16. duben 2024

Úterý, doba velikonoční, 3. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,

zářící světlem blaživým,

vždyť celý svět byl obmyt v něm

přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit

a hříšným naději zas vlil,

kdo by se musel strachem chvít,

když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,

kteří trest těla viděli,

že lotr Krista prosící

směl věčně slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:

by sňal hřích, který na všech lpí,

a zbavil svět vin veškerých,

vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,

než když hřích milost vyhledá,

žár lásky spálí bázlivost

a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

že vítězně jsi z hrobu vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

Nebo:

Ať z výšin nebe radost zní,

ať jásá země, moře s ní,

že po kříži Pán z hrobu vstal

a smrtelníkům žíti dal.

Vrací se milostivý čas,

den spásy zjevuje se zas,

v něm Beránkovou krví svět

tmy zbaven, září jako květ.

Proto tu oběť bělostnou

ctěme vždy s myslí radostnou

my, od ní tolik poctěni,

vždyť všechno dobré plyne z ní.

Nebo:

Jásejte, nebesa, zachvěj se, země!

Pán z hrobu živý vstal a kráčí ke mně.

Má zbabělosti necouvej, jdi vstříc,

buď si tvých hříchů sebevíc,

jen necouvej a jdi mu vstříc.

Ať zalije nás jeho jas,

ať hříchy z kořenů vytrhne z nás,

ať naší pýše zlomí vaz,

ať do duše nám hodí kvas,

ten kvásek milosrdné lásky,

z níž vykyne v nás chléb

k lámání bratřím.

Z lásky chléb, ne kámen!

Z kříže chléb, náš Kriste. Amen.

Nebo:

Ó bledý, lidský, bratrský a čistý,

ó pevný, úplný, čirý jak ametysty,

jsme připraveni již jak v listopadu listy.

Do tebe padneme, do tebe zřítíme se,

my skály poznali, studánky, jež jsou v lese,

a krutou odvahu v samotě, na útese.

My smrt jsme poznali a s tebou popřeme ji,

bolest, tu bolestnou přípravu na naději,

do rukou dáme ti, jež soucitem se chvějí.

A láska naše ví, že boj, ten boj náš svatý,

ty slavně zrytmuješ, ty krásný, odpočatý,

ve velkém poznání, až strháš z duší šaty.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu,

chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.

ŽALMY

1. ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním. Aleluja.

Žalm 68 (67)
Bůh přichází jako vítěz
Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4,8)
I (2-11)

Bůh povstává, jeho nepřátelé se rozptylují, *

ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním,

tratí se, jako se rozplývá dým †

jako taje vosk před ohněm, *

tak hříšníci hynou před Bohem.

Spravedliví se však radují, jásají před Bohem *

a veselí se v radosti.

Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, *

upravte cestu tomu, kdo jezdí na oblacích,

jeho jméno je Hospodin, *

jásejte před ním!

Otec sirotků, ochránce vdov *

je Bůh ve svém svatém příbytku.

Bůh zjednává opuštěným domov, †

vězně vyvádí k šťastnému životu, *

jen buřiči bydlí ve vyprahlé zemi.

Bože, když jsi vycházel před svým národem, *

když jsi kráčel na poušti,

země se třásla, také nebesa vydávala vláhu před Bohem, *

chvěl se Sinaj před Bohem, Bohem Izraele.

Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, *

vzkřísils je, když zemdlelo.

Usadilo se v něm tvoje stádce, *

ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním. Aleluja.

2. ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti. Aleluja.

II (12-24)

Pán pronáší výrok, *

mnoho poslů šíří radostné zvěsti:

„Králové s vojsky prchají, prchají; *

i ženy si doma rozdělují kořist.

Zatímco jste si hověli u ovčích ohrad, †

zaskvěla se křídla holubice stříbrem, *

její perutě plavým zlatem.

Když tam Všemohoucí rozháněl krále, *

padali jako sníh na Salmonu!“

Hory bašanské jsou hory vysoké, *

hory bašanské jsou hory strmé.

Proč vy, strmé hory, tak žárlivě hledíte †

na horu, kde si Bůh vyvolil sídlo, *

na horu, kde bude Hospodin navždy sídlit?

Bůh má bezpočtu svých vozů, tisíce tisíců: *

ze Sinaje Pán přichází do svatyně.

Vystoupils do výšin, zajatce zajals, †

vzal sis lidi jako dar, *

i ty, kteří nechtějí bydlit u Hospodina, Boha.

Ať je Pán žehnán každý den, *

nosí naše břemena, Bůh, naše spása.

Náš Bůh je Bohem spásy, *

Hospodin, Bůh, dává uniknout smrti.

Vskutku Bůh rozbíjí hlavy svých nepřátel, *

vlasaté temeno toho, kdo si libuje ve zlých skutcích.

Pán pravil: „Přivedu ti je z Bašanu, *

dovléknu ti je z hlubin moře,

abys v krvi smočil svou nohu, *

aby jazyk tvých psů měl z nepřátel svůj podíl.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti. Aleluja.

3. ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána. Aleluja.

III (25-36)

Objevuje se tvůj průvod, Bože, *

průvod mého Boha, mého krále, směřující do svatyně.

Vpředu kráčejí zpěváci, vzadu harfeníci, *

uprostřed dívky bijí do bubínků.

„Ve sborech velebte Boha, *

Hospodina, vy, kteří pocházíte z Izraele!“

Tu si před nimi vykračuje Benjamín, věkem nejmladší, †

judská knížata se svými zástupy, *

knížata Zabulóna, knížata Neftaliho.

Ukaž, Bože, svou moc, *

tu moc, Bože, kterou na nás vykonáváš!

Ať pro tvůj chrám v Jeruzalémě *

přinášejí králové dary!

Pokárej netvora v rákosí, *

ty, kteří jsou mezi národy jako houf býků uprostřed telátek;

nechť se ti koří s pruty stříbra, *

rozmetej národy, které rády válčí!

Ať se dostaví velmoži z Egypta, *

ať Etiopie vztáhne k Bohu svou ruku!

Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána, *

který jezdí po nebesích, po odvěkém nebi!

Hle, ozývá se jeho hlas, hlas mocný: *

„Uznejte Boží moc!“

Nad Izraelem se zjevuje jeho vznešenost, *

jeho moc v oblacích.

Bázeň budí Bůh ze své svatyně, Bůh Izraelův, †

on dává sílu a statečnost svému lidu. *

Bůh buď veleben!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána. Aleluja.

Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja,

Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

8,1-13

Sedm andělů trestajících svět

Když (Beránek) rozlomil sedmou pečeť, nastalo v nebi mlčení asi na půl hodiny. Uviděl jsem sedm andělů, kteří stojí před Bohem; bylo jim dáno sedm polnic. Jiný anděl přišel a postavil se k oltáři; (v ruce) měl zlatou kadidelnici a bylo mu dáno mnoho kadidla, aby je položil s modlitbami všech věřících na zlatý oltář před trůnem. Z kadidelnice v andělově ruce vystoupil před Boha kadidlový kouř z modliteb věřících. Pak vzal anděl kadidelnici, naplnil ji ohněm z oltáře a hodil na zem. Tu nastalo hřmění, hlasy, blesky a zemětřesení.

Těch sedm andělů, kteří měli sedm polnic, se připravilo, aby zatroubili.

A zatroubil první. Nastalo krupobití a oheň smíšený s krví a dopadlo to na zem: sežehlo to třetinu země, sežehlo to třetinu stromů a sežehlo to všechny zelené rostliny.

A zatroubil druhý anděl. Něco jako velká hořící hora bylo vrženo do moře: třetina moře se obrátila v krev a (od toho) zahynula v moři třetina živočichů a vzala za své třetina lodí.

A zatroubil třetí anděl. Z nebe spadla velká hvězda, hořící jako pochodeň, a padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se stala pelyňkem, takže mnoho lidí z té hořké vody pomřelo.

A zatroubil čtvrtý anděl. Tu byla zasažena třetina slunce a třetina měsíce a třetina hvězd, takže se z třetiny zatměly a den ztratil třetinu své jasnosti a stejně tak i noc.

Potom jsem měl (toto) vidění: Uslyšel jsem jakéhosi orla, jak letí vysoko uprostřed nebe a volá silným hlasem: „Běda, běda, běda obyvatelům země (pro to, co nastane), až se ozvou zvuky polnic těch tří andělů, kteří ještě mají troubit!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 8,3-4; 5,8

Anděl se postavil k oltáři: v ruce měl zlatou kadidelnici a bylo mu dáno mnoho kadidla. * A kadidlový kouř vystoupil před Boha, aleluja.

Položil kadidlo s modlitbami všech věřících na zlatý oltář. * A kadidlový kouř vystoupil před Boha, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 34,1-3.5-6: CCL 41,424-426)

Zpívejme Hospodinu píseň lásky

Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chvála ať zaznívá ve sboru svatých.

Máme zpívat Hospodinu píseň novou. Jen nový člověk je schopen zpívat novou píseň. Píseň je projevem radosti, a uvážíme-li to hlouběji, projevem lásky. Kdo tedy dovede milovat nový život, dovede také zpívat novou píseň. Nový život máme chápat ve vztahu k nové písni. Všechno totiž patří k jedinému království, nový člověk, nová píseň, nový zákon. Takže nový člověk bude zpívat novou píseň a bude patřit k novému zákonu.

Není nikdo, kdo by nemiloval, ale je otázkou, co kdo miluje. Nežádá se po nás, abychom nemilovali, ale abychom správně vybírali, co milovat. Ale jak bychom si mohli někoho vybrat, když si on předem nevybere nás? Vždyť přece ani nemilujeme, pokud dříve nejsme milováni. Slyšte apoštola Jana: Milujeme, protože on dříve miloval nás. Pátrej, na základě čeho člověk může a má milovat Boha, a nenajdeš nic jiného, než že si Bůh dříve zamiloval jeho. Dal se nám, a my jsme si ho zamilovali, dal nám také schopnost milovat. A jak nám dal schopnost milovat, slyšte přímo z úst apoštola Pavla: Boží láska je nám vylita do srdce. Kým? Snad ne námi? Nikoli. Jak tedy? Skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.

Protože se tedy na to můžeme bezpečně spolehnout, milujme Boha tím, co máme od Boha. Slyšte přímo Jana: Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm. Nestačí říkat jenom: Láska je z Boha. Ale kdo z nás by se odvážil říci: Bůh je láska. Řekl to ten, který to poznal.

Bůh se nám přímo nabízí. Volá na nás: „Milujte mě, a budete mě mít; protože pokud byste mě neměli, nemůžete mě ani milovat.“

Bratři, synové, vy ratolesti církve, svatá a nebeská setbo, vy v Kristu znovuzrození, kteří jste dostali život shůry, slyšte, co říkám, či spíše tlumočím: Zpívejte Hospodinu píseň novou. Řekneš: Zpívám. Zpíváš, slyším, ovšemže zpíváš. Jen ať život nesvědčí proti jazyku!

Ať zpívá váš hlas, ať zpívá Vaše srdce, ať zpívají vaše ústa, ať zpívá váš život: Zpívejte Hospodinu píseň novou. Ptáte se, co máte zpívat o tom, koho milujete? Jistě totiž chceš zpívat o tom, koho miluješ. Ptáš se, jakou chválu o něm máš zpívat? Slyšeli jste: Zpívejte Hospodinu píseň novou. Ptáte se, jakou chválu? Jeho chvála ať zaznívá ve sboru svatých. Chválou je sám ten, kdo zpívá.

Chcete zpívat Bohu chválu? Sami buďte tou chválou. Boží chválou jste, když dobře žijete.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Řím 6,4; srov. 1 Jan 3,23; Žl 149,1

Jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. * Milujme se navzájem, jak nám nařídil, aleluja.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chvála ať zaznívá ve sboru svatých. * Milujme se navzájem, jak nám nařídil, aleluja.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty otvíráš nebeské království všem, kdo se znovuzrodili z vody a z Ducha Svatého; rozmnožuj v nás svou milost, abychom se s tvou pomocí chránili hříchů a dosáhli všeho, co jsi nám slíbil. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky