Modlitba v poledne
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Pojďte, sluhové pokorní,
ať vaše rty i nitra zní
chválami jména Božího,
hodnými Nejsvětějšího.
Toť doba, kdy Pán bez viny
za nás byl na smrt vydaný.
Teď s láskou, jíž mu dlužíme,
jej vzkříšeného oslavme.
Vzývejme Boha jednoho,
v Trojici Vládce mocného,
Otce i Syna, Krále s ním,
společně s Duchem přesvatým. Amen.
Nebo:
Denně v tom pozdviženém čase
Pán přicházel a mizel zase
jak vlny vůní z jarních lích,
jak stíny oblaků, jež plynou,
jak deště v máji nad krajinou,
jak příboj nocí měsíčních.
Vedl je, učil po šest neděl.
Když se jim všecek vypověděl
v odpečetěných tajemstvích,
za město vyvedl své stádce.
Dal požehnání jim i matce
a potom – k nebi ruce zdvih.
A pak – ó, blesk, ó, oslnění!
To hudba hřmí, to zpívá hřmění,
to zem se bortí v základech?
Nelze vám, syna mého děti,
na jeho krásu pohleděti,
před níž i nebe tají dech!
ŽALMY
Ant. Aleluja, aleluja, aleluja.
Jak miluji tvůj zákon, Hospodine! *
Po celý den o něm rozjímám.
Moudřejším nad mé nepřátele mě učinil tvůj předpis, *
neboť navěky je se mnou.
Rozumnější jsem nad všechny své učitele, *
neboť rozjímám o tvých přikázáních.
Rozvážnější jsem nad starce, *
neboť zachovávám tvá nařízení.
Zadržuji své nohy od každé zlé cesty, *
abych dbal na tvá slova.
Neuchyluji se od tvých rozhodnutí, *
protože tys mě poučil.
Jak sladké jsou na mém patru tvé výroky, *
nad med jsou sladší pro má ústa.
Tvými nařízeními jsem zmoudřel, *
proto nenávidím kdejakou neřestnou cestu.
Proč jsi nás, Bože, nadobro zavrhl, *
proč dýmá tvůj hněv proti ovcím, které paseš?
Pamatuj na svou obec, kterou sis kdysi získal, †
na svůj kmen, který sis vykoupil do vlastnictví, *
na horu Sión, kde ses usídlil.
Zaměř své kroky k dávným troskám: *
nepřítel ve svatyni všechno zničil.
Tvoji protivníci hlučeli uvnitř svatého místa, *
své korouhve tam vztyčili na vítězství.
Jsou podobni těm, kdo v houštině mávají sekyrou, *
hned širočinou a kladivem rozbíjejí všechny její brány.
Tvou svatyni vydali ohni, *
až do základů znesvětili příbytek tvého jména.
Řekli si v srdci: „Vyhubme je naráz, *
spalte všechny Boží svatyně v zemi!“
Už nevidíme svá znamení, nemáme proroka *
a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě.
Jak dlouho se bude, Bože, protivník rouhat, *
jak dlouho bude nepřítel neustále tupit tvé jméno?
Proč odtahuješ svou ruku *
a svou pravici necháváš ležet v klíně?
Bůh však je mým králem od pradávna, *
tolikrát popřál vítězství v zemi.
Ty jsi svou mocí rozdělil moře, *
ve vodách jsi zdrtil hlavy oblud.
Tys roztříštil leviatanovy hlavy, *
hodils ho za pokrm netvorům moře.
Tys dal vytrysknout pramenům a potokům, *
tys vysušil mohutné řeky.
Tvůj je den a tvá je noc, *
tys učinil měsíc i slunce.
Tys vymezil všechny hranice země, *
ustanovil jsi léto a zimu.
Pamatuj na to: nepřítel se ti rouhal, Hospodine, *
pošetilý národ tupil tvé jméno.
Nevydávej supovi život své hrdličky, *
nezapomínej natrvalo na život svých chudých!
Shlédni na svou smlouvu, *
vždyť zákoutí země i pole plná jsou násilí.
Ať se ponížený nevrací zklamán, *
ubohý a nuzný nechť chválí tvé jméno!
Povstaň, Bože, ujmi se své věci, *
mysli na potupu, kterou tě den co den stíhá blázen.
Nezapomínej na křik svých protivníků, *
povyk tvých odpůrců stále se vzmáhá.
Ant. Aleluja, aleluja, aleluja.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Sk 5,12a. 14
Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Stále rostl počet mužů a žen, kteří přijímali víru v Pána.
Věřili tomu, co Bůh zjevil, aleluja,
a zachovávali jeho přikázání, aleluja.
Modleme se.
Bože, ty znáš srdce všech, tys přidružil svatého Matěje ke sboru apoštolů a také nás volá tvá láska, abychom šli cestou, kterou jsi pro nás připravil; prosíme tě: provázej nás na jeho přímluvu svou milostí, ať dojdeme do společenství tvých vyvolených v nebi. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky