25. duben 2024

Sv. Marka, evangelisty
Svátek

Měl dvě jména: hebrejské Jan a římské Marek (Sk 12, 12). Jeho matce Marii patřil v Jeruzalémě dům, v němž se scházeli Ježíšovi učedníci; má se za to, že se tam konala i poslední večeře (Mk 14, 14) a příprava na seslání Ducha Svatého (Sk 1,13). Spolu se svým příbuzným Barnabášem doprovázel sv. Pavla na jeho první apoštolské cestě (Sk 12, 25), ale z Perge v Pamfýlii se vrátil zpět do Jeruzaléma (Sk 13, 13). Potom odešel s Barnabášem na Kypr (Sk 15, 39) a později byl s Pavlem v Římě (Flm 24; Kol 4, 10; 2 Tim 4, 11). Byl žákem apoštola Petra a podle jeho kázání napsal evangelium. Snad byl oním chlapcem, o němž se zmiňuje při vyprávění o Ježíšově zatčení v Getsemanské zahradě (Mk 14, 51-52). Připisuje se mu založení církevní obce v Alexandrii, kde také zemřel mučednickou smrtí. Jeho ostatky byly v 9. století přeneseny do Benátek.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Tys apoštoly oddané

provázel, muži šlechetný,

pomáhal jsi jim všestranně;

teď náš zpěv s prosbou vyslechni.

Skrze ně, posly Kristovy,

vzešel čas plný milosti,

věk pravdy, míru svobody

a opravdové radosti.

K úkolům těmto i tys byl

od Pána přibrán k účasti.

Proto ti patří stejný díl

slávy i moci, věčné cti.

Tys vséval světlo do srdcí.

Vypros, ať v Kristu – ve Slunci

zrá obilí už vzklíčené,

pro sýpky nebe určené.

S knížaty nebe teď smíš dlít

věčnému Soudci v blízkosti,

pomoz nám všechny dluhy smýt,

ať hřeje nás jas věčnosti.

Buď sláva Kristu Ježíši,

i Otci, s Duchem vznešeným,

že nám všem štěstí nejvyšší

skýtají věčným světlem svým. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Jejich hlas prostupuje celou zemi, zní mluva nebes na sám konec světa. Aleluja.

Žalm 18 A (19 A)
Celá příroda chválí Boha, svého stvořitele
Navštívil nás ten, který vychází z výsosti... aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Lk 1, 78.79)

O Boží slávě vypravuje nebe, †

obloha hlásá díla jeho rukou, *

den dni to říká, noc to šeptá noci.

Není to ani řeč a nejsou slova: *

hovoří takto hlasem nepostižným.

Ten hlas však prostupuje celou zemi, †

zní mluva nebes na sám konec světa, *

až tam, kde slunci vybudoval stan.

Z něho pak slunce vychází jak ženich, *

těší se jako běžec před závodem.

Vychází od jednoho konce nebes †

a běží zas až na opačný konec, *

před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Jejich hlas prostupuje celou zemi, zní mluva nebes na sám konec světa. Aleluja.

Ant. 2 Budou mluvit o zásahu Páně, neboť rozpoznají jeho dílo. Aleluja.

Žalm 63 (64)
Modlitba o pomoc proti nepřátelům
V tomto žalmu se připomíná především utrpení Páně. (Sv. Augustin)

Uslyš, Bože, moje naříkání, *

před hrůzami nepřátel mě zachraň!

Dej mi úkryt před ničemnou smečkou, *

dorážením těch, kdo pášou křivdy!

Jazyky si brousí jako meče, *

zlými slovy střílejí jak šípy,

ze zálohy stihnou nevinného, *

zasáhnou ho náhle, neviděni.

Odhodlaně kují zhoubné plány, †

kopou jámy, tajně kladou léčky, *

říkají si: „Kdo nás může vidět,

kdo prohlédne utajený záměr?“ †

Prohlédne ho ten, jenž vidí na dno, *

do hlubiny člověkova srdce.

Bůh je věru stihne svými šípy, *

rány zasáhnou je znenadání.

Dá jim padnout za ten jejich jazyk, *

každý nad nimi jen kývne hlavou.

Všichni lidé zachvějí se bázní, †

budou mluvit o zásahu Páně, *

neboť rozpoznají jeho dílo.

Spravedlivý raduje se z Pána, †

utíká se k němu, jím se chlubí *

každý, kdo je upřímného srdce.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Budou mluvit o zásahu Páně, neboť rozpoznají jeho dílo. Aleluja.

Ant. 3 Hlásají jeho spravedlnost, jeho slávu vidí národy. Aleluja.

Žalm 96 (97)
Sláva Božího soudu
Tento žalm mluví o spáse světa a o víře všech národů v Krista. (Sv. Atanáš)

Pán je král! Ty, celá země, jásej, *

radujte se, četné ostrovy!

Mrak a temnota jej zahalují, *

řád a právo drží jeho trůn.

Plamen ohně postupuje před ním, *

nepřátele vůkol spaluje.

Jeho blesky ozařují obzor, *

země při tom pohledu se chví.

Hory jako z vosku roztávají *

před Pánem, jenž vládne nad zemí.

Nebe hlásá jeho spravedlnost, *

jeho slávu vidí národy.

Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †

bůžky marnými se honosí! *

Všichni bohové se před ním koří.

Uslyšel to Sión, raduje se, †

všechna judská města plesají *

nad výroky tvého soudu, Pane!

Povznesen jsi nad veškerou zemi, *

všechna božstva předčíš na výsost.

Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †

životy svých věrných ochrání, *

vyprostí je z rukou bezbožníků.

Světlo svítí lidem spravedlivým, *

radost lidem srdce čistého.

Radujte se, spravedliví, v Pánu, *

jeho svaté jméno velebte!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hlásají jeho spravedlnost, jeho slávu vidí národy. Aleluja.

Pán dal řeč hlasatelům evangelia. Aleluja.

Silnou a mocnou řeč. Aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Efesanům

4,1-16

Aby Kristovo tělo dělalo pokroky

Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje. Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.

Ale každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát. Proto se praví: „Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary“.

Když však „vystoupil“, znamená to, že musel předtím sestoupit dolů, na zem. Stejná osoba je ten, kdo sestoupil, i ten, kdo vystoupil až úplně nad nebesa, aby všecko naplnil.

Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, aby připravil křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, dokud nedojdeme všichni k jednotě ve víře a v poznání Božího Syna, k mužné zralosti, k onomu věku, kdy se na nás uskuteční Kristova plnost. Pak už nebudeme jako malé děti, nenecháme se zmítat a strhovat větrem kdejakého učení, v kterém lidská chytrost a prohnanost podvádí a klame. Ale spíše žijme podle pravdy a v lásce, a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava. Z něho celé tělo, tvořící pevnou jednotu, dostává přes jednotlivé klouby výživu, odměřenou každé části zvlášť podle práce, kterou koná. Tak tedy ono tělo roste a dělá pokroky v lásce.

RESPONSORIUM

2 Petr 1, 21; Př 2, 6

Proroctví nebylo nikdy proneseno z lidské vůle; * lidé oznamovali Boží výroky proto, že je k tomu přiměl Duch Svatý. Aleluja.

Hospodin dává moudrost, z jeho úst vychází poznání a pravda. * Lidé oznamovali Boží výroky proto, že je k tomu přiměl Duch Svatý, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa

(Lib. 1,10,1-3: PG 7,550-554)

Zvěstování pravdy

Církev, která zapustila kořeny po celém světě až do končin země, přijala od apoštolů a jejich učedníků tuto víru: Víru v jednoho Boha, všemohoucího Otce, který stvořil nebe a zemi, moře i všechno, co je v nich, a v jednoho Ježíše Krista, Božího Syna, který se pro naši spásu stal člověkem, a ve Svatého Ducha, který ústy proroků hlásal Boží záměry a rozhodnutí. Víru v příchod našeho milovaného Pána Ježíše Krista, jeho narození z Panny, umučení, vzkříšení z mrtvých i nanebevstoupení v těle, i v jeho příchod z nebe v slávě Otcově, aby bylo všechno sjednoceno pod jednu hlavu a všechno lidské pokolení vzkříšeno, aby se tak podle vůle neviditelného Otce před Ježíšem Kristem, naším Pánem a Bohem, Spasitelem a Králem, sklonilo každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk aby ho vyznal a on aby vykonal nade všemi spravedlivý soud.

Když církev přijala tuto zvěst a tuto víru, kterou jsme právě vyznali, byť rozptýlena po všem světě, bedlivě ji střeží, jako by přebývala v jediném domě. A věří zvěstované pravdě, jako kdyby měla jedinou duši a jediné srdce, a jednomyslně ji zvěstuje, učí a předává, jako kdyby měla jediná ústa. Neboť i když se ve světě mluví rozličnými jazyky, síla tradice je vždy táž.

A ani církve založené v Germánii nevěří jinak ani nic jiného nepředávají, stejně jako ty z Iberie, zemí keltských, z Východu, Egypta a Libye nebo zprostřed světa; ale jako je slunce, sličné dílo Boží, na celém světě jedno a totéž, tak i zvěstování pravdy, zářící po všem světě a osvěcující všechny lidi, kteří chtějí poznání pravdy dojít.

Kdyby někdo mezi představenými církve sebevíc vynikal silou řeči, nemůže hlásat nic jiného, než zde bylo řečeno, neboť nikdo není nad Mistra, a předávání pravdy nemůže ublížit ani ten, kdo se jen stěží vyjadřuje. Jelikož je totiž víra vždy táž, ani jí nepřidá ten, kdo o ní umí říci velmi mnoho, ani jí neubere ten, kdo dokáže říci jen málo.

RESPONSORIUM

1 Kor 1, 17-18. 21

Kristus mě poslal hlásat evangelium a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. * Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc. Aleluja.

Protože svět pro samou »moudrost« nepoznal v projevech Boží moudrosti Boha, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání »pošetilým« kázáním. * Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc, aleluja.

HYMNUS Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme. *

Tebe, Pane, velebíme.

Tebe, věčný Otče, *

celá země uctívá.

Tobě všichni andělé, *

tobě všechny moci nebeské,

tobě cherubové, tobě serafové, *

bez ustání provolávají:

Svatý, * Svatý, * Svatý, *

Pán, Bůh zástupů!

Plná jsou nebesa i země *

tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *

skvělý sbor apoštolů,

tebe oslavuje *

velký počet proroků,

tebe oslavují *

bělostné šiky mučedníků,

tebe oslavuje *

církev po širém světě:

tebe, Otce, *

neskonale velebného,

tvého milovaného, *

pravého a jediného Syna,

stejně jako Ducha Svatého, *

Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *

Kriste!

Ty jsi Otcův *

věčný Syn.

Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *

a neváhal ses narodit z Panny.

Ty jsi zvítězil nad smrtí *

a otevřel věřícím království nebes.

Sedíš po pravici Boží *

ve slávě Otce.

Věříme, že přijdeš *

jako soudce.

Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *

vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!

Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *

do věčné slávy.

* Poslední část (prosby) se může vynechat:

* Zachraň, Pane, svůj lid *

a žehnej svému dědictví.

Kraluj mu *

a vyvyš jej na věky.

Každého dne *

dobrořečíme tobě

a chválíme tvé jméno na věky, *

až na věky věků.

Rač nás, Pane, tohoto dne *

chránit před hříchem.

Smiluj se nad námi, Pane, *

smiluj se nad námi.

Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *

jak v tebe doufáme.

V tebe, Pane, doufám, *

nebudu zahanben na věky.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého evangelistu Marka, aby hlásal radostnou zvěst spásy; veď nás, ať se věrně držíme tohoto poselství a následujeme tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky