2. listopad 2024

VZPOMÍNKA NA VŠECHNY VĚRNÉ ZEMŘELÉ

Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici. Vzpomínka na mrtvé se koná při každém slavení eucharistie. Východní i západní liturgie věnuje určitý den zvláštní vzpomínce na všechny zemřelé. Po stanovení slavnosti Všech svatých na 1. listopad začíná se na Západě tato výroční vzpomínka na všechny věrné zemřelé slavit v následující den. Její slavení zavedl sv. Odilo, benediktinský opat z Cluny (998), a brzy se rozšířilo i mimo benediktinské kláštery; od 14. století i v Římě. V Aragonii začali kněží slavit v ten den tři mše svaté za zemřelé; papež Benedikt XIV. tento zvyk potvrdil (1748) a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe; v roce 1915 bylo toto dovolení rozšířeno pro celou církev.
Připadne-li 2. listopad na neděli, slaví se mše ze Vzpomínky na všechny věrné zemřelé, ale texty pro denní modlitbu církve jsou z neděle – texty za zemřelé se vynechávají. Při ranních chválách a nešporách, slaví-li se za účasti lidu, se však může použít textů za zemřelé.

Modlitba dopoledne

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Shodil jsem těžké, nepotřebné břímě,

můj drahý Pane, zanechal jsem svět

a jako křehký člun se vracím zpět

z bouřlivých vod k tvé tiché zátočině.

Trny a hřeby, vbité do tvých dlaní,

s tvou tváří, jež se dobrotivě skví,

slibují duši, jaté lítostí,

že přec jen dojde spásy za pokání.

Až pohlédneš svým svatým zrakem na mě,

nesuď mě přísně, nezvedni své rámě,

abys mne ztrestal za mou minulost.

Svou krví jen ty viny ze mne sejmi

a čím jsem starší, tím víc odpouštěj mi

a tím mě dříve vezmi na milost.

Nebo:

Má bědná duše, jádro hříšné hlíny,

ve vleku vzpurných sil, jež v tobě vrou,

proč uvnitř živoříš v kališti špíny

a vnějšek líčíš pestrou nádherou?

Shoď drahé cetky, doba se ti krátí,

pustne ti palác, budeš odstrojen.

Až červi zdědí jej, co budou žráti?

Tvou důstojnost? Či mrtvé tělo jen?

Má duše, žij na úkor sluhy těla,

nech bolest prodloužit tvých statků věk,

kup věčnost cenou dnů, jež’s protrpěla,

bohatá uvnitř, chudá navenek.

Tak zdrtíš smrt, čím sama lidi drtí,

a je-li mrtva smrt, víc neusmrtí.

Nebo:

Až budu umírat, o to tě prosím, Matko Boží,

Ty sama zhasni červenou lampu srdce mého …

Kriste Ježíši, světlo naše věčné,

zapřísahám tě pro tvé hořké umučení,

až mi dohořívati bude světlo denní,

převeď mě přes propasti smrti nebezpečné

a Srdce Tvoje jako měsíc v úplňku

a jako Hostie bílá

osvítiž krajinu přechodu mého

z tohoto času do věčnosti.

Nebo:

Smiluj se nad nimi, Pane,

a buď jim milostiv,

ať nikdo z nich nezůstane

vzdálen tvých svěžích niv.

Jsi láska, proto se slituj,

ty, který důvod znáš,

proč někdy přeslechli tvůj

tichý a zvoucí hlas.

Jsou to tvé děti, Pane,

procházels pro ně svět

a všechny zatoulané

na srdci nosil zpět.

Přiviň je k srdci znova!

To jedno dopřej mi,

pro klečící má slova

mé mrtvé obejmi!

ŽALMY

Ant. Zachraň, Hospodine, a vysvoboď mou duši.

Žalm 120 (119)
Mezi svárlivými lidmi toužím po pokoji
V soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. (Řím 12,12)

K Hospodinu jsem volal ve své bídě, *

a vyslyšel mě:

Hospodine, vysvoboď mě ze lživých rtů, *

od zrádného jazyka!

Co se ti dá a co se ti přidá, *

jazyku zrádný?

Ostré šípy bojovníka *

a z kručinky žhavé uhlí.

Běda mi, že musím přebývat u Mešechů, *

bydlit v kedarských stanech!

Dlouho již bydlím u těch, *

kteří nenávidí pokoj.

Když já mluvím o míru, *

oni chtějí válku.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Žalm 121 (120)
Strážce národa
Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár. (Zj 7,16)

Zvedám své oči k horám. *

Odkud mi přijde pomoc?

Pomoc mi přijde od Hospodina, *

který učinil nebe i zemi.

Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla, *

nebude dřímat tvůj strážce.

Ano, nebude dřímat a spát *

Izraelův strážce.

Hospodin tě střeží, *

Hospodin je tvým ochráncem po tvé pravici.

Za dne ti slunce neublíží, *

ani měsíc v noci.

Hospodin tě bude střežit ode všeho zlého, *

střežit bude tvou duši.

Hospodin bude střežit tvůj odchod i příchod *

nyní i navěky.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Žalm 122 (121)
Svaté město Jeruzalém
Přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému. (Žid 12,22)

Zaradoval jsem se, když mi řekli: *

„Do domu Hospodinova půjdeme!“

Už stojí naše nohy *

v tvých branách, Jeruzaléme!

Jeruzalém je vystavěn jako město, *

spojené v jeden celek.

Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, *

jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno.

Tam stojí soudní stolce, *

stolce Davidova domu.

Vyprošujte Jeruzalému pokoj: *

ať jsou v bezpečí, kdo tě milují,

ať vládne mír v tvých hradbách, *

bezpečnost v tvých palácích!

Kvůli svým bratřím a přátelům *

budu říkat: Pokoj v tobě!

Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, *

budu ti přát štěstí.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Zachraň, Hospodine, a vysvoboď mou duši.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Job 19,25-26

Vím, že můj Obhájce žije a jako poslední vstane na zemi, u sebe mě postaví po mém probuzení a ve svém těle spatřím Boha.

Proč se rmoutíš, má duše, a proč ve mně sténáš?

Doufej v Boha, zase ho budu chválit.

Modleme se.

Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby za naše zemřelé bratry a sestry a posilni naši naději, že jako tvůj Syn vstal z mrtvých, vstaneme k novému životu i my a že se u tebe znovu shledáme. Skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky