23. listopad 2024

Sobota, mezidobí, 33. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Ty věčné slávy původ jsi,

Ducha sedmeré milosti

uděl nám v tebe věřícím

a skloň se vlídně k prosícím.

Nemoci těla zažeň dál,

od mysli pohoršení vzdal,

vše podlé i s kořeny spal

a utiš srdcí těžký žal.

Rozjasni mysl světlem svým,

podporuj každý čestný čin,

slyš modlitby tě prosících,

dej věčný život v nebesích.

A až se k prosbám věrných svých

ty, Pane, skloníš milostiv,

kéž věčně z nitra vděčného

chválíme Trojjediného. Amen.

ŽALMY

1. ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Žalm 131 (130)
Důvěřuj v Boha jako dítě
Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11,29)

Hospodine, mé srdce se nevypíná, *

nevyvyšují se mé oči,

neženu se za velikými věcmi *

pro mě nedostižnými.

Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši †

jako dítě na matčině klíně; *

jako dítě, tak je má duše ve mně.

Doufej, Izraeli, v Hospodina *

nyní i navěky.

Ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

2. ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.

Žalm 132 (131)
Boží přislíbení Davidovu domu
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1,32)
I (1-10)

Pamatuj, Hospodine, na Davida, *

na veškerou jeho starostlivost,

jak přísahal Hospodinu, *

sliboval Mocnému Jakubovu:

„Nevkročím do svého obytného domu, *

nevstoupím na své připravené lůžko,

nepopřeji spánku svým očím, *

svým víčkům odpočinku,

dokud nenaleznu místo pro Hospodina, *

příbytek Mocnému Jakubovu.“

Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě, *

nalezli jsme ji na polích Jaaru.

Vejděme do jeho příbytku, *

klaňme se u podnože jeho nohou.

Vstaň, Hospodine, vejdi na místo svého odpočinku *

ty i tvá vznešená archa!

Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost *

a tvoji zbožní ať se jásotem rozjásají!

Pro Davida, svého služebníka, *

neodmítej tvář svého pomazaného!

Ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.

3. ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.

II (11-18)

Přísahal Hospodin Davidovi *

s věrností, kterou neporuší:

„Potomka z tvého rodu *

dosadím na tvůj trůn.

Budou-li tvoji synové dbát na mou smlouvu, *

na mé příkazy, kterým je naučím,

též jejich synové navěky *

budou sedět na tvém trůně!“

Neboť Hospodin si vyvolil Sión, *

přál si ho mít za své sídlo:

„To je můj příbytek navěky, *

zde budu sídlit, ten jsem si zvolil.

Jeho pokrmy štědře požehnám, *

jeho chudé nasytím chlebem.

Jeho kněze obléknu v spásu, *

jeho zbožní se jásotem rozjásají.

Zde dám vyrašit rohu Davidovu, *

rozžehnu svítilnu svému pomazanému.

Jeho nepřátele obléknu v hanbu, *

ale na něm zazáří má koruna.“

Ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.

Pojďte, pozorujte Boží skutky,

které učinil k úžasu země.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Zachariáše

14,1-21

Poslední tíseň Jeruzaléma a jeho oslavení

Tak praví Hospodin: „Hle, přichází den pro Hospodina, kdy bude uprostřed tebe rozdělována kořist z tebe. Shromáždím k Jeruzalému všechny pohany do boje a město bude dobyto, domy vyloupeny a ženy znásilněny. Polovice města půjde do vyhnanství, ale zbytek lidu nebude z města vyhlazen.

Potom však Hospodin vytáhne a bude proti těm pohanům bojovat, jako bojoval (kdysi) v den bitvy. V ten den budou jeho nohy stát na Olivové hoře, která je na východ od Jeruzaléma; Olivová hora se rozštěpí uprostřed od východu na západ velmi velikým údolím a polovice hory ustoupí na sever a druhá polovice na jih. Utečete do údolí jejich hor, protože horské údolí se potáhne až k Jasolu; utečete, jako jste utíkali před zemětřesením v době judského krále Uzijáha. Potom přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí s ním.

V ten den nebude světlo, ale chladno a mráz. Bude to jeden den, známý (jen) Hospodinu: ani den, ani noc, v čas večera bude zase světlo. V ten den vyprýští živá voda z Jeruzaléma, polovice z ní poteče do moře východního a polovice do moře západního, poteče v létě i v zimě.

Hospodin bude králem nad celou zemí, v ten den bude (jen) jeden Hospodin a jedno jeho jméno. Celá země se změní v planinu od Geba k Rimmonu na jih od Jeruzaléma. Ten bude na výšině a bude obýván na svém místě od Benjamínovy brány až k místu Dřívější brány a až k Nárožní bráně, od věže Chananel až ke Královským lisům. Bude se v něm bydlet, nebude už prokletí, Jeruzalém bude bydlet v bezpečí.

To bude porážka, jíž stihne Hospodin všechny národy, které vytáhly proti Jeruzalému: tělo jim bude hnít, ještě když budou stát na svých nohou, v očních důlcích jim budou hnít oči a v ústech bude hnít jazyk.

V ten den způsobí u nich Hospodin veliký zmatek: jeden uchopí ruku svého bližního, ale (zároveň) ji napřáhne proti němu. I Juda bude bojovat v Jeruzalémě; bude shromážděno bohatství všech okolních pohanů: zlato, stříbro a velké množství oděvů. Stejnou porážkou stihne (Hospodin) koně, mezky, velbloudy, osly a všechen dobytek, který v těch táborech bude.

Ale všichni, kdo zbudou ze všech pohanů, kteří přitáhnou proti Jeruzalému, budou každý rok putovat, aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a slavili svátek stánků.

Jestliže však některý z národů země nebude do Jeruzaléma putovat, aby se klaněl Králi, Hospodinu zástupů, nebude na něj padat déšť. Jestliže nepřiputuje a nepřijde národ egyptský, stihne ho to neštěstí, kterým Hospodin zasáhne ty pohany, kteří nepřiputují, aby slavili svátek stánků. To bude trest na Egypťany a trest na všechny pohany, kteří nepřiputují, aby slavili svátek stánků.

V ten den bude (napsáno) na zvoncích koní: ‚Zasvěcen Hospodinu‘; hrnce v Hospodinově domě budou jako obětní misky před oltářem. Všechny hrnce v Jeruzalémě i v Judsku budou zasvěceny Hospodinu zástupů. Všichni obětující přijdou, vezmou z nich a budou v nich vařit. V ten den nebude už v domě Hospodina zástupů žádný kramář.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zach 14,8; 13,1; Jan 19,34

V ten den vyprýští živá voda z Jeruzaléma, * pramen pro Davidův dům na obmytí hříchu.

Jeden z vojáků Ježíšovi kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda, * pramen.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého Tomáše Akvinského, kněze, o apoštolském vyznání víry

(Coll. super Credo in Deum: Opuscula theologica 2, Taurini 1954, pp. 216-217)

Až se objeví tvá sláva, budu nasycen

Je na místě, že vyznání víry končí tím, k čemu směřuje všechno naše toužení, totiž věčným životem: „(Věřím) v život věčný. Amen.“

Nejdůležitější na věčném životě je to, že se člověk spojuje s Bohem, neboť sám Bůh je odměnou a cílem všeho našeho namáhání: Já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká. A toto spojení spočívá v dokonalém patření na Boha: Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Dále spočívá ve svrchované chvále, jak říká prorok: Zazní tam radost a veselí, díkůvzdání a chvalozpěvy. A také v dokonalém nasycení touhy, neboť každý blažený tam dostane víc, než po čem toužil a v co doufal. To je založeno na tom, že se v tomto životě nemohou nikomu splnit všechna jeho přání, a také na tom, že nic stvořeného nemůže zcela nasytit touhu člověka; jen Bůh ji totiž nasycuje, ano, nekonečně přesahuje, takže nemůže spočinout, leda v Bohu, jak říká Augustin: „Učinil jsi nás, Pane, pro sebe a naše srdce nemá klid, dokud nespočine v tobě.“

A protože v nebeské vlasti budou mít svatí Boha dokonale, je zřejmé, že jejich touha bude nasycena a sláva ji ještě přesáhne. Proto Pán říká: Pojď se radovat se svým pánem. Augustin k tomu říká: „Ne že by plnost radosti vstoupila do těch, kdo se budou radovat, ale všichni, kdo se budou radovat, vejdou do radosti.“ Písmo říká: Až se objeví tvá sláva, budu nasycen. A jinde: On naplní tvou touhu štěstím.

Všechno, z čeho se člověk raduje, je tam v plnosti a nadbytku. Jde-li člověk za štěstím, tam ho čeká štěstí svrchované a dokonalé, protože pramení v nejvyšším dobru, to jest v Bohu: Po tvé pravici je věčná slast.

Dále spočívá věčný život v radostném společenství všech blažených; toto společenství bude zdrojem převeliké radosti, protože každý bude mít všecko dobré spolu se všemi blaženými. Neboť každý bude milovat druhého jako sebe sama, takže se bude z jeho štěstí radovat jako ze svého. A tak radost a štěstí jednoho poroste úměrně ke štěstí všech.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 17 (16),15; 1 Kor 13,12

Ve spravedlnosti uzřím, Bože, tvou tvář, * až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.

Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale. * Až procitnu.

MODLITBA

Modleme se.

Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra; vyslyš naše prosby a dej, ať služba tobě je naší stálou radostí, neboť opravdové štěstí člověka je v tom, že ti může celým svým životem sloužit. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky