16. srpen 2024

Sv. Štěpána Uherského
nezávazná památka

Narodil se kolem roku 969. Byl synem maďarského vévody Gejzy a původně se jmenoval Vajk. Na jeho utvrzení v křesťanské víře měl svůj podíl i sv. Vojtěch, snad ho také biřmoval. Vojtěchův průvodce Radla (jako břevnovský mnich Anastázius, v Maďarsku nazývaný Astrik) se stal jeho nejbližším rádcem a prvním opatem kláštera sv. Martina (Panonhalma). Po smrti svého otce (997) se ujal vlády a papež Silvestr II. mu dal královskou korunu (1000) a právo vybudovat církevní správu země. Založil 10 diecézí rozdělených do dvou metropolí, budoval kostely, kláštery a školy; osvobodil ve své zemi otroky; vládl rozvážně a spravedlivě, ale přitom energicky a důsledně. Jeho syn Emerich (nar. 1007) zemřel po zranění na lovu (1031), právě když mu chtěl předat královskou vládu. Zemřel 15. VIII. 1038 a byl pohřben v kostele Panny Marie v Székesfehérváru. Za svatého byl prohlášen v roce 1083 spolu se svým synem Emerichem, s prvním biskupem v Csanádu Gerardem a s dvěma mnichy ze Slovenska, Ondřejem-Svoradem a Benediktem. Jeho manželka Gisela, sestra císaře Jindřicha II. (svatého), je uctívána jako blahoslavená.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Bůh miluje spravedlnost

a hříchy nenávidí,

učiňme jí vždycky zadost,

a budem Bohu milí.

Ve víře stůjme Kristově,

a budem v lásce Otcově;

v ní podle svých povolání

zůstaňme do skonání.

Hleďme všichni v poslušnosti

vůli Boží plniti,

konejme to s ochotností,

jinak budem hřešiti.

A když nám někdo ublíží,

ať nás to příliš netíží,

snažme se za Kristem jíti

a milosrdní býti.

Budem syny Nejvyššího

v Kristově společenství,

v domě Otce nebeského

majíce účastenství.

Všechno z lásky podstupujme,

pro bližní se obětujme,

neboť to je oběť živá,

pro Krista Bohu libá.

Přinášejme ji s radostí

Krista v tom následujme

s odhodláním a věrností,

nic sebe nelitujme.

Ani Kristus nelitoval,

když se za nás v oběť vydal;

ó buďme mu v tom podobní

a milujme své bližní

ŽALMY

1. ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.

Žalm 69 (68), 2-22.30-37
Úpěnlivá modlitba těžce zkoušeného
Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27,34)
I (2-13)

Zachraň mě, Bože, *

neboť vody mi sahají až k hrdlu.

Zapadl jsem do hlubokého bahna *

a nemám, oč bych se opřel nohou;

dostal jsem se do hluboké vody *

a proud mě zaplavuje

Unaven jsem již voláním, *

hrdlo mi ochraptělo;

oči mi zeslábly, *

když vyhlížím svého Boha.

Více než mám vlasů na hlavě, *

je těch, kteří mě bez důvodu nenávidí,

silnější než mé kosti jsou ti, kteří mě stíhají bez příčiny. *

Co jsem neuloupil, to mám vrátit?

Bože, ty znáš mou pošetilost, *

mé poklesky nejsou před tebou skryty.

Nechť nejsou kvůli mně zklamáni, kdo doufají v tebe, *

Pane, Hospodine zástupů,

nechť kvůli mně nejsou zbaveni naděje, kdo hledají tebe, *

Bože Izraele!

Vždyť pro tebe jsem snášel potupu, *

pohana pokryla mou tvář.

Svým bratrům stal jsem se cizincem, *

synům své matky neznámým.

Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, *

padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.

Postem jsem zkrušil svou duši, *

i to mi bylo na potupu.

Místo šatů jsem si oblékl žínici *

a byl jsem jim k smíchu.

Tlachají o mně ti, kteří sedí u brány, *

posměšně o mně zpívají opilci.

Ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.

2. ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.

II (14-22)

Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě *

v čas milosti, Bože!

Vyslyš mě ve své veliké lásce, *

věrně mi pomoz!

Vyprosť mě z bahna, abych neutonul, †

vysvoboď mě od těch, kteří mě nenávidí, *

vytáhni mě z hluboké vody!

Ať mě nezaplaví vodní příboj, †

ať mě nepohltí hlubina, *

ať propast nade mnou nezavře jícen!

Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, *

obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.

Neskrývej svou tvář před svým služebníkem; *

vždyť jsem v úzkostech, rychle mě vyslyš!

Přibliž se ke mně, vysvoboď mě, *

kvůli mým nepřátelům mě zachraň!

Ty znáš mou potupu, hanbu a zneuctění, *

před tebou jsou všichni moji protivníci.

Potupa zlomila mé srdce, a proto chřadnu, †

čekal jsem, že někdo bude mít soucit, ale nikdo tu nebyl, *

čekal jsem, kdo by mě potěšil, ale nikoho jsem nenašel.

Do pokrmu mi dali žluč *

a v žízni mě napojili octem.

Ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.

3. ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.

III (30-37)

Já jsem ubohý a plný bolesti, *

ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc.

Písní budu slavit Boží jméno, *

velebit je budu zpěvem chvály.

To bude Hospodinu milejší než obětovat býka, *

než obětovat dobytče s kopyty a rohy.

Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; *

pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha!

Neboť Hospodin slyší chudáky, *

nepohrdá svými vězni.

Nechť ho chválí nebe a země, *

moře a vše, co se v nich hýbe.

Neboť Bůh pomůže Siónu †

a vystaví judská města: *

budou tam bydlit a obsadí je.

Zdědí je potomci jeho služebníků, *

budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.

Ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.

Ukaž mi své cesty, Hospodine,

pouč nás o svých stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Micheáše

6,1-15

Hospodin soudí svůj lid

Slyšte, co mluví Hospodin!

„Vstaň, horám předlož svůj spor,

pahorky ať slyší tvůj hlas!“

Slyšte, hory, Hospodinovu při,

popřejte sluchu, základy země,

soudí se Hospodin se svým národem,

s Izraelem vede svůj spor.

„Lide můj, co jsem ti učinil,

v čem jsem tě unavil,

odpověz mi!

Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země,

z domu otroctví jsem tě vykoupil,

poslal jsem před tebou Mojžíše,

Áróna a Mirjam.

Lide můj, vzpomeň, prosím,

co zamýšlel Balak, moabský král,

a co mu odpověděl Bileam, syn Beorův;

(vzpomeň na svou cestu) od Šittim do Gilgalu,

abys poznal spravedlivé Hospodinovy soudy.“

„Co mám přinést Hospodinu,

s čím se mám sklonit před vznešeným Bohem?

Mám mu přinést zápalné oběti,

jednoroční býčky?

Má Hospodin zálibu v tisících beranů,

v desetitisících potoků oleje?

Mám mu dát za svůj zločin svého prvorozence,

plod svého života za hřích své duše?“

Člověče, řeklo se ti, co je dobré,

co od tebe Hospodin žádá:

co jiného než jednat spravedlivě, milovat milosrdenství

a pokorně kráčet se svým Bohem.

Hospodinův hlas volá na město

– a je moudré bát se tvého jména –:

„Slyšte, (členové) kmene i městské shromáždění!

Mám snášet nespravedlivou měřici,

nenáviděnou hubenou míru?

Mám prohlásit falešnou váhu za správnou

i váček s podvodným závažím?

Boháči (města) jsou plní násilí,

lež mluví jeho obyvatelé,

v jejich ústech je lstivý jazyk.

Proto jsem tě začal bít,

chci tě zničit pro tvoje hříchy.

Budeš jíst, ale nenasytíš se,

špína bude v tvém nitru;

něco si uložíš stranou, ale nezachráníš,

a co zachráníš, vydám meči!

Budeš rozsévat, ale nebudeš žnout,

budeš lisovat olivy, ale olejem se nebudeš mazat,

necháš kvasit mošt, ale víno nebudeš pít.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Mich 6,8; Žl 37 (36),3

Víš, co je dobré, co Hospodin od tebe žádá. * Jednej spravedlivě, miluj milosrdenství a pokorně kráčej se svým Bohem.

Doufej v Hospodina a čiň dobro, pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu. * Jednej.

DRUHÉ ČTENÍ

Z poučení svatého Štěpána synovi

(Cap. 1.2.10: PL 151,1236-1237.1242-1244)

Slyš, synu, co ti otec klade na srdce

Nejdražší synu, především ti přikazuji, radím a kladu na srdce: Chceš-li dělat čest královské koruně, uchovávej a opatruj katolickou a apoštolskou víru tak pečlivě, abys dával příklad všem, které ti Bůh podřídil. Pak tě budou všichni, kdo konají službu církve, po zásluze nazývat skutečným mužem křesťanské víry, bez níž – to buď jist – nebudeš považován za křesťana nebo syna církve. V královském paláci má hned po víře své místo církev. Založil ji Kristus a on je její hlavou. Potom jeho údy, totiž apoštolové a svatí Otcové, ji dále sázeli, pevně budovali a šířili po celém světě. A ačkoli církev stále rodí nové potomstvo, má na jistých místech už starou tradici.

Ale v našem království, nejdražší synu, je církev ještě mladá a je něčím novým. A proto potřebuje zvlášť obezřelé a prozíravé ochránce. Nedopusť, aby dobro, které nám udělila Boží láska bez našich zásluh, bylo tvou liknavostí, leností a nedbalostí zničeno a zaniklo.

Můj nejmilejší synu, ty jsi radost mého srdce a naděje budoucího pokolení, a proto tě prosím a přikazuji: Vždycky a při všem měj soucitné srdce; buď milostivý nejen k své rodině a příbuzným, ke knížatům, předákům a bohatým lidem, k sousedům a domácím obyvatelům, ale i k cizincům a ke všem, kdo se na tebe obrátí. Vždyť dobrotivé jednání tě povede k nejvyšší blaženosti. Buď milosrdný ke všem, kdo trpí násilím, měj stále na mysli příklad Pána: Milosrdenství chci, a ne oběť. Měj trpělivost se všemi, nejen s mocnými, ale i s bezmocnými.

A také buď statečný, aby ses nevynášel, když se ti něco podaří, ani nebyl v protivenství skleslý. Buď také pokorný, aby tě Bůh povýšil na tomto i v budoucím světě. Buď opravdu mírný a nikoho netrestej ani neodsuzuj přes míru. Buď tichý, aby ses nikdy nevzpíral spravedlnosti. Buď šlechetný, abys nikdy nikoho nerozvážně nepotupil. Buď počestný, aby ses vyhnul všemu zápachu zlé žádostivosti jako ostnu smrti.

Toto všechno, co jsem uvedl, skládá dohromady královskou korunu. Bez toho nikdo nemůže vládnout zde na zemi ani dospět do království věčného.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Tob 4,7; Sir 35,8

Dávej z toho, co máš; * neodvracej se od toho, kdo potřebuje tvou pomoc, aby se Bůh neodvrátil od tebe.

Při všem, co dáváš, měj veselou tvář. * Neodvracej se.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého krále Štěpána, aby ve své zemi šířil křesťanskou víru; prosíme tě: dej, ať v něm má tvá církev také mocného ochránce v nebi. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky