Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Řízením Boha živého
a z milosrdenství jeho
vštípen jsem v Krista Ježíše,
v společenství jeho církve.
Sluší se mně i každému
v Krista Pána vštípenému
víc a víc se zelenati
a ovoce vydávati.
Ó Bože, dej pomoc k tomu,
abych byl vždy v církve domu
jako oliva zelená,
užitečná, utěšená.
Lásky oleje svatého,
pomazání Ducha tvého,
rač mi ty sám uděliti,
dej ho v lampě srdce míti.
Jako ony moudré panny,
jak se sluší na křesťany,
kteří Ženicha čekají,
Krista, v němž naději mají.
ŽALMY
1. ant. Hospodin je záštita mého života.
Boží cesta je dokonalá, †
Hospodinovo slovo, tříbené ohněm, *
štítem je všem, kdo se k němu utíkají.
Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina, *
kdo je skálou kromě našeho Boha?
Bůh, který mě opásává silou, *
činí mé chování dokonalým,
mým nohám dal hbitost jako nohám laní *
a postavil mě na výšiny,
mé ruce vycvičil k boji *
a mé paže k napínání bronzového luku.
Ant. Hospodin je záštita mého života.
2. ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
Dals mi svůj záchranný štít, †
tvá pravice mě podpírala *
a tvá starostlivost mě učinila mocným.
Mým krokům jsi otevřel širokou cestu, *
proto nezakolísaly mé nohy.
Honil jsem své nepřátele a dostihl je, *
nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil.
Potřel jsem je, že se nemohli vzchopit, *
padli mi pod nohy.
Opásals mě statečností k boji, *
pode mě srazils mé protivníky,
Zahnals na útěk mé nepřátele *
a zničil ty, kdo mě nenávidí.
Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal, *
(volali) k Hospodinu, ale neslyšel je.
Rozdrtil jsem je jako prach na větru, *
jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal.
Vyprostils mě, když se lid bouřil, *
vládcem národů jsi mě ustanovil.
Slouží mně lid, který jsem neznal, *
poslouchají mě na jediné slovo.
Cizinci se ucházejí o mou přízeň, *
strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze.
Ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
3. ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, *
sláva buď Bohu, mému spasiteli!
Bohu, který mě pověřil odplatou, *
pod moji moc národy sklonil.
Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel, †
povýšils mě nad moje odpůrce, *
vyrvals mě z násilníkovy moci.
Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit, *
opěvovat chci tvoje jméno.
Veliká vítězství jsi popřál svému králi, †
dáváš přízeň svému pomazanému, *
Davidovi a jeho potomstvu navěky.
Ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Otevři mé oči, Pane,
ať pozoruji divy tvého zákona.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
38,1-30
Bůh odpovídá Jobovi
Hospodin odpověděl Jobovi z (hlubin) bouře a řekl:
„Kdo to zatemňuje prozřetelnost
slovy bez rozmyslu?
Opásej svá bedra jako hrdina,
zeptám se tě, ty mi odpověz!
Kdes byl, když jsem zakládal zemi?
Pověz to, když jsi tak moudrý!
Kdo určil její rozměry, ty přec to musíš vědět!
Kdo na ní roztáhl měřicí provaz?
Na čem jsou položeny její základy,
kdo zasadil její základní kámen,
když sborem zajásaly jitřní hvězdy
a zaplesali všichni Boží synové?
Kdo zahradil moře branami,
když vytrysklo, vyšlo z lůna,
když jsem je oblékl mraky jak šatem,
temnotou (přikryl) jak plénkami,
když jsem pro ně vylámal hranice
a položil závoru s bránou?
Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dál,
zde se má tříštit bujnost tvých vln.
Dával jsi někdy rozkazy jitru,
ukázal zoře místo, na němž má stát,
aby uchopila okraje země
a z ní vytřásla zločince?
(Ona) mění zemi jak hlínu pod pečetí,
jak oděv ji barví.
Bere se hříšníkům jejich světlo,
láme se rozpřáhlé rámě.
Pronikl jsi až k pramenům moře,
v jeho hlubinách jsi kráčel?
Otevřely se ti brány smrti,
uzřel jsi brány temnot?
Díval ses na zemské dálavy?
Pověz, znáš to všechno?
Kde je cesta k příbytku světla,
kdepak je místo temnot,
abys je přenesl do jejich území
nebo jim ukázal cestu tam, kde bydlí?
Ty to víš, vždyť tenkrát ses narodil,
tvých dnů je veliký počet!
Pronikl jsi k skladištím sněhu
a uzřel jsi zásobárny krupobití,
které jsem uchoval pro doby úzkosti,
pro den boje a války?
Kde je cesta, na které se rozdělují vichry,
odkud se žhavý vítr šíří po zemi?
Kdo vyrývá řečiště záplavám,
dělá dráhu hřímajícím mrakům,
že prší na neobývanou zemi,
na step, kde nežije člověk,
že se napojí bídná pustina,
že vypučí bujná zeleň?
Má snad déšť otce,
rodí někdo krůpěje rosy?
Z čího lůna vychází led,
kdo plodí jíní nebes?
Voda tuhne jako v kámen,
povrch oceánu tvrdne.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Řím 9,20; Job 38,3
Člověče, kdopak ty vůbec jsi, že si troufáš přít se s Bohem! * Copak může říci výrobek mistrovi: Proč jsi mě udělal zrovna takto?
Opásej svá bedra jako hrdina, zeptám se tě, ty mi odpověz! * Copak.
DRUHÉ ČTENÍ
Z komentáře svatého Řehoře Velikého, papeže, ke knize Job
(Lib. 29,2-4: PL 76,478-480)
Církev vychází jako jitřenka
Svítání nebo jitřenka tvoří přechod od temnot ke světlu. A tak se nikoli neprávem celá církev vyvolených označuje za úsvit či jitřenku. Vždyť právě ona je vedena od noci nevěry ke světlu víry a jako jitřenka se po temnotách noci otevírá jasem nebeské slávy dennímu světlu. Dobře se proto říká v Písni písní: Kdo je to: vychází jak zora. Právě svatá církev, která spěchá za vítěznou odměnou nebeského života, byla nazvána jitřenkou, neboť opouští temnoty hříchů a září světlem spravedlnosti.
Při této úvaze o svítání nebo jitřence máme však k úvaze ještě něco hlubšího. Jitřenka a svítání totiž sice oznamují, že noc již minula, ale přece ještě neukazují plný denní jas. Jestliže zahánějí temnotu a vítají světlo, představují vlastně směs světla a tmy. Nuže, co jiného jsme my všichni, kteří jdeme v tomto životě za pravdou, ne-li jitřenka a svítání? Již sice děláme ledacos, co patří ke světlu, ale přece jsme se ještě nezbavili některých zbytků tmy. Ústy proroka se Bohu říká: Nikdo z živých není před tebou spravedlivý. A jinde je psáno: Každý z nás často chybuje.
A Pavel když říká: Noc pokročila, nedodává „den nastal“, ale den se přiblížil. Když tedy neříká, že po ústupu noci přišel den, ale pouze že se den přiblížil, nepochybně tím dává najevo, že on sám, byť po temnotách, je dosud přede dnem, čili ve svítání.
Svatá církev vyvolených bude plně dnem teprve tehdy, až se do ní již nebude mísit stín hříchu. Bude plně dnem tehdy, až zazáří dokonalým jasem vnitřního světla. Proto je právem označována jako jitřenka, to znamená něco na přechodu, neboť se říká: Ukázal jsi zoře místo. Ten, komu se totiž ukazuje jeho místo, je jistě odněkud volán jinam. A jaké místo má jitřenka, ne-li zprostředkovávat dokonalé světlo věčného vidění? A když bude dovedena až tam, nemá již nic z temnoty přestálé noci. Jitřenka dychtí po tom, aby došla na své místo, jak říká žalmista: Má duše žízní po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář? Jitřenka například spěchala, aby dospěla k tomu místu, které již poznala, když Pavel říká, že je plný touhy zemřít a být s Kristem. A jinde říká: Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Flp 1,3.6.9
Kdykoli na vás vzpomenu, děkuji svému Bohu. * Jsem totiž přesvědčen, že ten, který, ve vás dobré dílo začal, přivede ho ke konci ke dni Krista Ježíše.
Za to se modlím: ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek. * Jsem.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, náš nebeský Otče, dovoláváme se tvé prozřetelnosti, jejíž záměry nikdo nemůže zmařit, a prosíme: odvrať od nás všechno, co nám škodí, a všechno, co nám dáváš, ať nám prospívá. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky