Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
Láska mi dala z nebe
sestoupit v tento svět,
ona mi káže sebe
dát v oběť, i svou krev.
Láskou mi srdce puká,
milostí přemnohou,
kříž ani smrti muka
ji zdolat nemohou.
Korunu nosit z trní
mě ona učí jen,
posměchu jenom pro ni
jsem terčem učiněn.
Že v žízni žluč jsem lokal,
že srdce pilo tresť,
že oštěp bok můj proklál,
jen dílo lásky jest.
Jen pro ni, přeubohý,
v úzkostech přebývám,
pro ni ruce i nohy
probity hřeby mám.
Tu věrnou muku moji
chceš splatit duše, rci?
Miluj mě! To mě zhojí.
Jen lásku, Lásko, chci.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, povstaň mi na pomoc.
Oboř se, Hospodine, na mé protivníky, *
bojuj s těmi, kteří proti mně brojí.
Uchop štít a pavézu, †
povstaň mi na pomoc! *
Řekni mé duši: „Já jsem tvá spása!“
Má duše zajásá Hospodinu, *
radovat se bude pro jeho pomoc.
Ze všech svých sil budu volat: *
Hospodine, kdo se ti vyrovná?
Vysvobozuješ chudáka z moci silnějšího, *
nebohého ubožáka z lupičovy ruky.“
Vystoupili nespravedliví svědci, *
ptali se mě na to, co nevím.
Za dobré zlým se mi odměnili *
tím, že mě opustili.
Ant. Hospodine, povstaň mi na pomoc.
2. ant. Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí.
Vždyť já, když oni churavěli, oděl se kajícím rouchem, †
postem se trýznil, *
modlitbou obíral v nitru,
jako k příteli, jako k bratru se choval, *
skleslý byl smutkem, jak bych nad matkou truchlil.
Ale když já jsem klopýtl, měli radost a srotili se, *
srotili se proti mně a bili mě znenadání.
Drásali mě bez přestání, †
tupili, posmívali se mi, *
skřípali proti mně zuby.
Ant. Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí.
3. ant. Můj jazyk bude stále oslavovat tvou spravedlnost.
Pane, jak dlouho budeš přihlížet? †
Od řvoucích zvířat vysvoboď mou duši, *
od lvů můj život.
Vzdám ti díky ve velkém shromáždění, *
v zástupech lidu budu tě chválit.
Ať se nade mnou neradují moji nespravedliví nepřátelé, *
nechť škodolibě nemžourají, kdo mě nenávidí bez příčiny!
Viděl jsi to, Hospodine, nemlč, *
Pane, nevzdaluj se ode mě!
Probuď se, procitni a zachraň mě, *
Bože můj a Pane, ujmi se mě!
Nechť jásají a plesají, kdo přejí mé spravedlivé věci, *
ať mohou stále říkat: Buď veleben Hospodin, on přeje vše nejlepší svému služebníku.
Můj jazyk bude oslavovat tvou spravedlnost, *
stále hlásat tvou chválu.
Ant. Můj jazyk bude stále oslavovat tvou spravedlnost.
Obraťte se k Hospodinu, svému Bohu,
neboť je dobrotivý a milosrdný.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Mojžíšovy
12,21-36
Pobití prvorozenců
Mojžíš svolal všechny přední muže Izraele a řekl jim: „Jděte a obstarejte si ovci pro každou rodinu a obětujte velikonoční oběť. Vezmete svazek yzopu, namočíte ho do krve v misce a namažete krví z misky hořejší břevno a oboje veřeje. Nikdo nesmí vyjít z dveří svého domu až do rána. Hospodin bude přecházet, aby bil Egypťany, a když uvidí krev na břevnu a obou veřejích, přejde Hospodin vchod a nedovolí Zhoubci, aby vešel do vašich domů a tam pobíjel. Zachovávejte toto nařízení, ať platí jeho zákon tobě i tvým synům navěky.
Zachovávejte tento zvyk, až přijdete do země, kterou vám Hospodin dá podle svého slibu. A když se vás zeptají vaši synové: ‚Co znamená tento zvyk?‘ – řeknete: ‚Je to velikonoční oběť pro Hospodina, který přešel domy Izraele v Egyptě, když pobíjel Egypťany, ale našich domů ušetřil.‘“ A lid padl na kolena a klaněl se. Synové Izraele odešli a poslechli; jednali podle toho, co Hospodin poručil Mojžíšovi a Árónovi.
Uprostřed noci Hospodin pobil všechno prvorozené v egyptské zemi. Od prvorozence faraona, který měl sedět na jeho trůnu, až po prvorozence vězně, který byl v žaláři; i všechno prvorozené z dobytka. Farao vstal v tu noc i všichni jeho dvořané a všichni Egypťané. Velký křik nastal v Egyptě, neboť nebylo domu, kde by se nenašel mrtvý.
Farao povolal v noci Mojžíše a Áróna a řekl: „Seberte se a vyjděte ze středu mého lidu: vy i synové Izraele. Jděte obětovat Hospodinu, jak jste žádali. Vezměte si i svůj brav a skot, jak jste žádali; jděte a požehnejte i mně.“ Egypťané nutili lid, aby si s odchodem ze země pospíšil, neboť si říkali: „Všichni zemřeme!“
Lid tedy vzal své těsto, dříve než vykynulo, a díže zabalené do plášťů (vložili) na ramena. Synové Izraele jednali podle Mojžíšova příkazu a vyžádali si od Egypťanů nádoby ze stříbra a ze zlata i oděvy. Hospodin zjednal lidu přízeň v očích Egypťanů, takže jim vyhověli. (Tak) Egypťany obrali.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Ex 12,7.13; 1 Petr 1,18.19
Krví beránka pomažou synové Izraele obě veřeje i příčný trám nad nimi v domech, kde budou beránka jíst. * Pro vás bude krev beránka sloužit jako znamení.
Byli jste vykoupeni drahou krví Krista jako neposkvrněného beránka. * Pro vás.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Zrcadlo lásky“ od blahoslaveného Elreda, opata v Rievaulx
(Lib. 3,5: PL 195,582)
Bratrská láska se má připodobňovat lásce Kristově
Vrcholem bratrské lásky je láska k nepřátelům. A nic nás k ní nepovzbuzuje tolik, jako když vděčně rozjímáme o podivuhodné trpělivosti Kristově. Vždyť ten, jenž krásou vyniká nad lidské syny, trpělivě nastavil svou sličnou tvář slinám bezbožníků; ten, jenž pouhým mrknutím oka všechno řídí, si trpělivě nechal od ničemů zavázat oči a zbičovat boky; ten, před nímž se třesou knížata a mocnosti, si trpělivě nechal korunovat hlavu ostrým trním, trpělivě se vystavil nadávkám a urážkám a stejně trpělivě přijal kříž, hřeby, kopí, žluč a ocet. Při tom všem zůstal tichý, mírný a pokojný.
Nakonec byl veden tak jako ovce na porážku a zmlkl jako beránek před střihačem a neotevřel svá ústa.
Když někdo slyší ten podivuhodný hlas plný něhy, lásky a nezměnitelného klidu, jak říká: Otče, odpusť jim, jak by hned se vší láskou neobjal své nepřátele? Otče, říká, odpusť jim. Mohlo se snad přidat k této modlitbě víc mírnosti a lásky?
A Kristus přece přidal. Nestačilo mu prosit, chtěl i omlouvat. Otče, řekl, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí. Jsou sice velcí hříšníci, ale malí ve své soudnosti. Proto: Otče, odpusť jim. Křižují, ale nevědí, koho křižují. Neboť kdyby to poznali, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Proto: Otče, odpusť jim. Domnívají se, že je to zločinec, který porušuje zákon, rouhač, který si přisvojuje božství, svůdce lidu. Skryl jsem před nimi svou tvář a oni nepoznali mou velebnost. Proto: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.
Nuže, má-li se mít člověk opravdu rád, ať se neničí žádnou tělesnou zálibou. A aby nepodléhal žádostivosti svého těla, ať celou svou touhu upíná ke kráse těla Páně. Aby pak dokonaleji a příjemněji spočinul v radostech bratrské lásky, ať sevře do náruče pravé lásky i své nepřátele.
Ale aby tento božský oheň v neustálém bezpráví neochladl, ať má stále před očima své mysli klidnou trpělivost svého milovaného Pána a Spasitele.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Iz 53,12; Lk 23,34
Sám sebe vydal na smrt a dal se přičíst ke zločincům. * Nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.
Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí. * Nesl.
ČTENÍ
Z listu církevní obce ve Smyrně o mučednické smrti svatého Polykarpa
(Nn. 13,2-15,3; Funk 1,297-299)
Jako oběť znamenitá, hodná Božího zalíbení
Když byla hranice připravena, odložil si Polykarp všechny šaty, rozvázal si pás a začal si také zouvat boty; dřív to nedělával, protože se ho vždycky všichni věřící snažili okamžitě dotýkat. Už před mučednickou smrtí byl totiž pro svůj svatý život ozdoben všemi možnými dary.
Okamžitě pak kolem něho začali klást všechno, co bylo přichystáno na hranici. Když ho však chtěli ještě přibít hřeby, řekl: „Nechte mě takto. Ten, jenž mi dopřál vytrpět smrt ohněm, mi dá také sílu, abych i bez vašeho zajištění hřeby zůstal v plameni klidně stát.“ Nepřibili ho tedy, jen ho přivázali.
Když tedy složil ruce za záda a byl spoután jako nejlepší beránek, vybraný k oběti z velkého stáda, byl připraven jako celopal, v němž Bůh nalezl zalíbení, a s očima upřenýma k nebi řekl:
„Pane Bože všemohoucí, Otče milovaného a požehnaného Syna tvého Ježíše Krista, který nám o tobě zvěstoval, Bože všech andělů a mocností a všeho stvoření, Bože všech pokolení spravedlivých, kteří žili před tvou tváří! Velebím tě, neboť tohoto dne a v této hodině jsi mi dopřál, abych směl ve sboru mučedníků pít z kalicha tvého Krista, na vzkříšení k věčnému životu duše i těla, v neporušenosti skrze Ducha Svatého. Kéž jsem mezi ně dnes před tvou tváří přijat jako oběť znamenitá, hodná tvého zalíbení, tak jaks mi to určil a oznámil a jak to nyní naplňuješ, neboť tys Bůh pravdy, který nezná lži.
A proto tě za všechno chválím a velebím, za všechno tě oslavuji skrze věčného a nebeského velekněze Ježíše Krista, tvého milovaného Syna, neboť skrze něho je tvoje všechna sláva, s ním a se Svatým Duchem, nyní i po všechny budoucí věky. Amen.“
Když vyslovil „Amen“ a dokončil svou modlitbu, zapálili pochopové hranici.
A když plameny vysoko vyšlehly, spatřili jsme my, kterým bylo dovoleno přihlížet, veliký div. I proto jsme byli zachováni, abychom mohli i jiným zvěstovat, co se přihodilo. Oheň se totiž vyklenul, jako když vítr napne lodní plachtu, a obloukem obklopil mučedníkovo tělo. To neskýtalo uprostřed ohně pohled, jako by se pálilo maso, ale jako když se peče chléb anebo jako když září v peci tříbené zlato a stříbro. A také jsme ucítili takovou vůni, jako když zavoní kadidlo nebo nějaká jiná vzácná vůně.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Zj 2,8-9a.10a
Andělovi církevní obce ve Smyrně napiš: Toto praví První i Poslední, který byl mrtev a ožil: Znám tvé soužení a tvou chudobu – ale vždyť jsi bohatý. * Buď věrný až do smrti, a dám ti za odměnu život.
Nic se neboj utrpení, které na tebe čeká: ďábel se chystá k tomu, že některé z vás uvrhne do žaláře, abyste byli vyzkoušeni. * Buď.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, Otče všeho tvorstva, tys přijal svatého biskupa Polykarpa mezi mučedníky; na jeho přímluvu dej, ať i my, když máme podíl na kalichu utrpení tvého Syna, dosáhneme vzkříšení k věčnému životu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky