Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Tvůrce mocný nebe, země
a všeho, co vesmír je,
tvoje božství všechno plémě
v celém světě zjevuje.
Tebe, Pána tvorstva, vzývám,
který bydlíš na nebi,
před tebou zde na tvář padám,
tebe duch můj velebí.
Bych byl srdce šlechetného,
Pane, přispěj silou svou,
v těžkých pracích stavu mého
nenech klesnout mysl mou.
Starosti mou duši tíží
v trpkých zkouškách života,
oko tvé přec na mne shlíží,
přeje mi tvá dobrota.
Souží-li mě nedostatek,
k tobě budu volati,
sejmeš úzkost, spravíš zmatek,
když tě budu vzývati;
velíš, bychom jako k Otci
v bědách k tobě volali
a v tvou lásku ve dne v noci
neustále doufali.
Jestliže kdy zkormucuje
protivenství srdce mé,
důvěra mě pozdvihuje,
abych vzýval jméno tvé.
Když je nejhůř, ty jsi nejblíž,
víš, jak v bídě přispěti,
u tebe je pomoc nejspíš,
neopustíš své děti.
ŽALMY
1. ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Řekl jsem: dám si pozor na své chování, *
abych nezhřešil svým jazykem,
do svých úst si vložím uzdu, *
pokud bude přede mnou bezbožník.
Zmlkl jsem v tichu, zbaven štěstí, *
má bolest se však rozjitřila.
Srdce mi vzplálo v nitru, †
když jsem uvažoval, vznítil se oheň *
a jazykem jsem se ozval:
Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, †
jaká je míra mých dnů, *
ať si uvědomím svou pomíjivost.
Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny †
a můj život je před tebou jako nic, *
každý člověk trvá jen co dech.
Jen jako stín jde člověk životem, †
zbytečně se vzrušuje, *
hromadí, a neví pro koho.
Ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
2. ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.
A nyní, co mohu čekat, Pane? *
V tobě je má naděje.
Zbav mě všech mých nepravostí, *
nevydávej mě pro smích bláznu!
Mlčím, neotvírám svá ústa, *
vždyť tys to učinil!
Zbav mě své rány, *
hynu pod úderem tvé ruky.
Trestem káráš vinu člověka, †
ničíš jako mol, co má nejcennější: *
každý člověk je pouze jak dech.
Slyš, Hospodine, mou prosbu, †
nakloň svůj sluch k mému volání, *
nemlč k mým slzám!
Vždyť jsem u tebe jen hostem, *
přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové.
Odvrať ode mě svůj pohled, ať si vydechnu, *
dříve než odejdu a už nebudu.
Ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.
3. ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.
Proč se chlubíš hanebností, *
bezectný siláku?
Stále jen myslíš na zkázu, *
tvůj jazyk je jak ostrá břitva, ty pleticháři!
Podlost je ti milejší než dobro, *
lhaní víc než mluvit, jak se sluší.
V každé pomlouvačné řeči máš zálibu, *
falešný jazyku!
Proto tě Bůh zahubí, *
odstraní tě navždy,
vytáhne tě ze stanu, *
vyrve tě ze země živých.
Spravedliví to uvidí a zaleknou se, *
jemu se však vysmějí:
„Hle, člověk, který si nezvolil *
Boha za svou záštitu,
spoléhal na své velké bohatství, *
domohl se moci svou násilností.“
Já však jsem jako zelená oliva v Božím domě, *
stále se spoléhám na Boží slitovnost.
Ustavičně tě chci chválit, že jsi to učinil, *
před tvými svatými chci slavit tvé jméno, neboť je dobré.
Ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.
Doufám v Hospodina,
má duše doufá v jeho slovo.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Jozue
3,1-17; 4,14-19; 5,10-12
Lid přešel Jordán a slavil Velikonoce
Za časného jitra vytáhl Jozue se všemi syny Izraele ze Šittímu, až přišli k Jordánu; tam přenocovali, dříve než jej přešli. Když uplynuly tři dny, prošli předáci táborem a přikázali lidu: „Jakmile spatříte archu úmluvy Hospodina, svého Boha, a lévijské kněze, kteří ji nesou, vytáhnete ze svého místa a půjdete za ní. Mezi vámi a ní bude odstup zhruba dvou tisíc loket, abyste ji zdálky viděli a znali cestu, kudy se máte ubírat, neboť nikdy předtím jste touto cestou neprocházeli. Dbejte toho, abyste se k arše nepřiblížili!“ Jozue pak vyzval lid: „Posvěťte se, neboť Hospodin zítra mezi vámi učiní podivuhodné věci.“ Potom se Jozue obrátil ke kněžím. Řekl: „Zvedněte archu úmluvy a ubírejte se před lidem.“ I zvedli archu úmluvy a šli před lidem.
Hospodin řekl Jozuovi: „Dnes tě začnu oslavovat před celým Izraelem, aby poznali, že jsem s tebou, jako jsem byl s Mojžíšem. Poruč kněžím, kteří nesou archu úmluvy: ‚Až přijdete na kraj vod Jordánu, zastavíte se!‘ Jozue řekl synům Izraele: „Přistupte sem a slyšte slova Hospodina, svého Boha!“ Pak Jozue pokračoval: „Podle toho poznáte, že je uprostřed vás živý Bůh, který jistě před vámi vyžene Kananejce, Chetity, Chivity, Perizity, Girgašity, Amority i Jebuzity. Hle, archa úmluvy Pána celé země přejde Jordán před vámi. Nyní si vyberte z kmenů Izraele dvanáct mužů, po jednom muži z každého kmene. Až nohy kněží, kteří ponesou archu Hospodina, Pána celé země, spočinou ve vodách Jordánu, vody Jordánu se rozdělí: voda, která přitéká shora, se zastaví jako nerozborná hráz.“
Když vytáhl lid ze svých stanů, aby přešel Jordán, kněží nesli archu úmluvy před lidem. Jordán v čas žní (právě) vystoupil ze svých břehů. Když ti, kdo nesli archu, přišli k Jordánu a jejich nohy se dotkly okraje vod, voda přitékající shora se zastavila. Vystoupla jako nerozborná hráz ve velké dálce u města Adamu, které leží při Saretanu. Voda odtékající do moře Araby, do Solného moře, zcela zmizela a lid přešel před Jericho. Kněží, kteří nesli archu Hospodinovy úmluvy, se nepohnutě zastavili na suchém dně uprostřed Jordánu. Všechen lid přecházel po suchu, dokud lid Jordán úplně nepřešel.
Onoho dne vyvýšil Hospodin Jozua před očima celého Izraele, takže měli před ním bázeň, jako měli bázeň před Mojžíšem za jeho celého života. Hospodin řekl Jozuovi: „Přikaž kněžím nesoucím archu úmluvy, ať vystoupí z Jordánu.“ Jozue tedy kněžím přikázal: „Vystupte z Jordánu.“ Sotva však kněží nesoucí archu Hospodinovy úmluvy zprostřed Jordánu vystoupili, hned jak se nohy kněží odtrhly ode dna a stanuly na suchu, vrátily se vody Jordánu na své místo a rozlévaly se jako předtím v celé své šíři.
Desátého dne prvního měsíce vystoupil lid z Jordánu. Utábořili se v Gilgalu při východním okraji Jericha.
Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili Velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. Na druhý den po Velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna. Téhož dne přestala (padat) mana. Byl to druhý den, kdy jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Joz 4,22-25; Žl 114 (113),5
Izrael přešel Jordán, neboť Hospodin vysušil jeho vody, jako to dříve učinil s Rudým mořem. * Všechny národy země poznaly, jak mocná je ruka Hospodinova.
Co je ti, moře, že prcháš, Jordáne, že se obracíš nazpět? * Všechny.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií kněze Origena na knihu Jozue
(Hom. 4,1: PG 12,842-843)
O přechodu řeky Jordánu
Přes Jordán vedla Boží lid archa úmluvy. Kněží a levité se zastavili, a vody, jako by vzdávaly poctu Božím služebníkům, zkrotily svůj běh a shromáždily se na jednom místě, a tak poskytly Božímu lidu bezpečnou cestu. A nediv se, když slyšíš o tom prvním lidu vyprávět takové události; vždyť tobě, křesťane, který jsi ve svátosti křtu prošel jordánskými proudy, slibuje Boží slovo věci ještě mnohem větší a vznešenější, přímo cestu a průchod samým povětřím.
Jen si poslechni, co říká o spravedlivých Pavel: Budeme uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Kristu, a pak už budeme s Pánem navždycky. Není vůbec nic, čeho by se musel spravedlivý bát, celé stvoření mu slouží.
A poslyš také, co mu slibuje Bůh ústy proroka: Když půjdeš ohněm, plamen tě neožehne, neboť já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Spravedlivého tedy přijme každé místo a celé stvoření mu prokazuje povinnou službu. A nemysli si, že se všecky tyto věci děly jen dřív, kdežto tebe, který o tom teď slyšíš, že se nic takového netýká! To všechno se tajemným způsobem naplňuje i na tobě. Vždyť i ty, kterýs nedávno opustil temnotu modloslužby a toužíš naslouchat slovům Božího zákona, teď právě vycházíš z Egypta.
Když jsi byl přijat do počtu katechumenů a začal ses řídit církevními přikázáními, prošel jsi Rudým mořem a ocitl ses na cestě pouští. A denně se tu na čas zastavuješ, abys naslouchal Božímu zákonu a hleděl na Mojžíšovu tvář ozářenou Boží slávou. A až přistoupíš k tajemnému křestnímu prameni a přítomní kněží a jáhnové tě zasvětí do onoho ctihodného a slavného svátostného tajemství, které znají jen ti, kterým náleží je znát, tehdy také prostřednictvím kněžské služby projdeš Jordánem a vstoupíš do zaslíbené země; tam tě po Mojžíšovi přivítá nový Jozue, Ježíš, a sám se ti stane vůdcem na nové cestě.
A ty pamětliv tolika a tak mocných Božích činů – vždyť se před tebou rozestoupilo moře a voda v řece se zastavila – ty se k nim obrátíš a zvoláš: Co je ti, moře, že prcháš? A ty, Jordáne, že se obracíš nazpět? Hory, proč poskakujete jako berani, pahorky, proč skáčete jako jehňata? A Boží slovo odpoví a řekne: Před Boží tváří poskočila země, před tváří Boha Jakubova, jenž mění skálu v bažinu, křemen v prameny vod.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Mdr 17,1; 19,22; Žl 77 (76),20
Veliké a neproniknutelné jsou tvé úradky, Bože. * Zvelebil a oslavil jsi svůj lid.
Mořem vedla tvá cesta, tvá stezka spoustami vod. * Zvelebil.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, od tebe pochází všechno dobré; slyš naše pokorné prosby a dej, abychom tebou vedeni poznávali, co je správné, a s tvou pomocí to také konali. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky