16. prosinec 2024

Pondělí, doba adventní, 3. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Věrná duše, radostně

máš Krále přijmouti,

srdce jemu poddati,

co starého, vše obnoviti

a na jeho příchod čekati

a s nadějí vstříc jemu jíti.

Neb on rychle pospíchá

svůj lid navštíviti,

pokoj s sebou přinésti,

zarmoucené obveseliti,

z moci hříchů vysvoboditi,

příbytek svůj u nás najíti.

V světle choďme, nebluďme,

ke Kristu se znejme

a v pravdě jemu služme,

s toužebným hlasem ho žádejme,

aby ráčil nás navštíviti,

svou milostí obohatiti.

Bychom v ní zde společně

vždycky přebývali,

do konce setrvali,

navěky v nebi kralovali,

dej nám to, Kriste přežádoucí,

ó Králi, Pane všemohoucí.

ŽALMY

1. ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc.

Žalm 50 (49)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Srov. Mt 5,17)
I (1-6)

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *

od východu slunce až na západ.

Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *

přichází náš Bůh a nemlčí.

Před ním sžírající oheň *

kolem něho zuří bouře.

Shůry volá k nebesům i k zemi, *

hodlá soudit svůj lid:

„Shromážděte mi mé svaté, *

kteří obětí sjednali mou smlouvu!“

A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *

že sám Bůh je soudcem.

Ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc.

2. ant. Přinášej Bohu oběť chvály.

II (7-15)

„Slyš, můj lide, budu mluvit, †

Izraeli, proti tobě budu svědčit, *

já jsem Bůh, tvůj Bůh!

Nekárám tě pro tvé oběti, *

vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.

Nemusím brát býka z tvého chléva *

ani kozly z tvých ohrad.

Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *

a na svých horách mám zvířat na tisíce.

Znám všechny ptáky na nebi, *

mé je vše, co se hemží na poli.

Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *

vždyť můj je svět se vším, co ho plní!

Copak požívám maso z býků *

či piji kozlí krev?

Přinášej Bohu oběť chvály *

a plň Nejvyššímu své sliby!

Pak mě vzývej ve dni soužení, *

vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“

Ant. Přinášej Bohu oběť chvály.

3. ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly.

III (16-23)

Ale hříšníkovi Bůh praví: †

„Proč odříkáváš má přikázání *

a bereš do úst mou smlouvu

ty, který nenávidíš kázeň *

a má slova házíš za sebe?

Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *

a s cizoložníky jsi míval účast.

Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *

a tvůj jazyk osnoval úskok.

Bavil ses pomlouváním svého bratra, *

tupil jsi syna své matky.

Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †

Myslil jsi, že jsem jako ty? *

Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!

Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *

Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!

Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *

kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“

Ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly.

Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství

a dej nám svou spásu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

30,18-26

Příslib budoucího štěstí

Hospodin čeká, aby se smiloval nad vámi,

a přece se zvedá, aby se slitoval nad vámi,

neboť Hospodin je spravedlivý Bůh;

šťastní jsou všichni, kdo doufají v něho!

Siónský lide, který bydlíš v Jeruzalémě,

nebudeš ustavičně plakat.

(Bůh) se jistě smiluje nad tebou, až uslyší tvé volání;

hned jak ho uslyší, odpoví ti.

A Pán vám dá

chléb nepřátel a vodu těch, kdo vás utiskují;

tvůj učitel se už nebude skrývat,

tvé oči uvidí tvého učitele.

Když se uchýlíte napravo nebo nalevo,

tvé uši uslyší za sebou rozkaz:

„Toto je cesta, jděte po ní!“

Za nečisté budeš pokládat své modly,

potažené stříbrem,

a šat svých odlitých zlatých bůžků.

Rozmetáš je jako nečistotu,

řekneš jim: „Pryč s vámi!“

(Bůh) dá déšť tvému semeni,

jímž oseješ půdu.

Chléb, který půda vydá, bude vydatný a jadrný.

V ten den se bude tvé stádo pást na širé nivě.

Tvoji býci a osli, kteří obdělávají půdu,

budou žrát posolenou míchanou píci,

převátou lopatou a sítem.

V den velkého vraždění,

kdy padnou věže,

budou potoky, proudy vod

na každé vysoké hoře,

na každém strmém pahorku.

Světlo luny bude jako zář slunce

a světlo slunce bude sedmkrát (větší)

jako světlo sedmi dnů,

až Hospodin obváže zlomeninu svého lidu

a vyléčí ránu, kterou mu zasadil.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Iz 30,26.18; Žl 27 (26),14

V ten den obváže Hospodin zlomeninu svého lidu a vyléčí ránu, kterou mu zasadil. * Šťastní jsou všichni, kdo doufají v Hospodina.

Důvěřuj v Hospodina, buď silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina. * Šťastní.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Rozjímání o Bohu“ od Viléma, opata kláštera svatého Teodorika

(Nn. 9-11: SCh 61,90-96)

On první miloval nás

Ty jediný jsi opravdu Pán a tvá vláda nad námi je naší spásou. Pro nás pak sloužit tobě neznamená nic jiného než dojít od tebe spásy.

Neboť co je tvá spása, Pane, původce spásy, a co je tvé požehnání nad tvým lidem, ne-li to, že od tebe přijímáme možnost tě milovat nebo být tebou milováni?

Proto jsi, Pane, chtěl, aby Syn po tvé pravici, člověk, kterého sis vychoval, byl nazván Ježíš, to jest Spasitel: on totiž spasí svůj lid od jeho hříchů a v nikom jiném není spásy. On nás naučil, abychom se měli rádi, když nás první miloval až k smrti na kříži. Láskou a náklonností podnítil nás, abychom milovali jeho, jenž nám první projevil lásku až do krajnosti.

Ano, je to přesně tak: miloval jsi nás napřed, abychom my milovali tebe; ne že bys potřeboval být od nás milován, ale protože tím, k čemu jsi nás stvořil, jsme se nemohli stát jinak než láskou k tobě.

Proto jsi mnohokrát a mnoha způsoby mluvil v minulosti k našim předkům skrze proroky, v této poslední době však jsi k nám mluvil skrze svého Syna, svým Slovem: jím vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup.

Tvá řeč v ústech tvého Syna neznamenala nic jiného než ukázat na světle, před našimi zraky, jak mnoho a jakým způsobem jsi nás miloval, že jsi ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal jsi ho za nás za všecky; i on nás miloval a za nás se obětoval.

To je tvé Slovo k nám, Pane, toto všemocné slovo v době, kdy všechno tonulo v mlčení, vlastně v propasti bludu, přišlo z královských sídel jako přísný pokořitel bludů, jako milý přímluvce lásky.

A cokoli na zemi vykonalo, cokoli mluvilo, nebylo – až po spílání, jehož se mu dostalo, až po poplivání a políčkování, až po kříž a hrob – ničím jiným, než tvou řečí k nám ústy tvého Syna: řečí podněcující tvou láskou a vzbuzující naši lásku k tobě.

Věděl jsi přece, Bože, stvořiteli duší, že nelze duše lidských synů k tomuto cítění nutit, nýbrž že je třeba k němu podněcovat. A kromě toho, že je-li kde násilí, není tam už svoboda; kde pak není svoboda, není ani spravedlnost.

Chtěl jsi tedy, abychom tě milovali, my, kteří jsme neměli právo na spásu, pokud bychom tě nemilovali; ani jsme tě nemohli milovat, pokud by to nebylo vyšlo od tebe. Proto, Pane, jako řekl apoštol tvé lásky, řekli jsme již i my: ty první jsi nás zahrnul svou láskou, první věnuješ svou lásku všem, kdo tě milují.

My tě však milujeme láskou, k níž schopnost jsi do nás vložil ty sám. Tvá láska je ale tvou dobrotou, ty nejvýš dobrý i nejvyšší dobro, je to Duch Svatý, jenž vychází z Otce i Syna: od počátku stvoření se vznáší nad vodami, to jest nad zmítajícím se smýšlením lidských synů. Přitom se všem nabízí, všechno k sobě přitahuje, a neustávaje nám osvěcovat rozum, být na blízku, odvracet škodlivé a opatřovat prospěšné, sjednocuje Boha s námi a nás s Bohem.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Iz 54,10.13; 48,17

Má láska od tebe neustoupí, nezakolísá moje smlouva, která dává pokoj. * Všichni tvoji synové budou Hospodinovými učedníky, štěstí tvých synů bude veliké.

Já, Hospodin, tvůj Bůh, učím tě tomu, co je ku prospěchu, vedu tě cestou, kterou máš jít. * Všichni.

MODLITBA

Modleme se.

Prosíme tě, Bože, slyš naše volání a dej, ať příchod tvého Syna mezi nás osvítí temnoty našeho srdce. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky