30. leden 2024

Úterý, mezidobí, 4. týden
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Do noci vstaňme, všichni spolu bděme,

o svatých žalmech přitom rozjímejme

a Pánu pějme srdci vznícenými

líbezné hymny.

Ať za své písně Vládci laskavému

můžeme jednou k sídlu nebeskému

v průvodu jeho svatých vystoupiti

ve věčné žití.

To, dobrý Bože, neváhej nám dáti,

Otče i Synu i ty, Duchu Svatý,

ať celým světem nikdy neustává

tobě znít chvála. Amen.

Během dne:

Sluch svého božství pozorný a vlídný

k modlitbě naší nakloň, Bože, z nebe.

Prosby svých věrných služebníků přijmi,

prosíme tebe.

Nachyl k nám z trůnu tváře rozjasněné,

vlej olej v lampy dohořívající,

ať vzplanou jasem, a zapuď vše temné

z hlubiny srdcí.

Zbav nás všech hříchů, pln soucitu s námi,

omyj z nás špínu, pouta hříchů sejmi,

viníků ušetř a laskavou dlaní

ležící zvedni.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,

i tobě, Synu, z Otce narozený,

s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí

nad světy všemi. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby
Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)
I

Pane, vyslyš moje prosby, *

kéž tě dosáhne můj hlas!

Svoji tvář mi neukrývej *

v dnešní strastiplný den.

Nakloň ke mně ucho svoje, *

pospěš na mé volání!

Dny mé jako dým se tratí, *

v kostech spaluje mě žár.

Srdce schne jak zprahlá tráva, *

zapomínám už i jíst.

Sténáním a nářkem stálým *

už jen kost a kůže jsem,

podobám se ptáku v poušti, *

jsem jak sýček v sutinách,

chřadnu, naříkám jak ptáče *

osiřelé na střeše.

Stále běsní nepřátelé, *

tupí mě a klnou mi.

Popel jídám jako chleba, *

ředím nápoj slzami,

pro tvůj hněv a rozhorlení: *

zdvihls mě – a svrhl zpět!

Mé dny jsou stín klesající, *

sám jak tráva uvadám.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

II

Avšak ty, Pane, trváš věčně, *

tvé jméno z rodu do rodu.

Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *

nadešel k slitování čas.

Milují jej tví služebníci, *

pláčí nad jeho zřícením.

Národy budou ctít tvé jméno, *

tvou slávu všichni králové,

až zbuduje Pán Sión znova, *

zjeví se ve své nádheře,

až k prosbě bezmocných se skloní, *

nezhrdne jejich modlitbou.

Tak budiž psáno pro budoucí, *

ať příští národ Pána ctí!

Neboť Pán shlédl ze svatyně, *

on z nebe na zem popatřil,

zajatců vzdechy aby slyšel, *

zachránil ty, jimž hrozí smrt.

Pak synové tvých služebníků *

přebývat budou v bezpečí

a jejich potomstvo i nadál *

před tvojí tváří potrvá

k cti tvého jména na Sióně, *

k tvé chvále v Jeruzalémě,

až národy a celé říše *

se k službě Páně shromáždí.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

III

Cestou ochabla má síla, *

dej mi znát těch pár mých dní,

z půlky jich mě neodváděj! *

Věky věků je tvých let!

Dávno založil jsi zemi, *

nebesa jsou dílem tvým:

pominou, ty budeš dále; †

rozpadnou se jako šat, *

změníš je, jak šat se mění.

Ty však stále stejný trváš, *

roků tvých je bez konce.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

Poslyš, můj lide, mé naučení.

Slovům mých úst nyní nastav uši!

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům

4,1-18

Svatost života a naděje na vzkříšení

Bratři, prosíme vás a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše. Neboť to je vůle Boží: vaše posvěcení! Zdržujte se smilství; naučte se každý držet svoje tělo ve svaté kázni a počestnosti, ne ve chtivé žádostivosti jako pohané, kteří neznají Boha. Nikdo ať v té věci nezkracuje a nepodvádí svého bratra, protože Pán to všechno přísně trestá, jak jsme vám to už dříve pověděli a důrazně připomněli. Bůh nás přece nepovolal k nečistotě, ale k posvěcení! Proto, když tím příkazem někdo pohrdá, nepohrdá člověkem, ale Bohem, který vám dává svého Svatého Ducha.

O bratrské lásce není vám třeba psát, sám Bůh vás totiž poučil, abyste se navzájem milovali, a vy se také tak chováte ke všem bratřím v celé Makedonii. Ale povzbuzujeme vás, bratři, abyste v tom byli stále horlivější. Pokládejte za věc své cti, že budete žít pokojně, plnit svoje povinnosti a živit se prací svých rukou, jak jsme vám to přikázali. Tak ti, kdo nejsou křesťané, si vás budou vážit, a budete na všech nezávislí.

Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh k životu i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví. Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Bůh sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.

RESPONSORIUM

1 Sol 4,16; Mk 13,27; srov. Mt 24,31

Až bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. * A shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.

Až přijde Syn člověka, pošle své anděly s mohutným hlasem polnice. * A shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa

(Lib. 3,19,1.3–20,1: SCh 34,332.336-338)

Prvotiny vzkříšení v Kristu

Slovo Boží se stalo člověkem, a Boží Syn se stal Synem člověka, aby se člověk spojený s Božím Slovem a přijatý za syna mohl stát synem Božím.

Nemohli jsme jinak obdržet účast na neporušitelnosti a nesmrtelnosti, než že jsme byli s neporušitelností a nesmrtelností spojeni. Ale jak bychom se mohli s neporušitelností a nesmrtelností spojit, kdyby se neporušitelnost a nesmrtelnost nejprve nestala tím, čím jsme my, aby tak to, co je porušitelné, bylo pohlceno neporušitelností, a co je smrtelné, nesmrtelností, a my dosáhli přijetí za syny?

Takže tento Boží Syn a náš Pán je zároveň Otcovo Slovo i Syn člověka, neboť se narodil jako člověk z Marie, která pocházela z lidského rodu a sama byla člověkem, a stal se tak Synem člověka.

Proto nám také sám Pán dal znamení dole z hlubin i nahoře z výšin, ačkoli je člověk nežádal, protože ani netušil, že by panna mohla nosit pod srdcem a přitom zůstat pannou a porodit syna, a to dítě že by mohlo být „Bůh s námi“, který sestoupil dolů na zem, aby hledal ztracenou ovci, své stvoření, a opět vystoupil vzhůru, aby přinesl a předal Otci takto nalezeného člověka. A on to učinil a sám se stal prvotinou vzkříšení člověka; aby tak jako vstala z mrtvých hlava, vstalo i celé ostatní tělo, to znamená celé lidstvo, až skončí čas kletby, která je stihla pro neposlušnost. Toto tělo má být pevně spojené klouby navzájem se zpevňujícími, růst a sílit Božím přispěním a každý z údů má mít v těle své vlastní a správné místo. Proto je u Otce mnoho příbytků, že je i mnoho údů v těle.

A tak když člověk selhal, byl Bůh velkodušný. Vždyť předem viděl vítězství, kterého se mu dostane prostřednictvím Slova. Když milost ukázala v slabosti svou sílu, podalo Boží Slovo důkaz o Boží dobrotě a velkolepé moci.

RESPONSORIUM

1 Kor 15, 20-22

Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. * Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých.

Jako pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. * Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých.

MODLITBA

Modleme se.

Prosíme tě, Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky