1. listopad 2024

VŠECH SVATÝCH
Slavnost

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Kriste, ty jasný nebe osadníku,

naděje, cesto, žití, spáso svatých,

laskavě přijmi oběť chval a díků

nám v srdci vzňatých.

Sbor andělů všech dík ti neustálý

vzdává a zpívá věčnou písní chvály,

s nimi též svatí, a velebí tebe

nadšené nebe.

Pro zásluhy své Matky, Panny čisté,

i všech tvých svatých, zadrž, dobrý Kriste,

tresty, jež byly námi vyvolány,

a zhoj nám rány.

Už zde nám dopřej chvály tobě vzdávat,

ať věrni tobě, smíme neustávat

v nich v nebi, a tam ctít Trojici hymny

ustavičnými. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Jak podivuhodné je tvé jméno, Pane, slávou a ctí jsi ověnčil své svaté a učinil jsi je vládci nad dílem svých rukou.

Žalm 8
Velebnost Boží a důstojnost člověka
Všechno podřídil pod jeho nohy, a jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi. (Ef 1, 22)

Pane, náš vladaři, †

podivuhodné je po celé zemi tvé jméno, *

velebnost svou jsi rozestřel po celém nebi!

Navzdory odpůrcům †

už v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu, *

že musí zmlknout, kdo zná jen záští a pomstu.

Hledím-li na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *

anebo na měsíc, na hvězdy, jak jsi je stvořil:

co tu je člověk – a přesto na něho myslíš! *

Co tu je smrtelník – přesto se o něho staráš!

Učinil jsi ho jen o málo menším, než andělé jsou, *

ověnčil jsi ho slávou a ctí;

jeho jsi učinil vládcem nad dílem rukou svých, *

všechno mu k nohám položil:

ovce a dobytek všechen a navíc i polní zvěř, †

na nebi ptáky a v moři ryby a vůbec vše, *

co jen se hemží stezkami vod.

Pane, náš vladaři, *

podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Jak podivuhodné je tvé jméno, Pane, slávou a ctí jsi ověnčil své svaté a učinil jsi je vládci nad dílem svých rukou.

Ant. 2 Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

Žalm 14 (15)
Kdo je hoden objevit se před Bohem?
Přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha. (Žid 12, 22)

Kdo, Pane, smí v tvém stánku dlít, *

přebývat na tvé svaté hoře?

Kdo životem jde bez poskvrn, *

je řádný, upřímného srdce,

kdo neukřivdí jazykem, †

bližnímu svému neuškodí, *

souseda svého nehanobí,

kdo bohaprázdným pohrdá, *

zato si váží bohabojných,

kdo, i když ztrácí, drží slib: *

svých peněz neužívá k lichvě

a proti zájmům nevinného †

ničím se nedá podplatit. *

Kdo žije tak, je provždy pevný.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

Ant. 3 Svým svatým jsi ukázal stezku života, Pane, naplníš je radostí před tvou tváří.

Žalm 15 (16)
Bůh je mým dědičným podílem
Bůh Ježíše vzkřísil a zbavil ho bolestí smrti. (Sk 2, 24)

Zachovej mě, Bože, doufám v tebe. *

Říkám Pánu: „Jenom tys mé blaho!“

Na nic nejsou všichni bůžci země, *

ať je slaví jejich ctitelé,

ať si svoje modly rozmnožují!

Nepodám jim oběť krvavou, *

nikdy jejich jména nevyřknu!

Pán je vše, co mám, on je můj úděl. *

Osud můj máš v rukou jenom ty!

V zemi překrásné já mám svůj podíl, *

z hloubi blaží mě mé dědictví.

Dobrořečím Pánu, že mi radí, *

že mi k srdci mluví za noci.

Upínám své oči stále k Pánu, *

je-li při mně, nezakolísám.

Srdce mé se těší, duše jásá, *

ba i tělo trvá v bezpečí.

Nezanecháš v podsvětí mou duši, †

nedopustíš, aby měl tvůj věrný *

v temnou říši mrtvých pohlížet.

Stezku života mi ukazuješ: †

naplněnou radost před tvou tváří, *

po tvé pravici slast na věky.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Svým svatým jsi ukázal stezku života, Pane, naplníš je radostí před tvou tváří.

Vzhlédněte k Pánu, ať se rozjasníte.

A nikdy tvář vám nezachmuří hanba.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

5,1-14

Vykoupil jsi nás Bohu z každého kmene, jazyka, lidu i národa

Já, Jan, uviděl jsem v pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?“ A nikdo ani na nebi, ani na zemi nemohl ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel a nahlédl do něho. Ale jeden z těch starců mi řekl: „Neplač! Hle, zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s jeho sedmi pečetěmi otevře.“

A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, který vypadal jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. Beránek přišel a vzal svitek z pravice toho, který seděl na trůně.

A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem, a také těch čtyřiadvacet starců, z nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. A zpívali píseň novou:

„Jsi hoden vzít svitek

a rozlomit jeho pečeti,

protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi

z každého kmene, jazyka, lidu i národa

a vytvořil jsi z nich našemu Bohu království a kněze

vládnoucí nad zemí.“

Potom jsem měl vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na miliony a stamiliony – a volali silným hlasem:

„Beránek, který byl zabit, si zaslouží,

aby přijal moc, bohatství, moudrost

a sílu, čest, slávu i chválu!“

A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: „Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!“ Tu ony čtyři bytosti přidaly: „Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.

RESPONSORIUM

Zj 11, 17; porov. 11, 18; Žl 145, 10

Díky ti vzdáváme, Pane, Bože vševládný, ty jsi, tys byl a přijdeš, * neboť ses ujal vlády, přišel čas odměny tvým služebníkům a svatým.

Ať tě, Pane, chválí všichni tvorové, tobě zasvěcení ať tě velebí. * Neboť ses ujal vlády, přišel čas odměny tvým služebníkům a svatým.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo 2: Opera omnia, Edit. Cisterc. 5 [1958],364-368)

Spěchejme k bratřím, kteří nás očekávají

K čemu je svatým naše chvála, k čemu je jim naše oslavování, k čemu i tento dnešní svátek? Co znamenají pozemské pocty pro ty, jimž podle spolehlivého Synova příslibu prokazuje poctu nebeský Otec? Co pro ně znamená, že je velebíme? Svatí nepotřebují, abychom je uctívali, a naše zbožná oddanost jim nepřináší žádný zisk. Je jasné, že to není důležité pro ně, ale pro nás, když s úctou slavíme jejich památku. Přiznávám se, že při vzpomínce na ně pociťuji, jak se ve mně probouzí mocná touha.

Především v nás památka svatých vzbuzuje nebo posiluje touhu patřit do jejich společnosti, která je pro nás tak žádoucí, a stát se spoluobčany a společníky blažených duchů, připojit se k shromáždění patriarchů, k zástupům proroků, radě apoštolů, velikému množství mučedníků, sdružení vyznavačů, sborům panen, být pohromadě a radovat se ve společenství všech svatých. Očekává nás obec prvorozených křesťanů, a my o to nedbáme; touží po nás svatí, a my si toho nevážíme; čekají na nás spravedliví, a my na to nehledíme.

Vzchopme se už konečně, bratři, povstaňme s Kristem, usilujme o to, co pochází shůry, a mysleme na to. Vzhlížejme s touhou k těm, kteří touží po nás, spěchejme k těm, kteří nás očekávají, předložme přání svého srdce těm, kteří nás vyhlížejí. Přejme si nejen být ve společnosti svatých, ale mít i účast na jejich štěstí, a toužíme-li po jejich přítomnosti, ucházejme se velmi horlivě také o to, abychom měli účast na jejich slávě. V této ctižádosti není nic zhoubného a vroucí touha po takové slávě není nic nebezpečného.

A druhá touha, která nás naplňuje při slavení památky svatých, směřuje k tomu, aby se i nám ukázal Kristus, náš život, tak jako se ukázal jim, a abychom se také my s ním ukázali ve slávě. Neboť zatím se nám Kristus, naše hlava, nepředstavuje tak, jak je nyní, ale máme ho před očima v té podobě, jakým se pro nás stal: ne s korunou slávy, ale ověnčený trním našich hříchů. Bylo by hanbou stát se zhýčkaným údem, když patříme k hlavě, korunované trním; zatím není žádný purpur ke cti, ale spíše na posměch. Až Kristus přijde, už se nebude zvěstovat jeho smrt, abychom věděli, že i my jsme už mrtví a že náš život je skrytý s ním. Tehdy se ukáže oslavená hlava a s ní budou zářit oslavené údy, neboť on přemění naše ubohé tělo, aby to odpovídalo slávě, kterou má hlava, to jest on sám.

Po této slávě tedy bezpečně dychtěme s celou ctižádostí. Abychom směli v tuto slávu doufat a ucházet se o tak velikou blaženost, k tomu je ovšem třeba velice toužit také po pomoci svatých, aby nám bylo dáno na jejich přímluvu, čeho nemůžeme sami dosáhnout.

RESPONSORIUM

Zj 19, 5b. 6b; Žl 33, 1

Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte a kdo se ho bojíte, malí i velcí! * Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království.

Jásejte vstříc Pánu, spravedliví, zbožným sluší vroucí chvalozpěv. * Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království.

HYMNUS Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme. *

Tebe, Pane, velebíme.

Tebe, věčný Otče, *

celá země uctívá.

Tobě všichni andělé, *

tobě všechny moci nebeské,

tobě cherubové, tobě serafové, *

bez ustání provolávají:

Svatý, * Svatý, * Svatý, *

Pán, Bůh zástupů!

Plná jsou nebesa i země *

tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *

skvělý sbor apoštolů,

tebe oslavuje *

velký počet proroků,

tebe oslavují *

bělostné šiky mučedníků,

tebe oslavuje *

církev po širém světě:

tebe, Otce, *

neskonale velebného,

tvého milovaného, *

pravého a jediného Syna,

stejně jako Ducha Svatého, *

Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *

Kriste!

Ty jsi Otcův *

věčný Syn.

Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *

a neváhal ses narodit z Panny.

Ty jsi zvítězil nad smrtí *

a otevřel věřícím království nebes.

Sedíš po pravici Boží *

ve slávě Otce.

Věříme, že přijdeš *

jako soudce.

Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *

vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!

Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *

do věčné slávy.

* Poslední část (prosby) se může vynechat:

* Zachraň, Pane, svůj lid *

a žehnej svému dědictví.

Kraluj mu *

a vyvyš jej na věky.

Každého dne *

dobrořečíme tobě

a chválíme tvé jméno na věky, *

až na věky věků.

Rač nás, Pane, tohoto dne *

chránit před hříchem.

Smiluj se nad námi, Pane, *

smiluj se nad námi.

Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *

jak v tebe doufáme.

V tebe, Pane, doufám, *

nebudu zahanben na věky.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, tvoji svatí jsou pro nás příkladem a pomáhají nám na cestě k tobě; při dnešní slavnosti si je všechny společně připomínáme a ve společenství s nimi tě prosíme: vyslyš nás a pro jejich zásluhy nám dávej všechno, co potřebujeme k jejich následování. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky