Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Bůh miluje spravedlnost
a hříchy nenávidí,
učiňme jí vždycky zadost,
a budem Bohu milí.
Ve víře stůjme Kristově,
a budem v lásce Otcově;
v ní podle svých povolání
zůstaňme do skonání.
Hleďme všichni v poslušnosti
vůli Boží plniti,
konejme to s ochotností,
jinak budem hřešiti.
A když nám někdo ublíží,
ať nás to příliš netíží,
snažme se za Kristem jíti
a milosrdní býti.
Budem syny Nejvyššího
v Kristově společenství,
v domě Otce nebeského
majíce účastenství.
Všechno z lásky podstupujme,
pro bližní se obětujme,
neboť to je oběť živá,
pro Krista Bohu libá.
Přinášejme ji s radostí
Krista v tom následujme
s odhodláním a věrností,
nic sebe nelitujme.
Ani Kristus nelitoval,
když se za nás v oběť vydal;
ó buďme mu v tom podobní
a milujme své bližní
ŽALMY
1. ant. Hospodine, povstaň mi na pomoc.
Oboř se, Hospodine, na mé protivníky, *
bojuj s těmi, kteří proti mně brojí.
Uchop štít a pavézu, †
povstaň mi na pomoc! *
Řekni mé duši: „Já jsem tvá spása!“
Má duše zajásá Hospodinu, *
radovat se bude pro jeho pomoc.
Ze všech svých sil budu volat: *
Hospodine, kdo se ti vyrovná?
Vysvobozuješ chudáka z moci silnějšího, *
nebohého ubožáka z lupičovy ruky.“
Vystoupili nespravedliví svědci, *
ptali se mě na to, co nevím.
Za dobré zlým se mi odměnili *
tím, že mě opustili.
Ant. Hospodine, povstaň mi na pomoc.
2. ant. Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí.
Vždyť já, když oni churavěli, oděl se kajícím rouchem, †
postem se trýznil, *
modlitbou obíral v nitru,
jako k příteli, jako k bratru se choval, *
skleslý byl smutkem, jak bych nad matkou truchlil.
Ale když já jsem klopýtl, měli radost a srotili se, *
srotili se proti mně a bili mě znenadání.
Drásali mě bez přestání, †
tupili, posmívali se mi, *
skřípali proti mně zuby.
Ant. Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí.
3. ant. Můj jazyk bude stále oslavovat tvou spravedlnost.
Pane, jak dlouho budeš přihlížet? †
Od řvoucích zvířat vysvoboď mou duši, *
od lvů můj život.
Vzdám ti díky ve velkém shromáždění, *
v zástupech lidu budu tě chválit.
Ať se nade mnou neradují moji nespravedliví nepřátelé, *
nechť škodolibě nemžourají, kdo mě nenávidí bez příčiny!
Viděl jsi to, Hospodine, nemlč, *
Pane, nevzdaluj se ode mě!
Probuď se, procitni a zachraň mě, *
Bože můj a Pane, ujmi se mě!
Nechť jásají a plesají, kdo přejí mé spravedlivé věci, *
ať mohou stále říkat: Buď veleben Hospodin, on přeje vše nejlepší svému služebníku.
Můj jazyk bude oslavovat tvou spravedlnost, *
stále hlásat tvou chválu.
Ant. Můj jazyk bude stále oslavovat tvou spravedlnost.
Můj synu, pamatuj na má slova,
dbej na mé příkazy a budeš žít.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Zachariáše
12,9-12a; 13,1-9
Osvobození Jeruzaléma
Tak praví Hospodin: „V ten den všechny pohany, kteří táhnou proti Jeruzalému, vyhledám, abych je zničil. Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování, budou hledět na mne. Budou naříkat nad tím, kterého probodli, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megidské pláni. Země bude naříkat, každý rod zvlášť.
V ten den se otevře pramen pro Davidův dům a pro jeruzalémské obyvatele (na obmytí) hříchu a nečistoty. V ten den – praví Hospodin zástupů – vyhladím ze země jména model, už se na ně nebude vzpomínat, odstraním ze země i lžiproroky a ducha nečistoty. Kdyby ještě někdo prorokoval, otec a matka, kteří ho zrodili, mu řeknou: ‚Už nesmíš být naživu, neboť jsi v Hospodinově jménu mluvil lež!‘ A otec a matka, kteří ho zrodili, ho probodnou za to, že prorokoval.
V ten den se bude každý prorok stydět za vidění, které měl, když vystupoval jako prorok; už nebude oblékat chlupatý kožich, aby klamal, ale řekne: ‚Nejsem prorokem, ale pracuji na půdě, neboť půda je od mladosti mým majetkem.‘ Kdyby mu někdo řekl: ‚A co ty jizvy na tvých prsou?‘ odpoví: ‚Byly mi zasazeny v domě těch, kteří mě milovali.‘
Povstaň, meči, proti mému pastýři,
proti mému důvěrnému příteli
– praví Hospodin zástupů –
bij pastýře, ať se rozprchne stádo.
Pak napřáhnu svou ruku proti maličkým (ovcím).“
Tak se stane na celé zemi
– praví Hospodin:
zahynou, zajdou na ní dvě třetiny,
jen třetina na ní zůstane.
Tuto třetinu provedu ohněm;
roztavím je, jako se taví stříbro,
vyzkouším je, jako se zkouší zlato.
Bude volat moje jméno, a já ho vyslyším.
Řeknu: ‚Je to můj lid‘
a on zvolá: ‚Hospodin je můj Bůh!‘“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Mt 26,31; Zach 13,7
Vy všichni se dnes v noci nade mnou pohoršíte, neboť je psáno: * Budu bít pastýře a ovce ze stáda se rozprchnou.
Povstaň, meči, proti mému pastýři, proti mému důvěrnému příteli – praví Hospodin. * Budu.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu svatého Augustina, biskupa, na žalmy
(Ps 32, sermo 1,7-8: CCL 38, 253-254)
Pěkně zpívejte Bohu, s jásotem
„Citerou oslavujte Hospodina, hrejte mu na desetistrunné harfě. Zpívejte mu píseň novou. Odložte to, co je staré, vždyť znáte píseň novou. Nový zákon a nová píseň patří k člověku novému. Nová píseň se nehodí k člověku starému. Naučí se jí jenom lidé noví, milostí obnovení a zbavení všeho starého, patřící již k novému zákonu, jímž je nebeské království. Po něm vzdychá všechna naše láska a zpívá novou píseň. Ať zpívá novou píseň, ne jazykem, ale životem.
Zpívejte mu píseň novou, pěkně mu zpívejte. Každý se ptá, jak by měl Bohu zpívat. Zpívej mu, ale ne falešně. Nechce, abychom uráželi jeho uši. Zpívejte pěkně, bratři. Když ti řeknou před někým, kdo se vyzná v hudbě: „Zazpívej, aby se mu to líbilo", nemáš-li hudební vzdělání, bojíš se zpívat, aby nebyl znalec hudby s tebou nespokojen; neboť to, co neodborník na tobě nepozná, znalec ti vytkne. Kdo by však mohl přijít s tím, že pěkně zazpívá Bohu, když on tak dovede posoudit zpěváka, všechno zkoumá a tak dobře slyší? Kdy můžeš podat tak krásný pěvecký výkon, aby byl tak dokonalý posluchač se vším spokojen?!
Ale on sám ti ukazuje jakoby způsob, jak máš zpívat: nehledej slova, jako bys mohl vyjádřit, co Boha potěší. Dej se do jásotu. Neboť pěkně zpívat Bohu, to se děje právě jásáním. Co to znamená jásat? Vědět, že nelze vyjádřit slovy, co se zpívá v srdci. Vždyť ti, kdo prozpěvují při žních, na vinici nebo při jiné práci, kterou dělají s velkou horlivostí, začnou projevovat svou radost slovy písní, ale pak jako by překypovali tak velikou radostí, že ji nejsou schopni vyjádřit slovy, a tak přestanou artikulovat a začnou vydávat jásavé zvuky.
Jásavé zvuky jsou znamením, že vychází ze srdce něco, co nelze říci slovy. A před kým spíše bychom měli takto jásat, než před nevýslovným Bohem? Neboť on je nevýslovný, a ty ho nemůžeš slovy vyjádřit. A jestliže nemůžeš vyjádřit, a přece nesmíš mlčet, co jiného zbývá než jásat? Ať se tedy srdce raduje beze slov, a nesmírná šíře té radosti ať se neomezuje slabikami. Pěkně mu zpívejte, s jásotem.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žl 71 (70),8.23; Žl 9,3
Má ústa oplývala tvou chválou, po celý den pěla tvou slávu. * Jásat budou moje rty, když ti budu zpívat.
V tobě se chci radovat a jásat, opěvovat jméno tvé, Svrchovaný. * Jásat.
MODLITBA
Modleme se.
Vyslyš, Bože, naše prosby a na přímluvu svaté Cecílie nás naplň radostí, abychom ti z celého srdce zpívali chvály. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky