Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Zachovej nás při svém slovu
a dej k němu víru živou,
ty sám, Ježíši, Pane náš,
neboť ty mdlobu nás všech znáš.
Poněvadž sami ze sebe
nemůžeme nic bez tebe,
v tvou ochranu se dáváme
a za to tebe žádáme:
Ať moc pravdy slova tvého
vejde do srdce našeho,
a tak ať jsme země plodná,
pro setbu tvoji příhodná.
V čemkoli jsme pobloudili,
naprav nás, Pastýři dobrý,
k stádu svému na ramenou
přines ovci svou ztracenou!
Slovo tvé, Pane, Kriste náš,
ať neopustí nikdo z nás!
Amen, ať se to vše stane,
zač tebe s vírou žádáme.
ŽALMY
1. ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Hospodine, mé srdce se nevypíná, *
nevyvyšují se mé oči,
neženu se za velikými věcmi *
pro mě nedostižnými.
Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši †
jako dítě na matčině klíně; *
jako dítě, tak je má duše ve mně.
Doufej, Izraeli, v Hospodina *
nyní i navěky.
Ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
2. ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.
Pamatuj, Hospodine, na Davida, *
na veškerou jeho starostlivost,
jak přísahal Hospodinu, *
sliboval Mocnému Jakubovu:
„Nevkročím do svého obytného domu, *
nevstoupím na své připravené lůžko,
nepopřeji spánku svým očím, *
svým víčkům odpočinku,
dokud nenaleznu místo pro Hospodina, *
příbytek Mocnému Jakubovu.“
Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě, *
nalezli jsme ji na polích Jaaru.
Vejděme do jeho příbytku, *
klaňme se u podnože jeho nohou.
Vstaň, Hospodine, vejdi na místo svého odpočinku *
ty i tvá vznešená archa!
Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost *
a tvoji zbožní ať se jásotem rozjásají!
Pro Davida, svého služebníka, *
neodmítej tvář svého pomazaného!
Ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.
3. ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.
Přísahal Hospodin Davidovi *
s věrností, kterou neporuší:
„Potomka z tvého rodu *
dosadím na tvůj trůn.
Budou-li tvoji synové dbát na mou smlouvu, *
na mé příkazy, kterým je naučím,
též jejich synové navěky *
budou sedět na tvém trůně!“
Neboť Hospodin si vyvolil Sión, *
přál si ho mít za své sídlo:
„To je můj příbytek navěky, *
zde budu sídlit, ten jsem si zvolil.
Jeho pokrmy štědře požehnám, *
jeho chudé nasytím chlebem.
Jeho kněze obléknu v spásu, *
jeho zbožní se jásotem rozjásají.
Zde dám vyrašit rohu Davidovu, *
rozžehnu svítilnu svému pomazanému.
Jeho nepřátele obléknu v hanbu, *
ale na něm zazáří má koruna.“
Ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.
Pojďte, pozorujte Boží skutky,
které učinil k úžasu země.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Sirachovcovy
44,1b-2.16 – 45,6 (řec. 44,1-2.16 – 45,5)
Chvalozpěv na význačné muže: od Henocha do Mojžíše
Nyní chvalme slavné muže,
naše otce, podle dob, kdy žili.
Pán jim uštědřil mnoho slávy,
(ukázal) na nich svou velebnost od pradávna.
Henoch se líbil Pánu a byl přenesen (do nebe),
příklad kajícnosti pro své vrstevníky.
Noe byl uznán za zcela spravedlivého
jako výkupná cena v čas hněvu.
Kvůli němu zbytek zůstal na zemi,
kvůli smlouvě s ním skončila potopa.
Věčné smlouvy byly s ním uzavřeny,
že už nebude zničeno nic z toho, co žije.
Abrahám, slavný praotec mnoha národů,
nikdo mu není rovný slávou.
Zachovával Zákon Nejvyššího
a sjednal s ním smlouvu.
Na svém těle smlouvu ustanovil
a ve zkoušce osvědčil svou věrnost.
Proto se mu (Bůh) zavázal přísahou,
že v jeho potomstvu požehná národy,
že je rozmnoží jako písek na zemi,
že jeho potomstvo vyvýší jak hvězdy,
že jim dá majetek
od moře k moři,
od Řeky až na konec země.
A právě tak to smluvil s Izákem
kvůli Abrahámovi, jeho otci.
Požehnání všech předků
dal snést na Jakubovu hlavu.
Přiřkl mu hodnost prvorozence
a určil mu dědictví.
Vymezil je kmenům,
rozdělil je dvanácti pokolením.
(Z Jakuba) dal vzejít Mojžíšovi, zbožnému muži,
který našel přízeň v očích všech lidí
a byl drahý Bohu i lidem –
požehnaná buď památka na něj!
Poctil ho slávou, kterou mají svatí,
a udělal ho mocným na postrach nepřátelům.
Na jeho slova způsobil divy,
před králem ho podporoval,
pro svůj lid mu dal přikázání
a ukázal mu svou slávu.
Posvětil ho pro jeho věrnost a oddanost
a vyvolil ho ze všech lidí.
Dal mu slyšet svůj hlas
a uvedl ho do oblaku.
Tváří v tvář mu dal přikázání,
moudrý zákon života,
aby naučil Jakuba smlouvě,
Izraele svým ustanovením.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Dt 6,3; 7,9; 6,5
Slyš, Izraeli, svědomitě zachovávej, co ti přikázal Hospodin. * Pochop tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je pravý Bůh, věrný Bůh, který zachovává smlouvu a lásku k těm, kdo ho milují.
Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou. * Pochop.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „O Trojici“ od svatého Hilaria
(Lib. 1,37-38: PL 10,48-49)
Budu ti sloužit tím, že tě hlásám
Jsem si vědom, Otče, všemohoucí Bože, že se mám vůči tobě snažit ve svém životě především o to, aby se všechno mé mluvení i myšlení zabývalo tebou. A užívání řeči, kterou jsi mi dal, nemůže mi přinést lepší odměnu, než že ti mohu sloužit tím, že tě hlásám, a že nevědomému světu či popírajícímu bludaři ukazuji, že jsi Otec, Otec jednorozeného Syna.
Jenom k tomu se upíná má vůle. Zároveň však je nutno prosit o dar tvé pomoci a tvého milosrdenství, abys plachty, rozpjaté naší vírou a vyznáním, naplnil vanutím svého Ducha a dále nás popoháněl ve směru kázání, které jsme započali. Vždyť nám není nevěrný ten, od něhož pochází příslib: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám.
Budeme tedy, protože jsme chudí, prosit o to, co postrádáme, s vytrvalým úsilím budeme zkoumat výroky tvých proroků a apoštolů a bušit na všechny brány poznání, které je pro nás dosud uzamčené. Ale na tobě je, abys udělil, oč prosíme, aby se nám dostalo toho, co hledáme, a aby se otevřelo to, nač bušíme.
Jsme totiž ochromeni jakousi leností a otupělostí své přirozenosti a slabost našeho ducha nás drží v nevědomosti a brání nám porozumět tvým věcem. Ale studium tvé nauky nás přivádí k chápání a poznání božských skutečností a poslušnost víry nás povznáší nad přirozené smýšlení.
Očekáváme tedy, že povzbudíš počátky tohoto nesmělého podnikání a utvrdíš jeho pokrok a že nás povoláš k účasti na duchu proroků a apoštolů, abychom nechápali jejich výroky v jiném smyslu, než jak to bylo od nich řečeno, a abychom jejich učení věrně vyjádřili patřičnými výrazy.
Chceme totiž mluvit o tom, co oni hlásali jako tajemství: mluvit o tobě, věčném Bohu, Otci jednorozeného Syna, který je věčný Bůh; mluvit o tobě, jediném nezrozeném, a o jediném Pánu Ježíši Kristu, od věčnosti zrozeném z tebe. Jeho nelze považovat za jiného boha, i když se od tebe skutečně odlišuje, ani o něm nelze hlásat, že není zplozen z tebe, jediného Boha, a ani o něm nelze vyznávat, že je něco jiného než pravý Bůh, zrozený z tebe, Otče, pravý Bože.
Dej nám tedy patřičná slova, světlo poznání, ušlechtilost výrazů, věrnost k pravdě. Pomoz nám to, čemu věříme, také hlásat. To znamená: když skrze proroky a apoštoly poznáváme tebe, Otče, jediného Boha, i jediného Pána, Ježíše Krista, kéž je nám nyní dáno, abychom proti bludařům, kteří to popírají, oslavovali tebe, Bože, a hlásali beze všeho omylu i božství tvého Syna.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
1 Jan 4,15.6.2-3
Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. * Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha bludu.
Každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel v těle, je z Boha; ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z Boha. * Podle.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, tys posiloval svatého biskupa Hilaria, aby vytrvale obhajoval božství tvého Syna; pomáhej i nám, abychom tuto pravdu víry správně chápali a věrohodně vyznávali. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky