Narodil se kolem roku 1190 v Lauingenu v bavorském Švábsku jako syn hraběte z Bollstädtu. Studoval v Padově filosofii a pravděpodobně medicínu. V roce 1223, ovlivněn kázáním blahoslaveného Jordána, vstoupil do řádu sv. Dominika. Do německé provincie se vrátil jako lektor teologie a vyučoval pak v mnoha německých klášterech. V roce 1245 byl promován na magistra teologie a převzal katedru teologie na pařížské univerzitě. Jeho nejznámějšími žáky byli svatý Tomáš Akvinský, Petr z Tarentasie (blahoslavený Inocenc V.) a blahoslavený Ambrož Sansedoni. V roce 1254 byl zvolen německým provinciálem. Vzdal se tedy své profesorské činnosti a vydal se na cesty. Od roku 1257 se mohl znovu věnovat vyučování. 5. ledna 1260 jej papež jmenoval biskupem v Regensburku. Albert začal s reformou diecéze – osobně ji vizitoval, kázal, konal bohoslužby, seznamoval se se stavem jednotlivých farností, klášterů a jiných institucí. Setkal se však s velkým nepochopením. V roce 1262 rezignoval, ale papež si jej ponechal u svého dvora. V roce 1263 jmenoval papež Alberta kazatelem křížové výpravy v Německu a Čechách. Po papežově smrti v roce 1264 se Albert uchýlil do konventu ve Würzburku, kde dokončil celou řadu svých knih. V roce 1270 jej magistr řádu poslal do Kolína, kde pak žil až do své smrti. Zemřel 15. listopadu 1280 a byl pohřben v kolínském dominikánském kostele pod hlavním oltářem. Hned po své smrti byl lidmi uctíván jako světec. Beatifikoval jej v roce 1622 Řehoř XV. V roce 1798 byly jeho ostatky přeneseny do kostela sv. Ondřeje v Kolíně. 16. prosince 1931 jej bl. Pius XI. kanonizoval a prohlásil za učitele církve, v roce 1941 jej Pius XII. jmenoval patronem přírodních věd.
Ranní chvály
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Jitřenka poslem slunce je,
temnoty noci zahání,
vybízí, bychom po zpěvu
ve stopách Albertových šli.
Mnohých se apoštolem stal,
spásy jim cestu zvěstoval,
by z temnot spánku povstali,
Kristovo světlo šířili.
Jako horlivý služebník
své stádce bránil před škůdci,
chránil, k jednotě přiváděl,
života zdroj on ukázal.
Pokoj jsi hájil horlivě,
Alberte, tady na zemi,
teď pokoj věčný na nebi
vyprošuj také pro všechny.
Chvála a věčná sláva buď
Bohu Otci i se Synem,
též Duchu, jenž je Zastáncem,
kéž na věky zní vesmírem. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Toto posvátné vědění se získává spíš modlitbou a zbožností než studiem.
Smiluj se nade mnou, Bože, *
jenž jsi tak milosrdný,
tak plný slitování, *
a moji nepravost zahlaď!
Smyj ze mne všechnu mou vinu *
a z mého hříchu mě očisť!
Uznávám, špatně jsem činil, *
svůj hřích mám na očích stále.
To proti tobě jsem hřešil, *
spáchal, co tobě se příčí,
takže tvůj soud je správný, *
tvůj ortel spravedlivý.
Vždyť jsem už narozen s vinou, *
matka mě počala s hříchem.
Ty máš rád upřímné srdce, *
v skrytu mě moudrosti učíš.
Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *
umyj mě, bělejší budu než sníh.
Veselí, radost mi zakusit dopřej, *
ať jásají kosti, které jsi zdrtil.
Odvrať se tváří od mých hříchů, *
všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.
Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
nového, stálého ducha mi dej.
Neodvrhuj mě od své tváře, *
ať ve mně trvá tvůj svatý duch.
Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *
posil mě velkodušností.
Hříšníky budu učit tvým cestám, *
bezbožní k tobě se vrátí zas.
Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *
zajásám, jak jsi spravedlivý!
Odemkni, Pane, opět má ústa, *
mé rty ti zapějí chvalozpěv.
V krvavých žertvách zálibu nemáš, *
obětí tou se ti nezavděčím.
Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *
zdrcené srdce neodmítneš.
Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *
zbuduj zas hradby Jeruzaléma!
Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
v zápalných žertvách a celopalech, *
na oltář budou ti býčky klást.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Toto posvátné vědění se získává spíš modlitbou a zbožností než studiem.
Ant. 2 Pane, uč mě, aby můj strom neměl kořeny v zemi, ale v nebi, abych neposkytoval listí slov, ale spíše ovoce dobrých skutků.
Tob 13, 8-11.13-14ab.15-16ab
Dobrořečte Pánu, všichni jeho vyvolení, †
jeho velikost buď stále na všech rtech *
a ať ho oslavují v Jeruzalémě.
Jeruzaléme, svaté město, *
Bůh tě stíhal za díla tvých rukou.
Důstojně poděkuj Pánu *
a veleb Krále věků,
aby byl v tobě jeho chrám zase s jásotem zbudován *
a aby on v tobě potěšil všechny vyhnance
a aby v tobě miloval všechny nešťastné *
po všechna budoucí pokolení.
Jasné světlo ozáří *
všechny krajiny země;
četné národy zdaleka, ze všech končin země †
přijdou přebývat k tvému svatému Jménu, *
na rukou ponesou dary Králi Nebe.
V tobě budou jásat pokolení za pokoleními *
a jméno Vyvoleného potrvá v pokoleních budoucích.
Pak zajásáš a zaraduješ se nad syny spravedlivých, †
neboť budou všichni shromážděni *
a budou velebit Pána věků.
Blahoslavení, kdo tě milují, *
šťastní, kdo se radují z tvého pokoje!
Má duše velebí Pána, velkého krále, †
protože Jeruzalém bude zase postaven jako město *
i jeho Dům na všechny věky!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, uč mě, aby můj strom neměl kořeny v zemi, ale v nebi, abych neposkytoval listí slov, ale spíše ovoce dobrých skutků.
Ant. 3 Bože, dal jsi nám život smrtí svého Syna a živíš nás jeho Tělem a Krví. Buď od nás na věky veleben!
Oslavuj Pána, Jeruzaléme, *
veleb Sióne, svého Boha!
On v tvých branách závory zpevnil, *
žehná tvým dětem, žijícím v tobě.
On tvé území v pokoji chrání, *
jadrnou pšenicí štědře tě sytí.
On své slovo sesílá na zem, *
co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.
On dává sníh jak hebkou vlnu, *
jíní rozsévá jako popel.
Kroupy sype jak chlebové drobty, *
chladem jeho zmrzají vody:
sešle slovo, a roztají zase, *
větru dá zavát, a zas vody tekou.
Slova svá zjevil Jákobovi, *
zákony, příkazy Izraeli.
S žádným národem nejednal takto, *
žádnému jinému nedal svůj zákon.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bože, dal jsi nám život smrtí svého Syna a živíš nás jeho Tělem a Krví. Buď od nás na věky veleben!
KRÁTKÉ ČTENÍ
Job 38, 4-7; 42, 1-2
Kde jsi byl, když jsem kladl zemi základy? Pověz mi, víš-li to! Víš, kdo stanovil její rozměry nebo kdo na ni roztáhl míru? Na čem jsou upevněny její základy nebo kdo položil její úhelný kámen, když mě chválily sborem jitřní hvězdy a všichni synové Boží jásali? Job odpověděl Hospodinu a řekl: „Vím, že všechno zmůžeš, že nemožný ti není žádný záměr.“
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
Spravedlivého vedl Pán * po správných cestách.
Spravedlivého vedl Pán * po správných cestách.
A ukázal mu království Boží.
Po správných cestách.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému.
Spravedlivého vedl Pán * po správných cestách.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Albert oslavil Pána strohostí života, zbožnou modlitbou, láskou k bratřím, rozdáváním nauky.
Nebo: Věnuj, můj synu, pozornost mé moudrosti a nakloň své ucho k výrokům mých úst. Neboť Pán dal v moudrosti základy zemi a svou rozvahou upevnil nebesa.
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Albert oslavil Pána strohostí života, zbožnou modlitbou, láskou k bratřím, rozdáváním nauky.
Nebo: Věnuj, můj synu, pozornost mé moudrosti a nakloň své ucho k výrokům mých úst. Neboť Pán dal v moudrosti základy zemi a svou rozvahou upevnil nebesa.
PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
Pane, buď pastýřem svého lidu.
Kriste, ty dáváš církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Pane, buď pastýřem svého lidu.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Pane, buď pastýřem svého lidu.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Pane, buď pastýřem svého lidu.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.
Pane, buď pastýřem svého lidu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
MODLITBA
Bože, tys naučil svatého biskupa Alberta uvádět v soulad lidskou moudrost a zjevenou pravdu; veď nás, prosíme, ať jako on rozvojem vědeckého poznání hlouběji poznáváme tebe a více tě milujeme. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky