Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Panno, ty s lampou zářící
jsi vyšla k sňatku s Pánem svým,
přeslavným vládcem, jehož ctí
nebeské sbory zpěvem svým.
Andělů družko milená,
nejčistším svazkem spojená
se snoubencem svým nebeským,
jdeš mu vstříc s věncem panenským.
Nauč nás, jak je třeba žít,
pomáhej nám svou přímluvou,
ať můžeme včas odhalit
nepřátel šalbu záludnou.
Nechť Maria, květ panenství,
vždy prosí za nás u Syna,
ať se nás v tomto vyhnanství
svou mocnou rukou ujímá.
Ať Bohu chválou bezmeznou
zní všechny věky věčnosti
nad touto pannou vítěznou,
kterou dnes zem i nebe ctí. Amen.
Nebo:
Kdo slouží Pánu, má svůj cit,
rozum i vůli rozeznít.
Nám hodinka svatého čtení
je k citlivému prohloubení,
je výzvou na cestu jít ránem
pěšinou světic, svatých panen.
Od jejich svící vznítit knoty,
jimi se jasnit do čistoty,
z nich vzít si touhu po Ježíši
a vstoupit do nejtišších skrýší,
kde milost překračuje práh.
Hle, tajemství je na dosah…
S nimi klást květy na skráň Pána,
korunu vzít, – je přichystána.
ŽALMY
1. ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Hospodine, mé srdce se nevypíná, *
nevyvyšují se mé oči,
neženu se za velikými věcmi *
pro mě nedostižnými.
Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši †
jako dítě na matčině klíně; *
jako dítě, tak je má duše ve mně.
Doufej, Izraeli, v Hospodina *
nyní i navěky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
2. ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.
Pamatuj, Hospodine, na Davida, *
na veškerou jeho starostlivost,
jak přísahal Hospodinu, *
sliboval Mocnému Jakubovu:
„Nevkročím do svého obytného domu, *
nevstoupím na své připravené lůžko,
nepopřeji spánku svým očím, *
svým víčkům odpočinku,
dokud nenaleznu místo pro Hospodina, *
příbytek Mocnému Jakubovu.“
Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě, *
nalezli jsme ji na polích Jaaru.
Vejděme do jeho příbytku, *
klaňme se u podnože jeho nohou.
Vstaň, Hospodine, vejdi na místo svého odpočinku *
ty i tvá vznešená archa!
Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost *
a tvoji zbožní ať se jásotem rozjásají!
Pro Davida, svého služebníka, *
neodmítej tvář svého pomazaného!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.
3. ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.
Přísahal Hospodin Davidovi *
s věrností, kterou neporuší:
„Potomka z tvého rodu *
dosadím na tvůj trůn.
Budou-li tvoji synové dbát na mou smlouvu, *
na mé příkazy, kterým je naučím,
též jejich synové navěky *
budou sedět na tvém trůně!“
Neboť Hospodin si vyvolil Sión, *
přál si ho mít za své sídlo:
„To je můj příbytek navěky, *
zde budu sídlit, ten jsem si zvolil.
Jeho pokrmy štědře požehnám, *
jeho chudé nasytím chlebem.
Jeho kněze obléknu v spásu, *
jeho zbožní se jásotem rozjásají.
Zde dám vyrašit rohu Davidovu, *
rozžehnu svítilnu svému pomazanému.
Jeho nepřátele obléknu v hanbu, *
ale na něm zazáří má koruna.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.
Pojďte, pozorujte Boží skutky,
které učinil k úžasu země.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům
5,25 – 6,18
Povzbuzení k lásce a horlivosti
Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme! Neshánějme se po slávě, není to k ničemu, nechovejme se k sobě navzájem vyzývavě, nebuďme mezi sebou závistiví.
Bratři, kdyby někdo byl stržen náhle k nějakému poklesku, uveďte ho na správnou cestu v duchu mírnosti; jste přece lidé duchovní! Jen si dávej pozor každý sám na sebe, aby ses nedostal do pokušení i ty! Jeden druhého břemena neste, a tak naplníte Kristův zákon. Když si někdo o sobě myslí, že něco je, a zatím není nic, klame sám sebe. Každý ať si prozkoumá své vlastní dílo, a pak ať se chlubí každý jen sám sebou a ne na účet druhého. Vždyť každý má na nesení dost svých vlastních nedostatků.
Komu se dostává náboženského vyučování, má se všemožně starat ze svého majetku (o zaopatření) toho, kdo ho vyučuje.
Nemylte se, Bůh se nenechá posmívat! Co kdo zasel, to také sklidí. Kdo totiž seje do svého těla, z těla sklidí záhubu. Kdo však seje do ducha, z ducha sklidí věčný život. Když prokazujeme dobro, nesmíme přitom propadnout únavě. Vydržíme-li, (dočkáme se) doby, kdy budeme sklízet. Dokud tedy máme ještě čas, prokazujme dobro všem, ale zvláště těm, kdo vírou patří s námi do stejné rodiny.
Tohle připisuji vlastnoručně, a všimněte si, jak velkým písmem to dělám. Všichni ti, co by se rádi udělali pěknými zachováváním těch vnějších věcí, nutí vás k tomu, abyste přijali obřízku. (Dělají to proto,) aby se vyhnuli pronásledování kvůli Kristovu kříži. Ale ani sami ti, kdo přijímají obřízku, Zákon nezachovávají. Rádi by však, abyste se dali obřezat, že se pak budou moci chlubit vaším tělem. Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu.
Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření. A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity.
A pro budoucnost ať mě už nikdo (s těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, (že náležím) Ježíšovi.
Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Gal 6,7-8; Jan 6,63
Co kdo zasel, to také sklidí. Kdo seje do svého těla, z těla sklidí záhubu. * Kdo seje do ducha, z ducha sklidí věčný život.
Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. * Kdo seje do ducha, z ducha sklidí věčný život.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Dialogy o životě a divech italských otců“ od svatého Řehoře Velikého, papeže
(Lib. 2,33: PL 66,194-196)
Dokázala víc, protože víc milovala
Scholastika, sestra svatého Benedikta, již od dětství zasvěcená všemohoucímu Bohu, chodívala jednou za rok za bratrem. Muž Boží jí přicházíval vstříc na klášterní pozemek nedaleko od brány kláštera.
Jednou zase přišla jako obvykle a její ctihodný bratr k ní přišel se svými učedníky. Celý den strávili v chválách Božích a ve svatých rozhovorech, a když se už začalo stmívat, společně pojedli.
A protože se mezitím během jejich zbožné besedy připozdilo, svatá řeholnice požádala Benedikta: „Prosím tě, neopouštěj mě této noci a porozprávějme si až do rána o radostech života v nebi.“ On jí odpověděl: „Co to povídáš, sestro? Nemohu přece v žádném případě zůstat mimo svou celu.“
Když tedy ctihodná sestra uslyšela zápornou odpověď svého bratra, položila sepjaté ruce na stůl, sklonila hlavu do dlaní a začala se modlit k všemohoucímu Pánu. A když hlavu znovu zdvihla, strhla se mohutná bouře s hromy a blesky a takový liják, že ani ctihodný Benedikt, ani bratři, kteří ho provázeli, nemohli ani vykročit z místa, na kterém společně seděli.
Tu začal Boží muž smutně naříkat a řekl: „Bůh ti buď milostiv, sestro, cos to provedla?“ Nato ona: „Hleď, prosila jsem tě, ale tys mi nechtěl vyhovět; poprosila jsem proto svého Boha, a ten mě vyslyšel. Teď tedy jdi, můžeš-li, rozluč se se mnou a vrať se do kláštera.“
A tak ten, který tam nechtěl zůstat dobrovolně, zůstal nedobrovolně, a tak se stalo, že probděli spolu celou noc a vzájemně se posilovali zbožnou rozmluvou o duchovním životě.
Není divu, že žena zmohla víc než muž. Vždyť přece Bůh je láska, jak říká Jan, a tak bylo navýsost správné, že ona dokázala víc, protože víc milovala.
A hle, když po třech dnech stál Boží muž ve své cele a pozdvihl oči k nebi, spatřil, jak duše jeho sestry vychází z jejího těla v podobě holubice a vchází do skrytého nebe. Zaradoval se nad její velikou slávou, hymny a chvalozpěvy vzdal chválu všemohoucímu Bohu a poslal spolubratry, aby přinesli její tělo do kláštera a pochovali ji do hrobu, který měl připravený pro sebe.
A tak se stalo, že ty, kdo byli vždycky jedna duše v Bohu, nerozdělil ani hrob.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Když Bohu zasvěcená panna prosila, aby směla se svým bratrem pokračovat v rozjímání o radostech věčného života, * dosáhla více, protože více milovala.
Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh. * Dosáhla více, protože více milovala.
MODLITBA
Modleme se.
Přispěj nám, Bože, na pomoc, abychom dovedli následovat svatou Scholastiku v její upřímné oddanosti k tobě: dej, ať ti sloužíme s čistým srdcem a poznáváme, že nás opravdu miluješ. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky