18. únor 2024

První Neděle postní
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Nuž, všichni křesťané věrní,

milostí obdarovaní

od Boha samého

i Syna jeho milého,

hleďme v ní vždy zůstávati

a jí užívati.

Ó neberme ji naprázdno,

ale jak je komu dáno,

buďme živi Bohu,

čiňme skutky vzácné jemu,

v Kristu máme posvěcení,

hojné doplnění.

Stal se naším služebníkem,

naším v nouzi pomocníkem,

svůj život nejdražší

za nás dal k výplatě naší

jako oběť Otci milou,

nám velmi potřebnou.

Tak máme bližním činiti,

pro ně vše vynaložiti,

tím Pánu sloužiti

a nic zlého nečiniti,

aby s námi vždycky bydlil,

jak nám sám zaslíbil.

Kdo Kristu v nich věrně slouží,

milosrdenství obdrží,

dojde slibu Páně,

vejde mezi požehnané,

neb co činil nejmenšímu,

učinil vše jemu.

ŽALMY

1. ant. Kristův kříž je pro nás stromem života.

Žalm 1
Cesta spravedlivých a hříšných
Blažení, kdo s důvěrou v Kristův kříž sestoupili do křestní vody. (Autor z II. století)

Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, †

nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, *

a nezasedá ve shromáždění rouhačů,

ale má zalíbení v Hospodinově zákoně *

a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.

Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, *

ve svůj čas přináší ovoce,

listí mu nevadne *

a daří se mu vše, co koná.

Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: *

jsou jako pleva rozvátá větrem.

Proto neobstojí bezbožní na soudu *

ani hříšní ve shromáždění spravedlivých,

vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, *

ale cesta bezbožných skončí záhubou.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Kristův kříž je pro nás stromem života.

2. ant. Já jsem ustanovil svého krále na Siónu.

Žalm 2
Mesiáš, král a vítěz
Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4,27)

Proč se pohané bouří, *

proč národy strojí marné plány?

Pozdvihují se pozemští králové †

a vladaři se spolu umlouvají *

proti Hospodinu a jeho Pomazanému.

„Rozlámejme jejich okovy *

a odhoďme jejich pouta!“

Směje se ten, který na nebesích trůní, *

jsou Pánu k smíchu.

Potom k nim rozhorlen mluví, *

děsí je svým hněvem;

„Já jsem přece ustanovil svého krále *

na Siónu, na své svaté hoře!“

Vyhlásím Hospodinovo rozhodnutí, †

Pán mi řekl: „Ty jsi můj syn, *

já jsem tě dnes zplodil.

Požádej mě, a dám ti v majetek národy, *

do vlastnictví končiny země.

Můžeš je roztlouci železným prutem, *

jako hliněnou nádobu je můžeš rozbít.“

Nuže, králové, pochopte! *

Dejte si říci, vladaři země!

V bázni se podrobte Hospodinu, *

s chvěním ho poslouchejte,

aby se nerozhněval k vaší zhoubě, *

protože jeho hněv se roznítí rychle.

Blaze všem, *

kdo se k němu uchylují!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Já jsem ustanovil svého krále na Siónu.

3. ant. Ty jsi, Hospodine, můj štít, ty mi pozvedáš hlavu.

Žalm 3
Bůh je můj ochránce
Ulehl a zesnul, povstal však znovu k životu, protože se ho Bůh ujal. (Sv. Irenej)

Hospodine, kolik je těch, kdo mě sužují! *

Mnoho jich na mě dotírá!

Mnoho jich o mně říká: *

„Ani Bůh mu nepomůže!“

Ty však, Hospodine, jsi můj štít, *

jsi má chlouba, ty mi pozvedáš hlavu!

Hlasitě jsem volal k Hospodinu, *

vyslyšel mě ze své svaté hory.

Klidně jsem ulehl a usnul. *

Probudil jsem se, protože mi Hospodin pomáhá.

Nezaleknu se ani tisíců, *

kteří mě obkličují.

Povstaň, Hospodine, *

můj Bože, zachraň mě!

Všem mým protivníkům jsi rozbil čelisti, *

bezbožníkům jsi vyrazil zuby!

U Hospodina je spása: *

Na tvém lidu ať spočine tvé požehnání!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Ty jsi, Hospodine, můj štít, ty mi pozvedáš hlavu.

Nejen z chleba žije člověk,

ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

5,1 – 6,1

Zesílený útlak lidu

Mojžíš a Árón šli a řekli faraonovi: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Propusť můj lid, ať slaví můj svátek na poušti.‘“ Farao odpověděl: „Kdo je Hospodin, že mám uposlechnout jeho hlasu a propustit Izraele? Neznám Hospodina a Izraele nepropustím!“ Řekli: „Bůh Hebrejů se s námi setkal; dovol nám jít do pouště tři dny cesty a (tam) obětovat Hospodinu, našemu Bohu, aby nás snad nestihl morem nebo mečem.“ Egyptský král se na ně obořil: „Mojžíši a Áróne, proč odvracíte lid od jeho práce? Jděte ke své robotě!“ A farao dodal: „Až příliš je už (toho vašeho) lidu v zemi. A vy mi je chcete odvádět od roboty!“

A ještě v ten den farao poručil dozorcům nad lidem a jejich zapisovatelům: „Nedávejte už těm lidem slámu k výrobě cihel jako dříve, ať sami jdou a slámu si sbírají. Uložte jim vyrobit počet cihel jako dříve, nic z toho neslevte! Jsou líní, a proto křičí: ‚Pojďme a obětujme našemu Bohu!‘ Ať těžce dřou, nezdržují se a nestarají o hloupé řeči!“

Dozorci nad lidem a zapisovatelé vyšli a řekli lidu: „Tak praví farao: ‚Už vám nebudu dávat slámu. Sami jděte a berte si slámu, kde ji najdete. Ale z vašeho pracovního úkolu nic se vám nesleví!‘“ Lid se rozešel po celé egyptské zemi, aby sbíral ze strnišť slámu. A dozorci je nutili: „Každý den splníte celý svůj pracovní úkol, jak tomu bylo dříve, když jste dostávali slámu!“ Zato zapisovatelé ze synů Izraele, které nad nimi ustanovili faraonovi dozorci, byli biti. Těm vytýkali: „Proč jste včera a dnes nevyrobili stejný počet cihel jako dříve?“

Zapisovatelé ze synů Izraele přišli a stěžovali si faraonovi: „Proč tak jednáš se svými služebníky? Slámu už nedostáváme, a přesto se nám říká: ‚Vyrábějte nám cihly!‘ Hle, tvoji služebníci jsou biti a tvůj lid je obviňován.“ Farao odpověděl: „Jste líní, ano, jste líní! Proto říkáte: ‚Půjdeme a budeme obětovat Hospodinu!‘ Hned jděte pracovat, slámu nedostanete, ale (předepsaný) počet cihel musíte odvést!“

Zapisovatelé ze synů Izraele viděli, že se dostali do zlého postavení, neboť slyšeli: Nic se vám nesleví z denního počtu vašich cihel! Když vycházeli od faraona, potkali Mojžíše a Áróna, kteří tam na ně čekali, a spustili: „Ať se na vás Hospodin podívá a soudí: Zošklivili jste nás v očích faraonových i v očích jeho služebníků. Podali jste jim meč, aby nás pobili.“

Mojžíš se vrátil k Hospodinu a řekl: „Pane, proč týráš tento lid? Pročpak jsi mě poslal? Od té doby, kdy jsem šel k faraonovi, abych mluvil ve tvém jménu, týrá tento lid. A vůbec jsi svůj lid nevysvobodil!“

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Teď uvidíš, co udělám faraonovi. Propustí (Izraelity mou) silnou rukou, (mým) napřaženým ramenem je vyžene ze své země.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Ex 5,1.3

Mojžíš stanul před faraonem a řekl: Tak praví Hospodin: * Propusť můj lid, ať slaví můj svátek na poušti.

Pán, Bůh Hebrejů, mne poslal k tobě a řekl: * Propusť můj lid, ať slaví můj svátek na poušti.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladů svatého Augustina, biskupa, na žalmy

(Ps 60,2-3: CCL 39,766)

V Kristu jsme byli pokoušeni, v něm jsme přemohli ďábla

Slyš, Bože, můj nářek, všimni si mé prosby. Kdo to říká? Zdá se, že jeden. Jedná se však opravdu jen o jednoho? Od končin země volám k tobě, když chřadne mé srdce. Tedy zřejmě ne jeden. Avšak přece pouze jeden, protože Kristus je jeden a my všichni jsme jeho údy. Vždyť jak by mohl jeden člověk volat ze všech končin země? A tak tím, kdo volá ze všech končin, se míní ono dědictví, o kterém je řečeno samotnému Synu: Požádej mě, a dám ti v dědičný majetek národy, do vlastnictví končiny země.

Tedy Kristovo vlastnictví, Kristovo dědictví, Kristovo tělo, jediná Kristova církev, ona jednota, kterou tvoříme – ta volá od končin země. A co volá? To, co jsem uvedl výše: Slyš, Bože, můj nářek, všimni si mé prosby; od končin země volám k tobě. Od končin země, to znamená odevšad.

Proč však volám? Když chřadne mé srdce. Tím se ukazuje, že církev nežije ve všech národech po celém světě ve velké slávě, ale ve velkém pokušení.

Náš život nemůže být během této pozemské pouti bez pokušení; cesta kupředu totiž vede jen přes naše zkoušky a jenom ten, kdo byl podroben zkoušce, ví, co v něm je. Vítězné koruny se dostane jen těm, kdo zvítězí, zvítězit však může jen, kdo podstoupí zápas, a k zápasu je třeba protivníka a zkoušek.

Onen volající od končin země má sice v srdci úzkost, ale není opuštěn. Pán se totiž rozhodl, že kvůli nám, kteří jsme jeho tělem, sám předem půjde naší cestou v tom svém těle, ve kterém zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa; aby tak údy s důvěrou očekávaly, že i ony se dostanou tam, kam je předešla hlava.

Tím tedy, že dopustil, aby ho ďábel pokoušel, přetvořil nás v sebe. Četli jsme v evangeliu, jak byl náš Pán Ježíš Kristus pokoušen na poušti od ďábla. Ďábel Krista pokoušel v plném slova smyslu. V Kristu jsi totiž byl pokoušen i ty: Z tebe si totiž Kristus vzal tělo, ze sebe ti dal spásu; z tebe si vzal smrt, ze sebe ti dal život; z tebe si vzal urážky, ze sebe ti dal pocty. Tedy z tebe si vzal zkoušky, ze sebe ti dal vítězství.

Jestliže jsme byli v něm pokoušeni, v něm také přemůžeme ďábla. Vidíš, že Kristus byl podroben zkoušce, a nevidíš, že zvítězil? Věz, že v něm jsi byl podroben zkoušce i ty, a věz, že v něm také vítězíš. Kristus se ovšem nemusel dát od ďábla pokoušet. Kdyby však nebyl pokoušen, nebyl by ti dal příklad a poučení, že máš možnost v pokušení zvítězit.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jer 1,19; 39,18

Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě; * neboť já budu s tebou – praví Hospodin – abych tě vysvobodil.

Nepadneš mečem, ale zachráníš svůj život. * Neboť já budu s tebou – praví Hospodin – abych tě vysvobodil.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky