27. červen 2024

Sv. Cyrila Alexandrijského, biskupa a učitele církve
nezávazná památka

Narodil se kolem roku 370. Zprvu žil jako mnich, ale po smrti svého strýce se stal jeho nástupcem na stolci alexandrijského patriarchy (412). Proti konstantinopolskému patriarchovi Nestoriovi hájil (429) učení, že Kristus je pravý Bůh i pravý člověk v jedné osobě a jeho Matka Panna Maria je tedy Matkou Boží. Měl také hlavní podíl na odsouzení nestoriánského bludu na všeobecném sněmu v Efesu (431). Byl jedním z největších teologů a exegetů křesťanského Východu. Bojoval proti bludům a za vyhlazení pohanství s nezkrotnou prudkostí a všemi prostředky, takže mu to někteří jeho současníci vyčítali. Zemřel 27. VI. 444 v Alexandrii.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Radujme se vždy společně,

chválu vzdávejme ochotně

Bohu Otci nebeskému,

Synu i Duchu Svatému.

Posílá nám ku pomoci

věrné vůdce po vše časy.

Ó Bože náš všemohoucí,

rač konati dílo spásy.

Tvůj lid je velmi rozptýlen,

na scestí často zaveden;

ó Pastýři předůstojný,

navštiv lid svůj rozptýlený.

Ó rač při nás vždycky býti,

lidi ze sna probuditi,

světlo pravdy své zjeviti

a temnosti zapuditi.

Aby pravdu tvou znajíce,

bludům nesloužili více,

jen tobě, Bohu samému,

navěky požehnanému.

ŽALMY

1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí.

Žalm 44 (43)
Lid v tísni žádá o pomoc
V tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8,37)
I (2-9)

Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *

naši otcové nám vyprávěli,

cos vykonal za jejich časů, *

v pradávných dobách.

Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *

dals jim růst, když jsi potřel národy.

Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *

nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,

byla to tvá pravice a tvé rámě, *

tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.

Tys můj král a můj Bůh, *

popřál jsi vítězství Jakubovi.

S tebou jsme zdolali své nepřátele, *

v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.

Na svém luku jsem si nezakládal, *

vítězství mi nedal můj meč.

Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *

zahanbils ty, kteří nás nenávidí.

Bohem jsme se stále honosili, *

navěky jsme chválili tvé jméno.

Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí.

2. ant. Obrátíte-li se k Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář.

II (10-17)

Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *

netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.

Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *

nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.

Vydal jsi nás jak ovce na porážku *

a rozptýlils nás mezi pohany,

takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *

nezískal jsi mnoho jejich cenou.

Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *

našemu okolí v potupu a posměch.

Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *

pohané nad námi posměšně kývají hlavou.

Svou hanbu mám stále na zřeteli, *

stud se mi hrne do tváře,

když slyším pohanu a výsměch, *

když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.

Ant. Obrátíte-li se k Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář.

3. ant. Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk.

III (18-27)

To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *

ani nezrušili tvou smlouvu;

neodvrátilo se ani naše srdce *

a nesešly naše kroky z tvé stezky,

když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *

a přikryl jsi nás temnotou.

Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *

kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,

nebyl by na to Bůh přišel? *

Vždyť on zná tajnosti srdce!

Pro tebe jsme přece stále vražděni, *

mají nás jen za jatečné ovce!

Vzbuď se, proč spíš, Pane? *

Probuď se, neodháněj nás navždy!

Proč skrýváš svou tvář, *

zapomínáš na naši bídu a útisk?

Vždyť do prachu je sražena naše duše, *

na zemi leží naše tělo.

Povstaň nám na pomoc *

a vysvoboď nás pro svou lásku!

Ant. Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk.

Jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine,

nauč mě svým příkazům.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Samuelovy

21,2-10; 22,1-5

Davidův útěk

I přišel David do Nobu ke knězi Achimelechovi. Achimelech vyděšen vyšel Davidovi vstříc a otázal se ho: „Proč jsi sám? Není s tebou nikdo?“ David knězi Achimelechovi odvětil: „Mám pověření od krále. Poručil mi: Nikdo ať nezví o tom, k čemu tě posílám a čím jsem tě pověřil. Družině jsem uložil, aby čekali na určeném místě. Nyní však mi dej, co máš po ruce, pět chlebů, či co se najde.“

Kněz Davidovi odpověděl takto: „Nemám po ruce obyčejný chléb, je tu jenom posvátný chléb. Jen jestli se družina vyvarovala styku se ženami.“ David odpověděl knězi ujištěním: „Jistě. Žen jsme se nedotkli ani včera ani předevčírem. Když jsem odcházel, byla těla členů družiny čistá, i když šlo o všední cestu. Tím spíše budou čistí tělem dnes.“ Kněz mu tedy dal posvátný chléb, protože tam jiný nebyl, totiž jenom chléb předkladný, který byl od Hospodinovy tváře odložen, aby tam byl položen čerstvý chléb v den, kdy se starý odebíral.

V onen den však tam byl jeden ze Saulových služebníků zdržující se před Hospodinem, jménem Doeg Edomský, nejpřednější ze Saulových pastýřů.

David se ještě tázal Achimelecha: „Nemáš zde po ruce nějaké kopí nebo meč? Nevzal jsem s sebou svůj meč ani svou zbroj, protože králova záležitost byla neodkladná.“ Kněz řekl: „Je tu meč Filišťana Goliáše, kterého jsi zabil v Terebintové dolině. Je zavinutý do pláště za efódem. Chceš-li si jej vzít, vezmi. Kromě něho tu žádný jiný není.“ David odvětil: „Není nad něj, dej mi jej.“

David odtud odešel a uchýlil se do jeskyně Odallamu. Když o tom uslyšeli jeho bratři a celý dům jeho otce, sestoupili tam k němu. Také se kolem něho shromáždili všichni utlačovaní, všichni stíhaní věřitelem a všichni, jejichž život byl plný hořkostí. Stal se jejich vůdcem. Bylo s ním na čtyři sta mužů.

Odtud David odešel do Mispy Moabské. Moabskému králi řekl: „Ať tu prosím zůstanou můj otec a má matka s vámi, dokud nezvím, jak se mnou Bůh naloží.“ Nechal je u moabského krále a pobývali u něho po všechny dny, pokud byl David ve skalní skrýši.

Prorok Gad pak řekl Davidovi: „Nezůstávej ve skalní skrýši. Odeber se do judské země.“ David šel, až přišel do lesa Haretu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Gal 5,18; 4,6; Mk 2,25.26

Bůh nám poslal do srdce Ducha svého Syna. * Jestliže se necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.

Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad? Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby. * Jestliže.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého Cyrila Alexandrijského

(Epist. 1: PG 77,14-18.27-30)

Hlasatel Božího mateřství Panny Marie

Je mi nesmírně divné, jak vůbec někdo může opravdu pochybovat, má-li se svatá Panna nazývat Bohorodičkou. Vždyť jestliže náš Pán Ježíš Kristus je Bůh, proč bychom upírali svaté Panně, která ho porodila, titul Rodičky Boží? Tuto víru nám přece předali již svatí apoštolové, byť se o tomto názvu nezmiňují, a takto nás učili také svatí otcové. Tak například náš otec Atanáš, slavné paměti, když sepsal dílo o svaté a soupodstatné Trojici, ve třetí části často jmenuje svatou Pannu Bohorodičkou.

Zřejmě bych tu spíš měl použít jeho vlastních slov. Nuže, znějí následovně: „Cílem a význačným rysem Písma svatého tudíž je – jak jsme často připomínali – že o Kristu, našem Spasiteli, hlásá toto dvoje: jednak že je Bůh a že jím vždycky byl, že je Otcovým Slovem, jeho slávou a moudrostí, jednak že v tomto posledním čase přijal z Boží Rodičky Panny Marie tělo a stal se pro nás člověkem.“

A o něco dále znovu: „Svatých, prostých všeho hříchu, existovalo mnoho, vždyť i Jeremiáš byl posvěcen již v mateřském lůně a Jan, ještě než spatřil světlo světa, poskočil po slovech Boží Rodičky Marie radostí.“ Tento muž je opravdu dostatečně spolehlivý a zvláštní měrou si zaslouží, abychom se bez obav připojili k jeho víře; lze ho následovat s jistotou, protože by nepronesl nic, co by odporovalo Písmu svatému.

Také samo Bohem inspirované Písmo potvrzuje, že Slovo Boží se stalo tělem, to znamená, že se sjednotilo s tělem majícím duši, která vládne rozumem. Boží Slovo použilo pro ten účel potomstva Abrahámova a z ženy si učinilo tělo, takže se stalo účastným těla a krve. Není tak už pouze Bohem; v tomto spojení poznáváme, že se také stalo člověkem, nám podobným.

Ze dvou složek tedy zajisté sestává Emmanuel, z božství a lidství. Jediný je ovšem Pán Ježíš Kristus, jediný pravý a přirozený Syn, a ten je zároveň Bůh i člověk; nikoli zbožštěný člověk, rovný těm, kteří se milostí stávají účastnými božské přirozenosti, nýbrž pravý Bůh, který se pro naši spásu zjevil v lidské podobě, jak o tom také svědčí Pavel, když říká: Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil ty, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Vykonal před Bohem velké dílo a jeho učení zná celý svět. * Ať se za nás přimlouvá u Pána, našeho Boha.

Věrně konal kněžskou službu a ve dne v noci rozjímal o Božích přikázáních. * Ať se za nás.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys učinil svatého biskupa Cyrila obhájcem pravdy, že se tvůj Syn stal člověkem, a Panna Maria je skutečně Bohorodičkou; prosíme tě: dej, ať všichni, kdo tuto pravdu vyznávají, dojdou do nebeské slávy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky