5. říjen 2024

Sv. Faustiny Kowalské, panny
nezávazná památka

Narodila se roku 1905 v Głogowci v Polsku a svůj krátký život zasvětila Kristu v Kongregaci sester Matky Božího milosrdenství. Přijala povolání hlásat milosrdnou Boží lásku a v Deníčku své duše zanechala svědectví o vlastní mystické zkušenosti. Inspirovala dílo hlásání Božího milosrdenství a jeho vyprošování v celém světě. Zemřela v Krakově roku 1938.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Svou vroucí písní velebí

tento den zbožní věřící,

když dnes i z výšin na nebi

se sláva této panny skví.

Panna, jež k chválám Kristovým

přispěla mužnou pevností,

se k sborům nebes vznešeným

dnes druží plna radosti.

Křehkostí těla přemohla

cudností v celém žití svém,

svůdnostmi světa pohrdla

a ve stopách šla za Kristem.

Spravuj nás, Kriste, podle ní,

před nepřáteli chraň lid svůj,

nás ve svých ctnostech upevni

a balvany vin odstraňuj.

Ať tebe všechno lidstvo ctí,

Ježíši, z Panny zrozený,

i Otci, Duchu milosti

ať ustavičně chvála zní. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá na věky.

Žalm 135 (136)
Velikonoční chvalozpěv
Když mluvíš o tom, co učinil Pán, chválíš ho. (Cassiodorus)
I

Velebte Pána, vždyť je dobrotivý, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Velebte Boha nade všemi bohy, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Velebte Pána nade všemi pány, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On velké divy učinil, on sám, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On v moudrosti své stvořil nebesa, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On nad vodami zemi rozprostřel, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On stvořil všechna světla veliká, *

vždyť jeho láska trvá na věky:

to slunce, aby vládlo nade dnem, *

vždyť jeho láska trvá na věky:

měsíc a hvězdy k vládě nad nocí, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá na věky.

Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

II

V prvorozencích Egypťany zhubil, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Vyvedl z jejich středu Izraele, *

vždyť jeho láska trvá na věky:

přemocnou rukou, napřaženou paží, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On Rákosové moře přeťal v části, *

vždyť jeho láska trvá na věky;

provedl Izraele mezi nimi, *

vždyť jeho láska trvá na věky;

do moře smetl faraona s vojskem, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

III

Hrůzami pouště převedl svůj národ, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On mocné krále potíral svou silou, *

vždyť jeho láska trvá na věky;

on skvělé krále pobíjel svou mocí, *

vždyť jeho láska trvá na věky;

Sehona, jenž byl králem Amoritů, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Jakož i Oga, krále bašanského, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Dal jejich kraje potom za dědictví, *

vždyť jeho láska trvá na věky,

dědictví Izraeli, svému lidu, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On vzpomněl na nás v našem ponížení, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Od našich nepřátel nás osvobodil, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On dává pokrm všemu živoucímu, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Vzdávejte díky Bohu, Pánu nebes, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

Ukazuj mi, Pane, svoje cesty.

Uč mě kráčet tvými stezkami.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Filipanům

4,10-23

Poděkování za poslanou pomoc

Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že jste zase jednou mohli rozvinout starost o mě. Mysleli jste na to ovšem vždycky, scházela vám příležitost. Ne že bych si snad stěžoval na nedostatek. Já jsem se naučil být spokojen s tím, co právě mám. Dovedu žít v odříkání, a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.

Ale jste hodní, že jste mi pomohli v mém tíživém postavení. Sami dobře víte, Filipané, že na začátku práce pro evangelium, když jsem odcházel z Makedonie, žádná církevní obec si se mnou nevyrovnávala vzájemně příjmy a vydání. Jen vy jste to dělali. Také do Soluně jste mi vícekrát poslali pomoc, když jsem potřeboval. Ne že bych vyhledával dary, ale hledám hodně kladných položek ve prospěch vašeho účtu. Dostal jsem všecko, co potřebuji, ano ještě více, než potřebuji. Mám teď všeho dost, když jsem dostal od Epafrodita vaši zásilku. Je to jako libá vůně, oběť Bohu příjemná a milá. A protože můj Bůh je přebohatý, skvěle vám to odplatí skrze Krista Ježíše ve všem, cokoli budete potřebovat. Bohu, našemu Otci, buď sláva na věčné věky! Amen.

Každému z věřících posílám pozdrav v Kristu Ježíši. Pozdravují vás bratři, kteří jsou se mnou. Pozdravují vás všichni zdejší křesťané, zvláště ti, co jsou v císařských službách.

Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi! Amen.

RESPONSORIUM

Flp 4,12-13; 2 Kor 12,10

Dovedu žít v odříkání, a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i s hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. * Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.

S radostí přijímám slabosti a úzkosti a snáším to pro Krista. * Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilie svatého Jana Pavla II., papeže

(AAS 92 [2000], 671-672)

Kristovo poselství o milosrdenství

Moje radost je dnes opravdu veliká, když mohu celé církvi ukázat život a svědectví sestry Faustiny Kowalské jako Boží dar naší době. Podle Boží prozřetelnosti je celý život této pokorné dcery Polska zcela propojen s dějinami dvacátého století — toho století, které právě končí. Vždyť to bylo mezi první a druhou světovou válkou, kdy jí Kristus svěřil poselství o svém milosrdenství. Kdo si to pamatují, kdo byli svědky a účastníky událostí oněch let a hrozného utrpení, které postihlo miliony lidí, ti velmi dobře vědí, jak byla zvěst o Božím milosrdenství potřebná.

Ježíš sestře Faustině řekl: „Lidstvo nenalezne pokoj, dokud se s důvěrou neobrátí k mému milosrdenství.“ Toto poselství o Božím milosrdenství je díky činnosti polské řeholnice navždy spjato s dvacátým stoletím — posledním stoletím druhého tisíciletí a mostem k tisíciletí třetímu. To poselství není nové, lze ho však pokládat za dar zvláštního osvícení, které nás vede k intenzivnějšímu prožívání velikonoční radostné zvěsti, abychom ji nesli jako paprsek světla mužům a ženám naší doby.

Co nám přinesou léta, která jsou před námi? Jaká bude budoucnost člověka na zemi? To nám není dáno vědět. Přesto je jisté, že vedle nových věcí prospěšných nebudou bohužel scházet zkušenosti bolestné. Ale na cestu bude lidem třetího tisíciletí svítit světlo Božího milosrdenství, které chtěl Pán jakoby znovu svěřit lidstvu prostřednictvím charismatu sestry Faustiny.

Je zapotřebí, aby lidstvo — jako svého času apoštolové — přijalo ve večeřadle dějin zmrtvýchvstalého Krista, který ukazuje rány po svém ukřižování a opakuje: Pokoj vám! Je nutné, aby se lidstvo nechalo prozářit a proniknout Duchem, kterého mu zmrtvýchvstalý Kristus dává. Je to Duch, který uzdravuje rány srdce, bourá bariéry oddělující nás od Boha a rozdělující nás navzájem a obnovuje společnou radost z Otcovy lásky a z bratrské jednoty.

Kristus nás naučil, že „člověk nejen přijímá a zakouší milosrdenství od Boha, ale je povinen také sám prokazovat milosrdenství druhým: Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“ Ježíš nám ukázal mnoho cest milosrdenství — milosrdenství nejen odpouští hříchy, ale vychází vstříc všem lidským potřebám. Ježíš se sklonil ke každé lidské bídě, hmotné i duchovní.

Kristovo poselství o milosrdenství k nám stále přichází v gestu jeho rukou, které vztahuje k trpícímu člověku. A právě tak Krista viděla sestra Faustina a tak ho hlásala lidem všech kontinentů. Zatímco byla skrytá ve svém konventu v Lagiewnikách v Krakově, učinila ze svého života zpěv oslavující milosrdenství: Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 89 (88),2; 103 (102),8

Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, * po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.

Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. * Po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys svaté Faustině svěřil poslání hlásat nezměrné bohatství tvého nekonečného milosrdenství; na její přímluvu dej, abychom podle jejího příkladu plně důvěřovali v tvou dobrotu a velkoryse konali skutky lásky. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky