4. říjen 2024

Sv. Františka z Assisi
památka

Narodil se v roce 1182 v Assisi ve střední Itálii. Jeho křestní jméno bylo Jan. Jako syn bohatého obchodníka látkami prožil bouřlivé mládí. V roce 1206 se rozhodl žít v úplné evangelní chudobě, odešel z domova a žil jako potulný mnich. Kolem roku 1208 přijal jáhenské svěcení a když začal kázat v Assisi, přidalo se k němu několik následovníků; tak vzniklo první františkánské společenství (1209). Se sv. Klárou založil řád klarisek (1212). Pro laiky toužící žít ve světě podle františkánských ideálů založil společenství „třetího řádu“ (1221). Definitivní františkánská řehole byla schválena v roce 1223. V roce 1217-1219 poslal několik skupin bratří do různých krajin Evropy. Sám se na svých apoštolských cestách dostal až do Palestiny, Sýrie a Egypta, kde kázal před sultánem (1219-1220). V Římě se setkal se sv. Dominikem (1221). Ke všemu, co podnikal, si žádal souhlas církevních představených – jako např. když se souhlasem papeže postavil na vrchu Grecciu o Vánocích 1223 první živé jesličky. Poslední léta prožíval v ústraní. Stigmata, která se v samotě na hoře Verně objevila (1224) na jeho těle, připodobnila ho ještě víc Kristu. Krátce nato složil svůj chvalozpěv všeho tvorstva. Zemřel 3. X. 1226. Za svatého byl prohlášen už v roce 1228.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Ó dobrý Pane, mocný, svrchovaný,

tvá je čest, chvála a děkování,

jen tobě, Pane, všechno se klaní,

ač toho hoden není člověk žádný.

Buď Pánu chvála jeho tvorstvem vzdána,

a nejvíc bratr slunce čest mu vzdej,

jenž plodí den a světlem plní jej,

skví krásně se a hlásá slávu Pána.

Nechť mého Pána chválí luna sestra,

nechť zástup krásných hvězd ho velebí,

jež on rozesel po temném nebi

jak hojná kvítka sličná, čistá, pestrá.

Buď chválen Pán Bůh bratrem větrem, vzduchem

i jasnem, mračnem, každým počasím;

on toto všechno dává tvorům svým,

on všechno řídí mocí svou a duchem.

Buď chvála Pánu i za sestru vodu,

jež rozlévá se v čisté pokoře

do jezer, do řek, také do moře;

je užitečná, vzácná všemu rodu.

Chval mého Pána také bratr oheň,

jenž prosvěcuje každou tmavou noc,

je krásný, hřeje, skýtá nám pomoc,

má moc a sílu jeho žár a výheň.

Buď chválen Pán můj za sestru matku zem,

ta všechny živí, pečuje o nás

a plodí kvítí rozmanitých krás

a svěží trávu i stromy s ovocem.

Čest Pánu v těch, kdo láskou hnout se dají,

by odpouštěli a snášeli zlé;

i v těch, kdo tiše nesou svízele;

Pán ověnčí je věncem slávy v ráji.

Cti Pána, sestro smrti nevyhnutná;

ó běda těm, kdo v těžkém hříchu mřou,

a blaze těm, kdo k Boží vůli lnou;

jich netkne se smrt věčná, přeukrutná.

Vy všichni Pánu k oslavě se sdružte

a sjednoťte se všichni ke stálé

a vroucí Pána svého pochvale

a s opravdovou pokorou mu služte.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 38 (37)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23,49)
I (2-5)

Hospodine, netrestej mě ve svém hněvu, *

nekárej mě ve svém rozhorlení.

Vždyť se do mě zaryly tvé šípy, *

dopadla na mě tvá ruka.

Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa, *

pro můj hřích není ve mně jediná kost celá.

Vin se mi nakupilo až nad hlavu, *

tíží mě jako přetěžké břímě.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.

2. ant. Pane, ty víš o každé mé touze.

II (6-13)

Rány mi hnisají a páchnou, *

že jsem jednal pošetile.

Shrbený, nadmíru sklíčený *

den co den smutně se vláčím.

Vždyť má bedra jsou celá zanícená, *

zdravého místa není v mém těle.

Jsem malátný a zcela zkrušený, *

křičím proto, že mé srdce sténá.

Pane, ty víš o každé mé touze, *

mé vzdychání ti není skryté.

Srdce mi buší, opustila mě síla, *

i světlo mi hasne v očích.

Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, *

i moji příbuzní se mě straní.

Strojí mi léčky ti, kdo pasou po mém životě, †

kdo usilují o mé neštěstí, hrozí mi zkázou *

a stále jen úklady vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pane, ty víš o každé mé touze.

3. ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.

III (14-23)

Já však jsem jako hluchý, neslyším, *

jsem jako němý, který neotvírá ústa.

Jsem jako člověk, který neslyší, *

jehož ústa nemají odpovědi.

Vždyť v tebe, Hospodine, doufám, *

ty vyslyšíš, Pane, můj Bože!

Říkávám si totiž, jen ať se nade mnou neradují, *

ať se nade mnou nevypínají, když zakopnu v chůzi.

Mám ovšem k pádu velmi blízko, *

před sebou mám stále svou bolest.

Ano, vyznávám svou vinu, *

pro svůj hřích jsem sklíčen.

Ti, kdo bez příčiny proti mně brojí, jsou silní, *

mnoho je těch, kdo mě neprávem nenávidí,

kdo zlem splácejí za dobro, *

stíhají mě, že se o dobro snažím.

Neopouštěj mě, Hospodine, *

Bože můj, nevzdaluj se ode mě!

Pospěš mi na pomoc, *

Pane, má spáso!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.

Mé oči toužebně vyhlížejí tvou pomoc,

spoléhám na tvá zaslíbení.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Filipanům

3,17 – 4,9

Stůjte v Pánu pevně

Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské. My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.

Proto, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, tak stůjte v Pánu pevně, milovaní!

Napomínám Evodii a napomínám Syntychu, aby byly svorné, jsou přece křesťanky! A prosím i tebe, Syzygu, skutečný (spolupracovníku), ujmi se jich. Vždyť se lopotily při (šíření) evangelia spolu se mnou, s Klementem a ostatními mými spolupracovníky, jejichž jména jsou (zapsána) v knize života.

Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.

Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo (činnost, která si zasluhuje) chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, (dárce) pokoje, bude s vámi.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Ef 4,17; Flp 4,9; 1 Sol 5,16-18

Zapřísahám vás ve jménu Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! * A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.

Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. * A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Františka všem věřícím

(Opuscula, edit. Quarancchi 1949, 87-94)

Buďme prostí, pokorní a čistí

Nejvyšší Otec oznámil skrze svého svatého archanděla Gabriela svaté a slavné Panně Marii, že jeho Slovo, tak vznešené, svaté a slavné, sestoupí z nebe. Z jejího lůna Syn Boží skutečně přijal lidské tělo, podrobené křehkosti jako tělo naše. Byl nade všechno bohatý, a přece si se svou nejblahoslavenější Matkou vyvolil chudobu. A když se přiblížilo jeho umučení, slavil se svými učedníky velikonoční večeři. Potom se modlil k Otci: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich.

Vložil však svou vůli do vůle Otcovy. A Otcovou vůlí bylo, aby jeho požehnaný a slavný Syn, nám daný a pro nás narozený, přinesl skrze svou vlastní krev sám sebe jako oběť na oltáři kříže; ne za sebe, vždyť skrze něj všechno povstalo, ale za naše hříchy. Tím nám Kristus zanechal příklad, abychom šli v jeho šlépějích. A Otec chce, abychom byli skrze Krista všichni spaseni a abychom ho přijali s čistým srdcem a čistým tělem.

Jak jsou šťastní a požehnaní ti, kdo milují Pána a dělají to, co říká on sám v evangeliu: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší, a bližního jako sám sebe. Milujme tedy Boha a uctívejme ho čistým srdcem a čistou myslí, neboť to si přeje nade všecko. Pán říká: Opravdoví ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Všichni, kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě. A proto se k němu obracejme s chválami a prosbami ve dne v noci a říkejme: Otče náš, jenž jsi na nebesích, neboť je třeba stále se modlit a neochabovat.

A kromě toho přinášejme ovoce, které je známkou obrácení. A milujme bližní jako sebe. Mějme lásku a pokoru a podporujme potřebné, protože to očišťuje duši od poskvrny hříchů. Vždyť lidé všechno, co zanechají na tomto světě, ztratí; s sebou si však ponesou odměnu za lásku a za to, co darovali potřebným; za to dostanou od Boha štědrou odměnu a odplatu.

Nechtějme být moudří a chytří podle lidských měřítek, ale spíše buďme prostí, pokorní a čistí. Nikdy nemáme toužit po tom, abychom převyšovali druhé, ale spíše buďme služebníky a buďme podřízeni každému lidskému zřízení kvůli Bohu. A na všech, kdo takto jednají a vytrvají až do konce, spočine Duch Páně a učiní si v nich příbytek; budou syny nebeského Otce, jehož skutky konají, a jsou bratrem, sestrou i matkou našeho Pána Ježíše Krista.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mt 5,3-4.6

Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. * Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. * Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého Františka, aby svým životem ukazoval cestu chudoby a pokory a stal se živým obrazem Krista; dej nám svou milost, abychom se i my stávali Kristu podobnými a mohli se radovat ze spojení s tebou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky