2. červen 2024

9. Neděle v mezidobí
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Jezu Kriste, Synu Boží,

plný nebeského zboží,

rač přítomen býti,

svým darem nás obdařiti,

slovo svoje nám předkládej,

v něm nasycení dej.

Ty jsi Slovo Otce svého

a obraz výborný jeho,

skrz tebe svou mocí

stvořil Otec všechny věci,

svým slovem vše udržuješ

a moudře spravuješ.

Ty, jenž jsi světlem národům

a ze všech vzděláváš svůj dům,

ty jsi naše slunce,

vycházející od Otce,

všechny jasně osvěcuješ,

život nám daruješ.

Přidej k tomu své milosti,

ať slova tvá s ochotností

srdcem přijímáme,

že jsme z Boha, poznáváme,

nejsme marní posluchači

spasitelných řečí.

Ať v zemi srdce našeho

Duchem tvým napraveného

slov tvých přijímání

nese hojné požehnání

a dar pravdy z tvé milosti

ať se v nás rozhostí.

Ať v tvé pravdě zůstáváme,

tak ovoce vydáváme

života ctnostného,

abychom mohli slavného

života v nebi dojíti,

s tebou věčně býti.

ŽALMY

1. ant. Kristův kříž je pro nás stromem života.

Žalm 1
Cesta spravedlivých a hříšných
Blažení, kdo s důvěrou v Kristův kříž sestoupili do křestní vody. (Autor z II. století)

Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, †

nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, *

a nezasedá ve shromáždění rouhačů,

ale má zalíbení v Hospodinově zákoně *

a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.

Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, *

ve svůj čas přináší ovoce,

listí mu nevadne *

a daří se mu vše, co koná.

Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: *

jsou jako pleva rozvátá větrem.

Proto neobstojí bezbožní na soudu *

ani hříšní ve shromáždění spravedlivých,

vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, *

ale cesta bezbožných skončí záhubou.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Kristův kříž je pro nás stromem života.

2. ant. Já jsem ustanovil svého krále na Siónu.

Žalm 2
Mesiáš, král a vítěz
Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4,27)

Proč se pohané bouří, *

proč národy strojí marné plány?

Pozdvihují se pozemští králové †

a vladaři se spolu umlouvají *

proti Hospodinu a jeho Pomazanému.

„Rozlámejme jejich okovy *

a odhoďme jejich pouta!“

Směje se ten, který na nebesích trůní, *

jsou Pánu k smíchu.

Potom k nim rozhorlen mluví, *

děsí je svým hněvem;

„Já jsem přece ustanovil svého krále *

na Siónu, na své svaté hoře!“

Vyhlásím Hospodinovo rozhodnutí, †

Pán mi řekl: „Ty jsi můj syn, *

já jsem tě dnes zplodil.

Požádej mě, a dám ti v majetek národy, *

do vlastnictví končiny země.

Můžeš je roztlouci železným prutem, *

jako hliněnou nádobu je můžeš rozbít.“

Nuže, králové, pochopte! *

Dejte si říci, vladaři země!

V bázni se podrobte Hospodinu, *

s chvěním ho poslouchejte,

aby se nerozhněval k vaší zhoubě, *

protože jeho hněv se roznítí rychle.

Blaze všem, *

kdo se k němu uchylují!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Já jsem ustanovil svého krále na Siónu.

3. ant. Ty jsi, Hospodine, můj štít, ty mi pozvedáš hlavu.

Žalm 3
Bůh je můj ochránce
Ulehl a zesnul, povstal však znovu k životu, protože se ho Bůh ujal. (Sv. Irenej)

Hospodine, kolik je těch, kdo mě sužují! *

Mnoho jich na mě dotírá!

Mnoho jich o mně říká: *

„Ani Bůh mu nepomůže!“

Ty však, Hospodine, jsi můj štít, *

jsi má chlouba, ty mi pozvedáš hlavu!

Hlasitě jsem volal k Hospodinu, *

vyslyšel mě ze své svaté hory.

Klidně jsem ulehl a usnul. *

Probudil jsem se, protože mi Hospodin pomáhá.

Nezaleknu se ani tisíců, *

kteří mě obkličují.

Povstaň, Hospodine, *

můj Bože, zachraň mě!

Všem mým protivníkům jsi rozbil čelisti, *

bezbožníkům jsi vyrazil zuby!

U Hospodina je spása: *

Na tvém lidu ať spočine tvé požehnání!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Ty jsi, Hospodine, můj štít, ty mi pozvedáš hlavu.

Kristova nauka ať je u vás v plné síle,

moudře se navzájem poučujte a napomínejte.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Job

28,1-28

Pravá moudrost je jen u Boha

(Job řekl:)

„Ano, stříbro má své naleziště

a jsou místa, kde se rýžuje zlato.

Železo se dobývá ze země

a ruda se taví na měď.

(Člověk) skoncuje s temnotou,

až do nejzazších končin pátrá

po rudě v hlubokém stínu.

Vzdálen od lidských sídel hloubí šachtu,

bez opory nohou visí (na provaze),

daleko od lidí se klátí.

Země, z níž roste obilí,

je v hlubinách rozbíjena ohněm.

Její skály obsahují safír,

i hroudy zlata v sobě chová.

Stezku (tam) orel nezná,

nezahlédne ji oko supa,

nepůjdou po ní divoké šelmy

ani lev nepřejde po ní.

Po křemeni vztahuje (člověk) svou ruku,

převrací od kořene hory.

Ve skalách razí štoly,

vše, co je cenné, vidí jeho oko.

Ucpává místa, odkud se derou vody,

vynáší na světlo skryté věci.

Ale moudrost – odkud přichází,

kdepak se najde poznání?

Člověk k ní nezná cestu,

nenajde se v zemi živých.

Oceán praví: Ve mně není;

a moře říká: U mne se nenachází.

Nezaplatí se za ni zlatem,

její cenu nelze vyvážit stříbrem.

Nelze ji ocenit kovem z Ofiru,

safírem nebo sardonyxem.

Nevyrovná se jí zlato a sklo,

je odhadována výše než zlaté nádoby.

Nelze myslet ani na korál a křišťál,

pytlíček moudrosti je nad perly.

Nevyrovná se jí topas z kušské krajiny,

nelze ji ocenit ryzím zlatem.

Moudrost tedy – odkud přichází,

kdepak se najde poznání?

Skrytá je očím všech smrtelníků,

je utajena před ptactvem nebes.

Smrt a podsvětí říkají:

Náš sluch zachytil o ní jen zprávu.

Bůh sám zná k ní cestu,

on ví, kde se najde.

Vždyť on obhlíží zemské končiny,

všechno pod nebem vidí.

Když prudkost určil větrům,

míru stanovil vodám,

když dešťům dal hranici

a cestu hřímajícím mrakům,

tu ji uzřel a zjevil,

určil ji a prozkoumal,

člověku pak řekl:

Hle, bázeň před Pánem – to je moudrost,

varovat se zlého – to je obezřelost.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Kor 2,7; 1,30

Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. * Bůh ji už před lety předurčil k naší slávě.

Jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce moudrosti. * Bůh ji už před lety předurčil k naší slávě.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Vyznání“ od svatého Augustina, biskupa

(Lib. 1,1,1-2,2; 5,5: CCL 27,1-3)

Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě

Velký jsi, Pane, a veškeré chvály hodný; velká je tvá moc a tvá moudrost je bez míry. Chce tě chválit člověk, částečka tvého stvoření, člověk, který v sobě nosí a šíří svoji smrtelnost jako svědectví svého hříchu i svědectví toho, že se pyšným protivíš. A přece tě chce člověk, částečka tvého stvoření, chválit. To ty působíš, že chválit tě je nám potěšením; neboť tys nás stvořil pro sebe, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.

Dej mi, Pane, poznat a pochopit, co je přednější, zdali tě vzývat nebo tě chválit, zda je přednější tě poznávat nebo tě vzývat. Ale kdo by tě mohl vzývat, jestliže tě nezná? Kdo tě totiž nezná, mohl by vzývat něco jiného. Anebo tě spíš máme vzývat, abychom tě poznali? Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? Jak mohou uvěřit bez kazatele?

Kdo hledají Hospodina, budou ho chválit. Kdo ho hledají, najdou ho, a kdo ho najdou, budou ho chválit. Kéž tě, Pane, hledám ve svém vzývání a kéž tě vzývám ve víře v tebe, tak jak jsi nám byl zvěstován. Vzývá tě, Pane, má víra, kterou jsi mi dal, kterous do mne vlil lidstvím svého Syna a službou svého kazatele.

A jak mám vzývat svého Boha, svého Boha a Pána? Budu ho přece zvát k sobě, když ho budu vzývat. A kde je ve mně místo, kam by mohl přijít můj Bůh? Kam by ke mně mohl vstoupit Bůh, který učinil nebe i zemi? Cožpak je ve mně něco, Pane Bože můj, co by tě mohlo pojmout? Pojmou tě snad nebesa i země, které jsi učinil a v nichž jsi učinil i mne? Anebo to, že bez tebe není vůbec nic, naopak způsobuje, že jsi ve všem, co existuje?

Ale proč tedy vlastně prosím, abys ke mně přišel? Vždyť i já jsem, a nemohl bych přece být, kdybys ve mně nebyl. Já nejsem ještě v podsvětí, ale ty jsi i tam. Neboť i když sestoupím do podsvětí, i tady jsi. Takže bych nebyl, Bože můj, vůbec bych nebyl, kdybys ty nebyl ve mně. Anebo bych spíše nebyl, kdybych nebyl v tobě, od něhož a skrze něhož a pro něhož je všecko? I tak je to, Pane, i tak. Kam tě mám zvát, jsem-li v tobě? A odkud ke mně máš přijít? Kam mimo nebe a zemi bych musel odejít, aby ke mně odtud přišel můj Bůh, který řekl: Já naplňuji nebe i zemi?

Kdo mi dá v tobě spočinout? Kdo mi dá, abys přišel do mého srdce a opil je, abych zapomněl na svoji bídu a objal tebe, své jediné dobro? Čím pro mne jsi? Smiluj se nade mnou, ať o tom mohu mluvit. A čím jsem pro tebe já, že mi přikazuješ, abych tě miloval, a že se na mne hněváš, když to nedělám, a hrozíš mi nesmírným neštěstím? Což nestačí už to, že tě nemiluji?

Běda mi! Řekni mi pro své milosrdenství, Pane Bože můj, čím pro mne jsi. Řekni mé duši: Já jsem tvá spása. Promluv tak, ať to slyším. Hle, uši mého srdce se obracejí k tobě; otevři je a řekni mé duši: Já jsem tvá spása. Potěším se tím hlasem a budu se tě držet. Neskrývej přede mnou svoji tvář: chci umřít, abych nezemřel, a mohl patřit na tvou tvář.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 73 (72),25-26; 35 (34),3

Koho mám na nebi kromě tebe? Když jsem u tebe, nevábí mě země. Touhou hyne mé tělo i duše. * Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.

Řekni mé duši: Já jsem tvá spása. * Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme, *

tebe, Pane, velebíme.

Tebe, věčný Otče, *

oslavuje celá země.

Všichni andělé, *

cherubové i serafové,

všechny mocné nebeské zástupy *

bez ustání volají:

Svatý, Svatý, Svatý, *

Pán, Bůh zástupů.

Plná jsou nebesa i země *

tvé vznešené slávy.

Oslavuje tě *

sbor tvých apoštolů,

chválí tě *

velký počet proroků,

vydává o tobě svědectví *

zástup mučedníků;

a po celém světě *

vyznává tě tvá církev:

neskonale velebný, *

všemohoucí Otče,

úctyhodný Synu Boží, *

pravý a jediný,

božský Utěšiteli, *

Duchu Svatý.

Kriste, Králi slávy, *

tys od věků Syn Boha Otce;

abys člověka vykoupil, *

stal ses člověkem a narodil ses z Panny;

zlomil jsi osten smrti *

a otevřel věřícím nebe;

sedíš po Otcově pravici *

a máš účast na jeho slávě.

Věříme, že přijdeš soudit, *

a proto tě prosíme:

přispěj na pomoc svým služebníkům, *

vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;

dej, ať se radují s tvými svatými *

ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *

veď ho a stále pozvedej.

Každý den tě budeme velebit *

a chválit tvé jméno po všechny věky.

Pomáhej nám i dnes, *

ať se nedostaneme do područí hříchu.

Smiluj se nad námi, Pane, *

smiluj se nad námi.

Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *

jak doufáme v tebe.

Pane, k tobě se utíkáme, *

ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, náš nebeský Otče, dovoláváme se tvé prozřetelnosti, jejíž záměry nikdo nemůže zmařit, a prosíme: odvrať od nás všechno, co nám škodí, a všechno, co nám dáváš, ať nám prospívá. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky