3. červen 2024

Sv. Karla Lwangy a druhů, mučedníků
Památka

Spolu s dalšími dvanácti mladými křesťany byl zaživa upálen 3. VI. 1886 a dalších devět bylo umučeno různým způsobem v době od 26. V. 1886 do 27. I. 1887. Tito prvomučedníci černé Afriky přijali křest od prvních misionářů z kongregace Bílých otců, kteří přišli do Ugandy v roce 1879. Stali se obětí krutého pronásledování za krále Mwangy a za svaté byli prohlášeni roku 1964.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Ty Králi mučedníků svých,

koruno vyznávajících,

ty vedeš v říši nadhvězdnou,

kdo světskou slávou pohrdnou.

Svůj laskavý sluch nachyl k nám

i k našim snažným modlitbám.

Za chvály palem vítězných

nám hříšným odpusť všechen hřích.

Ty v mučednících vítězíš,

jak šetřit vyznavače víš:

nad hříchy dej nám vítězství

pro svoje milosrdenství.

To uděl, Otče přesvatý,

i Synu stejné podstaty,

jenž s Duchem, který těší nás,

nad světem vládneš v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení
Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *

v rozhorlení svém mě netrestej!

Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *

uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.

Na dno roztřesena je má duše, *

jak chceš, Pane, dlouho otálet?

Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *

pro své slitování zachraň mě!

Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *

kdo by v podsvětí tě velebil?

Už jsem vysílen svým naříkáním, †

každou noc jen pláčem lože skrápím, *

slzami své lůžko promáčím.

Oko mé je hořem zakaleno, *

stárnu z tolika svých nepřátel.

Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *

Neboť Pán mé nářky uslyšel.

Uslyšel Pán volání mé prosby, *

vyslyšel Pán moji modlitbu.

Ať se poděsí mí nepřátelé, *

ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Žalm 9 A (9)
Poděkování za vítězství
Znovu přijde soudit živé i mrtvé.
I

Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *

vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.

Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *

Hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno,

protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *

zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.

Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *

zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu,

pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *

navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.

Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *

vylidnils jejich města, památka jejich zašla.

Pán zato bude trůnit věčně, *

k soudu si postavil svůj stolec.

Svět bude soudit spravedlivě, *

rozsudek vyřkne nad národy.

Pán bude útočištěm slabých, *

útulkem jejich v době bídy.

A budou v tebe důvěřovat, *

ti, kdo se znají k tvému jménu,

neboť kdo tebe hledá, Pane, *

toho ty v nouzi neopustíš.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

II

Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *

mezi národy zvěstujte jeho skutky!

Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *

nikdy nezapomíná jejich nářků.

Smiluj se nade mnou, Pane, *

shlédni na moji bídu,

co snáším od nepřátel, *

vyveď mě od bran smrti!

Ať všechnu chválu tvou zpívám †

v branách siónské dcery *

a nad tvou pomocí jásám.

Propadli pohané do jam, *

které kopali jiným,

sami se lapili nohou *

do léčky, kterou kladli.

Tak se Pán projevil soudem: †

neboť se polapil hříšník *

do díla vlastních rukou.

Do podsvětí ať se propadnou hříšní *

s pohany, kteří na Boha zapomínají.

ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *

naděje nuzných nadobro nezajde nikdy.

Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *

před tvou tváří ať jdou pohané na soud!

Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *

ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.

A byl ho poslušen z celého srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Job

29,1-10; 30,1.9-23

Job si naříká na své soužení

Job pokračoval ve své řeči a řekl:

„Kéž by mi bylo jak v dřívější době,

v dnech, kdy mě Bůh střežil,

když mi nad hlavou zářilo jeho světlo,

v jehož jasu jsem kráčel v temnotě,

když jsem byl v plné síle,

když Bůh chránil můj stan,

když byl Všemohoucí ještě se mnou,

kolem mě byly mé děti,

když ve smetaně jsem brodil své nohy

a skála vylévala potoky oleje.

Když jsem se ubíral k městské bráně

a na náměstí jsem usedl do svého sedadla,

mladí, jak mě viděli, ustoupili,

staří povstali a zůstali stát.

Vznešení přerušili řeč,

dlaň si kladli na ústa.

Ustal hlas velmožů,

jazyk jim přilnul k patru.

Ale nyní se mi vysmívají ti,

kteří jsou mladší než já,

jejichž otce jsem neměl za hodné,

aby se přidružili ke psům mého stáda.

Nyní jsem se jim stal k posměchu,

sloužím jim za předmět klepů.

Štítí se mě, vyhýbají se mi,

nestydí se plivnout mi do tváře.

Odhodili ohledy a trápí mě,

popustili si přede mnou uzdu.

Chátra se vedle mě naparuje,

podrážejí mi nohy,

připravují cestu k mé zkáze.

Boří mi stezku,

napomáhají mému neštěstí

a nikdo jim nebrání.

Přicházejí jak širokou trhlinou,

valí se dovnitř jako bouře.

Obořují se na mě hrůzy,

jak vichr zmizelo mé štěstí,

jak oblak prchlo mé blaho.

A nyní se ve mně rozplývá má duše,

zmocnil se mě čas bídy.

Bolest proniká mé kosti v noci,

hlodají mě útrapy, nemají klidu.

Celou silou mě chytá Bůh za šat,

drží mě za okraj spodního roucha.

Hodil mě do bláta,

podobám se prachu a popelu.

Volám k tobě o pomoc – neslyšíš,

naléhám – ani pak o mě nedbáš.

Změnil ses mi v tyrana,

pronásleduješ mě svou násilnickou rukou.

Zdviháš mě do výše, dáváš mě unášet větrem

a děsíš mě bouří.

Vždyť vím, že mě na smrt chceš vydat,

na místo, kde se shromažďuje všechno živé.“

RESPONSORIUM

Job 30,17.16; 7,16

Bolest proniká mé kosti v noci, hlodají mě útrapy. * Zmocnil se mě čas bídy.

Nech mě, Bože, vždyť mé dny jsou jen závan větru. * Zmocnil se mě čas bídy.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilie svatého papeže Pavla VI. při svatořečení ugandských mučedníků

(AAS 56 [1964],905-906)

Sláva mučedníků – znamení obrody

Tito afričtí mučedníci zaplňují novou stránku v martyrologiu, seznamu těch, kdo mučednictvím dobyli vítězství. Novou stránku, říkáme, na níž jsou zaznamenány události velmi truchlivé a přitom velkolepé; jistě si zaslouží, aby byla připojena k těm slavným zprávám ze staré Afriky, o nichž jsme se jako malověrní lidé dneška domnívali, že už nikdy nebudou mít tak slavné pokračování.

Kdo by mohl kdy tušit, že například k vzrušujícím zprávám o mučednících ze Skilly, z Kartága, o mučednících „bílé masy“ z Utiky, o nichž se zmiňuje Augustin a Prudentius, o mučednících egyptských, které tak chválí ve svých spisech svatý Jan Zlatoústý, a o mučednících za pronásledování vandalského – že k nim v naší době přibudou zprávy o skutcích neméně statečných a neméně slavných?

Kdo by mohl kdy předvídat, že k slavným africkým svatým mučedníkům a vyznavačům, známým z dějin, jako je Cyprián, Felicita a Perpetua a především Augustin, jednou přidružíme Karla Lwangu a Matěje Mulumbu Kalembu, jejichž jména jsou nám tak drahá, a jejich dvacet společníků? A je třeba se zmínit také o těch ostatních, kteří patřili k církvi anglikánské a pro Kristovo jméno rovněž byli zabiti.

Tito afričtí mučedníci znamenají nepochybně začátek nového věku. Ale ať se naše mysl neupíná na pronásledování a náboženské konflikty, nýbrž raději na křesťanskou i občanskou obrodu! Neboť Afrika, skropená krví těchto mučedníků, prvních v tomto novém věku (a kéž dá Bůh, aby byli i poslední, vždyť oběť jejich života je tak veliká a drahocenná!), tato Afrika prožívá obrodu ke svobodě a k nezávislosti.

Poprava těchto mučedníků je zločin tak neslýchaný a přitom tak příznačný, že dává dostatečně jasně najevo, podle jakých morálních zásad se má utvářet nový lid, aby vznikala nová duchovní tradice a mohla se předávat dalším generacím. Symbolicky to vyjadřuje a požaduje přechod od primitivního a hrubého způsobu života, v němž sice nechyběly ani vynikající lidské hodnoty, ale který byl poskvrněný a neduživý a sám sebe držel v otroctví, ke kultuře, která vyžaduje vznešenější projevy lidského ducha a vyšší formy společenského života.

RESPONSORIUM

Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i Kristus, jak zápasíme o víru a bojujeme duchovní boj. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství.

Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tvým působením se krev mučedníků stává semenem nových křesťanů; prosíme tě, dej, ať pole tvé církve, zavlažené krví svatého Karla a jeho druhů, přináší bohatou úrodu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky