31. říjen 2024

Čtvrtek, mezidobí, 30. týden
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Radujme se vždy společně,

chválu vzdávejme ochotně

Bohu Otci nebeskému,

Synu i Duchu Svatému.

Posílá nám ku pomoci

věrné vůdce po vše časy.

Ó Bože náš všemohoucí,

rač konati dílo spásy.

Tvůj lid je velmi rozptýlen,

na scestí často zaveden;

ó Pastýři předůstojný,

navštiv lid svůj rozptýlený.

Ó rač při nás vždycky býti,

lidi ze sna probuditi,

světlo pravdy své zjeviti

a temnosti zapuditi.

Aby pravdu tvou znajíce,

bludům nesloužili více,

jen tobě, Bohu samému,

navěky požehnanému.

ŽALMY

1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.

Žalm 44 (43)
Lid v tísni žádá o pomoc
V tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8,37)
I (2-9)

Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *

naši otcové nám vyprávěli,

cos vykonal za jejich časů, *

v pradávných dobách.

Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *

dals jim růst, když jsi potřel národy.

Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *

nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,

byla to tvá pravice a tvé rámě, *

tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.

Tys můj král a můj Bůh, *

popřál jsi vítězství Jakubovi.

S tebou jsme zdolali své nepřátele, *

v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.

Na svém luku jsem si nezakládal, *

vítězství mi nedal můj meč.

Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *

zahanbils ty, kteří nás nenávidí.

Bohem jsme se stále honosili, *

navěky jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.

2. ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

II (10-17)

Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *

netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.

Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *

nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.

Vydal jsi nás jak ovce na porážku *

a rozptýlils nás mezi pohany,

takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *

nezískal jsi mnoho jejich cenou.

Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *

našemu okolí v potupu a posměch.

Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *

pohané nad námi posměšně kývají hlavou.

Svou hanbu mám stále na zřeteli, *

stud se mi hrne do tváře,

když slyším pohanu a výsměch, *

když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

3. ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.

III (18-27)

To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *

ani nezrušili tvou smlouvu;

neodvrátilo se ani naše srdce *

a nesešly naše kroky z tvé stezky,

když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *

a přikryl jsi nás temnotou.

Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *

kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,

nebyl by na to Bůh přišel? *

Vždyť on zná tajnosti srdce!

Pro tebe jsme přece stále vražděni, *

mají nás jen za jatečné ovce!

Vzbuď se, proč spíš, Pane? *

Probuď se, neodháněj nás navždy!

Proč skrýváš svou tvář, *

zapomínáš na naši bídu a útisk?

Vždyť do prachu je sražena naše duše, *

na zemi leží naše tělo.

Povstaň nám na pomoc *

a vysvoboď nás pro svou lásku!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.

Pane, ke komu půjdeme?

Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Moudrosti

7,15-30

Moudrost je obraz Boha

Kéž mi dá Bůh mluvit, jak bych si přál,

myslit podle toho, co mi bylo dáno,

poněvadž on sám je vůdce moudrosti,

ten, kdo řídí moudré.

Neboť v jeho ruce jsme my i naše slova,

všechna rozvaha a dovednost v díle.

Bůh sám mi dal pravé poznání o tom, co je,

znát složení světa a sílu živlů,

počátek, konec i střed časů,

střídání slunovratů a proměnu období,

roční oběh a seskupení hvězd,

povahu živočichů a pudy divokých zvířat,

moc duchů a myšlenky lidí,

rozmanitost rostlin a léčivou sílu kořenů.

Poznal jsem to, co je skryté i zjevné,

neboť mě poučila moudrost, která to stvořila všechno.

V moudrosti je duch myslící, svatý,

jedinečný, a přece mnohotvárný, jemný,

hbitý, pronikající, neposkvrněný,

jasný, nepodléhající utrpení, milující dobro, bystrý,

nezkrotitelný, blahodárný, nakloněný lidem,

stálý, neklamný, bezstarostný,

všemohoucí, nade vším bdící,

pronikající všechny duchy

myslící, čisté a nejjemnější.

Neboť moudrost je pohyblivější než každý pohyb,

svou čistotou všechno proniká a prostupuje.

Ona je výdech Boží moci,

čirý výron slávy Všemohoucího,

protože nic poskvrněného se do ní nedostane,

neboť je odlesk věčného světla,

neposkvrněné zrcadlo Boží činnosti

a obraz jeho dobroty.

Ačkoli je jedna, všechno může,

i když v sobě zůstává, všechno obnovuje,

v průběhu věků vchází do svatých duší

a tvoří z nich Boží přátele a proroky.

Nic není Bohu tak drahé jako ten,

kdo přebývá s moudrostí.

Ona je totiž krásnější nad slunce

a nad všechna seskupení hvězd,

srovnána se světlem vítězí nad ním,

neboť po světle následuje noc,

ale zlo nic nezmůže proti moudrosti.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Kol 1,15-16; Mdr 7,26

Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. * V něm bylo stvořeno všechno.

Je odlesk věčného světla a obraz Boží dobroty. * V něm bylo stvořeno všechno.

DRUHÉ ČTENÍ

Z pojednání „Proti ariánům“ od svatého Atanáše, biskupa

(Oratio 2,78.79: PG 26,311.314)

Stvořením je do věcí vložen otisk a obraz Moudrosti

Stvořením do nás byl vložen otisk Moudrosti a je i ve všem ostatním. Právem proto říká opravdová a tvůrčí Moudrost: Pán mne vložil do svých děl. Uplatňuje tak svůj nárok na všechno, co je jejím otiskem. Takže to, co říká moudrost, která je v nás, si osobuje sám Pán jako své vlastní.

Přitom on sám není stvořený, je přece Stvořitel, ale právě díky tomu, že stvořením byl do věcí vložen jeho obraz, může takto mluvit jakoby sám o sobě. Díky tomu, že je v nás jeho obraz, mohl Pán také říci: Kdo vás přijímá, mne přijímá. A právě tak díky tomu, že byl jeho otisk a obraz stvořením vložen do věcí, říká, jako by se jednalo o něho samotného, ačkoli sám nepatří mezi stvořené věci: Pán mne vložil do svých děl jako počátek svých cest.

Otisk Moudrosti je dále ve věcech proto, aby v ní svět poznal Slovo, které jej stvořilo, a skrze Slovo aby poznal Otce. A to je to, o čem mluvil Pavel: Neboť co se může o Bohu poznat, je pro ně jasné, protože jim to Bůh zjevil. Co je totiž u něho neviditelné, to je možné od stvoření světa vidět ve věcech, když o nich přemýšlíme. Takže Slovo není svou podstatou ničím stvořeným, a to, o čem je řeč v Příslovích, je moudrost, která je v nás a o které také tak mluvíme.

Jestliže však tomu ariáni nevěří, nechť nám sami řeknou, zda je nějaká moudrost ve stvořených věcech, anebo není. A jestliže není, jak to, že si apoštol stýská těmito slovy: Protože svět pro samou „moudrost“ nepoznal v projevech Boží moudrosti Boha? Neexistuje-li moudrost, jak to, že se v Písmu setkáváme s takovým množstvím moudrých lidí? Například: Moudrý se obezřele vyhýbá zlému. Nebo: Dům je stavěn moudrostí.

Také Kazatel praví: Moudrost rozjasňuje člověku tvář. A kárá ty, kdo před ní utíkají: Neříkej: Jak to, že dříve bylo lépe než teď? – není to moudré, že se takhle ptáš.

Jestliže však moudrost ve stvoření existuje, jak to také říká Sirachovec: Vylil ji na všechna svá díla, na vše, co žije, podle své štědrosti; udělil ji těm, kdo ho milují, pak takovéto vylití není označením pro bytí Moudrosti, která je sama o sobě, Moudrosti jednorozené, ale té moudrosti, která se obráží ve světě. Co je na tom neuvěřitelného? Vždyť sama stvořitelská a pravá Moudrost, jejímž otiskem a obrazem je ona moudrost a rozumnost rozlévající se světem, říká jakoby sama o sobě samé: Pán mne vložil do svých děl. Moudrost, která je ve světě, není přece tvořící, ale stvořená, vložená do stvořených děl. Díky jí nebesa vypravují o Boží slávě a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mdr 7,22.23; 1 Kor 2,12.10

V moudrosti je duch myslící, svatý, jedinečný, a přece mnohotvárný, pronikající, jasný, milující dobro, bystrý, všemohoucí, nade vším bdící. * Nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha, který vychází z Boha.

Duch zkoumá všecko, i hlubiny Boží. * Nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha, který vychází z Boha.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky