26. srpen 2024

Pondělí, mezidobí, 21. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Patřme k Bohu tak moudrému,

pro nás zde v světě chudému,

Pánu Ježíšovi,

život jeho pracovitý,

pokorný a trpělivý,

všichni sobě važme.

Vždyť on sám nás k tomu vede,

říká: „Učte se ode mne,

neboť já jsem tichý

a také srdcem pokorný;

jen tak naleznete pokoj

duším vašim věčný.“

Opět praví v Písmu jinde:

„Každý, kdo mi slouží věrně,

za mnou vždycky půjde,

a tak všude tam, kde jsem já,

tam i služebník můj bude;

poctí ho Otec můj.

Neb je cesta velmi úzká,

která vede do života,

úzkostí všech plná,

protivenství i hanění;

a zřídka se člověk najde,

jenž by nalezl ji.

Ale mnozí jdou cestou zlou,

hledí na cestu širokou

a bránu prostrannou,

která vede k zatracení.“

A o ní sám Kristus svědčí,

že mnozí jdou po ní.

Na Krista se rozpomeňme,

neboť on sám proti sobě

strpěl pomlouvání

a od hříšníků rouhání;

vytrvejme až do konce,

jej následujíce.

ŽALMY

1. ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení
Nyní je moje duše rozechvěna ... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12,27)

Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu, *

netrestej mě ve svém rozhorlení!

Smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť jsem chorý, *

uzdrav mě, Hospodine, neboť mé kosti se chvějí

a má duše je nadmíru vyděšená; *

ale ty, Hospodine, jak dlouho ještě...?

Obrať se, Hospodine, vysvoboď mou duši, *

zachraň mě pro své slitování,

protože mezi mrtvými nemyslí na tebe nikdo: *

Kdo tě v podsvětí může chválit?

Jsem vysílen od svého nářku, †

noc jak noc pláčem skrápím své lože, *

smáčím své lůžko slzami.

Oko mám zamžené hořem, *

zestárlo vinou všech mých nepřátel.

Pryč ode mě, všichni pachatelé bezpráví, *

neboť Hospodin zaslechl mé hlasité naříkání.

Uslyšel Hospodin mou prosbu, *

Hospodin mou modlitbu přijal.

Ať se všichni moji nepřátelé zastydí, ať se vyděsí, *

ať se kvapně odklidí v hanbě!

Ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.

2. ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.

Žalm 9 (9 A)
Poděkování za vítězství
Znovu přijde soudit živé i mrtvé.
I (2-11)

Hospodine, chci tě oslavovat z celého svého srdce, *

chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích.

V tobě se chci radovat a jásat, *

opěvovat jméno tvé, Svrchovaný,

protože se moji nepřátelé stáhli, *

zhroutili se a zanikli před tvou tváří.

Zjednal jsi mi právo a spravedlnost, *

zasedl jsi na stolec jako spravedlivý soudce,

obořil ses na pohany, bezbožníka jsi potřel, *

navždy jsi vyhladil jejich jméno.

Nepřátelům došly síly, jsou natrvalo zhrouceni, *

rozbořil jsi města, zanikla jejich památka.

Hospodin však trůní věčně, *

stolec svůj postavil k soudu.

Podle práva bude svět soudit, *

podle spravedlnosti vyřkne rozsudek nad národy.

Hospodin bude utlačovanému útočištěm, *

útulkem v dobách tísně.

Budou v tebe důvěřovat, kdo se znají k tvému jménu, *

protože neopouštíš, Hospodine, ty, kteří tě hledají!

Ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.

3. ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.

II (12-21)

Zpívejte Hospodinu, který sídlí na Siónu, *

rozhlašujte jeho činy mezi národy,

vždyť si na ně vzpomněl jako krevní mstitel, *

nezapomněl na výkřiky ubožáků.

Hospodine, smiluj se nade mnou, †

pohleď na mé soužení, které snáším od svých nepřátel, *

vysvoboď mě z bran smrti,

abych hlásal všechnu tvou chválu u bran siónské dcery, *

ať se rozjásám nad tvou pomocí!

Pohané zapadli do jámy, kterou vykopali, *

noha jim uvázla v léčce, kterou nastražili.

Hospodin se dal poznat, vykonal soud, *

do díla svých rukou se chytil hříšník.

Ať se hříšní stáhnou do podsvětí, *

všichni pohané, kteří nedbají o Boha,

neboť nebude navěky zapomenut chudák, *

naděje ubohých nezajde navždy!

Hospodine, povstaň, ať nezbujní člověk, *

pohané budou souzeni před tvou tváří!

Hospodine, nažeň jim strachu, *

ať si pohané uvědomí, že jsou jen lidé!

Ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.

Pouč mne, Hospodine, ať zachovávám tvůj zákon

a chráním ho celým svým srdcem.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Sofoniáše

3,8-20

Bůh slibuje záchranu chudým v Izraeli

„Jen na mě počkej

– praví Hospodin –

na den, kdy vstanu jako svědek.

(To je) mé rozhodnutí: shromáždím národy

a sesbírám království,

abych na ně vylil své rozhořčení,

všechen žár svého hněvu;

ohněm mého rozhorlení

bude pohlcena celá země.

Tehdy očistím

rty národům,

aby všechny vzývaly Hospodinovo jméno

a sloužily mu svorně.

(Až z končin) za etiopskými řekami

přinesou mi dary

ti, kdo mě ctí,

synové mého rozptýleného (lidu).

Tu se již nebudeš hanbit

za žádné své skutky,

kterými ses na mně prohřešil,

neboť z tebe odstraním

tvé pyšné chvástaly,

už se nebudeš vypínat

na mé svaté hoře.

Uprostřed tebe zanechám

lid pokorný a chudý.“

Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu

ti, kdo zbudou z Izraele.

Nebudou konat nepravost,

nebudou lhát,

v jejich ústech se nenajde

podvodný jazyk.

Když se budou pást a odpočívat,

nikdo je nebude děsit.

Jásej, siónská dcero,

zaplesej, Izraeli,

raduj se a vesel celým srdcem,

jeruzalémská dcero!

Zrušil Hospodin tvůj trest,

odstranil tvé nepřátele,

uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele,

zla se už neboj!

V onen den bude řečeno Jeruzalému:

„Neboj se, Sióne,

ať neochabují tvé ruce!

Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe,

hrdina, vítěz;

bude nad tebou plesat v radosti,

obnovil k tobě svou lásku,

s veselím nad tebou zajásá

jak za dnů shromáždění.“

„Odstraním z tebe zkázu,

už nebudeš snášet její hanbu.

Hle, tehdy já pobiji

všechny, kdo tě sužovali;

pomohu chromým,

shromáždím rozprchlé,

ctí a slávou je ozdobím

po celé zemi, kde byli v hanbě,

v ten čas, kdy vás přivedu,

v době, kdy vás shromáždím.

Slávou a ctí vás ozdobím

mezi všemi národy země,

až změním váš osud

před vaším zrakem“

– praví Hospodin.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Sof 3,12.13.9

Uprostřed tebe zanechám lid pokorný a chudý. Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu. * Ti, kdo zbudou z Izraele, nebudou konat nepravost.

Tehdy očistím rty národům, aby všichni vzývali Hospodinovo jméno. * Ti, kdo.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého Tomáše Akvinského, kněze, na Janovo evangelium

(Cap. 10, lect. 3)

Zbytku Izraele dám pastvu i odpočinek

jsem dobrý pastýř. O Kristu jistě platí, že je pastýř: neboť tak jako pastýř vede a pase stádo, posiluje Kristus své věřící duchovním pokrmem, a dokonce i svým tělem a krví. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší, říká apoštol. A prorok: Jako pastýř pase své stádo. Říká-li ovšem Kristus, že pastýř vchází dveřmi a dveře že je on sám, pak říká-li zde, že je pastýř, měl by vcházet sám skrze sebe. A také vchází, protože sám sebe zjevuje a sám ze sebe zná Otce. A my vcházíme skrze něho, neboť skrze něho docházíme blaženosti.

Ale pozor, nikdo jiný kromě něho nemůže být dveřmi a nikdo jiný nemůže být pravým světlem, leda zprostředkovaně. Ani Jan Křtitel nebyl světlem, ale měl svědčit o tom světle. O Kristu se však říká, že byl pravé světlo, které osvěcuje každého člověka. A tak nikdo o sobě neříká, že je dveřmi, to si Kristus vyhradil pro sebe. Zato svěřil i jiným, aby byli pastýři, to dal i svým údům. Tak byl pastýřem Petr a pastýři byli i ostatní apoštolové a všichni dobří biskupové. Dám vám pastýře podle svého srdce, říká Písmo. Přestože však představení církve, jeho synové, jsou všichni pastýři, zde říká záměrně: Já jsem dobrý pastýř. Chce tím zdůraznit moc lásky. Protože nikdo nemůže být dobrý pastýř, jestliže se láskou nespojí s Kristem vjedno a nestane se tak údem pravého Pastýře.

Láska je úřední povinností dobrého pastýře. Proto Kristus říká: Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Mezi dobrým a špatným pastýřem je totiž rozdíl: dobrý pastýř dbá o to, co prospívá stádu, špatný dbá o to, co prospívá jemu samému. Pastýř, který pase zvířata, se nemusí pro své stádo vydávat v nebezpečí smrti, aby byl dobrý. Spása duchovního stáda je však víc než život pastýře, takže když je spása tohoto stáda v nebezpečí, musí být každý duchovní pastýř hotov ztratit život, jen aby stádo zachránil. A to je to, co Pán říká: Dobrý pastýř dává za ovce svůj život – to jest život pozemský. Činí tak proto, že je to jeho povolání, i proto, že své ovce miluje. Obojího je třeba: aby mu byly svěřeny, i aby je miloval, neboť první bez druhého nestačí.

A toto své učení sám Kristus potvrdil svým příkladem: Kristus za nás položil svůj život; také my jsme povinni položit život za své bratry.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Ez 34,12; Jan 10,28

Vyhledám své ovce, * vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase.

Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. * Vysvobodím.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky