16. srpen 2024

Pátek, mezidobí, 19. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Bůh miluje spravedlnost

a hříchy nenávidí,

učiňme jí vždycky zadost,

a budem Bohu milí.

Ve víře stůjme Kristově,

a budem v lásce Otcově;

v ní podle svých povolání

zůstaňme do skonání.

Hleďme všichni v poslušnosti

vůli Boží plniti,

konejme to s ochotností,

jinak budem hřešiti.

A když nám někdo ublíží,

ať nás to příliš netíží,

snažme se za Kristem jíti

a milosrdní býti.

Budem syny Nejvyššího

v Kristově společenství,

v domě Otce nebeského

majíce účastenství.

Všechno z lásky podstupujme,

pro bližní se obětujme,

neboť to je oběť živá,

pro Krista Bohu libá.

Přinášejme ji s radostí

Krista v tom následujme

s odhodláním a věrností,

nic sebe nelitujme.

Ani Kristus nelitoval,

když se za nás v oběť vydal;

ó buďme mu v tom podobní

a milujme své bližní

ŽALMY

1. ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.

Žalm 69 (68), 2-22.30-37
Úpěnlivá modlitba těžce zkoušeného
Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27,34)
I (2-13)

Zachraň mě, Bože, *

neboť vody mi sahají až k hrdlu.

Zapadl jsem do hlubokého bahna *

a nemám, oč bych se opřel nohou;

dostal jsem se do hluboké vody *

a proud mě zaplavuje

Unaven jsem již voláním, *

hrdlo mi ochraptělo;

oči mi zeslábly, *

když vyhlížím svého Boha.

Více než mám vlasů na hlavě, *

je těch, kteří mě bez důvodu nenávidí,

silnější než mé kosti jsou ti, kteří mě stíhají bez příčiny. *

Co jsem neuloupil, to mám vrátit?

Bože, ty znáš mou pošetilost, *

mé poklesky nejsou před tebou skryty.

Nechť nejsou kvůli mně zklamáni, kdo doufají v tebe, *

Pane, Hospodine zástupů,

nechť kvůli mně nejsou zbaveni naděje, kdo hledají tebe, *

Bože Izraele!

Vždyť pro tebe jsem snášel potupu, *

pohana pokryla mou tvář.

Svým bratrům stal jsem se cizincem, *

synům své matky neznámým.

Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, *

padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.

Postem jsem zkrušil svou duši, *

i to mi bylo na potupu.

Místo šatů jsem si oblékl žínici *

a byl jsem jim k smíchu.

Tlachají o mně ti, kteří sedí u brány, *

posměšně o mně zpívají opilci.

Ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.

2. ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.

II (14-22)

Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě *

v čas milosti, Bože!

Vyslyš mě ve své veliké lásce, *

věrně mi pomoz!

Vyprosť mě z bahna, abych neutonul, †

vysvoboď mě od těch, kteří mě nenávidí, *

vytáhni mě z hluboké vody!

Ať mě nezaplaví vodní příboj, †

ať mě nepohltí hlubina, *

ať propast nade mnou nezavře jícen!

Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, *

obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.

Neskrývej svou tvář před svým služebníkem; *

vždyť jsem v úzkostech, rychle mě vyslyš!

Přibliž se ke mně, vysvoboď mě, *

kvůli mým nepřátelům mě zachraň!

Ty znáš mou potupu, hanbu a zneuctění, *

před tebou jsou všichni moji protivníci.

Potupa zlomila mé srdce, a proto chřadnu, †

čekal jsem, že někdo bude mít soucit, ale nikdo tu nebyl, *

čekal jsem, kdo by mě potěšil, ale nikoho jsem nenašel.

Do pokrmu mi dali žluč *

a v žízni mě napojili octem.

Ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.

3. ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.

III (30-37)

Já jsem ubohý a plný bolesti, *

ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc.

Písní budu slavit Boží jméno, *

velebit je budu zpěvem chvály.

To bude Hospodinu milejší než obětovat býka, *

než obětovat dobytče s kopyty a rohy.

Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; *

pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha!

Neboť Hospodin slyší chudáky, *

nepohrdá svými vězni.

Nechť ho chválí nebe a země, *

moře a vše, co se v nich hýbe.

Neboť Bůh pomůže Siónu †

a vystaví judská města: *

budou tam bydlit a obsadí je.

Zdědí je potomci jeho služebníků, *

budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.

Ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.

Ukaž mi své cesty, Hospodine,

pouč nás o svých stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Micheáše

6,1-15

Hospodin soudí svůj lid

Slyšte, co mluví Hospodin!

„Vstaň, horám předlož svůj spor,

pahorky ať slyší tvůj hlas!“

Slyšte, hory, Hospodinovu při,

popřejte sluchu, základy země,

soudí se Hospodin se svým národem,

s Izraelem vede svůj spor.

„Lide můj, co jsem ti učinil,

v čem jsem tě unavil,

odpověz mi!

Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země,

z domu otroctví jsem tě vykoupil,

poslal jsem před tebou Mojžíše,

Áróna a Mirjam.

Lide můj, vzpomeň, prosím,

co zamýšlel Balak, moabský král,

a co mu odpověděl Bileam, syn Beorův;

(vzpomeň na svou cestu) od Šittim do Gilgalu,

abys poznal spravedlivé Hospodinovy soudy.“

„Co mám přinést Hospodinu,

s čím se mám sklonit před vznešeným Bohem?

Mám mu přinést zápalné oběti,

jednoroční býčky?

Má Hospodin zálibu v tisících beranů,

v desetitisících potoků oleje?

Mám mu dát za svůj zločin svého prvorozence,

plod svého života za hřích své duše?“

Člověče, řeklo se ti, co je dobré,

co od tebe Hospodin žádá:

co jiného než jednat spravedlivě, milovat milosrdenství

a pokorně kráčet se svým Bohem.

Hospodinův hlas volá na město

– a je moudré bát se tvého jména –:

„Slyšte, (členové) kmene i městské shromáždění!

Mám snášet nespravedlivou měřici,

nenáviděnou hubenou míru?

Mám prohlásit falešnou váhu za správnou

i váček s podvodným závažím?

Boháči (města) jsou plní násilí,

lež mluví jeho obyvatelé,

v jejich ústech je lstivý jazyk.

Proto jsem tě začal bít,

chci tě zničit pro tvoje hříchy.

Budeš jíst, ale nenasytíš se,

špína bude v tvém nitru;

něco si uložíš stranou, ale nezachráníš,

a co zachráníš, vydám meči!

Budeš rozsévat, ale nebudeš žnout,

budeš lisovat olivy, ale olejem se nebudeš mazat,

necháš kvasit mošt, ale víno nebudeš pít.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Mich 6,8; Žl 37 (36),3

Víš, co je dobré, co Hospodin od tebe žádá. * Jednej spravedlivě, miluj milosrdenství a pokorně kráčej se svým Bohem.

Doufej v Hospodina a čiň dobro, pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu. * Jednej.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Paciána, biskupa v Barceloně

(Nn. 5-6: PL 13,1092-1093)

Žijme novým životem v Kristu skrze Ducha Svatého

Adamův hřích se přenesl na celý lidský rod, jak praví apoštol: Skrze jednoho člověka přišel hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi. A tedy také Kristova spravedlnost musí přejít na celý lidský rod. Tak jako Adam přivedl svým hříchem celé své pokolení do záhuby, tak je musí Kristus svou spravedlností obživit. To zdůrazňuje apoštol, když říká: Jako se celé množství stalo neposlušností jednoho hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými. A jako hřích projevoval svou vládu tím, že působil smrt, tak zase milost začala uplatňovat svou moc tím, že dávala ospravedlnění, které vede k věčnému životu.

A tu mi někdo může říci: „Jenže Adamův hřích přešel na potomky právem, protože se z Adama narodili. Ale cožpak jsme se narodili z Krista, abychom skrze něho mohli být spaseni?“ Nemyslete na věci tělesné, hned uvidíte, jak se rodíme z Krista. V posledním čase přijal Kristus z Panny Marie zároveň s tělem i duši. A právě tu přišel spasit, tu nenechal v moci podsvětí, tu spojil se svým Duchem a přijal za vlastní. A to je svatba Páně, spojení v jedno tělo, aby se podle onoho velikého tajemství stali dva jedním tělem, Kristus a církev.

Z tohoto sňatku se rodí křesťanský lid, když na něj shůry sestupuje Duch Svatý. K podstatě naší duše od počátku patří nebeská setba, která je do ní zaseta a přimíšena. Tak rosteme v matčiných útrobách, a když vyjdeme z jejího lůna, obživuje nás Kristus. Proto apoštol říká: První Adam se stal živou bytostí, poslední Adam obživujícím duchem. Tak nás Kristus v církvi rodí prostřednictvím svých kněží, jak rovněž říká apoštol: Stal jsem se vaším otcem v Kristu. A tak Kristovo semeno, to jest duch Boží, vydává kněžskýma rukama nového člověka, vyšlého z lůna matky a zrozeného v křestním prameni. A víra je přitom jako svědek.

Musíme tedy Krista přijmout, aby mohl rodit, neboť tak to říká apoštol Jan: Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. To se však nemůže stát jinak než ve svátosti křtu skrze koupel, křižmo a biskupa. Křestní koupelí se totiž smývají hříchy, pomazáním se zase vlévá Duch Svatý, a obojího se nám dostává z ruky a úst biskupa. Tak se celý člověk znovu rodí a obnovuje v Kristu: Jako Kristus vstal z mrtvých, tak i my teď musíme žít novým životem; to znamená odložit chyby starého člověka a začít žít novým způsobem v Kristu skrze Ducha Svatého.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Řím 5,19.21; 1 Jan 4,10

Jako se celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými. * Jako hřích projevoval svou vládu tím, že působil smrt, tak zase milost začala uplatňovat svou moc tím, že dávala ospravedlnění, které vede k věčnému životu skrze Ježíše Krista.

Bůh poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. * Jako.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky