13. duben 2024

Sv. Martina I., papeže a mučedníka
nezávazná památka

Narodil se v Todi v Umbrii. Strávil nějaký čas jako kněz a papežský legát u císařského dvora v Konstantinopoli. V roce 649 se stal papežem a téhož roku na lateránské synodě odsoudil bludnou nauku monotheletistů, zavrženou už na II. konstantinopolském koncilu (553). Hájil katolickou víru, že Kristus jako dokonalý člověk měl kromě božské vůle také lidskou. Císař Konstans II. ho dal zatknout (653) a násilím dopravit do vězení v Konstantinopoli. Tam ho odsoudili k smrti, ale rozsudek mu změnili ve vyhnanství. Odvezli ho na Taurický Chersones (dnešní Krym), kde vysílen útrapami zemřel (656). Je to poslední papež – mučedník.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,

zářící světlem blaživým,

vždyť celý svět byl obmyt v něm

přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit

a hříšným naději zas vlil,

kdo by se musel strachem chvít,

když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,

kteří trest těla viděli,

že lotr Krista prosící

směl věčně slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:

by sňal hřích, který na všech lpí,

a zbavil svět vin veškerých,

vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,

než když hřích milost vyhledá,

žár lásky spálí bázlivost

a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

že vítězně jsi z hrobu vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

Nebo:

Ať z výšin nebe radost zní,

ať jásá země, moře s ní,

že po kříži Pán z hrobu vstal

a smrtelníkům žíti dal.

Vrací se milostivý čas,

den spásy zjevuje se zas,

v něm Beránkovou krví svět

tmy zbaven, září jako květ.

Proto tu oběť bělostnou

ctěme vždy s myslí radostnou

my, od ní tolik poctěni,

vždyť všechno dobré plyne z ní.

Nebo:

Jásejte, nebesa, zachvěj se, země!

Pán z hrobu živý vstal a kráčí ke mně.

Má zbabělosti necouvej, jdi vstříc,

buď si tvých hříchů sebevíc,

jen necouvej a jdi mu vstříc.

Ať zalije nás jeho jas,

ať hříchy z kořenů vytrhne z nás,

ať naší pýše zlomí vaz,

ať do duše nám hodí kvas,

ten kvásek milosrdné lásky,

z níž vykyne v nás chléb

k lámání bratřím.

Z lásky chléb, ne kámen!

Z kříže chléb, náš Kriste. Amen.

Nebo:

Ó bledý, lidský, bratrský a čistý,

ó pevný, úplný, čirý jak ametysty,

jsme připraveni již jak v listopadu listy.

Do tebe padneme, do tebe zřítíme se,

my skály poznali, studánky, jež jsou v lese,

a krutou odvahu v samotě, na útese.

My smrt jsme poznali a s tebou popřeme ji,

bolest, tu bolestnou přípravu na naději,

do rukou dáme ti, jež soucitem se chvějí.

A láska naše ví, že boj, ten boj náš svatý,

ty slavně zrytmuješ, ty krásný, odpočatý,

ve velkém poznání, až strháš z duší šaty.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu,

chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.

ŽALMY

1. ant. Pamatuj na mě, Hospodine, ujmi se mě a pomoz mi. Aleluja.

Žalm 106 (105)
Boží dobrota a nevěrnost národa
Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10,11)
I (1-18)

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

Kdo vylíčí mocné Hospodinovy činy, *

kdo vypoví všechnu jeho slávu?

Blaze těm, kteří dbají práva, *

spravedlivě jednají v každé době.

Pamatuj na mě, Hospodine, pro náklonnost k svému lidu, *

ujmi se mě a pomoz mi,

abych se těšil ze štěstí tvých vyvolených, †

abych se radoval z radosti tvého lidu, *

abych se chlubil spolu s tvým dědictvím.

Hřešili jsme jako naši otcové, *

páchali jsme nepravost, jednali bezbožně.

Naši otcové v Egyptě *

nechápali tvé divy,

neměli na paměti množství tvých dobrodiní, *

ale vzepřeli se proti Nejvyššímu u Rudého moře,

Přece však je zachránil pro své jméno, *

aby ukázal svou moc.

Pohrozil Rudému moři, a vyschlo, *

vedl je mezi vlnami jako po pevné zemi.

Zachránil je z moci toho, jenž je nenáviděl, *

vyprostil je z moci nepřítele.

Vody zatopily jejich protivníky, *

nezůstal z nich ani jeden.

Tu uvěřili jeho slovům *

a zpívali mu píseň chvály.

Brzy však zapomněli na jeho skutky, *

nevyčkali jeho rozhodnutí.

Dali se strhnout žádostivostí na poušti, *

pokoušeli Boha na pustině.

Splnil jim jejich žádost, *

ale poslal na ně i nakažlivou nemoc.

V táboře záviděli Mojžíšovi *

a Árónovi, zasvěcenému Hospodinu.

Otevřela se země a pohltila Datana, *

zavřela se nad Abiramovou tlupou.

V jejich tlupě vzplanul oheň, *

plamen spálil bezbožníky.

Ant. Pamatuj na mě, Hospodine, ujmi se mě a pomoz mi. Aleluja.

2. ant. Pamatujme na smlouvu s Hospodinem, naším Bohem.

II (19-33)

Zhotovili si tele u Chorebu *

a klaněli se modle ulité z kovu.

Zaměnili tak svoji Slávu *

za sochu býka, který požírá trávu.

Zapomněli na Boha, který je zachránil, *

který v Egyptě vykonal divy,

zázraky v Chámově zemi, *

úžasné skutky u Rudého moře.

Rozhodl se, že je zničí, †

kdyby se Mojžíš, jeho vyvolený, u něho nepřimlouval, *

aby odvrátil jeho hněv, jímž je chtěl zhubit.

Pohrdli vytouženou zemí, *

nevěřili jeho slovu.

Reptali ve svých stanech, *

neposlouchali Hospodinova hlasu.

Proto jim přísahal pozdviženou rukou, *

že je zničí na poušti,

že jejich potomstvo rozptýlí mezi národy, *

že je rozpráší do cizích zemí.

Přidali se k Bál Peorovi, *

jedli oběti mrtvých bohů.

Dráždili (Hospodina) svými zločiny, *

proto je stihla pohroma.

Tu povstal Pinchas a zjednal spravedlnost. *

Pohroma přestala.

Připočetlo se mu to k zásluze *

po všechna pokolení na věčné časy.

Popudili ho u vod v Meribě, *

zle se vedlo Mojžíšovi jejich vinou,

neboť rozhořčili jeho mysl, *

že svými rty nerozvážně mluvil.

Ant. Pamatujme na smlouvu s Hospodinem, naším Bohem.

3. ant. Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, a shromáždi svůj rozptýlený lid. Aleluja.

III (34-48)

Nevyhubili národy, *

jak jim Hospodin rozkázal,

ale smísili se s pohany *

a naučili se jejich skutkům.

Uctívali jejich modly, *

a ty se jim staly léčkou.

Obětovali své syny *

i své dcery zlým duchům.

Prolévali nevinnou krev, †

krev svých synů a dcer, *

které obětovali kananejským modlám.

Země byla poskvrněna krví, †

znečistili se svými skutky *

a zpronevěřili se svými zločiny.

Tu vzplanul hněv Hospodinův proti jeho národu *

a zošklivil si své dědictví.

Proto je vydal do moci pohanů; *

vládli jim ti, kteří je nenáviděli.

Utiskovali je nepřátelé, *

museli se sklonit pod jejich ruku.

Mnohokrát je vysvobodil, †

oni ho však roztrpčovali svými pletichami, *

proto byli pokořeni pro své viny.

Ale shlédl na jejich soužení, *

když slyšel jejich prosbu.

Rozpomenul se kvůli nim na svoji smlouvu *

a slitoval se pro své velké milosrdenství.

Vzbudil k nim soucit *

u všech, kteří je přivedli do zajetí.

Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, *

a shromáždi nás z pohanských zemí,

abychom chválili tvé svaté jméno *

a chlubili se tvou slávou.

Požehnaný Hospodin, Bůh Izraelův, †

od věků až na věky! *

Všechen lid ať řekne: „Amen!“

Ant. Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, a shromáždi svůj rozptýlený lid. Aleluja.

Vzkříšením Ježíše Krista nám Bůh daroval nový život, aleluja,

máme proto živou naději na dědictví, které nepomine, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

5,1-14

Vidění Beránka

(Já, Jan,) uviděl jsem v pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?“ A nikdo ani na nebi, ani na zemi nemohl ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel a nahlédl do něho. Ale jeden z těch starců mi řekl: „Neplač! Hle, zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s jeho sedmi pečetěmi otevře.“

A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, (který vypadal) jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. (Beránek) přišel a vzal svitek z pravice toho, který seděl na trůně. A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem, a také těch čtyřiadvacet starců, z nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. A zpívali píseň novou:

„Jsi hoden vzít svitek

a rozlomit jeho pečeti,

protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu (lidi)

z každého kmene, jazyka, lidu i národa

a vytvořil jsi z nich našemu Bohu království a kněze vládnoucí nad zemí.“

Potom jsem měl vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů (shromážděných) kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na milióny a stamilióny – a volali silným hlasem:

Beránek, který byl zabit, si zaslouží,

aby přijal moc, bohatství, moudrost

a sílu, čest, slávu i chválu!“

A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: „Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!“

Tu ony čtyři bytosti přidaly: „Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 5,9.10

Jsi hoden, Pane, vzít svitek a rozlomit jeho pečeti, protožes byl zabit * a svou krví jsi nás vykoupil Bohu, aleluja.

Vytvořil jsi z nás našemu Bohu království a kněze. * A svou krví.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého Martina I.

(Epist. 17: PL 87,203-204)

Pán je blízko, proč bych se trápil starostí

Milovaní, veškerým naším přáním je stále vám svými dopisy poskytovat útěchu a ulehčovat vaši starost o mne a s vaší starostí i starost všech křesťanů a našich bratří, kteří mají z lásky k Pánu o mne starost. Nuže, zatím vám napíšu, co nás trápí, a ve jménu Krista, našeho Boha budu mluvit pravdu.

Poté, co jsme byli zcela vytrženi z víru světa a našimi hříchy odvrženi, byli jsme vlastně zbaveni vlastního života. Všichni původní obyvatelé této krajiny jsou pohané a ti další, kteří zde žijí, přijali pohanské mravy, neznají dočista žádnou vzájemnou lásku, ani takovou, kterou lidská přirozenost soustavně projevuje, často v podobě soucitu, dokonce mezi barbary.

Podivil jsem se ovšem, a dosud se divím bezohlednosti a bezcitnosti všech, kteří kdysi patřili ke mně, i mých přátel a příbuzných, kteří na mne v mém neštěstí zapomněli tak dokonale, že ani nechtějí vědět, kde se nalézám anebo jsem-li vůbec ještě na světě nebo ne.

S jakým asi svědomím můžeme předstoupit před Kristovu soudnou stolici? Všichni lidé budou tehdy žalobci a všichni budou skládat účty, všichni, kteří jsou ze stejné hlíny a látky. Co za strach to padlo na ty lidi, že vůbec neplní Boží přikázání? A co je to za bázeň tam, kde se není čeho bát? Nebo nás zlí duchové do takové míry nechávají přikrýt zapomněním? Či jsem se vůči celému společenství církve projevil jako takový nepřítel a vůči nim jako protivník?

Bůh však chce, aby všichni došli spásy a dosáhli poznání pravdy. Kéž tedy na přímluvu svatého Petra upevní jejich srdce v pravé víře, kéž je posilní proti všem bludařům a proti každé osobě, která je nepřítelem naší církve, kéž je uchrání otřesů a zmatků, zejména pastýře, který jim teď bude stát v čele. Kéž vůbec v ničem neodpadnou ani se neodchýlí ani nic nevynechají z toho, co před Pánem a jeho svatými anděly písemně vyznali, a to až do nejmenších podrobností. A kéž spolu se mnou, nehodným, jednou přijmou z rukou našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista korunu spravedlnosti za pravou víru.

O toto mé ubohé tělo se zajisté postará sám Pán, tak jak se mu zlíbí – ať už je ponechá v neustálých trápeních, nebo mu dopřeje mírného zotavení. Pán je blízko, tak proč bych se trápil starostí? Doufám v jeho slitování a doufám, že nebude otálet a ukončí můj život tam, kde přikáže.

Všechny vaše pozdravujte ve jménu Páně. A také všechny, kdo pro lásku Boží se mnou v mých okovech cítili. Nebeský Bůh ať vás svou mocnou rukou chrání od všeho pokušení a zachová vás pro své království.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

2 Tim 4,7-8a; Flp 3,8b.10

Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. * Teď už mě čeká věnec spravedlnosti. Aleluja.

Všecko považuji za škodu ve srovnání s poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. * Teď už.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, s tvou pomocí dokázal svatý papež a mučedník Martin obdivuhodně vzdorovat hrozbám i mukám; dej i nám sílu, abychom snášeli protivenství s neochvějnou stálostí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky