16. květen 2024

Sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka,
hlavního patrona Čech

svátek

Narodil se kolem poloviny 14. století v Pomuku (později Nepomuku) v Čechách. V letech 1369-1380 byl veřejným notářem a zároveň pracoval v úřadě generálních vikářů. Po vysvěcení na kněze byl farářem u sv. Havla (1380-1390) a kanovníkem kapituly u sv. Jiljí (1382-1389) a na Vyšehradě (1389-1393). Arcibiskup Jan z Jenštejna ho jmenoval svým generálním vikářem (1389-1393). Když vyvrcholilo napětí mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem, stál na straně arcibiskupa a hájil svobodu a nezávislost církve na králově zvůli, zatímco král se snažil ovládnout církev a získat na svou stranu část vyššího duchovenstva. Byl podroben výslechu a mučení za osobní účasti krále. Jeho tělo bylo 20. III. 1393 vhozeno do Vltavy, potom prozatímně pohřbeno a později (snad 1396) přeneseno k pohřbení do katedrály. V následujících letech se mluvilo o další příčině jeho mučednické smrti, že totiž nechtěl porušit zpovědní tajemství. V roce 1721 byl prohlášen za blahoslaveného a 19. III. 1729 za svatého.

Modlitba odpoledne

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Teď skví se hodina ta již,

co vyprostila z temnot kříž,

celý svět ze tmy vyvedla

a nové světlo zažehla.

Toť chvíle, kdy se rozhodl

Pán vzbudit těla ze hrobů

a jim vstát z mrtvých nařídil,

nový dech žití když jim vlil.

V obnovu světa věříme,

v němž zákon smrti pomine

a života dar blažený

potrvá bez omezení. Amen.

Nebo:

Denně v tom pozdviženém čase

Pán přicházel a mizel zase

jak vlny vůní z jarních lích,

jak stíny oblaků, jež plynou,

jak deště v máji nad krajinou,

jak příboj nocí měsíčních.

Vedl je, učil po šest neděl.

Když se jim všecek vypověděl

v odpečetěných tajemstvích,

za město vyvedl své stádce.

Dal požehnání jim i matce

a potom – k nebi ruce zdvih.

A pak – ó, blesk, ó, oslnění!

To hudba hřmí, to zpívá hřmění,

to zem se bortí v základech?

Nelze vám, syna mého děti,

na jeho krásu pohleděti,

před níž i nebe tají dech!

ŽALMY

Ant. Aleluja, aleluja, aleluja.

Žalm 119 (118), 113-120
XV (Samech)

Nenávidím nestálé lidi, *

miluji však tvůj zákon.

Jsi má ochrana a můj štít, *

důvěřuji tvému slovu.

Odstupte ode mě, zločinci, *

zachovám předpisy svého Boha.

Podporuj mě podle svého slibu, abych byl živ, *

mou naději nezklam!

Pomoz mi, a budu zachráněn, *

tvé příkazy budu mít stále na očích.

Pohrdáš všemi, kdo odstupují od tvých příkazů, *

neboť jejich myšlení je lživé.

Za strusku pokládáš všechny bezbožníky země, *

proto miluji tvá přikázání.

Strachem před tebou se děsí mé tělo *

a bojím se tvých rozhodnutí.

Žalm 79 (78), 1-5.8-11.13
Nářek nad Jeruzalémem
Kéž bys poznalo i ty, co vede k pokoji! (Lk 19,42)

Bože, pohané vtrhli do tvého dědictví, †

poskvrnili tvůj svatý chrám, *

Jeruzalém proměnili v trosky.

Dali mrtvoly tvých služebníků za pokrm nebeskému ptactvu, *

těla tvých zbožných divoké zvěři.

Jejich krev vylévali jako vodu kolem Jeruzaléma, *

nebylo, kdo by je pohřbil.

Jsme vydáni pohaně svých sousedů, *

na potupu a výsměch svému okolí.

Jak dlouho, Hospodine? †

Budeš se stále hněvat? *

Bude planout tvé rozhorlení jak oheň?

Nepřipomínej nám viny předků, †

tvé milosrdenství ať nám pospíchá vstříc, *

vždyť jsme tak zbědovaní!

Pomoz nám, Bože, náš spasiteli, pro slávu svého jména, *

vysvoboď nás a odpusť nám hříchy pro své jméno.

Proč mají říkat pohané: *

„Kdepak je ten jejich Bůh?“

Ať se ukáže na pohanech – před našima očima – *

pomsta za vylitou krev tvých služebníků.

Ať k tobě přijde vzdychání zajatých, *

mocí svého ramene nech naživu odsouzené na smrt.

My však, tvůj lid a ovce tvé pastvy, †

budem tě chválit navěky, *

po všechna pokolení budem vypravovat o tvé slávě.

Žalm 80 (79)
Obnova Boží vinice
Přijď, Pane Ježíši! (Zj 22,20)

Slyš, Izraelův pastýři, *

který vodíš Josefa jak ovce.

Skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, *

před Efraimem, Benjamínem a Manassem,

probuď svou sílu *

a přijď nás zachránit!

Bože, obnov nás, *

rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

Bože zástupů, jak dlouho budeš dýmat hněvem, *

když se modlí tvůj lid?

Nasytils jej chlebem slz *

a slzami jsi ho napojil vrchovatě.

Dopouštíš, že se kvůli nám sousedé sváří *

a naši nepřátelé se nám posmívají.

Bože zástupů, obnov nás, *

rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

Révu z Egypta jsi přenesl, *

vyhnals pohany a zasadils ji.

Připravils pro ni půdu, *

zapustila kořeny a naplnila zemi.

Přikryly se hory jejím stínem *

a jejím větvovím Boží cedry.

Vyhnala své ratolesti až k moři *

a své úponky až k Řece.

Proč jsi dal strhnout její ohradu? *

Všichni ji obírají, kdo chodí kolem.

Pustoší ji kanec z lesa *

a polní zvěř ji spásá.

Bože zástupů, vrať se, *

shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu!

Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, *

výhonek, který sis vypěstoval!

Kdo ji sežehli ohněm a posekali, *

ať zhynou hrozbou tvé tváře!

Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, *

nad člověkem, kterého sis vychoval.

Už od tebe neustoupíme, *

zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.

Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, *

rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

Ant. Aleluja, aleluja, aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Zj 19,7.9

Radujme se, jásejme a vzdejme čest (Bohu), neboť nadešla Beránkova svatba. Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině!

Kdo sejí v slzách, aleluja,

žnout budou s jásotem. Aleluja.

Modleme se.

Bože, tys vyvolil kněze a mučedníka Jana za obhájce práv církve a za strážce zpovědního tajemství; dej, ať následujeme příklad jeho statečnosti a věrně plníme službu, ke které jsi nás povolal. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky