30. duben 2024

Sv. Pia V., papeže
nezávazná památka

Narodil se roku 1504 v Bosco poblíž Alessandrie v severní Itálii. Vstoupil k dominikánům, stal se knězem (1528), biskupem (1556) a od roku 1566 byl papežem. Důsledně prováděl reformy tridentského sněmu. Vydal katechismus (1566), breviář (1568) a misál (1570). Také přesně stanovil pravidla pro modlitbu růžence a zavedl svátek Panny Marie Růžencové (7. X.) na poděkování za vítězství křesťanů nad Turky u Lepanta (1571). Zemřel 1. V. 1572.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Nuž, křesťané, radujte se,

vítejte svého Vítěze,

jenž vám kořist mnohou nese.

Pějme aleluja.

Vrací se Pán Kristus z boje,

a již uprostřed vás stoje,

přináší vám zvěst pokoje.

Pějme aleluja.

Mladí, staří, radujte se

a chvalte Krista vítěze.

Buď čest tobě, Boží Synu,

žes odvrátil vinu,

vyvedl ze smrti stínu.

Poslyšte, ó lidé milí,

k jakému Bůh míří cíli,

abychom spaseni byli.

Pějme aleluja.

Život aby navrátil nám,

který ztracen byl v ráji tam,

pramen jeho otevřel sám.

Pějme aleluja.

Poslal Syna jediného,

Beránka to nevinného,

pro vinné aby byl vydán,

od nich na smrt poslán,

a tak za hřích obětován.

Ó přesladký Ježíši náš,

život věčný v sobě ty máš

a svým věřícím jej vléváš.

Pějme aleluja.

Dej, ať i my vždy jsme tvoji,

posilni nás v každém boji,

mocí tvou ať duch náš stojí.

Pějme aleluja.

Od hříchů osvobozeni,

v spravedlnost uvedeni,

dej, ať vždycky s ochotností

žijem v tvé milosti,

pak nás přijmeš do radosti.

ŽALMY

1. ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým. Aleluja.

Žalm 10 (9 B)
Bůh pomáhá utlačovaným
Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6,20)
I (1-11)

Hospodine, proč jsi tak vzdálen, *

proč se skrýváš v dobách tísně?

Bezbožník zpupně pronásleduje ubožáka, *

chytí ho do nástrah, které si přichystal.

Vždyť hříšník se chlubí svou náruživostí, *

rouhá se chamtivec, pohrdá Hospodinem.

Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti: †

„On nepotrestá! Bůh není!“ *

To je celé jeho smýšlení.

Po celý čas se mu vše daří, †

je daleko od myšlenky na tvůj soud, *

na všechny své odpůrce hledí s výsměchem.

Říká si pro sebe: „Nic mnou nehne, *

z pokolení do pokolení mě neštěstí nepotká.“

Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu, *

pod jeho jazykem jen útrapa a hoře.

Sedí na číhané poblíž osad, †

zabíjí nevinného ve skrytu, *

jeho oči slídí po chudákovi.

Číhá v úkrytu jako lev ve svém doupěti, †

číhá, aby lapil ubožáka, *

lapí ho a vtáhne do své sítě.

Přikrčí se, po zemi se plazí, *

chudáci klesají v jeho drápech.

Myslí si v srdci: „Bůh zapomněl, *

odvrátil svou tvář, vůbec se nedívá!“

Ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým. Aleluja.

2. ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák. Aleluja.

II (12-18)

Povstaň, Hospodine, Bože, zdvihni svou ruku, *

nezapomínej na chudáky!

Jak to, že bezbožník pohrdá Bohem *

a říká si v srdci: „Nepotrestá!“?

Ty však vidíš; ty sleduješ útrapy i žal, *

abys je vzal do svých rukou.

Na tebe se spoléhá ubožák, *

sirotkovi tys pomocníkem.

Zlom rámě bezbožného bídáka, *

ztrestej jeho nepravost a nebude ho.

Hospodin je králem na věčné časy, *

vyhynuli pohané z jeho země.

Přání ubohých jsi vyslyšel, Hospodine, *

vzpružil jsi jim srdce, popřáls jim sluchu,

abys právo zjednal slabému a sirotku, *

aby člověk, vzešlý ze země, už nenaháněl strachu.

Ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák. Aleluja.

3. ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova. Aleluja.

Žalm 12 (11)
Prosba o pomoc proti zpupným
Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

Pomoz, Hospodine, zbožných ubývá, *

mezi lidmi se vytrácí věrnost.

Klamou se navzájem falešnými slovy, *

hovoří úlisným rtem, dvojakým srdcem.

Nechť Hospodin zničí každý úlisný ret, *

jazyk, který chlubivě mluví,

ty, kteří říkají: „Naše síla je v jazyku, *

rty máme k vlastnímu prospěchu; kdo je náš pán?“

„Pro útisk ubohých, sténání chudých †

už povstanu, praví Hospodin, *

spásu dám tomu, kdo po ní touží.“

Hospodinovy výroky jsou upřímná slova, *

ryzí stříbro, zbavené hlíny, sedmkrát tříbené.

Ty nás, Hospodine, ochráníš *

a zachováš navždy před tímto pokolením.

Kolem se toulají bezbožníci, *

vyvyšují se nejhorší z lidí.

Ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova. Aleluja.

Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja,

Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

20,1-15

Konečný soud nad drakem

(Já, Jan,) jsem viděl anděla sestupujícího z nebe: v ruce držel klíč od propasti a velký řetěz. Popadl draka, toho starého hada, to je ďábla čili satana, spoutal ho na tisíc let, svrhl ho do propasti, zavřel ji a svrchu zapečetil, aby už přestal svádět národy, pokud se nedovrší tisíc let. Potom musí být na krátký čas rozvázán.

A viděl jsem trůny i ty, kteří se na ně posadili a jimž bylo dáno (právo vykonat) soud, a také duše těch, kteří byli popraveni pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, a ty, kteří se neklaněli šelmě a jejímu obrazu a nepřijali její znamení na čelo nebo na ruku: ti ožili a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. Ostatní mrtví nebudou moci ožít, dokud se nedovrší těch tisíc let. To je první vzkříšení. Blažený a svatý je ten, kdo má účast na tomto prvním vzkříšení! Nad takovými druhá smrt nemá moc, ale budou kněžími Boha a Krista a s ním budou kralovat tisíc let.

Až pak těch tisíc let přejde, satan bude puštěn ze svého žaláře, půjde svádět národy na čtyřech stranách země, Góga a Magóga, a shromáždí je k válce. Jejich počet je jako mořského písku. Vytáhli na širý povrch země a obklíčili tábor svatých a milované město. Ale z nebe spadl oheň a strávil je. Ďábel pak, který je sváděl, byl hozen do močálu ohně a síry, kde (už je i) šelma a lživý prorok, a budou mučeni ve dne v noci na věčné věky.

Pak jsem uviděl velký bělostný trůn a toho, který na něm seděl. Před jeho tváří prchla země i nebesa, a nezůstala po nich stopa. A viděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Také jiná kniha, kniha života, byla otevřena. A ti mrtví byli souzeni podle toho, co v těch knihách stálo, podle svých skutků.

Moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, i Smrt a Podsvětí vydaly svoje mrtvé a každý byl souzen podle svých skutků. Pak byly Smrt a Podsvětí vhozeny do ohnivého močálu. To je druhá smrt: ohnivý močál. O kom se zjistilo, že není zapsán v knize života, byl vhozen do ohnivého močálu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Kor 15,25.26; srov. Zj 20,13.14

Kristus musí kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám. * Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt, aleluja.

Tehdy smrt a podsvětí vydají svoje mrtvé a smrt i podsvětí budou vhozeny do ohnivého močálu. * Jako.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu sv. Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tract. 124,5: CCL 36,684-685)

Církev je založena na Skále, kterou vyznal Petr

Všechnu útěchu, kterou Bůh lidem v jejich bídě nepřestává dávat, převyšuje to, že poslal v plnosti času – a on dobře věděl, kdy to má učinit – svého jednorozeného Syna, skrze nějž všechno stvořil: on zůstal Bohem a stal se člověkem, aby byl prostředníkem mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.

Všichni, kdo v něho věří, jsou koupelí znovuzrození zbaveni veškeré viny hříchu a vysvobozeni z věčné záhuby. Mají žít ve víře, naději a lásce a procházet tímto světem a jeho pokušeními a nebezpečími jako poutníci. Bůh je přitom posiluje tělesnou i duchovní útěchou. A tak mají po cestě, kterou se pro ně stal Kristus, směřovat k tomu, že spatří Boha tváří v tvář.

A protože ani když jdou po cestě, kterou je Kristus, nejsou kvůli lidské slabosti bez hříchů, předepsal jim jako spasitelný lék slitování; to má podpírat jejich modlitbu, neboť on je učil modlit se: Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

To činí církev, naplněna v tomto životě plném soužení blaženou nadějí, a apoštol Petr ji celou, pro své prvenství mezi apoštoly, ve své osobě obrazně představoval. Pokud jde o něj samotného, byl to od přirozenosti pouze jednotlivý člověk, působením milosti jednotlivý křesťan a ještě větší milostí jednotlivý, a to první apoštol; ale když mu bylo řečeno: Tobě dám klíče od nebeského království, co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi, tehdy představoval celou církev; ona se zmítá v tomto světě různými zkouškami jako v přívalu rozbouřených vln, ale nezřítí se, protože je postavena na skále, podle níž má Petr své jméno.

A Pán říká: Na té skále zbuduji svou církev, protože Petr předtím vyznal: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha. Říká tedy: Na té skále, kterou jsi vyznal, zbuduji svou církev. Tou skálou byl Kristus. Na tomto základě byl zbudován i sám Petr. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen, a tím je Ježíš Kristus.

Tedy církev, založená na Kristu, přijala od něho v osobě Petrově klíče nebeského království, to je moc svazovat a rozvazovat hříchy. Tato církev, když Krista miluje a následuje, je vysvobozována od zlého. Nejvíc však Krista následuje v těch, kdo bojují za pravdu až na smrt.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Ez 3,21; 1 Tim 4,16

Když spravedlivého napomeneš, aby nehřešil, a on nezhřeší, jistě bude živ; * a ty sám sebe zachráníš, aleluja.

Dávej pozor sám na sebe i na to, čemu učíš. Povede to ke spáse jak tebe, tak tvé posluchače. * A ty.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys dal své církvi svatého papeže Pia, aby bděl nad čistotou její víry a provedl obnovu její liturgie; na jeho přímluvu posiluj v nás živou víru a účinnou lásku, abychom měli účast na tom, co konáš ve společenství svého lidu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky