10. září 2024

Bl. Karla Spinoly, kněze a mučedníka
nezávazná památka

Narodil se v roce 1564, pravděpodobné v Praze; jeho otec přišel z Janova do Prahy, oženil se s českou šlechtičnou a působil u dvora Rudolfa II. Když povyrostl, vzal ho k sobě jeho strýc, biskup v jihoitalské Nole. Studoval tam u jezuitů a vstoupil do jejich noviciátu (1584). Po vysvěcení na kněze (1594) požádal představené o dovolení, aby mohl odjet jako misionář do Japonska. Dostal se tam po dlouhotrvající cestě (1596-1602), působil nejprve v Arimě, později na různých místech a od roku 1612 v Nagasaki. Od roku 1618 byl spolu s dalšími kněžími a laiky čtyři roky vězněn v Suzutě u Omury. Potom byli převezeni do Nagasaki, na místo, kde před 25 lety zemřeli první japonští mučedníci spolu s Pavlem Miki (dnes tam stojí jezuitská rezidence), a 10. IX. 1622 jich tam bylo 30 sťato a dalších 22 (mezi nimi Karel Spinola) přivázáno ke kůlům a upáleno. V roce 1867 byli prohlášeni za blahoslavené.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Přej, mučedníku blažený,

jas vítěznému svému dni:

vždyť za svou krev jsi v odměnu

obdržel slávy korunu.

Z tmy světa tebe v tento den,

v němž zdolals kata se soudcem,

povznesl k sídlům nebeským

a spojil v blahu s Kristem tvým.

V andělském sboru se dnes již

ve sněhobílém rouchu skvíš,

jež pro svědectví statečné

jsi omyl v lázni krve své.

(omylas v lázni krve své.)

Pros za nás teď a při nás stůj,

ať Kristus laskavý sluch svůj

už nakloní k nám milostiv

a netrestá náš každý hřích.

Na chvíli aspoň sestup sem

s Kristovou přízní zároveň,

ať smysly, na nichž hříchy lpí,

slast odpuštění pocítí.

Čest budiž Otci se Synem

i s Duchem Utěšitelem

za to, že věnčí hlavu tvou

zářivé slávy korunou. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Žalm 67 (68)
Bůh přichází jako vítěz
Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4, 8)
I

Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *

prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †

a jako vosk se taví nad plamenem, *

tak hynou hříšníci před Boží tváří.

A spravedliví před Bohem se těší *

a jásají a veselí se blahem.

Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †

razte mu dráhu, pouští přichází. *

Jásejte Pánu, radujte se v něm!

Je otcem sirotků a vdovy chrání *

náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.

Bůh, který dává domov opuštěným, †

zajaté na svobodu vyvádí, *

vzpurníky nechá však žít v pustině.

Bože, když vyšels v čele svého lidu *

a když jsi před ním kráčel po poušti,

země se třásla, nebe roztékalo *

před Bohem, jenž je Bohem Izraele.

V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *

své dědictví, už vadnoucí, jsi vzkřísil.

Tam utábořilo se tvoje plémě, *

z lásky dals, Pane, domov poníženým.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

II

Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *

„Rozprášil četná vojska Svrchovaný!“

Králové s vojsky běží, utíkají! *

Strážkyně domu rozděluje kořist.

Zatímco vy si mezi stády spíte, *

postříbřila se křídla holubice,

perutě její zaskvěly se zlatem, *

klenoty jako sněhem na Salmonu.

Bašanské hory, to jsou hory mocné, *

bašanské hory, to jsou hory mračné.

Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †

k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *

Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.

Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *

Pán ze Sinaje do svatyně vchází.

Vystoupils, Pane, do své vysokosti *

a svoje zajaté jsi vedl s sebou.

Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *

i ty, co brání se dlít v domě Páně.

Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *

on sám nás nese, je nám pomocníkem.

Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *

Pán, který ze smrti zná východisko.

Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *

temeno těm, kdo setrvávají v hříších.

„I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *

„přivedu ti je třeba z hlubin moře,

ať nohy můžeš umývat si v krvi, *

jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

Ant. 3 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

III

My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *

můj král a Bůh jak vchází do svatyně.

Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *

uprostřed panny do bubínků tlukou.

Velebí Pána v chórech, Pána chválí *

ve slavném shromáždění Izraele.

Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †

pak judská knížata a jejich pokřik, *

knížata Zabulona, Neftaliho.

Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *

svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás

ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *

ať králové ti přinášejí dary!

Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *

a všechny, kdo jsou pány nad národy!

Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *

rozmetej všechny válečnické kmeny!

Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *

ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští!

Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *

jen hrejte na počest a k chvále Pána,

jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *

Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem:

„Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *

a jeho velká moc až nad oblaky.“

Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †

Bůh Izraele dává moc a sílu *

národu svému. Veleben buď Pán!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

Naslouchat budu, co Bůh nyní poví!

Pán mluví zajisté jen slovy míru k národu svému.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy proroka Habakuka

1,1 – 2,4

Modlitba v době zpustošení

Hrozebný výrok,

který přijal ve vidění prorok Habakuk:

Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine,

– ty však neslyšíš;

křičím k tobě: „Násilí!“

– ty však nepomáháš.

Proč mi dáváš hledět na bezpráví?

Můžeš se dívat na soužení?

Zpustošení a násilí je přede mnou,

povstávají hádky, rozmáhá se svár.

Proto nemá platnost zákon

a právo se nikdy neprosadí.

Poněvadž bezbožný přemáhá spravedlivého,

proto vládne zvrácené právo.

„Hleďte na pohany a dívejte se,

divte se a užasněte:

za vašich dob činím skutek,

nikdo tomu neuvěří, až se o něm bude vypravovat.

Hle, já vzbudím Chaldejce,

krutý a útočný národ,

který probíhá širou zemí,

aby zabral sídla, která mu nepatří.

Je hrozný a strašný,

vyhlásí právo a svou svrchovanost.

Jeho koně jsou rychlejší než levharti,

divočejší než vlci na stepi;

rychle přijíždějí jezdci,

jeho jezdci přijedou z veliké dálky,

přilétnou jak orel,

který se vrhá na žrádlo.

Všichni se ženou za násilím,

tváře všech jsou jako žhoucí vítr,

zajatce hromadí jak písek.

Králům se vysmívá,

knížata mu jsou pro kratochvíli,

žert si dělá z každé pevnosti,

kolem nasype val a zmocní se jí.

Přižene se a přežene jak vichr,

ze své síly si udělá boha.“

Hospodine, což nejsi od pradávna,

můj Bůh, můj svatý,

který neumíráš?

Hospodine, poslal jsi Chaldejce, aby konal právo,

ty, Skálo, určil jsi ho, aby trestal.

Máš čisté oči, že se nemůžeš dívat na zlo,

na soužení nemůžeš patřit;

proč se tedy díváš na nevěrné,

proč mlčíš k tomu, když bezbožník ničí toho,

kdo je spravedlivější než on?

Jednáš s lidmi jako s rybami moře,

jako s havětí, která nemá vládce.

Nepřítel je všechny tahá udicí,

chytá je svou sítí,

svým čeřenem je sbírá,

proto se raduje a jásá.

Proto přináší oběti své síti,

svému čeřenu pálí kadidlo,

neboť jimi se stal jeho úděl tučným,

vydatným jeho pokrm.

Má proto stále vyprazdňovat svou síť,

zabíjet národy bez slitování?

Na svou stráž se postavím,

vystoupím na stanoviště,

číhat budu, abych viděl, co Pán ve mně mluví,

co mi odpovídá na mou stížnost.

Hospodin mi odpověděl:

„Napiš vidění,

vyryj ho zřetelně na desky,

aby ho mohl každý snadno přečíst.

Na určený čas totiž ještě čeká vidění,

spěje však k naplnění a nezklame.

I když ještě prodlévá, počkej na ně,

neboť jistě se splní, nedá se zdržet.

Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši,

spravedlivý však bude žít pro svou věrnost.“

RESPONSORIUM

Žid 10,37-38.39

Už jen chvilku, malou chvilku, a přijde ten, který má přijít, a neomešká se. * Spravedlivý bude žít z víry.

Nepatříme k těm, kteří se ze strachu vzdalují, a tak jdou k záhubě, ale k těm, kdo věří, a tím si zachrání život. * Spravedlivý bude žít z víry.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu 2. vatikánského koncilu o misijní činnosti církve

(Ad gentes, nn. 7.8.5)

Často byla krev mučedníků semenem nových křesťanů

I když lidi bez vlastní viny neznající evangelium může Bůh různými cestami, známými jen jemu, přivést k víře, bez níž se mu nelze líbit, přece připadá církvi povinnost a zároveň i svaté právo hlásat evangelium.

Tím, že církev učí znát Krista, ukazuje lidem skutečnou pravdu o tom, co člověk je a k čemu všemu je povolán. Vždyť Kristus je počátek a vzor obnoveného lidství, po kterém všichni touží, prodchnutého bratrskou láskou, upřímností a duchem pokoje. Pro Krista a církev, která o něm vydává svědectví kázáním evangelia, nejsou překážkou žádné rasové ani národnostní rozdíly, a proto nikdo v žádném případě nemůže Krista a církev považovat za cizí.

Církev tedy uskutečňuje své poslání tím, že se poslušna Kristova příkazu a vedena milostí a láskou Ducha Svatého účinně projevuje každému člověku a všem národům, a tak je příkladem života; kázáním, svátostmi a ostatními prostředky milosti přivádí k víře, svobodě a Kristovu pokoji. Takže se jim otvírá volná a bezpečná cesta k plné účasti na Kristově tajemství.

Toto poslání je pokračováním a dějinným rozvíjením poslání samého Krista, který byl poslán hlásat radostnou zvěst chudým. Proto musí jít církev pod vedením Ducha Svatého cestou, jakou šel Kristus, totiž cestou chudoby, poslušnosti, služby a sebeobětování až k smrti, nad níž zvítězil svým zmrtvýchvstáním. Právě toutou cestou kráčeli v naději všichni apoštolové a mnohým soužením i utrpením doplňovali to, co zbývá vytrpět do plné míry utrpení Kristových pro jeho tělo, kterým je církev. A často byla krev mučedníků semenem nových křesťanů.

RESPONSORIUM

Flp 1, 29.30; srov. 1 Sol 2,8

Dostalo se vám té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. * Podstupujte stejný zápas, jaký jste viděli, že jsem podstupoval já.

Tak jsem po vás toužil, že bych vám nejraději nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Podstupujte stejný zápas, jaký jste viděli, že jsem podstupoval já.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tvé volání a touha po spáse duší, které tě nepoznaly, vedly blahoslaveného Karla až do Japonska, aby tam hlásal tvou pravdu a vydal o ní svědectví mučednickou smrtí v ohni; prosíme tě, dej, ať i my o tobě vydáváme věrohodné svědectví svým bližním. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky