Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
S touhou mé myšlenky k nebesům vzhůru
letí, by zpívaly v nebeském kůru,
by našly ochranu v náruči Boží
před světem plným jen trní a hloží.
Ten klamný země lesk tak rychle chladne,
jak růže ve věnci bez vody zvadne.
Rajské tam v nebesích nevadne kvítí,
tam spěje duše má k věčnému žití.
Chci věrně konat, co Bohu se líbí,
věřím, že Nejvyšší plní své sliby.
Nač míti poklady, slávu a jmění,
když náš Pán chudobu nejvýše cení.
Vše, co kdo na zemi drahého ztratí,
Pán náš mu v nebesích stonásob vrátí.
I když mi bolest zlá tělo mé zkruší,
zachovám v modlitbách zdraví své duši.
Čistá a chudičká duše má pílí
do Boží náruče k sladkému cíli.
ŽALMY
1. ant. Veleb, duše má, Hospodina, a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní.
Veleb, duše má, Hospodina, *
vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno!
Veleb, duše má, Hospodina, *
a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
On odpouští všechny tvé viny, *
on léčí všechny tvé neduhy.
On vykupuje tvůj život ze záhuby, *
on tě věnčí láskou a slitováním.
On štěstím sytí tvůj život, *
jak orlu se obnovuje tvé mládí.
Hospodin koná spravedlivé skutky, *
zjednává právo všem utlačeným,
Oznámil své plány Mojžíšovi, *
izraelským synům své skutky.
Ant. Veleb, duše má, Hospodina, a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní.
2. ant. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Hospodin je milosrdný a milostivý, *
shovívavý a nadmíru dobrotivý.
Nechce se přít ustavičně *
ani se hněvat navěky.
Nejedná s námi podle našich hříchů *
ani podle našich vin nám neodplácí.
Jak vysoko je nebe nad zemí, *
tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.
Jak vzdálen je východ od západu, *
tak vzdaluje od nás naše nepravosti.
Jako se smilovává otec nad syny, *
tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Neboť on ví, z čeho jsme utvořeni, *
má v paměti, že jsme jen prach.
Dni člověka jsou jako tráva, *
kvete jak polní květ.
Sotva jej vítr ovane – již ho není, *
nezbude po něm ani stopa.
Ant. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
3. ant. Velebte Hospodina, všechna jeho díla.
Hospodinova láska však od věků na věky †
pro všechny, kdo se ho bojí, *
a jeho spravedlnost jde z dětí na děti
pro ty, kteří zachovávají jeho smlouvu, *
kteří pamatují na jeho přikázání tím, že je plní.
Hospodin si zřídil na nebi trůn *
a všechno řídí jeho vláda.
Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, †
mocní silou, dbalí jeho rozkazů, *
poslušní na jeho slovo.
Velebte Hospodina, všechny jeho zástupy, *
jeho služebníci, kteří plníte jeho vůli!
Velebte Hospodina, všechna jeho díla, †
na všech místech jeho moci: *
veleb, duše má, Hospodina!
Ant. Velebte Hospodina, všechna jeho díla.
Pouč mě, Hospodine, o smyslu svých nařízení
a budu rozjímat o tvých divech.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Zachariáše
3,1 – 4,14
Boží přísliby veleknězi Jozuovi a místodržiteli Zorobábelovi
(Hospodin) mi ukázal velekněze Jozua, který stál před Hospodinovým andělem. Po jeho pravici stál satan, aby ho obžaloval.
Tu řekl Hospodinův anděl satanovi: „Ať tě Hospodin zkrotí, satane, ať tě zkrotí Hospodin, který si vyvolil Jeruzalém! Což to není oharek vytažený z ohně?“ Jozue, když stál před andělem, byl oblečen do špinavých šatů. (Anděl) se ujal slova a řekl těm, kdo stáli před ním: „Svlékněte ho ze špinavých šatů!“ Pak pokračoval: „Hleď, sňal jsem z tebe tvou nepravost a dám tě obléci do slavnostních šatů!“ Potom řekl: „Dejte mu na hlavu čistý turban!“ Vsadili mu na hlavu čistý turban a oblékli ho do šatů. (To vše se stalo) v přítomnosti Hospodinova anděla.
Hospodinův anděl zapřísahal Jozua: „Tak praví Hospodin zástupů: Jestliže budeš chodit po mých cestách a dobře mi sloužit, pak i ty budeš spravovat můj dům, budeš střežit má nádvoří a já ti dám přístup k těm, kdo zde stojí.
Slyš, veleknězi Jozue, ty i tvoji druhové, kteří před tebou sedí – jsou to mužové, kteří jsou předzvěstí: Přivedu svého služebníka (jménem) Výhonek. Hle, kámen, který kladu před Jozua! Na tomto jednom kameni je sedm očí, já sám do něho vryji rytinu – praví Hospodin zástupů – v jednom dni odstraním nepravost této země. Tehdy – praví Hospodin zástupů – jeden bude zvát druhého pod vinný kmen a pod fíkovník.“
Anděl, který se mnou mluvil, se vrátil a probudil mě jako toho, kdo má být probuzen ze spánku. Řekl mi: „Co vidíš?“ Odpověděl jsem: „Viděl jsem svícen celý ze zlata, nahoře měl (baňatou) mísu (na olej), na ní sedm lamp, a každá lampa, která byla nahoře, měla sedm zobců (pro knoty).
Vedle svícnu byly dvě olivy, jedna po pravé straně (baňaté) mísy, druhá po její levé straně.“ Ujal jsem se slova a řekl jsem andělovi, který se mnou mluvil: „Co to znamená, můj pane?“ Anděl, který se mnou mluvil, mi odpověděl: „Ty nevíš, co to znamená?“ Řekl jsem: „Nevím, můj pane.“
Tu se ujal slova a řekl mi: „To je Hospodinovo slovo k Zorobábelovi: Ani vojskem, ani silou, ale mým duchem – praví Hospodin zástupů. Kdo jsi ty, veliká horo, před Zorobábelem? Rovina se z tebe stane! On vytáhne poslední kámen nahoru a bude volat: Jak je krásný!
Hospodin mě oslovil: Zorobábelovy ruce založily tento dům a jeho ruce ho dokončí; poznáte, že mě k vám poslal Hospodin zástupů. Kdo pohrdal dnem malých začátků? Zaradují se, až uvidí olovnici v Zorobábelově ruce. Těch sedm (lamp) jsou Hospodinovy oči, které prohlížejí celou zemi.“
Ujal jsem se slova a řekl: „Co znamenají ty dvě olivy po pravé a levé straně svícnu?“ Podruhé jsem se ujal slova a zeptal se: „Co znamenají dvě olivové ratolesti, které dvěma zlatými trubicemi vylévají zlato?“ Řekl mi: „Ty nevíš, co znamenají?“ Odpověděl jsem: „Nevím, můj pane.“ Odvětil mi: „To jsou dva pomazaní, kteří stojí před Pánem celé země.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Zj 11,4.srov.3
To jsou dvě olivy a dva svícny. * Stojí před Pánem země.
Pán pošle své dva svědky, aby prorokovali. * Stojí.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pojednání svatého Maxima Vyznavače, opata, o nejasných místech Písma svatého
(Quaest. 63: PG 90,667-670)
Světlo, které osvěcuje každého člověka
Světlo vyzdvižené na svícen je světlo Otcovo, pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, když přichází na svět, náš Pán Ježíš Kristus. Ten se stal jedním z nás a přijal naše tělo, stal se naším světlem a jako světlo byl zvěstován; to znamená, že ten, který je podle přirozenosti Otcovou Moudrostí a Božím Slovem, je se zbožnou vírou hlásán v Boží církvi, a když je život uspořádán podle zásad ctnosti, je toto Světlo zachováváním přikázání vysoko vyzdvihováno, až svítí všem národům. Svítí všem, kteří jsou v domě, to jest na tomto světě, jak sám Bůh a Slovo na jednom místě říká: Nikdo nerozsvěcuje svítilnu, aby ji postavil pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Světlem míní samozřejmě sebe: ten, který byl ze své přirozenosti Bohem, se podle Božího plánu spásy stal také člověkem.
Domnívám se, že právě to rozpoznal i veliký David, když nazývá Hospodina světlem; říká přece: Svítilnou mým nohám je tvůj zákon a světlem mé stezce. Ano, takový je můj Spasitel a Bůh, že zaplašuje temnoty nevědomosti a hříchu, a proto ho také Písmo nazývá světlem.
Právě on jediný jako světlo zaplašil mrákoty nevědomosti a zahnal temnoty zloby a hříchu, a tak se stal pro všechny cestou spásy. Ctností a věděním přivádí k Otci ty, kdo se plněním Božích přikázání odhodlávají jít za ním jako za cestou spravedlnosti. Svícnem pak se míní svatá církev: skrze kázání v ní Boží Slovo září a osvěcuje paprsky pravdy všechny, kdo přebývají v tomto světě jakoby v domě, a naplňuje duše všech lidí poznáním Boha.
V žádném případě nechce být Slovo drženo pod zmíněnou nádobou: jeho vůlí je, aby bylo umístěno na samém vrcholu jako největší ozdoba církve. Kdyby totiž bylo Boží Slovo drženo literou Zákona jakoby pod nádobou, všichni lidé by přišli o věčné světlo; i kdyby se snažili vymanit ze smyslového vnímání, které klame a je s to pouze přebírat omyly, a nejvýš postihnout hanbu a záhubu každého lidského těla, duchovního vidění by se jim nedostalo. To až skrze Slovo umístěné na svícnu, aby všechny osvěcovalo, totiž Slovo dané církvi, to jest v její duchovní bohoslužbě.
Vždyť litera bez duchovního porozumění má jenom ten smysl, že nahrazuje své vyslovení: neumožňuje, aby k mysli pronikl skutečný význam napsaného.
Nuže, když pěstěním rozjímání i činnosti zapalujeme svou svítilnu, totiž rozum rozsvěcující světlo poznání, nestavme ji pod nádobu, abychom nebyli odsouzeni, že jsme nepostižitelný význam moudrosti nahradili literou. Postavme naopak své světlo na svícen; tím přirozeně míním svatou církev, jež na výšinách pravého poznání zapaluje pro všechny pochodeň Božího učení.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jan 12,35.36; 9,39
Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma. * Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste byli syny světla.
Já jsem přišel na tento svět, aby ti, kdo nevidí, viděli. * Dokud.
MODLITBA
Modleme se.
Prosíme tě, Bože, dej nám svou milost, aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky