Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Ty mocný, silný, veliký
Vladaři věčnosti!
Ty, který svítíš do temnot
na cestu ke ctnosti,
buď veleben, buď veleben,
buď veleben!
Ty, jehož moudrost vesmíru
dala své zákony,
a chce, aby člověk postupně
zvedal jim záclony,
buď veleben, buď veleben,
buď veleben!
Ty, který krásou odíváš
korunku květovou
a v rovnováze držíš svou
soustavu světovou,
buď veleben, buď veleben,
buď veleben.
Nebo:
Jsi rozednění
ohňového deště:
Jak úsvit dne
jsi nocí orosen.
A ti, kdo byli,
navrátí se ještě.
Už otvírá
své oko sen
a na tobě lpí
jeho krůpěje.
Jsi přítomnost
či s tebou věky nevolaly,
jak Pán, jenž
do propasti úpěje
pil samotu,
když Otec ztichl v dáli?
Být usebraný
to znamená
číst v sobě Boží plány
a stálým „staň se!“
odpovídat na ně
a ochudit se o svět,
který ruší
a dnem i nocí,
tělem duší
bdít v ranách Páně.
ŽALMY
1. ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.
Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *
od východu slunce až na západ.
Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *
přichází náš Bůh a nemlčí.
Před ním sžírající oheň *
kolem něho zuří bouře.
Shůry volá k nebesům i k zemi, *
hodlá soudit svůj lid:
„Shromážděte mi mé svaté, *
kteří obětí sjednali mou smlouvu!“
A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *
že sám Bůh je soudcem.
Ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.
2. ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.
„Slyš, můj lide, budu mluvit, †
Izraeli, proti tobě budu svědčit, *
já jsem Bůh, tvůj Bůh!
Nekárám tě pro tvé oběti, *
vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Nemusím brát býka z tvého chléva *
ani kozly z tvých ohrad.
Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *
a na svých horách mám zvířat na tisíce.
Znám všechny ptáky na nebi, *
mé je vše, co se hemží na poli.
Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *
vždyť můj je svět se vším, co ho plní!
Copak požívám maso z býků *
či piji kozlí krev?
Přinášej Bohu oběť chvály *
a plň Nejvyššímu své sliby!
Pak mě vzývej ve dni soužení, *
vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“
Ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.
3. ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.
Ale hříšníkovi Bůh praví: †
„Proč odříkáváš má přikázání *
a bereš do úst mou smlouvu
ty, který nenávidíš kázeň *
a má slova házíš za sebe?
Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *
a s cizoložníky jsi míval účast.
Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *
a tvůj jazyk osnoval úskok.
Bavil ses pomlouváním svého bratra, *
tupil jsi syna své matky.
Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †
Myslil jsi, že jsem jako ty? *
Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!
Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *
Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!
Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *
kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“
Ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.
Nepřestáváme se za vás modlit,
abyste dobře poznali Boží vůli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Daniela
12,1-13
Proroctví o posledním dnu a o vzkříšení
Anděl mi řekl: „V té době povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny svého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize. Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky. Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.
Ty, Danieli, uschovej slova a zapečeť knihu, až do času konce. Mnozí se jí budou probírat a poznání se zvětší.“
Já, Daniel, jsem se díval, a hle – jiní dva, kteří stáli: jeden na jedné straně řeky a druhý na druhé straně řeky. (Jeden) řekl muži, oblečenému do lněných šatů, který stál nad vodou řeky: „Kdy se splní tyto podivuhodné (události)?“ A slyšel jsem muže, oblečeného do lněných šatů, který stál nad vodou řeky: zdvihl svou pravici i levici k nebi a přísahal skrze toho, který žije navěky, že to potrvá dobu, doby a polovici; až skončí rozptýlení moci svatého lidu, pak se všechny tyto věci vyplní.
Já jsem to sice slyšel, ale nerozuměl jsem tomu, a proto jsem řekl: „Můj pane, jaký bude konec všeho?“ Tu řekl: „Jdi, Danieli, neboť uschována a zapečetěna zůstanou ta slova až do času konce. Mnozí budou očištěni, vytříbeni a vyzkoušeni; bezbožní budou jednat hříšně a nic nepochopí, ale poučení (lidé) porozumějí. Od té doby, kdy bude zrušena každodenní oběť a nastolena ohavnost pustošitele, uplyne tisíc dvě stě devadesát dní. Blaze tomu, kdo vytrvá a dožije se tisíce tří set třiceti pěti dnů. Ty jdi ke konci a odpočiň si; na konci dní povstaneš k svému údělu.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Lk 20,35.36.38
Ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, už nemohou zemřít. * Jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení.
Bůh přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho. * Jsou.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o církvi v dnešním světě
(Gaudium et spes, n. 48)
Svatost manželství a rodiny
Muž a žena dík manželskému svazku nejsou už dva, ale jeden: důvěrným osobním spojením a společnou činností si vzájemně pomáhají a prokazují službu, zakoušejí smysl své jednoty a den ze dne jí plněji dosahují. Toto důvěrné sjednocení jakožto vzájemné darování dvou osob, a také dobro dětí vyžadují úplnou věrnost a nerozlučnou jednotu manželů.
Opravdová manželská láska má účast na lásce božské a mocí Kristova vykoupení a spásonosným působením církve se usměrňuje a obohacuje, takže spolehlivě vede manžele k Bohu, pomáhá jim a dává sílu k plnění jejich vznešeného úkolu otce a matky. Právě proto křesťanské manžele posiluje a jakoby zasvěcuje zvláštní svátost, aby dostáli povinnostem a důstojnosti svého stavu. V síle této svátosti plní svůj úkol v manželství a v rodině a prodchnuti Kristovým duchem, jenž naplňuje celý jejich život vírou, nadějí a láskou, spějí stále více k vlastní dokonalosti a vzájemnému posvěcení, a tím společně oslavují Boha.
Když rodiče dávají dobrý příklad a společně se modlí, také děti a všichni, kdo žijí v rodinném kruhu, snáze naleznou cestu k pravému lidství, k spáse a svatosti. A protože jsou manželé povoláni k důstojnosti otcovství a mateřství, mají svědomitě plnit povinnosti výchovy, zvláště náboženské, neboť ta je především úkolem rodičů.
Děti mají jako členové rodiny svůj podíl na posvěcení rodičů. Měli by jejich dobrodiní splácet opravdovou vděčností, úctou a důvěrou a v neštěstí i ve stáří při nich stát, jak se na děti sluší. Vdovství statečně přijaté v návaznosti na povolání k manželskému životu má být ve všeobecné úctě. Každá rodina se má o své duchovní bohatství velkomyslně dělit s jinými rodinami. Protože se křesťanská rodina rodí z manželství – a manželství je obrazem společenství lásky Krista a církve a účastí na něm – má všem lidem ukazovat živou přítomnost Spasitelovu ve světě a pravou povahu církve, a to jak láskou manželů, velkomyslnou plodností, jednotou a věrností, tak i láskyplnou spoluprací všech členů.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Př 31,30.11.31
Žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. * Srdce jejího manžela na ni spoléhá.
Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla. * Srdce.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dal svaté Markétě velkou lásku k chudým; veď nás, ať jednáme tak jako ona, aby naše láska k lidem byla obrazem tvé dobroty. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky