Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Láska mi dala z nebe
sestoupit v tento svět,
ona mi káže sebe
dát v oběť, i svou krev.
Láskou mi srdce puká,
milostí přemnohou,
kříž ani smrti muka
ji zdolat nemohou.
Korunu nosit z trní
mě ona učí jen,
posměchu jenom pro ni
jsem terčem učiněn.
Že v žízni žluč jsem lokal,
že srdce pilo tresť,
že oštěp bok můj proklál,
jen dílo lásky jest.
Jen pro ni, přeubohý,
v úzkostech přebývám,
pro ni ruce i nohy
probity hřeby mám.
Tu věrnou muku moji
chceš splatit duše, rci?
Miluj mě! To mě zhojí.
Jen lásku, Lásko, chci.
ŽALMY
1. ant. Naši otcové nám vyprávěli o Hospodinově moci a o jeho slavných činech.
Slyš, můj lide, mé naučení, *
nastav uši slovům mých úst!
Otevřu k průpovědi svá ústa, *
vyložím tajemné události z pradávných dob.
Co jsme slyšeli a poznali, *
co nám otcové vyprávěli,
nezatajíme jejich synům, *
příštímu pokolení budeme vypravovat
slavné Hospodinovy činy i jeho moc, *
podivuhodné skutky jím vykonané.
Dal totiž Jakubovi nařízení *
a stanovil příkaz pro Izraele,
aby o tom, co poručil našim otcům, *
poučili své syny.
Má to znát příští pokolení, synové, kteří se narodí, *
mají to vyprávět svým dětem,
aby vložili svou důvěru v Boha, †
aby nezapomněli na Boží skutky *
a zachovávali jeho nařízení.
Aby nebyli jako jejich otcové, *
vzpurné a zatvrzelé pokolení,
pokolení nestálého srdce, *
jehož duch nebyl věrný Bohu.
Efraimovci, dovední lukostřelci, *
dali se na útěk v den bitvy.
Nezachovali Boží smlouvu, *
odmítli jednat podle jeho zákona.
Zapomněli na jeho skutky, *
na podivuhodné činy, které jim ukázal.
Před jejich otci způsobil divy *
v egyptské zemi na taniské pláni.
Rozdělil moře a převedl je, *
postavil vody jako násep.
Za dne je vedl oblakem, *
po celou noc světlem ohně.
Rozštěpil skály na poušti *
a hojně je napojil proudem vody.
Potokům dal vytrysknout ze skály *
a vodě dal téci jak řekám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Naši otcové nám vyprávěli o Hospodinově moci a o jeho slavných činech.
2. ant. Synové Izraele jedli manu a pili z duchovní skály, která je doprovázela.
Přece však proti němu hřešili dále, *
nepřestali na poušti urážet Nejvyššího.
Pokoušeli Boha ve svém srdci, *
když žádali pokrm podle své choutky.
Pohrdlivě mluvili proti Bohu, *
řekli: „Dokáže Bůh prostřít stůl zde na poušti?
Ano, udeřil do skály, že vytekla voda a potoky se rozlily: *
ale dovede dát i chléb či opatřit maso svému lidu?“
Proto se Hospodin rozhněval, když to slyšel, †
a oheň vzplanul proti Jakubovi, *
i hněv vzkypěl proti Izraeli,
že nevěřili v Boha, *
nedůvěřovali v jeho pomoc.
Poručil tedy mrakům nahoře *
a otevřel brány nebes,
seslal na ně déšť many, aby se najedli, *
a dal jim nebeský pokrm.
Člověk jedl chléb silných, *
pokrm jim poslal do sytosti.
Východnímu větru dal vanout z nebe *
a svou mocí přivedl vítr od jihu.
Jak by to prach byl, seslal na ně déšť masa, *
jak by to byl mořský písek, dal jim pernaté ptáky.
Padli do jejich tábora, *
kolem jejich stanů.
Jedli a důkladně se nasytili, *
po čem toužili, jim splnil.
Neukojili ještě svou choutku, †
ještě měli pokrm ve svých ústech, *
když proti nim vzkypěl Boží hněv:
pobil jejich siláky, *
zahubil izraelské jinochy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Synové Izraele jedli manu a pili z duchovní skály, která je doprovázela.
3. ant. Bůh je naší skálou a naším zachráncem.
Přes to vše hřešili dál *
a nechtěli věřit jeho divům.
Tu náhle ukončil jejich dny, *
jejich léta nenadálou zhoubou.
Když je hubil, hledali ho, *
obraceli se a sháněli se po Bohu.
Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou, *
že Nejvyšší, Bůh, je jim zachráncem.
Lísali se k němu ústy, *
ale svým jazykem mu lhali,
neboť jejich srdce nebylo k němu upřímné *
a nebyli věrni jeho smlouvě.
On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je, †
často potlačoval svůj hněv *
a nedal zcela vzplát své nevoli.
Pamatoval na to, že jsou jen tělo, *
jen vánek, který se rozplyne bez návratu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bůh je naší skálou a naším zachráncem.
Obraťte se k Hospodinu, svému Bohu,
neboť je dobrotivý a milosrdný.
PRVNÍ ČTENÍ
Ze čtvrté knihy Mojžíšovy
14,1-25
Reptání proti Mojžíšovi a Mojžíšova přímluva za lid
Veškeré společenství se dalo do křiku a hlasitě plakalo celou onu noc.
Všichni izraelští synové reptali proti Mojžíšovi a Árónovi a celé společenství jim vyčítalo: „Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi nebo na této poušti! Kéž bychom zemřeli! Proč nás Hospodin přivedl do této země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Nebylo by pro nás lepší vrátit se do Egypta?“ I řekli si vespolek: „Ustanovme si vůdce a vraťme se do Egypta!“
Tu padli Mojžíš a Árón na tvář před celým shromážděním společenství izraelských synů. Jozue, syn Nunův, a Kaleb, syn Jefunův, dva z těch, kdo dělali průzkum v zemi, roztrhli svá roucha a domlouvali celému společenství izraelských synů: „Země, kterou jsme při průzkumu procházeli, je země převelice dobrá. Jestliže nám Hospodin bude přát, uvede nás do této země a dá nám ji. Je to země oplývající mlékem a medem. Nevzpírejte se přece proti Hospodinu. Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, kdežto s námi je Hospodin. Nebojte se jich!“
Celé společenství však křičelo, aby je ukamenovali. Vtom se všem izraelským synům ukázala při stánku schůzky Hospodinova sláva. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal? Budu ho bít morem a vydědím jej, a z tebe učiním větší a zdatnější národ, než je on.“
Mojžíš však řekl Hospodinu: „Uslyší o tom Egypťané, neboť z jejich středu jsi vyvedl tento lid svou mocí, a budou o tom vykládat obyvatelům této země. Ti slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, Hospodine, se zjevuješ tváří v tvář. Tvůj oblak stojí nad nimi, v sloupu oblakovém chodíš před nimi ve dne a v sloupu ohnivém v noci. Když tento lid do jednoho usmrtíš, národy, které slyšely o tobě zprávu, řeknou: ‚Protože Hospodin nebyl s to uvést tento lid do země, kterou přísežně zaslíbil, pobil je na poušti.‘
Nuže, nechť se, prosím, vyvýší tvá moc, Panovníku, jak jsi prohlásil. Řekl jsi: ‚Hospodin je shovívavý a nesmírně milosrdný, odpouští vinu a přestupek, ale viníka nenechá bez trestu, vinu otců stíhá na synech do třetího i čtvrtého pokolení.‘ Promiň, prosím, tomuto lidu vinu podle svého velikého milosrdenství, jako jsi mu ji odpouštěl od Egypta až sem.“
Hospodin odpověděl: „Na tvou přímluvu promíjím. Avšak jakože jsem živ, Hospodinova sláva naplní celou zemi. Proto žádný z mužů, kteří viděli mou slávu a má znamení, jež jsem činil v Egyptě i na poušti, a pokoušeli mě už aspoň desetkrát a neposlouchali mě, nespatří zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil jejich otcům. Nespatří ji žádný, kdo mě znevažoval. Jen svého služebníka Kaleba, protože byl jiného ducha a cele se mi oddal, uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho potomstvo ji obsadí. V dolině sídlí Amalečané a Kananejci; zítra se tedy obraťte a táhněte pouští dál cestou k Rákosovému moři.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Žl 103 (102),8.9.13.14
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nechce se přít ustavičně ani se hněvat navěky. * Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Neboť on ví, z čeho jsme utvořeni, má v paměti, že jsme jen prach. * Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
DRUHÉ ČTENÍ
Z velikonočních listů svatého Atanáše, biskupa
(Ep. 5,1-2: PG 26,1379-1380)
Jednotou víry činí velikonoční tajemství blízkými všechny, kdo jsou si tělesně vzdálení
Jak je slavné a krásné, bratři, že po jednom svátku slavíme druhý, na jednu modlitbu navazujeme jinou, že se od jednoho postu dostáváme k dalšímu a že po jedné slavnosti přichází nová. A tak nastává opět ten čas, který nám nabízí nový začátek, neboť nás zve znovu slavit svaté Velikonoce, při nichž byl Pán obětován. Sytíme se jím sice stále jako chlebem života a naše duše se jako z pramene osvěžuje jeho drahocennou krví, přesto však stále žízníme a vždycky znovu toužíme. A on se všech žíznivých ujímá a ve své dobrotě zve každé žíznící srdce na sváteční slavnost: Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije. Tak přece zní výrok našeho Spasitele. Nejen tedy, že kdokoli přistoupí, uhasí svou žízeň, ale ať poprosí kdykoli, s radostí je mu dovoleno, aby ke Spasiteli přišel. Milost tohoto svátku se neomezuje na jediný den a jeho jasný paprsek nezapadá, ale vždycky je připraven osvítit duši, která po tom touží. Síla tohoto světla se ustavičně mocně projevuje na těch, jejichž srdce bylo osvíceno a kteří ve dne v noci naslouchají božským knihám, tak jako člověk, o němž se mluví v žalmu jako o blaženém: Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, a nezasedá ve shromáždění rouhačů, ale má zalíbení v Hospodinově zákoně a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.
Bůh, který pro nás, moji drazí, tento svátek na počátku ustanovil, nám jej také dopřává každým rokem slavit. Ten, který vydal svého Syna na smrt, aby nás spasil, dává nám z téhož důvodu i svátek, který si v průběhu roku vždy touto dobou připomínáme. Tento svátek nás provází těžkostmi, na něž ve světě narážíme; a Bůh nám dopřává radost ze spasení, která z tohoto svátku vyzařuje, neboť nás shromažďuje kolem jediného stolu a na všech místech nás duchovně spojuje, takže se můžeme společně modlit a společně děkovat, jak se to ve svátek sluší a patří. Je to zázrak jeho dobroty: k tomuto svátku shromažďuje totiž všechny z velkých dálek a ty, kdo si snad zůstávají tělesně vzdálení, činí jednotou víry blízkými.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Sof 3,8.9; Jan 12,32
V den, kdy vstanu jako svědek, tehdy očistím rty národům, * aby všichni vzývali Hospodinovo jméno a svorně mu sloužili.
Až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě, * aby všichni vzývali Hospodinovo jméno a svorně mu sloužili.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty znáš naši slabost, a proto nám poskytuješ účinnou pomoc; dej, ať radostně přijímáme, co konáš pro naši záchranu, a zůstáváme ti věrní celým svým životem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky