15. březen 2024

Pátek, doba postní, 4. týden
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Už nadešel čas milosti

nám udělený z výsosti,

jenž lékem střídmosti má z běd

vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází

s jasem, jenž z Krista vychází,

když srdce hříchem zraněné

postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme

a myslí, tělem střídmí jsme,

než projdem žitím pozemským

k Velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,

jediný Bože v Trojici,

též my tě omilostněni

novými ctíme písněmi. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Naši otcové nám vyprávěli o moci Páně a o jeho podivuhodných skutcích.

Žalm 77 (78), 1-39
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy
Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)
I

Poslyš, můj lide, mé naučení, *

slovům mých úst nyní nastav uši!

K moudrému výroku otevřu rty, *

vyložím tajemství z dávného času.

To, co jsme slyšeli, poznali my, *

co nám už otcové vyprávěli,

nemáme před dětmi zamlčet, *

nýbrž dát vědět i příštímu rodu:

Pánovu slávu a jeho moc, *

podivuhodné skutky, jež konal.

S Jákobem příkaz ujednal, *

stanovil zákon v Izraeli,

našim otcům pak poručil, *

aby tak hlásali dál svým dětem,

ať o tom všechno potomstvo zví, †

všechny děti, co teprv se zrodí; *

ty pak svým dětem zas povědí dále:

vždy aby v Pána doufali †

na divy Boží nezapomněli *

a jeho příkazy zachovávali,

ať nejsou jak jejich otcové, *

vzpurné a zaryté pokolení,

rod, který nestálé srdce měl *

a který duchem se nedržel Boha.

Efraímovci, ač třímali luk, *

na útěk dali se, když došlo k bitvě.

Úmluva s Bohem jim nebyla nic, *

odmítli žít podle zákona Páně.

Zapomněli, co činil Bůh, *

jaké jim dopřál zázraky spatřit.

Před jejich otci způsobil div *

v egyptské zemi, v tanejských pláních.

Rozdělil moře a vedl je jím, *

vody postavil jako hráze.

Ve dne je provázel oblakem, *

po celou noc pak ohnivým světlem.

Na poušti skálu rozrazil, *

z ní je napojil pramenem hojným.

Potoky vyvedl ze skály, *

voda se hrnula v celých řekách.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Naši otcové nám vyprávěli o moci Páně a o jeho podivuhodných skutcích.

Ant. 2 Synové Izraele jedli manu a pili z duchovní skály, která je doprovázela.

II

Proti Bohu však hřešili dál, *

v poušti se vzepřeli Nejvyššímu.

Zachtělo se jim po chuti jíst, *

Boha tak v srdci pokoušeli.

Hněvali Boha a ptali se tak: *

„Dokáže Bůh i v poušti nám prostřít?

Udeřil sice do skály, *

že tryskla voda a potoky tekly;

umí však opatřit pro nás i chléb, *

dá svému lidu najíst se masa?“

To když Bůh slyšel, pojal ho hněv; †

na Jákobovce zasršel ohněm, *

zaplanul nevolí k Izraeli,

že víry k Bohu nemají dost, *

že v jeho pomoc nedoufají.

Nicméně přikázal oblakům, *

otevřel nad nimi nebeské brány,

jedlé maně dal na ně dštít *

a tak jim poskytl obilí z nebe.

Chlebem silných živil se lid; *

seslal jim pokrmu v plné míře.

Pak vzbudil nad nimi východní van, *

mohutně zadul i větrem jižním,

a maso pršelo jako prach, *

ptáků bylo jak mořského písku.

Padali doprostřed ležení, *

kolkolem stanů Izraele.

Po čem tak bažili, to jim dal; *

a oni jedli až do sytosti.

Jenže v své chtivosti neměli dost. *

ještě jim sousta vězela v ústech,

když na ně udeřil Boží hněv: †

smrt nechal mezi předáky řádit, *

mládež národa porazil k zemi.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Synové Izraele jedli manu a pili z duchovní skály, která je doprovázela.

Ant. 3 Vzpomněli, že jejich skálou je Pán, zachráncem že je Bůh svrchovaný.

III

Přesto však hřešili ještě i pak, *

neměli důvěru k divům Páně.

Ukrátil tedy jejich dny *

a jejich léta záhubou náhlou.

Až když je hubil, hledali jej, *

navraceli se a ptali se po něm.

Vzpomněli, že jejich skálou je Pán, *

zachráncem že je Bůh svrchovaný.

Ale to byl jen klam jejich úst, *

jazykem pouze jej obelhávali,

srdcem však nebyli upřímní, *

v úmluvě dávné mu nebyli věrní.

Přes to všechno byl slitovný dál, *

odpouštěl vinu a nezahubil.

Častokrát upustil od hněvu, *

potlačil svoje rozhorlení,

pamětliv, že jsou z masa jen, *

vánek, jenž odvane do nenávratna.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Vzpomněli, že jejich skálou je Pán, zachráncem že je Bůh svrchovaný.

Obraťte se k svému Pánu, Bohu.

Je dobrotivý a milosrdný.

PRVNÍ ČTENÍ

Ze čtvrté knihy Mojžíšovy

14,1-25

Reptání proti Mojžíšovi a Mojžíšova přímluva za lid

Veškeré společenství se dalo do křiku a hlasitě plakalo celou onu noc.

Všichni izraelští synové reptali proti Mojžíšovi a Árónovi a celé společenství jim vyčítalo: „Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi nebo na této poušti! Kéž bychom zemřeli! Proč nás Hospodin přivedl do této země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Nebylo by pro nás lepší vrátit se do Egypta?“ I řekli si vespolek: „Ustanovme si vůdce a vraťme se do Egypta!“

Tu padli Mojžíš a Árón na tvář před celým shromážděním společenství izraelských synů. Jozue, syn Nunův, a Kaleb, syn Jefunův, dva z těch, kdo dělali průzkum v zemi, roztrhli svá roucha a domlouvali celému společenství izraelských synů: „Země, kterou jsme při průzkumu procházeli, je země převelice dobrá. Jestliže nám Hospodin bude přát, uvede nás do této země a dá nám ji. Je to země oplývající mlékem a medem. Nevzpírejte se přece proti Hospodinu. Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, kdežto s námi je Hospodin. Nebojte se jich!“

Celé společenství však křičelo, aby je ukamenovali. Vtom se všem izraelským synům ukázala při stánku schůzky Hospodinova sláva. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal? Budu ho bít morem a vydědím jej, a z tebe učiním větší a zdatnější národ, než je on.“

Mojžíš však řekl Hospodinu: „Uslyší o tom Egypťané, neboť z jejich středu jsi vyvedl tento lid svou mocí, a budou o tom vykládat obyvatelům této země. Ti slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, Hospodine, se zjevuješ tváří v tvář. Tvůj oblak stojí nad nimi, v sloupu oblakovém chodíš před nimi ve dne a v sloupu ohnivém v noci. Když tento lid do jednoho usmrtíš, národy, které slyšely o tobě zprávu, řeknou: ‚Protože Hospodin nebyl s to uvést tento lid do země, kterou přísežně zaslíbil, pobil je na poušti.‘

Nuže, nechť se, prosím, vyvýší tvá moc, Panovníku, jak jsi prohlásil. Řekl jsi: ‚Hospodin je shovívavý a nesmírně milosrdný, odpouští vinu a přestupek, ale viníka nenechá bez trestu, vinu otců stíhá na synech do třetího i čtvrtého pokolení.‘ Promiň, prosím, tomuto lidu vinu podle svého velikého milosrdenství, jako jsi mu ji odpouštěl od Egypta až sem.“

Hospodin odpověděl: „Na tvou přímluvu promíjím. Avšak jakože jsem živ, Hospodinova sláva naplní celou zemi. Proto žádný z mužů, kteří viděli mou slávu a má znamení, jež jsem činil v Egyptě i na poušti, a pokoušeli mě už aspoň desetkrát a neposlouchali mě, nespatří zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil jejich otcům. Nespatří ji žádný, kdo mě znevažoval. Jen svého služebníka Kaleba, protože byl jiného ducha a cele se mi oddal, uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho potomstvo ji obsadí. V dolině sídlí Amalečané a Kananejci; zítra se tedy obraťte a táhněte pouští dál cestou k Rákosovému moři.“

RESPONSORIUM

Žl 102 (103),8.9.13.14

Vlídný a laskavý je Pán, shovívavý a milosrdný. Nechce se ustavičně přít, navěky v hněvu setrvávat. * Jako otec dětem odpouští, Pán je ke svým věrným milostivý.

Ví, z čeho jsme stvořeni, má na mysli, že jsme jen hlína. * Jako otec dětem odpouští, Pán je ke svým věrným milostivý.

DRUHÉ ČTENÍ

Z velikonočních listů svatého Atanáše, biskupa

(Ep. 5,1-2: PG 26,1379-1380)

Jednotou víry činí velikonoční tajemství blízkými všechny, kdo jsou si tělesně vzdálení

Jak je slavné a krásné, bratři, že po jednom svátku slavíme druhý, na jednu modlitbu navazujeme jinou, že se od jednoho postu dostáváme k dalšímu a že po jedné slavnosti přichází nová. A tak nastává opět ten čas, který nám nabízí nový začátek, neboť nás zve znovu slavit svaté Velikonoce, při nichž byl Pán obětován. Sytíme se jím sice stále jako chlebem života a naše duše se jako z pramene osvěžuje jeho drahocennou krví, přesto však stále žízníme a vždycky znovu toužíme. A on se všech žíznivých ujímá a ve své dobrotě zve každé žíznící srdce na sváteční slavnost: Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije. Tak přece zní výrok našeho Spasitele. Nejen tedy, že kdokoli přistoupí, uhasí svou žízeň, ale ať poprosí kdykoli, s radostí je mu dovoleno, aby ke Spasiteli přišel. Milost tohoto svátku se neomezuje na jediný den a jeho jasný paprsek nezapadá, ale vždycky je připraven osvítit duši, která po tom touží. Síla tohoto světla se ustavičně mocně projevuje na těch, jejichž srdce bylo osvíceno a kteří ve dne v noci naslouchají božským knihám, tak jako člověk, o němž se mluví v žalmu jako o blaženém: Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, a nezasedá ve shromáždění rouhačů, ale má zalíbení v Hospodinově zákoně a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.

Bůh, který pro nás, moji drazí, tento svátek na počátku ustanovil, nám jej také dopřává každým rokem slavit. Ten, který vydal svého Syna na smrt, aby nás spasil, dává nám z téhož důvodu i svátek, který si v průběhu roku vždy touto dobou připomínáme. Tento svátek nás provází těžkostmi, na něž ve světě narážíme; a Bůh nám dopřává radost ze spasení, která z tohoto svátku vyzařuje, neboť nás shromažďuje kolem jediného stolu a na všech místech nás duchovně spojuje, takže se můžeme společně modlit a společně děkovat, jak se to ve svátek sluší a patří. Je to zázrak jeho dobroty: k tomuto svátku shromažďuje totiž všechny z velkých dálek a ty, kdo si snad zůstávají tělesně vzdálení, činí jednotou víry blízkými.

RESPONSORIUM

Srov. Sof 3,8.9; Jan 12,32

Proto na mne počkejte – je výrok Páně – v den, kdy povstanu, * tehdy dám národům čisté rty, aby všechny mohly vzývat jméno Páně a sloužit mu pod jedním jhem.

Až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě, * tehdy dám národům čisté rty, aby všechny mohly vzývat jméno Páně a sloužit mu pod jedním jhem.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty znáš naši slabost, a proto nám poskytuješ účinnou pomoc; dej, ať radostně přijímáme, co konáš pro naši záchranu, a zůstáváme ti věrní celým svým životem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky