7. září 2024

Bl. Jana Josefa Latasta, kněze
pro dominikány (OP)

Narodil se 5. září 1832 v Cadillacu [Kadijaku] ve Francii. Jeho otec a starší bratři byli ateisté, matka byla zbožná skrupulózní žena, jež mu od dětství zdůrazňovala své přání, aby se stal knězem. K jeho rozhodnutí stát se knězem přispělo hlavně to, že se jako mladý muž zapojil do tzv. konferencí sv. Vincence, kde poznal bratrský život, společnou modlitbu, úctu k eucharistii i společnou práci ve prospěch chudých a potřebných. V pětadvaceti letech vstoupil do řádu a 8. února 1863 přijal kněžské svěcení. V září roku 1864 dostal za úkol dávat exercicie v ženské věznici. Stal se pak vězeňským knězem. Ve spolupráci s Henrikou Dominikou Barthie­rovou založil 14. srpna 1866 ve Frasnes-le-Chateau [Fran le Šato] v diecézi Besançon [Besanson] první dům sester dominikánek sv. Marie Magdalény z Betanie, jež se měly věnovat uvězněným ženám. V roce 1868 onemocněl tuberkulózou a 10. března 1869 ve věku 37 let zemřel. 4. června 2012 jej Benedikt XVI. prohlásil za blahoslaveného.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,

slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,

proto mu pěje naše vděčné stádce

píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého

za svého kněze, aby se stal z něho

svěřených ovcí svědomitý správce

a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,

byl světlem slepých, všude mírnil bídu,

všem stal se vším, byl prozíravým otcem

Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené

svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle

jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme

i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,

stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,

Svatému Duchu chválou stejně vroucí

ať zní svět celý. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.

Žalm 20 (21), 2-8. 14
Poděkování za vítězství krále
Byl vzkříšen a přijal život na věčné časy. (Sv. Irenej)

Pane, z tvé síly se raduje král, *

nad tvou pomocí hlasitě jásá.

Vyplnils toužení jeho srdce, *

z jeho úst prosby jsi neoslyšel.

Ba, tys ho předešel milostí zdaru, *

korunu zlatou mu na hlavu vsadil.

Prosil tě o život: dal jsi mu darem *

délku dní života na všechny věky.

Veliká jest jeho sláva dík tobě, *

tys jej vznešenou nádherou oděl.

Činíš ho věčným požehnáním, *

z pohledu svého jej radostí plníš.

Neboť král v Pána důvěru skládá,

Nejvyšší nedá mu zakolísat.

Povstaň, Pane, v celé své moci! *

Zapějem chvalozpěv na tvoji sílu!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.

Ant. 2 Až se objeví kníže pastýřů, dostanete nevadnoucí věnec slávy.

Žalm 91 (92)
Chvála Boha Stvořitele
Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)
I

Dobré je oslavovat Pána, *

opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,

zrána tvou milosrdnost hlásat, *

za noci potom tvoji věrnost

s desítistrunnou harfou, s lyrou *

a s chvalozpěvy při citeře.

Blažíš mě, Pane, svými skutky, *

já plesám nad dílem tvých rukou.

Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *

jak myšlenky tvé přehluboké!

Nerozumný to nepochopí, *

bláhový pro to nemá smysl.

Ať jako plevel bují hříšní, *

ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,

to všechno jim je k věčné zkáze: *

ty však jsi navždy svrchovaný!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Až se objeví kníže pastýřů, dostanete nevadnoucí věnec slávy.

Ant. 3 Služebníku dobrý a věrný, pojď se radovat se svým Pánem.

II

Neboť hle, tvoji nepřátelé, †

tví nepřátelé, Pane, zhynou, *

bezbožní budou rozprášeni.

Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *

olejem čerstvým pomazals mě.

Zvysoka shlížím na odpůrce, *

naslouchám řečem pomlouvačů.

Jak palma vzkvete spravedlivý, *

vzroste jak libanonský cedr.

Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *

pokvetou na nádvořích Božích.

Ponesou ovoce i v stáří, *

zůstanou šťavnatí a svěží

a budou svědčit: Pán je věrný, *

je skála má, je právo samo!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Služebníku dobrý a věrný, pojď se radovat se svým Pánem.

Uslyšíš slovo z mých úst.

A budeš mluvit mým jménem.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Petra

5,1-11

Povinnosti pastýřů a věřících

Vaše duchovní představené vybízím – já sám duchovní představený jako oni, svědek Kristových utrpení a účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: paste Boží stádce vám svěřené a vykonávejte nad ním dohled, ne proto, že musíte, ale dobrovolně, jak to chce Bůh, ne pro špinavý zisk, ale ochotně; ne jako dědiční páni ve svém údělu, ale buďte svému stádci vzorem. Až se pak objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.

Podobně vy, věřící: poslouchejte své duchovní představené. Opásejte se všichni ve vzájemném styku pokorou, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale dává milost pokorným‘. Pokorně se proto skloňte pod mocnou rukou Boží, a on vás povýší, až k tomu přijde čas. ‚Na něj hoďte všechnu svou starost,‘ vždyť jemu na vás záleží.

Buďte střízliví a bděte, protože váš protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout. Postavte se proti němu, silní vírou. Víte přece, že vaši bratři po celém světě musejí také tak trpět.

Když teď nakrátko snesete utrpení, Bůh, dárce veškeré milosti, který vás pro zásluhy Krista Ježíše povolal ke své věčné slávě, sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní. Jemu patří vláda na věčné věky. Amen.

RESPONSORIUM

1 Kor 4,1-2; Př 20,6

Ať se každý na vás dívá jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. * Když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí.

Mnoho lidí se vychloubá svou oddaností, kdo však nalezne věrného člověka? * Když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu 2. vatikánského koncilu o službě a životě kněží

(Presbyterorum ordinis, n. 12)

Povolání kněží k dokonalosti

Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.

Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.

Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.

A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.

A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

RESPONSORIUM

1 Sol 2, 8; Gal 4, 19

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

MODLITBA

Modleme se.

Milosrdný Bože, ty jsi dal blahoslavenému Janu Josefovi dar doufat proti vší naději a být kazatelem plným dobroty. Na jeho přímluvu vlij do našich srdcí stejnou lásku, abychom v největších hříšnících dokázali vidět to, co dělá z lidí největší světce. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky