25. květen 2024

Sv. Marie Magdalény de’Pazzi, panny
nezávazná památka

Narodila se roku 1566 ve Florencii. Vstoupila do kláštera karmelitek (1582) a v roce 1584 složila slavné sliby. Od té doby procházela mnoha bolestnými očistnými zkouškami a dosáhla vysokého stupně mystického života. Měla různá vidění, při nichž hlasitě promlouvala a její spolusestry sebraly několik svazků zpráv o těchto extázích. Vytrvale prosila za obnovu církve a ukazovala sestrám cestu k dokonalosti. Zemřela 25. V. 1607 ve Florencii a v roce 1669 byla prohlášena za svatou.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Svou vroucí písní velebí

tento den zbožní věřící,

když dnes i z výšin na nebi

se sláva této panny skví.

Panna, jež k chválám Kristovým

přispěla mužnou pevností,

se k sborům nebes vznešeným

dnes druží plna radosti.

Křehkostí těla přemohla

cudností v celém žití svém,

svůdnostmi světa pohrdla

a ve stopách šla za Kristem.

Spravuj nás, Kriste, podle ní,

před nepřáteli chraň lid svůj,

nás ve svých ctnostech upevni

a balvany vin odstraňuj.

Ať tebe všechno lidstvo ctí,

Ježíši, z Panny zrozený,

i Otci, Duchu milosti

ať ustavičně chvála zní. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Žalm 106 (107)
Poděkování za vysvobození
Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)
I

Slavte Pána za to, jak je dobrý, *

jak až na věky je milosrdný!

Tak ať mluví vykoupení Pánem, *

vykoupení z nepřátelské moci!

Shromáždil je ze všech končin země, *

kde je východ, západ, jih či sever.

Bloudili nehostinnou pustinou, *

nenacházeli místo k usídlení.

Hladem a žízní přitom strádali, *

život v nich ponenáhlu vyhasínal.

Volali tedy k Pánu v úzkostech *

a on je z jejich bídy vysvobodil.

Na správnou cestu on je uvedl, *

aby tak došli místa k osídlení.

Ať chválí Pána za slitování, *

za divy, které k dobru lidí konal!

Napájel hrdlo jejich žíznivé, *

lačnící hrdlo plnil dobrotami.

Vězeli ve smrtelných temnotách, *

vrženi do bídy a do okovů,

že Božím příkazům se vzpírali *

a opovrhli radou Nejvyššího.

I bylo jejich srdce zkrušeno, *

že padali, a nikdo nepomohl.

Volali tedy k Pánu v úzkostech *

a on je z jejich bídy vysvobodil.

Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *

přelomil jejich okovy a strhl.

Ať chválí Pána za slitování, *

za divy, které k dobru lidí konal;

za to, že brány z bronzu rozrazil, *

závory železné že zlomil vedví.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

II

Ochuravěli pro svou nepravost, *

zkrušeni byli za své těžké viny.

Už se jim každý pokrm ošklivil, *

takže už měli blízko k branám smrti.

Volali tedy k Pánu v úzkostech *

a on je z jejich bídy vysvobodil.

Seslal své slovo, jím je uzdravil *

a zachránil je opět před záhubou.

Ať chválí Pána za slitování, *

za divy, které k dobru lidí konal!

Ať přinášejí oběť děkovnou, *

s jásotem rozhlašují jeho skutky!

V lodích se vydávali na moře, *

po mnoha vodách pluli za obchodem;

přitom pak díla Páně vídali, *

žasli nad jeho divy v mořské hloubi.

Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *

ten mořské vlny do vysoka vzdouval.

Vzlétali k nebi, do vln padali, *

že hrůzou v nich až duše zkomírala.

Zmítali, káceli se opile, *

se vší svou dovedností byli v koncích.

Volali tedy k Pánu v úzkostech *

a on je z jejich bídy vysvobodil.

Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *

a zklidnilo se mořské vlnobití.

Radovali se z toho ztišení; *

a přivedl je k touženému místu.

Ať chválí Pána za slitování, *

za divy, které k dobru lidí konal!

Ať ve shromáždění ho velebí, *

ve sboru starších ať jej oslavují!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

III

On proměňoval řeky v pouště, *

prameny ve vyprahlou zem,

úrodné kraje v solné pláně *

za to, že zlý byl tamní lid.

Poušť zase změnil na jezero, *

vyprahlou hlínu na pramen:

tam usídlil pak hladovící, *

města si mohli zbudovat.

Zřídili pole, vinohrady *

a měli hojnou úrodu.

Žehnal jim, rozrostli se hojně, *

i chovných zvířat měli dost.

Ten však, jenž ponižuje mocné *

a dá jim bloudit na poušti,

že zas jich ubylo a chřadli *

pod tíhou strádání a ran,

chudáka ale zvedl z bídy, *

jak stádo zmnožil jeho rod.

S radostí to vidí bohabojní, *

všechna zloba musí sklapnout ústa.

Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *

V srdci chovej skutky lásky Páně!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

Pane, až k oblakům tvá věrnost dosahuje.

Tvé rozsudky jak mořské hlubiny.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Kazatel

11,7 – 12,14

Úvahy o stáří

Sladké je světlo a milé pro oči je vidět slunce. Ano, i když někdo žije mnoho let, ať se ve všech raduje, ať si vzpomene, že pochmurných dnů bude hodně. Všechno, co se stane, je marnost.

Raduj se, jinochu, ve svém mládí,

ať tě rozveseluje srdce v tvém jinošství.

Jdi tam, kam tě vede tvé srdce,

sleduj to, co těší tvé oči,

ale věz, že ode všeho tě Bůh odvolá ke skládání účtů.

Vzdal starost ze svého srdce,

zažeň bolest ze svého těla,

neboť mladost a bujarost je marnost.

Pamatuj na svého Tvůrce ve dnech svého mládí,

než přijdou zlé doby

a dostaví se léta, o kterých řekneš:

„Nemám je rád,“

než se zatmí slunce a světlo,

měsíc a hvězdy,

než se s deštěm mraky navrátí,

kdy se budou chvět strážci domu,

kdy se shrbí silní muži,

přestanou pracovat prořídlé mlečky

a zatmí se těm, kdo hledí z oken,

zavřou se dveře navenek,

když zeslábne zvuk mlýnku,

zastaví se trylek ptáka

a zmlknou všichni zpěvaví ptáci.

I z výšek bude strach

a bázeň z cesty.

Mandloň zbělí květem,

ztěžka se vleče kobylka,

kapara je bez účinku –

neboť člověk odchází do svého věčného příbytku,

naříkači již obcházejí po ulicích,

než se přetrhne stříbrný řetěz,

roztříští lampa ze zlata,

rozbije vědro u pramene

a zlomí kolo u cisterny.

Pak se vrátí prach do země, odkud vzešel,

a duch se vrátí k Bohu, který ho dal.

Marnost nad marnost – praví Kazatel – všechno je marnost. Kromě toho, že Kazatel byl moudrý, ještě učil lidi vědění, mnoho naslouchal, přemýšlel a skládal četná přísloví. Kazatel se snažil nalézt bystrá slova a vhodně napsat slova pravdy.

Výroky mudrců jsou jako bodce,

sbírky pouček jsou jako zaražené hřebíky,

jsou dány od jednoho pastýře.

Co nad to je, toho se chraň, můj synu! Nepřestává se totiž psát mnoho knih; přílišné uvažování unavuje tělo.

Závěrem všeho slyš toto: Boj se Boha a zachovávej jeho přikázání, to je úkol každého člověka. Vždyť Bůh povolá na svůj soud každý skutek, všechno, co je skryté, ať je to dobré, nebo špatné.

RESPONSORIUM

Žl 70 (71),17.9; Žl 15 (16),11

Bože, učils mě od mého mládí, až dosud hlásám tvé podivuhodné činy. * Nezavrhuj mě v čas stáří.

U tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast. * Nezavrhuj mě v čas stáří.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze zápisu výpovědí svaté Marie Magdalény de’Pazzi

(Mss. III, 186.264; IV, 716: Opera di S. M. Maddalena de’Pazzi, Firenze, 1965, 4, pp. 200.269; 6, p. 194)

Přijď, Duchu Svatý

Ano, podivuhodné jsi, Slovo, ve Svatém Duchu. Vždyť působíš, že Duch svatý tě zasévá do duše, takže se duše spojuje s Bohem, Boha přijímá, poznává ho a v ničem kromě něho nenachází nasycení.

A Duch Svatý přichází do duše s pečetí Slova, s pečetí krve obětovaného Beránka, ba tato krev jej dokonce má k tomu, aby přišel, přestože Duch sám vane a žádá si přijít.

Tento vanoucí Duch je v sobě bytím Otcovým a bytím Slova a vychází z bytnosti Otcovy a lásky Slova a vstupuje do duše jako tryskající pramen a ta se do něho noří. Jako když vyvěrají dvě řeky a slévají se, takže menší ztrácí své jméno a přijímá jméno té větší, právě tak působí tento božský Duch vstupující do duše, aby se s ní spojil. Nezbývá, než aby duše, která je přece menší, ztratila své jméno a přenechala je Duchu; učiní to, jestliže se mu natolik otevře, že s ním splyne vjedno.

A tento Duch, rozdavatel bohatství uloženého v srdci Otcově a strážce úradků vytvářejících se mezi Otcem a Synem, proniká do duše s takovou jemností, že nebývá ani pozorován a že jen málo lidí rozezná jeho skutečnou velikost.

Mocně i lehce proudí Duch do všech míst, která jsou hotova a připravena jej přijmout. Každé ucho rozeznívá svým opětovným slovem i svým nejhlubším mlčením. Nehybný i sám pohyb, příbojem lásky všecko proniká.

Nezůstáváš stát, Svatý Duchu, v nehybnosti Otcově ani ve Slově, a přece jsi ustavičně v Otci i ve Slově i v sobě samém, jakož i v každém dobrém duchu a ve všem stvoření. Stvoření tě potřebuje pro krev, kterou prolil jednorozený Boží Syn, Boží Slovo, které se z nesmírné lásky samo učinilo svému stvoření nepostradatelným. Ty spočíváš na každém stvoření, které se spravuje tak, aby skrze účastenství na tvých darech dosáhlo v čistotě skutečné podobnosti s tebou. Spočíváš na těch, kteří byli skropeni krví Beránkovou, nechávají v sobě Boží Slovo působit a připravují ti v sobě důstojný příbytek.

Přijď, Duchu Svatý! Ať přijde sjednocení s Otcem a láska Syna – Slova. Ty, Duchu pravdy, jsi odměna svatých, jsi občerstvení duší a světlo těch, kdo jsou v temnotách, tys bohatství všech chudobných, poklad milujících, nasycení hladových, útěcha všech, kdo jsou mimo domov. Jsi to právě ty, v němž jsou obsaženy všechny poklady.

Přijď ty, který jsi sestoupil na Marii a způsobil, že Slovo se stalo tělem, a svou milostí v nás učiň to, cos v Marii učinil skrze milost a přirozenost!

Přijď ty, který živíš každou čistou myšlenku, přijď, prameni veškeré dobroty a koruno veškeré čistoty!

Přijď, Duchu Svatý, a znič v nás všechno, co nám brání, abychom se nestrávili v tobě!

RESPONSORIUM

Srov. 1 Kor 2, 9-30

Oko nevidělo, ucho neslyšelo, člověk nikdy ani nepomyslil na to, * co všechno Bůh připravil těm, kdo ho miluj.

Nám to bylo zjeveno skrze jeho Ducha. * Co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty stále povoláváš lidi, aby se ti zcela zasvětili a žili v panenské čistotě, tys naplnil svatou řeholnici Marii Magdalénu svou láskou a zahrnuls ji hojností svých darů; dej, ať se i my řídíme příkladem její čistoty a lásky. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky