14. říjen 2024

Pondělí, mezidobí, 28. týden
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Buď můj život čest a chvála Boží,

jiným růže, sobě trní, hloží.

Být jak zrno, skryté v Boží zemi,

hrstka kvasu, o níž lidé neví…

Šířit radost, bolest nechat sobě,

hledat slabé, sílit, těšit v mdlobě.

Nehledat práv, plnit povinnosti,

chudý ve všem, bohatý jen v ctnosti,

opravdový až do morku kosti.

Sebe zapřít, stavět na milosti,

obejmout kříž, drtit změkčilosti.

Jiným sloužit, sám si sloužit nedat,

v oběť lásky sebe na kříž zvedat,

pobloudilé v náruč Boží volat,

zlobu láskou přemáhat a zdolat.

Nic nechtít a všechno dát,

Boha v bližních milovat!

S Matkou Boží pevně stát,

v dobrém růst a vytrvat!

Nebo:

Nebylo nic

svět nestvořen

jen Bože Ty.

A řekl jsi a svět se zvedl z nicoty.

Dny světa šly a já jsem nebyl v jeho dnech.

Bůh stvořil duši, člověk do plic nabral dech.

Svět byl tak veliký a tak prázdný stranou stál.

To já stál stranou. Tys mě k sobě povolal.

Svět by se zhroutil nebýt k Tobě pozvedán.

Na kříž je přibíjen a vzhůru zvedán Pán.

I teď je tu i nyní uvidět se dá

kněz zvedá Chléb, srdce se ve mně pozvedá.

Až klesnu na zemi a v prach se navrátím,

Ty sám mě pozvedneš a já Tě uchvátím.

Až svět se v oheň promění a bude soud,

pokyň mně k pravici a nedej zahynout.

ŽALMY

1. ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce!

Žalm 73 (72)
Mé štěstí je být nablízku Bohu
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11,6)
I (1-12)

Jak dobrý je Bůh k upřímným lidem, *

jak dobrý je Pán k těm, kdo mají čisté srdce!

Téměř již zakolísaly mé nohy, *

málem již uklouzly mé kroky,

neboť jsem záviděl bezbožným, *

když jsem pozoroval blahobyt hříšných.

Opravdu, nemají nesnáze, *

jejich tělo je zdravé a dobře živené.

Netrápí je lidské strasti, *

nemají soužení jak ostatní lidé.

Proto je obepíná pýcha jako náhrdelník, *

násilnictví je přikrývá jakoby šatem.

Z dobrého bydla vychází jejich nepravost, *

prýští výmysly srdce.

Posmívají se, vedou zlé řeči, *

z povýšenosti hrozí útlakem.

Svými ústy míří do nebe, *

jejich jazyk rejdí po zemi.

Proto se k nim obrací můj lid, *

jako by se chtěl hodně nalokat vody,

a praví: „Jak by to mohl Bůh vědět, *

má o tom Nejvyšší znalost?“

Hle, takoví jsou hříšníci, *

klidně si žijí, hromadí bohatství.

Ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce!

2. ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.

II (13-22)

Marně jsem tedy zachoval své srdce bez úhony *

a v nevinnosti myl své ruce?

Stále jsem v soužení *

a den co den v trestu.

Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ *

zradil bych rod tvých synů.

Hloubal jsem, jak bych to poznal, *

ale zdálo se mi to obtížné,

až jsem vnikl do Božích tajemství *

a přihlédl k jejich konci.

Věru, stavíš je na kluzkou cestu, *

do zhouby je vrháš.

Jak se zhroutili v mžiku, *

zhynuli, pominuli se hrůzou!

Jako člověk pohrdá snem, když se probudí, *

tak, Pane, až povstaneš, pohrdneš jejich výmysly.

Když se mé srdce jitřilo *

a bolest bodala v ledví,

byl jsem nerozumný a nechápal jsem, *

byl jsem před tebou podobný němé tváři.

Ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.

3. ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne.

III (23-28)

Já však chci stále být u tebe: *

uchopils mě za pravici,

povedeš mě svou radou *

a potom mě vezmeš do slávy.

Koho mám na nebi kromě tebe? *

Když jsem u tebe, nevábí mě země.

Touhou hyne mé tělo i duše, *

Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.

Vždyť hle, kdo se od tebe vzdaluje, zahyne, *

zahubíš všechny, kdo jsou ti nevěrní.

Mé štěstí však je být nablízku Bohu, *

mít útočiště v Pánu, Hospodinu.

O všech tvých skutcích budu vypravovat *

v branách siónské dcery.

Ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne.

Hospodine, miluji tvůj zákon,

rozjímám o tvých přikázáních.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Aggea

2,10-23

Dosavadní kletba se změní v požehnání; Boží slib Zorobábelovi

Dvacátého čtvrtého dne devátého (měsíce) druhého roku Dareiovy (vlády) Hospodin oslovil proroka Aggea: „Tak praví Hospodin zástupů: Zeptej se kněží na (tento) příkaz (Zákona): Jestliže někdo nese posvěcené maso v lemu svého šatu a tím lemem se dotkne chleba nebo jiného jídla, vína, oleje nebo jiného pokrmu, bude tím (chléb) posvěcen?“ Kněží odpověděli: „Nebude.“

Aggeus (opět) řekl: „Jestliže poskvrněný mrtvolou se dotkne něčeho z těch věcí, budou poskvrněny?“ Kněží odpověděli: „Budou poskvrněny.“ Tu se Aggeus ujal slova a řekl: „Právě tak je (tomu) přede mnou s tímto národem a s tímto lidem – praví Hospodin – právě tak je poskvrněna každá práce jejich rukou a všechno, co tam obětují.

Nyní si dobře všimněte ode dneška i napříště: Dříve než byl v Hospodinově chrámě pokládán kámen ke kameni, co se vám stávalo? Když někdo přistoupil k hromadě obilí (pro) dvacet měřic, bylo jich deset; když někdo přistoupil k lisu, aby načerpal padesát džbánů, bylo jich dvacet. Bil jsem vás žhavým větrem, (obilnou) snětí a krupobitím na všem, čím se vaše ruce zabývaly, ale ke mně jste se neobrátili – praví Hospodin.

Všimněte si dobře ode dneška i napříště – od dvacátého čtvrtého dne devátého měsíce, ode dne, kdy byly položeny základy k Hospodinovu chrámu – všimněte si – je ještě zrno na sýpce? Nepřinesly ještě plody vinná réva, fíkovník, granátovník a olivový strom? Ode dneška budu žehnat!“

Hospodin oslovil Aggea dvacátého čtvrtého dne měsíce podruhé: „Řekni judskému místodržiteli Zorobábelovi: Otřesu nebem i zemí a zvrátím královské trůny a zničím moc pohanských království. Převrátím válečný vůz s těmi, kdo na něm jedou; padnou koně se svými jezdci, každý mečem svého druha. V ten den – praví Hospodin zástupů – vezmu tebe, můj služebníku Zorobábeli, synu Šealtielův – praví Hospodin – a učiním z tebe pečetní prsten, neboť jsem tě vyvolil“ – praví Hospodin zástupů.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Ag 2,6.7.9

Otřesu nebem i zemí, praví Hospodin zástupů. * Slávou naplním tento dům.

Budoucí sláva tohoto domu bude větší, než byla sláva prvního; na tomto místě dám pokoj. * Slávou.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti Fabiánovi“ od svatého Fulgencia, biskupa v Ruspe

(Cap. 28,16-19: CCL 91 A,813-814)

Účast na těle a krvi Páně nás posvěcuje

Když přinášíme svatou oběť, naplňuje se to, co podle svědectví svatého apoštola přikázal sám náš Spasitel: Pán Ježíš právě v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: Toto je moje tělo, které se za vás (vydává); to čiňte na mou památku. Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví; kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku. Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud (on) nepřijde.

Svatá oběť se tedy koná proto, abychom zvěstovali smrt Páně a konali památku toho, jenž za nás položil vlastní život. Sám přece říká: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Protože tedy Kristus za nás zemřel z lásky, pak kdykoli při eucharistii konáme památku jeho smrti, žádáme tím o lásku skrze příchod Svatého Ducha. Pokorně si vyprošujeme, abychom právě pro lásku, s níž se Kristus dal za nás ukřižovat, i my mohli přijmout milost Ducha Svatého, aby pro nás byl svět ukřižován a my pro svět. Abychom tak napodobovali smrt našeho Pána: jako Kristus tím, že umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha, tak i my musíme žít novým životem, a protože jsme obdarováni láskou, máme zemřít hříchu a žít pro Boha.

Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán. Vždyť už sama účast na těle a krvi Páně, když jíme jeho chléb a pijeme jeho kalich, nás bez pochyby vede k tomu, abychom zemřeli světu, měli spolu svůj život s Kristem skrytý v Bohu a přibili vlastní tělo na kříž spolu se svými vášněmi a žádostmi.

Takže všichni věřící, kteří milují Boha a bližního, i když nepijí kalich tělesného utrpení, pijí přece kalich lásky Páně: jím opojeni pak umrtvují své pozemské sklony, a oblečeni v Pána Ježíše Krista, nepečují o své tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti, a neleží jim na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Kalich Páně zajisté pijeme tehdy, jestliže si uchováváme svatou lásku; bez ní nikomu nic neprospěje, i kdyby do ohně skočil. Avšak s darem lásky se nám poskytuje, že můžeme skutečně být tím, co tajemně slavíme při svaté oběti.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Lk 22,19; Jan 6,58

Ježíš vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával se slovy: * To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!

To je ten chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky. * To je.

MODLITBA

Modleme se.

Prosíme tě, Bože, dej nám svou milost, aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky