4. červenec 2024

Bl. Petra Jiřího Frassatiho, terciáře
pro dominikány (OP)

Narodil se 6. dubna 1901 v Turíně. Jeho otec byl agnostik, matka byla věřící a skvělá vychovatelka dětí. Petr Jiří byl milovníkem přírody, alpinistou, sportovcem, veselým společníkem. Přestože pocházel z bohaté rodiny, dokázal si uprostřed zajištěného života uchovat svobodu srdce. Uměl se podělit o všechno, co měl. Studoval gymnázium a polytechniku. V roce 1921, jako student univerzity, vstoupil do třetího řádu sv. Dominika. Chápal, že tímto způsobem přebírá určitou odpovědnost za církev a vyznává svou víru. Myšlenka apoštolátu svatého Dominika jej nadchla. Chtěl pomáhat, pracovat pro spásu duší slovem, modlitbou, příkladem i dobrými skutky. Denně se modlil růženec, denně přistupoval ke svatému přijímání, co nejčastěji přicházel adorovat Nejsvětější svátost. Radostnost a lásku si zachoval i během krátké nemoci, kdy jeho tělo následkem akutní obrny postupně ochrnovalo. Zemřel 4. července 1925 a byl pohřben v rodinné hrobce na městském hřbitově. Beatifikoval jej 20. května 1990 sv. Jan Pavel II.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Ježíši, Spasiteli náš,

koruno slávy v nebesích,

dnes nakloň vlídnější svou tvář

k modlitbě tebe prosících.

Dnes vyznavač tvůj vznešený

se zaskvěl novou jasností,

dnes vzpomínáme naň i my,

tvůj lid, výroční slavností.

Přes vše, co svět mu sliboval,

on přešel čistou šlépějí,

s tebou se cestou spásy dal

a sledoval vždy věrně ji.

K prchavým světským radostem

nepřipjal právem srdce své,

tak došel v sídle nebeském

odměny nepomíjivé.

A proto pomoz také nám

jít žitím v jeho šlépějích

a odpusť k jeho přímluvám

svých služebníků všechen hřích.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Žalm 17 (18), 31-51
Poděkování za záchranu
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8, 31)
IV

Bůh, Boží cesta je dokonalá, †

výroky Páně tříbeny v ohni, *

on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.

Vždyť kdo je Bůh nežli jedině Pán, *

kdo nežli sám náš Bůh je skálou?

Bůh, který silou mě opásal, *

cestu mou ochránil od úhony.

Jelení hbitost mým krokům dal, *

on mi dal kráčet po výšinách.

Ruce mé učil bojovat, *

paže mé napínat kovové luky.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

V

Svou pomoc dals mi za můj štít, †

pravice tvá mě podepírá, *

silným mě činí, že ty jsi se mnou.

Volnou cestu mým krokům jsi dal, *

abych si kotník nepodvrtl.

nepřátele jsem dohonil, *

necouvl, až jsem je pobil.

Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *

zůstali ležet u mých nohou.

Tys k boji silou mě opásal, *

podlehnout dals mým protivníkům,

zahnals mé odpůrce na útěk, *

dopřáls mi za jejich záští je zničit.

Nadarmo křičeli o pomoc, *

volali k Pánu, a nevyslyšel je.

Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *

rozšlápl jako na cestě bláto.

Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *

tys mi dal vládu nad národy.

Podrobil se mi i neznámý lid, *

poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.

Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *

s chvěním své hradby opouštějí.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

VI

Pán žije! Chvála buď Skále mé! *

Veleben budiž Bůh, má spása!

Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě *

který mi národy podrobuje!

Před odpůrci mě zachránil, †

vyzdvihl nad všechny nepřátele, *

vytrhl z rukou násilníka.

Zato tě v národech oslavím, *

písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.

Pán svému králi byl milostiv, †

vyvýšil svého pomazaného, *

Davida i jeho potomstvo navždy.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

Otevř mé oči, Pane, ať sledují bděle.

Podivuhodné zákony tvoje.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

6,1-23

Archa úmluvy přenesena do Jeruzaléma

David se znovu se všemi vybranými muži z Izraele, se třiceti tisíci, a s veškerým lidem, který byl s ním, vydal na cestu z Baalímu Judova, aby odtud přivezli Boží archu, při níž se vzývá Jméno, jméno Hospodina zástupů, trůnícího nad ní na cherubech. Vezli Boží archu na novém povozu. Vyzvedli ji z Abinadabova domu na pahorku. Oza a Ahio, Abinadabovi synové, povoz doprovázeli. Oza šel při Boží arše, Ahio před archou. David a všechen izraelský dům tančili ze všech sil před Hospodinem za doprovodu zpěvů, citer, harf, bubínků, chřestítek a cymbálů.

Když přišli k Nachonovu humnu, napřáhl Oza ruku k Boží arše a zachytil ji, protože spřežení vybočilo z cesty. Hospodin vzplanul proti Ozovi hněvem. Bůh ho tam pro neúctu zabil a on tam při Boží arše zemřel. Davida se hluboce dotklo, že se Hospodin obořil na Ozu, a proto nazval to místo Perez-Oza (to je Ozovo zbořenisko); jmenuje se tak dodnes. V onen den pojala Davida bázeň před Hospodinem. Řekl: „Jak by mohla Hospodinova archa vejít ke mně?“ Proto David nechtěl přenést Hospodinovu archu k sobě do Města Davidova. David ji dal tedy dopravit do domu Obed-edoma Gatského. V domě Obed-edoma Gatského zůstala Hospodinova archa tři měsíce. Hospodin Obed-edomovi i celému jeho domu žehnal.

Potom králi Davidovi oznámili, že Hospodin pro Boží archu žehná Obed-edomovu domu i všemu, co mu patří. David dal Boží archu odnést za jásotu z domu Obed-edoma vzhůru do Davidova města. Když ušli nosiči archy šest kroků, obětoval býka a tučné tele. A David, opásán lněným efodem, tančil ze všech sil před Hospodinem. Takto David a celý dům nesli Hospodinovu archu za jásotu a za zvuku trub. Když Hospodinova archa vstupovala do Města Davidova, Michol, dcera Saulova, se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem, a v srdci jím pohrdla.

Přinesli tedy Hospodinovu archu a položili ji na její místo doprostřed stánku, který pro ni David zřídil. Potom David přinesl před Hospodinem celopaly a pokojné oběti. Když David skončil s obětováním celopalů a pokojných obětí, požehnal lid ve jménu Hospodina zástupů. Pak podělil všechen lid, celé množství Izraele, muže i ženy, každému dal chlebovou placku, koláč z datlí a koláč z hrozinek. Potom všechen lid odešel do svého domova.

David se vrátil, aby požehnal svému domu. Tu Michol, dcera Saulova, vyšla Davidovi vstříc se slovy; „Jak se dnes proslavil izraelský král! Před očima otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen.“ David Michol odvětil: „Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého jeho domu a ustanovil mě vládcem Hospodinova lidu, Izraele, před Hospodinem jsem tak dováděl. I když budu ještě víc zlehčován než teď a budu docela maličký i ve vlastních očích, budu vážen právě u těch otrokyň, o nichž jsi mluvila.“ A Michol, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti.

RESPONSORIUM

Žl 131 (132), 8.9; 23 (24),7

Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, ty i tvá vznešená a slavná archa! * Právo a řád buď rouchem kněží tvých, radostně ať ti jásají tví věrní!

Zvyšte se ještě, vy brány, zvětšte se, pradávné vjezdy, pro příchod slavného krále! * Právo radostně ať ti jásají tví věrní!

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno ze dvou následujících:

Z dopisu bl. Pier Giorgia Frassatiho jeho mladému příteli Antonínu Villanimu, 31 srpna 1923.

(P. G. Frassati, Lettere, ed. L. Frassati, Brescia 1976, pp. 149-151)

Radost z přílušnosti k rodině sv. Dominika a vroucí touha uskutečňvat její charisma.

Těší mě, že chceš patřit k veliké rodině sv. Dominika, o které Dante říká, že tam „lze dlít, když cesta nezláká tě křivá.“ Závazky tam jsou nepatrné, stejně dobře víš, že bych nemohl být členem nějakého řádu, který je příliš náročný.

Když sv. Dominik založil „Třetí řád“, založil ho jako vojsko pro boj s kacíři. Tehdy tam byla pravidla velmi přísná – žili téměř podle původní řehole Prvního řádu – ale to se nyní změnilo, a z původních přísných pravidel nezbylo téměř nic. Je třeba ale modlit se každý den dominikánské mariánské hodinky neb růženec, ale ani to nezavazuje pod těžkým hříchem, kdybys to snad jednou nebo i vícekrát vynechal.

Doufám, že budeš mít obláčku v nádherném turínském kostele, takže Ti budu nablízku, abych Tě bratrsky objal. Už tak jsme pokrevní bratři skrze krev našeho Pána Ježíše Krista, a teď jimi budeme dvakrát tolik, protože budeme mít i společného otce svatého Dominika.

Potěšilo by mě, kdybys přijal jméno „bratr Jeroným“; ne proto, že i já se tak jako syn sv. Dominika jmenuji, ale proto, že mi to připomíná jednu postavu, která je mi je drahá tak jako Tobě, který se mnou sdílíš stejný názor na zkažené mravy: jde o osobu Jeronýma Savonaroly, jehož jméno nehodně nosím. Protože velice obdivuji tohoto bratra, který zemřel jako světec na popravišti, chtěl jsem si ho jako terciář vzít za vzor, ačkoli mi tolik schází, abych ho následoval. Popřemýšlej a napiš mi, co si o tom myslíš.

Děkuji Ti také jménem svých rodičů za pěkná slova, která je v těchto dnech tak potěšila, zvláště když nejsou jen myšlena, ale vycházejí z Tvého srdce, tak jako i já ho cítím blízko sebe v této chvíli. Pozdravy Tvým rodičům a Tobě vše nejlepší v Kristu Ježíši.

Bratr Jeroným.

RESPONSORIUM

Srov. Sir 15, 5.3

Pán ho oblékl rouchem radosti: * Korunoval ho slávou.

Pán ho sytil chlebem života a poznání, dal mu pít vodu moudrosti. * Korunoval ho slávou.

Nebo:

2 Tim 1, 9–10

Bůh nás povolal svým svatým povoláním z milosti, kterou nyní zjevil * příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista.

On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život. * Příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista.

Nebo:

Ze svědectví otce Martina Stanislava Gilleta OP, magistra Řádu bratří kazatelů a biskupa

(AA.VV., P.G. Frassati Terziario Domenicano. Ricordi, Testimonianze e Studi, Bologna 1985, pp. 93-95)

V Bohu nacházel radost života a ve dvaceti čtyřech letech v něm našel i sílu zemřít.

Když jsem byl v roce 1922 v Turíně na jubilejních oslavách svatého Dominika, měl jsem příležitost poznat během posvátných obřadů, které se tam tak slavnostně konaly, některé univerzitány z dominikánského Třetího řádu. Všichni byli sympatičtí, ale jeden mi utkvěl v paměti díky svému osobnímu kouzlu. Vycházela z něho zvláštní přitažlivost plná dobrosrdečnosti. Jmenoval se Pier Giorgio Frassati.

Pier Giorgio patřil k oné výjimečné skupině mládeže, kterou dnes už najdeme téměř ve všech universitních centrech, která má idealistickou touhu po nadpřirozenu spolu s opravdovou povahou apoštolů. Byl to sice ještě tenkrát jenom student, ale už na něm bylo vidět, jakým mužem jednou bude: ne zrovna intelektuál, který dá celý život do služeb svých myšlenek, ale spíše muž činu, rozhodnutý dát své myšlení do služeb života.

Tento mladík považoval za svůj program „jednat jako křesťan“; čímž myslel jak vnitřní život, tak vnější aktivity; život osobní, stejně tak i rodinný a společenský. Jednat pro něj znamenalo především žít; tedy myslet, vnímat, milovat, využít všechny zdroje a možnosti přirozenosti i milosti.

Nejhlubším pramenem jeho aktivity, která vycházela z celé jeho bytosti byl Bůh lásky, jehož přítomnost ho přímo opájela. Tam nacházel radost života a ve dvaceti čtyřech letech tam našel i sílu zemřít. Celý svůj studentský život prožil jako zbožný mladík. Tahle zbožnost mu ale neuhasila jiskru v oku, nezachmuřila tvář, neztratil úsměv na rtech. Naopak! Celý zářil radostí, protože nechával celou svou přirozenost rozkvést na Božím slunci. Všechny ideály, které rozechvívají srdce a jsou vedené křesťanským duchem, nacházely u něj domov, a to s takovou samozřejmostí a velkodušností, že v tom neměl rovného.

Miloval především svoji rodinu: byl smutný, když ji musel opustit a radoval se, když se k ní vracel. Stejně tak miloval i svou vlast, kterou považoval za svou širší rodinu, a církev, jako vlast, která zahrnuje svět duchovní. Tyto postoje se v jeho srdci nesvářily, ale harmonizovaly a vzájemně posilovaly. Miloval církev, jako matku všech. Ochotně a velkodušně by za ni dal i svůj život. V církvi se také zajímal o druhé, zvláště o chudé. Hladovým dával i to málo, co měl; těm, kterým chyběla láska, nabízel své srdce, a nešťastníkům, kteří o Bohu nic nevědí a žijí v duchovní samotě, šel příkladem jako spravedlivý, který žije svou víru, a tak je přiváděl k Bohu, aby je nasytil.

Ve věku, kdy mladým lidem vášně rvou srdce a hrozí, že jim brzdy selžou, Pier Giorgio ve svém nitru spojil všechny životodárné síly a byl yrovnaný. Den za dnem, před Bohem i před lidmi, učil se sebeovládáním vítězit sám nad sebou. Někdo by snad klidně mohl říci, že se nevědomky připravoval na nějaké vedoucí postavení; pravdou je, že kdo chce vést jiné, musí se především naučit ovládat sám sebe.

Avšak Boží úradky jsou nevyzpytatelné, protože on vidí věci z mnohem vyšší a delší perspektivy než my, a to jak v celku, tak v jednotlivostech. Budiž nám však dovoleno, pokud jde o Prier Giorgia usoudit, že ve době, kdy jsme ho znali a vkládali do něj tolik nadějí, Bůh rozhodl, aby jeho nečekaná a nepředvídaná smrt ukázala krásu jeho života a přitáhl mladé lidi, schopné nechat se jím inspirovat.

RESPONSORIUM

Žl 70, 17; 142, 10; 2 Mak 15, 22

Učils mě, Bože, od mládí. Dobrotivým duchem svým mě veď, abych kráčel rovnou krajinou. * Naučil mě plnit tvou vůli.

Panovníku nebes, poslals svého dobrého anděla, přede mnou. * Naučil mě plnit tvou vůli.

Nebo:

Ef 5, 8–9; Mt 5, 14.16

Teď jste světlem v Pánu: žijte proto jako děti světla. * Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy.

Vy jste světlo světa. Tak ať vaše světlo svítí lidem. * Ovoce toho světla. totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, z tvé milosti blahoslavený Petr Jiří nacházel v radostném mládí Krista skrze víru a lásku; na jeho přímluvu dej, ať i my dokážeme mezi lidmi naší doby šířit ducha evangelních blahoslavenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky