19. srpen 2024

Sv. Jana Eudese, kněze
nezávazná památka

Narodil se 14. XI. 1601 v normandské vesnici Ri (poblíž Argentanu ve Francii). Vstoupil k oratoriánům (1623), stal se knězem (1625) a od roku 1632 působil jako misionář venkovského lidu. Poznal, že bez dobře připravených kněží nelze uskutečnit náboženskou obnovu. Založil proto kongregaci eudistů (1643), jejíž členové se věnovali především vedení seminářů a lidovým misiím. Na pomoc zbloudilým dívkám založil kongregaci sester křesťanské lásky, známých dnes jako sestry od Dobrého Pastýře. Byl horlivým šiřitelem úcty k Srdci Ježíšovu a k Srdci Panny Marie. Zemřel 19. VIII. 1680 v Caen a v roce 1925 byl prohlášen za svatého.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Pane žní a nepožatých polí,

Pane stád a ovcí ztracených,

ve všech dobách pastýře si volíš,

sám se světu dáváš poznat v nich.

Kriste z večeřadla, Kriste z kříže,

přijmi dík i prosby za pastýře.

Ne vy mne, já vybral si vás, bratři,

nechávám vás mezi vlky jít,

jsem však s vámi, srdce mé vám patří,

dávám víc, než svět vám může vzít.

Kriste z večeřadla, Kriste z kříže,

přijmi dík i prosby za pastýře.

ŽALMY

1. ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce!

Žalm 73 (72)
Mé štěstí je být nablízku Bohu
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11,6)
I (1-12)

Jak dobrý je Bůh k upřímným lidem, *

jak dobrý je Pán k těm, kdo mají čisté srdce!

Téměř již zakolísaly mé nohy, *

málem již uklouzly mé kroky,

neboť jsem záviděl bezbožným, *

když jsem pozoroval blahobyt hříšných.

Opravdu, nemají nesnáze, *

jejich tělo je zdravé a dobře živené.

Netrápí je lidské strasti, *

nemají soužení jak ostatní lidé.

Proto je obepíná pýcha jako náhrdelník, *

násilnictví je přikrývá jakoby šatem.

Z dobrého bydla vychází jejich nepravost, *

prýští výmysly srdce.

Posmívají se, vedou zlé řeči, *

z povýšenosti hrozí útlakem.

Svými ústy míří do nebe, *

jejich jazyk rejdí po zemi.

Proto se k nim obrací můj lid, *

jako by se chtěl hodně nalokat vody,

a praví: „Jak by to mohl Bůh vědět, *

má o tom Nejvyšší znalost?“

Hle, takoví jsou hříšníci, *

klidně si žijí, hromadí bohatství.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce!

2. ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.

II (13-22)

Marně jsem tedy zachoval své srdce bez úhony *

a v nevinnosti myl své ruce?

Stále jsem v soužení *

a den co den v trestu.

Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ *

zradil bych rod tvých synů.

Hloubal jsem, jak bych to poznal, *

ale zdálo se mi to obtížné,

až jsem vnikl do Božích tajemství *

a přihlédl k jejich konci.

Věru, stavíš je na kluzkou cestu, *

do zhouby je vrháš.

Jak se zhroutili v mžiku, *

zhynuli, pominuli se hrůzou!

Jako člověk pohrdá snem, když se probudí, *

tak, Pane, až povstaneš, pohrdneš jejich výmysly.

Když se mé srdce jitřilo *

a bolest bodala v ledví,

byl jsem nerozumný a nechápal jsem, *

byl jsem před tebou podobný němé tváři.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.

3. ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne.

III (23-28)

Já však chci stále být u tebe: *

uchopils mě za pravici,

povedeš mě svou radou *

a potom mě vezmeš do slávy.

Koho mám na nebi kromě tebe? *

Když jsem u tebe, nevábí mě země.

Touhou hyne mé tělo i duše, *

Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.

Vždyť hle, kdo se od tebe vzdaluje, zahyne, *

zahubíš všechny, kdo jsou ti nevěrní.

Mé štěstí však je být nablízku Bohu, *

mít útočiště v Pánu, Hospodinu.

O všech tvých skutcích budu vypravovat *

v branách siónské dcery.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne.

Hospodine, miluji tvůj zákon,

rozjímám o tvých přikázáních.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

3,1-15

Napomenutí Jeruzalému

Hle, Pán, Hospodin zástupů,

odnímá Jeruzalému a Judovi posilu a podporu,

všechnu posilu z chleba a všechnu posilu z vody,

hrdinu a bojovníka,

soudce a proroka, věštce a starce,

velitele a váženého muže,

rádce a moudrého kouzelníka

i znalce zaříkání.

Za knížete jim dám chlapce,

výrostkové jim budou vládnout.

Lidé budou sužovat jeden druhého,

bližní bližního,

chlapec se osopí na starce,

bezvýznamný člověk na váženého muže.

Uchopí-li někdo druhého

z otcovského domu (a řekne):

„Máš šaty, buď naší hlavou

a ujmi se této trosky!“

– ten zvolá v onen den:

„Neumím léčit,

nemám ve svém domě chléb ani oděv,

nedělejte ze mě hlavu lidu!“

Ano, Jeruzalém se bortí a Juda padá,

neboť jejich jazyk a skutky jsou proti Hospodinu,

aby dráždily jeho vznešené oči.

Jejich drzá tvář svědčí proti nim,

svůj hřích hlásají jako Sodoma a neskrývají.

Běda jim, neboť sami sobě škodí!

Řekněte: „Spravedlivému bude dobře,

bude požívat ovoce svých skutků.“

Běda bezbožnému, stihne ho zlo,

sklidí odplatu svých skutků!

Dítě utiskuje můj lid

a ženy mu vládnou.

Můj lide, kdo tě blahoslaví, klamou tě

a odvádějí od cesty, kterou máš kráčet.

Přichází Hospodin, aby vedl spor,

povstává, aby soudil národy.

Hospodin začíná soud

s předními muži svého lidu a s jeho vládci:

„To vy jste spásli vinici,

co jste urvali chudákům, máte ve svých domech!

Co vás (to napadlo) utiskovat můj lid,

chudáka utlačovat?“

– praví Pán, Hospodin zástupů.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Iz 3,10.11.13

Spravedlivému bude dobře, bude požívat ovoce svých skutků. * Běda bezbožnému, stihne ho zlo, sklidí odplatu svých skutků!

Přichází Hospodin, aby vedl spor, povstává, aby soudil národy. * Běda bezbožnému, stihne ho zlo, sklidí odplatu svých skutků!

DRUHÉ ČTENÍ

Z pojednání „O podivuhodném Srdci Ježíšově“ od svatého Jana Eudese

(Lib. 1,5: Opera omnia 6,107.113-115)

Pramen spásy a pravého života

Prosím tě, uvažuj o tom, že náš Pán Ježíš Kristus je tvoje pravá hlava a ty jsi jeden z jeho údů. On je pro tebe tím, čím je hlava pro údy. Všechno, co je jeho, je tvoje: jeho duch, srdce, tělo, duše i všechny schopnosti a síly. Máš jich všech užívat, jako by byly tvé vlastní, a tak ho svou službou chválit, milovat a oslavovat. A ty zase jsi pro něho tím, čím je úd pro hlavu. Proto si vroucně přeje užívat všech tvých schopností a sil, jako by byly jeho, ke službě Otci a k jeho oslavě.

Ale on je nejenom tvůj, on chce být také v tobě, chce v tobě žít a vládnout, jako žije a vládne hlava ve svých údech. Chce, aby všechno, co je v něm, žilo a vládlo v tobě: jeho duch v tvém duchu, jeho srdce v tvém srdci, všechny síly jeho duše v tvých duševních schopnostech a silách, a tak aby se na tobě naplnila slova: Oslavujte Boha svým tělem a aby Ježíšův život byl patrný na vás. A ty zase nejenom patříš Božímu Synu, ale máš být v něm, jako jsou údy přidruženy k hlavě. Všechno, co je v tobě, má být zapojeno do něho, od něho máš přijímat svůj život a dát se řídit. Nebudeš mít žádný pravý život, leč v něm, neboť on je jediný zdroj pravého života; mimo něj najdeš pouze smrt a zánik. On ať je jediným východiskem všech tvých hnutí, činů a životních úkonů. Z něho a pro něho máš žít, abys naplnil slova: Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými.

A dokonce jsi s Ježíšem jedno, tak jako jsou údy jedno s hlavou. Proto máš mít s ním jednoho ducha, jednu duši, jeden život, jednu vůli, jedno cítění, jedno srdce. A on sám má být tvým duchem, srdcem, láskou, životem, tvým vším.

Tyto veliké věci mají u křesťana původ ve křtu, rostou a upevňují se biřmováním a správným užíváním ostatních milostí, které mu uděluje Bůh, a nejvíce dorůstají k dokonalosti nejsvětější eucharistií.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Řím 14,7-9

Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. * Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.

Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými. * Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty sis vyvolil svatého kněze Jana, aby hlásal nevystižitelné Kristovo bohatství; vyslyš naše prosby a dej, ať tě i my stále více poznáváme a ve světle evangelia jdeme cestou, která vede k tobě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky