Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Láska mi dala z nebe
sestoupit v tento svět,
ona mi káže sebe
dát v oběť, i svou krev.
Láskou mi srdce puká,
milostí přemnohou,
kříž ani smrti muka
ji zdolat nemohou.
Korunu nosit z trní
mě ona učí jen,
posměchu jenom pro ni
jsem terčem učiněn.
Že v žízni žluč jsem lokal,
že srdce pilo tresť,
že oštěp bok můj proklál,
jen dílo lásky jest.
Jen pro ni, přeubohý,
v úzkostech přebývám,
pro ni ruce i nohy
probity hřeby mám.
Tu věrnou muku moji
chceš splatit duše, rci?
Miluj mě! To mě zhojí.
Jen lásku, Lásko, chci.
ŽALMY
1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *
naši otcové nám vyprávěli,
cos vykonal za jejich časů, *
v pradávných dobách.
Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *
dals jim růst, když jsi potřel národy.
Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *
nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,
byla to tvá pravice a tvé rámě, *
tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.
Tys můj král a můj Bůh, *
popřál jsi vítězství Jakubovi.
S tebou jsme zdolali své nepřátele, *
v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.
Na svém luku jsem si nezakládal, *
vítězství mi nedal můj meč.
Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *
zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
Bohem jsme se stále honosili, *
navěky jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
2. ant. Obrátíte-li se k Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář.
Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *
netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.
Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *
nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.
Vydal jsi nás jak ovce na porážku *
a rozptýlils nás mezi pohany,
takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *
nezískal jsi mnoho jejich cenou.
Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *
našemu okolí v potupu a posměch.
Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *
pohané nad námi posměšně kývají hlavou.
Svou hanbu mám stále na zřeteli, *
stud se mi hrne do tváře,
když slyším pohanu a výsměch, *
když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Obrátíte-li se k Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář.
3. ant. Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk.
To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *
ani nezrušili tvou smlouvu;
neodvrátilo se ani naše srdce *
a nesešly naše kroky z tvé stezky,
když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *
a přikryl jsi nás temnotou.
Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *
kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,
nebyl by na to Bůh přišel? *
Vždyť on zná tajnosti srdce!
Pro tebe jsme přece stále vražděni, *
mají nás jen za jatečné ovce!
Vzbuď se, proč spíš, Pane? *
Probuď se, neodháněj nás navždy!
Proč skrýváš svou tvář, *
zapomínáš na naši bídu a útisk?
Vždyť do prachu je sražena naše duše, *
na zemi leží naše tělo.
Povstaň nám na pomoc *
a vysvoboď nás pro svou lásku!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk.
Kdo má zalíbení v Hospodinově zákoně,
ve svůj čas přináší ovoce.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek druhé knihy Mojžíšovy
1,1-22
Útlak izraelského lidu
Toto jsou jména Izraelových synů, kteří s Jakubem přišli do Egypta; každý přišel se svou rodinou: Ruben, Simeon, Levi a Juda, Isachar, Zabulon a Benjamín, Dan a Neftali, Gad a Aser. Všech, kdo pocházeli od Jakuba, bylo sedmdesát lidí; Josef byl (už) v Egyptě. Potom zemřel Josef i všichni jeho bratři a celé to pokolení. Izraelští synové byli plodní, rozrostli se, rozmnožili a byli velmi zdatní, takže se jimi naplnila země.
V Egyptě se dostal k vládě nový král, který nevěděl nic o Josefovi. Řekl svému národu: „Hle, národ synů Izraele je příliš četný a silný na nás. Jednejme vůči němu obezřetně, aby se nerozmnožil a v případě války se nepřidal k našim nepřátelům, s námi nebojoval a neodešel ze země.“
Ustanovili tedy nad nimi dozorce pro roboty, aby je týrali robotou. Stavěli faraonovi zásobovací města Pithom a Rameses. Čím více však je týrali, tím víc se množili a rostli, takže Egypťané se hrozili synů Izraele. Tyranií si je podrobili, ztrpčovali jim život tvrdou prací (s přípravou) hlíny, cihel a všelijakou prací na poli, vůbec je dřeli tyransky.
Egyptský král poručil hebrejským porodním pomocnicím, z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Pua: „Když budete Hebrejkám pomáhat při porodu a zjistíte, že je to chlapec, usmrťte ho, když to bude děvče, ať je naživu!“ Ale porodní pomocnice se bály Boha, nejednaly podle rozkazu egyptského krále a nechávaly chlapce naživu.
Král si zavolal porodní pomocnice a řekl jim: „Copak to děláte, že necháváte chlapce naživu?“ Porodní pomocnice odpověděly faraonovi: „Hebrejky nejsou jako egyptské ženy: Jsou tělesně silné a rodí dříve, než k nim přijde porodní pomocnice.“ Bůh prokazoval porodním pomocnicím dobrodiní a lid se množil a byl velmi zdatný. Protože se porodní pomocnice bály Boha, popřál zdar jejich rodinám.
Ale farao poručil všemu svému lidu: „Každého narozeného chlapce hoďte do řeky (Nilu), každé děvče však nechte naživu!“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Gn 15,13-14; srov. Iz 49,26
Bůh řekl Abrámovi: Tvoji potomci budou žít jako cizinci v zemi, která nebude jejich; budou tam žít v otroctví a v pokoření po čtyři sta let. * Já budu soudit národ, kterému budou otročit.
Jsem tvůj zachránce a vykupitel. * Já budu soudit národ, kterému budou otročit.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Lva Velikého, papeže
(Sermo 6 de Quadragesima, 1-2: PL 54,285-287)
Duchovní očišťování postem a milosrdenstvím
Nejmilejší, země je plná Hospodinovy milosti. To platí v každé době. Vždyť příroda je každému věřícímu přímo školou uctívání Boha. Nebe i země, moře a vše, co je v nich, dosvědčují dobrotu a všemohoucnost svého původce a podivuhodná krása služebných živlů nutí rozumného tvora k tomu, aby náležitě vzdával Tvůrci díky.
A přesto se nám v těchto dnech, kterým tajemství obnovy člověka vtisklo mimořádný charakter a které podle pevného řádu těsně předcházejí velikonočnímu svátku, zvlášť ukládá, abychom se ještě lépe připravili a duchovně očistili.
Přímo k podstatě velikonočních svátků totiž patří, že se celá církev má radovat z odpuštění hříchů. To platí nejenom pro ty, kteří se znovu rodí ze svátostného křtu, ale i pro ty, kteří již dříve byli přijati za Boží děti.
I když z nás totiž nové lidi zásadním způsobem vytváří koupel znovuzrození, přece se všichni potřebujeme každodenně očišťovat od rezu smrtelnosti. A není mezi námi nikdo, kdo by se na své cestě kupředu neměl snažit, aby byl stále lepší. Celkově je třeba zaměřit všechno úsilí k tomu, aby při oslavě dne vykoupení nebyl nikdo v zajetí svých starých chyb.
Proto tedy, nejmilejší, to, co má dělat každý křesťan v každé době, je nyní třeba dělat ještě horlivěji a zbožněji, aby se apoštolské ustanovení o čtyřicetidenním postu neplnilo pouze újmou v jídle, ale abychom se co nejvíce zdržovali zlého.
Není nic užitečnějšího, než spojit s rozumným a svatým postem skutky milosrdenství. Tímto společným slovem milosrdenstvím rozumíme nejrůznější chvályhodné skutky zbožnosti a lásky, takže i při nestejných možnostech mohou věřící prokázat stejného ducha milosrdenství.
Neboť lásce, kterou jsme zavázáni stejně vůči Bohu i vůči člověku, nikdy nestojí v cestě tolik překážek, že by nemohla svobodně usilovat o dobro. Podle andělských slov: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle se každý člověk posvěcuje nejen tím, že má dobrou vůli, ale i tím, že uskutečňuje pokoj, když bližním, kteří strádají jakoukoli nouzí, prokazuje účinnou lásku.
Skutky lásky mají značně široké pole působnosti: Opravdovým křesťanům se tu nabízí velké množství možností, takže se na dávání almužny mohou podílet nejen bohatí, kteří žijí v nadbytku, ale i středně zámožní a chudí. Neboť i když nemají pro štědrost stejné hmotné prostředky, jsou přece stejní ve svém smýšlení.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Postní doba nám otevřela brány ráje; prožijme ji v duchu modlitby a pokání, * abychom se v den vzkříšení mohli radovat s Pánem.
Jednejme vždycky jako Boží služebníci, * abychom se v den vzkříšení mohli radovat s Pánem.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, osvěcuj nás svým vnuknutím a provázej naše jednání svou pomocí, ať konáme všechno, od začátku až do konce, ve spojení s tebou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky