Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Ty mocný, silný, veliký
Vladaři věčnosti!
Ty, který svítíš do temnot
na cestu ke ctnosti,
buď veleben, buď veleben,
buď veleben!
Ty, jehož moudrost vesmíru
dala své zákony,
a chce, aby člověk postupně
zvedal jim záclony,
buď veleben, buď veleben,
buď veleben!
Ty, který krásou odíváš
korunku květovou
a v rovnováze držíš svou
soustavu světovou,
buď veleben, buď veleben,
buď veleben.
Nebo:
Jsi rozednění
ohňového deště:
Jak úsvit dne
jsi nocí orosen.
A ti, kdo byli,
navrátí se ještě.
Už otvírá
své oko sen
a na tobě lpí
jeho krůpěje.
Jsi přítomnost
či s tebou věky nevolaly,
jak Pán, jenž
do propasti úpěje
pil samotu,
když Otec ztichl v dáli?
Být usebraný
to znamená
číst v sobě Boží plány
a stálým „staň se!“
odpovídat na ně
a ochudit se o svět,
který ruší
a dnem i nocí,
tělem duší
bdít v ranách Páně.
ŽALMY
1. ant. Hospodin učinil velké divy, jeho milosrdenství trvá na věky.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
Oslavujte Boha bohů, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
Oslavujte Pána pánů, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On sám učinil velké divy, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On moudře učinil nebe, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On rozprostřel na vodách zemi, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On učinil veliká světla, *
jeho milosrdenství trvá navěky:
slunce, aby vládlo ve dne, *
jeho milosrdenství trvá navěky,
měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodin učinil velké divy, jeho milosrdenství trvá na věky.
2. ant. Vyvedl Izraele z Egypta, jeho milosrdenství trvá na věky.
On pobil Egypťany v jejich prvorozencích, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On vyvedl Izraele z jejich středu, *
jeho milosrdenství trvá navěky,
mocnou rukou a napřaženým ramenem, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On rozdělil Rudé moře, *
jeho milosrdenství trvá navěky,
a převedl Izraele jeho středem, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On svrhl faraona s jeho vojskem do Rudého moře, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Vyvedl Izraele z Egypta, jeho milosrdenství trvá na věky.
3. ant. On nás vysvobodil od našich protivníků, jeho milosrdenství trvá na věky.
On vedl svůj národ na poušti, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On potřel veliké krále, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On zabil mocné krále, *
jeho milosrdenství trvá navěky:
Sichona, krále amoritského, *
jeho milosrdenství trvá navěky,
a Oga, krále bašanského, *
jeho milosrdenství trvá navěky,
a dal jejich zem do majetku, *
jeho milosrdenství trvá navěky,
do majetku Izraeli, svému služebníku, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On si vzpomněl na nás v našem ponížení, *
jeho milosrdenství trvá navěky,
a vysvobodil nás od našich protivníků, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On dává pokrm každému tvoru, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
Oslavujte Boha nebes, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. On nás vysvobodil od našich protivníků, jeho milosrdenství trvá na věky.
Ukaž mi své cesty, Hospodine,
pouč mě o svých stezkách.
PRVNÍ ČTENÍ
Z páté knihy Mojžíšovy
16,1-17
Slavení svátků
(Mojžíš řekl lidu:) „Dbej na měsíc abíb (to je měsíc klasů), abys slavil Pesach Hospodinu, svému Bohu, protože tě Hospodin, tvůj Bůh, v měsíci abíbu vyvedl v noci z Egypta. Hospodinu, svému Bohu, budeš obětovat Pesach z bravu nebo skotu na místě, které Hospodin vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno.
Nebudeš při něm jíst nic kvašeného. Po sedm dní budeš při něm jíst nekvašené chleby, chléb poroby, neboť jsi chvatně vyšel z egyptské země. Po všechny dny svého života si budeš připomínat den, kdy jsi vyšel z egyptské země. Na celém tvém území se u tebe po sedm dní neuvidí kvas. Z masa, které připravíš prvního dne navečer, nezůstane nic přes noc do rána. Nebudeš moci připravovat Pesach v kterémkoli ze svých měst, která ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Jenom na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, připravíš Pesach večer při západu slunce v ten čas, kdy jsi vyšel z Egypta. Budeš vařit a budeš jíst na místě, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh. Ráno se pak vrátíš a půjdeš ke svým stanům. Šest dní budeš jíst nekvašené chleby, sedmého dne bude slavnostní shromáždění pro Hospodina, tvého Boha. Nebudeš vykonávat žádnou práci.
Odpočítáš si sedm týdnů. Od chvíle, kdy přiložíš srp ke stojícímu obilí, začneš počítat sedm týdnů. Pak budeš slavit Hospodinu, svému Bohu, slavnost týdnů. Dáš dobrovolně podle své možnosti z toho, v čem ti Hospodin, tvůj Bůh, požehná. A budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno, ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, levita, který žije v tvých branách, i cizinec, sirotek a vdova, kteří jsou mezi vámi. Budeš si připomínat, že jsi byl v Egyptě otrokem. Proto budeš bedlivě dodržovat tato nařízení.
Slavnost stánků budeš slavit po sedm dní, až shromáždíš úrodu ze svého humna a lisu. Při své slavnosti se budeš radovat ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, levita i cizinec, sirotek a vdova, kteří žijí v tvých branách. Sedm dní budeš slavit slavnost Hospodina, svého Boha, na místě, které Hospodin vyvolí. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná na veškeré tvé úrodě a při všem, co budeš dělat. Oddej se proto radosti.
Každý z vás, kdo je mužského pohlaví, se ukáže třikrát v roce před tváří Hospodina, tvého Boha, na místě, které on vyvolí: při slavnosti nekvašených chlebů, při slavnosti týdnů a při slavnosti stánků. A neukáže se před Hospodinem s prázdnou. Každý přinese, co může dát, podle požehnání Hospodina, tvého Boha, které ti udělil.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Dt 16,14.15; Nah 2,1
Při své slavnosti se budeš radovat ty i tvůj syn i tvá dcera, levita i přistěhovalec, sirotek i vdova. * Hospodin ti požehná, oddej se proto radosti.
Hle, po horách přichází posel radosti, který zvěstuje pokoj. Slav, Judo, své slavnosti. * Hospodin ti požehná, oddej se proto radosti.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa
(Lib. 4,18,1-2.4.5: SCh 100,596-598.606.610-612)
Čistá oběť církve
Oběť církve, o které Pán učil, že má být přinášena v celém světě, se před Bohem počítá za oběť čistou a jemu milou. Ne že by Bůh potřeboval naši oběť, ale protože ten, kdo obětuje, dochází v tom, co obětuje, slávy, jestliže je jeho dar přijat. Darem se totiž prokazuje králi úcta i láska. A takovou oběť chce Pán, abychom ve vší prostotě a nevinnosti obětovali; vždyť sám říká: Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Bohu se mají obětovat prvotiny jeho vlastního stvoření, jak říká Mojžíš: Neukážeš se před Hospodinovou tváří s prázdnou. Když člověk Bohu děkuje za to, čím ho obdařil, je to pro něj zároveň tou největší ctí, jaké se mu může dostat.
Oběti jako takové nebyly zrušeny. Byly tehdy a jsou i nyní: obětoval izraelský lid, obětuje i církev. Změnil se pouze způsob: neobětují již otroci, ale svobodní. Pán je jeden a týž, ale oběť má svůj zvláštní charakter, jiný služebná oběť a jiný oběť svobodných, takže se i v obětech ukazuje, co je to svoboda. U Boha totiž není nic prázdného, nic bezvýznamného, nic, co by nemělo smysl. Takže dříve tedy ti nesvobodní zasvěcovali Bohu pouze desátky z toho, co měli, zatímco ti, kteří mají účast na svobodě, dávají Pánu k dispozici všechno, co jim náleží. Dávají radostně a svobodně ne proto, že je to něco menšího, ale protože mají naději na větší věci, jako ta chudá vdova, která vhodila všechno, z čeho měla být živa, do Boží pokladnice.
Máme tedy přinášet Bohu oběť a za vše děkovat Bohu, který nás stvořil. S čistým úmyslem a s vírou bez pokrytectví, v pevné naději a s vroucí láskou mu máme obětovat prvotiny toho, co mu patří, jeho stvoření. Ale takovou čistou oběť přináší Stvořiteli jedině církev, když mu s díkůčiněním přináší oběť z toho, co sám stvořil.
Obětujeme mu, co je jeho, a zároveň hlásáme společenství a jednotu a vyznáváme vzkříšení těla a ducha. Jako pozemský chléb, když je nad ním vzýván Bůh, není už chlebem obyčejným, ale je eucharistií sestávající ze dvou skutečností, pozemské a nebeské, tak i naše těla, která eucharistii přijímají, nejsou již porušitelná, protože mají naději na vzkříšení.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žid 10,1.14; Ef 5,2
Zákon obsahoval jen stín budoucích hodnot, a proto nemá sílu, aby svými obětmi, které se pořád opakují, přivedl k dokonalosti ty, kdo přistupují k Bohu. * Kristus jedinou obětí přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil.
Miloval nás a zcela vydal sebe za nás jako dar v oběť, velmi příjemnou vůni Bohu. * Kristus jedinou obětí přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky