Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Vzdej apoštolu Janovi
dnes, církvi, chválu, čest a dík!
Jak blízko stál zde Pánovi,
oč bližší je mu v nebesích!
Že Slovo tělem stalo se,
že Bůh je láska. Život sám,
nám sdělil z Ducha Svatého
vlastními slovy svatý Jan.
Tebe si, Jene, vybírá
za svědka prozíravý Pán,
bys viděl slávu Tábora
i úzkost smutných Getseman.
Pak uchvácen v jas nebeský
zříš nevýslovnou jeho zář
a v Beránkova tajemství
i jeho církve pronikáš.
Z kříže jsi slova uslyšel:
„Tvůj syn! Hle, Jene, matka tvá!“
I nás za děti Matce svěř,
ať v srdci svém nás ukrývá.
Buď sláva Slovu věčnému,
věříme v jeho vtělení,
i Otci, Duchu Svatému,
na věky bez omezení. Amen.
ŽALMY
1. ant. Jan vydal svědectví o Božím Slovu, Ježíši Kristu.
Nebesa vypravují o Boží slávě *
a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.
Den dni o tom podává zprávu, *
noc noci sděluje poučení.
Není to slovo a nejsou to řeči, *
jejichž hlas by nebylo slyšet.
Do celé země vychází jejich hlahol, *
až na konec světa jejich slova.
Tam rozestřel stan pro slunce, †
které vychází jako ženich ze své svatební komnaty, *
jásá jako rek, když se do běhu dává.
Na jednom okraji nebe vychází †
a obíhá až na jeho druhý okraj, *
nic se nemůže skrýt před jeho žárem.
Ant. Jan vydal svědectví o Božím Slovu, Ježíši Kristu.
2. ant. Jan je ten učedník, kterého Ježíš miloval.
Slyš, Bože, můj hlasitý nářek, *
chraň můj život před strachem z nepřítele.
Ukryj mě před smečkou zločinců, *
před tlupou pachatelů nepravosti.
Ostří si jazyk jako meč, *
vrhají jedovatá slova jako šípy,
aby z úkrytu zasáhli nevinného, *
aby ho náhle zasáhli, bez ohledu.
Rozhodli se pro hanebný plán, †
smlouvají se, jak by skryli své nástrahy, *
říkají si: „Kdo nás uzří?“
Osnují zločiny, skrývají své promyšlené plány, *
nitro i srdce každého je nepřístupné.
Ale Bůh je zasáhne šípy, *
náhle budou ranami probodáni.
Vlastní jazyk je přivede k pádu, *
smějí se jim všichni, kteří je vidí.
Kdekdo cítí bázeň, rozhlašuje, co Bůh činí, *
a uvažuje o jeho skutcích.
Spravedlivý se raduje v Hospodinu a utíká se k němu, *
jásají všichni lidé upřímného srdce.
Ant. Jan je ten učedník, kterého Ježíš miloval.
3. ant. Jan ležel při večeři na Pánových prsou: šťastný apoštol, jemuž byla zjevena nebeská tajemství.
Hospodin kraluje: třesou se národy; *
trůní nad cheruby: chvěje se země.
Hospodin na Siónu je veliký *
a nade všemi národy vyvýšený.
Ať chválí tvé veliké a hrozné jméno, *
neboť je svaté.
Pevně vládne ten, kdo miluje právo: †
tys určil, co je správné, *
právo a spravedlnost vykonáváš v Jakubovi.
Oslavujte Hospodina, našeho Boha, †
klaňte se u podnože jeho nohou, *
neboť je svatá.
Mojžíš a Árón jsou mezi jeho kněžími †
a Samuel mezi těmi, kdo vzývali jeho jméno: *
vzývali Hospodina, a on je vyslýchal.
Mluvíval k nim v oblačném sloupu, †
slýchali jeho příkazy, *
zákon, který jim dal.
Hospodine, náš Bože, tys je vyslyšel, †
Bože, byls k nim milostivý, *
ale také jsi trestal jejich přestupky.
Oslavujte Hospodina, našeho Boha, †
klaňte se na jeho svaté hoře, *
neboť svatý je Hospodin, náš Bůh!
Ant. Jan ležel při večeři na Pánových prsou: šťastný apoštol, jemuž byla zjevena nebeská tajemství.
Chválili Boha a vypravovali o jeho moci,
o podivuhodných skutcích, které vykonal.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
1,1 – 2,3
Slovo života a Boží světlo
O tom, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli, bedlivě pozorovali a čeho jsme se svýma rukama dotýkali, o Slovu života svědčíme a zvěstujeme vám. Život se zjevil, a my jsme (ho) viděli, Život věčný, který byl u Otce a zjevil se nám. Co jsme (tedy) viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli s námi společenství. Naše společenství je totiž s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem. Toto píšeme, aby naše radost byla úplná.
To je poselství, které jsme od něho slyšeli a vám zvěstujeme: Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není. Když tvrdíme, že máme s ním společenství, ale (přitom) žijeme ve tmě, lžeme a naše jednání není ve shodě s pravdou. Když však žijeme ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev jeho Syna Ježíše nás očišťuje od každého hříchu.
Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když však uznáme, (že se dopouštíme) hříchů, on nám hříchy odpustí a očistí nás ode všeho špatného, protože věrně (plní, co slíbil), a protože je spravedlivý. Řekneme-li však, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.
Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za (hříchy) celého světa.
Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. 1 Jan 1,2.4; Jan 20,31
Zvěstujeme vám Život věčný, který byl u Otce a zjevil se nám. Toto vám píšeme, abyste se radovali, * a vaše radost aby byla úplná.
Toto jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu. * A vaše.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu svatého Augustina, biskupa, na první list Janův
(Tract. 1,1.3: PL 35,1978.1980)
Sám Život se zjevil v lidském těle
Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli a čeho jsme se vlastníma rukama dotýkali, to vám zvěstujeme: Slovo života. Kdo by se ovšem mohl dotýkat Slova, kdyby se nestalo tělem a nepřebývalo mezi námi?
A toto Slovo, které se stalo tělem, takže se ho bylo možné dotýkat rukama, začalo být člověkem početím v Panně Marii. Samo Slovo však tehdy nezačalo existovat; vždyť jak řekl Jan, co bylo od počátku, to vám zvěstujeme. Nezdá se vám, že Jan slova své epištoly potvrzuje i vlastním evangeliem? Tam jste přece nedávno slyšeli: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha.
Někdo by snad mohl chápat výraz Slovo života tak, že jde o nějaký slovní projev o Kristu, nikoli o samo Kristovo živé tělo, kterého se lidé dotýkali. Hleď, co následuje: A ten život se zjevil. Sám Kristus je tedy Slovem života.
A proč se ten život zjevil? Byl sice od počátku, ale lidem se nezjevoval. Zjevoval se andělům a ti jej poznávali a živili se jím jako chlebem. Ale co říká Písmo? Člověk jedl chléb andělský.
Sám Život se tedy zjevil v lidském těle. Jestliže se něco, co lze vidět pouze srdcem, stane předmětem zjevení, je to viditelné také očima. A Život se dal vidět očima, aby uzdravil srdce. Neboť slovo je vidět jen srdcem, zatímco tělo je viditelné i tělesnému zraku. Vyvstala nám možnost Slovo spatřit: Abychom je mohli vidět, stalo se Slovo tělem. A nejen abychom Slovo viděli, ale byli jím také vnitřně uzdraveni.
A svědčíme o tom a zvěstujeme vám život věčný, jenž byl u Otce a zjevil se u nás, říká Jan. To znamená, že se zjevil mezi námi, nebo ještě jasněji, zjevil se nám.
Co jsme tedy viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám. Dejme pozor, moji milovaní: Co jsme tedy viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám. Oni viděli Pána stát v lidském těle přímo před sebou, oni slyšeli z úst Páně jeho slova a zvěstovali nám je. Tak jsme tedy i my slyšeli, ale neviděli.
Jsme proto snad méně šťastni než ti, kteří viděli a slyšeli? A jak to, že Jan dodává: Abyste i vy měli s námi společenství? Oni viděli, my nikoli, a přece patříme k nim, protože máme společnou víru.
Naše společenství je totiž s Bohem Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem. Toto vám píšeme, aby vaše radost byla úplná, říká Jan. Míní plnost radosti v tomto společenství, v této lásce, v této jednotě.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jan ležel při večeři na Pánových prsou: * šťastný apoštol, jemuž byla zjevena nebeská tajemství.
Pil přímo z pramene Pánova srdce proud živé vody evangelia. * Šťastný.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dal svatému apoštolu Janovi nahlédnout do tajemství svého věčného Slova: ukaž i nám bohatství své lásky, osvěť naši mysl a otevři naše srdce, abychom správně poznávali a ochotně přijímali, co nám o tobě zvěstoval. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky