Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Věrná duše, radostně
máš Krále přijmouti,
srdce jemu poddati,
co starého, vše obnoviti
a na jeho příchod čekati
a s nadějí vstříc jemu jíti.
Neb on rychle pospíchá
svůj lid navštíviti,
pokoj s sebou přinésti,
zarmoucené obveseliti,
z moci hříchů vysvoboditi,
příbytek svůj u nás najíti.
V světle choďme, nebluďme,
ke Kristu se znejme
a v pravdě jemu služme,
s toužebným hlasem ho žádejme,
aby ráčil nás navštíviti,
svou milostí obohatiti.
Bychom v ní zde společně
vždycky přebývali,
do konce setrvali,
navěky v nebi kralovali,
dej nám to, Kriste přežádoucí,
ó Králi, Pane všemohoucí.
ŽALMY
1. ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc.
Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *
od východu slunce až na západ.
Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *
přichází náš Bůh a nemlčí.
Před ním sžírající oheň *
kolem něho zuří bouře.
Shůry volá k nebesům i k zemi, *
hodlá soudit svůj lid:
„Shromážděte mi mé svaté, *
kteří obětí sjednali mou smlouvu!“
A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *
že sám Bůh je soudcem.
Ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc.
2. ant. Přinášej Bohu oběť chvály.
„Slyš, můj lide, budu mluvit, †
Izraeli, proti tobě budu svědčit, *
já jsem Bůh, tvůj Bůh!
Nekárám tě pro tvé oběti, *
vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Nemusím brát býka z tvého chléva *
ani kozly z tvých ohrad.
Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *
a na svých horách mám zvířat na tisíce.
Znám všechny ptáky na nebi, *
mé je vše, co se hemží na poli.
Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *
vždyť můj je svět se vším, co ho plní!
Copak požívám maso z býků *
či piji kozlí krev?
Přinášej Bohu oběť chvály *
a plň Nejvyššímu své sliby!
Pak mě vzývej ve dni soužení, *
vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“
Ant. Přinášej Bohu oběť chvály.
3. ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly.
Ale hříšníkovi Bůh praví: †
„Proč odříkáváš má přikázání *
a bereš do úst mou smlouvu
ty, který nenávidíš kázeň *
a má slova házíš za sebe?
Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *
a s cizoložníky jsi míval účast.
Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *
a tvůj jazyk osnoval úskok.
Bavil ses pomlouváním svého bratra, *
tupil jsi syna své matky.
Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †
Myslil jsi, že jsem jako ty? *
Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!
Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *
Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!
Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *
kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“
Ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly.
Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství
a dej nám svou spásu.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
30,18-26
Příslib budoucího štěstí
Hospodin čeká, aby se smiloval nad vámi,
a přece se zvedá, aby se slitoval nad vámi,
neboť Hospodin je spravedlivý Bůh;
šťastní jsou všichni, kdo doufají v něho!
Siónský lide, který bydlíš v Jeruzalémě,
nebudeš ustavičně plakat.
(Bůh) se jistě smiluje nad tebou, až uslyší tvé volání;
hned jak ho uslyší, odpoví ti.
A Pán vám dá
chléb nepřátel a vodu těch, kdo vás utiskují;
tvůj učitel se už nebude skrývat,
tvé oči uvidí tvého učitele.
Když se uchýlíte napravo nebo nalevo,
tvé uši uslyší za sebou rozkaz:
„Toto je cesta, jděte po ní!“
Za nečisté budeš pokládat své modly,
potažené stříbrem,
a šat svých odlitých zlatých bůžků.
Rozmetáš je jako nečistotu,
řekneš jim: „Pryč s vámi!“
(Bůh) dá déšť tvému semeni,
jímž oseješ půdu.
Chléb, který půda vydá, bude vydatný a jadrný.
V ten den se bude tvé stádo pást na širé nivě.
Tvoji býci a osli, kteří obdělávají půdu,
budou žrát posolenou míchanou píci,
převátou lopatou a sítem.
V den velkého vraždění,
kdy padnou věže,
budou potoky, proudy vod
na každé vysoké hoře,
na každém strmém pahorku.
Světlo luny bude jako zář slunce
a světlo slunce bude sedmkrát (větší)
jako světlo sedmi dnů,
až Hospodin obváže zlomeninu svého lidu
a vyléčí ránu, kterou mu zasadil.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Iz 30,26.18; Žl 27 (26),14
V ten den obváže Hospodin zlomeninu svého lidu a vyléčí ránu, kterou mu zasadil. * Šťastní jsou všichni, kdo doufají v Hospodina.
Důvěřuj v Hospodina, buď silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina. * Šťastní.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „Rozjímání o Bohu“ od Viléma, opata kláštera svatého Teodorika
(Nn. 9-11: SCh 61,90-96)
On první miloval nás
Ty jediný jsi opravdu Pán a tvá vláda nad námi je naší spásou. Pro nás pak sloužit tobě neznamená nic jiného než dojít od tebe spásy.
Neboť co je tvá spása, Pane, původce spásy, a co je tvé požehnání nad tvým lidem, ne-li to, že od tebe přijímáme možnost tě milovat nebo být tebou milováni?
Proto jsi, Pane, chtěl, aby Syn po tvé pravici, člověk, kterého sis vychoval, byl nazván Ježíš, to jest Spasitel: on totiž spasí svůj lid od jeho hříchů a v nikom jiném není spásy. On nás naučil, abychom se měli rádi, když nás první miloval až k smrti na kříži. Láskou a náklonností podnítil nás, abychom milovali jeho, jenž nám první projevil lásku až do krajnosti.
Ano, je to přesně tak: miloval jsi nás napřed, abychom my milovali tebe; ne že bys potřeboval být od nás milován, ale protože tím, k čemu jsi nás stvořil, jsme se nemohli stát jinak než láskou k tobě.
Proto jsi mnohokrát a mnoha způsoby mluvil v minulosti k našim předkům skrze proroky, v této poslední době však jsi k nám mluvil skrze svého Syna, svým Slovem: jím vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup.
Tvá řeč v ústech tvého Syna neznamenala nic jiného než ukázat na světle, před našimi zraky, jak mnoho a jakým způsobem jsi nás miloval, že jsi ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal jsi ho za nás za všecky; i on nás miloval a za nás se obětoval.
To je tvé Slovo k nám, Pane, toto všemocné slovo v době, kdy všechno tonulo v mlčení, vlastně v propasti bludu, přišlo z královských sídel jako přísný pokořitel bludů, jako milý přímluvce lásky.
A cokoli na zemi vykonalo, cokoli mluvilo, nebylo – až po spílání, jehož se mu dostalo, až po poplivání a políčkování, až po kříž a hrob – ničím jiným, než tvou řečí k nám ústy tvého Syna: řečí podněcující tvou láskou a vzbuzující naši lásku k tobě.
Věděl jsi přece, Bože, stvořiteli duší, že nelze duše lidských synů k tomuto cítění nutit, nýbrž že je třeba k němu podněcovat. A kromě toho, že je-li kde násilí, není tam už svoboda; kde pak není svoboda, není ani spravedlnost.
Chtěl jsi tedy, abychom tě milovali, my, kteří jsme neměli právo na spásu, pokud bychom tě nemilovali; ani jsme tě nemohli milovat, pokud by to nebylo vyšlo od tebe. Proto, Pane, jako řekl apoštol tvé lásky, řekli jsme již i my: ty první jsi nás zahrnul svou láskou, první věnuješ svou lásku všem, kdo tě milují.
My tě však milujeme láskou, k níž schopnost jsi do nás vložil ty sám. Tvá láska je ale tvou dobrotou, ty nejvýš dobrý i nejvyšší dobro, je to Duch Svatý, jenž vychází z Otce i Syna: od počátku stvoření se vznáší nad vodami, to jest nad zmítajícím se smýšlením lidských synů. Přitom se všem nabízí, všechno k sobě přitahuje, a neustávaje nám osvěcovat rozum, být na blízku, odvracet škodlivé a opatřovat prospěšné, sjednocuje Boha s námi a nás s Bohem.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Iz 54,10.13; 48,17
Má láska od tebe neustoupí, nezakolísá moje smlouva, která dává pokoj. * Všichni tvoji synové budou Hospodinovými učedníky, štěstí tvých synů bude veliké.
Já, Hospodin, tvůj Bůh, učím tě tomu, co je ku prospěchu, vedu tě cestou, kterou máš jít. * Všichni.
MODLITBA
Modleme se.
Prosíme tě, Bože, slyš naše volání a dej, ať příchod tvého Syna mezi nás osvítí temnoty našeho srdce. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky