12. prosinec 2024

Panny Marie Guadalupské
nezávazná památka

V roce 1531 se Janu Didakovi Cuauhtlatoatzinovi, který pocházel z domorodého indiánského kmene nedaleko Mexika, zjevila Panna Maria. Stalo se to, když cestou ze svého rodiště, zvaného Cuauhtitlan, na ranní bohoslužby do Tlatilolco došel k návrší zvanému Tepeyac. Oznámila mu, že jako milující Matka místních obyvatel i všech, kdo se k ní utíkají o pomoc a přímluvu, bude na tomto místě těšit jejich zármutek a přinášet útěchu těm, kdo ji sem budou přicházet s důvěrou prosit. Na jeho plášti zůstala podivuhodným způsobem zobrazena její podoba. Písemná zpráva o této události je uchována v arcidiecézním archivu v Mexiku. Tamní křesťané ji od té doby stále uctívají jako Pannu Marii Guadalupskou, byla prohlášena za patronku Mexika (1754) a za hlavní patronku celé Latinské Ameriky (1910). Původní malá kaple postavená na místě zjevení byla nahrazena stavbou nynější baziliky (1695-1709). Slavení dnešní památky rozšířil papež Jan Pavel II. na celou církev (2002).

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Panenská matko, dcerou jsi

Synáčka svého božského,

pokorná, i když vzácnější

nad tvory světa celého.

Bůh ve svém úradku tě měl,

by uskutečnil to, co chtěl:

vrcholem krásy, chloubou jsi

smrtelné přirozenosti.

A tu jsi zušlechtila tak,

že její Tvůrce vznešený

se skrze tebe vtělil pak

k úžasu všeho stvoření.

V tvém svatém lůně panenském

se oheň Boží lásky vzňal

a v jeho teple mateřském

zem rajské květy plodí dál.

Ať Otce s Utěšitelem

i tvého Syna lidstvo ctí,

že ozdobil tě oděvem

svých nejvzácnějších milostí. Amen

Nebo:

Do srdce tvého

jak do přehrady milosrdenství

svůj žal a úzkost vhazujeme

na ruce tvé jak na kotvy

naděje zavěšujeme poslední

ve chvílích nejtěžších

Panno věrná

Z tvých očí

Potěšení zarmoucených

sílu svou v žízni popíjíme

a radujeme se z nalezených cest

jež bolestný tvůj meč

klestil nám v houští bezradnosti

Před vpádem nepřátel

ať už jsou v nás či ve světě

do tebe se zavíráme

Věži Davidova

a před potopu nenávisti

hladiny oceánů zvedající

svět celý v sobě skryj

Archo úmluvy

Vůni, jež vábí nás ze všech stran

podivným magnetem milosti

usměrni

Růže tajemná

a podobu svou nám zjev

a podobu naši nám ukaž

v tobě

Zrcadlo spravedlnosti

Až půjdem okolo

a kladivem neodbytnosti své

prosbami na tebe zaklepem

Dome zlatý

nakloň se k nám

a polibkem pokoje

Uzdravení nemocných

malomocenství naše uzdrav

K tobě až přijdem naposled

poděkovat

jak do chrámu Šalomounova

a darem tělo s duší přinesem

ujmi se nás

a klíčem lásky mateřské

nebe nám otevři

Bráno nebeská

Nebo:

Bože v Trojici jediný,

z tebe vyšlo Slovo odvěké,

jež skrze Ducha Svatého

v Marii se stalo člověkem.

Dík za dar Matky Kristovy,

která i naší matkou je,

je radost rodu lidského,

církev ji zná a miluje.

Velebí naše duše Pána

i tebe, Maria, panenská Matko,

ty jsi po Kristu nejkrásnější

a vzácnější nad všechno zlato.

Andělský pozdrav „Milostiplná“

šeptáme v úžasu vždy znova,

zatímco ty nemluvíš slovy,

leč mateřstvím: Jsi Matkou Slova.

Ty jsi největší ženou Ducha

a lidství nejzralejší květ,

i náš duch raduje se s tebou,

dcero církve a sestro všech.

Jsi v Nazaretě s andělem,

v Betlémě se svým dítětem,

při prvním divu v Káni jsi,

pod křížem dovršuješ mateřství.

V tobě Bůh zjevil nové rysy

své lásky lidem darované,

lásky mateřské, sesterské

i dosud nepojmenované.

Chceme ji hledat, objevit,

nalézat v nové podobě,

Matko a Panno, dcero, sestro,

v svém rozjímání o tobě.

V poslušnosti a pokoře,

v čistotě, sebezapření,

chcem vtisknout světu rozměr tvůj,

daný v počátku stvoření.

Trojjedinému Bohu kéž

říkáme zas a zase

s tebou, Maria, v každý čas

své Fiat, Amen, staň se!

Nebo:

Stále jsi s námi, Ty, sluncem oděná

Na naší cestě hřbitovní

Jsi začátkem i koncem. Jsi světlem, kde je tma

Slza na ruce vraždění

Jsi výš nad krásu květu o Tvé podobě

Jsi níž než vězeň v cele

Jsi v křídlech písně o Tobě

Jsi dítětem v modlitbě neumělé

Jsi pevnou tvrzí válečného zděšení

Sama, a dravec odešel

V kamenech valených na nás Jsi ztišení

Jsi lípa za bzukotu včel

Pastýřka ovcí jsi, znáš práci hospodáře

a v duších dětí budíš dobro, ničíš zlo

Rodičko mlčení, Jsi stále tichá záře

V naše sedmibolestno

Sodomou vedeš ven

Od plének Domku až po Golgotu

Ty neopouštíš nás

V kapličkách polních cest Jsi růžencem

Když v našem vydechnutí posledním

své Ave ukládáš.

Nebo:

Maria bez poskvrny počatá,

Žena, jen žena, ale ta,

která svou mocí i přítomností

je větší než z bohyň minulosti

Kterákoli se zdála či snila, – jež

Tu jedinou práci má na práci, než

Veškerou slávu Boží propustit,

Tu slávu, která rozhodla se jít

Jen skrze ni a z ní se rozlévat

Ven a jiné cesty nehledat.

Že spjati a svázáni jsme, dím,

Kolem a kolem milosrdenstvím

Jakoby vzduchem; a tím spíš

je totéž Maria, po jménu výš.

Předivo předivné a šat divoucí

A přes náš hříšný globus se hrnoucí

Je ona, neboť Bůh vydal sám

Svou prozřetelnost jejím modlitbám.

Je víc než pouhá almužnice, ba

Je sama nejvýš sladká almužna

A lidstvu úradkem podílet se sluší

Na jejím životě jak životu na ovzduší…

… Ó buď jen, ty drahá, dím,

Matko, zcela mým ovzduším,

šťastnějším světem, v kterém bych

putoval a nepotkával hřích.

Kolem mne a nade mnou dli ty

Mým mrzkým očím v ústrety,

Ó sladké a širé nebe nad světy,

Mluv ke mně, sluchu se tkni,

O Boží lásce, ó vzduchu skutečný,

O prosbách, pokoře a pokání.

Světa mateční vzduchu divoucí,

Obejmi ach co ostrov plovoucí

mne, dítě své po tobě prahnoucí.

Nebo:

Buď pozdravena,

svatá Paní,

přesvatá Královno,

Matko Boží, Maria.

Buď pozdravena ty,

která jsi jeho palácem,

buď pozdravena,

která jsi jeho stanem.

Buď pozdravena,

která jsi jeho příbytkem,

buď pozdravena,

která jsi jeho rouchem.

Buď pozdravena,

která jsi jeho služebnicí.

Buď pozdravena,

která jsi jeho Matkou,

v níž všechna plnost milosti

a všechno dobro

bylo a stále je.

ŽALMY

1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.

Žalm 44 (43)
Lid v tísni žádá o pomoc
V tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8,37)
I (2-9)

Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *

naši otcové nám vyprávěli,

cos vykonal za jejich časů, *

v pradávných dobách.

Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *

dals jim růst, když jsi potřel národy.

Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *

nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,

byla to tvá pravice a tvé rámě, *

tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.

Tys můj král a můj Bůh, *

popřál jsi vítězství Jakubovi.

S tebou jsme zdolali své nepřátele, *

v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.

Na svém luku jsem si nezakládal, *

vítězství mi nedal můj meč.

Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *

zahanbils ty, kteří nás nenávidí.

Bohem jsme se stále honosili, *

navěky jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.

2. ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

II (10-17)

Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *

netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.

Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *

nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.

Vydal jsi nás jak ovce na porážku *

a rozptýlils nás mezi pohany,

takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *

nezískal jsi mnoho jejich cenou.

Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *

našemu okolí v potupu a posměch.

Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *

pohané nad námi posměšně kývají hlavou.

Svou hanbu mám stále na zřeteli, *

stud se mi hrne do tváře,

když slyším pohanu a výsměch, *

když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

3. ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.

III (18-27)

To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *

ani nezrušili tvou smlouvu;

neodvrátilo se ani naše srdce *

a nesešly naše kroky z tvé stezky,

když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *

a přikryl jsi nás temnotou.

Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *

kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,

nebyl by na to Bůh přišel? *

Vždyť on zná tajnosti srdce!

Pro tebe jsme přece stále vražděni, *

mají nás jen za jatečné ovce!

Vzbuď se, proč spíš, Pane? *

Probuď se, neodháněj nás navždy!

Proč skrýváš svou tvář, *

zapomínáš na naši bídu a útisk?

Vždyť do prachu je sražena naše duše, *

na zemi leží naše tělo.

Povstaň nám na pomoc *

a vysvoboď nás pro svou lásku!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.

Národy, slyšte Hospodinovo slovo

a zvěstujte ho po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

26,7-21

Píseň spravedlivých; příslib vzkříšení

Stezka spravedlivého je přímá,

spravedlivému rovnáš cestu.

Ano, čekáme na tebe, jak budeš soudit, Hospodine,

tvé jméno a vzpomínka na tebe jsou touhou duše.

Svou duší po tobě toužím v noci,

ale i v duchu tě hledám svým srdcem.

Až zazáří tvé rozsudky na zemi,

naučí se spravedlnosti obyvatelé světa.

Jestliže bezbožný dostane milost,

spravedlnosti se nenaučí;

v zemi práva jedná podle,

na Hospodinovu vznešenost nedbá.

Hospodine, tvá ruka je zdvižena – ale (oni to) nevidí.

Ať ke své hanbě uvidí, jak se o svůj lid staráš!

Oheň, kterým (planou) tvoji nepřátelé, ať je pohltí!

Hospodine, uděl nám pokoj,

neboť i všechny naše skutky jsou tvým dílem.

Hospodine, náš Bože, jiní páni než ty nám vládli,

ale jen v tobě budeme chválit tvé jméno.

Mrtví neožijí,

stíny nepovstanou,

proto jsi je potrestal a zničil,

zahladil jsi každou vzpomínku na ně.

Rozmnožil jsi národ, Hospodine,

rozmnožil jsi národ, oslavil jsi sebe,

rozšířil jsi všechny hranice země.

Hospodine, v úzkosti tě hledali,

mumlali zaříkání, když je (stíhal) tvůj trest.

Jako těhotná žena, když se blíží k porodu,

svíjí se a v bolestech křičí,

tak jsme byli před tebou, Hospodine.

Počali jsme a jako k porodu jsme pracovali,

a porodili jsme vítr;

nepřinesli jsme zemi spásu,

nenarodili se obyvatelé pro svět.

Ožijí tvoji mrtví, moji pobití vstanou.

Vzbuďte se a zajásejte, obyvatelé prachu.

Tvá rosa je rosou světla,

země zrodí stíny.

Nuže, můj lide, vejdi do svých komnat,

zavři za sebou dveře,

skryj se na chvilku,

dokud nepřejde hněv.

Neboť hle, Hospodin vyjde ze svého sídla,

aby potrestal nepravost obyvatel země;

země odhalí svou krev

a nepřikryje už své povražděné.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Iz 26,19; Dan 12,2

Mrtví ožijí, jejich těla vstanou, * vzbudí se a zajásají obyvatelé prachu.

Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země. * Vzbudí se a zajásají obyvatelé prachu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dochované zprávy, zvané „Nican Mopohua“

(16. století, z archivu mexické arcidiecéze)

Copak tu nejsem já, tvá Matka

Stalo se to v roce 1531, na začátku prosince. Jakýsi Indián, chudý a přívětivý, který se jmenoval Jan Didak a pocházel z osady Cuauhtitlan, patřící duchovní správou k řeholníkům se sídlem v Tlatilolco, šel v sobotu časně ráno na bohoslužby do osady Tlatilolco. Když došel k návrší zvanému Tepeyac, už se rozednívalo. Uslyšel nad návrším zpěv. Když pak zpěv ustal a už nepřicházel, zaslechl seshora z návrší volání: „Milý Jene Didaku“. Hned se pokusil vystoupit tam, odkud poznal, že je volán.

Přišel na návrší a uviděl tam stát paní, která ho zavolala, aby přistoupil. Došel až k ní a užasl, jak byla půvabná: její šat zářil jako slunce. Hned mu tam oznámila své přání. Řekla mu: „Věz, milý synu, že já jsem svatá Maria, ustavičná Panna, Matka pravého Boha, Původce života, který všechno stvořil a udržuje, Pána nebe i země. Velmi chci, toužebně si přeji, aby byl vystavěn můj chrám na tom místě, které ti ukážu. Zjevně ho proslavím, tam budu prokazovat svou lásku a přízeň, pomoc a ochranu, poněvadž já jsem opravdu vaše laskavá Matka; i tvoje a všech, kdo přebýváte v této zemi, i všech ostatních, kteří mě milují, kteří mě hledají, kteří mě zbožně a s důvěrou vzývají. Tam budu pozorně naslouchat jejich pláči a zármutkům, v jejich nouzi jim budu prokazovat dobrodiní a v každé tísni přinášet úlevu. Aby se mé přání splnilo, jdi do Mexika, do biskupova paláce. Řekni mu, že tě posílám, abys mu oznámil, že si přeji, aby mi zde byl vystavěn dům, tady na návrší mně zbudován chrám.“

Když se dostal do města, hned přišel do domu biskupa, který se jmenoval Jan de Zumarrága, z řádu svatého Františka. Biskup ho vyslechl, a protože mu úplně nevěřil, řekl: „Synu, přijď znovu a já tě pak vyslechnu. Budu přemýšlet o tom, co by se dalo dělat s tvým úmyslem a přáním.“

Druhého dne spatřil Jan Didak Královnu, jak sestupuje z návrší, odkud se na něho dívala. Šla mu naproti a blízko návrší ho zastavila a řekla: „Poslyš, milý synu: Už se dále neboj, nebuď zarmoucený a nic si nedělej z nemoci svého příbuzného ani z jakéhokoli soužení. Copak tu nejsem já, tvá Matka? Copak nejsi pod mou záštitou a ochranou? Copak nejsi v mé náruči a v mých rukou? Copak potřebuješ cokoli jiného? Nebuď zarmoucený ani rozrušený. Vystup, milý synu, na návrší a na tom místě, kde jsi mě uviděl a kde jsem k tobě promlouvala, tam uvidíš různé květiny. Natrhej je a posbírej, potom přijď a přines je ke mně.“

Jan tedy přišel a přinesl Královně nebes květiny, které natrhal. Ona se na ně podívala, vzala je do svých vznešených rukou, znovu je uložila do Janova pláště a řekla mu: „Milý synu, tyto květiny jsou znamením, které doneseš biskupovi. Hle, ty jsi můj posel, svěřuji to tvé svědomitosti. Přísně ti nařizuji: Dej pozor, abys svůj plášť neotevřel a neukázal, co neseš, před nikým jiným než před biskupem. Vyprávěj mu také, jak jsem tě vybídla, abys vystoupil na návrší a natrhal tam květiny, a co jsi s úžasem spatřil; aby uvěřil a dal postavit chrám, jak si přeji.“

Jakmile to nebeská Královna Janovi uložila, rychle nastoupil cestu do Mexika. Šel s radostí, že všechno šťastně dopadlo. Vstoupil, postavil se před biskupa a vyprávěl mu všechno, co viděl a proč byl k němu poslán. Řekl mu: „Pane, splnil jsem, cos mi uložil. Přišel jsem k mé Paní, nebeské Královně, svaté Marii, Rodičce Boží, abych jí řekl, že žádáš znamení, abys mi uvěřil a abys zbudoval chrám tam, kde si sama Panna přeje. Řekl jsem jí tedy, že jsem slíbil přinést ti nějaké znamení, že je to její přání. Vyslechla, co požaduješ: vlídně přijala, že si přeješ znamení, máš-li splnit její přání, a dnes časně ráno mě k tobě znovu poslala.“

Shromáždilo se celé město: dívali se na úctyhodný obraz, žasli, obdivovali ho jako božské dílo a modlili se. Tehdy řekl příbuzný Jana Didaka, že to je zajisté záštita Panny a její obraz že se proto má nazývat Svatá Maria vždy Panna z Guadalupe.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Zj 12,1

Veliké znamení se objevilo na nebi: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama; * kolem její hlavy je koruna z dvanácti hvězd.

Andělé se radují, archandělé oslavují Pannu Marii; * kolem její hlavy je koruna z dvanácti hvězd.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, Otče milosrdenství, ty jsi svěřil svůj lid do zvláštní ochrany nejsvětější Matky tvého Syna: dopřej všem, kdo vzývají blahoslavenou Pannu Marii uctívanou v Guadalupe, aby se stále horlivější vírou hledali cesty spravedlnosti a pokoje pro všechny národy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky