4. říjen 2024

Sv. Františka z Assisi
památka

Narodil se v roce 1182 v Assisi ve střední Itálii. Jeho křestní jméno bylo Jan. Jako syn bohatého obchodníka látkami prožil bouřlivé mládí. V roce 1206 se rozhodl žít v úplné evangelní chudobě, odešel z domova a žil jako potulný mnich. Kolem roku 1208 přijal jáhenské svěcení a když začal kázat v Assisi, přidalo se k němu několik následovníků; tak vzniklo první františkánské společenství (1209). Se sv. Klárou založil řád klarisek (1212). Pro laiky toužící žít ve světě podle františkánských ideálů založil společenství „třetího řádu“ (1221). Definitivní františkánská řehole byla schválena v roce 1223. V roce 1217-1219 poslal několik skupin bratří do různých krajin Evropy. Sám se na svých apoštolských cestách dostal až do Palestiny, Sýrie a Egypta, kde kázal před sultánem (1219-1220). V Římě se setkal se sv. Dominikem (1221). Ke všemu, co podnikal, si žádal souhlas církevních představených – jako např. když se souhlasem papeže postavil na vrchu Grecciu o Vánocích 1223 první živé jesličky. Poslední léta prožíval v ústraní. Stigmata, která se v samotě na hoře Verně objevila (1224) na jeho těle, připodobnila ho ještě víc Kristu. Krátce nato složil svůj chvalozpěv všeho tvorstva. Zemřel 3. X. 1226. Za svatého byl prohlášen už v roce 1228.

Ranní chvály

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Nejvyšší a mocný, dobrý Pane,

tobě ať zní chvála, čest a dík.

Přísluší jen tobě, jehož jméno

člověk není hoden vyslovit.

Ať tě, Pane, chválí všechna díla,

zvláště bratr slunce ve výši,

on je dárce života i světla,

je tvůj obraz, Bože Nejvyšší.

Ať tě, Pane, chválí sestra luna,

všechny jasné hvězdy na nebi,

ať tě chválí svěží bratr vánek,

mraky, vzduch a každé podnebí.

Ať tě, Pane, chválí sestra voda,

čistá, sloužící a pokorná,

ať tě chválí jasný bratr oheň,

jehož moci obává se tma.

Ať tě chválí sestra matka země,

rodí pro nás trávu, plod i květ,

ať tě chválí trpící a tiší,

kteří s láskou umí odpouštět.

Ať tě chválí sestřička smrt těla,

které neunikne žádný tvor,

běda těm, kdo zemřou v těžkém hříchu,

šťastní, kdo v tvé vůli mají vzor.

Nejvyššímu, všemocnému Pánu

vzdejte čest a chválu veškerou,

dobrořečte s díky jeho jménu,

služte jemu s velkou pokorou.

ŽALMY

1. ant. Zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.

Žalm 51 (50)
Smiluj se nade mnou Bože
Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového. (Ef 4,23-24)

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, *

pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.

Úplně ze mě smyj mou vinu *

a očisť mě od mého hříchu.

Neboť já svou nepravost uznávám, *

můj hřích je stále přede mnou.

Jen proti tobě jsem se prohřešil, *

spáchal jsem, co je před tebou zlé,

takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý, *

že jsi bez úhony ve svém soudu.

Hle, s vinou jsem se narodil *

a v hříchu mě počala má matka.

Hle, líbí se ti upřímné srdce, *

ve skrytu mě učíš moudrosti!

Pokrop mě yzopem, a budu čistý, *

umyj mě, a budu bělejší než sníh.

Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti, *

ať zajásají kosti, které jsi zdrtil.

Odvrať svou tvář od mých hříchů *

a zahlaď všechny mé viny.

Stvoř mi čisté srdce, Bože! *

Obnov ve mně ducha vytrvalosti.

Neodvrhuj mě od své tváře *

a neodnímej mi svého svatého ducha.

Vrať mi radost ze své ochrany *

a posilni mou velkodušnost.

Bezbožné budu učit tvým cestám *

a hříšníci se budou obracet k tobě.

Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj spasiteli, *

ať zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností.

Otevři mé rty, Pane, *

aby má ústa zvěstovala tvou chválu.

Vždyť nemáš zálibu v oběti, *

kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá.

Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, *

zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.

Pane, obšťastni Sión svou přízní, *

znovu zbuduj hradby Jeruzaléma.

Pak opět najdeš zalíbení v zákonitých obětech, v celopalech i žertvách, *

na oltář ti budou klást býčky.

Ant. Zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.

2. ant. Kdykoli se hněváš, Hospodine, rozpomeň se na své milosrdenství.

Kantikum
Bůh přijde soudit

Hab 3,2-4.13a.15-19

Zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. (Lk 21,28)

Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu, *

bál jsem se, Hospodine, tvého díla,

v průběhu let ho uskutečni, †

v průběhu let (ho) oznam. *

Kdykoli se hněváš, vzpomeň na smilování!

Bůh přijde z Temanu, *

Svatý z hory Faran.

Jeho velebnost zahaluje nebesa, *

země je plná jeho slávy.

Sám září jako světlo, †

z rukou mu (tryskají) paprsky, *

tam je skryta jeho síla.

Vyšel jsi spasit svůj národ, *

spasit (jej) i svého pomazaného.

Svým koním jsi otevřel cestu v moři, *

v bahnu mnoha vod.

Slyšel jsem o tom a mé nitro se zachvělo, *

rty se mi třásly strachem při té zprávě,

kostižer mi vniká do kostí, *

mé kroky pode mnou vrávorají.

Počkám však v klidu na den tísně, *

jenž dolehne na lid, který se na nás chce vrhnout.

I když fíkovník nevykvete *

a vinná réva nepřinese plody,

i když zklame výnos olivy *

a pole nevydají pokrm,

i když zmizí brav ze stáje *

a skot nebude v chlévech,

já přesto budu jásat v Hospodinu, *

budu plesat v Bohu, svém spasiteli!

Hospodin, Pán, je mou silou, †

mé nohy učiní podobné (nohám) laní *

a zavede mě na mé výšiny.

Ant. Kdykoli se hněváš, Hospodine, rozpomeň se na své milosrdenství.

3. ant. Jeruzaléme, oslavuj Hospodina. 

Žalm 147 (147 B) 12-20
Obnova Jeruzaléma
Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu. (Zj 21,9)

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, *

 chval svého Boha, Sióne,

že zpevnil závory tvých bran, *

požehnal tvým synům v tobě.

Zjednal tvému území pokoj *

a sytí tě jadrnou pšenicí.

Sesílá svůj rozkaz na zemi, *

rychle běží jeho slovo.

Dává sníh jako vlnu, *

jíní sype jako popel.

Shazuje své krupobití jako drobty chleba, *

jeho mrazem tuhnou vody.

Posílá své slovo, a rozpouští je, *

poroučí zavanout svému větru, a vody se rozproudí.

Oznámil své slovo Jakubovi, *

své zákony a přikázání Izraeli.

Tak nejednal se žádným národem: *

nesdělil jim svá přikázání.

Ant. Jeruzaléme, oslavuj Hospodina.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Ef 2,13-16

Nyní, protože jste spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil v jedno a zboural přehradu, která je dělila, když na svém těle zrušil příčinu nepřátelství, která záležela v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou částí jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě strany s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Volám k tobě, Bože, * ty mi posíláš pomoc z nebe. Volám.

Plné důvěry je mé srdce, * ty mi posíláš pomoc z nebe. Sláva Otci. Volám.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Antifona k Zachariášovu kantiku: František, chudý a pokorný, vešel do nebe bohatý, vítán nebeskými zástupy.

PROSBY

Kristus se za nás vydal v oběť Otci, aby svou krví očistil naše svědomí od mrtvých skutků. Klaňme se mu a s upřímným srdcem prosme:

Pane, na tobě závisí naše spása.

Z tvé dobroty nám vzchází nový den,

dej, ať v nás také vzchází nový život.

Všechno jsi stvořil a moudře to zachováváš,

dej, ať ve tvém tvorstvu spatřujeme tvou věčnou stopu.

Svou krví jsi zpečetil novou a věčnou smlouvu,

dej, ať konáme, co přikazuješ, a zůstáváme tak věrni tvému zákonu.

Když jsi visel na kříži, vyšla z tvého boku krev a voda,

ať tento spasitelný proud smyje naše hříchy, aby se celá církev Boží naplnila radostí.

Otče náš.

MODLITBA

Bože, tys povolal svatého Františka, aby svým životem ukazoval cestu chudoby a pokory a stal se živým obrazem Krista; dej nám svou milost, abychom se i my stávali Kristu podobnými a mohli se radovat ze spojení s tebou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky