Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
Na počátku církve svaté
měli potěšení
všichni, kterým slovo vzaté
z Kristova učení
zvěstovali kazatelé:
jedno srdce, jedna vůle
byli od té chvíle.
Šli mezi všecky národy,
pokání hlásali,
bez koukolu slovo pravdy
všude rozsévali.
Ducha měli prvotiny,
jím spravovali své činy
i země končiny.
Posláni jsou na vinici,
aby pracovali,
jako Kristovi dělníci,
jiné na ni zvali,
cestu jim ukazovali,
Ježíše světu hlásali,
jeho velebili.
Vydal sladkost vinný kořen
beze vší hořkosti,
z té vinice chutný hrozen,
zdravé ratolesti;
v Kristu, v tom vinném kořeni,
tak apoštolské štípení
mělo založení.
Nebo:
Chválíme evangelistu
za radostnou zvěst o Kristu,
za Boží Slovo v knize knih
o lásce, která smývá hřích.
On zapsal vše, co Boží Syn
hlásal a pro nás vykonal,
aby i nás svým poselstvím
k následování povolal.
Lidem všech věků, národů
ta zpráva nese svobodu,
je lékem v naší slabosti,
bezedným zdrojem milosti.
Buď chválen, Bože v Trojici,
vyslyš hlas církve prosící,
posvěť nás, proměň, obnovuj,
ať jsme ti věrni stůj co stůj. Amen.
1. ant. Bůh ho svou milostí povolal, aby byl služebníkem evangelia.
Žalmy a kantikum ze společných textů o apoštolech.
2. ant. Všechno dělám pro hlásání evangelia, abych získal podíl na jeho zaslíbeních.
3. ant. Byla mi dána milost: zvěstovat pohanům nevystižitelné Kristovo bohatství.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Kol 1,3-6a
Když se za vás modlíme, nepřestáváme děkovat Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista. Slyšeli jsme totiž o vaší víře ve spojení s Kristem Ježíšem a o vaší lásce ke všem věřícím, a to pro naději na odměnu, která je vám připravena v nebi. O té naději jste slyšeli už dříve při hlásání slova pravdy, radostné zvěsti, která k vám pronikla. A jako už přináší ovoce a šíří se na celém světě, tak je tomu také u vás.
ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ
Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových činech, * oslavujte jeho jméno.
Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových činech, * oslavujte jeho jméno.
Rozhlašujte den po dni jeho spásu,
oslavujte jeho jméno.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému.
Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových činech, * oslavujte jeho jméno.
Ant. ke kant. P. M. Svatý Lukáš napsal evangelium o dobrotě a milosrdenství Božího Syna; proto ho dnes chválí celá církev.
PROSBY
Bůh nás povolal k pravé víře skrze evangelium svého Syna. Prosme za jeho svatý lid:
Bože, rozpomeň se na svou církev.
Otče, tys vzkřísil svého Syna, velikého pastýře ovcí,
posiluj nás, ať o něm vydáváme svědectví po celém světě.
Bože, rozpomeň se na svou církev.
Tys poslal svého Syna na svět, aby hlásal chudým radostnou zvěst,
pomáhej nám, když máme hlásat evangelium všemu tvorstvu.
Bože, rozpomeň se na svou církev.
Tys poslal svého Syna rozsévat semeno slova,
dej, ať se všichni, kdo rozsévají tvé slovo s námahou, mohou radovat z bohaté sklizně.
Bože, rozpomeň se na svou církev.
Tys poslal svého Syna, aby svou krví usmířil s tebou celý svět,
dej, ať všichni spolupracujeme na tvém díle spásy.
Bože, rozpomeň se na svou církev.
Tys uvedl svého Syna do nebeské slávy,
uveď do svého nebeského království i naše zemřelé.
Bože, rozpomeň se na svou církev.
19. října
Sv. Jana de Brébeuf a Izáka Joguese, kněží, a druhů, mučedníků
V letech 1642-1649 zemřelo v Severní Americe po krutém mučení osm misionářů z Tovaryšstva Ježíšova. V roce 1625 převzali v pohraniční oblasti mezi Kanadou a Spojenými státy misie u domorodých indiánských kmenů Hurónů a Irokézů, u nichž předtím (1615 a 1622) františkáni neměli úspěch. Tito jezuité byli všichni francouzského původu. Za svaté byli prohlášeni v roce 1930. Jean de Brébeuf se narodil v roce 1593 v Normandii; pracoval mezi Huróny nejdéle; osvojil si hurónskou řeč a sestavil slovník, gramatiku a katechismus; byl umučen od Irokézů (16. III. 1649) v osadě sv. Ignáce u Hurónského jezera na kanadském území. Isaac Jogues se narodil 1607 v Orléansu a byl umučen (18. X. 1646) v irokézské osadě na místě dnešního Auriesville ve státě New York. Dva pomocníci umučení na území Spojených států: René Goupil, první mučedník v Americe (+ 29. IX. 1642) a Jean de La Lande (+ 19. X. 1646). Čtyři kněží umučení v Kanadě: Antoine Daniel (+ 4. VII. 1648), Gabriel Lalement (+ 17. III. 1649), Charles Garnier (+ 7. XII. 1649) a Noël Chabanel (+ 8. XII. 1649).
Společné texty o více mučednících nebo o duchovních pastýřích.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Bože, tys vyvolil svatého Jana, Izáka a jejich druhy, aby přinesli křesťanství krajinám Severní Ameriky, a dals jim sílu, aby setbu tvého slova zavlažili svou krví; na jejich přímluvu žehnej práci své církve, aby se evangelium šířilo do všech končin světa.
Téhož dne 19. října
Sv. Pavla od Kříže, kněze
Narodil se 3. I. 1694 v obci Ovadě poblíž Alessandrie (v severozápadní Itálii) jako druhý ze 16 dětí. V mládí pomáhal otci v obchodě a svému faráři (od roku 1713) při vyučování náboženství. Rozjímání o Ježíšově utrpení a touha po přísném asketickém životě ho přivedly k rozhodnutí založit řád pasionistů. Kromě tří obvyklých slibů skládali ještě čtvrtý: šířit úctu k utrpení Páně. Pro příliš tvrdou přísnost byly jejich stanovy schváleny nejprve ústně (1724) a teprve po úpravách (1741) písemně. Po vysvěcení na kněze (1727) se usadil se svými druhy na vrchu Monte Argentariu severně od Říma a odtud konali lidové misie; do roku 1773 už měli ve střední Itálii 12 klášterů. Založil také ženskou větev řádu pasionistů (1771). Jako odkaz zanechal kromě řeholních pravidel svůj duchovní deník a více než 2000 dopisů. Zemřel 18. X. 1775 v klášteře při bazilice sv. Jana a Pavla v Římě. Za svatého byl prohlášen v roce 1867.
Společné texty o duchovních pastýřích nebo o svatých mužích (o řeholnících).
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Bože, dej nám svou milost, ať jako svatý Pavel od Kříže přilneme vroucí láskou k tvému ukřižovanému Synu a statečně na sebe bereme svůj kříž. Prosíme o to
21. října
Bl. Karla Rakouského
Karel Rakouský se narodil 17. srpna 1887 v Persenbeugu v diecézi St. Pölten. Dne 21. října 1911 uzavřel manželství se Zitou z rodu Bourbon-Parma. Se svou manželkou a dětmi vedl příkladný rodinný život. Byla to opravdová domácí církev, vedená láskou k nejsvětější svátosti a k blahoslavené Panně Marii. V době 1. světové války se v roce 1916 stal císařem Rakouska, kam až do října 1918 patřily i země nynější České republiky, a byl korunován jako král Maďarska. Usiloval o spravedlivý a trvalý mír a prosazoval právo a spravedlnost. Po změně státního uspořádání byl v roce 1919 donucen opustit vlast, žil v chudobě a svou nemoc snášel s hlubokou důvěrou v Boha. Když 1. dubna 1922 umíral ve Funchalu na ostrově Madeiře, vzýval jméno Ježíšovo. Papež Jan Pavel II. ho 3. října 2004 prohlásil za blahoslaveného.
Společné texty o svatých mužích.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Bože, ty jsi vedl blahoslaveného Karla obtížemi tohoto světa od vlády pozemské ke koruně nebeské; na jeho přímluvu nám pomáhej, ať tvému Synu a našim bratřím a sestrám sloužíme tak, abychom dosáhli věčného života.
22. října
Sv. Jana Pavla II., papeže
Karel Josef Wojtyla se narodil v roce 1920 ve Wadovicích v Polsku. Po vysvěcení na kněze a doplnění teologických studií v Římě se vrátil do vlasti a plnil různé pastorační a akademické úkoly. Pracoval jako pomocný biskup v Krakově. V roce 1964 se stal krakovským arcibiskupem a účastnil se 2. vatikánského sněmu. Dne 16. října 1978 byl zvolen papežem a přijal jméno Jan Pavel II. Den 22. října je výročním dnem, kdy se slavnostně veřejně ujal úřadu. Vynikal zvláště apoštolskou péčí o rodiny, mládež a nemocné, která ho vedla k nesčetným návštěvám Božího lidu po celém světě. Bohatým dědictvím jeho učitelského úřadu, které církvi zanechal, je zejména vyhlášení Katechismu katolické církve a Kodexu kanonického práva, jak latinské církve, tak i církví východních. Dne 2. dubna 2005 v Římě zesnul v Pánu, v den před 2. velikonoční nedělí zvanou Božího milosrdenství.
Společné texty o duchovních pastýřích: o papežích.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Bože, bohatý ve svém milosrdenství, tys povolal svatého papeže Jana Pavla Druhého, aby vedl celou tvou církev; dej, ať podle jeho učení s důvěrou otevíráme svá srdce spásonosné milosti Krista, jediného Vykupitele člověka. Prosíme o to
23. října
Sv. Jana Kapistránského, kněze
Narodil se 3. VI. 1386 v horském městečku Capestranu ve střední Itálii. Po vystudování práv se stal v Perugii soudcem (1413). Vstoupil k františkánům (1416) a po vysvěcení na kněze (kolem roku 1420) byl pověřen zakládáním přísnějších františkánských klášterů. Po roce 1425 vykonal mnoho cest po Itálii, do Francie, Holandska a Svaté země; svými kázáními strhoval davy v celé střední Evropě, též v mnoha městech v Čechách a na Moravě. Jako spoluorganizátor obrany křesťanské Evropy se velmi zasloužil o vítězství nad Turky u Bělehradu (1456). Brzy nato zemřel 23. X. 1456 v Iloku u Dunaje (v dnešním Chorvátsku). Za svatého byl prohlášen v roce 1690.
Společné texty o duchovních pastýřích.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Bože, tys povolal svatého Jana Kapistránského, aby v dobách soužení posiloval tvůj křesťanský lid; pomáhej své církvi i dnes, aby žila v bezpečí a v trvalém míru. Prosíme o to
24. října
Sv. Antonína Marie Klareta, biskupa
Narodil se 23. XII. 1807 v Sallentu nedaleko Barcelony ve Španělsku jako pátý z deseti dětí. Po vysvěcení na kněze (1835) působil jako farář a jako apoštolský misionář v rodné Katalánii a krátký čas také na Kanárských ostrovech. Založil společnost pro vydávání náboženských knih (1847); sám jich také mnoho napsal. V roce 1849 založil misionářskou kongregaci klaretinů. Od roku 1850 byl arcibiskupem v Santiagu na Kubě, kde předtím 14 let neměli biskupa. Začal pořádat exercicie pro kněze, pastorační vizitace a lidové misie. Založil ženský vzdělávací institut klaretinek (1855). Organizoval charitativní a sociální činnost; ve všech farnostech zřídil lidové spořitelny (1854) a učil zemědělce hospodařit tak, aby byli soběstační. Vzbudil tím nenávist majitelů černých otroků; viděli v něm revolucionáře, několikrát na něj spáchali atentát a nakonec dosáhli toho, že se musel vrátit do Španělska (1857). Stal se zpovědníkem královny a doprovázel ji do vyhnanství ve Francii (1868). Účastnil se prvního vatikánského sněmu (1869-1870), tam onemocněl a po návratu zemřel 24. X. 1870 v cisterciáckém opatství ve Fontfroide v jižní Francii. Za svatého byl prohlášen v roce 1950.
Společné texty o duchovních pastýřích.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Bože, tys poslal svatého biskupa Antonína, aby s velikou láskou a trpělivostí hlásal evangelium; veď i nás, abychom vždy a ve všem jednali podle tvé vůle a ve spojení s Kristem se usilovně snažili získat své bratry. Prosíme o to
28. října
Sv. Šimona a Judy, apoštolů
Svátek
Šimon, zvaný Horlivec (Lk 6,13; Sk 1,13) nebo Kananejský (Mt 10,4; Mk 3,18) je jedním z dvanácti apoštolů; první označení je z řeckého „zelotes“ a druhé z aramejského „quan´an“, obě mají stejný význam a bývali tak označováni příslušníci bojovné nacionalistické skupiny zelótů, kteří chtěli uspíšit Boží vládu na zemi odbojem proti římské nadvládě. Je proto pravděpodobné, že patřil mezi ně, dříve než se stal Ježíšovým učedníkem. Další biblické zprávy o něm nemáme; o jiném Šimonovi (Mt 13,55; Mk 6,3) se předpokládá, že to byl pozdější jeruzalémský biskup (po smrti apoštola Jakuba Mladšího).
Juda, který se v seznamech apoštolů objevuje jako Juda Jakubův (Lk 6,16; Sk 1,13) nebo Tadeáš (Mt 10,3; Mk 3,18), byl podle starobylé tradice považován za bratra apoštola Jakuba Mladšího a za autora jednoho z listů zařazených mezi knihy Nového zákona; někteří současní badatelé však jsou toho názoru, že je to málo pravděpodobné, a poukazují na to, že autor tohoto listu budí dojem, jako by se sám nepočítal mezi apoštoly (Jud 17). Janovo evangelium se o něm zmiňuje jen při líčení Ježíšova rozhovoru s apoštoly při poslední večeři (Jan 14,22). Oba položili život pravděpodobně v Persii. Jejich ostatky jsou dnes uloženy ve svatopetrské bazilice ve Vatikánu (pod dnešním oltářem sv. Josefa). Východní křesťané slaví jejich svátek odděleně (10. V. a 19. VI.).
Společné texty o apoštolech, kromě:
Ranní chvály
HYMNUS
Křesťanské lásce, křesťané,
od svatých apoštolů Páně
Šimona a Judy
učme se vždycky a všudy!
Křivdy Bohu poručiti,
svým nepřátelům se nemstíti
ti dva apoštolé
učí nás v Kristově škole.
Pána následovat chtěli:
ač dobrou příležitost měli,
nikdy se nemstili,
křivdu rádi odpustili.
Učme se tedy, křesťané,
od těch dvou apoštolů Páně
vinným odpouštěti,
bezpráví dobrem spláceti.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Bože, tys poslal své svaté apoštoly, aby přiváděli lidi k poznání spásy; vyslyš prosby své církve a na přímluvu svatého Šimona a Judy shromažďuj svůj vyvolený lid ze všech národů světa. Prosíme o to
29. října
Bl. Marie Restituty Kafkové, panny a mučednice
V brněnské diecézi: Památka
Helena Kafková se narodila 1. května 1894 jako jedno ze sedmi dětí v rodině obuvníka v Brně-Husovicích, vyrůstala ve Vídni-Brigittenau a v roce 1914 vstoupila ve Vídni k františkánkám křesťanské lásky (hartmankám) ve vídeňské čtvrti Margaretten. Její řeholní jméno bylo Marie Restituta (Obnovená). Před svým zatčením v roce 1942 působila mnoho roků jako uznávaná hlavní sestra v nemocnici v Mödlingu u Vídně. Za národně socialistické nadvlády byla pro věrnost svému svědomí, nezlomnou statečnost víry a za své přiznání se ke svobodnému Rakousku dne 30. března 1943 ve Vídni sťata. Papež Jan Pavel II. ji při své návštěvě ve Vídni 21. června 1998 prohlásil za blahoslavenou. 29. říjen je den, kdy byl nad ní vynesen rozsudek smrti.
Společné texty o jedné učednici nebo o pannách nebo o svatých ženách (řeholnicích).
MODLITBA
Bože, tys dal blahoslavené Marii Restitutě sílu, aby až do smrti bojovala za víru a lidskou důstojnost; na její přímluvu dej, abychom i my nacházeli svou chloubu v kříži našeho Pána a stali se věrnými a neohroženými svědky tvé spásy. Prosíme o to
31. října
Sv. Wolfganga, biskupa
Narodil se kolem roku 924 ve Švábsku. Vzdělával se v klášterní škole v Reichenau a ve Würzburgu, byl učitelem na dómské škole a děkanem kapituly v Trevíru (956), vstoupil jako mnich do benediktinského kláštera v Einsiedeln ve Švýcarsku (965) a byl tam vysvěcen na kněze (kolem roku 970). Po krátkém misijním působení v Maďarsku (971) byl o Vánocích v roce 972 jmenován biskupem v Řezně (Regensburg). Byl velmi obětavý a vysoce vzdělaný, podporoval školy a kláštery, značně pozdvihl duchovní úroveň kněží. Tím, že souhlasil s odloučením Čech od své diecéze, umožnil v roce 973 založení biskupství v Praze. Zemřel 31. X. 994 v Puppingu u Lince; jeho tělo bylo z Rakouska převezeno po Dunaji do Řezna a tam pohřbeno v kostele sv. Emmerama. Jeho uctívání jako svatého bylo potvrzeno v roce 1052.
Společné texty o duchovních pastýřích.
Ranní chvály
Ant. k Zach. kant. Žádný nesmí dbát jenom o to, co prospívá jemu, ale o to, co prospívá všem, aby mohli dojít spásy.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Bože, tys dal svatému biskupu Wolfgangovi moudrost a velkodušnost, takže měl na zřeteli vždycky jen prospěch tvého království; nauč i nás vidět potřeby tvé církve a spolupracovat na díle spásy. Prosíme o to
Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky