. Byl popraven mečem v Londýně 8. nebo 9. července 1539. Jeho kult potvrdil 13. května 1895 Lev XIII.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Přej, mučedníku blažený,

jas vítěznému svému dni:

vždyť za svou krev jsi v odměnu

obdržel slávy korunu.

Z tmy světa tebe v tento den,

v němž zdolals kata se soudcem,

povznesl k sídlům nebeským

a spojil v blahu s Kristem tvým.

V andělském sboru se dnes již

ve sněhobílém rouchu skvíš,

jež pro svědectví statečné

jsi omyl v lázni krve své.

(omylas v lázni krve své.)

Pros za nás teď a při nás stůj,

ať Kristus laskavý sluch svůj

už nakloní k nám milostiv

a netrestá náš každý hřích.

Na chvíli aspoň sestup sem

s Kristovou přízní zároveň,

ať smysly, na nichž hříchy lpí,

slast odpuštění pocítí.

Čest budiž Otci se Synem

i s Duchem Utěšitelem

za to, že věnčí hlavu tvou

zářivé slávy korunou. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Žalm 31, 2-17. 20-25
Důvěrná prosba v utrpení
Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)
I

V tobě mám, Pane, své útočiště, †

nedopusť, abych byl zahanben provždy! *

Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!

Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †

buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *

pevným hradem, který mě chrání!

Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *

veď mě a provázej pro své jméno!

Zachraň mě ze sítí nastražených, *

vždyť jenom ty jsi mé útočiště.

Svého ducha ti do rukou vkládám, *

spasíš mě, Pane, Bože věrný!

V záští máš ty, kdo ctí nicotné modly, *

já však mám důvěru jedině v Pána.

Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †

nad tím, žes na moji bídu shlédl, *

že ses mě ujal v mé tísnivé nouzi,

že jsi mě nevydal nepřátelům, *

že jsi mě vyvedl na volný prostor.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

II

Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *

oči mám hořem zakaleny,

ve stálých útrapách plyne můj život, *

léta má míjejí v hořekování,

zármutkem chřadnou všechny mé síly, *

údy mi slabostí podklesávají.

Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †

pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *

jak mne kdo potká, přede mnou prchá.

Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *

stal jsem se pohozeným střepem.

Slyším šuškání davu a hrozby, †

spolu se proti mně umlouvají, *

ukládají mi o holý život.

Já však se spoléhám na tebe, Pane, *

„ty jsi můj Bůh,“ ti s důvěrou říkám.

Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *

vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!

Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *

zachraň mě ve svém milosrdenství!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

III

Jak velká je tvá dobrota, Pane, *

kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,

kterou jsi přichystal pro ty všechny, *

kdo se před lidmi utekou k tobě!

Držíš je pod ochranou své tváře, *

kryješ je před lidským hanobením,

pod svou střechou jim úkryt dáváš *

před zlobou jazyků utrhačných.

Chvála buď Pánu za divy lásky, *

které mi prokázal za útisku.

Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *

už jsem zapuzen od tvých očí,

ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *

s jakým jsem k tobě o pomoc volal.

Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *

Neboť své věrné Pán vždy chrání;

zato však těm, kdo jednají zpupně, *

plnou měrou za pýchu splatí.

Buďte silní a stateční srdcem *

všichni, kdo máte důvěru v Pána.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

Pane, k věrnosti mě veď a poučuj mě.

Vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

15,7-14.24-30; 16,5-13

Absalomova vzpoura a Davidův útěk

V těch dnech řekl Absalom králi: „Dovol mi jít do Hebronu splnit slib, který jsem učinil Hospodinu. Tvůj služebník totiž, když bydlel v syrském Gesuru, učinil takovýto slib: Dá-li Hospodin, abych se vrátil do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu.“ Král mu řekl: „Jdi v pokoji!“ A on hned odešel do Hebronu.

Absalom poslal do všech izraelských kmenů zvědy s rozkazem: „Jakmile uslyšíte polnici, provolejte: Absalom se stal v Hebronu králem!“ S Absalomem šlo z Jeruzaléma dvě stě mužů. Byli pozváni, šli bezelstně, nic netušili. Absalom též poslal pro Achitofela Gilonského, Davidova rádce z jeho města Gilo, zatímco připravoval obětní hody. Spiknutí nabývalo síly a s Absalomem šlo stále více lidu.

K Davidovi přišel posel a řekl: „Srdce izraelských mužů jde za Absalomem.“ David pravil všem svým služebníkům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: „Utečme pryč, jinak před Absalomem neunikneme; rychle odejděme, aby si nepospíšil a nedostihl nás, nezasáhl nás neštěstím a nevyhubil město ostřím meče.“

A hle, i Sadok a všichni Levité s ním nesli archu Boží úmluvy. Postavili Boží archu a Abjatar obětoval, až úplně všechen lid z města přešel. Potom král Sadokovi nařídil: „Dones Boží archu zpět do města. Naleznu-li u Hospodina milost a on mě přivede zpět, dá mi spatřit ji i svůj příbytek. Řekne-li: ‚Nelíbíš se mi‘, ať se mnou naloží, jak uzná za dobré.“ Dále král knězi Sadokovi řekl: „Ty jsi přece vidoucí. Vrať se pokojně do města i se svým synem Achimaasem a s Jonatanem, synem Abjatarovým; oba vaši synové ať jdou s vámi. Hleďte, já se budu zdržovat u brodu v pustině, dokud mi od vás nepřijde nějaká zpráva.“ Sadok a Abjatar donesli tedy Boží archu zpět do Jeruzaléma a zůstali tam.

David pak stoupal po srázu Olivové hory, stoupal a stále plakal, hlavu měl zahalenou a šel bos. I všechen zbrojný lid, který byl s ním, měl hlavu zahalenou a vystupoval s pláčem.

Když král David přišel do Bachurim – hle, vyšel odtamtud muž ze Saulova příbuzenstva. Jmenoval se Šimej, syn Gerův. Jak se blížil, stále zlořečil a házel kamení na Davida a na všechny jeho služebníky, ačkoli po jeho pravici i levici šel všechen zbrojný lid a všichni význační bojovníci. A tak volal Šimej, když zlořečil: „Pryč, pryč, krvežíznivče a ničemo! Hospodin dal na tebe dopadnout všechnu krev Saulova domu, poněvadž jsi uchvátil království místo něho. Nyní dal Hospodin království do ruky tvého syna Absaloma. Hle, dostal ses do zaslouženého neštěstí, poněvadž jsi krvežíznivec!“

Tu řekl králi Abišaj, syn Serujin: „Proč má tento mrtvý pes zlořečit mému pánu, králi? Půjdu a srazím mu hlavu!“ Král však řekl: „Nestarejte se o mě, synové Serujini! Jestliže zlořečí a jestliže mu Hospodin poručil: Zlořeč Davidovi! – kdo smí říci: Proč to děláš?“ David pak řekl Abišajovi a všem svým služebníkům: „Hle, můj syn, který vyšel z mých útrob, usiluje o můj život, tím spíše Benjamínovec! Nechte ho zlořečit, jestliže mu to Hospodin poručil. Snad Hospodin shlédne na mé soužení a splatí mi dobrem za kletbu tohoto dne.“ A David se svými muži pokračoval v cestě. A Šimej se ubíral podle něho po svahu hory, šel a zlořečil a házel po něm kamení a metal prach.

RESPONSORIUM

Žl 40 (41),10; Mk 14,18

Ten, který jídal u mého stolu, strojil mi úklady. * Můj přítel, jemuž jsem důvěřoval.

Jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí. * Můj přítel, jemuž jsem důvěřoval.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 329, In natali martyrum: PL 38,1454-1456)

Výkupnou cenou za drahocennou smrt mučedníka je smrt Kristova

Na přeslavných činech svatých mučedníků, kteří jsou všude výkvětem církve, sami poznáváme, jak je pravdivé, co jsme zpívali: Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných. Je drahocenná v očích našich i v očích toho, pro nějž zemřeli.

Ale výkupnou cenou za všechny ty smrti je smrt jednoho. Kolik smrtí vykoupil ten jeden, který podstoupil smrt a bez jehož smrti by se pšeničné zrno nerozmnožilo? Slyšeli jste, co řekl, když se blížil k svému umučení, a to znamená, když se blížil k našemu vykoupení: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek.

On na kříži vyplatil velikou cenu, aby nás získal, tam se otevřel měšec s výkupným za nás. Když voják probodl kopím jeho bok, vytrysklo odtamtud výkupné za celý svět.

Byli vykoupeni mučedníci i ostatní věřící; ale víra mučedníků byla vystavena zkoušce a svědkem toho je jejich krev. Vrátili, co bylo na ně vynaloženo, a tak splnili, co říká svatý Jan: Jako Kristus za nás položil svůj život, tak i my jsme povinni položit život za své bratry.

A jinde se říká: Když zasedneš k velkolepé hostině, uvažuj pečlivě o tom, co se ti předkládá, neboť něco podobného musíš také ty uchystat. Je to velkolepá hostina, při níž je pokrmem sám Pán té hostiny. Nikdo nedává hostům za pokrm sám sebe, to činí jedině náš Pán, Kristus. On je hostitelem a on sám je také pokrmem a nápojem. Mučedníci tedy uvážili pečlivě, co jedli a pili, a splatili to něčím podobným.

Ale jak by mohli splatit něčím podobným, kdyby jim to, čím splatili, nedal ten, kdo to jako první na ně vynaložil? Co nám tedy chce říci žalm, v němž jsme zpívali větu: Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných?

Žalmista se tam zamyslel nad tím, co všechno dostal od Boha, a rozhlédl se po velikých darech milosti Všemohoucího: ten ho stvořil; hledal ho, když se mu ztratil, a když jej nalezl, dal mu milost; pomohl mu, když s chatrnými silami bojoval, a nenechal ho na holičkách, když byl v nebezpečí; ozdobil ho korunou, když zvítězil, a sebe sama mu nabídl za odměnu. Když si toto všechno žalmista uvědomil, zvolal: Čím se odplatím Hospodinu za všechno, co mi prokázal? Vezmu kalich spásy. Jaký je to kalich? Kalich utrpení, hořký, ale uzdravující. Kalich, jehož by se nemocný bál dotknout, kdyby se z něho nejdřív nenapil lékař. Takový je to kalich. Poznáváme ten kalich z úst Kristových, když říká: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich.

O tomto kalichu říkali mučedníci: Vezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Hospodinovo. Nebojíš se však, že nebudeš mít dost síly? Jak to, že se nebojíš? Vždyť budu vzývat jméno Hospodinovo. Jak by mohli mučedníci zvítězit, kdyby v nich nezvítězil ten, který řekl: Buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět. Vládce nebes řídil jejich mysl i jazyk; na zemi skrze ně přemáhal ďábla, a v nebi mučedníky korunoval. Šťastní, kdo takto pili z toho kalicha! Přestáli všechnu bolest a získali věčnou slávu.

Nuže, moji drazí, uvědomte si, že i když nemůžete něco vidět na vlastní oči, můžete o tom přemýšlet v srdci a v duši, a poznáte, že drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných.

RESPONSORIUM

2 Tim 4,7-8a; Flp 3,8b.10

Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. * Teď už mě čeká věnec spravedlnosti.

Všecko považuji za škodu ve srovnání s poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. * Teď už mě čeká věnec spravedlnosti.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys blahoslaveného Adriána obdivuhodně posiloval duchem zbožnosti a statečnosti; vyslyš prosby svého lidu a dej, ať se povzbuzeni jeho příkladem naučíme poslouchat více tebe než lidi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky