Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
V hodinu, kdy Pán žízeň měl
na kříži, na němž za nás pněl,
kéž dá všem, co jej chválíme,
ať po ctnostech vždy žízníme.
Ať milost Ducha Svatého
při chválách prodchne každého,
aby se ztlumil těla žár
a vychladlý duch rozehřál.
Vzývejme Krista, Otce s ním
i s jejich Duchem společným:
jediný Bože v Trojici,
svou mocí chraň nás, prosící. Amen.
ŽALMY
Ant. Nechci, aby bezbožný zemřel, ale aby se obrátil a žil, praví Pán.
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? *
Daleko jsi od mých proseb, od mého hlasitého nářku.
Bože můj, volám ve dne – a neslyšíš, *
v noci – a nevšímáš si mě.
Ty však trůníš ve svatyni, *
chloubo Izraele!
V tebe doufali naši otcové, *
doufali a zachránils je.
K tobě volali a byli vysvobozeni, *
v tebe doufali a nebyli zklamáni.
Já však jsem červ, a ne člověk, *
na pohanu lidem, na potupu chátře.
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, *
šklebí rty, pokyvují hlavou:
„Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, *
ať ho zachrání, má-li ho rád!“
Ano, tys mě vyvedl z matčina lůna *
a dávals mi bezpečně spočinout na jejích ňadrech.
Na tebe jsem byl odkázán od narození, *
od klína mé matky jsi ty mým Bohem.
Nevzdaluj se ode mě, neboť jsem v tísni, *
buď blízko, vždyť nemám pomocníka.
Obklopuje mě množství býků, *
bašanští tuři mě obkličují.
Své tlamy na mě otvírají *
jak dravý lev řvoucí.
Roztékám se jako voda, *
všechny kosti se mi rozpojily,
mé srdce je jako vosk, *
roztavuje se mi v útrobách.
Hrdlo mám vyschlé jako střepina †
a jazyk se mi přilepil k patru, *
přivedls mě do prachu smrti.
Neboť mě obkličuje smečka psů, *
tlupa zlosynů mě svírá.
Probodli mi ruce i nohy, *
spočítat mohu všechny své kosti.
Zevlují, pasou se pohledem na mě; †
dělí se o můj oděv, *
losují o můj šat.
Ty však, Hospodine, nestůj daleko, *
má sílo, pospěš mi na pomoc!
Mou duši od meče vysvoboď *
z drápů psa můj život,
zachraň mě ze lví tlamy, *
mě ubohého z buvolích rohů!
Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, *
uprostřed shromáždění budu tě chválit.
„Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, †
slavte ho, všichni z Jakubova potomstva, *
boj se ho, celé Izraelovo plémě!
Nezošklivil si ubožákovu bídu, nepohrdl jí, †
neskryl před ním svou tvář, *
vyslyšel ho, když k němu křičel.“
Pro něj ho budu chválit ve velkém shromáždění, *
své sliby splním před těmi, kdo ho ctí.
Chudí se najedí do sytosti, †
kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: *
„Navěky ať žije vaše srdce!“
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí *
všechny končiny země,
před ním se skloní *
všechna lidská pokolení,
protože Hospodinu náleží vláda, *
on sám panuje nad národy.
Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, *
před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.
I má duše bude pro něho žít, *
mé potomstvo bude mu sloužit.
Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, †
lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: *
„To udělal Hospodin!“
Ant. Nechci, aby bezbožný zemřel, ale aby se obrátil a žil, praví Pán.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Srov. Jer 3,12.14a
Navraťte se – praví Hospodin – neodvrátím od vás svou tvář, neboť jsem milosrdný, nehněvám se navěky. Vraťte se zase, odpadlí synové, praví Hospodin.
Odvrať svou tvář od mých hříchů, Bože,
a zahlaď všechny mé viny.
Modleme se.
Prosíme tě, dobrotivý Bože, vlej nám do srdce svou milost, abychom ovládali sklony lidské slabosti a dovedli žít podle tvých přikázání. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky