Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Maria, tvé jméno plné slasti
buď ode všech ctěno po vší vlasti:
Tebe, matko Páně, pozdravujem,
žes i matka naše se radujem.
Počata bez hříchu prvotného,
zůstalas vždy prosta všeho zlého,
protos povýšena s duší, s tělem
nad kůry andělské Spasitelem.
Mocná jsi královna nebešťanů,
matka a královna pozemšťanů.
Kdo v tobě hledá své útočiště,
pomoci, ochrany dojde jistě.
Zrcadlo vší ctnosti, dome zlatý,
stolice moudrosti, chráme svatý,
nádobo vznešená pobožnosti,
potěšení v bídě a úzkosti.
Příklade pokory, kajícnosti,
že nad všechny tvory nevinností
před Bohem skvěješ se vprostřed nebe,
proto korunoval slávou tebe.
Keři vždy hořící vroucí lásky,
vady nemající ani vrásky,
nadchni srdce naše láskou svatou,
k Bohu i bližnímu, v tobě vzňatou.
Přijmi velké, malé pod ochranu,
bychom všichni stále žili v Pánu
jak věrní křesťané ve službě tvé,
skrz tebe nalezli spasení své.
Nebo:
Zdrávas, hvězdo skvoucí,
Maria žádoucí,
Matko Boží slavná,
zaslíbená zdávna.
Panna jsouc vždy čistá,
porodilas Krista,
tím jsi učiněna
šťastná nebes brána.
Utvrď nás v pokoji,
ať se lsti nebojí
zlého satanáše
bídná mysl naše.
Vinným odpuštění,
slepým osvícení
račiž vyprositi,
o nás péči míti.
Vše zlé od nás odvrať,
vše dobré k nám obrať
a nás nebožátka
přijmi jako Matka.
Nebo některý jiný hymnus ze společných textů o Panně Marii.
Zdráva buď, císařovno vší ctnosti,
víry, lásky i vší šlechetnosti,
zdrávas, plná milosti,
rač na nás vzpomenouti,
Matko vší dobrotivosti.
Abychom důstojně tě chválíce,
zpívajíce, čtouce i prosíce,
mohli dostat od Krista,
Syna tvého mocného,
milosti Ducha Svatého.
Bohem Otcem před věky vybraná,
také jeho Synem vyvolená
a Duchem navštívená,
církví svatou slavená,
všech svatých světice svatá.
Zdráva buď, Panno všech panen čistá,
zdrávas, mořská hvězdo, cesto jistá,
zdrávas, slunce světlosti,
zdráva buď, kmeni Jesse,
všech hříšných orodovnice.
Ó Maria, Matko milostivá,
tys na Synu svém si vyprosila:
že budeš vyslyšena,
když za někoho prosíš,
zaň se přimlouvati ráčíš.
ŽALMY
1. ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. †
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
† Tak ať mluví vykoupení Hospodinem, *
ti, které vykoupil z nepřátelské moci,
které shromáždil ze zemí, *
od východu a od západu, ze severu a z jihu.
Bloudili na stepi, po pustině, *
nenašli cestu k městu, kde by mohli bydlet.
Hladověli a žíznili, *
život v nich chřadl.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Vedl je pravou cestou, *
aby došli do města, kde by mohli bydlet.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí,
neboť žíznivou duši ukojil, *
hladovou duši naplnil dobrými věcmi.
Seděli v hlubokých temnotách, *
spoutáni železem a strastí,
neboť se vzepřeli Božím příkazům, *
pohrdli úradkem nejvyššího.
Proto jim pokořil srdce útrapou, *
potáceli se, ale nikdo jim nepomohl.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Vyvedl je z hlubokých temnot *
a roztrhl jejich pouta.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí,
neboť vylomil bronzové brány *
a železné závory rozbil.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
2. ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.
Chřadli pro svou nepravost *
a souženi byli pro své viny;
z duše se jim zhnusil každý pokrm *
a přiblížili se až k branám smrti.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Poslal své slovo a uzdravil je, *
zachránil je ze záhuby.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí.
Nechť podají děkovné oběti, *
nechť vypravují s jásotem o jeho skutcích.
Pustili se po lodích na moře, *
sháněli obchody po širých vodách.
Viděli Hospodinova díla *
a na širém moři jeho divy.
Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, *
který do výše vzdouval vlny.
Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, *
jejich duše se třásla v nebezpečí.
Potáceli se, vrávorali jak opilí, *
veškerá jejich zručnost byla v koncích.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Uklidnil bouři v tichý vánek, *
a utišily se mořské vlny.
Radovali se, že se uklidnily, *
a dovedl je do vytouženého přístavu.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí;
nechť ho oslavují v shromáždění lidu, *
nechť ho velebí ve sboru starších.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.
3. ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.
Změnil řeky v pustinu *
a prameny vod ve vyprahlou zemi,
plodný kraj v solnou step *
pro zlobu jeho obyvatel.
Změnil poušť ve vodní pláň, *
vyprahlou zemi v prameny vod.
Usadil tam hladové *
a vystavěli si město k přebývání.
Oseli pole, založili vinice, *
domohli se hojné úrody.
Požehnal jim, a velmi se rozmnožili, *
nezmenšil počet jejich dobytka.
Avšak ubylo jich, dostali se do bídy *
tlakem neštěstí a útrapami.
Ale ten, který vylévá potupu na knížata *
a dává jim bloudit neschůdnou pouští,
pozdvihl chudáka z bídy *
a rodiny rozmnožil jako stáda.
Vidí to spravedliví a radují se, *
každá zloba zavře svá ústa.
Kdo je moudrý, aby to sledoval, *
kdo pochopí Hospodinovu lásku?
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.
Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes,
tvoje věrnost až k oblakům.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Kazatel
11,7 – 12,14
Úvahy o stáří
Sladké je světlo a milé pro oči je vidět slunce. Ano, i když někdo žije mnoho let, ať se ve všech raduje, ať si vzpomene, že pochmurných dnů bude hodně. Všechno, co se stane, je marnost.
Raduj se, jinochu, ve svém mládí,
ať tě rozveseluje srdce v tvém jinošství.
Jdi tam, kam tě vede tvé srdce,
sleduj to, co těší tvé oči,
ale věz, že ode všeho tě Bůh odvolá ke skládání účtů.
Vzdal starost ze svého srdce,
zažeň bolest ze svého těla,
neboť mladost a bujarost je marnost.
Pamatuj na svého Tvůrce ve dnech svého mládí,
než přijdou zlé doby
a dostaví se léta, o kterých řekneš:
„Nemám je rád,“
než se zatmí slunce a světlo,
měsíc a hvězdy,
než se s deštěm mraky navrátí,
kdy se budou chvět strážci domu,
kdy se shrbí silní muži,
přestanou pracovat prořídlé mlečky
a zatmí se těm, kdo hledí z oken,
zavřou se dveře navenek,
když zeslábne zvuk mlýnku,
zastaví se trylek ptáka
a zmlknou všichni zpěvaví ptáci.
I z výšek bude strach
a bázeň z cesty.
Mandloň zbělí květem,
ztěžka se vleče kobylka,
kapara je bez účinku –
neboť člověk odchází do svého věčného příbytku,
naříkači již obcházejí po ulicích,
než se přetrhne stříbrný řetěz,
roztříští lampa ze zlata,
rozbije vědro u pramene
a zlomí kolo u cisterny.
Pak se vrátí prach do země, odkud vzešel,
a duch se vrátí k Bohu, který ho dal.
Marnost nad marnost – praví Kazatel – všechno je marnost. Kromě toho, že Kazatel byl moudrý, ještě učil lidi vědění, mnoho naslouchal, přemýšlel a skládal četná přísloví. Kazatel se snažil nalézt bystrá slova a vhodně napsat slova pravdy.
Výroky mudrců jsou jako bodce,
sbírky pouček jsou jako zaražené hřebíky,
jsou dány od jednoho pastýře.
Co nad to je, toho se chraň, můj synu! Nepřestává se (totiž) psát mnoho knih; přílišné uvažování unavuje tělo.
Závěrem všeho slyš toto: Boj se Boha a zachovávej jeho přikázání, to je úkol každého člověka. Vždyť Bůh povolá na svůj soud každý skutek, všechno, co je skryté, ať je to dobré, nebo špatné.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Žl 71 (70),17.9; Žl 16 (15),11
Bože, učils mě od mého mládí, až dosud hlásám tvé podivuhodné činy. * Nezavrhuj mě v čas stáří.
U tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast. * Nezavrhuj mě v čas stáří.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Prokla Konstantinopolského, biskupa
(De nativitate Domini, 1-2: PG 65,843-846)
Narozením z Panny se milovník lidí stal člověkem
Ať se radují nebesa shůry a z oblaků ať prší spravedlnost, neboť Hospodin se smiloval nad svým lidem. Ať se radují nebesa shůry, neboť na počátku, když je Stvořitel tvořil, utvořil zároveň z panenské země Adama, svého přítele a důvěrníka. Ať se radují nebesa shůry, neboť nyní byla spasitelným pozemským životem a smrtí našeho vtěleného Pána země posvěcena a lidstvo bylo zbaveno modloslužby. A z oblaků ať prší spravedlnost, neboť dnes byl Evin hřích zahlazen a odpuštěn skrze čistou Pannu Marii a skrze Boha a člověka z ní narozeného, dnes Adam, kdysi dávno odsouzený, dosáhl vysvobození z oné strašlivé temnoty.
Kristus se tedy narodil z Panny. Z ní podle Božího plánu spásy přijal tělo, jak Bůh chtěl. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. A tak se Panna stala Matkou Boží. Opravdu panna je matkou, protože bez semene vydala plod, vtělené Slovo. Takže matka si zachovala panenství z vůle toho, jenž se jí měl tak podivuhodně narodit. A je opravdu matkou tato panna, a to pro lidskou přirozenost Božího Slova. Neboť to se v ní stalo člověkem, jejím prostřednictvím se zjevilo, v ní se spojilo s lidstvím. Tak to ve své moudrosti chtěl ten, který koná mocné skutky. Z nich – tj. z lidského rodu – pochází podle těla Kristus, jak říká svatý Pavel.
Boží Slovo bylo zajisté stejné, jako je nyní a jako bude navěky. Ale kvůli nám se stalo člověkem. Milovník lidí se stal člověkem, což předtím nebylo. Avšak stal se člověkem tak, že zároveň bez jakékoli změny zůstává Bohem. To kvůli mně se mi stal podobným; stal se něčím, čím nebýval, i když si podržel to, čím vždycky byl. A stal se konečně člověkem i proto, aby na sebe vzal naše bolesti, abychom mohli být Otcem přijati za vlastní a dostalo se nám království. Kéž je nám to dopřáno pro milost a milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista. Neboť jemu s Otcem a Svatým Duchem patří sláva, čest a moc, nyní i v každé době a navěky, amen.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žl 72 (71),6.19; Zj 21,3
Sestoupí jak déšť na trávu, jako vláha, která napájí zemi. * Jeho slávou ať je naplněna celá země.
Bůh bude s nimi přebývat; a oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem. * Jeho slávou ať je naplněna celá země.
Nebo:
Z kázání blahoslaveného Guerrica (Werricha) z Igny, opata
(Sermo 1 in Assumptione beatæ Mariæ: PL 185,187-189)
Maria, matka Kristova a matka křesťanů
Maria porodila jediného syna: jako je na nebi jednorozeným synem Otcovým, tak i na zemi je jednorozeným synem matčiným. A tato jedinečná panenská matka, jež se může honosit tím, že porodila jednorozeného Syna nebeského Otce, objímá tohoto svého Jednorozeného ve všech jeho údech. Neváhá se nechat nazývat matkou všech, ve kterých poznává byť nedokonalou podobu svého Krista.
Pramáti Eva, spíš naše macecha než matka, vydala své syny a dcery smrti dřív, než jim dala spatřit světlo světa. Byla sice nazvána matkou všech živých, spíše však se stala usmrtitelkou živých nebo rodičkou umírajících, neboť její rození není nic jiného než rozplozování k smrti. A tak protože Eva nebyla s to ukázat pravý smysl svého jména, naplnila jeho tajemství svým životem Maria: ona sama se stala matkou všech, kdo se znovu rodí k životu, stejně jako církev, jejímž je Maria obrazem a vzorem. Jestliže je vskutku matkou Života, skrze nějž mají život všichni lidé – neboť sama jej porodila – zajisté také dala určitým způsobem nový život všem, kteří měli z Krista žít.
A tak se na základě tohoto tajemství poznává blahoslavená matka Kristova jako matka všech křesťanů a také se jako jejich matka osvědčuje svou péčí a láskyplnou přízní. Nikdy se nezatvrzuje vůči svým dětem, jako by nebyly její vlastní. Ačkoli jen jednou nosila pod srdcem, nikdy se nestala neplodnou, nikdy nepřestala vydávat plody lásky.
Jestliže Kristův služebník, plný starostlivosti a horlivosti lásky, vždy znovu chce v bolestech rodit svoje milované děti, dokud nebudou přetvořeny v Krista, čím spíš Maria, Kristova matka? Vždyť Pavel jim dával život tím, že jim zvěstoval slovo pravdy, kterým byli znovuzrozeni, zatímco Maria to učinila způsobem daleko božštějším a mnohem světějším: dala život samému Slovu. Vzdávám zajisté hold Pavlovu hlásání, mnohem více však musím obdivovat a ctít tajemství Mariina božského mateřství.
Uvaž také, že i samy děti se samozřejmě hlásí ke své Matce. Jako by jim určitá vrozená oddanost a důvěra napovídaly, aby ve všech potřebách a nebezpečích ze všeho nejdříve a s největším úsilím vzývaly její jméno a utíkaly se k ní jako malé děti do matčina náručí. Vůbec proto nepokládám za nemístné vztáhnout na tyto děti slova zaslíbení daného prorokovi: Tvé děti budou v tobě přebývat, i když je nám jistě známo, že toto zaslíbení patří především církvi.
Nuže tedy: Přebýváme pod ochranou matky Nejvyššího, jsme ukryti pod jejím pláštěm jako ve stínu jejích křídel a zanedlouho se budeme těšit z podílu na její slávě, jako kdybychom spočinuli v jejím náručí. Potom se budeme všichni radovat a jakoby jedněmi ústy volat ke své Matce: Se všemi se radujeme, že máme svůj domov u tebe, svatá Boží Rodičko!
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Skrze tebe, Matko, nám byl vrácen ztracený život; * tys počala z Ducha Svatého a zrodila jsi Krista, hlavu církve.
V něm nás Bůh přijal za své syny. * Tys počala z Ducha Svatého a zrodila jsi Krista, hlavu církve.
Nebo jiné:
Z homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa
(De coemeterio et de cruce, 2: PG 49,396)
Adam a Kristus, Eva a Maria
Viděls to úžasné vítězství? To slavné dílo kříže? A mám ti povědět, co je ještě podivuhodnější? Všimni si tedy, jakým způsobem k tomu vítězství došlo, a užasneš ještě víc. Pomocí čeho totiž ďábel kdysi zvítězil, toho použil Kristus, aby ho přemohl; porazil ďábla jeho vlastními zbraněmi. A poslyš, jak se to stalo.
Znamením naší porážky kdysi byla panna, dřevo a smrt. Tou pannou byla Eva, neboť ještě nepoznala muže, dřevem byl rajský strom, smrtí pokuta Adamova. A teď zase Panna, dřevo a smrt. Symboly porážky se tu však stávají symbolem vítězství: místo Evy je tu Maria, místo stromu poznání dobra a zla strom kříže, místo smrti Adamovy smrt Kristova.
Vida, čím ďábel zvítězil, tím byl také poražen. Z rajského stromu porazil ďábel Adama, z kříže přemohl Kristus ďábla. Jedno dřevo sráželo do propasti smrti, druhé naopak přivádí zpět k životu i ty, kteří tam sestoupili již předtím. To první ukrylo poraženého člověka, když se styděl za svou nahotu, druhé naopak obnaženého člověka před zraky všech vyvýšilo jako vítěze. První smrt přivedla všechny, kdo se narodili po ní, do záhuby, druhá naopak vzkřísila k životu i ty, kteří se narodili před ní. Kdo vylíčí mocné Hospodinovy činy? Smrt nás učinila nesmrtelnými, tak podivuhodné je dílo kříže.
Chápeš toto vítězství? Chápeš už, jak k němu došlo? Nuže, nyní si také uvědom, jak se toto vítězství zrodilo bez jakékoli naší námahy a jakéhokoli našeho potu. Nepotřísnili jsme své zbraně žádnou krví, ani jsme se nemuseli postavit do žádného bitevního šiku, ani jsme neutržili žádnou ránu, dokonce jsme ani nebyli očitými svědky toho boje, a přece jsme dosáhli vítězství. Bojoval sám Pán, vítězství je naše. Jestliže je tedy toto vítězství i naším vítězstvím, napodobme vítězné vojáky a radostně dnes zazpívejme chvalozpěv na vítězství. Chvalme svého Pána a volejme: Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, peklo, tvůj osten?
Všechno toto slavné dílo naší spásy vzešlo z kříže. Kříž je znamení triumfu nad démony. Kříž je meč tasený proti hříchu, meč, kterým Kristus probodl Hada. Kříž je vůle nebeského Otce, sláva jednorozeného Syna, radost Svatého Ducha. Kříž je ozdoba andělů, bezpečí církve, pýcha Pavlova, opevnění svatých. Kříž je světlo celého světa.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Bůh se rozhodl obnovit člověka svou milostí. * Maria vzešla z Evy jako růže z trní.
Ctnost přikryla nepravost, milost přemohla vinu. * Maria vzešla z Evy jako růže z trní.
Nebo jiné:
Z věroučné konstituce 2. vatikánského sněmu o církvi
(Lumen gentium, nn. 63-65)
Maria je obrazem a vzorem církve
Milost a poslání mateřství sjednocuje blahoslavenou Pannu s jejím synem Vykupitelem, její jedinečné milosti a dary ji důvěrně spojují také s církví; Bohorodička je přímo obrazem a vzorem církve, jak učil již svatý Ambrož, a to v rovině víry, lásky a dokonalé jednoty s Kristem.
Také církev bývá právem nazývána matkou a panenskou nevěstou. Blahoslavená Panna Maria ovšem všechny předčila, jako vynikající a jedinečný vzor panny a matky. Ve víře a poslušnosti zajisté přivedla na svět samého Syna nebeského Otce, aniž poznala muže, zastíněna Duchem Svatým, jako nová Eva, otevírající se ve víře, neposkvrněné žádnou pochybností, nikoli starému hadovi, ale Božímu poslu. A porodila Syna, kterého Bůh učinil prvním z mnoha bratří, to jest mezi věřícími, které její mateřská láska pomáhá přivádět na svět a vychovávat.
A tak když církev rozjímá o Mariině skryté svatosti a snaží se řídit její láskou a věrně plnit Otcovu vůli, stává se věrným přijetím Božího Slova sama matkou: kázáním a křtem totiž rodí k novému, nesmrtelnému životu děti počaté z Ducha Svatého a narozené z Boha. A je také panna, která v neporušenosti a čistotě zachovává věrnost zaslíbenému Ženichovi a která následováním matky svého Pána v síle Ducha Svatého panensky střeží svou neporušenou víru, pevnou naději a upřímnou lásku.
Zatímco však v nejblahoslavenější Panně již církev došla k dokonalosti, v níž je bez poskvrny a vrásky, věřící křesťané stále zápasí s hříchem o růst ve svatosti. Proto upírají svůj zrak na Marii, neboť ta září celému společenství vyvolených jako příklad ctností. Tím, že o ní církev znovu a znovu zbožně přemýšlí a ve světle vtěleného Slova rozjímá, sama s úctou vstupuje stále hlouběji do vrcholného tajemství vtělení a stále víc se připodobňuje svému Ženichovi.
Maria jistě vstoupila až do hlubin dějin spásy, takže se v ní jakoby spojují a zrcadlí nejzávažnější pravdy víry. Když je oslavována a uctívána, volá všechny věřící k svému Synu, k jeho oběti a k lásce k Otci. A církev usilující oslavit Krista se stává svému vznešenému obrazu a vzoru podobnější, když vytrvale roste její víra, naděje a láska a když vždycky a všude hledá a plní Boží vůli.
Proto i ve svém apoštolském působení církev právem vzhlíží k té, která porodila Krista, jenž se počal z Ducha Svatého a narodil se z Panny proto, aby se skrze církev zrodil a rostl také v srdci věřících. Vždyť tato Panna dala svým životem takový příklad mateřské lásky, že musí povzbuzovat všechny, kdo spolupracují na apoštolském díle církve k obrození všeho lidstva.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Skrze tebe, Panno Maria, přišla na svět spása. * Tvůj svatý život je slávou celé církve.
S úctou a vděčností slavíme tvou svatou památku. * Tvůj svatý život je slávou celé církve.
MODLITBA
Modleme se.
Vybere se některá z následujících:
1.
Všemohoucí, věčný Bože, dej nám, svým služebníkům, stálé zdraví duše i těla a na přímluvu Panny Marie obrať naše trápení v trvalou radost. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
2.
Milosrdný Bože, nehleď na naše provinění, a když se ti nemohou líbit naše vlastní skutky, shlédni na přímluvu Panny Marie, Matky svého Syna, a zachraň nás. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
3.
Milosrdný Bože, ty víš, jak jsme nestálí, vyslyš naše prosby a na přímluvu Panny Marie nám přispěj na pomoc, abychom se zbavili svých poklesků a povstali k novému životu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
4.
Bože, provázej nás svou mocnou ochranou a na přímluvu blahoslavené Panny Marie nás vysvoboď ode všeho nebezpečí a naplň svým pokojem. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
5.
Všemohoucí Bože, tys od věčnosti vyvolil Pannu Marii, aby byla svatá a milostiplná; na její přímluvu dávej i nám z nevyčerpatelného bohatství své milosti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
6.
Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby a dej, abychom na přímluvu Panny Marie a pod její ochranou bezpečně prošli všemi nebezpečími zde na zemi a šťastně došli do věčné radosti v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky