Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Věčný Syn jednorozený,
Bůh pravý, nestvořený,
přišel na svět z výsosti,
všem věřícím k radosti,
v moci jsa rovný Otci,
ukázal se nám v bezmoci,
když se k nám přiblížil,
velmi se ponížil.
Zvolil sobě chudou Matku
a jsa Bůh bez počátku,
Mesiáš přežádoucí,
Kristus, Král všemohoucí,
přišel na svět bez viny,
by Adama s jeho syny
od hříchů očistil,
věčné smrti zprostil.
Slovo tělem učiněno,
božství s lidstvím spojeno,
mimo běh přirozený
zrodil se člověk z Panny.
A ten ďábla přemohl
a lidu z hříchu pomohl,
jenž z toho vězení
čekal vyproštění.
Neb pro vinu Adamovu,
hřích těžký proti Bohu,
došel člověk vězení,
věčného zatracení.
Sám Bůh plný milosti,
pravdy a spravedlnosti
v těle se ukázal,
aby všem pomáhal.
Izaiáš předpověděl:
Bude zván Emanuel,
Bůh chtěl s námi bydliti,
všech hříchů nás zprostiti.
Pro nás v poníženosti
snášel i těžké bolesti
hned od narození,
až do usmrcení.
On tímto smrt věčnou shladil,
mír a pokoj navrátil.
Radostně dnes zpívejme,
sobě připomínejme
pro nás narozeného,
Krista, Spasitele svého,
v chudobě přišlého
a poníženého.
ŽALMY
1. ant. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
Byl jsi milostivý, Hospodine, své zemi, *
změnil jsi k dobru Jakubův úděl.
Odpustils vinu svého lidu, *
přikryl jsi všechny jeho hříchy.
Zadržels všechno své rozhořčení, *
uklidnil jsi žár svého hněvu.
Obnov nás, Bože, náš spasiteli, *
odlož svou nevoli proti nám!
Což se navěky budeš na nás zlobit, *
roztáhneš svůj hněv na všechna pokolení?
Což nám už nevrátíš život, *
aby se tvůj lid radoval v tobě?
Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství *
a dej nám svou spásu!
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: *
jistě mluví o pokoji
pro svůj lid a pro své svaté *
a pro ty, kdo se k němu obracejí srdcem.
Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, *
aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Milosrdenství a věrnost se potkají, *
políbí se spravedlnost a pokoj.
Věrnost vypučí ze země, *
spravedlnost shlédne z nebe.
Hospodin též popřeje dobro *
a naše země vydá plody.
Spravedlnost bude ho předcházet *
a spása mu půjde v patách.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
2. ant. Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.
Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, *
po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.
Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“ *
Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
„Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, *
přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:
Navěky zajistím tvůj rod *
a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.“
Nebesa oslavují tvé divy, Hospodine, *
a tvou věrnost shromáždění svatých.
Neboť kdo se může v oblacích rovnat Hospodinu, *
kdo z Božích synů se podobá Pánu?
Bůh je strašný ve sboru svatých, *
veliký a hrozný nad všechny kolem sebe.
Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? *
Mocný jsi, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje.
Ty vládneš nad nezkrotným mořem, *
ty poutáš jeho vzduté vlny.
Tys probodl a rozdupal Rahab, *
svým silným ramenem jsi rozptýlil své nepřátele.
Tvá jsou nebesa, tvá je i země, *
založil jsi svět a vše, co jej plní.
Sever i jih jsi stvořil, *
Tábor a Hermon plesají v tvém jménu.
Tvé rámě je mocné, *
silná je tvá ruka, zdvižena tvá pravice.
Spravedlnost a právo jsou základem tvého trůnu, *
milost a věrnost před tebou kráčejí.
Šťastný je lid, který dovede oslavovat, *
chodí, Hospodine, v záři tvé tváře.
V tvém jménu jásají ustavičně *
a honosí se tvou spravedlností.
Neboť ty jsi leskem jejich moci *
a tvou přízní roste naše síla.
Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, *
náš král Svatému Izraele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.
3. ant. Ustanovil jsem svého vyvoleného nejvyšším mezi králi země.
Kdysi ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls: †
„Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem, *
povýšil jsem vyvoleného z lidu.
Nalezl jsem Davida, svého služebníka, *
pomazal jsem ho svým svatým olejem,
pevně ho drží má ruka *
i mé rámě ho posiluje.
Nepřítel ho neoklame, *
zvrácený člověk ho nepokoří.
Zničím před ním jeho protivníky *
a pobiji ty, kdo ho nenávidí.
Má věrnost a láska ho budou provázet, *
ve jménu mém zmohutní jeho síla.
Položím jeho ruku na moře *
a na řeky jeho pravici.
On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, *
můj Bůh a skála mé spásy.
Já pak ho ustanovím prvorozeným synem, *
nejvyšším mezi králi země.
Navěky mu zachovám svou milost, *
má smlouva s ním platit nepřestane.
Dám věčné trvání jeho rodu, *
jeho trůn bude jako věk nebes.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ustanovil jsem svého vyvoleného nejvyšším mezi králi země.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu,
před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům
1,15 – 2,3
Kristus je hlava církve, Pavel je jeho služebník
(Kristus Ježíš) je (věrný) obraz neviditelného Boha,
dříve zrozený, než celé tvorstvo.
V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi,
(svět) viditelný i neviditelný:
ať jsou to (andělé) při trůnu, ať jsou to panstva,
ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti.
Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho.
(Kristus) je dříve než všechno (ostatní)
a všechno trvá v něm.
A on je hlava těla, to je církve:
on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých.
Tak má ve všem prvenství.
(Bůh totiž) rozhodl, aby se v něm usídlila
veškerá plnost (dokonalosti),
a že skrze něho usmíří se sebou všecko (tvorstvo)
jak na nebi, tak na zemi
tím, že jeho krví (prolitou) na kříži zjedná pokoj.
I vy jste byli kdysi odcizeni (Bohu) a s ním pro (svoje) smýšlení a špatné skutky znepřáteleni. Ale teď on (i s vámi) obnovil dobrý poměr skrze (Kristovo) lidské tělo vydané na smrt. To proto, abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní. Jen musíte vytrvat ve víře, opřeni o pevné základy, a nesmíte se nechat odvrátit od naděje, (kterou vám přineslo) evangelium, jak jste ho slyšeli a jak bylo kázáno všemu tvorstvu pod nebem, a já, Pavel, jsem se stal jeho služebníkem.
Teď sice pro vás trpím, ale raduji se (z toho), protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět (do plné míry) Kristových útrap; (má z toho prospěch) jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemství, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství (božské) slávy je pro pohany v tomto tajemství, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu. O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem. O to usilovně pracuji a zápasím, jak mi on k tomu dává svou sílu a jak se ona ve mně mocně projevuje.
Rád bych totiž, abyste si byli vědomi, jaké tvrdé boje svádím o vás, o Laodičany a tolik ostatních, kteří mě nikdy neviděli na vlastní oči. Chci je povzbudit v srdci, aby je pevně pojila láska, a dosáhli úplného poznání v celém jeho bohatství. Tak se dobře obeznámí s tím Božím tajemstvím, (totiž) o Kristu. V něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Kol 1,18.17
Kristus je hlava církve, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých * Tak má ve všem prvenství.
Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm. * Tak má ve všem prvenství.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Vyvrácení všech herezí“ od svatého Hippolyta, kněze
(Cap. 10,33-34: PG 16,3452-3453)
Slovo učiněné tělem nás činí účastnými božství
Nevěnujeme svou víru planým slovům ani se nedáváme unášet neuváženými popudy srdce nebo zaslepit lichotkami květnatých řečí; avšak slovům vyřčeným Boží mocí svou víru neodpíráme.
A právě takto mluvit uložil Bůh Slovu a Slovo promlouvalo Boží mocí. Svou řečí odvracelo člověka od neposlušnosti; nezotročovalo násilným donucováním, nýbrž povolávalo ke svobodě s dobrovolným rozhodováním.
Toto Slovo poslal Otec na konci věků, kdy si už nepřál, aby znělo z úst proroka nebo aby bylo nedostatečně chápáno z nejasných výroků. Naopak přikázal, aby se zjevilo i viditelně, aby je svět mohl spatřit, a tak být spasen.
O tomto Slově jsme se dozvěděli, že přijalo tělo z Panny a vzalo na sebe starého člověka, přetvořeného do nové podoby. Víme, že se stalo člověkem z téže hmoty jako my; kdyby totiž tomu tak nebylo, bylo by marné nás vybízet, abychom ho napodobovali jako svého učitele. Kdyby to byl člověk s odlišnou podstatou, proč by mně, který jsem se narodil sláb, přikazoval, abych jednal podobně jako on, a jak by přitom mohl být dobrý a spravedlivý?
Aby však nebyl pokládán za odlišného od nás, podstoupil i námahu práce, rozhodl se hladovět, neodmítl žíznit, odpočíval ve spánku, nevyhýbal se utrpení, podrobil se smrti a zjevil své vzkříšení. V tom všem přinášel své vlastní lidství jako obětní prvotinu, abys ty v utrpení neklesal na duchu, ale abys i ty, když doznáváš, že jsi člověk, očekával to, co Bůh prokázal jemu.
Když poznáš pravého Boha, budeš mít spolu s duší nesmrtelné a neporušené také tělo a získáš nebeské království, ty, jenž jsi život trávil na zemi a poznals nebeského krále. Tak budeš společníkem Boha a spoludědicem Krista, nebudeš otrokem rozkoší, utrpení a nemocí, protože ses stal bohem.
Všechna utrpení, která jsi přestál jako člověk, seslal Bůh proto, že jsi člověk. Co však souvisí s božstvím, to všechno slíbil Bůh, že ti poskytne, až se staneš účastným božství a nesmrtelným. To je ono „poznej sebe sama“: poznávat Boha, který tě stvořil. Neboť koho on povolá, tomu poznání Boha přechází v poznání sebe sama.
Proto nesetrvávejte v nepřátelství vůči sobě a neváhejte se vzpamatovat. Vždyť Kristus je Bohem nade vším, on se rozhodl smýt z lidí hřích tím, že starého člověka přetvoří v nového; nazýval ho od počátku svým obrazem a skrze tuto podobnost projevil svou lásku k tobě. Budeš-li poslušen jeho závažných přikázání a staneš-li se dobrým napodobovatelem toho, který je dobrý, budeš se mu podobat a on tě oslaví. Bůh, jenž i tebe učinil ke své vlastní slávě bohem, není chudým žebrákem.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jan 1,14; srov. Bar 3,38
Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. * Viděli jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Syn Boží přišel na svět a žil mezi lidmi. * Viděli jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme, *
tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
oslavuje celá země.
Všichni andělé, *
cherubové i serafové,
všechny mocné nebeské zástupy *
bez ustání volají:
Svatý, Svatý, Svatý, *
Pán, Bůh zástupů.
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Oslavuje tě *
sbor tvých apoštolů,
chválí tě *
velký počet proroků,
vydává o tobě svědectví *
zástup mučedníků;
a po celém světě *
vyznává tě tvá církev:
neskonale velebný, *
všemohoucí Otče,
úctyhodný Synu Boží, *
pravý a jediný,
božský Utěšiteli, *
Duchu Svatý.
Kriste, Králi slávy, *
tys od věků Syn Boha Otce;
abys člověka vykoupil, *
stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
zlomil jsi osten smrti *
a otevřel věřícím nebe;
sedíš po Otcově pravici *
a máš účast na jeho slávě.
Věříme, že přijdeš soudit, *
a proto tě prosíme:
přispěj na pomoc svým služebníkům, *
vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
dej, ať se radují s tvými svatými *
ve věčné slávě.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *
veď ho a stále pozvedej.
Každý den tě budeme velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
Pomáhej nám i dnes, *
ať se nedostaneme do područí hříchu.
Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
Pane, k tobě se utíkáme, *
ať nejsme zahanbeni na věky.
MODLITBA
Modleme se.
Prosíme tě, všemohoucí Bože, zbav nás tíživého otroctví hříchu, abychom žili ve svobodě, kterou nám přineslo narození tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky