1. květen 2024

Sv. Josefa, Dělníka
nezávazná památka

Sv. Josef pracoval jako nazaretský tesař pro Ježíše a v jeho důvěrné blízkosti. Jeho dílna vrhá nové světlo na důstojnost práce. Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zároveň i služba bližnímu, společnosti, a tím i Kristu. Už od Lva XIII. se papežové snaží obrátit pozornost křesťanského světa k chápání tohoto hlubšího smyslu lidské práce. První máj, slavený v dnešním světě jako den práce, je proto od roku 1955 postaven pod ochranu sv. Josefa.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Otče Josefe, ty dělníku vzorný,

v ústraní žil jsi šťasten v Nazaretě,

vroucími hlasy, ve svém srdci skromní,

velebíme tě.

Královské Dítko, život ve strádání

s pokornou myslí tiše přijímaje,

živíš je prací svých mozolných dlaní,

záruky ráje.

Dělníků vzore, ty dělníku pilný,

zářný vzor žití skýtáš všemu lidu,

jak posvětit lze těžkou prací dílny

i lidskou bídu.

Chraň všechny, kdo dát nemají co v ústa,

zhas ohně válek, zmírňuj naše strasti,

mystický Kristus ať všude zas vzrůstá

pod křídly vlasti.

Předobrý Bože, trojí a přec jeden,

všech věcí Tvůrce, ty Otče svých dětí,

Josefa, otce, dej, ať následujem

v práci i smrti. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo. Aleluja. 

Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství
V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)
I

S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *

 Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,

ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *

ty jsi můj štít a záchrana moje!

Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *

osvobodil mě od nepřátel!

Smrtící vlny mě zalily, *

příboje zkázy mě plnily děsem.

Osidla temnot mě ovila, *

smyčky smrti se nade mnou zdrhly.

K Pánu jsem volal v úzkostech, *

k Bohu jsem křičel o záchranu.

Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *

k jeho uším došel můj nářek.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo. Aleluja.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení. Aleluja.

II

A tu se zachvěla, pohnula zem, †

v základech hor se zakolísala, *

jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.

Z jeho nozder valil se dým, †

z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *

řeřavé uhlíky sršely z něj.

Nachýlil nebe a sestoupil níž, *

s černými mračny pod nohama.

Na cherubovi přilétal, *

na perutích vichru se snášel.

Celý se halil v temnotách, *

do clony z tmavých vod a mraků.

Ze záře, která před ním šla, *

padaly kroupy a řeřavé uhlí.

Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *

hlasem svým Nejvyšší zaburácel.

Vysílal šípy do všech stran, *

blesky metal a kolkolem sršel.

I bylo vidět až na mořské dno, *

obnažily se základy země.

když jsi, Pane, zahrozil, *

zadul vichřicí svého hněvu.

Pro mne však z výšin svou pravicí sáh’, *

vyzdvihl mě z té záplavy vodní,

vyrval mě z rukou mých nepřátel, *

z přesily mocných nenávistníků.

Vrhli se na mne v můj neblahý den, *

Pán mi však přispěchal na ochranu.

Na volný prostor vyvedl mne, *

zachránil, v kom našel zalíbení.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení. Aleluja.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty. Aleluja.

III

Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *

splatil mi za to, že ruce mám čisté;

za to, že po cestách Páně jsem šel, *

od svého Boha neodpadl.

Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *

zákony jeho jsem neodmítal.

Zůstal jsem před ním bez viny, *

chránil se bedlivě před proviněním.

odplatil Pán mou nevinnost, *

neboť viděl, že ruce mám čisté.

K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *

a s dobrým jednáš dobrotivě.

Čistému odplácíš čistotou, *

k chytrákům však jsi opatrný.

Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *

pohledy zpupné však pokořuješ.

Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *

Bůh můj mé temnoty ozařuje.

S tebou ztékám valy a zdi, *

se svým Bohem přeskočím hradby.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty. Aleluja.

Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja.

Takže když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

21,1-8

Nový Jeruzalém

Já, Jan, jsem viděl nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není. A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: „Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo.“

A ten, který seděl na trůně, řekl: „Hle – všechno tvořím nové!“ Pak dodal: „Napiš! Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá.“ Také mi řekl: „Stalo se! Já jsem alfa i omega, začátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám pít z pramene živé vody zadarmo. To bude úděl vítěze; a já budu jeho Bohem a on bude mým synem. Ale zbabělci, odpadlíci, nečistí, vrazi, smilníci, čaroději, modláři a všichni lháři dostanou svůj díl v tom močálu, kde hoří oheň a síra – to je ta druhá smrt.“

RESPONSORIUM

Zj 21,3.4

Hle, Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat. * On jim setře každou slzu z očí, aleluja.

Nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo. * On jim setře každou slzu z očí, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z pastorální konstituce 2. vatikánského koncilu o církvi v dnešním světě

(Gaudium et spes, nn. 33-34)

Lidská činnost ve světě

Člověk se vždycky snažil svou prací a bystrostí svého rozumu rozvíjet svůj život; a dnes, zvláště s pomocí vědy a techniky, rozšířil a stále rozšiřuje svou nadvládu téměř nad celou přírodou, a především rozvojem mezinárodních styků různého druhu se lidská rodina ponenáhlu chápe a utváří jako jedno celosvětové společenství. S tím souvisí to, že mnoho dobrého, co člověk kdysi očekával především od vyšších sil, si dnes opatřuje vlastním přičiněním.

Tváří v tvář tomuto nesmírnému úsilí, jímž se už zabývá celé lidstvo, vyvstává mezi lidmi mnoho otázek: Jaký je smysl a hodnota tohoto snažení? Jak se má všech těchto věcí užívat? K jakému cíli směřují námahy jednotlivců i společenských celků?

Církev, střežící poklad Božího slova, z něhož se čerpají náboženské a mravní zásady, nemá sice vždycky po ruce odpověď na každou jednotlivou otázku, snaží se však, aby se světlo zjevení spojilo s lidskou znalostí a zkušeností, a tak aby se osvětlila cesta, po níž se lidstvo nedávno vydalo.

Pro věřící je jisté, že lidská individuální i kolektivní činnost, totiž ono nesmírné úsilí, jímž se lidé snaží během staletí zlepšovat své životní podmínky, odpovídá samo o sobě Božímu záměru. Neboť člověku, stvořenému k obrazu Božímu, bylo uloženo podřídit si zemi se vším, co je na ní, a řídit svět spravedlivě a svatě, a uznáním Boha jako stvořitele všeho zaměřit k němu sebe i celý vesmír, aby podřízením všech věcí člověku bylo velebeno jméno Boží po celé zemi.

To platí i o zcela všední práci. Muži i ženy, kteří vydělávají sobě i rodině na živobytí a svou činnost konají tak, že je vhodnou službou společnosti, mohou být právem přesvědčeni, že svou prací dále rozvíjejí dílo Stvořitelovo, slouží prospěchu svých bratří a svým osobním přičiněním přispívají k uskutečnění Božího plánu v dějinách.

Křesťané se tedy nedomnívají, že to, co svou bystrostí a silou vykonají lidé, stojí v protikladu k moci Boží, jako by byl rozumný tvor soupeřem Stvořitele; naopak jsou přesvědčeni, že úspěchy lidstva jsou znamením velikosti Boží a plodem jeho nevýslovného rozhodnutí.

Čím více však vzrůstá moc lidí, tím širší je odpovědnost jednotlivců i celků.

Z toho je zřejmé, že křesťanské poselství neodvádí lidi od budování světa ani je nevede k zanedbávání blaha svých bližních, ale naopak jim to přísně ukládá jako povinnost.

RESPONSORIUM

Srov. Gn 2, 15

Hospodin Bůh usadil člověka v zahradě Edenu, * aby ji obdělával a chránil, aleluja.

To bylo posláním člověka od počátku. * Aby ji obdělával a chránil, aleluja.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, Stvořiteli světa, podle tvé vůle je úkolem lidského pokolení obdělávat zemi a rozvíjet své schopnosti prací; prosíme tě, pomáhej nám, ať podle příkladu a pod ochranou svatého Josefa poctivě konáme, co přikazuješ, a dosáhneme toho, co slibuješ. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky