12. srpen 2024

Pondělí, mezidobí, 19. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Ty, věčné světlo, Božství jsi,

jediné v celé Trojici,

my ubozí tě vzýváme

a ruce k tobě spínáme.

Věříme v Otce věčného,

i v jeho Syna drahého,

i v Ducha, který láskou je

navěky vjedno spojuje.

Tys Pravda, Láska nejčistší,

všech cíl a štěstí nejvyšší,

dej doufat, pevnou víru mít,

tvou lásku získat a z ní žít.

Počátku, Cíli stvoření,

všech živých věčný Prameni,

sladká útěcho trpících,

naděje jistá věrných svých.

Ty všechno bytí ztvárňuješ,

nikoho nepotřebuješ,

tvé světlo všechno objímá:

buď doufajících odměna.

Vzývejme Krista, Otce s ním

i s jejich Duchem společným:

jediný Bože v Trojici,

svou mocí chraň nás, prosící. Amen.

ŽALMY

1. ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc.

Žalm 50 (49)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Srov. Mt 5,17)
I (1-6)

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *

od východu slunce až na západ.

Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *

přichází náš Bůh a nemlčí.

Před ním sžírající oheň *

kolem něho zuří bouře.

Shůry volá k nebesům i k zemi, *

hodlá soudit svůj lid:

„Shromážděte mi mé svaté, *

kteří obětí sjednali mou smlouvu!“

A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *

že sám Bůh je soudcem.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc.

2. ant. Přinášej Bohu oběť chvály.

II (7-15)

„Slyš, můj lide, budu mluvit, †

Izraeli, proti tobě budu svědčit, *

já jsem Bůh, tvůj Bůh!

Nekárám tě pro tvé oběti, *

vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.

Nemusím brát býka z tvého chléva *

ani kozly z tvých ohrad.

Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *

a na svých horách mám zvířat na tisíce.

Znám všechny ptáky na nebi, *

mé je vše, co se hemží na poli.

Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *

vždyť můj je svět se vším, co ho plní!

Copak požívám maso z býků *

či piji kozlí krev?

Přinášej Bohu oběť chvály *

a plň Nejvyššímu své sliby!

Pak mě vzývej ve dni soužení, *

vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Přinášej Bohu oběť chvály.

3. ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly.

III (16-23)

Ale hříšníkovi Bůh praví: †

„Proč odříkáváš má přikázání *

a bereš do úst mou smlouvu

ty, který nenávidíš kázeň *

a má slova házíš za sebe?

Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *

a s cizoložníky jsi míval účast.

Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *

a tvůj jazyk osnoval úskok.

Bavil ses pomlouváním svého bratra, *

tupil jsi syna své matky.

Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †

Myslil jsi, že jsem jako ty? *

Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!

Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *

Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!

Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *

kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly.

Slyš, můj lide, budu mluvit,

slyš můj hlas, já jsem tvůj Bůh.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ozeáše

14,2-10

Výzva k obrácení a příslib záchrany

Tak praví Hospodin:

„Vrať se, Izraeli, k Hospodinu, svému Bohu,

neboť jsi padl pro svou nepravost.

Vezměte s sebou slova (modlitby)

a obraťte se k Hospodinu;

řekněte mu: „Odpusť každou nepravost

a laskavě přijmi,

když ti budeme obětovat plod svých rtů.

Asýrie nás nezachrání,

na koně nevsedneme,

nebudeme už říkat ‚Bohové naši!‘

dílu svých rukou,

poněvadž sirotek najde u tebe slitování.“

„Zhojím jejich zradu,

milovat je budu velkodušně,

neboť můj hněv se od nich odvrátí.

Rosou budu Izraeli,

vykvete jak lilie

a jak Libanon vyžene své kořeny.

Rozprostřou se jeho ratolesti,

jak oliva se bude skvít,

jak Libanon bude vonět.

Vrátí se a v mém stínu budou bydlet,

obilí budou pěstovat,

vyraší jak réva,

budou mít věhlas jak libanonské víno.

K čemu budou Efraimu modly?

Vyslyším ho a shlédnu na něj,

jsem zeleným cypřišem,

ode mě je tvůj plod.

Kdo je moudrý, kéž tomu porozumí,

kdo má důvtip, ať to pozná!

Přímé jsou Hospodinovy cesty,

spravedliví po nich kráčejí,

bezbožní však na nich padnou.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Oz 14,5; Jl 4,21

Zhojím jejich zradu, milovat je budu velkodušně, * neboť můj hněv se od nich odvrátí.

Jejich krev pomstím, bez trestu ji neponechám. * Neboť můj hněv se od nich odvrátí.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O vtělení Páně“ od biskupa Theodoreta z Kyrrhu

(Nn. 26-27: PG 75, 1466-1467)

Milovat je budu velkodušně

Velkodušně kráčí Ježíš vstříc utrpením, jež o něm byla v Písmu předpověděna. Často se o nich již dříve zmiňoval svým učedníkům; Petra, který s nelibostí poslouchal zvěst o utrpení, pokáral, a ukazoval, že spása světa se uskuteční právě skrze utrpení. Proto také těm, kdo k němu přicházeli, ukazoval na sebe a říkal: Já jsem ten, kterého hledáte. A když byl obžalován, neodporoval, a i když se mohl skrýt, neučinil to, ačkoli jindy nejednou unikl léčkám, které mu nastrojili.

Dokonce oplakává Jeruzalém, který neuvěřil, a tím na sebe přivolával záhubu, a předpovídá naprosté zničení kdysi tak věhlasnému chrámu. Trpělivě také snáší, když ho tluče do hlavy člověk porobený dvojím otroctvím. Byl zpolíčkován, tupen, ztýrán a zbičován a nakonec přiveden na kříž, připustil, aby z obou stran byli společníky jeho trestu lupiči, byl připočten k vrahům a zločincům, sklidil ocet a žluč z nedobrého vinohradu, byl ověnčen trním místo révových ratolestí a hroznů, byl posmíván v purpurovém rouše, byl bit rákosovým prutem, dal si kopím probodnout bok a nakonec byl odnesen do hrobu.

To všechno tedy vytrpěl, když usiloval o naši spásu. Zatímco totiž všichni, kdo sloužili hříchu, podléhali trestům za hřích, jemu byl každý hřích cizí, on prošel cestou veškeré spravedlnosti; přesto vzal na sebe trest příslušející hříšníkům a skrze kříž zrušil výrok dávné kletby. Kristus totiž, praví Pavel, nás vykoupil z kletby zákona tím, že ono prokletí vzal na sebe za nás. Stojí totiž v Písmu: Proklet je každý, kdo visí na dřevě. Trním pak učinil konec trestům Adamovým. Ten přece uslyšel poté, co se dopustil hříchu: Zlořečená buď země kvůli tobě, trní a bodláčí ti bude plodit.“

Se žlučí přijal hořkost a tíhu smrtelného lidského života plného utrpení, s octem přijal lidskou proměnu k horšímu a sám daroval lidem návrat k lepšímu. Purpurovým rouchem naznačil vlastní královskou moc, rákosovým prutem ukázal slabost a chatrnost moci ďáblovy. Políčkem zvěstoval naši svobodu, neboť bezpráví, tresty a rány, jež náležely nám, vzal na sebe on.

Měl otevřený bok, podobně jako Adam; avšak nevyšla z něho před naše zraky žena, která svým poblouzením přivodila smrt, nýbrž pramen života, který dvojím proudem oživuje svět: jeden proud nás ve křtu obnovuje tak, že se odíváme rouchem nesmrtelnosti, druhý nás od narození živí z Božího stolu jako mléko kojence.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Iz 53,5; 1 Petr 2,24

Byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, tížily ho tresty pro naši spásu, * jeho rány nás uzdravily.

On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. * Jeho rány nás uzdravily.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky