Narodil se kolem roku 1218 v Bagnoregiu u Viterba. Studoval a pak i přednášel filozofii a teologii v Paříži, tam také vstoupil k františkánům (1243). Od roku 1257 byl generálním představeným řádu. Jeho spisy vynikají neobyčejnou hloubkou, zanechal jich po sobě asi 45. Vedle sv. Tomáše Akvinského je nejvýznačnějším teologem středověku. V roce 1273 byl povolán do Říma, aby spolupracoval na přípravě II. lyonského sněmu, a stal se biskupem a kardinálem. Zemřel 15. VII. 1274 v Lyonu. Za svatého byl prohlášen v roce 1482 a za učitele církve roku 1588.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Duch plný darem pomazání svého
obhájce pravdy učinil si z něho,
pevného v boji, aby mohl tvůj lid
na pastvy vodit.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.
Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
To přichází náš Bůh, a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí.
Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
„Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.
„Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda.
Vždyť mě patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje.
Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Oběť chvály Bohu přinášej.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.
Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova?
Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež;
o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty.
Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.
Slyš, můj lide, nyní promluvím!
Já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
PRVNÍ ČTENÍ
Z první knihy Královské
18,16b-40
Eliáš vítězí nad Bálovými proroky
Achab šel Eliášovi naproti. Když uviděl Eliáše, řekl mu: „Jsi to ty, jenž uvádíš Izraele do zkázy?“ Ten odvětil: „Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za bály. Ale nyní zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael a čtyři sta padesát Bálových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s Jezabelou.“
Král Achab obeslal všechny syny Izraele a shromáždil proroky na hoře Karmelu. Eliáš přistoupil ke všemu lidu a pravil: „Jak dlouho budete kulhat na dvě strany: Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním, jestliže Bál, jděte za Bálem!“ Lid mu neodpověděl ani slovo. Eliáš řekl lidu: „Já sám jsem zbyl jako Hospodinův prorok, ale proroků Bálových je čtyři sta padesát mužů. Nuže, ať nám dají dva býčky. Ať si vyberou jednoho býčka, rozčtvrtí ho a položí na dříví, ale oheň ať nerozdělávají, a já to udělám s druhým býčkem, položím ho na dříví, ale oheň nerozdělám. Budete vzývat jméno svého boha a já budu vzývat jméno Hospodina. Bůh, který odpoví ohněm, to je pravý Bůh.“ Všechen lid odpověděl: „To je správná řeč!“
Eliáš pak řekl Bálovým prorokům: „Vyberte si jednoho býčka a připravte ho napřed, neboť vás je mnoho, vzývejte jméno svého boha, ale oheň nerozdělávejte!“ Vzali tedy býčka, připravili ho a vzývali Bálovo jméno od rána do poledne a křičeli: „Bále, vyslyš nás!“ Nebylo hlasu, nebylo odpovědi. Skákali kolem oltáře, který zbudovali. Když bylo poledne, Eliáš se jim posmíval: „Volejte hlasitěji, vždyť je to pravý bůh: buď je zaměstnán, buď odešel na stranu, nebo je na cestě, možná že spí a musí se probudit.“ Křičeli tedy hlasitě a podle svého obyčeje se bodali meči a oštěpy, až z nich tekla krev.
Když přešlo poledne, dostali se do běsnivého vytržení až do doby, kdy bývá přinášena oběť – nebylo hlasu, nebylo odpovědi, nebylo vyslyšení. Eliáš pak řekl všemu lidu: „Přistupte ke mně!“ A všechen lid k němu přistoupil. Eliáš obnovil Hospodinův oltář, který byl zbořen. Vzal dvanáct kamenů podle počtu synů Jakuba, k němuž se ozvalo Hospodinovo slovo: Izrael je tvé jméno. Pak z kamenů zbudoval oltář v Hospodinově jménu a kolem oltáře vyhloubil příkop tak veliký, že ho bylo možné osít dvěma mírami obilí. Narovnal dříví, rozčtvrtil býčka a položil ho na dříví a pravil: „Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte na oběť i na dříví.“ Pak řekl: „Udělejte to podruhé!“ – a oni to opakovali. Znovu řekl: „Ještě potřetí!“ – a oni to učinili potřetí. Voda stékala kolem oltáře, takže se i příkop naplnil vodou.
V čas, kdy se přináší oběť, prorok Eliáš přistoupil a pravil: „Hospodine, Bože Abrahámův, Izákův a Izraelův, ať se dnes ukáže, že ty jsi Bůh v Izraeli, že já jsem tvůj služebník, že jsem všechno toto učinil na tvé slovo. Vyslyš mě, Hospodine, vyslyš mě, ať tento lid pozná, že ty – Hospodin – jsi pravý Bůh, ty obrátíš jejich srdce!“
Hospodinův oheň spadl z nebe a sežehl celopal, dříví, kameny i zem a vysušil vodu, která byla v příkopě. Všechen lid to viděl, padl na svou tvář a volal: „Hospodin je pravý Bůh, Hospodin je pravý Bůh!“ Eliáš jim poručil: „Pochytejte Bálovy proroky! Nikdo z nich ať neunikne!“ Když je pochytali, zavedl je Eliáš dolů k potoku Kišonu a tam je pobil.
RESPONSORIUM
1 Král 18,21; Mt 6,24
Eliáš přistoupil ke všemu lidu a pravil: Jak dlouho budete kulhat na dvě strany? * Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním.
Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. * Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Cesta duše k Bohu“ od svatého Bonaventury
(Cap. 7,1.2.4.6; Opera omnia, 5,312-313)
Tajemná moudrost, zjevená skrze Ducha Svatého
Kristus je cesta a dveře, Kristus je žebřík a vůz, on je slitovnice umístěná nad Boží archou a tajemství, které bylo skryté od věků. Kdo s celou rozhodností obrátí svou tvář k této slitovnici, pohlédne na Krista visícího na kříži, s vírou, nadějí a láskou, s oddaností, obdivem a radostí, s uznáním, chválou a jásotem, ten s ním koná paschu, to je přechod: přechází s holí kříže Rudým mořem, odchází z Egypta a vstupuje na poušť, aby okusil skrytou manu, a s Kristem spočine v hrobě, navenek jakoby mrtvý, ale zakouší – nakolik je to během pozemského putování možné – co bylo řečeno na kříži lotru, který se obrátil ke Kristu: Dnes budeš se mnou v ráji.
Má-li však být tento přechod dokonalý, je třeba zanechat veškeré rozumové činnosti a v nejvyšším vzplanutí lásky být unešen a přeměněn v Boha. Ale to je hluboké tajemství, které nezná nikdo než ten, komu se toho dostane, a dostane se toho jen tomu, kdo po tom touží, a touží po tom jen ten, koho zapálí až do morku kostí oheň Ducha Svatého, který Kristus seslal na svět. A proto říká Apoštol, že tato tajemná moudrost byla zjevena skrze Ducha Svatého.
Zkoumáš-li však, jak se to děje, ptej se milosti, a ne nauky, touhy, a ne rozumu, vzdychání modlitby, a ne horlivosti v četbě, ptej se Ženicha, a ne učitele, Boha, a ne člověka, temnoty, a ne jasu; neptej se světla, ale ohně úplně spalujícího a unášejícího k Bohu zcela zvláštním pomazáním a žhoucím planutím lásky. Tímto ohněm je Bůh sám, jeho pec je v Jeruzalémě a Kristus ji rozpálil žárem svého žhoucího utrpení. Opravdu to chápe jenom ten, kdo řekne: Šibenici si zvolila má duše, smrt moje kosti. Kdo miluje tuto smrt, může vidět Boha, neboť je nepochybně pravdivé: Člověk mě nemůže spatřit a zůstat naživu.
Zemřeme tedy a vstupme do temnoty, uložme mlčení starostem, žádostem a fantazii. Přejděme s ukřižovaným Kristem z tohoto světa k Otci, aby nám ukázal Otce a my mohli říci s Filipem: To nám stačí. Slyšme s Pavlem: Stačí ti moje milost. Plesejme s Davidem: Touhou hyne mé tělo i duše, Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl. Požehnán buď Hospodin navěky! Staň se, staň se!
RESPONSORIUM
1 Jan 3, 24; Sir 1, 9a. 10
Kdo zachovává Boží přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. * A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.
Bůh stvořil moudrost v Duchu Svatém, vylil ji na vše, co žije, a udělil ji těm, kteří ho milují. * A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, veď nás, ať následujeme svatého biskupa Bonaventuru, jehož nebeské narozeniny dnes slavíme: ať usilujeme o poznání tvé pravdy a naše láska k tobě ať stále roste. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky