Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Těšiteli, Duchu Svatý,
ty jsi pro nás v darech božských
Dárce bohatý;
dej, ať s tebou dnes hodujeme,
z darů tvých se vždy radujeme,
tebe chválíme.
Tys Otci i Synu rovný,
v božské slavné osobě své
nestižitelný,
svrchovaná, věčná dobrota,
původce nového života,
v darech štědrota.
Všichni Otcem vyvolení
jsou tebou znovuzrození,
Krista účastní,
v jeho krvi, kterou vyléval,
když sebe za ně na smrt vydal,
je očišťoval.
Ty dáváš svým víru pravou,
život nový, tou předivnou
božskou mocí svou,
by v Kristu jsouce vkořeněni
a v lásce svaté založeni,
s ním účast měli.
ŽALMY
1. ant. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam jde, aleluja.
Veleb, duše má, Hospodina! *
Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!
Velebností a vznešeností ses oděl, *
světlem se halíš jako pláštěm.
Napjals nebesa jak stanovou plachtu, *
nad vodami jsi zbudoval své síně.
Z mraků si děláš svůj vůz, *
kráčíš na perutích větru.
Větry si volíš za své posly, *
za své služebníky plameny ohně.
Zemi jsi založil na jejích základech, *
nezakolísá na věčné věky.
Oceánem jsi ji přikryl jako šatem, *
nad horami stanuly vody.
Utekly před tvou hrozbou, *
zděsily se před rachotem tvého hromu.
Hory se zvedly, údolí klesla *
na místo, kterés jim určil.
Vymezil jsi hranici, kterou nesmějí přejít, *
aby znovu nepřikryly zemi.
Pramenům dáváš stékat v potoky, *
které plynou mezi horami.
Napájejí všechnu polní zvěř, *
divocí osli hasí svou žízeň.
Podél nich hnízdí nebeské ptactvo, *
ve větvích švitoří svou píseň.
Ant. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam jde, aleluja.
2. ant. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, aleluja.
Ze svých komor zavlažuješ hory, *
země se sytí plody tvého díla.
Dáváš růst trávě pro dobytek, *
bylinám užitečným člověku,
aby dobýval ze země chléb *
i víno k radosti lidského srdce,
aby olejem rozjasnil tvář *
a chléb aby posílil srdce člověka.
Sytí se Hospodinovo stromoví, *
libanonské cedry, které zasadil.
Tam si ptáci stavějí hnízda, *
jedle jsou domovem čápům.
Vysoké hory kozorožcům, *
jezevcům jsou útulkem skály.
Měsíc jsi udělal, aby určoval čas, *
i slunce ví, kdy má zapadnout.
Když přivádíš tmu a nastává noc, *
potuluje se v ní kdejaké lesní zvíře.
Lvíčata řvou po kořisti *
a žádají od Boha svůj pokrm.
Když vychází slunce, stahují se *
a uléhají do svých doupat.
Tu vychází člověk ke svému dílu, *
ke své práci až do večera.
Ant. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, aleluja.
3. ant. Sešli svého Ducha a budou stvořeni a obnovíš tvář země, aleluja.
Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! †
Všechno jsi moudře učinil, *
země je plná tvého tvorstva.
Zde moře mohutné a široširé, †
v něm nespočetné hemžení *
živočichů drobných i velkých.
Po něm plují lodi *
i leviatan, jehož jsi stvořil, aby si v něm hrál.
Všichni čekají od tebe, *
že jim dáš obživu v pravý čas.
Ty jim dáváš, a oni sbírají, *
otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
Děsí se, když skryješ svou tvář, †
hynou, když vezmeš jim život, *
a vracejí se do svého prachu.
Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, *
a obnovuješ tvář země.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, *
ať se Hospodin těší ze svého díla!
Když pohlédne na zemi, chvěje se, *
když se dotkne hor, dýmají.
Chci zpívat Hospodinu, pokud žiji, *
opěvovat chci svého Boha, dokud budu.
Kéž se mu líbí má píseň; *
má radost bude v Hospodinu.
Kéž na zemi vyhynou hříšníci, †
bezbožní ať už nejsou! *
Veleb, duše má, Hospodina!
Ant. Sešli svého Ducha a budou stvořeni a obnovíš tvář země, aleluja.
Duch Páně naplňuje celý svět, aleluja,
všechno udržuje a obnovuje, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Římanům
8,5-27
Kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové
Ti, kdo žijí, jak chce tělo, usilují jen o věci tělesné; kdo však žijí, jak chce Bůh, o věci duchovní. Snahy lidí tělesných vedou k smrti, snahy lidí duchovních k životu a pokoji. Proto snahy lidí tělesných stojí v nepřátelství s Bohem, neboť nejsou podřízeny Božímu zákonu, ba ani být nemohou. Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu.
Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je (plný) života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás.
Nuže bratři, nejsme vázáni povinnostmi k tělu, že bychom museli žít, jak chce tělo. Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít. Neboť všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: „Abba, Otče!“ Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy. Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.
Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. Naše spása je (zatím pouze) předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v to mohl doufat? Ale doufáme-li v něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s vytrvalostí.
Právě tak i Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Gal 4,5-6; 2 Tim 1,7
Bůh nás přijal za své syny a poslal nám do srdce Ducha svého Syna. * Ducha, který volá: Abba, Otče, aleluja.
Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale ducha síly, lásky a rozvážnosti. * Ducha.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa
(Lib. 3,17,1-3: SCh 34,302-306)
Seslání Svatého Ducha
Když Pán dával učedníkům moc uskutečňovat znovuzrození člověka v Bohu, řekl jim: Jděte, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.
O tomto Duchu mluvil ústy proroků a slíbil, že jej vylije v posledních dnech na své služebníky a služebnice, aby prorokovali. Proto také, když se Boží Syn stal Synem člověka, sestoupil tento Duch na něho, aby se s ním natrvalo usídlil v lidském pokolení, aby navždy spočinul v lidech a přebýval v celém Božím stvoření. Ve všech a ve všem působí, aby se dála Otcova vůle, a všechno obnovuje proměnou staroby v Kristovu novost.
Po nanebevstoupení Páně, jak říká Lukáš, sestoupil tento Duch v den letnic na učedníky, maje moc uvést všechny národy do života a otevřít jim přístup k nové smlouvě. Proto také učedníci jednomyslně chválili Boha ve všech jazycích a Duch uváděl v jednotu vzdálená společenství a prvotiny ze všech národů přinášel Otci.
A proto také Pán slíbil, že sešle Utěšitele, který nás připraví pro Boha. Tak jako nelze ze suché mouky bez přidání tekutiny udělat žádné těsto ani chléb, tak se ani my ve své mnohosti nemůžeme spojit v jedno v Kristu Ježíši bez vody, která přichází z nebe. A jako vyprahlá země bez vláhy nerodí, tak bychom ani my, všichni zpočátku jako suchý strom, nemohli nést plody života bez hojného deště, který přichází shůry jako dar.
Té jednoty, která vede k neporušitelnosti, se našim tělům dostalo v křestní koupeli, duším ji dal sám Duch.
Duch Boží, který spočinul na Pánu, je Duch moudrosti a rozumu, Duch rady a síly, Duch poznání, zbožnosti a bázně před Hospodinem. A tohoto Ducha dal Pán zase církvi, když pro celou zemi seslal z nebe Přímluvce. Podle výroku Páně byl však jako blesk na zemi svržen také ďábel. Proto tak nezbytně potřebujeme Boží rosu, abychom neshořeli a abychom nepřestali nést plody. A také aby tam, kde máme žalobce, byl i Obhájce a Pomocník, neboť Pán svěřil Duchu Svatému svého člověka, který upadl mezi lotry. Nad tímto člověkem se sám slitoval, ovázal mu rány a vynaložil dva královské denáry. A tak když jsme skrze Ducha přijali obraz i nápis Otce a Syna, zužitkujme tento svěřený denár a spolu s výtěžkem jej vraťme Pánu.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Sk 2,1-2.4
Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. * Všichni byli naplněni Duchem Svatým, aleluja.
Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. * Všichni.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty shromažďuješ svou církev ze všech národů a posvěcuješ ji svým Svatým Duchem; sesílej hojnost jeho darů celému světu a společenství věřících provázej působením své milosti jako na počátku, když se začalo šířit tvé evangelium. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky