Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Láska mi dala z nebe
sestoupit v tento svět,
ona mi káže sebe
dát v oběť, i svou krev.
Láskou mi srdce puká,
milostí přemnohou,
kříž ani smrti muka
ji zdolat nemohou.
Korunu nosit z trní
mě ona učí jen,
posměchu jenom pro ni
jsem terčem učiněn.
Že v žízni žluč jsem lokal,
že srdce pilo tresť,
že oštěp bok můj proklál,
jen dílo lásky jest.
Jen pro ni, přeubohý,
v úzkostech přebývám,
pro ni ruce i nohy
probity hřeby mám.
Tu věrnou muku moji
chceš splatit duše, rci?
Miluj mě! To mě zhojí.
Jen lásku, Lásko, chci.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, můj Bože, velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm.
Veleb, duše má, Hospodina! *
Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!
Velebností a vznešeností ses oděl, *
světlem se halíš jako pláštěm.
Napjals nebesa jak stanovou plachtu, *
nad vodami jsi zbudoval své síně.
Z mraků si děláš svůj vůz, *
kráčíš na perutích větru.
Větry si volíš za své posly, *
za své služebníky plameny ohně.
Zemi jsi založil na jejích základech, *
nezakolísá na věčné věky.
Oceánem jsi ji přikryl jako šatem, *
nad horami stanuly vody.
Utekly před tvou hrozbou, *
zděsily se před rachotem tvého hromu.
Hory se zvedly, údolí klesla *
na místo, kterés jim určil.
Vymezil jsi hranici, kterou nesmějí přejít, *
aby znovu nepřikryly zemi.
Pramenům dáváš stékat v potoky, *
které plynou mezi horami.
Napájejí všechnu polní zvěř, *
divocí osli hasí svou žízeň.
Podél nich hnízdí nebeské ptactvo, *
ve větvích švitoří svou píseň.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, můj Bože, velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm.
2. ant. Hospodin dává chléb jako pokrm, i víno k radosti lidského srdce.
Ze svých komor zavlažuješ hory, *
země se sytí plody tvého díla.
Dáváš růst trávě pro dobytek, *
bylinám užitečným člověku,
aby dobýval ze země chléb *
i víno k radosti lidského srdce,
aby olejem rozjasnil tvář *
a chléb aby posílil srdce člověka.
Sytí se Hospodinovo stromoví, *
libanonské cedry, které zasadil.
Tam si ptáci stavějí hnízda, *
jedle jsou domovem čápům.
Vysoké hory kozorožcům, *
jezevcům jsou útulkem skály.
Měsíc jsi udělal, aby určoval čas, *
i slunce ví, kdy má zapadnout.
Když přivádíš tmu a nastává noc, *
potuluje se v ní kdejaké lesní zvíře.
Lvíčata řvou po kořisti *
a žádají od Boha svůj pokrm.
Když vychází slunce, stahují se *
a uléhají do svých doupat.
Tu vychází člověk ke svému dílu, *
ke své práci až do večera.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodin dává chléb jako pokrm, i víno k radosti lidského srdce.
3. ant. Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré.
Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! †
Všechno jsi moudře učinil, *
země je plná tvého tvorstva.
Zde moře mohutné a široširé, †
v něm nespočetné hemžení *
živočichů drobných i velkých.
Po něm plují lodi *
i leviatan, jehož jsi stvořil, aby si v něm hrál.
Všichni čekají od tebe, *
že jim dáš obživu v pravý čas.
Ty jim dáváš, a oni sbírají, *
otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
Děsí se, když skryješ svou tvář, †
hynou, když vezmeš jim život, *
a vracejí se do svého prachu.
Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, *
a obnovuješ tvář země.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, *
ať se Hospodin těší ze svého díla!
Když pohlédne na zemi, chvěje se, *
když se dotkne hor, dýmají.
Chci zpívat Hospodinu, pokud žiji, *
opěvovat chci svého Boha, dokud budu.
Kéž se mu líbí má píseň; *
má radost bude v Hospodinu.
Kéž na zemi vyhynou hříšníci, †
bezbožní ať už nejsou! *
Veleb, duše má, Hospodina!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré.
Z oblaku se ozval Otcův hlas:
To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Mojžíšovy
13,17 – 14,9
Cesta pouští k Rákosovému moři
Když farao propustil lid, Bůh je nevedl cestou do země Filišťanů, ačkoli je nejkratší. Myslel si, že by lid ztratil odvahu, kdyby uviděl, (že proti němu povstávají) války, a vrátil by se do Egypta. Bůh vedl lid oklikou pouštní cestou k Rákosovému moři, a (tak) synové Izraele vystoupili v pořádku z egyptské země. Mojžíš vzal s sebou Josefovy kosti, neboť (on) s přísahou zavázal syny Izraele: „Hospodin se vás ujme, proto vyneste s sebou odtud mé kosti.“ Odtáhli ze Sukkot a utábořili se v Etamu na kraji pouště.
Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, aby jim ukazoval cestu, a v noci v sloupu ohnivém, aby jim svítil – a tak mohli jít ve dne i v noci. A nikdy před lidem nezmizel oblakový sloup ve dne ani ohnivý sloup v noci.
Hospodin mluvil k Mojžíšovi: „Řekni synům Izraele, aby se vrátili a utábořili před Pihachirotem, mezi Migdolem a mořem před Bál Safonem; naproti němu se utáboříte u moře. Farao řekne o synech Izraele: ‚Bloudí po zemi, zavřela se za nimi poušť.‘ Zatvrdím faraonovo srdce a bude je pronásledovat. Oslavím se (vítězstvím) nad faraonem a celým jeho vojskem. Egypťané poznají, že já jsem Hospodin!“ A tak to udělali.
Když bylo egyptskému králi oznámeno, že lid utekl, změnil se názor faraona i jeho dvořanů na lid a řekli: „Co jsme to jen udělali, že jsme Izraele propustili z našeho otroctví!“ Dal zapřáhnout do svého vozu a své lidi vzal s sebou. Vzal šest set nejlepších vozů a všechny válečné vozy egyptské a na všech byla vybraná posádka. Hospodin zatvrdil srdce faraona, egyptského krále, takže pronásledoval syny Izraele, oni však vytáhli (chráněni) vztaženou rukou (Boží). Egypťané – všichni koně, faraonovy vozy, jeho jezdci a vojsko – je pronásledovali a dostihli je v táboře u moře u Pihachirotu před Bál Safonem.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Žl 114 (113),1.2; Ex 13,21
Když Izrael vytáhl z Egypta, Jakubův dům z cizáckého lidu, * Juda se stal Boží svatyní, Izrael Božím panstvím.
Hospodin šel před nimi v oblakovém sloupu, aby jim ukazoval cestu. * Juda se stal Boží svatyní, Izrael Božím panstvím.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Lva Velikého, papeže
(Sermo 51,3-4.8: PL 54,310-311.313)
Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista
Pán ukazuje svou slávu před svědky, které si vybral. A jeho tělo, které má stejnou podobu jako tělo ostatních lidí, září takovým jasem, že jeho tvář vypadá jako slunce a šat se svou bělostí podobá sněhu.
Při tomto proměnění šlo především o to, aby se srdce učedníků nepohoršilo nad křížem, a aby ponížení dobrovolného utrpení neotřáslo vírou těch, kterým byla zjevena jedinečnost skryté důstojnosti.
Neméně měla ovšem Prozřetelnost na mysli položení základů naděje pro svatou církev: Celé Kristovo tělo mělo poznat, jakého proměnění mu bude dopřáno, a údy měly očekávat, že budou mít podíl na slávě, jakou již nyní září hlava.
Právě o tom mluvil Pán, když řekl o velebnosti svého příchodu: Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. A svědčí o tom i svatý apoštol Pavel, když říká: Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. A jinde: Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.
Apoštolové tedy měli být utvrzeni a přivedeni k plnému poznání. Z tohoto zázraku však vyplývá ještě další poučení.
Ukázali se totiž také Mojžíš a Eliáš, tedy Zákon a Proroci, a rozmlouvali s Pánem. Přítomností těchto pěti mužů se tak dokonale splnilo to, co bylo řečeno: Každou výpověď potvrzují dva nebo tři svědkové.
A co může být jistějšího a spolehlivějšího, než když výpověď dotvrzuje společný hlas polnice Starého i Nového zákona a s učením evangelia se shodují oba nástroje dávného zvěstování?
Stránky obojí smlouvy si totiž navzájem svědčí. Toho, jejž slibovala dřívější znamení pod rouškou tajemství, jasně a zřetelně ukazuje záře přítomné slávy.
Neboť, jak říká svatý Jan, Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. V něm se totiž vyplnila i zaslíbení prorockých obrazů i smysl nařízení Zákona. Neboť Kristus dokazuje svou přítomností, že proroctví jsou pravdivá, a působí svou milostí, že přikázání jsou uskutečnitelná.
Ať se tedy hlásáním svatého evangelia upevňuje víra všech a nikdo ať se nestydí za Kristův kříž, jímž byl svět vykoupen.
Ať se také nikdo nebojí trpět pro spravedlnost ani ať neztrácí naději ve slíbenou odměnu. Protože skrze námahu se přichází k odpočinku a skrze smrt k životu. Vždyť Kristus vzal na sebe všechnu naši lidskou slabost. Jestliže tedy vytrváme v jeho víře a lásce, i my přemůžeme, co on přemohl, a dostaneme, co přislíbil.
A tak ať už máme zachovávat přikázání nebo snášet protivenství, vždy ať nám v uších zní přitom hlas Otce, který řekl: To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žid 12,22.44.25; Žl 95 (94),8
Přistoupili jste k Ježíši, prostředníku nové smlouvy. * Nezdráhejte se poslouchat toho, kdo mluví.
Jestliže neunikli trestu ti, kteří odmítali toho, kdo jim sděloval Boží nařízení na zemi, tím méně my, odvrátíme-li se od toho, kdo mluví z nebe. * Nezdráhejte se poslouchat toho, kdo mluví.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky