13. srpen 2024

Úterý, mezidobí, 19. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Toužíme, ó Ježíši,

slovům tvým vždy naslouchati,

učiň srdce schopnější

slova svatá přijímati,

veď nás od věcí pozemských,

abychom došli nebeských.

Srdce naše, rozum náš

velkou tmou jsou zatemněny,

Pane, ty vše v rukou máš,

dej nám světlo k osvícení;

dobré chtění i myšlení

pochází z tvého učení.

Blesku slávy, jasnosti,

Světlo světla Boha Otce,

obdař nás svou milostí,

rozvaž jazyk, uši, srdce;

náš zpěv, prosby a chválení

ať dojdou v nebi slyšení.

ŽALMY

1. ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.

Žalm 68 (67)
Bůh přichází jako vítěz
Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4,8)
I (2-11)

Bůh povstává, jeho nepřátelé se rozptylují, *

ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním,

tratí se, jako se rozplývá dým †

jako taje vosk před ohněm, *

tak hříšníci hynou před Bohem.

Spravedliví se však radují, jásají před Bohem *

a veselí se v radosti.

Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, *

upravte cestu tomu, kdo jezdí na oblacích,

jeho jméno je Hospodin, *

jásejte před ním!

Otec sirotků, ochránce vdov *

je Bůh ve svém svatém příbytku.

Bůh zjednává opuštěným domov, †

vězně vyvádí k šťastnému životu, *

jen buřiči bydlí ve vyprahlé zemi.

Bože, když jsi vycházel před svým národem, *

když jsi kráčel na poušti,

země se třásla, také nebesa vydávala vláhu před Bohem, *

chvěl se Sinaj před Bohem, Bohem Izraele.

Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, *

vzkřísils je, když zemdlelo.

Usadilo se v něm tvoje stádce, *

ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.

2. ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.

II (12-24)

Pán pronáší výrok, *

mnoho poslů šíří radostné zvěsti:

„Králové s vojsky prchají, prchají; *

i ženy si doma rozdělují kořist.

Zatímco jste si hověli u ovčích ohrad, †

zaskvěla se křídla holubice stříbrem, *

její perutě plavým zlatem.

Když tam Všemohoucí rozháněl krále, *

padali jako sníh na Salmonu!“

Hory bašanské jsou hory vysoké, *

hory bašanské jsou hory strmé.

Proč vy, strmé hory, tak žárlivě hledíte †

na horu, kde si Bůh vyvolil sídlo, *

na horu, kde bude Hospodin navždy sídlit?

Bůh má bezpočtu svých vozů, tisíce tisíců: *

ze Sinaje Pán přichází do svatyně.

Vystoupils do výšin, zajatce zajals, †

vzal sis lidi jako dar, *

i ty, kteří nechtějí bydlit u Hospodina, Boha.

Ať je Pán žehnán každý den, *

nosí naše břemena, Bůh, naše spása.

Náš Bůh je Bohem spásy, *

Hospodin, Bůh, dává uniknout smrti.

Vskutku Bůh rozbíjí hlavy svých nepřátel, *

vlasaté temeno toho, kdo si libuje ve zlých skutcích.

Pán pravil: „Přivedu ti je z Bašanu, *

dovléknu ti je z hlubin moře,

abys v krvi smočil svou nohu, *

aby jazyk tvých psů měl z nepřátel svůj podíl.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.

3. ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.

III (25-36)

Objevuje se tvůj průvod, Bože, *

průvod mého Boha, mého krále, směřující do svatyně.

Vpředu kráčejí zpěváci, vzadu harfeníci, *

uprostřed dívky bijí do bubínků.

„Ve sborech velebte Boha, *

Hospodina, vy, kteří pocházíte z Izraele!“

Tu si před nimi vykračuje Benjamín, věkem nejmladší, †

judská knížata se svými zástupy, *

knížata Zabulóna, knížata Neftaliho.

Ukaž, Bože, svou moc, *

tu moc, Bože, kterou na nás vykonáváš!

Ať pro tvůj chrám v Jeruzalémě *

přinášejí králové dary!

Pokárej netvora v rákosí, *

ty, kteří jsou mezi národy jako houf býků uprostřed telátek;

nechť se ti koří s pruty stříbra, *

rozmetej národy, které rády válčí!

Ať se dostaví velmoži z Egypta, *

ať Etiopie vztáhne k Bohu svou ruku!

Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána, *

který jezdí po nebesích, po odvěkém nebi!

Hle, ozývá se jeho hlas, hlas mocný: *

„Uznejte Boží moc!“

Nad Izraelem se zjevuje jeho vznešenost, *

jeho moc v oblacích.

Bázeň budí Bůh ze své svatyně, Bůh Izraelův, †

on dává sílu a statečnost svému lidu. *

Bůh buď veleben!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:

Jistě mluví o pokoji pro svůj lid.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Micheáše

3,1-12

Jeruzalém se změní v trosky pro hříchy svých knížat

„Slyšte, Jakubova knížata,

vůdcové domu Izraele:

Nemáte vy znát právo?“

Nenávidíte dobro, ale milujete zlo.

Stahujete z lidu kůži

a maso z jejich kostí.

To vy požíráte maso mého lidu

a stahujete z něho kůži;

lámete mu kosti,

sekáte ho jako pečeni v hrnci

a jako maso uvnitř kotle.

Tehdy budou volat k Hospodinu,

a nevyslyší je,

v tu dobu před nimi skryje svou tvář

kvůli zločinům, kterých se dopustili.

Tak praví Hospodin o prorocích,

kteří svádějí můj lid:

Když mají do čeho kousat,

mluví o pokoji,

ale tomu, kdo jim nic do úst nedá,

vyhlašují svatou válku.

Proto budete mít noc bez vidění

a temnoty bez věštění;

nad proroky zapadne slunce

a den se nad nimi zatmí.

Stydět se budou jasnovidci,

zahanbí se věštci,

všichni si zahalí vousy,

neboť Bůh neodpoví.

Já však jsem naplněn

silou Hospodinova ducha,

spravedlností a statečností,

abych vyčítal Jakubovi jeho zločin

a Izraeli jeho hřích.

Slyšte to, knížata Jakubova domu,

vůdcové domu Izraele,

vy, kteří si ošklivíte právo

a překrucujete všechno, co je přímé.

Krví budujete Sión,

Jeruzalém nepravostí!

Jeho knížata soudí za úplatek,

jeho kněží učí za mzdu,

jeho proroci věští za stříbro –

a (přitom) spoléhají na Hospodina:

„Copak Hospodin není mezi námi?

Nás nemůže stihnout nic zlého!“

Proto kvůli vám

bude Sión orán jako pole,

Jeruzalém se změní v trosky

a chrámová hora ve výšinu (porostlou) lesem.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žl 79 (78),1; Dan 3,42.29

Bože, pohané vtrhli do tvého dědictví, poskvrnili tvůj svatý chrám, Jeruzalém proměnili v trosky. * Jednej s námi podle své laskavosti, podle množství svého milosrdenství.

Zhřešili jsme, špatně jsme jednali, když jsme od tebe odpadli. * Jednej s námi podle své laskavosti, podle množství svého milosrdenství.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O vtělení Páně“ od biskupa Theodoreta z Kyrrhu

(N. 28: PG 75, 1467-1470)

Jeho rány nás uzdravily

Utrpení našeho Spasitele jsou našimi léky. Poučuje nás o tom prorok, když volá: Sám nese naše hříchy, za nás trpí bolestmi; my jsme se ovšem domnívali, že to jsou jeho strasti, rány a trápení, a zatím byl raněn pro naše hříchy a rozdrcen byl pro naše zločiny; tížily ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily. Všichni jsme bloudili jako ovce; proto byl jako ovce veden na smrt a jako beránek, který mlčí před střihačem.

Když pastýř vidí, že se mu ovce rozeběhly, vezme jednu ze stáda a vede ji na pastvu, která se mu líbí, a tím za sebou přitáhne ty ostatní. A stejně tak i Bůh Slovo: když viděl, že lidské pokolení zabloudilo, vzal na sebe podobu služebníka, spojil ji se sebou, jejím prostřednictvím k sobě přitáhl veškerou lidskou přirozenost a přivedl na Boží pastviny ovce, které byly odkázány na špatnou pastvu a nechány napospas vlkům.

Proto vzal náš Spasitel na sebe naši přirozenost, proto Kristus Pán podstoupil spásná muka, nechal se poslat na smrt a uložit do hrobu. Zrušil onu dávnou, věky trvající vládu a těm, kdo byli svázáni s porušitelností, slíbil neporušitelnost. Obnovil zbořený chrám a probudil jej k novému životu, mrtvým očekávajícím jeho vzkříšení potvrdil pravdivost a jistotu svých zaslíbení.

Ano, praví, právě tak, jako se lidské přirozenosti, kterou jsem přijal od vás, dostalo přijetím božství a ve sjednocení s ním slavného vzkříšení, takže odložila pomíjivost a utrpení a vešla do neporušitelnosti a nesmrtelnosti, i vy budete zbaveni tíživého otroctví smrti, odvrhnete pomíjivost s utrpením a vstoupíte do stavu, v němž nebude pro utrpení místo.

Proto také prostřednictvím apoštolů poslal Kristus všem lidem dar křtu. Jděte tedy, praví, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Křest je jakýsi náznak a obraz smrti Páně. Jestliže jsme srostli, říká Pavel, s jeho Synem tak, že jsme mu podobní ve smrti, budeme mu tak podobní i ve vzkříšení.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jan 10,15.18.17

Dávám svůj život za své ovce. * Nikdo mi ho nemůže vzít, ale dávám ho sám od sebe.

Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život. * Nikdo mi ho nemůže vzít, ale dávám ho sám od sebe.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky