18. listopad 2024

Posvěcení římských bazilik
svatých apoštolů Petra a Pavla

nezávazná památka

Nad hrobem sv. Petra ve Vatikánu a nad hrobem sv. Pavla při cestě do Ostie dal císař Konstantin Veliký postavit baziliky. Tyto baziliky ve 4. století posvětili papežové Silvestr I. a Siricius; výročí jejich posvěcení se slavilo v Římě už od 11. století společně 18. XI. Svatopetrská bazilika byla přestavována od poloviny 15. století a v dnešní podobě byla posvěcena 18. XI. 1626. Bazilika sv. Pavla byla v roce 1853 zničena požárem, znovu postavena a 10. XII. 1854 posvěcena. Slavení památky jejich posvěcení rozšířené na celou církev je připomínkou významu těchto apoštolských knížat, podobně jako výročí posvěcení baziliky S. Maria Maggiore připomíná mateřské poslání Panny Marie.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Ó Petře, blažený pastýři,

rač slyšet prosící náš hlas,

ať nás tvé slovo s Bohem smíří,

okovů hříchu zbaví nás;

obdařil Kristus mocí tebe

nám otevřít i zavřít nebe.

Ó Pavle, slavný učiteli,

pomoz nám k mravů nápravě,

pohni nám myslí, bychom spěli

Kristovou cestou ke slávě,

kde víra naše se naplní

a v světle lásky se rozjasní.

Olivo dvojí nerozdvojná,

rač u Boha nám vyjednat,

ať láska a naděje hojná

v srdci nám nepřestane plát,

a jednou, až skončí naše pouť,

ať v Bohu můžeme spočinout.

ŽALMY

1. ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení
Nyní je moje duše rozechvěna ... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12,27)

Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu, *

netrestej mě ve svém rozhorlení!

Smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť jsem chorý, *

uzdrav mě, Hospodine, neboť mé kosti se chvějí

a má duše je nadmíru vyděšená; *

ale ty, Hospodine, jak dlouho ještě...?

Obrať se, Hospodine, vysvoboď mou duši, *

zachraň mě pro své slitování,

protože mezi mrtvými nemyslí na tebe nikdo: *

Kdo tě v podsvětí může chválit?

Jsem vysílen od svého nářku, †

noc jak noc pláčem skrápím své lože, *

smáčím své lůžko slzami.

Oko mám zamžené hořem, *

zestárlo vinou všech mých nepřátel.

Pryč ode mě, všichni pachatelé bezpráví, *

neboť Hospodin zaslechl mé hlasité naříkání.

Uslyšel Hospodin mou prosbu, *

Hospodin mou modlitbu přijal.

Ať se všichni moji nepřátelé zastydí, ať se vyděsí, *

ať se kvapně odklidí v hanbě!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.

2. ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.

Žalm 9 (9 A)
Poděkování za vítězství
Znovu přijde soudit živé i mrtvé.
I (2-11)

Hospodine, chci tě oslavovat z celého svého srdce, *

chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích.

V tobě se chci radovat a jásat, *

opěvovat jméno tvé, Svrchovaný,

protože se moji nepřátelé stáhli, *

zhroutili se a zanikli před tvou tváří.

Zjednal jsi mi právo a spravedlnost, *

zasedl jsi na stolec jako spravedlivý soudce,

obořil ses na pohany, bezbožníka jsi potřel, *

navždy jsi vyhladil jejich jméno.

Nepřátelům došly síly, jsou natrvalo zhrouceni, *

rozbořil jsi města, zanikla jejich památka.

Hospodin však trůní věčně, *

stolec svůj postavil k soudu.

Podle práva bude svět soudit, *

podle spravedlnosti vyřkne rozsudek nad národy.

Hospodin bude utlačovanému útočištěm, *

útulkem v dobách tísně.

Budou v tebe důvěřovat, kdo se znají k tvému jménu, *

protože neopouštíš, Hospodine, ty, kteří tě hledají!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.

3. ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.

II (12-21)

Zpívejte Hospodinu, který sídlí na Siónu, *

rozhlašujte jeho činy mezi národy,

vždyť si na ně vzpomněl jako krevní mstitel, *

nezapomněl na výkřiky ubožáků.

Hospodine, smiluj se nade mnou, †

pohleď na mé soužení, které snáším od svých nepřátel, *

vysvoboď mě z bran smrti,

abych hlásal všechnu tvou chválu u bran siónské dcery, *

ať se rozjásám nad tvou pomocí!

Pohané zapadli do jámy, kterou vykopali, *

noha jim uvázla v léčce, kterou nastražili.

Hospodin se dal poznat, vykonal soud, *

do díla svých rukou se chytil hříšník.

Ať se hříšní stáhnou do podsvětí, *

všichni pohané, kteří nedbají o Boha,

neboť nebude navěky zapomenut chudák, *

naděje ubohých nezajde navždy!

Hospodine, povstaň, ať nezbujní člověk, *

pohané budou souzeni před tvou tváří!

Hospodine, nažeň jim strachu, *

ať si pohané uvědomí, že jsou jen lidé!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.

Pouč mne, Hospodine, ať zachovávám tvůj zákon

a chráním ho celým svým srdcem.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Joela

4,1-3.9-21

Poslední soud a věčná blaženost

Tak praví Hospodin:

„Hle, v těch dnech

a v té době,

kdy změním osud

Judy a Jeruzaléma,

shromáždím všechny národy

a přivedu je do údolí Josafat.

Tam se s nimi budu soudit

o svůj národ a o své dědictví – o Izraele:

rozptýlili je mezi národy

a moji zemi rozdělili.

Losovali o můj národ,

chlapce vyměnili za nevěstku,

dívku prodali za víno, aby mohli pít.

Rozhlaste to mezi národy,

provolejte svatou válku,

povzbuďte reky,

ať přitáhnou a vystoupí

všichni bojovníci!

Překujte své radlice v meče,

své vinařské nože v kopí,

slaboch ať řekne:

‚Já jsem hrdina!‘

Vyrazte a přijďte,

všechny okolní národy,

a tam se shromážděte!

Hospodine, sešli své hrdiny!

Ať povstanou národy a vystoupí

do údolí Josafat,

tam zasednu, abych soudil všechny

okolní národy.

Mávněte srpem,

neboť dozrála žeň,

pojďte a šlapejte,

lis je už plný,

nádržky přetékají,

neboť zloba národů je velká.

Nesmírná množství

jsou v údolí Rozhodnutí,

neboť blízko je Hospodinův den

v údolí Rozhodnutí.

Slunce a měsíc se zatměly

a hvězdy ztratily svou zář.

Hospodin zahřmí, ze Siónu

a z Jeruzaléma se ozve svým hlasem;

zachvějí se nebesa i země.

Hospodin je útočištěm svému lidu,

záštitou synům Izraele.

Tu poznáte, že já, Hospodin, jsem váš Bůh,

sídlím na Siónu, na své svaté hoře,

svatyní se stane Jeruzalém,

cizáci jím už nepotáhnou.

Tehdy budou hory mokvat moštem,

pahorky potečou mlékem,

všemi potoky Judska poplynou vody,

z Hospodinova domu vytryskne pramen,

zavlaží údolí Šittim.

Z Egypta bude poušť,

z Edomska pustá step

pro násilí na judských synech,

jejichž nevinnou krev prolili v jejich zemi.

Juda bude bydlet na věky,

Jeruzalém po všechna pokolení.

Jejich krev pomstím, bez trestu ji neponechám.

Hospodin přebývá na Siónu.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Jl 4,18; Zj 22,17.1

Hory budou mokvat moštem, všemi potoky Judska poplynou vody, z Hospodinova domu vytryskne pramen. * Kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.

Anděl mi ukázal řeku živé vody, jasnou jako křišťál, vytékající zpod trůnu Božího a Beránkova. * Kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 82, in natali apostolorum Petri et Pauli 1,6-7: PL 54, 426-428)

Petr a Pavel, výhonky z božského semene

Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných, a žádná krutost nemůže zničit náboženství, založené na tajemství Kristova kříže. Církev se pronásledováním nezmenšuje, ale roste; a Pánovo pole se odívá stále bohatšími klasy, když zrna padají po jednom do země a mnohonásobně vzejdou.

Jak četné potomstvo vyrostlo z těchto dvou slavných výhonků z božského semene, o tom svědčí tisíce svatých mučedníků. Závodili s apoštoly a dobyli podobného vítězství; jejich purpurové zástupy daleko široko zářící obklopily město Řím a ozdobily ho mnoha slavnými drahokamy spojenými v jeden diadém.

Nejmilejší, v nich ve všech jsme dostali od Boha vzor trpělivosti, aby se posílila naše víra, a sluší se, abychom se radovali z jejich ochrany při společné památce všech svatých. Ale na tyto dva vynikající Otce můžeme být právem hrdí s radostí ještě větší, neboť Boží milost je mezi všemi údy církve vyzdvihla tak vysoko, že tvoří v těle, jehož hlavou je Kristus, jakoby dvě světla očí.

Máme-li na mysli jejich zásluhy a ctnosti – a ty nelze ani vypovědět – není třeba je stavět proti sobě a není ani třeba je oddělovat: Bůh si je oba vyvolil, snášeli podobné námahy a spojila je oba mučednická smrt.

Na základě vlastní zkušenosti i svědectví našich předků věříme a jsme pevně přesvědčeni, že při všech námahách tohoto života na přímluvu těchto našich zvláštních ochránců vždycky dosáhneme Božího milosrdenství. A tak když nás sráží tíha našich vlastních hříchů, pozdvihují nás zásluhy našich apoštolů.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Oba nadšeně sloužili Kristu, vytrvale budovali církev a svou věrnost stvrdili prolitím krve. * Pili kalich Páně a stali se Božími přáteli.

Oba pracovali na jednom díle a přijali korunu spravedlnosti. * Pili kalich Páně a stali se Božími přáteli.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, veď svou církev, aby pod ochranou svatých apoštolů Petra a Pavla šla cestou, kterou jí ukázali, a na jejich přímluvu jí stále dávej milost, potřebnou k jejímu růstu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky