4. březen 2024

Sv. Kazimíra
pro připomínku

Narodil se 5. 10. 1458 jako syn polského a litevského krále Kazimíra IV. Měl se stát uherským králem (1471), ale dal přednost životu v ústraní. Vynikal křesťanskými ctnostmi, zejména čistotou a dobrotou k chudým. Byl velkým ctitelem eucharistie a Panny Marie. Žil ve Vilně v Litvě, tam také 4. 3. 1484 zemřel na tuberkulózu a byl pohřben v katedrále. V roce 1521 byl prohlášen za svatého.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Láska mi dala z nebe

sestoupit v tento svět,

ona mi káže sebe

dát v oběť, i svou krev.

Láskou mi srdce puká,

milostí přemnohou,

kříž ani smrti muka

ji zdolat nemohou.

Korunu nosit z trní

mě ona učí jen,

posměchu jenom pro ni

jsem terčem učiněn.

Že v žízni žluč jsem lokal,

že srdce pilo tresť,

že oštěp bok můj proklál,

jen dílo lásky jest.

Jen pro ni, přeubohý,

v úzkostech přebývám,

pro ni ruce i nohy

probity hřeby mám.

Tu věrnou muku moji

chceš splatit duše, rci?

Miluj mě! To mě zhojí.

Jen lásku, Lásko, chci.

ŽALMY

1. ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc.

Žalm 50 (49)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Srov. Mt 5,17)
I (1-6)

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *

od východu slunce až na západ.

Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *

přichází náš Bůh a nemlčí.

Před ním sžírající oheň *

kolem něho zuří bouře.

Shůry volá k nebesům i k zemi, *

hodlá soudit svůj lid:

„Shromážděte mi mé svaté, *

kteří obětí sjednali mou smlouvu!“

A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *

že sám Bůh je soudcem.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc.

2. ant. Přinášej Bohu oběť chvály.

II (7-15)

„Slyš, můj lide, budu mluvit, †

Izraeli, proti tobě budu svědčit, *

já jsem Bůh, tvůj Bůh!

Nekárám tě pro tvé oběti, *

vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.

Nemusím brát býka z tvého chléva *

ani kozly z tvých ohrad.

Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *

a na svých horách mám zvířat na tisíce.

Znám všechny ptáky na nebi, *

mé je vše, co se hemží na poli.

Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *

vždyť můj je svět se vším, co ho plní!

Copak požívám maso z býků *

či piji kozlí krev?

Přinášej Bohu oběť chvály *

a plň Nejvyššímu své sliby!

Pak mě vzývej ve dni soužení, *

vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Přinášej Bohu oběť chvály.

3. ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly.

III (16-23)

Ale hříšníkovi Bůh praví: †

„Proč odříkáváš má přikázání *

a bereš do úst mou smlouvu

ty, který nenávidíš kázeň *

a má slova házíš za sebe?

Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *

a s cizoložníky jsi míval účast.

Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *

a tvůj jazyk osnoval úskok.

Bavil ses pomlouváním svého bratra, *

tupil jsi syna své matky.

Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †

Myslil jsi, že jsem jako ty? *

Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!

Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *

Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!

Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *

kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly.

Čiňte pokání a věřte evangeliu,

přiblížilo se Boží království.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

24,1-18

Sjednání smlouvy na hoře Sinaj

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vystup k Hospodinu ty a Árón, Nádab a Abiu a sedmdesát izraelských starších. Klaňte se zdálky. Mojžíš ať přistoupí k Hospodinu sám; ostatní ať nepřistoupí, ani lid ať s ním nevystoupí!“

Mojžíš tedy přišel a sdělil lidu všechna Hospodinova slova a ustanovení. Lid odpověděl jedním hlasem: „Splníme všechno, co mluvil Hospodin!“ Mojžíš pak všechna Hospodinova slova napsal; časně zrána pak vstal a postavil pod horou oltář a dvanáct pamětních kamenů podle dvanácti kmenů Izraele.

Poslal jinochy ze synů Izraele, aby obětovali celopaly a přinesli býčky jako pokojné oběti Hospodinu. Mojžíš vzal polovici krve, vlil ji do obětních misek a (zbylou) polovicí krve postříkal oltář. Pak vzal knihu smlouvy a četl ji nahlas lidu. A oni řekli: „Poslušně splníme všechno, co mluvil Hospodin.“ Potom vzal Mojžíš krev, pokropil lid a řekl: „Hle, to je krev smlouvy, kterou s vámi sjednal Hospodin podle všech těchto slov.“

Vystoupil Mojžíš a Árón, Nádab a Abiu a sedmdesát z izraelských starších. Spatřili Boha Izraele a pod jeho nohama bylo (cosi) jako podlaha vytvořená ze safírů, (cosi) jako čisté nebe. (Bůh) nevztáhl ruku na vybrané (muže) ze synů Izraele. Mohli Boha vidět. (Dokonce) i jedli a pili.

Hospodin však řekl Mojžíšovi: „Vystup ke mně na horu a zůstaň tam. Dám ti desky z kamene; zákon a přikázání, které jsem napsal k jejich poučení.“ Mojžíš a jeho služebník Jozue vstali; když Mojžíš vystupoval na horu, řekl starším: „Zůstaňte tady, dokud se k vám nevrátíme. Máte u sebe Áróna a Chura. Když bude mít někdo něco k projednání, ať se obrátí na ně.“

Když Mojžíš vystoupil na horu, zahalil horu mrak. Hospodinova velebnost spočívala na hoře Sinaji a mrak ji zahalil na šest dní. Sedmého dne (Bůh) zavolal Mojžíše zprostřed mraku. Před očima synů Izraele se zjevila Hospodinova velebnost jako sžírající oheň na vrcholu hory. Mojžíš vešel do mraku, vystoupil na horu a byl tam čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Sir 45,5.6 (řec. 5); Sk 7,38

Bůh dal Mojžíšovi slyšet svůj hlas a uvedl ho do oblaku. * Tváří v tvář mu dal přikázání, moudrý zákon života, aby naučil Jakuba smlouvě, Izraele svým ustanovením.

To je ten, který ve shromáždění lidu na poušti byl prostředníkem mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaji, a mezi našimi otci. * Tváří v tvář mu dal přikázání, moudrý zákon života, aby naučil Jakuba smlouvě, Izraele svým ustanovením.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého Basila Velikého, biskupa

(Hom. 20, De humilitate 3: PG 31,530-531)

Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu

Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se silný nechlubí svou silou, ať se boháč nechlubí svým bohatstvím. V čem však potom spočívá pravá chlouba a v čem je velikost člověka? Tím ať se chlubí, kdo se chce chlubit: že má rozum a zná mne, že já jsem Hospodin, říká Bůh.

To je tedy vznešenost člověka, jeho sláva a velikost, když pravdivě pozná, co je skutečně velké, přilne k tomu a hledá slávu u Pána slávy. Apoštol totiž říká: Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu, a předtím: Kristus se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, jak je psáno: Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.

Dokonalá a neporušená chlouba v Pánu spočívá v tom, že se člověk nevynáší pro svou spravedlnost, že ví, že jí pozbyl a že je ospravedlněn jen skrze víru v Krista.

A tak se Pavel přímo chlubí tím, že vlastní spravedlností pohrdá a že hledá spravedlnost, která je skrze Krista, tu, která je z Boha, spravedlnost založenou na víře: aby poznal Krista a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení, aby vzal na sebe podobu jeho smrti, a dosáhl tak zmrtvýchvstání.

Tady padá veškerá nadutost pýchy. Není ti ponecháno zhola nic, čím by ses mohl vychloubat, člověče. Tvá chlouba a naděje spočívají v tom, že budeš umrtvovat vše, co je tvé, a usilovat o budoucí život v Kristu. Počátek tohoto života již máme, jsme v něm a žijeme jej zcela v Boží milosti a z jeho obdarování.

Neboť je to Bůh, který v nás působí, že chceme, i to, že pak jednáme, abychom se mu mohli líbit. Opět tu Bůh zjevuje skrze svého Ducha svou moudrost, kterou od věčnosti určil pro naše oslavení.

Bůh dává sílu ve všech námahách. Pracoval jsem více než všichni ostatní, říká Pavel; vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou. A Bůh vysvobozuje z nebezpečí i tam, kde končí veškerá lidská naděje. Dokonce jsme sami nad sebou už vynesli rozsudek smrti – to proto, abychom nespoléhali sami na sebe, nýbrž na Boha, který křísí mrtvé. On nás už z tolika nebezpečí života zachránil a také zachrání. Ano, v něj skládáme naději, že nás i nadále bude zachraňovat.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mdr 15,3; Jan 17,3

Z poznání tebe, Bože, plyne svrchovaná spravedlnost. * Poznávat tvou moc je kořen nesmrtelnosti.

Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. * Poznávat tvou moc je kořen nesmrtelnosti.

ČTENÍ

Ze „Života svatého Kazimíra“

(Cap. 2-3, Acta Sanctorum Martii 1,347-348)

Pokladem mu byla přikázaní Nejvyššího

V Kazimírově srdci byla vylita Boží láska, téměř neuvěřitelná, nepředstíraná, upřímná. Planul láskou Svatého Ducha k všemohoucímu Bohu s takovou silou a z hloubi srdce jí zaplavoval své bližní natolik, že nic mu nebylo příjemnějšího a po ničem více netoužil, než aby nejen rozdal všechno, co mu patřilo, ale aby i sebe sama zcela obětoval Kristovým chudým, poutníkům, nemocným, zajatcům a trpícím lidem a beze zbytku se jim rozdal.

Vdovám, sirotkům a všem utlačeným byl nejen ochráncem a pečovatelem, ale přímo otcem, synem a bratrem.

Museli bychom tu ještě dlouze vyprávět, kdybychom měli projít jednotlivé skutky hrdinské lásky k Bohu i lidem, kterými se vyznamenal.

Jen stěží lze vyslovit nebo domyslet, jak velice dbal o spravedlnost, jaká kázeň mu byla vlastní, jakou slynul prozíravostí a jak velikou statečností ducha a vytrvalostí se vyznačoval, zejména když uvážíme nevázanost té doby i to, jak byli lidé drsní a od přírody náchylní ke zlému.

Denně nabádal otce, aby spravedlivě vládl a spravedlivě spravoval poddaný lid. A když bylo při výkonu královské vlády něco opomenuto z nedbalosti nebo lidské slabosti, nikdy neopomenul krále ve vší pokoře pokárat.

Ujímal se záležitostí chudých a trpících lidí a bral je přímo za své, takže ho lid nazýval ochráncem chudých. A jakkoli byl synem královským a pocházel ze vznešené krve, vůči nikomu, ani vůči nejponíženějšímu a nejposlednějšímu člověku nebyl v jednání ani v řeči nevlídný a nepřístupný.

Vždycky chtěl, aby spíše než k vznešeným a mocným tohoto světa patřil k tichým a k těm, kdo jsou před Bohem chudí, neboť těm patří nebeské království. Nikdy se neucházel o lidskou důstojnost a vládu, a když mu je otec nabízel, nikdy je nechtěl přijmout. Bál se naopak, aby ostny bohatství, které náš Pán Ježíš Kristus nazval trním, neporanily jeho duši a aby se stykem s pozemskými věcmi neposkvrnil.

Celý život žil jako panic a jako panic zemřel, jak potvrzují a dosvědčují všichni, od jeho komorníka po tajemníky, muži vznešení a ušlechtilí, z nichž někteří ještě žijí a kteří znali jeho život vnitřní i vnější.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Sir 29,14; 1 Tim 6,11b

Ulož si poklad podle přikázání Nejvyššího, * prospěje ti to víc než zlato.

Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. * Prospěje ti to víc než zlato.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, tobě sloužit znamená kralovat; veď nás na přímluvu svatého Kazimíra, abychom ti svatě a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky