31. prosinec 2024

Sv. Silvestra I., papeže
pro připomínku

Narodil se v Římě a spravoval církev v létech 314-335. Po dlouhotrvajícím pronásledování nastala doba vnějšího rozmachu křesťanství. S podporou císaře Konstantina Velikého se začalo stavět mnoho kostelů, mezi nimi i bazilika sv. Petra ve Vatikánu. Zároveň se však v plné míře projevily bludy donatistů a ariánů. V roce 325 se konal první všeobecný sněm v Niceji, papeže na něm zastupovali jeho legáti.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Věčný Syn jednorozený,

Bůh pravý, nestvořený,

přišel na svět z výsosti,

všem věřícím k radosti,

v moci jsa rovný Otci,

ukázal se nám v bezmoci,

když se k nám přiblížil,

velmi se ponížil.

Zvolil sobě chudou Matku

a jsa Bůh bez počátku,

Mesiáš přežádoucí,

Kristus, Král všemohoucí,

přišel na svět bez viny,

by Adama s jeho syny

od hříchů očistil,

věčné smrti zprostil.

Slovo tělem učiněno,

božství s lidstvím spojeno,

mimo běh přirozený

zrodil se člověk z Panny.

A ten ďábla přemohl

a lidu z hříchu pomohl,

jenž z toho vězení

čekal vyproštění.

Neb pro vinu Adamovu,

hřích těžký proti Bohu,

došel člověk vězení,

věčného zatracení.

Sám Bůh plný milosti,

pravdy a spravedlnosti

v těle se ukázal,

aby všem pomáhal.

Izaiáš předpověděl:

Bude zván Emanuel,

Bůh chtěl s námi bydliti,

všech hříchů nás zprostiti.

Pro nás v poníženosti

snášel i těžké bolesti

hned od narození,

až do usmrcení.

On tímto smrt věčnou shladil,

mír a pokoj navrátil.

Radostně dnes zpívejme,

sobě připomínejme

pro nás narozeného,

Krista, Spasitele svého,

v chudobě přišlého

a poníženého.

ŽALMY

1. ant. Radujte se, nebesa, zajásej, země, před Hospodinem, že přichází.

Žalm 96 (95)
Bůh je králem a soudcem celého světa
Zpívali před trůnem a před Beránkem píseň novou. (Srov. Zj 14,3)

Zpívejte Hospodinu píseň novou, *

zpívejte Hospodinu, všechny země!

Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno, *

rozhlašujte den po dni jeho spásu!

Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, *

mezi všemi národy o jeho divech.

Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, *

je třeba se ho bát více nežli všech bohů.

Neboť všichni bohové pohanů jsou jen výmysly, *

Hospodin však stvořil nebe.

Velebnost a vznešenost ho předcházejí, *

moc a nádhera jsou v jeho svatyni.

Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, †

vzdejte Hospodinu slávu a moc, *

vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména.

Přineste oběť a vstupte do jeho nádvoří, *

v posvátném rouchu klaňte se Hospodinu!

Třeste se před ním, všechny země! *

Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje.

Upevnil svět, aby nekolísal: *

národy řídí podle práva.

Radujte se, nebesa, zajásej, země, †

zahuč, moře a vše, co je naplňuje; *

zaplesej, pole a vše, co je na něm.

Tehdy se rozveselí všechny lesní stromy †

před Hospodinem, že přichází, *

že přichází řídit zemi.

Bude řídit svět spravedlivě, *

národy bude spravovat věrně.

Ant. Radujte se, nebesa, zajásej, země, před Hospodinem, že přichází.

2. ant. Světlo vychází spravedlivému a lidem upřímného srdce radost, aleluja.

Žalm 97 (96)
Sláva Božího soudu
Tento žalm mluví o spáse světa a o víře všech národů v Krista. (Sv. Atanáš)

Hospodin kraluje, ať zajásá země, *

ať se radují četné ostrovy!

Mrak a temnota ho obklopují, *

spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.

Předchází jej oheň *

a kolem dokola spaluje protivníky.

Jeho blesky ozařují svět, *

země to vidí a chvěje se.

Jako vosk se taví hory před Hospodinem, *

před vladařem celé země.

Nebesa hlásají jeho spravedlnost *

a všechny národy vidí jeho slávu.

Hanbí se všichni ctitelé model, †

kteří se chlubí bůžky, *

všichni bohové se mu koří.

Sión to slyší a raduje se †

a judská města jásají *

pro tvé rozsudky, Hospodine!

Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, *

svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.

Hospodin miluje ty, kdo nenávidí zlo, †

chrání život svých svatých, *

z ruky bezbožníků je vytrhuje.

Světlo vychází spravedlivému *

a lidem upřímného srdce radost.

Radujte se, spravedliví, v Hospodinu *

a oslavujte jeho svaté jméno!

Ant. Světlo vychází spravedlivému a lidem upřímného srdce radost, aleluja.

3. ant. Hospodin uvedl ve známost svou spásu, aleluja.

Žalm 98 (97)
Bůh je vítězný král a spravedlivý soudce
Tento žalm mluví o prvém příchodu Páně a o víře všech národů. (Sv. Atanáš)

Zpívejte Hospodinu píseň novou, *

neboť učinil podivuhodné věci.

Vítězství je dílem jeho pravice, *

jeho svatého ramene.

Hospodin uvedl ve známost svou spásu, *

před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.

Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost *

Izraelovu domu;

všechny končiny země uzřely *

spásu našeho Boha.

Jásejte Hospodinu, všechny země, *

radujte se, plesejte a hrejte!

Hrejte Hospodinu na citeru, *

na citeru a s doprovodem zpěvu,

za hlaholu trub a rohů, *

jásejte před králem Hospodinem!

Zahuč, moře a vše, co je naplňuje, *

svět i všichni, kdo jej obývají.

Řeky, tleskejte rukama, *

hory, spolu zajásejte

před Hospodinem, že přišel, *

že přišel, aby spravoval zemi,

aby spravoval svět ve spravedlnosti *

a národy podle práva.

Ant. Hospodin uvedl ve známost svou spásu, aleluja.

Bůh k nám promluvil skrze svého Syna

a skrze něho také stvořil svět.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

2,4-15

Naše víra v Krista

(Co říkám), říkám proto, aby vás nikdo nemohl mást klamnými důkazy. Vždyť i když jsem tělem od vás daleko, aspoň duchem jsem s vámi, a mám radost, když vidím, že je u vás dobrý pořádek a že vaše víra v Krista je pevná.

Jako jste přijali, že Kristus Ježíš je Pán, tak žijte dále ve spojení s ním, v něm buďte zakořeněni a na něm stavějte, utvrzeni ve víře, jak jste v ní byli vyučeni, a nepřestávejte Bohu děkovat. Dejte si pozor, aby vás nikdo nezotročil (tak zvanou) filosofií – je to jen klam a mam. Jsou to samé nauky lidské, (které se opírají) o prvopočátky světa, ne o Krista. A v něm totiž přebývá celá plnost božství tělesně, i vy jste v něm dosáhli plnosti. On je hlavou všech (andělských) knížat a mocností. V něm jste byli obřezáni, ovšem ne obřízkou provedenou lidskýma rukama, ale obřízkou Kristovou, která spočívá v úplném svlečení hmotného těla: křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. I vás, když jste byli mrtví pro své hříchy a když vaše tělo bylo neobřezáno, zase oživil zároveň s ním. Odpustil nám všecky hříchy, zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž. Knížata a mocnosti (pekla) odzbrojil, veřejně je vystavil potupě a křížem nad nimi triumfoval.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Kol 2,9.10.12

V Kristu přebývá celá plnost božství tělesně. * On je hlavou všech andělských knížat a mocností.

Křtem jsme byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jsme uvěřili v moc Boha. * On je.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 6 in Nativitate Domini, 2-3,5: PL 54,213-216)

Den narození Pána, to je den zrození pokoje

Vznešený Boží Syn se pro nás ponížil a nepokládal za nedůstojné stát se dítětem. V průběhu let se stal dospělým mužem a dovršil svůj život slavným umučením a zmrtvýchvstáním. A přesto nás dnešní slavnost jeho narození z Panny Marie znovu vrací k počátku jeho lidského života. Když totiž s úctou oslavujeme příchod našeho Spasitele, znamená to, že slavíme náš vlastní počátek.

Kristovo narození znamená totiž počátek křesťanského lidu a narozeniny hlavy jsou i narozeninami těla.

I když každý jednotlivec má své pořadí mezi povolanými a všechny syny církve vzájemně od sebe dělí posloupnost času, přesto všichni, kdo patří do plného společenství věrných, které má svůj původ v křestním prameni, tak jako jsou s Kristem v utrpení spoluukřižováni, v jeho vzkříšení znovu přivedeni k životu a v jeho nanebevstoupení postaveni po Otcově pravici, tak se také v tomto narození spolu s ním narodili.

Vždyť kdokoli z věřících kdekoli na světě se znovu zrodí v Kristu, zanechává cesty původního starého člověka a znovuzrozením se stává člověkem novým. Nepatří už k potomstvu tělesného otce, ale k ratolestem Spasitele, který se proto stal Synem člověka, abychom se my mohli stát syny Božími.

Kdyby k nám totiž v této poníženosti nesestoupil, nikdo by se k němu nedostal žádnými svými zásluhami.

Proto sama velikost daru pro svou nádheru vyžaduje od nás patřičnou úctu. Zajisté, jak učí svatý apoštol, nepřijali jsme ducha tohoto světa, ale Ducha, který vychází z Boha. Tak můžeme poznat, co všecko nám Bůh dal darem. A on nemůže být zbožněji uctíván než tím, že mu nabídneme, co nám sám udělil.

Co však můžeme nalézt v pokladnici štědrostí Páně vhodnějšího k oslavě tohoto svátku nežli pokoj, který byl poprvé zvěstován zpěvem andělů při narození Pána?

Vždyť právě pokoj to je, jenž rodí Boží syny, živí lásku a plodí jednotu, je spočinutím blažených a příbytkem věčnosti. To je jeho vlastní dílo a obzvláštní dobrodiní, že spojuje s Bohem ty, které odloučil od světa.

Ti tedy, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha, nechť přinesou Otci jako obětní dar svornost synů vytvářejících pokoj; a všichni, kdo byli přijati za vlastní, nechť se shromáždí v Prvorozenci nového stvoření, který nepřišel konat svou vůli, ale vůli toho, který ho poslal. Neboť Otcova milost přijala za dědice ne ty, kdo jsou nesvorní a navzájem odcizení, ale ty, kdo stejně smýšlejí a milují. Ti, kdo byli obnoveni podle jednoho obrazu, mají žít v duchovní jednotě.

Den narození Pána je dnem zrození pokoje; apoštol přece praví: On je náš pokoj: obě dvě části spojil v jedno, protože ať žid, anebo pohan, skrze něho máme přístup k Otci v jednom Duchu.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Ef 2,13-14.17

Vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. * Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil v jedno.

Přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko. * Jen on.

ČTENÍ

Ze spisu „Církevní dějiny“ od Eusebia z Césareje, biskupa

(Lib. 10,1-3: PG 20,842-847)

O pokoji za císaře Konstantina

Za všechno budiž sláva Bohu, všemohoucímu Otci a svrchovanému Králi všech věcí. A nemenší díkůvzdání buď i Spasiteli a Vykupiteli našich duší Ježíši Kristu. Skrze něho prosíme, aby nám byl navždy zachován pevný a trvalý mír, prostý každého narušení zvenčí i všech těžkostí a zmatků vycházejících z naší duše.

Konečně tedy vzešel pro všechny Kristovy církve rozptýlené po celém okrsku zemském jasný a průzračný den, nezkalený ani jediným mráčkem a zářící jasem nebeského světla. A i když ti, kdo stáli mimo společenství naší víry, nemohli prožívat všechno s námi v plnosti, přesto se mohli aspoň do jisté míry podílet jakoby na přebytcích toho dobra, kterého nám Bůh dopřál.

Přímo neuvěřitelná radost vládla ovšem především mezi námi, kteří jsme složili všechnu svou naději na Krista. Z očí nám všem zářilo téměř nadpozemské štěstí, když jsme viděli, jak všechna svatá místa, bezbožnou zvůlí ještě před nedávném obracená v trosky, znovu ožívají, jak se od základů znovu vypínají chrámy do ohromných výšek a skvějí se daleko větší krásou a nádherou než ty, které byly předtím rozbořeny. Také nám byla dopřána vděčná a žádoucí podívaná: viděli jsme, jak města jedno po druhém slaví slavnost posvěcení chrámu, jak jsou nově vybudované kostely konsekrovány.

Scházívali se přitom biskupové, připutovávaly zástupy poutníků z ciziny i velmi odlehlých končin a mezi lidmi vládla vzájemná láska a pohoda, protože údy Kristova těla se tu spojovaly v jeden živý celek.

A tak se vyplnila prorocká předpověď, v níž bylo jakoby tajemným obrazem naznačeno, co se má stát: Kost se spojila s kostí, kloub zapadl do kloubu. A všechny další věci, které prorok předpověděl v témže prorockém slově, byť zahalené do roucha nejasných slov.

Jedna a táž síla Božího Ducha proudila všemi údy: všichni byli jedno srdce jedna duše a proniknuti touž radostnou vírou oslavovali v jediném souznění Boha v hymnech a písních.

Představení církví už konali úplné posvátné obřady, kněží dbali o důstojnou bohoslužbu, zachovával se vpravdě svatý a vznešený církevní řád – jednou v prozpěvování žalmů a v naslouchání dalším od Boha nám daným slovům Písma, jednou v konání tajemných posvátných úkonů a služeb. Byla přitom také podávána znamení spasitelné smrti Kristovy v tajemné eucharistické hostině.

A zástupy věřících lidí každého věku a bez rozdílu pohlaví setrvávali celým srdcem na modlitbách a v díkůvzdání a se svrchovanou vnitřní radostí oslavovali Boha, neboť od něho pochází všechno dobré.

ZPĚV PO ČTENÍ

Kol 3,15; Gal 3,28; Žl 149,1

Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte za to vděční. * Všichni jste jedno v Kristu.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chvála ať zaznívá ve sboru svatých. * Všichni.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, v tvých rukou je všechen čas; vyslyš naše prosby a na přímluvu svatého papeže Silvestra pomáhej svému lidu, aby pod tvým vedením plnil zde na zemi své poslání a šťastně dosáhl svého věčného cíle. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky