Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jezu Kriste, Synu Boží,
plný nebeského zboží,
rač přítomen býti,
svým darem nás obdařiti,
slovo svoje nám předkládej,
v něm nasycení dej.
Ty jsi Slovo Otce svého
a obraz výborný jeho,
skrz tebe svou mocí
stvořil Otec všechny věci,
svým slovem vše udržuješ
a moudře spravuješ.
Ty, jenž jsi světlem národům
a ze všech vzděláváš svůj dům,
ty jsi naše slunce,
vycházející od Otce,
všechny jasně osvěcuješ,
život nám daruješ.
Přidej k tomu své milosti,
ať slova tvá s ochotností
srdcem přijímáme,
že jsme z Boha, poznáváme,
nejsme marní posluchači
spasitelných řečí.
Ať v zemi srdce našeho
Duchem tvým napraveného
slov tvých přijímání
nese hojné požehnání
a dar pravdy z tvé milosti
ať se v nás rozhostí.
Ať v tvé pravdě zůstáváme,
tak ovoce vydáváme
života ctnostného,
abychom mohli slavného
života v nebi dojíti,
s tebou věčně býti.
ŽALMY
1. ant. Každý den tě budu velebit, Hospodine, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci všech antifon pro třetí neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]
Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, *
budu velebit tvé jméno po všechny věky.
Každý den tě budu velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, *
jeho velikost je nevýstižná.
Jedno pokolení zvěstuje druhému tvé činy *
a oznamuje tvoji moc.
Mluví o nádherné slávě tvé vznešenosti, *
rozmlouvají o tvých divech.
Vypravují o moci tvých hrozivých skutků, *
hovoří o tvé nesmírnosti.
Rozhlašují chválu tvé velké laskavosti, *
jásají nad tvou spravedlností.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, *
shovívavý a plný lásky.
Dobrotivý je Hospodin ke všem *
a soucit má se všemi svými tvory.
Ant. Každý den tě budu velebit, Hospodine, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci všech antifon pro třetí neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]
2. ant. Tvé království, Hospodine, je království všech věků, aleluja.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla *
a tvoji zbožní ať tě velebí!
Ať vypravují o slávě tvého království, *
ať mluví o tvé síle,
aby poučili lidi o tvé moci, *
o slávě tvé vznešené říše.
Tvé království je království všech věků *
a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
Ant. Tvé království, Hospodine, je království všech věků, aleluja.
3. ant. Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech, aleluja. †
Věrný je Hospodin ve všech svých slibech *
a svatý ve všech svých činech.
† Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, *
a pozvedá všechny sklíčené.
Oči všech doufají v tebe *
a ty jim dáváš pokrm v pravý čas.
Otvíráš svou ruku *
a sytíš vše živé s laskavostí.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách *
a svatý ve všech svých činech.
Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, *
všem, kdo ho vzývají upřímně.
Vyplní vůli svých ctitelů, *
slyší jejich volání a zachrání je.
Zachovává Hospodin všechny, kdo ho milují, *
a všechny bezbožníky zničí.
Ať má ústa hlásají Hospodinovu chválu, *
vše, co žije, ať velebí jeho svaté jméno po všechny věky!
Ant. Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech, aleluja.
Můj synu, dbej na má slova,
uchovej je hluboko v srdci.
PRVNÍ ČTENÍ
Z páté knihy Mojžíšovy
18,1-22
Levité. Praví a nepraví proroci
(Mojžíš řekl lidu:) „Levitští kněží, celý Léviův kmen, nebudou mít podíl ani dědictví s Izraelem. Budou živi ze zápalných obětí Hospodinových, a z jeho dědictví. Nebudou mít dědictví u svých bratří. Jejich dědictvím bude sám Hospodin, jak jim přislíbil.
Kněžím podle práva náleží od lidu, od těch, kteří přinášejí k obětnímu hodu dobytče ze skotu nebo z bravu, toto: knězi dají plece, obě čelisti a žaludek. Budeš mu dávat prvotiny svého obilí, moštu a oleje i prvotiny své ovčí stříže. Vždyť si jej vyvolil Hospodin, tvůj Bůh, ze všech tvých kmenů, aby po všechny dny stál on a jeho synové ve službě ve jménu Hospodinově.
Opustí-li levita kterékoliv své město z celého Izraele, kde bydlí, a po příchodu se mu zcela zalíbí na místě, které Hospodin vyvolí, bude konat službu ve jménu Hospodina, svého Boha, jako ostatní jeho bratři levité, kteří tam stojí před Hospodinem. Bude jíst týž podíl, kromě toho, co by prodal po otcích.
Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle zlozvyků oněch národů. Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, kouzelník ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každý, kdo činí tyto věci, se Hospodinu hnusí. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony národy. Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. Tyto národy, které si podrobíš, poslouchají kouzelníky a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil.
Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: ‚Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.‘ Hospodin mi tehdy řekl: ‚Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!‘
Řekneš-li si ve svém nitru: ‚Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?‘ Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nemusíš mít z toho strach.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Dt 18,18; Lk 20,13; Jan 6,14
Vzbudím jim proroka a vložím svoje slova v jeho ústa. * Sdělí jim vše, co mu poručím.
Pošlu svého milovaného Syna. On je ten Prorok, který má přijít na svět. * Sdělí.
DRUHÉ ČTENÍ
Z konstituce 2. vatikánského sněmu o posvátné liturgii
(Sacrosanctum Concilium, nn. 7-8.106)
Kristus je přítomen ve své církvi
Kristus je stále přítomen ve své církvi, především v liturgických úkonech. Je přítomen v mešní oběti jak v osobě sloužícího kněze, neboť ‚tentýž se nyní obětuje skrze službu kněží, který se tenkrát obětoval na kříži‘, tak zejména pod eucharistickými způsobami. Je přítomen svou mocí ve svátostech, takže když někdo křtí, křtí sám Kristus. Je přítomen ve svém slově: to zajisté mluví on, když se v církvi předčítá Písmo svaté. I tehdy je přítomen, když se církev modlí a zpívá, jak to sám slíbil: Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.
Při tomto velkém díle, kdy se dokonale oslavuje Bůh a lidé se posvěcují, se vskutku Kristus vždycky spojuje se svou milovanou Nevěstou církví a ona svého Pána vzývá a skrze něho vzdává poctu věčnému Otci.
Právem se tedy liturgie chápe jako plnění kněžské služby Ježíše Krista, při kterém se viditelnými znameními naznačuje a způsobem každému z nich vlastním uskutečňuje posvěcení člověka a tajemné tělo Ježíše Krista, to jest hlava i údy, koná dokonalou veřejnou bohopoctu.
Proto je každé slavení liturgie činnost navýsost posvátná: je to dílo kněze Krista i jeho těla, církve, a jeho účinnosti se žádná jiná činnost církve nevyrovná ani co do jména, ani co do důstojnosti.
V pozemské liturgii jako bychom zakoušeli předchuť oné nebeské liturgie, která se slaví ve svatém městě Jeruzalémě, cíli našeho pozemského putování; tam sedí Kristus po Boží pravici a vykonává službu ve svatyni, v pravém stánku. V pozemské liturgii zpíváme se všemi nebeskými zástupy píseň o Hospodinově slávě a uctíváme památku svatých v naději na podíl a společenství s nimi. A očekáváme Spasitele, našeho Pána Ježíše Krista, až se ukáže jako náš život a my se ukážeme s ním ve slávě.
Podle apoštolské tradice, mající původ přímo ve dni Kristova vzkříšení, slaví církev velikonoční tajemství každý sedmý den, a ten se právem nazývá dnem Páně nebo Boží nedělí. V ten den se mají věřící shromáždit, aby naslouchali Božímu slovu a měli účast na eucharistii, aby tak slavili památku umučení, zmrtvýchvstání a oslavení Pána Ježíše a vzdávali díky Bohu, že nás znovu zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději. Takže den Páně je od počátku nejvlastnějším svátečním dnem, který se má zbožným věřícím stavět před oči a vštěpovat, aby se jim stal opravdovým dnem radosti a pracovního klidu. Jiné slavnosti nemají mít před ním přednost, ledaže jsou skutečně nanejvýš významné. Neboť den Páně je základem a jádrem celého liturgického roku.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Kristus se modlí za nás jako náš kněz; modlí se v nás jako naše hlava; modlíme se k němu jako k svému Bohu. * Uvědomujeme si, že náš hlas je v něm a jeho hlas v nás.
Když v modlitbě rozmlouváme s Bohem, nesmíme z toho vylučovat Božího Syna. * Uvědomujeme si.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky