27. únor 2024

Sv. Řehoře z Nareku, opata a učitele církve
pro připomínku

Narodil se okolo roku 950 v historickém kraji Andzevatsik ve Velké Arménii. Vyrostl ve vzdělané rodině. Jako mladík vstoupil do kláštera Narek, který vedl opat Ananiáš, bratranec jeho matky. Působil v proslulé škole tohoto kláštera a strávil tam jako kněz a opat celý svůj život, proniknutý plamennou láskou k Panně Marii. Dosahoval vrcholné podoby svatosti a mystické zkušenosti a ukazoval svou nauku v mnoha teologických a mystických dílech. Roku 1003 dopsal slavnou Knihu nářků a asi za dva roky nato zesnul.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla.

HYMNUS

Boží Synu, ty jsi vinu

shladil nás, všech hříšníků.

Na křížis pněl, muky trpěl

pro nás od protivníků.

Zjednal jsi nám to, co Adam

ztratil skrze pýchu svou

a řeč ďáblovu lichou,

smířil jsi nás v ten smutný čas,

když ses k Otci s velkou mocí

modlil za naše viny:

Odpustiž jim, neb já to vím,

že nevědí, co činí.

Synu Boží, ty jsi zboží

všech duší i bohatství.

V tebe vlitá je i skrytá

plnost celého božství.

Tys studnice, nikdo více;

není žádné milosti,

jedině v tvé plnosti:

kdo chce píti, nežízniti,

ať jde k tobě, váží sobě

u tebe živé vody,

tu vždy pijíc, nežízní víc,

ale má věčné hody.

Ježíši náš, ty dobře znáš,

že jsme plni všech zlostí.

Skrze svou krev nám viny slev

a popřej své milosti.

Ať jsme silní, neomylní

ve víře, v milování,

plníce přikázání,

ať úzkosti vždy s radostí

nesem pro tě v svém životě,

Pane, Králi Sabaoth;

potom nám přej, u sebe dej

v nebesích věčný život.

Nebo:

Má duše se nespouštěj

nikdy Boha svého,

neb on mě neopustí

též času žádného.

V něm je má naděje,

on mě ve dne i v noci

opatruje svou mocí,

když se mi zle děje.

Abych vždy mohl jíti

jen po cestách přímých,

k své škodě neblouditi

v temnostech omylných,

světlo slova svého

přede mnou rozsvěcuje

a mě vždy ochraňuje

před lstí ďábla zlého.

Byť pak mě opustili,

jak se v světě děje,

moji přátelé milí,

když mi sám Bůh přeje,

rychle svou milostí

mě zbaví všeho zlého,

duši, tělu škodného,

přivede k radosti.

Jemu já se oddávám

v štěstí, také v psotě,

jeho vždycky zůstávám

v smrti i v životě.

Vím, že neopustí

doufajícího v něho,

že zachrání každého,

kdo se ho nespustí.

ŽALMY

1. ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.

Žalm 37 (36)
Úděl dobrých a zlých
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5,5)
I (1-11)

Nehněvej se na ty, kdo konají zlo, *

nezáviď těm, kdo páchají nepravost,

vždyť zvadnou rychle jako tráva, *

jako zelená bylina uschnou.

Doufej v Hospodina a čiň dobro, *

pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu.

Raduj se v Hospodinu *

a dá ti, po čem touží tvé srdce.

Hospodinu svěř svůj osud, *

v něho důvěřuj, on sám bude jednat.

Tvé spravedlnosti dá vzejít jako světlu, *

tvému právu jak polednímu jasu.

Spočiň v Hospodinu a důvěřuj v něho! †

Nezlob se na toho, kdo má v životě štěstí *

a při tom strojí úklady.

Přestaň se hněvat a zanech zlosti, *

nepohoršuj se, to vede jen k zlému.

Neboť zločinci budou vyhlazeni, *

kdo však doufají v Hospodina, budou vlastnit zemi.

Ještě chvíli – a bezbožník zmizí, *

nadarmo se budeš pídit po jeho stopě.

Pokorní však budou vlastnit zemi, *

budou se těšit z hlubokého klidu.

Ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.

2. ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.

II (12-29)

Bezbožník strojí úklady spravedlivému, *

skřípá proti němu zuby.

Pán se mu však směje, *

vidí, že se blíží jeho den.

Bezbožní tasí meč, napínají svůj luk, †

aby skláli chudáka a ubožáka, *

aby povraždili ty, kdo žijí správně.

Meč jim však vnikne do vlastního srdce *

a jejich luky se zlámou.

Lepší je troška, kterou má spravedlivý, *

než velké bohatství bezbožníků,

neboť ramena bezbožníků budou zpřerážena, *

ale spravedlivé Hospodin podpírá.

Hospodin pečuje o život bezúhonných, *

dědictví jejich přetrvá věky.

Nebudou zahanbeni v dobách neštěstí, *

nasytí se ve dnech hladu.

Ano, bezbožníci zhynou, †

nepřátelé Hospodinovi zajdou jako květ luhů, *

vyvanou jako dým.

Bezbožník si půjčuje, ale nesplácí, *

spravedlivý se však ustrne a rozdává.

Ti, kterým Bůh žehná, vlastnit budou zemi, *

ti, kterým zlořečí, zhynou.

Hospodin dává krokům člověka sílu, *

má zalíbení v jeho životní cestě.

Jestliže padne, nezůstane ležet, *

protože mu Hospodin podpírá ruku.

Byl jsem chlapec, a už jsem stařec, †

ale neviděl jsem, že by spravedlivý byl opuštěn, *

že by jeho děti žebraly o chléb.

Pokaždé se ustrne a půjčí, *

za to na jeho dětech spočine požehnání.

Chraň se zlého a čiň dobré, *

a přežiješ věky,

neboť Hospodin miluje spravedlnost, *

neopouští svoje zbožné.

Zločinci však zajdou, *

potomstvo bezbožníků bude vyhlazeno.

Spravedliví budou vlastnit zemi, *

budou ji obývat věčně.

Ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.

3. ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.

III (30-40)

Ústa spravedlivého mluví moudře, *

jeho jazyk hovoří, co je správné.

Boží zákon mu ovládá srdce, *

proto nevrávorají jeho kroky.

Bezbožník číhá na spravedlivého, *

snaží se ho zabít.

Hospodin však mu ho neponechá v moci, *

nedá ho odsoudit, až bude souzen.

Doufej v Hospodina *

a drž se jeho cesty,

povýší tě, abys vlastnil zemi, *

s radostí uzříš zkázu bezbožníků.

Viděl jsem zpupného bezbožníka, *

vypínal se jako košatý cedr.

Přešel jsem – a hle, už ho nebylo, *

hledal jsem ho – a nenašel.

Všimni si člověka bezúhonného, pozoruj poctivého: *

vždyť budoucnost patří pokojným lidem.

Hříšníci však budou všichni zničeni, *

vyhlazeno bude potomstvo bezbožníků.

Ale spravedlivým přichází spása od Hospodina, *

v dobách tísně je jim útočištěm.

Hospodin jim pomáhá a je vysvobozuje, †

bezbožníků je zbavuje a chrání je, *

protože se k němu utíkají.

Ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.

Nyní nastala příhodná doba,

přišel den spásy.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

16,1-18.35

Cesta pouští k Sinaji: křepelky a mana

Celé společenství synů Izraele se dalo na cestu z Elim a patnáctého dne druhého měsíce po jejich východu z egyptské země přišlo na poušť Sin, která je mezi Elim a Sinajem.

A celé společenství synů Izraele reptalo na poušti proti Mojžíšovi a Árónovi. Synové Izraele jim řekli: „Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali u hrnců masa a jídávali chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili celé shromáždění hladem!“

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, jako déšť vám sešlu chléb z nebe. Ať lidé vyjdou a každý den si nasbírají dávku na den. (Tak) je chci zkoušet, zda půjdou v mém zákoně, nebo ne. Když šestého dne připraví to, co přinesou, bude to dvojnásobek toho, co sesbírali na jeden den.“

Mojžíš a Árón řekli všem synům Izraele: „Večer poznáte, že Hospodin vás vyvedl z egyptské země; a ráno uvidíte Hospodinovu slávu. Neboť Hospodin slyšel, že reptáte proti němu. My však co jsme, že proti nám reptáte?“ A Mojžíš dodal: „Hospodin vám dá večer maso k jídlu a ráno chléb k nasycení, protože Hospodin slyšel, že reptáte proti němu. Neboť co jsme my? Vaše reptání není proti nám, ale proti Hospodinu.“ Mojžíš pravil Árónovi: „Řekni celému společenství synů Izraele: ‚Přistupte před Hospodina, neboť slyšel vaše reptání!‘“ Když mluvil Árón k celému společenství synů Izraele, obrátili se k poušti, a hle – Hospodinova velebnost se ukázala v oblaku.

Hospodin pravil Mojžíšovi: „Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim toto: K večeru budete jíst maso a zrána se nasytíte chlebem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh.“

Když nastal večer, přilétly křepelky a pokryly celý tábor. Zrána padla rosa na tábor kolem dokola. Pokrývka z rosy se rozplynula, a hle – na povrchu pouště bylo cosi drobného, šupinatého, jemného jako jíní na zemi. Když to synové Izraele viděli, ptali se navzájem: „Manhu“ („Co je to“) – neboť nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu. To je ustanovení, které Hospodin přikázal: ‚Každý ať si ho nasbírá, kolik stačí k najedení: gomor na hlavu podle počtu jednotlivců, každý ať vezme podle (toho, kolik je vás) ve stanu.‘“

Synové Izraele tak udělali a nasbírali jeden víc a druhý méně. Pak měřili gomorem: nepřebývalo tomu, kdo (nasbíral) víc, a neměl nedostatek ten, kdo (nasbíral) méně, každý nasbíral, kolik mohl sníst.

Synové Izraele jedli manu čtyřicet let, dokud nepřišli do země, kde měli bydlet; jedli manu, dokud nepřišli na hranice kananejské země.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Mdr 16,20; Jan 6,32

Svůj lid jsi živil andělským pokrmem a neustále jsi jim poskytoval hotový chléb z nebe, * pokrm, který je schopný dát všechnu rozkoš a ukojit každou chuť.

Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; * pokrm.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladů svatého Augustina, biskupa, na žalmy

(Ps 140,4-6: CCL 40,2028-2029)

Utrpení celého těla Kristova

Volal jsem k tobě, Pane, vyslyš mě. To můžeme říci všichni. Neříkám to však jen já, říká to celý Kristus. Ale spíše je to řečeno ve jménu jeho těla. Neboť když zde byl, jako člověk se modlil a modlil se k Otci ve jménu svého těla; a při modlitbě mu z celého těla kanuly krůpěje krve. Jak je psáno v evangeliu: Ježíš se vroucně modlil a potil se krví. Co je to však ta krev tryskající z celého těla, ne-li utrpení mučedníků celé církve?

Volal jsem k tobě, Pane, vyslyš mě; všimni si mé prosby, když k tobě budu volat. Myslil sis, že ses už dost navolal, když jsi jednou řekl Volal jsem k tobě? Volal jsi, ale nemysli si, že tím jsi již v bezpečí. Ovšem, skončí-li se trápení, skončí se i volání. Protože však soužení církve a Kristova těla trvá až do konce tohoto světa, neříká se pouze Volal jsem k tobě, vyslyš mě, nýbrž i všimni si hlasu mé prosby, když k tobě budu volat.

Má modlitba ať je před tebou jako kadidlo, mé zvednuté dlaně jako večerní oběť.

Těmito slovy se obvykle míní sama hlava, to ví každý křesťan. Když se totiž den nachyloval k večeru, položil Pán na kříži svůj život, aby jej opět přijal, neztratil jej nedobrovolně. Jenže jsme přitom byli míněni také my sami. Co totiž viselo na kříži, ne-li to, co měl společného s námi? Což je vůbec možné, že by se Bůh Otec vzdal jediného Syna a že by ho opustil? Vždyť je s ním přece jeden Bůh! To přece naši slabost přibíjel na kříž, tam, jak praví apoštol, starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, a byl to právě hlas našeho lidství, jenž zvolal ono Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil.

To je tedy ta večerní oběť: utrpení Páně, Kristův kříž, spasitelná krvavá oběť, celopal milý Bohu. A tuto večerní oběť učinil Pán ve svém vzkříšení obětí jitřní. Upřímná modlitba vytrysklá z věřícího srdce stoupá tudíž vzhůru jako zápalná oběť na svatém oltáři. Není nic příjemnějšího než vůně Kristova. A stejně mají vonět všichni, kdo v něj věří.

Starý člověk v nás, tak znějí apoštolova slova, byl spolu s ním ukřižován, aby ztratila svou moc hříšná přirozenost a my abychom už hříchu neotročili.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Gal 2,19-20

Spolu s Kristem jsem ukřižován. * Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

Žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. * Už nežiji.

ČTENÍ

Z Knihy nářků svatého Řehoře z Nareku, opata a učitele církve

(Oratio 70,III-IV: SCh 78,369-370)

K tobě se uteču, Kriste

Původce dobrodiní, protože byla ctnost lidí zvažována a popisována ve vztahu ke spáse, bylo ukázáno právě to, že se pohybovali v projevech tvého milosrdenství; to ty, Všemohoucí, jsi jim dal sílu; to ty, Ochránce, pro kterého je všechno možné, jsi je povolal i propustil; to z tvého odpuštění, Osvoboditeli, se zaradovali; neupadli do žádné nemoci a ty, ó Neporušený, jsi je oživil a ty, Obnovitel, jsi je osvítil; a proto — když vím, co je moje lidská přirozenost — se uteču k tobě, Kriste, Synu živého Boha, který jsi ve všem Požehnaný.

Kromě toho tady poznamenávám myšlenku, která je k této modlitbě vhodná, a ospravedlňuje se tím i to, co jsem napsal předtím: Vrhneme se do rukou Pána a ne do rukou lidí; jaká je totiž jeho vznešenost, takové je i jeho milosrdenství.

Já se v této své Knize nářků nesnažím zmenšit zásluhu těch, kteří chtějí spásy dosáhnout — vždyť bez zásluhy je nemožné dojít k Bohu. Ale velebím Spasitelovo jméno a chválím jeho milost, určenou všem, a svými slovy vyznávám, že všichni, kdo díky dobrému životu vystoupili k nějaké veliké poctě, vždycky potřebovali lék tvého milosrdenství.

Vždyť ty jsi Život, jsi Spása, jsi Zdraví, jsi Nesmrtelnost, jsi Blaženost, jsi Osvícení!

Dopřej mi pokoj od hnusu mých hříchů, aby sis mohl i ty odpočinout od mého hořekování a bezohledného naléhání, kterým tě, ó můj Soudce, bezustání prosím.

Ty se totiž raduješ jedině ze spásy lidí, ó navěky Požehnaný! Amen.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Žl 34(33),6.23; 2 Tim 2,22

Pohleďte k Bohu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. * Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, neproviní se, kdo se k němu utíkají.

Usilujte o spravedlnost, víru, lásku a pokoj. * Hospodin.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, tys naplnil svatého Řehoře, učitele a chloubu arménského lidu, mystickým učením; dej, ať je pro nás učitelem umění, jak s tebou můžem rozmlouvat a stále mít pro svůj život oporu ve svátostech církve. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky