Ranní chvály
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Hle, z pouště zní hlas jasný dost,
jenž deptá každou nepravost:
Vyhosťte z nitra plané sny,
už svítá Ježíš z výšiny.
Prober se, duše, z mrákoty,
než tě kal hříchu zatopí.
Už nová hvězda vysvitla,
jež vyvede svět z moci zla.
Beránek je nám Bohem dán,
za naše hříchy splatí daň.
Naléhavými prosbami
jej prosme o slitování.
Až jako blesk se vrátí zpět
a v pouta hrůzy sevře svět,
ať netrestá nás podle vin,
je však nám Otcem laskavým.
Ať slávou se Bůh Otec skví,
buď jeho Synu vítězství,
nechť chvála Duchu, Plameni,
po všechny věky všude zní. Amen.
Nebo:
Tvůj hlas mluví:
Zpívejte to při očekávání rána,
zpívejte to tiše,
tiše do tmavého ucha světa!
Zpívejte to na kolenou,
zpívejte to jako pod závojem,
zpívejte to jako zpívají
ženy v požehnaném stavu:
Stal se slabým, kdo je Silný,
Nekonečný stal se malým,
spanilým stal se Mocný,
pokorným stal se Vznešený,
má dost místa v komůrce Panny:
na jejím klíně bude jeho trůn –
ukolébavka mu postačí k chvále!
Hle, dny nechtějí vstávat ze zbožnosti
a noci země ztemněly hlubokou úctou:
Chci rozžehnout světla duše,
chci rozžehnout radost
ve všech končinách tvého lidstva:
Buď požehnaná, která neseš Pána!
ŽALMY
1. ant. Zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.
Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, *
pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.
Úplně ze mě smyj mou vinu *
a očisť mě od mého hříchu.
Neboť já svou nepravost uznávám, *
můj hřích je stále přede mnou.
Jen proti tobě jsem se prohřešil, *
spáchal jsem, co je před tebou zlé,
takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý, *
že jsi bez úhony ve svém soudu.
Hle, s vinou jsem se narodil *
a v hříchu mě počala má matka.
Hle, líbí se ti upřímné srdce, *
ve skrytu mě učíš moudrosti!
Pokrop mě yzopem, a budu čistý, *
umyj mě, a budu bělejší než sníh.
Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti, *
ať zajásají kosti, které jsi zdrtil.
Odvrať svou tvář od mých hříchů *
a zahlaď všechny mé viny.
Stvoř mi čisté srdce, Bože! *
Obnov ve mně ducha vytrvalosti.
Neodvrhuj mě od své tváře *
a neodnímej mi svého svatého ducha.
Vrať mi radost ze své ochrany *
a posilni mou velkodušnost.
Bezbožné budu učit tvým cestám *
a hříšníci se budou obracet k tobě.
Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj spasiteli, *
ať zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností.
Otevři mé rty, Pane, *
aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
Vždyť nemáš zálibu v oběti, *
kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá.
Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, *
zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.
Pane, obšťastni Sión svou přízní, *
znovu zbuduj hradby Jeruzaléma.
Pak opět najdeš zalíbení v zákonitých obětech, v celopalech i žertvách, *
na oltář ti budou klást býčky.
Ant. Zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.
2. ant. Kdykoli se hněváš, Hospodine, rozpomeň se na své milosrdenství.
Hab 3,2-4.13a.15-19
Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu, *
bál jsem se, Hospodine, tvého díla,
v průběhu let ho uskutečni, †
v průběhu let (ho) oznam. *
Kdykoli se hněváš, vzpomeň na smilování!
Bůh přijde z Temanu, *
Svatý z hory Faran.
Jeho velebnost zahaluje nebesa, *
země je plná jeho slávy.
Sám září jako světlo, †
z rukou mu (tryskají) paprsky, *
tam je skryta jeho síla.
Vyšel jsi spasit svůj národ, *
spasit (jej) i svého pomazaného.
Svým koním jsi otevřel cestu v moři, *
v bahnu mnoha vod.
Slyšel jsem o tom a mé nitro se zachvělo, *
rty se mi třásly strachem při té zprávě,
kostižer mi vniká do kostí, *
mé kroky pode mnou vrávorají.
Počkám však v klidu na den tísně, *
jenž dolehne na lid, který se na nás chce vrhnout.
I když fíkovník nevykvete *
a vinná réva nepřinese plody,
i když zklame výnos olivy *
a pole nevydají pokrm,
i když zmizí brav ze stáje *
a skot nebude v chlévech,
já přesto budu jásat v Hospodinu, *
budu plesat v Bohu, svém spasiteli!
Hospodin, Pán, je mou silou, †
mé nohy učiní podobné (nohám) laní *
a zavede mě na mé výšiny.
Ant. Kdykoli se hněváš, Hospodine, rozpomeň se na své milosrdenství.
3. ant. Jeruzaléme, oslavuj Hospodina. †
Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, *
† chval svého Boha, Sióne,
že zpevnil závory tvých bran, *
požehnal tvým synům v tobě.
Zjednal tvému území pokoj *
a sytí tě jadrnou pšenicí.
Sesílá svůj rozkaz na zemi, *
rychle běží jeho slovo.
Dává sníh jako vlnu, *
jíní sype jako popel.
Shazuje své krupobití jako drobty chleba, *
jeho mrazem tuhnou vody.
Posílá své slovo, a rozpouští je, *
poroučí zavanout svému větru, a vody se rozproudí.
Oznámil své slovo Jakubovi, *
své zákony a přikázání Izraeli.
Tak nejednal se žádným národem: *
nesdělil jim svá přikázání.
Ant. Jeruzaléme, oslavuj Hospodina.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Jer 30,21-22
Vzejde z Jakuba vladař, povstane kníže z jeho středu. Dovolím mu a přistoupí ke mně. Kdo by se jinak odvážil přiblížit ke mně? – praví Hospodin. Budete mým lidem a já budu vaším Bohem.
ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ
Jeruzaléme, vzešlo tvé světlo; * Hospodinova velebnost zazáří nad tebou. Jeruzaléme.
Uvidíš radost, která k tobě přichází od tvého Boha; * Hospodinova velebnost zazáří nad tebou. Sláva Otci. Jeruzaléme.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Antifona k Zachariášovu kantiku: Už jsem Bohu odevzdala všechno, nyní mu odevzdávám i svůj život.
PROSBY
Kristův příchod na svět je počátkem našeho vykoupení. Vzývejme ho a s jásotem volejme:
Přijď, Pane Ježíši.
Proroci dávno předpovídali tvé narození,
upevni v nás rodící se ctnosti.
Hlásáme o tobě, Pane, že jsi spasitelem všech,
dej, ať jsme i my v tobě spaseni.
Přišel jsi léčit zkroušená srdce,
uzdrav neduhy svého lidu.
Svým příchodem jsi přinesl světu smíření,
netrestej nás, až přijdeš soudit.
Otče náš.
MODLITBA
Vyslyš, Bože, naše prosby a na přímluvu svaté panny a mučednice Lucie, jejíž zrození pro nebe dnes slavíme, dej, ať se tvá sláva zjeví i na nás. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky