Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Ježíši, chlebe andělský,
ty jsi Pán a Bůh můj,
po tobě lačníme vždycky,
ty nás krm, napojuj.
Ježíši, lačním, nakrm mě,
Ježíši, žízním, napoj mě,
tys Pán můj a Bůh můj.
Ježíši, bloudím, hledej mě,
ty jsi pravá cesta;
Ježíši, jsem slepý, veď mě,
sviť mi, světlo světa.
Ježíši, jsem nuzný, chudý,
ty jsi bohatý, Pán mocný,
uzdrav, jsem nemocný.
Ježíši, truchlím, navštiv mě,
jsem smutný, utěš mě;
Ježíši, slábnu, posil mě,
neznámý, přijmi mě.
Jsem příchozí od daleka,
má duše se v hříších leká,
veď, proveď, doveď mě.
ŽALMY
1. ant. U tebe je pramen života; napájíš nás proudem svého blaha.
Nepravost mluví bezbožnému v srdci, *
na bázeň před Bohem se neohlíží,
a tak namlouvá sám sobě, *
že se jeho vina nenajde a nezoškliví.
Slova jeho úst jsou nepravost a faleš, *
přestal mít rozum a jednat správně.
Na svém lůžku přemítá o nepravosti, *
stojí na nedobré cestě, neštítí se zlého.
Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes, *
tvoje věrnost až k oblakům.
Tvá spravedlnost je jak Boží hory, †
tvé rozsudky jsou jak mořská hlubina, *
pomáháš lidem i zvířatům, Hospodine.
Jak vzácná je tvá milost, Bože, *
lidé se utíkají do stínu tvých křídel.
Sytí se hojností tvého domu, *
napájíš je proudem svého blaha.
Neboť u tebe je pramen života, *
v tvé záři vidíme světlo.
Zachovej svou milost těm, kdo tě znají, *
svou spravedlnost těm, kdo jsou upřímného srdce!
Noha nadutců ať mě nepřišlápne, *
ruka hříšníků ať se mnou nesmýká!
Hle, padli, kdo páchali nepravost, *
jsou svrženi a nemohou povstat!
Ant. U tebe je pramen života; napájíš nás proudem svého blaha.
2. ant. Bože, volám k tobě, když chřadne mé srdce, vždyť ty jsi mé útočiště.
Slyš, Bože, můj nářek, *
všimni si mé prosby!
Od končin země volám k tobě, *
když chřadne mé srdce.
Pozvedneš mě na skálu, dopřeješ mi klidu, †
vždyť jsi mé útočiště, *
pevná věž proti nepříteli.
Kéž bych směl ustavičně přebývat v tvém stánku, *
skrýt se pod ochranu tvých křídel!
Ty jsi přece, Bože, slyšel mé sliby, *
dal jsi mi dědictví těch, kdo ctí tvé jméno.
Přidej králi k jeho dnům dny další, *
ať jeho léta trvají přes mnohá pokolení.
Před Bohem nechť trůní navěky, *
uděl milost a věrnost, ať ho opatrují.
Tak na věky budu opěvovat tvé jméno, *
den ze dne plnit své sliby.
Ant. Bože, volám k tobě, když chřadne mé srdce, vždyť ty jsi mé útočiště.
3. ant. Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, *
neboť učinil podivuhodné věci.
Vítězství je dílem jeho pravice, *
jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, *
před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.
Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost *
Izraelovu domu;
všechny končiny země uzřely *
spásu našeho Boha.
Jásejte Hospodinu, všechny země, *
radujte se, plesejte a hrejte!
Hrejte Hospodinu na citeru, *
na citeru a s doprovodem zpěvu,
za hlaholu trub a rohů, *
jásejte před králem Hospodinem!
Zahuč, moře a vše, co je naplňuje, *
svět i všichni, kdo jej obývají.
Řeky, tleskejte rukama, *
hory, spolu zajásejte
před Hospodinem, že přišel, *
že přišel, aby spravoval zemi,
aby spravoval svět ve spravedlnosti *
a národy podle práva.
Ant. Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.
Hospodin s námi nejedná podle našich hříchů,
ani podle našich vin nám neodplácí.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Římanům
8,28-39
V Kristu se zjevila Boží láska
Víme, že těm kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.
Co k tomu řekneme? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!
Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Stojí přece v Písmu:
'Stále jsme pro tebe vydáváni na smrt,
jsme pokládáni za ovce určené na porážku.'
Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Ef 2,4.5.7
Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou; * když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem.
Tím chtěl ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám. * Když jsme byli.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů svatého Bonaventury, biskupa
(Opusculum 3, Lignum vitae, 29-30.47: Opera omnia 8,79)
U tebe je pramen života
Zamysli se také ty, vykoupený člověče, kdo to za tebe visí na kříži, uvaž jeho velikost a svatost, uvědom si, že jeho smrt přináší mrtvým život, že nad jeho odchodem ze světa truchlí nebesa i země a pukají tvrdé skály.
A rozjímej dále: Z boku ukřižovaného Krista měla vzniknout církev. Měla se také naplnit slova Písma: Uvidí, koho probodli. A tak došlo Božím řízením k tomu, že jeden voják ten svatý bok proklál kopím. Z otevřeného boku se vyřinula krev s vodou, výkupné za naši spásu. Vytryskla z hlubin studnice Kristova srdce, aby dala svátostem církve moc vlévat život milosti a zároveň aby pro všechny, kdo žijí v Kristu, byla nápojem z živého pramene, tryskajícího do života věčného.
Nuže vzhůru, duše, přítelkyně Kristova, spěchej napodobit holubici hnízdící u samého ústí rozsedliny, nepřestávej se starat, abys tam, u Kristova srdce, jako vrabec nalezla pro sebe místo, tam ulož plody své čisté lásky, jako když hrdlička ukládá svoje mláďata, tam pospěš navážit vody z pramenů Spasitelových, přilož své rty a pij. Vždyť toto je ten pramen tryskající zprostřed ráje a rozdělený do čtyř proudů, který zaplavuje otevřená srdce a zavlažuje i zúrodňuje celou zemi.
Pospěš k tomuto prameni života a světla, duše Boha milující, ať jsi kdokoli, a obrať se k němu s veškerou upřímností svého srdce: Ó nevýslovná kráso nejvyššího Boha, ó nejčistší jase věčného světla, živote v každém životě žijící a světlo v každém světle svítící a od nejprvnějšího rozbřesku udržující v plném lesku po všechny časy nejrůznější světla, jež září před trůnem tvého božství!
Ó věčný a nepřístupný, skvoucí a oblažující výtrysku pramene skrytého každému smrtelnému oku! Ty propasti beze dna, výšino bez vrcholu, velikostí nezměřitelná, čistoto nezkalitelná!
Z tebe vytéká řeka obveselující obec Boží a my ti za to prozpěvujeme písně chvály, hlasitě plesajíce a vzdávajíce ti díky, neboť nám bylo dáno zakusit, že u tebe je pramen života a ve tvé záři vidíme světlo.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žl 103 (102),2.4; 34 (33),9
Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní. * On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý. * On vykupuje.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, oslavujeme Srdce tvého milovaného Syna, s vděčností si připomínáme veliká dobrodiní jeho lásky k nám a prosíme tě: dej, ať je nám jeho Srdce nevyčerpatelným zdrojem tvých darů a milostí. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky