22. červenec 2024

Sv. Marie Magdalény
svátek

Pocházela z Magdaly na západním břehu Tiberiadského jezera. V evangeliu je uváděna jako první mezi ženami, které doprovázely Ježíše a jeho učedníky (Lk 8,2-3). Spolu s Pannou Marií, apoštolem Janem a dalšími ženami stála pod Ježíšovým křížem (Jan 19,25; srov. Mt 27,56 a Mk 15,40) a byla při jeho pohřbu (Mt 27,61; Mk 15,47). V neděli pak časně ráno byla mezi ženami, které přišly k prázdnému hrobu (Mk 16,1; Lk 24,10), setkala se se vzkříšeným Ježíšem a měla zprávu o tom oznámit jeho učedníkům (Jan 20,1-18; srov. Mk 16,9). Od doby sv. Řehoře Velikého ztotožňovala západní liturgie Marii Magdalénu s dalšími dvěma ženami: s Marií, sestrou Lazara a Marty (Lk 10,38-41; Jan 11,1 a násl.; 12,1 a násl.; srov. Mk 14,3-9 a Mt 26,6-13) a s nejmenovanou hříšnicí u stolu v domě farizea (Lk 7,36-50); východní liturgie však tyto tři ženy důsledně rozlišuje. Památka sv. Marie Magdalény se v západní církvi slaví od 12. století. Papež František povýšil památku Marie Magdalény na svátek v červnu 2016.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Plesej, svatá Magdaléno,

velké je ti dáno věno:

chválíš Krista, svého chotě,

v nebi v blaženém životě.

Plesej, všech těch zástupkyně,

kteří trpí v těžké vině,

rač nám v sobě příklad dáti,

jak se sluší z hříchů vstáti.

Plesej, ty jsi první byla,

jíž se sláva objevila,

když Pán z hrobu v ranním čase

na svět navrátil se zase.

ŽALMY

1. ant. V moudrosti otvírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení.

Žalm 19 (18) A, 2-7
Celá příroda chválí Boha, svého stvořitele
Navštívil nás ten, který vychází z výsosti ... (aby) uvedl naše kroky na cestu pokoje.(Lk 1,78.79)

Nebesa vypravují o Boží slávě *

a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.

Den dni o tom podává zprávu, *

noc noci sděluje poučení.

Není to slovo a nejsou to řeči, *

jejichž hlas by nebylo slyšet.

Do celé země vychází jejich hlahol, *

až na konec světa jejich slova.

Tam rozestřel stan pro slunce, †

které vychází jako ženich ze své svatební komnaty, *

jásá jako rek, když se do běhu dává.

Na jednom okraji nebe vychází †

a obíhá až na jeho druhý okraj, *

nic se nemůže skrýt před jeho žárem.

Ant. V moudrosti otvírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení.

2. ant. Svaté ženy důvěřovaly v Boha a z celého srdce mu zpívaly chválu.

Žalm 45 (44)
Svatební píseň krále Mesiáše
Ženich je tady! Jděte mu naproti! (Mt 25,6)
I (2-10)

Srdce mi překypuje radostnými slovy, †

přednáším králi svou báseň, *

rydlem zručného písaře je můj jazyk.

Krásou vynikáš nad lidské syny, †

půvab se rozlévá po tvých rtech, *

proto ti Bůh požehnal navěky.

Svůj bok si, hrdino, přepásej mečem, *

svou nádherou a vznešeností!

Vyprav se do úspěšného boje za pravdu a právo, *

ať tě proslaví tvá pravice!

Šípy máš ostré, národy se ti podrobují, *

odvaha králových nepřátel klesá.

Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné časy, *

žezlo tvé vlády je žezlo nestranné!

Miluješ spravedlnost, nenávidíš nepravost, †

proto tě Bůh, tvůj Bůh pomazal *

olejem radosti před tvými druhy.

Myrhou, aloem, kassií voní všechna tvá roucha, †

blaží tě zvuk strunných nástrojů *

v paláci ze slonové kosti.

Vstříc ti vycházejí dcery králů, *

po své pravici máš královnu, ozdobenou ofirským zlatem.

Ant. Svaté ženy důvěřovaly v Boha a z celého srdce mu zpívaly chválu.

3. ant. S radostným jásotem vstupují k Pánu.

II (11-18)

Slyš, dcero, pohleď a naslouchej, *

zapomeň na svůj národ, na svůj otcovský dům!

Sám král touží po tvé kráse: *

vždyť je tvým pánem, před ním se skloň!

Tyrský lid přichází s dary, *

velmoži národa se ucházejí o tvou přízeň.

V plné kráse vstupuje královská dcera, *

její šat je protkán zlatem.

V barevném rouchu ji vedou ke králi, *

za ní ti přivádějí panny, její družky.

Provázeny radostným jásotem *

vstupují v královský palác.

Místa tvých otců zaujmou tvoji synové, *

ustanovíš je za knížata po celé zemi.

Chci tvé jméno připomínat všem budoucím pokolením, *

proto tě národy oslaví na věčné věky.

Ant. S radostným jásotem vstupují k Pánu.

Nechť se ti líbí smýšlení mého srdce,

Hospodine, má Skálo, vykupiteli můj!

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Římanům

12,1-21

Křesťanský život je duchovní bohoslužbou

Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

Protože mi byla dána ta milost, říkám každému z vás: Nikdo ať si o sobě nemyslí více, než co se patří myslet, ale skromně ve shodě s tím, v jaké míře udělil Bůh každému víru. Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale tyto údy nemají všechny stejnou činnost, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu, k sobě navzájem jsme však údy. Máme rozmanité duchovní dary podle milosti, která nám byla dána. Kdo má dar mluvit z vnuknutí, ať ho užívá úměrně k vlastní víře. Kdo má dar služby, ať ho uplatňuje ve službě. Kdo má dar vyučovat, ať se věnuje vyučování, kdo dar povzbuzovat, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať to dělá velkodušně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s radostí.

Láska ať je bez přetvářky. Mějte v ošklivosti zlo, přidržujte se dobra. V bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v uctivosti předcházejte jeden druhého. V horlivosti neochabujte, duchem buďte horliví, služte Pánu, v naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. S věřícími se podílejte na jejich životních potřebách, ochotně poskytujte pohostinství. Žehnejte těm, kdo vás pronásledují, žehnejte, a neproklínejte. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Buďte mezi sebou stejného smýšlení. Nedychtěte po věcech vysokých, ale spíše se sklánějte k věcem obyčejným. Nemyslete si, že jenom vy sami jste moudří.

Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Usilujte o dobro pro všechny lidi. Jak je to jen možné – pokud záleží na vás – žijte v pokoji se všemi lidmi. Nezjednávejte si svoje právo sami, moji drazí, ale nechte Boha, aby on spravedlivě potrestal. Stojí totiž v Písmu: „Mně patří pomsta, já odplatím“, praví Pán. Ale (spíše naopak): „Když tvůj nepřítel má hlad, dej mu najíst, když má žízeň, dej mu napít. Budeš-li to tak dělat, nahrneš mu na hlavu žhavé uhlí". Nedopusť, aby tě zlo přemohlo, nýbrž přemáhej zlo dobrem.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Řím 12,2; Ef 4,23-24

Změňte se a obnovte svoje smýšlení, * abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce, * abyste.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého Řehoře Velikého, papeže, na evangelia

(Hom. 25,1-2.4-5: PL 76,1189-1193)

Domnívala se, že Pána odnesli, a vroucně po něm toužila

Když Marie Magdalská přišla ke hrobu a nenašla tam Pánovo tělo, domnívala se, že ho odnesli, a oznámila to učedníkům. Ti přišli, uviděli a uvěřili, že je tomu tak, jak to žena řekla. Pak je o nich napsáno: Učedníci se pak zase vrátili domů. A následuje: Marie však stála venku u hrobky a plakala.

Nyní je třeba se zamyslit nad tím, jak veliká a silná láska planula v srdci této ženy, že neodešla od Pánova hrobu, i když odešli i jeho učedníci. Usilovně hledala toho, kterého nenašla, plakala při tom hledání, domnívala se, že ho odnesli, a vroucně po něm toužila. A proto ho tehdy ona jediná uviděla, protože tam zůstala a dále hledala. Vždyť úspěch dobrého díla závisí na vytrvalosti, a sama Pravda říká: Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

Na začátku tedy hledala, a nenalezla; ale nepřestala hledat, a proto nalezla. Dlouhým čekáním rostla její touha a byla stále větší, až mohla uchopit, co nalezla. Vždyť svatá touha dlouhým čekáním roste. Jestliže však čekáním ochabuje, není to pravá touha. Tak velkou láskou planuli ti, kdo dospěli k pravdě. Proto říká David: Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář? A také církev říká v Písni písní: Jsem raněna láskou, a na jiném místě: Má duše umdlévá.

Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš? Má uvést příčinu své bolesti, aby vzrostla touha, a tím, že vysloví jméno hledaného, vzplane k němu ještě větší láskou.

Ježíš jí říká: Marie! Když ji nazval jenom „ženo“, nepoznala ho, oslovuje ji tedy jejím jménem, jako by jí tím říkal: „Poznej toho, kdo tě dobře zná. Neznám tě jen všeobecně jako ostatní, tebe znám zcela jedinečně.“ A Marie, protože je oslovena svým jménem, poznává toho, kdo ji oslovil, a ihned mu říká Rabbuni, to znamená Mistře. Neboť on to byl, koho kolem sebe venku hledala, a rovněž on to byl, kdo ji k tomu vnitřně vedl.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Vrátila se od hrobu a oznámila učedníkům, že viděla Pána. * Jak je šťastná, že ona jako první mohla donést zprávu, že Kristus vstal z mrtvých a žije!

Spatřila toho, kterého milovala a dlouho s pláčem hledala, a zvěstovala to apoštolům. * Jak.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tvůj jednorozený Syn poslal Marii Magdalénu, aby jako první zvěstovala jeho učedníkům radostné velikonoční poselství; na její přímluvu dej, ať i my hlásáme vzkříšeného Krista a jednou ho spatříme ve věčné slávě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky