11. prosinec 2024

Sv. Damasa I., papeže
nezávazná památka

Byl španělského původu, narodil se kolem roku 305. V roce 366 se stal papežem, obhajoval primát římského biskupa a v jeho době se začalo šířit označení „Apoštolský stolec“. Potíral ariánské bludy, pověřil sv. Jeronýma revizí latinského překladu Písma svatého. Upravoval stará římská pohřebiště v katakombách a označoval hroby mučedníků básnickými nápisy, uchovalo se jich kolem 60. Zemřel v roce 384.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Hlásej, písni veselá:

Chvála budiž vzdána

Marii, že přijala

vůli svého Pána.

Hlásej, dávné proroctví,

hlásej lidu všemu,

zvěst o Boží pomoci

lidstvu zbloudilému.

Hlásej, zvěsti Janova,

z krajů od Jordánu:

Přímé cesty v srdce svá

připravujte Pánu.

Hlásej, dobo adventní,

Boží výzvu k smíru,

ať v nás lásku rozhojní,

naději a víru.

ŽALMY

1. ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Žalm 39 (38)
Prosba těžce zkoušeného
Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti ... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8,20)
I (2-7)

Řekl jsem: dám si pozor na své chování, *

abych nezhřešil svým jazykem,

do svých úst si vložím uzdu, *

pokud bude přede mnou bezbožník.

Zmlkl jsem v tichu, zbaven štěstí, *

má bolest se však rozjitřila.

Srdce mi vzplálo v nitru, †

když jsem uvažoval, vznítil se oheň *

a jazykem jsem se ozval:

Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, †

jaká je míra mých dnů, *

ať si uvědomím svou pomíjivost.

Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny †

a můj život je před tebou jako nic, *

každý člověk trvá jen co dech.

Jen jako stín jde člověk životem, †

zbytečně se vzrušuje, *

hromadí, a neví pro koho.

Ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

2. ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.

II (8-14)

A nyní, co mohu čekat, Pane? *

V tobě je má naděje.

Zbav mě všech mých nepravostí, *

nevydávej mě pro smích bláznu!

Mlčím, neotvírám svá ústa, *

vždyť tys to učinil!

Zbav mě své rány, *

hynu pod úderem tvé ruky.

Trestem káráš vinu člověka, †

ničíš jako mol, co má nejcennější: *

každý člověk je pouze jak dech.

Slyš, Hospodine, mou prosbu, †

nakloň svůj sluch k mému volání, *

nemlč k mým slzám!

Vždyť jsem u tebe jen hostem, *

přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové.

Odvrať ode mě svůj pohled, ať si vydechnu, *

dříve než odejdu a už nebudu.

Ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.

3. ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Žalm 52 (51)
Proti pomlouvači
Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1,31)

Proč se chlubíš hanebností, *

bezectný siláku?

Stále jen myslíš na zkázu, *

tvůj jazyk je jak ostrá břitva, ty pleticháři!

Podlost je ti milejší než dobro, *

lhaní víc než mluvit, jak se sluší.

V každé pomlouvačné řeči máš zálibu, *

falešný jazyku!

Proto tě Bůh zahubí, *

odstraní tě navždy,

vytáhne tě ze stanu, *

vyrve tě ze země živých.

Spravedliví to uvidí a zaleknou se, *

jemu se však vysmějí:

„Hle, člověk, který si nezvolil *

Boha za svou záštitu,

spoléhal na své velké bohatství, *

domohl se moci svou násilností.“

Já však jsem jako zelená oliva v Božím domě, *

stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Ustavičně tě chci chválit, že jsi to učinil, *

před tvými svatými chci slavit tvé jméno, neboť je dobré.

Ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Hospodine, náš Bože, obnov nás,

rozjasni svou tvář a budeme spaseni.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

25,6 – 26,6

Boží hostina; píseň vykoupených

Hospodin zástupů vystrojí

všem národům na této hoře

tučné hody,

hody s výborným vínem;

budou to šťavnatá jídla

a vybraná vína.

Na této hoře sejme

závoj, který halil všechny lidi,

přikrývku, která kryla všechny národy.

Zničí smrt navždy,

Pán; Hospodin, setře slzy z každé tváře.

Odejme hanbu svého lidu na celé zemi,

neboť Hospodin to pravil.

V ten den se řekne: „Hle, náš Bůh,

doufali jsme v něho, že nás vysvobodí;

on je Hospodin, v něho jsme doufali,

jásejme a radujme se z jeho spásy,

neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře.“

Moab bude rozdupán na svém místě,

jako se do hnojiště zadupává sláma.

I když v něm roztáhne své ruce,

jako je roztahuje plavec, aby plaval,

(Bůh) jeho pýchu poníží

i přes nápor jeho rukou.

Ochranné opevnění jeho hradeb strhne,

srazí a povalí do prachu na zem.

V ten den se bude zpívat tato píseň

v judské zemi:

„Pevné město máme k spáse,

(Pán) je opatřil hradbami a valem.

Otevřte brány, ať vejde spravedlivý národ,

který střeží věrnost.

Jeho zásady jsou pevné,

zachováš (mu) pokoj,

neboť doufal v tebe.

Doufejte v Hospodina navždy,

neboť Hospodin je skála navěky.

Svrhl ty, kdo sídlí na výšinách,

pokoří nepřístupné město;

poníží ho až k zemi,

do prachu ho srazí.

Budou po něm šlapat nohy chudých,

kroky ubohých.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 21,3; Iz 25,8

Slyšel jsem od trůnu mohutný hlas: Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat. * Oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem.

Pán, Hospodin, zničí smrt navždy, setře slzy z každé tváře. * Oni budou.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu svatého Augustina, biskupa, proti Faustovi

(Lib. 20,21; CSEL 25,562-563)

Mučedníky slavíme a ctíme z lásky a s vědomím společenství s nimi

Křesťanský lid společně slaví památku mučedníků liturgickou slavností. Chce se jednak povzbudit k jejich následování, jednak mít podíl na jejich svatosti, a také si zabezpečit jejich přímluvu. Nikdy ovšem neuctíváme nikoho z mučedníků tak, že bychom jim stavěli oltáře, a to ani na místech, kde jsou uložena jejich těla.

Cožpak někdy některý biskup řekl u oltáře nad hrobem mučedníků: Obětujeme ti Petře nebo Pavle nebo Cypriáne? Nikoli. Neboť to, co se obětuje, obětuje se Bohu, který mučedníky oslavil korunou mučednickou. A děje se to na místech památky těch, které Bůh korunoval, aby právě připomínka těch míst roznítila naši vroucnost a aby sílila naše láska k těm, jejichž cestou smíme jít, i k tomu, jehož pomoci k tomu potřebujeme.

Uctíváme tedy mučedníky z lásky a s vědomím společenství s nimi, stejně jako ctíme už za života svaté Boží přátele, o nichž víme, že jsou z celého srdce ochotni třeba i trpět a zemřít za pravdu evangelia. Ctíme-li mučedníky přece jen s větší oddaností, je to proto, že o nich bezpečně víme, že vítězně přestáli všechny zápasy, a proto, že je spolehlivější chválit a velebit ty, kteří již vítězně došli do blaženého života v nebi, než ty, kteří zde na zemi o to teprve usilují.

Avšak kultem, kterému říkáme latreutický (latrie) a jenž představuje službu, která přísluší výlučně božstvu, neuctíváme nikoho kromě Boha samého a nikoho k takové úctě ani nenabádáme.

A právě proto, že k takovému kultu patří přinášení oběti, nazýváme idololatrií (modloslužbou), jestliže někteří lidé tímto způsobem uctívají idoly (modly). V žádném případě nemůžeme nic takového ani sami dělat, ani jiným přikazovat, aby přinášeli oběť nějakému mučedníku, jiné svaté duši nebo andělu. A jestliže někdo do tohoto bludu upadne, povolá ho učitelský úřad k pořádku: buď se napraví, nebo je třeba se chránit styku s ním.

Protože i svatí jsou jenom lidé, nepřejí si zajisté, aby se jim dávalo to, co patří výlučně Bohu. Jasně se to ukázalo u Pavla s Barnabášem: Když totiž byli Lykaoňané ohromeni zázraky, které Bůh skrze ně učinil, a chystali se jim obětovat jako bohům, roztrhli si apoštolové roucha, vyznali, že nejsou žádnými bohy, všem domluvili a nedopustili, aby se jim obětovalo.

Jenomže jiné je to, co učíme, a jiné, co musíme snášet. Jiné je to, co jsme povinní hlásat, a jiné, co je potřebné napravit, a dokud to nenapravíme, musíme to snášet.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 116 (115),15; 34 (33),21; srov. Jdt 10,3

Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných. * Chrání všechny jejich kosti.

Hospodin je oděl slávou. * Chrání.

MODLITBA

Modleme se.

Na přímluvu svatého papeže Damasa, velikého ctitele mučedníků a šiřitele jejich slávy, nauč, Bože, i nás vážit si těch, kdo vydávají účinné svědectví o své víře, a následovat je. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky