20. prosinec 2024

Pátek, doba adventní, 3. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Vítej, Jezu Kriste,

z nebeské výsosti,

vítej z Panny čisté,

náš předrahý hosti.

Přišels k nám od Otce,

spasení původce,

z tebe se těšíme,

všichni radujeme,

Kriste, Králi náš.

Navštívils nás hříšné

zde v tomto vězení,

z lásky své přílišné,

nás všech k vyproštění.

S nebeským bohatstvím

přišels k nám chudičkým,

bys nás obdaroval,

sebe sama nám dal,

Kriste, Králi náš.

Ty jsi Král důstojný,

Syn Všemohoucího,

Pán a Bůh velebný,

nad nějž nic vyššího:

Sebe jsi ponížil,

pro nás hříšné zmařil,

učiněns podobný

nám, krom hříchu rovný

Kriste, Králi náš.

Ó, co tebou hnulo,

že ses tak ponížil,

co k tomu nutilo,

abys hříšným sloužil?

Než milost horlivá,

ta spravedlnost tvá,

chtěls ji vždy činiti,

naším bratrem býti,

Kriste, Králi náš.

ŽALMY

1. ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.

Žalm 69 (68), 2-22.30-37
Úpěnlivá modlitba těžce zkoušeného
Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27,34)
I (2-13)

Zachraň mě, Bože, *

neboť vody mi sahají až k hrdlu.

Zapadl jsem do hlubokého bahna *

a nemám, oč bych se opřel nohou;

dostal jsem se do hluboké vody *

a proud mě zaplavuje

Unaven jsem již voláním, *

hrdlo mi ochraptělo;

oči mi zeslábly, *

když vyhlížím svého Boha.

Více než mám vlasů na hlavě, *

je těch, kteří mě bez důvodu nenávidí,

silnější než mé kosti jsou ti, kteří mě stíhají bez příčiny. *

Co jsem neuloupil, to mám vrátit?

Bože, ty znáš mou pošetilost, *

mé poklesky nejsou před tebou skryty.

Nechť nejsou kvůli mně zklamáni, kdo doufají v tebe, *

Pane, Hospodine zástupů,

nechť kvůli mně nejsou zbaveni naděje, kdo hledají tebe, *

Bože Izraele!

Vždyť pro tebe jsem snášel potupu, *

pohana pokryla mou tvář.

Svým bratrům stal jsem se cizincem, *

synům své matky neznámým.

Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, *

padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.

Postem jsem zkrušil svou duši, *

i to mi bylo na potupu.

Místo šatů jsem si oblékl žínici *

a byl jsem jim k smíchu.

Tlachají o mně ti, kteří sedí u brány, *

posměšně o mně zpívají opilci.

Ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.

2. ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.

II (14-22)

Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě *

v čas milosti, Bože!

Vyslyš mě ve své veliké lásce, *

věrně mi pomoz!

Vyprosť mě z bahna, abych neutonul, †

vysvoboď mě od těch, kteří mě nenávidí, *

vytáhni mě z hluboké vody!

Ať mě nezaplaví vodní příboj, †

ať mě nepohltí hlubina, *

ať propast nade mnou nezavře jícen!

Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, *

obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.

Neskrývej svou tvář před svým služebníkem; *

vždyť jsem v úzkostech, rychle mě vyslyš!

Přibliž se ke mně, vysvoboď mě, *

kvůli mým nepřátelům mě zachraň!

Ty znáš mou potupu, hanbu a zneuctění, *

před tebou jsou všichni moji protivníci.

Potupa zlomila mé srdce, a proto chřadnu, †

čekal jsem, že někdo bude mít soucit, ale nikdo tu nebyl, *

čekal jsem, kdo by mě potěšil, ale nikoho jsem nenašel.

Do pokrmu mi dali žluč *

a v žízni mě napojili octem.

Ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.

3. ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.

III (30-37)

Já jsem ubohý a plný bolesti, *

ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc.

Písní budu slavit Boží jméno, *

velebit je budu zpěvem chvály.

To bude Hospodinu milejší než obětovat býka, *

než obětovat dobytče s kopyty a rohy.

Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; *

pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha!

Neboť Hospodin slyší chudáky, *

nepohrdá svými vězni.

Nechť ho chválí nebe a země, *

moře a vše, co se v nich hýbe.

Neboť Bůh pomůže Siónu †

a vystaví judská města: *

budou tam bydlit a obsadí je.

Zdědí je potomci jeho služebníků, *

budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.

Ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.

Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu,

vyrovnejte stezky našemu Bohu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

Iz 48,1-11

Jedině Hospodin je Bůh budoucího věku

Slyšte to, Jakubův dome,

vy, kteří se nazýváte Izraelovým jménem

a vyšli jste z Judových vod;

přísaháte v Hospodinově jméně,

vzýváte Izraelova Boha,

ale ne v upřímnosti a spravedlnosti.

Jmenují se totiž podle svatého města

a opírají se o Izraelova Boha,

jehož jméno je Hospodin zástupů.

Dávno jsem sdělil minulé události,

vyšly z mých úst

a ohlásil jsem je,

náhle jsem způsobil, že nastaly.

Protože jsem věděl, že jsi zatvrzelý,

že tvá šíje je šlacha ze železa

a tvé čelo z bronzu,

proto již dávno jsem ti to předpověděl;

dříve než se to stalo, jsem ti to ohlásil,

abys třeba neřekl: „Má modla to udělala,

přikázal to můj vyřezaný i (z kovu) odlitý bůžek“.

Slyšel jsi o tom, (a teď) se na všechno dívej

– nemáte to oznámit vy?

Od nynějška ti ohlašuji nové (události),

skryté, které neznáš.

Nyní byly stvořeny – ne odedávna;

předtím jsi o nich neslyšel,

abys třeba neřekl: „To už znám!“

Ani jsi o tom neslyšel, ani jsi to neznal,

ani se tvé ucho dávno (pro to) neotevřelo.

Vím totiž, že jsi zcela nevěrný

a nazýváš se „odpadlík od matčina lůna“.

(Jen) pro své jméno zadržím svůj hněv

a (pro) svou čest tě ušetřím,

abych tě nezahubil.

Hle, tříbil jsem tě, ale ne jako stříbro,

zkoušel jsem tě v peci soužení.

Kvůli sobě, kvůli sobě to udělám,

abych nebyl znesvěcen.

Jinému svou slávu nedám!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Iz 48,10.11; 54,8

Zkoušel jsem tě v peci soužení. Kvůli sobě, kvůli sobě to udělám, abych nebyl znesvěcen. * Jinému svou slávu nedám!

Ve výbuchu hněvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář; ve věčné lásce se však nad tebou slituji. * Jinému.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého Bernarda, opata, obsažených v pojednání „Chvály panenské Matky“

(Hom. 4,8-9: Opera omnia, Edit Cisterc. 4 [1966],53-54)

Celý svět čeká na Mariinu odpověď

Slyšela jsi, Panno, že počneš a porodíš syna. Slyšela jsi, že se to nestane prostřednictvím člověka, nýbrž prostřednictvím Ducha Svatého. Anděl očekává odpověď: je totiž čas, aby se vrátil k Bohu, jenž ho poslal. I my, ó Paní, očekáváme slovo slitování, my, které žalostně tísní odsuzující rozsudek.

A hle, nabízí se ti výkupná cena za naši spásu: budeme vysvobozeni ihned, budeš-li souhlasit. Všichni jsme byli stvořeni skrze věčné Boží Slovo, a hle, umíráme. Skrze tvou krátkou odpověď můžeme dojít obnovy, abychom mohli být znovu povoláni k životu.

Za to tě snažně prosí, dobrotivá Panno, politováníhodný Adam, vyhnaný z ráje, se svým ubohým potomstvem, za to tě prosí Abrahám i David. Za to žadoní i ostatní svatí otcové, vlastně tvoji otcové, vždyť i oni přebývají v krajině stínu smrti. To očekává vkleče u tvých nohou celý svět.

Ne neopodstatněně, vždyť na tom, co řekneš, závisí útěcha ubohých, vykoupení zajatých, vysvobození odsouzených a konečně spása všech Adamových dětí, celého tvého rodu.

Dej spěšně odpověď, Panno! Odpověz rychle andělovi, a skrze anděla i Pánu. Odpověz slovo a přijmi Slovo. Prones své a počni božské. Vypusť pomíjející slovo a pojmi do sebe Slovo věčné.

Proč se zdráháš? Proč se chvěješ? Věř, vyznávej a přijmi. Nechť pokora nabere odvahu, ostýchavost důvěru. Naprosto se nyní nehodí, aby panenská prostota zapomněla na moudrost. V této jediné věci se, moudrá Panno, neboj opovážlivosti. I když je mlčenlivá ostýchavost žádoucí, přece jen je nyní více zapotřebí prokázat zbožnost slovem.

Otevři, blahoslavená Panno, srdce víře, ústa vyznání, lůno Stvořiteli. Hle, ten, po němž touží všechny národy, klepe venku na dveře. Co kdyby pro tvé meškání přešel, a ty bys znovu musela s bolestí hledat toho, kterého tvá duše miluje? Vstaň, běž a otevři! Vstaň vírou, běž zbožností, otevři vyznáním.

A řekla: Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova!

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Lk 1,31.42

Přijmi slovo, Panno Maria, které ti anděl přináší od Boha: počneš a porodíš syna, on bude Bohem a zároveň člověkem. * Budeš požehnaná mezi všemi ženami.

Porodíš syna a neporušíš panenství; počneš, a vždycky zůstaneš matkou neporušenou. * Budeš.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tvé věčné Slovo se při andělově zvěstování stalo v lůně neposkvrněné Panny člověkem, a ona ho s pokorou přijala, stala se jeho příbytkem a byla naplněna světlem Ducha Svatého; pomáhej nám, abychom i my pokorně přijímali a plnili tvou vůli. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky