Nad hrobem sv. Petra ve Vatikánu a nad hrobem sv. Pavla při cestě do Ostie dal císař Konstantin Veliký postavit baziliky. Tyto baziliky ve 4. století posvětili papežové Silvestr I. a Siricius; výročí jejich posvěcení se slavilo v Římě už od 11. století společně 18. XI. Svatopetrská bazilika byla přestavována od poloviny 15. století a v dnešní podobě byla posvěcena 18. XI. 1626. Bazilika sv. Pavla byla v roce 1853 zničena požárem, znovu postavena a 10. XII. 1854 posvěcena. Slavení památky jejich posvěcení rozšířené na celou církev je připomínkou významu těchto apoštolských knížat, podobně jako výročí posvěcení baziliky S. Maria Maggiore připomíná mateřské poslání Panny Marie.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Knížata věčné praříše,
v níž vládne svrchovaný Král,
vás, učedníky Ježíše,
za apoštoly světu dal.
V Jeruzalémě nadhvězdném,
jemuž Beránek sluncem jest,
jste nerozborným základem,
jste perly zářivější hvězd.
Všude jste oslavováni
Církví, Snoubenkou Kristovou,
tu vzkřísili jste kázáním
a posvětili krví svou.
Až přejdou věky staleté
a Kristus k soudu zasedne,
vy zasedat s ním budete
v senátu slávy velebné.
Kéž naší vroucnou oporou
přímluvy vaše stále jsou,
ať zrno, jež jste zasili,
dozraje v rajské obilí.
Buď Kristu dík, jenž učinil
z vás hlasatele Otcovy
a jenž vám srdce proměnil
svým Svatým Duchem obnovy. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.
Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
v rozhorlení svém mě netrestej!
Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
Na dno roztřesena je má duše, *
jak chceš, Pane, dlouho otálet?
Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
pro své slitování zachraň mě!
Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
kdo by v podsvětí tě velebil?
Už jsem vysílen svým naříkáním, †
každou noc jen pláčem lože skrápím, *
slzami své lůžko promáčím.
Oko mé je hořem zakaleno, *
stárnu z tolika svých nepřátel.
Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
Neboť Pán mé nářky uslyšel.
Uslyšel Pán volání mé prosby, *
vyslyšel Pán moji modlitbu.
Ať se poděsí mí nepřátelé, *
ať se s hanbou kvapně odklidí!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, pro své slitování mě zachraň.
Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.
Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
Hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno,
protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu,
pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
vylidnils jejich města, památka jejich zašla.
Pán zato bude trůnit věčně, *
k soudu si postavil svůj stolec.
Svět bude soudit spravedlivě, *
rozsudek vyřkne nad národy.
Pán bude útočištěm slabých, *
útulkem jejich v době bídy.
A budou v tebe důvěřovat, *
ti, kdo se znají k tvému jménu,
neboť kdo tebe hledá, Pane, *
toho ty v nouzi neopustíš.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.
Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.
Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
mezi národy zvěstujte jeho skutky!
Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
nikdy nezapomíná jejich nářků.
Smiluj se nade mnou, Pane, *
shlédni na moji bídu,
co snáším od nepřátel, *
vyveď mě od bran smrti!
Ať všechnu chválu tvou zpívám †
v branách siónské dcery *
a nad tvou pomocí jásám.
Propadli pohané do jam, *
které kopali jiným,
sami se lapili nohou *
do léčky, kterou kladli.
Tak se Pán projevil soudem: †
neboť se polapil hříšník *
do díla vlastních rukou.
Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
s pohany, kteří na Boha zapomínají.
ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
naděje nuzných nadobro nezajde nikdy.
Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.
Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
A byl ho poslušen z celého srdce.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Joela
4,1-3.9-21
Poslední soud a věčná blaženost
Tak praví Hospodin:
„Hle, v těch dnech
a v té době,
kdy změním osud
Judy a Jeruzaléma,
shromáždím všechny národy
a přivedu je do údolí Josafat.
Tam se s nimi budu soudit
o svůj národ a o své dědictví – o Izraele:
rozptýlili je mezi národy
a moji zemi rozdělili.
Losovali o můj národ,
chlapce vyměnili za nevěstku,
dívku prodali za víno, aby mohli pít.
Rozhlaste to mezi národy,
provolejte svatou válku,
povzbuďte reky,
ať přitáhnou a vystoupí
všichni bojovníci!
Překujte své radlice v meče,
své vinařské nože v kopí,
slaboch ať řekne:
‚Já jsem hrdina!‘
Vyrazte a přijďte,
všechny okolní národy,
a tam se shromážděte!
Hospodine, sešli své hrdiny!
Ať povstanou národy a vystoupí
do údolí Josafat,
tam zasednu, abych soudil všechny
okolní národy.
Mávněte srpem,
neboť dozrála žeň,
pojďte a šlapejte,
lis je už plný,
nádržky přetékají,
neboť zloba národů je velká.
Nesmírná množství
jsou v údolí Rozhodnutí,
neboť blízko je Hospodinův den
v údolí Rozhodnutí.
Slunce a měsíc se zatměly
a hvězdy ztratily svou zář.
Hospodin zahřmí, ze Siónu
a z Jeruzaléma se ozve svým hlasem;
zachvějí se nebesa i země.
Hospodin je útočištěm svému lidu,
záštitou synům Izraele.
Tu poznáte, že já, Hospodin, jsem váš Bůh,
sídlím na Siónu, na své svaté hoře,
svatyní se stane Jeruzalém,
cizáci jím už nepotáhnou.
Tehdy budou hory mokvat moštem,
pahorky potečou mlékem,
všemi potoky Judska poplynou vody,
z Hospodinova domu vytryskne pramen,
zavlaží údolí Šittim.
Z Egypta bude poušť,
z Edomska pustá step
pro násilí na judských synech,
jejichž nevinnou krev prolili v jejich zemi.
Juda bude bydlet na věky,
Jeruzalém po všechna pokolení.
Jejich krev pomstím, bez trestu ji neponechám.
Hospodin přebývá na Siónu.“
RESPONSORIUM
Jl 4,18; Zj 22,17.1
Hory budou mokvat moštem, všemi potoky Judska poplynou vody, z Hospodinova domu vytryskne pramen. * Kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
Anděl mi ukázal řeku živé vody, jasnou jako křišťál, vytékající zpod trůnu Božího a Beránkova. * Kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Lva Velikého, papeže
(Sermo 82, in natali apostolorum Petri et Pauli 1,6-7: PL 54, 426-428)
Petr a Pavel, výhonky z božského semene
Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných, a žádná krutost nemůže zničit náboženství, založené na tajemství Kristova kříže. Církev se pronásledováním nezmenšuje, ale roste; a Pánovo pole se odívá stále bohatšími klasy, když zrna padají po jednom do země a mnohonásobně vzejdou.
Jak četné potomstvo vyrostlo z těchto dvou slavných výhonků z božského semene, o tom svědčí tisíce svatých mučedníků. Závodili s apoštoly a dobyli podobného vítězství; jejich purpurové zástupy daleko široko zářící obklopily město Řím a ozdobily ho mnoha slavnými drahokamy spojenými v jeden diadém.
Nejmilejší, v nich ve všech jsme dostali od Boha vzor trpělivosti, aby se posílila naše víra, a sluší se, abychom se radovali z jejich ochrany při společné památce všech svatých. Ale na tyto dva vynikající Otce můžeme být právem hrdí s radostí ještě větší, neboť Boží milost je mezi všemi údy církve vyzdvihla tak vysoko, že tvoří v těle, jehož hlavou je Kristus, jakoby dvě světla očí.
Máme-li na mysli jejich zásluhy a ctnosti – a ty nelze ani vypovědět – není třeba je stavět proti sobě a není ani třeba je oddělovat: Bůh si je oba vyvolil, snášeli podobné námahy a spojila je oba mučednická smrt.
Na základě vlastní zkušenosti i svědectví našich předků věříme a jsme pevně přesvědčeni, že při všech námahách tohoto života na přímluvu těchto našich zvláštních ochránců vždycky dosáhneme Božího milosrdenství. A tak když nás sráží tíha našich vlastních hříchů, pozdvihují nás zásluhy našich apoštolů.
RESPONSORIUM
Svatí apoštolové nadšeně sloužili Kristu, vytrvale budovali církev a svou věrnost stvrdili prolitím krve. * Pili kalich Páně a stali se Božími přáteli.
Jako měli lásku k sobě v životě, tak ani při smrti nebyli odděleni. * Pili kalich Páně a stali se Božími přáteli.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, veď svou církev, aby pod ochranou svatých apoštolů Petra a Pavla šla cestou, kterou jí ukázali, a na jejich přímluvu jí stále dávej milost, potřebnou k jejímu růstu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky