12. září 2024

Jména Panny Marie
nezávazná památka

Jako po oslavě Kristova narození následuje památka jeho Jména, tak i po oslavě narození jeho Matky následuje památka jejího Jména. V biblickém prostředí má osobní jméno mnohem hlubší smysl než pouhé administrativní označení. Jména biblických osob často vyjadřují i jejich vztah k Bohu. Hebrejské jméno Marjam či Mirjam bývá vykládáno různě (Paní, Krásná, Hvězda mořská, ...), tyto výklady jsou však spíše alegorické než etymologické. Protože se toto jméno vyskytuje v bibli poprvé u sestry Mojžíše (Ex 15,20), není vyloučen jeho egyptský původ – pak by mohlo znamenat „Bohem milovaná a Boha milující“. Liturgická oslava Jména Panny Marie začala ve španělské diecézi Cuenca (1513), postupně se rozšířila po celém Španělsku a slavila se 17. září; po vítězství polského krále Jana Sobieského nad tureckým vojskem u Vídně (12. 9. 1683) ji zavedl papež Inocenc XI. pro celou církev a stanovil pro ni neděli v oktávu svátku Narození Panny Marie; při liturgické reformě za Pia X. (1912) pak byla přeložena na 12. září.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Zemí, mořem i roji hvězd

vždy chválen, slaven a ctěn jest

vesmíru Vládce, který je

skryt v lůně Panny Marie.

Ač měsíc, slunce, jejich jas

a vše mu slouží v každý čas,

v milostiplném lůně svém

jej chová Panna pod srdcem.

Jak šťastná, Matko, nad tím jsi,

že Tvůrce tvůj, Pán nejvyšší,

držící v dlani celou zem,

dlel jako v chrámě v lůně tvém.

Blahá nebeským poselstvím:

Duch požehnal tě mateřstvím.

Všech lidí touha, Mesiáš,

tvým lůnem přišel mezi nás.

Buď sláva tobě, Ježíši,

zrozený z Panny nejčistší,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Žalm 88 (89), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu
Vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)
IV

Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *

znelíbil si svého pomazaného.

Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *

jeho korunu jsi svrhl do prachu.

Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *

jeho opevnění změnil v sutiny.

Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *

on sám nyní zůstal pro smích sousedům.

Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *

rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.

Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *

v boji jsi mu nedal obstát vítězně.

Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *

do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.

Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *

jeho samého jsi hanbou zahrnul.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

V

Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *

Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?

Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *

Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?

Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *

kdo by se vymkl z dosahu podsvětí?

Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *

jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?

Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *

že mám v hrudi nést posměch národů všech,

snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †

jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *

Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi
U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

Pane, tys byl naše útočiště, *

z pokolení do pokolení.

Ještě dřív, než zrodila se horstva, †

ještě nežli vznikla zem a vesmír, *

z věčna do věčna jsi, Bože, ty!

Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *

„Děti lidské, navraťte se zpět!“

Neboť co je tisíc let v tvých očích, †

nežli jeden den, co včera minul, *

nežli jedna hlídka za noci!

Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *

jsou jak tráva, která dorůstá:

s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *

a již večer uvadá a schne.

A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *

rozhorlením tvým jsme zděšeni.

Ty máš naše viny před očima, *

skryté hříchy zjevně před sebou.

Naše dny v tvém hněvu odplývají, *

naše léta odvanou jak vzdech.

Náš věk čítá sedmdesát roků, *

osmdesát v dobrém případě,

vesměs plných těžkostí a trampot; *

přeletí, a odvanem i my.

Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *

kdo se strachuje tvé nevole?

Naše dny nás nauč správně čítat, *

ať konečně srdcem zmoudříme!

Obrať se k nám, Pane, neotálej, *

služebníkům svým buď milostiv!

Syť nás od rána svým slitováním, *

ať nám život projde v radosti!

Potěš nás již za všechny dny strastí, *

za léta, kdy znali jsme jen zlé.

Zjev svým služebníkům svoje dílo, *

jejich dětem všechnu slávu svou!

Milost Pána, Boha budiž s námi, †

žehnej hojně práci našich rukou, *

práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

Pane, u tebe je pramen žití.

Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy Žalozpěvů

1,1-12.18-20

Zpustošení Jeruzaléma

Ach, jak opuštěné sedí

město kdysi plné lidí!

Stalo se podobným vdově,

město kdysi slavné mezi národy;

vládkyně nad zeměmi

se octla v porobě.

Bolestně pláče v noci,

slzy jí kanou po líci.

Nikdo ji netěší ze všech jejích milenců;

všichni přátelé ji zradili,

stali se z nich nepřátelé.

Juda šel do vyhnanství pro svou nepravost,

pro množství svého modlářství.

Sídlí mezi pohany,

nenalézá klid;

dostihli ho všichni, kdo se za ním hnali,

když byl v tísni.

Cesty k Siónu truchlí,

neboť nikdo nejde na slavnost;

všechny jeho brány jsou opuštěny,

vzdychá jeho kněžstvo,

jeho panny sténají,

sám je plný hořkostí.

Zvítězili jeho odpůrci,

jeho nepřátelé mají úspěch,

neboť pro množství jeho nepravostí

na něj Hospodin seslal bolest;

jeho děti jdou do zajetí,

hnány svým protivníkem.

Siónská dcera je zbavena

celé své krásy;

její knížata jsou jako berani,

kteří nenašli pastvu;

zhroutili se vyčerpáním

před tím, který je žene.

Jeruzalém vzpomíná

na dny své bídy a svého bloudění,

na všechny své poklady,

které míval od pradávna,

když jeho lid upadal do moci nepřítele

a nikdo mu nepomohl.

Viděli to nepřátelé

a smáli se jeho zkáze.

Velmi zhřešila jeruzalémská dcera,

zhnusila se všem,

všichni její ctitelé jí pohrdli,

protože viděli její nahotu;

ona hlasitě vzdychá

a odvrací se.

Na lemu jejích šatů lpí nečistota,

už se nestará o budoucnost,

klesla tak, že to vzbuzuje podiv,

nemá těšitele.

„Shlédni, Hospodine, na mou bídu,

nepřítel jásá!“

Protivník vztáhl svou ruku

na všechny její poklady;

vidí, jak do její svatyně

vcházejí pohané,

kterým jsi zakázal

vstoupit do tvého shromáždění.

Všechen její lid sténá,

hledá chléb;

dává své skvosty za pokrm,

aby zachránil život.

„Shlédni, Hospodine, a uvaž,

jak jsem potupená!

Vy všichni, kteří jdete okolo cestou,

pohleďte a vizte,

zdali je bolest jako bolest má,

která mně byla způsobena,

jíž mě zasáhl Hospodin

v den svého rozjitřeného hněvu!

Spravedlivý je Hospodin,

neboť jsem vzdorovala jeho slovu.

Nuže, slyšte to, všechny národy,

a pohleďte na mou bolest.

Moje panny i moji jinoši

odešli do zajetí.

Volala jsem na své milence,

ti však mě zradili,

moji kněží a moji starci

zahynuli v městě,

když se sháněli po jídle,

aby zachránili život.

Pohleď, Hospodine, jak je mi úzko,

v mých útrobách to vře,

srdce se mi v nitru svíjí,

že jsem se zpupně vzepřela,

venku vraždí meč,

uvnitř řádí smrt.“

RESPONSORIUM

Pláč 1,16.18.12

Daleko je ode mě těšitel, který mě sílil. * Slyšte to všechny národy, a pohleďte na mou bolest.

Pohleďte a vizte, zdali je bolest jako bolest má. * Slyšte to všechny národy, a pohleďte na mou bolest.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého Bernarda, opata, obsažených v pojednání „Chvály panenské Matky“

(Hom. 2, 17, 1-33: SCh 390, 1993, 168-170)

Při každé příležitosti mysli na Marii a vzývej ji

A ta panna se jmenovala Maria, říká evangelista. Pohovořme si trochu i o tomto jménu, jež se prý překládá „hvězda mořská“ a velice případně se hodí pro Matku a Pannu Marii. Nanejvýš přiléhavě se totiž Maria přirovnává k hvězdě: neboť jako hvězda vysílá svůj paprsek bez vlastní újmy, tak Panna Maria bez porušení porodila Syna. Paprsek nezmenšil nikterak jas hvězdy, Syn nezmenšil neporušenost Panny.

Maria je vznešená hvězda vyšlá z Jakuba, její paprsek osvětluje celý vesmír, její záře vysoko svítí na nebi, ba až do podsvětí proniká, ozařuje i zemi, a hřeje více duši než tělo, podporuje ctnosti a ničí neřesti. Ona je ta nejjasnější a nejskvělejší hvězda, zářící ctnostmi a svítící příkladem, a po zásluze byla povýšena nad toto velké a rozsáhlé moře.

Každý, kdo víš, že ve vlnobití tohoto světa se spíše zmítáme uprostřed bouří a větrů, než kráčíme po pevné zemi, nespouštěj oči z této zářící hvězdy, nechceš-li, aby tě bouře pohltila. Opřou-li se do tebe vichry pokušení, narazíš-li na skaliska soužení, k hvězdě se dívej, Marii vzývej! Jsi-li zmítán vlnami pýchy nebo ctižádosti nebo nactiutrhačství nebo žárlivosti, k hvězdě se dívej, Marii vzývej! Otřásá-li loďkou tvé duše hněv, lakomství nebo svody těla, dívej se k Marii! Jsi-li poděšený velikostí svých hříchů, zmatený nečistým svědomím, přestrašený hrůzou před soudem a užuž tě pohlcuje hlubina zármutku a propast zoufalství, mysli na Marii!

V nebezpečích, v úzkostech, v pochybnostech na Marii mysli, Marii vzývej! Stále ji měj na rtech, stále ji měj v srdci. Chceš-li, aby se za tebe přimlouvala, buď pamětliv příkladu, který dala svým životem. Následuješ-li ji, nezbloudíš, prosíš-li ji, neupadneš do zoufalství, myslíš-li na ni, nechybíš, drží-li tě, neklesneš, chrání-li tě, nemusíš se bát, vede-li tě, neunavíš se, je-li k tobě milostivá, dojdeš k cíli. A tak sám na sobě zakusíš, jak zaslouženě bylo řečeno: A ta panna se jmenovala Maria.

RESPONSORIUM

Požehnaná jsi, Panno Maria; nosilas pod srdcem Pána, Stvořitele světa. * Porodila jsi toho, který tě stvořil, a zůstáváš Pannou navěky.

Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou. * Porodila jsi toho, který tě stvořil, a zůstáváš Pannou navěky.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, prosíme tě, aby všichni, kdo slaví vznešené jméno blahoslavené Panny Marie, na její přímluvu od tebe přijali dobrodiní tvého milosrdenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky