Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Kmen Jesse už se květem skví,
a ratolest plod vydala
vzešlý z plodného mateřství
Matky, jež pannou zůstala.
Ač světu první světlo dal
a s Otcem nebe zakládal,
nechal se v plénkách v jesličky
klást rukama své matičky.
Ač zákon světu uložil
o přikázáních deseti,
člověkem stát se zatoužil,
jho zákona chtěl snášeti.
Světlo i spása slaví zrod,
smrt s hrůzou prchá do temnot.
Pojď, člověče, bys uvěřil,
že z Panny Bůh se narodil.
Buď sláva tobě, Ježíši,
zrozený Pannou nejčistší,
i Otci, Duchu milosti
po všechny věky věčnosti. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Zvětšte se, pradávné vjezdy, pro příchod slavného krále.
Pánu zem patří se vším, co nese, *
jeho je svět i vše, co v něm žije.
Sám jej založil nad oceány, *
upevnil nad tekoucími proudy.
Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
stanout na jeho svatém místě?
Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
neklame, nepřísahá křivě.
Dostane od Pána požehnání, *
u Boha Zachránce nalezne pomoc.
To je rod těch, kdo hledají Pána, *
hledají tvář Boha Jákobova.
Zvyšte se ještě, vy brány, †
zvětšte se, pradávné vjezdy, *
pro příchod slavného krále!
„Kdo je ten král tak slavný?“ †
Pán, jenž je silný a mocný, *
Pán, který mocný je v boji.
Zvyšte se ještě, vy brány, †
zvětšte se, pradávné vjezdy, *
pro příchod slavného krále!
„Kdo je ten král tak slavný?“ †
On, Pán zástupů věčných, *
On, král věčné slávy!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Zvětšte se, pradávné vjezdy, pro příchod slavného krále.
Ant. 2 Člověk se v ní narodil, sám Svrchovaný jí dal pevný základ.
Miluje Pán, co založil na svaté hoře: *
siónské brány nad všechna jákobská sídla.
Ty město Boží, sám praví na tvoji slávu: *
„Rahab i Bábel přičítám k těm, co mě znají!
Hle, Filišťané, Tyrští i Etiopané, *
ti všichni v něm jsou narozeni.
Vpravdě však Sión každý nazývá: Matko!“ *
Protože ten si zbudoval Svrchovaný.
Do svitku vpisuje Pán, když národy sčítá: *
„Ti všichni v něm jsou narozeni.“
Jako v tanci se radují, kdo v tobě žijí: *
„Všechny prameny mé spásy jsou v tobě.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Člověk se v ní narodil, sám Svrchovaný jí dal pevný základ.
Ant. 3 Dnes se narodil Pán, náš Spasitel, od věků před jitřenkou zrozený.
Pán je král: a národy se chvějí. *
Nad cheruby trůní: zem se třese.
Veliký je náš Pán na Siónu, *
povznesený nad národy všemi.
Ať tvé velké, hrůzyplné jméno *
všichni slaví, protože je svaté!
Mocný je to král a přeje právu. *
Ty jsi pevně založil řád světa,
ty jsi právní řád a spravedlnost *
ustanovil v lidu Jákobově.
Chvalte Pána, jenž je naším Bohem! †
Poklekněte před podnoží jeho, *
pokloňte se, protože je svatý!
Mojžíš s Áronem jsou z jeho kněží, †
Samuel je z jeho vyznavačů: *
Pána vzývali a vyslyšel je.
Promlouval k nim z oblačného sloupu, †
naslouchali jeho přikázáním, *
zákonům, jež on jim ustanovil.
Vyslyšels je, Pane, ty náš Bože, †
byls jim vždycky Bohem milostivým, *
i když jejich přestupky jsi trestal.
Chvalte Pána, jenž je naším Bohem! †
Klaňte se na jeho svaté hoře, *
protože je svatý Pán, náš Bůh!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Dnes se narodil Pán, náš Spasitel, od věků před jitřenkou zrozený.
Slovo se stalo tělem, aleluja.
A přebývalo mezi námi, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu Židům
2, 9-17
Kristus se ve všem připodobnil bratřím
Vidíme, že Ježíš, který byl trochu ponížen pod anděly, protože vytrpěl smrt, je korunován slávou a ctí, aby z milosti Boží za všechny lidi podstoupil smrt.
Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry, když říká:
„Budu hlásat tvoje jméno svým bratřím,
uprostřed shromáždění budu tě chválit.“
A opět:
„Já svou důvěru vložím v něho“.
A ještě zase:
„Hle, tady jsem já i moje děti, které mi dal Bůh“.
Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit svým bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu.
RESPONSORIUM
Lk 1, 28
Blahoslavená jsi, Panno Maria, neboť jsi nosila stvořitele světa: * Porodila jsi svého tvůrce a navěky zůstáváš pannou.
Buď zdráva, milosti plná! Pán s tebou! * Porodila jsi svého tvůrce a navěky zůstáváš pannou.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Atanáše, biskupa
(Epist. ad Epictetum, 5-9: PG 26,1058.1062-1066)
Slovo přijalo naše lidství z Marie
Slovo se ujalo Abrahámových potomků, proto se ve všem muselo připodobnit bratřím, říká apoštol, a vzít na sebe tělo podobné našemu. Právě proto je tu Maria, aby z ní toto tělo přijalo a jako vlastní je za nás obětovalo. Písmo připomíná narození a říká, zavinula ho do plének. Byly blahoslaveny prsy, které ho živily. Byla také přinesena oběť, protože lůno otevřel prvorozenec. Gabriel jí to zvěstoval jednoznačně, když neřekl prostě, co se narodí v tobě, aby to nebudilo dojem, že bylo tělo do ní vloženo zvenku, ale řekl z tebe, aby dal podnět k víře, že ten, který se narodí, narodí se z ní.
Stalo se to tak proto, aby Slovo přijalo naše lidství, přineslo je v oběť a zcela strávilo, a potom nám dalo účast na svém božství; takže apoštol mohl napsat tato slova: Toto tělo porušitelné musí na sebe vzít neporušitelnost, a toto tělo smrtelné musí na sebe vzít nesmrtelnost.
To není žádný výmysl, jak se někteří domnívají, naprosto ne! Spasitel se přece opravdu stal skutečným člověkem, a v tom je pramen spásy celé lidské přirozenosti. Naše spása není žádným vysněným přeludem a neznamená jen spásu těla, v Slově vzešla skutečně spása celého člověka, duše i těla.
Tělo Páně, jak se zrodilo z Marie podle Božích Písem, mělo tedy lidskou přirozenost, bylo skutečným tělem. Zajisté skutečným, poněvadž bylo totéž jako naše. Vždyť přece Maria je naší sestrou, protože všichni pocházíme z Adama.
Říká-li Jan: Slovo se stalo tělem, znamená to totéž, jako podobné výrazy na jiných místech; například u Pavla je napsáno: Kristus vzal na sebe prokletí za nás. Lidské tělo se nesmírně obohatilo spojením a sjednocením se Slovem: ze smrtelného se stalo nesmrtelným, bylo živočišné a stalo se zduchovnělým; ač povstalo ze země, prošlo nebeskými branami.
I když Slovo přijalo z Marie tělo, Trojice zůstane samozřejmě Trojicí a nedochází u ní k přírůstku ani k úbytku; je přece stále dokonalá. V Trojici poznáváme jediné božství, a tak církev hlásá jediného Boha, Otce Slova.
RESPONSORIUM
Srov. Lk 1, 42
Svatá a neposkvrněná Matko Boží, nedovedu dost velebit tvé panenství, * neboť tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout.
Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého, * neboť tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout.
HYMNUS Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme. *
Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové, *
bez ustání provolávají:
Svatý, * Svatý, * Svatý, *
Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Tebe oslavuje *
skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
velký počet proroků,
tebe oslavují *
bělostné šiky mučedníků,
tebe oslavuje *
církev po širém světě:
tebe, Otce, *
neskonale velebného,
tvého milovaného, *
pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
Utěšitele.
Ty jsi Král slávy, *
Kriste!
Ty jsi Otcův *
věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
do věčné slávy.
* Poslední část (prosby) se může vynechat:
* Zachraň, Pane, svůj lid *
a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne *
chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
nebudu zahanben na věky.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys vyvolil blahoslavenou Pannu Marii za Matku Spasitele lidského pokolení; dej, ať poznáváme, že ta, která nám zrodila původce života, stále se za nás u něho přimlouvá. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky