30. srpen 2024

Pátek, mezidobí, 21. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Bůh miluje spravedlnost

a hříchy nenávidí,

učiňme jí vždycky zadost,

a budem Bohu milí.

Ve víře stůjme Kristově,

a budem v lásce Otcově;

v ní podle svých povolání

zůstaňme do skonání.

Hleďme všichni v poslušnosti

vůli Boží plniti,

konejme to s ochotností,

jinak budem hřešiti.

A když nám někdo ublíží,

ať nás to příliš netíží,

snažme se za Kristem jíti

a milosrdní býti.

Budem syny Nejvyššího

v Kristově společenství,

v domě Otce nebeského

majíce účastenství.

Všechno z lásky podstupujme,

pro bližní se obětujme,

neboť to je oběť živá,

pro Krista Bohu libá.

Přinášejme ji s radostí

Krista v tom následujme

s odhodláním a věrností,

nic sebe nelitujme.

Ani Kristus nelitoval,

když se za nás v oběť vydal;

ó buďme mu v tom podobní

a milujme své bližní

ŽALMY

1. ant. Hospodine, povstaň mi na pomoc.

Žalm 35 (34), 1-2.3b.9-19.22-23.27-28
Bůh zachraňuje pronásledovaného
Sešli se... a usnesli se, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26,3.4)
I (1-2.3b.9-12)

Oboř se, Hospodine, na mé protivníky, *

bojuj s těmi, kteří proti mně brojí.

Uchop štít a pavézu, †

povstaň mi na pomoc! *

Řekni mé duši: „Já jsem tvá spása!“

Má duše zajásá Hospodinu, *

radovat se bude pro jeho pomoc.

Ze všech svých sil budu volat: *

Hospodine, kdo se ti vyrovná?

Vysvobozuješ chudáka z moci silnějšího, *

nebohého ubožáka z lupičovy ruky.“

Vystoupili nespravedliví svědci, *

ptali se mě na to, co nevím.

Za dobré zlým se mi odměnili *

tím, že mě opustili.

Ant. Hospodine, povstaň mi na pomoc.

2. ant. Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí.

II (13-16)

Vždyť já, když oni churavěli, oděl se kajícím rouchem, †

postem se trýznil, *

modlitbou obíral v nitru,

jako k příteli, jako k bratru se choval, *

skleslý byl smutkem, jak bych nad matkou truchlil.

Ale když já jsem klopýtl, měli radost a srotili se, *

srotili se proti mně a bili mě znenadání.

Drásali mě bez přestání, †

tupili, posmívali se mi, *

skřípali proti mně zuby.

Ant. Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí.

3. ant. Můj jazyk bude stále oslavovat tvou spravedlnost.

III (17-19.22-23.27-28)

Pane, jak dlouho budeš přihlížet? †

Od řvoucích zvířat vysvoboď mou duši, *

od lvů můj život.

Vzdám ti díky ve velkém shromáždění, *

v zástupech lidu budu tě chválit.

Ať se nade mnou neradují moji nespravedliví nepřátelé, *

nechť škodolibě nemžourají, kdo mě nenávidí bez příčiny!

Viděl jsi to, Hospodine, nemlč, *

Pane, nevzdaluj se ode mě!

Probuď se, procitni a zachraň mě, *

Bože můj a Pane, ujmi se mě!

Nechť jásají a plesají, kdo přejí mé spravedlivé věci, *

ať mohou stále říkat: Buď veleben Hospodin, on přeje vše nejlepší svému služebníku.

Můj jazyk bude oslavovat tvou spravedlnost, *

stále hlásat tvou chválu.

Ant. Můj jazyk bude stále oslavovat tvou spravedlnost.

Můj synu, pamatuj na má slova,

dbej na mé příkazy a budeš žít.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

4,5-8.13-28

Nepřítel přijde od severu

Tak praví Hospodin:

„Hlásejte to v Judsku,

provolávejte v Jeruzalémě,

trubte v zemi na rohy,

křičte silně:

‚Shromážděme se a vejděme do opevněných měst!‘

Zdvihněte znamení směrem k Siónu,

utíkejte, neotálejte!

Neboť od severu přivedu pohromu,

velikou zkázu.

Lev vystoupil ze své houštiny,

vyrazil zhoubce národů,

vyšel ze svého místa,

aby změnil tvou zem v pustinu;

tvá města budou pobořena,

zbavena obyvatel.

Proto se přepásejte žínicemi,

naříkejte a hořekujte,

neboť není od nás odvrácen žár Hospodinova hněvu.

Hle – vystupuje jako mračno,

jeho vozy (se ženou) jak smršť,

rychlejší než orli jsou jeho koně.

Běda nám, neboť je po nás veta!

Umyj své srdce od špatnosti, Jeruzaléme,

abys byl zachráněn!

Jak dlouho budou v tobě zůstávat hříšné myšlenky?

Hle – od Danu přichází zpráva,

od efraimských hor oznamují zhoubu.

Sdělte to a zvěstujte po Judsku,

ať to slyší až v Jeruzalémě:

‚Z daleké země přicházejí nepřátelé,

křičí na judská města.

Obklíčí (Jeruzalém) jak polní hlídači,

neboť mě popudil k hněvu‘ – praví Hospodin.

Tvé chování a tvé skutky ti to způsobily;

to je tvé neštěstí,

že je ti hořko, že ti to vniká do srdce!

Mé nitro, mé nitro! Jak mě to bolí!

Záhyby mého srdce!

Bouří se to ve mně,

nemohu mlčet!

Slyším hlas polnice,

válečný ryk.

Zkázu za zkázou oznamují,

je zpustošená celá země.

Ve chvilce jsou zničeny mé stany,

v okamžiku jsou stržena má (stanová) plátna.

Jak dlouho budu vídat válečné korouhve,

slýchat hlas trouby?

Ano, můj národ je pošetilý,

nechce mě znát,

jsou to zpozdilí synové, bez rozumu;

jsou moudří, aby činili zlo,

ale neschopní konat dobro.

Hleděl jsem na zemi, a hle – byla prázdná a pustá;

(díval jsem se) na nebesa – zmizela jejich světla.

Hleděl jsem na hory, a hle – chvěly se

a všecky pahorky se třásly.

Hleděl jsem – nebylo tu člověka;

všecko nebeské ptactvo prchlo.

Hleděl jsem, a hle – ze zahrad poušť;

všechna města byla spálena

od Hospodina žárem jeho hněvu!

Tak praví Hospodin:

‚Bude zpustošena celá země,

ano, úplně ji zničím!

Proto bude naříkat země

a nebesa nahoře ztemní;

řekl jsem to, a nelituji toho,

rozhodl jsem se, a neodvolám to.‘“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Jer 4,24-26; 8,18; Žl 85 (84),5

Žárem tvého hněvu, Hospodine, je zpustošena celá země, ale ty se smiluj * a neznič nás!

Obnov nás, Bože, náš spasiteli, odlož svou nevoli proti nám * a neznič.

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého Jeronýma, kněze, ke knize proroka Joela

(PL 25, 967-968)

Obraťte se ke mně

Obraťte se ke mně celým svým srdcem a dokažte kajícnost ducha postem, slzami a nářkem. Abyste, když se nyní postíte, byli potom nasyceni, když nyní pláčete, abyste se potom smáli, a když nyní naříkáte, abyste potom byli potěšeni. Je dávným zvykem si ve smutku a neštěstí roztrhnout roucho. Učinil to i velekněz, jak připomíná evangelium, když chtěl zdůraznit provinění Pána a Spasitele. A o Pavlovi a Barnabášovi čteme, že to udělali, když slyšeli rouhání. Proto vám radím: roztrhněte si ne oděv, ale svá srdce. Jsou plná hříchu, a jestliže nebudou roztržena, roztrhnou se sama jako staré měchy. A až to učiníte, vraťte se k svému Pánu Bohu, neboť vaše dřívější hříchy vás od něho odcizily. Neztrácejte pro velikost svých hříchů naději na odpuštění, neboť velká láska zahladí velké hříchy.

Hospodin je dobrý a milosrdný, nechce smrt hříšníků, ale pokání, je trpělivý a bohatý na slitování. Není netrpělivý jako my lidé, ale dlouho toužebně čeká na naše pokání. Jímá ho lítost nad každým zlem. To znamená, že jestliže se budeme kát ze svých hříchů, i on bude litovat svých hrozeb a nedopustí na nás to zlé, jímž nám hrozil. Jestliže změníme své smýšlení, i on je změní. Tím zlým nesmíme na tomto místě rozumět opak ctnosti. Jde spíše o trápení, jak čteme jinde: Každý den má dost svého trápení nebo: Jestliže se stane ve městě neštěstí, nedopustil to Bůh?

Joel výše řekl: Hospodin je dobrý a milosrdný, trpělivý a bohatý na slitování, jímá ho lítost nad každým zlem. Aby nás však tato velká Boží dobrotivost neučinila lehkomyslnými, připojuje ústy proroka: Kdo ví, zda se neobrátí a neodpustí, nezanechá po sobě požehnání? Jako by říkal: Já, jak mi přísluší, nabádám k pokání, vím však, že Bůh je nevýslovně laskavý, jak ostatně říká David: Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. Ale protože nemůžeme znát hloubku bohatství, moudrosti a vědění Božího, zmírňuji svůj výrok a spíše vyjadřuji touhu než nárok, když říkám: Kdo ví, zda se neobrátí a neodpustí? Ono kdo ví je třeba chápat spíše tak, že to nemůžeme vědět nebo že je to obtížné.

(Kdo ví, zda nezanechá) obětní dar a úlitbu pro Hospodina, vašeho Boha. To znamená, že když nám Pán dá požehnání a odpustí nám naše hříchy, budeme s to přinášet Bohu oběti.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Jl 2,12.13; Kol 2,14

Obraťte se k Hospodinu celým svým srdcem, * aby zničil dlužní úpis, který svědčil proti vám.

Roztrhněte svá srdce, a ne pouze šaty, a obraťte se k Hospodinu, svému Bohu, * aby zničil.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky