Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Svatý, nám milý Václave,
oči obrať k nám laskavé
a popatř na nás:
my se dnes k tobě utíkáme,
za ochranu tebe žádáme,
nezamítej nás.
Ty jsi dědic české země,
rozpomeň se na své plémě,
v jeho úzkosti:
nikdy nedej nám zahynouti,
ale vždycky rač vytrhnouti
ze všech těžkostí.
Měj péči o své dědictví,
tobě svěřené navždycky,
rač je chrániti,
ať nemůže zloba ďábelská
ani veškerá chytrost lidská
mu uškoditi.
V tvé u Boha přimlouvání
vždycky máme své doufání,
svatý Václave,
vyslyš hlas náš, ó zástupce náš,
pro lásku, kterou miluješ nás
v nebeské slávě.
ŽALMY
1. ant. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
Proč se pohané bouří, *
proč národy strojí marné plány?
Pozdvihují se pozemští králové †
a vladaři se spolu umlouvají *
proti Hospodinu a jeho Pomazanému.
„Rozlámejme jejich okovy *
a odhoďme jejich pouta!“
Směje se ten, který na nebesích trůní, *
jsou Pánu k smíchu.
Potom k nim rozhorlen mluví, *
děsí je svým hněvem;
„Já jsem přece ustanovil svého krále *
na Siónu, na své svaté hoře!“
Vyhlásím Hospodinovo rozhodnutí, †
Pán mi řekl: „Ty jsi můj syn, *
já jsem tě dnes zplodil.
Požádej mě, a dám ti v majetek národy, *
do vlastnictví končiny země.
Můžeš je roztlouci železným prutem, *
jako hliněnou nádobu je můžeš rozbít.“
Nuže, králové, pochopte! *
Dejte si říci, vladaři země!
V bázni se podrobte Hospodinu, *
s chvěním ho poslouchejte,
aby se nerozhněval k vaší zhoubě, *
protože jeho hněv se roznítí rychle.
Blaze všem, *
kdo se k němu uchylují!
Ant. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
2. ant. Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.
U Hospodina hledám útočiště. †
Jak mi můžete říkat: *
„Uleť na hory jako pták!
Neboť hle, hříšníci napínají luk, †
svůj šíp kladou na tětivu, *
aby ve tmě zasáhli lidi upřímného srdce.
Když se totiž základy řítí, *
co může spravedlivý dělat?“
Hospodin však sídlí ve svém posvátném chrámě, *
na nebesích má Hospodin svůj trůn,
jeho oči pozorují, *
smrtelníky zkoumá jeho zrak.
Hospodin zkouší spravedlivého i bezbožníka, *
miluje-li kdo bezpráví, toho nenávidí z duše.
Sešle na hříšné déšť žhavého uhlí a síry, *
žhoucí vítr bude úděl jejich číše.
Vždyť Hospodin je spravedlivý, †
má rád spravedlivé skutky, *
zbožní uzří jeho tvář.
Ant. Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.
3. ant. Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili.
Slyš, Hospodine, spravedlivou žádost, †
všimni si mého nářku, *
popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů!
Ty sám posuď mou spravedlnost, *
tvé oči vidí, co je správné.
Jestliže zkoušíš mé srdce, zkoumáš mě v noci, tříbíš mě ohněm, *
nenalezneš na mně nepravosti.
Má ústa se neprohřešila, jak lidé mají ve zvyku, *
podle slov tvých rtů jsem dbal na cesty zákona.
Mé kroky pevně setrvaly na tvých stezkách, *
nezakolísaly mé nohy.
Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, *
popřej mi sluchu, slyš mé slovo!
Ukaž mi svou zvláštní milost *
ty, který zachraňuješ před odpůrci všechny, kdo se utíkají k tvé pravici.
Opatruj mě jako zřítelnici oka, †
do stínu svých perutí mě ukryj *
před hříšníky, kteří na mně páchají násilí.
Zuřiví nepřátelé mě obklopují, †
nepřístupným činí své bezcitné srdce, *
zpupně mluví svými ústy.
Už, už mě obkličují jejich kroky, *
oči své upírají, aby mě povalili na zem,
podobají se lvu, který dychtí po kořisti, *
nebo lvímu mláděti, které číhá z úkrytu.
Povstaň, Hospodine, vyraz proti němu a poval ho, †
svým mečem zachraň mou duši před hříšníkem, *
svou rukou mě, Hospodine, (zachraň) před lidmi,
před lidmi, pro které tento život znamená všechno, *
jejichž břicho plníš svými dary.
Jejich synové se dosyta najedí, *
a co zbude, nechávají svým dětem.
Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, *
až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
Ant. Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili.
Mnozí mě stíhají a tísní,
od tvých přikázání neustoupím.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Petra
3,8-14a; 4,10-11b.12-13
Jako dobří správcové rozmanité Boží milosti
Buďte všichni jednomyslní, plni zájmu o druhého, plni bratrské lásky, milosrdní a pokorní. Neodplácejte zlo zlem, nadávku nadávkou, ale spíše naopak: přejte dobré. Vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání.
Neboť ‚kdo chce milovat život
a prožívat krásné dny,
musí dávat pozor na svůj jazyk,
(aby neříkal) nic špatného,
a na své rty, aby nemluvily falešně.
Ať se vyhýbá zlu a dělá dobro,
ať hledá pokoj a usiluje o něj.
Neboť oči Páně (jsou obráceny) na spravedlivé,
a jeho uši k jejich prosbám,
ale tvář Páně proti těm, kdo páchají zlo.‘
A kdo by vám mohl ubližovat, když se budete horlivě snažit, abyste jednali dobře? I kdybyste museli trpět pro spravedlnost, blaze vám!
Navzájem si pomáhejte podle (míry Božích) darů jako dobří správcové rozmanité Boží milosti. Kdo má (dar) řeči, (ať si je vědom, že přednáší) slovo Boží. Kdo slouží, (ať si je vědom,) že pověření k tomu přijal od Boha, aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista.
Milovaní, vůbec se tomu nedivte, když musíte procházet očistnou výhní, jako by to bylo něco neobvyklého. Spíše se z toho radujte, že tím máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Lk 6,27-28; Mt 5,45
Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, * modlete se za ty, kdo vám ubližují.
Tak budete syny svého nebeského Otce. * Modlete se.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze „Života svatého Václava“
(První staroslověnská legenda o sv. Václavu: Vyd. M. Weingart ve Svatováclavském sborníku I., Praha 1934, str. 974-981)
Trůn krále, který soudí chudáky spravedlivě, bude stát navěky
Když Václavův otec Vratislav zemřel, dosadili Čechové na stolec předků Václava. Ten byl milostí Boží dokonalý ve víře. Všem chudým prokazoval dobrodiní, nahé odíval, lačné krmil, pocestné přijímal podle slov evangelia, vdovám nedal ukřivdit, všechny lidi, chudé i bohaté, miloval, přisluhoval služebníkům Božím, mnohé kostely zdobil zlatem.
Ale čeští muži zpychli a namluvili jeho mladšímu bratru Boleslavovi: „Bratr Václav tě chce zabít a dohodl se o tom se svou matkou a se svými muži.“
Václav jezdíval po všech hradech, když se tam slavil svátek kostela. Vešel i do hradu Boleslavova, v neděli na svátek Kosmy a Damiána. Když vyslechl mši, chystal se, že se vrátí domů do Prahy. Ale Boleslav jej s podlým úmyslem zadržel a řekl: „Proč bys odcházel, bratře?“ A Václav bratrovo pozvání neodmítl.
Když pak nastalo ráno, zvonili na jitřní. A Václav uslyšev zvon řekl: „Chvála tobě, Pane, žes mi dal dočkat se tohoto jitra.“ A vstal a šel na jitřní.
Hned v bráně jej dostihl Boleslav. Václav se na něj ohlédl a řekl: „Bratře, včeras nám byl dobrým služebníkem.“ Boleslavovi se však k uchu sklonil ďábel a rozvrátil jeho srdce. Boleslav vytasil meč a odpověděl: „Teď ti chci být ještě lepším.“ A když to řekl, udeřil jej mečem po hlavě.
Václav se k němu obrátil a řekl: „Co sis to usmyslil, bratře?“ A uchopil ho a srazil k zemi. Tu přispěchal jeden z Boleslavových rádců a ťal Václava do ruky. Ten poraněn na ruce pustil bratra a běžel do kostela. Dva zločinci ho však ubili u kostelních dveří a přiskočil ještě jiný a probodl mu bok mečem. Tu Václav vypustil duši říkaje: Do tvých rukou, Pane, odevzdávám svého ducha.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. 1 Sam 13,14; Žl 37 (36),34; Mt 5,5
Bůh si vyhledal muže podle svého srdce * a ustanovil ho panovníkem svého lidu.
Doufal v Boha a držel se jeho cesty. Bůh mu dal zemi za dědictví * a ustanovil.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať po vzoru svatého mučedníka Václava žijeme moudře a spravedlivě, ať statečně usilujeme o to, co slouží k nastolení tvého pokoje, a přemáháme zlo dobrem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky