19. leden 2024

Pátek, mezidobí, 2. týden
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Bůh Otec z pouhé milosti

poslal nám Syna z výsosti

k spáse člověka padlého,

hříchem v ráji raněného.

Vděčně za to věrná duše

miluje Pána Ježíše,

více než všechno stvoření,

nic jí milejšího není.

Opouští rozkoše těla,

čest, chválu i přízeň světa,

ráda činí vše pro něho,

majíc živou víru v něho.

Hrozeb lidských se nebojí,

v lásce jeho pevně stojí,

svolí raději umříti

než jemu se zprotiviti.

Nic v světě silnější není

nad Kristovo milování,

svět i ďábla vždy přemáhá,

všemu zlému odolává.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 38 (37)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23,49)
I (2-5)

Hospodine, netrestej mě ve svém hněvu, *

nekárej mě ve svém rozhorlení.

Vždyť se do mě zaryly tvé šípy, *

dopadla na mě tvá ruka.

Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa, *

pro můj hřích není ve mně jediná kost celá.

Vin se mi nakupilo až nad hlavu, *

tíží mě jako přetěžké břímě.

Ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.

2. ant. Pane, ty víš o každé mé touze.

II (6-13)

Rány mi hnisají a páchnou, *

že jsem jednal pošetile.

Shrbený, nadmíru sklíčený *

den co den smutně se vláčím.

Vždyť má bedra jsou celá zanícená, *

zdravého místa není v mém těle.

Jsem malátný a zcela zkrušený, *

křičím proto, že mé srdce sténá.

Pane, ty víš o každé mé touze, *

mé vzdychání ti není skryté.

Srdce mi buší, opustila mě síla, *

i světlo mi hasne v očích.

Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, *

i moji příbuzní se mě straní.

Strojí mi léčky ti, kdo pasou po mém životě, †

kdo usilují o mé neštěstí, hrozí mi zkázou *

a stále jen úklady vymýšlejí.

Ant. Pane, ty víš o každé mé touze.

3. ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.

III (14-23)

Já však jsem jako hluchý, neslyším, *

jsem jako němý, který neotvírá ústa.

Jsem jako člověk, který neslyší, *

jehož ústa nemají odpovědi.

Vždyť v tebe, Hospodine, doufám, *

ty vyslyšíš, Pane, můj Bože!

Říkávám si totiž, jen ať se nade mnou neradují, *

ať se nade mnou nevypínají, když zakopnu v chůzi.

Mám ovšem k pádu velmi blízko, *

před sebou mám stále svou bolest.

Ano, vyznávám svou vinu, *

pro svůj hřích jsem sklíčen.

Ti, kdo bez příčiny proti mně brojí, jsou silní, *

mnoho je těch, kdo mě neprávem nenávidí,

kdo zlem splácejí za dobro, *

stíhají mě, že se o dobro snažím.

Neopouštěj mě, Hospodine, *

Bože můj, nevzdaluj se ode mě!

Pospěš mi na pomoc, *

Pane, má spáso!

Ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.

Mé oči toužebně vyhlížejí tvou pomoc,

spoléhám na tvá zaslíbení.

PRVNÍ ČTENÍ

Z páté knihy Mojžíšovy

10,12 – 11,9.26-28

Je třeba vyvolit si jedině Boha

(Mojžíš řekl lidu:) „Nuže, Izraeli, co žádá od tebe Hospodin, tvůj Bůh? Jenom aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, abys ho miloval a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší, abys zachovával Hospodinovy příkazy a jeho zákazy, které ti já dnes přikazuji k tvému dobru. Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebe a nebesa nebes, země i vše, co je na ní. Přece však Hospodin přilnul jen k tvým předkům z lásky k nim a po nich vyvolil jejich potomstvo, totiž vás, ze všech národů, jak je tomu dnes.

Obřežte si předkožku svého srdce a už nezatvrzujte svou šíji. Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, silný a hrozný, který nikomu nestraní a nebere úplatky, zjednává právo sirotku a vdově, miluje přistěhovalce a dává mu chléb a šat. Milujte přistěhovalce, neboť jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Hospodina, svého Boha, se boj, jemu služ, jeho se přidržuj a v jeho jménu přísahej! On je tvá chlouba, on je tvůj Bůh, jenž pro tebe vykonal tyto veliké a hrozné skutky, které viděly tvé oči. Tvoji předkové sestoupili do Egypta v počtu sedmdesáti osob, a nyní Hospodin, tvůj Bůh, tě rozmnožil jako hvězdy na nebi.

Miluj Hospodina, svého Boha, dbej na to, co ti uložil, na jeho zákony, ustanovení a příkazy po všechny dny.

Znáte dnes přece to, co vaši synové nepoznali a neviděli, totiž napomínání Hospodina, vašeho Boha, jeho velikost, jeho pevnou ruku a vztaženou paži, jeho znamení a činy, které vykonal uprostřed Egypta na faraonovi, králi egyptském, a celé jeho zemi, všechno, co učinil egyptskému vojsku, jeho koním a vozům, jak je zaplavil vodou Rákosového moře, když vás pronásledovali, ano, Hospodin je vyhubil – tak tomu je dodnes; a co s vámi učinil na poušti, než jste přišli až na toto místo, a jak naložil s Datanem a Abiramem, syny Rubenovce Eliaba, jak země rozevřela svůj chřtán a pohltila je i s jejich rodinami a stany i s celým jejich majetkem, který měli, uprostřed celého Izraele.

Na vlastní oči jste přece spatřili celé to veliké Hospodinovo dílo, které vykonal. Dbejte proto na každý příkaz, který vám dnes udílím, abyste mohli vkročit do země, do níž táhnete, a obsadit ji, a abyste byli dlouho živi na půdě, o které Hospodin přísahal, že ji dá vašim otcům a jejich potomstvu, v zemi oplývající mlékem a medem.

Hle, já vám dnes nabízím požehnání a kletbu. Požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, vašeho Boha, které já vám dnes přikazuji. Kletbu, když příkazy Hospodina, vašeho Boha, poslouchat nebudete a ustoupíte z cesty, kterou vám já dnes přikazuji, a budete následovat cizí bohy, které jste neznali.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Jan 4,19; 5,3; 2,5

Milujeme Boha, protože on napřed miloval nás. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. * Jeho přikázání nejsou těžká.

Kdo jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. * Jeho.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „O duchovní dokonalosti“ od Diadocha z Fótiky, biskupa

(Cap. 12.13.14: PG 65,1171-1172)

Jedině Boha máme milovat

Kdo má rád sebe, nemůže milovat Boha; kdo však sebe nemá rád kvůli neskonale většímu bohatství lásky k Bohu, ten Boha miluje. Takový člověk nikdy nehledá svou slávu, ale slávu Boží. Kdo má rád sebe, ten svou slávu hledá; kdežto kdo má rád Boha, miluje slávu svého Stvořitele.

Vlastností citlivé duše, která miluje Boha, je stálé hledání této Boží slávy v plnění přikázání a radost z vlastní poníženosti, neboť Bohu náleží pro jeho vznešenost sláva, člověku pokora. Tou se člověk stává Bohu blízkým. Jestliže takto jednáme, budeme se radovat ze slávy Páně jako Jan Křtitel a budeme bez ustání opakovat: On musí růst, já však se menšit.

Znám jednoho člověka, který se sice trápí, že nemiluje Boha, jak by chtěl, ale přitom jej miluje do té míry, že je jeho duše ustavičně zachvácena vroucí touhou, aby byl Bůh v něm oslaven, on sám aby však nebyl ničím. A takový ten člověk zůstává, i když ho někdo chválí. Vždycky je si vědom, čím je. Ve své veliké touze po pokoře nemyslí na svou důstojnost. I když jinak slouží Bohu, jak se na kněze sluší a patří, z nesmírné touhy po lásce k Bohu naprosto zapomíná na svou hodnost a v pokoře ducha skrývá byť jen připomínku své důstojnosti v hlubině své lásky k Bohu, takže si ve své mysli neustále připadá jako služebník neužitečný, jako ten, komu tato hodnost nepatří; taková je jeho touha po pokoře. Tak si máme počínat i my: máme prchat před veškerou ctí a slávou pro nesmírná bohatství lásky k Bohu, který nás tak miloval.

Kdo miluje Boha z celého srdce, je od něho poznán. Skutečně, jak velikou kdo v hloubi duše zakouší Boží lásku, takovou i on Boha miluje. Od té chvíle takový člověk žije vroucí touhou po světle poznání, které proniká až k jádru věcí. Takový člověk přestává o sobě vědět, je zcela proměněn Boží láskou. Žije tento život, jakoby nežil: žije sice v těle, ale láska přitahuje jeho duši stále blíže k Bohu. Jeho srdce spaluje oheň lásky, která jej neodolatelně poutá k Bohu. Boží láskou byl totiž naprosto osvobozen od sebelásky. Když jsme byli ve vytržení, říká apoštol, bylo to mezi Bohem a námi, když jsme při smyslech, je to pro vás.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jan 3,16; 1 Jan 4,10

Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, * aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás. * Aby žádný.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky