23. prosinec 2024

Pondělí, doba adventní, 4. týden
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Vítej, Jezu Kriste,

z nebeské výsosti,

vítej z Panny čisté,

náš předrahý hosti.

Přišels k nám od Otce,

spasení původce,

z tebe se těšíme,

všichni radujeme,

Kriste, Králi náš.

Navštívils nás hříšné

zde v tomto vězení,

z lásky své přílišné,

nás všech k vyproštění.

S nebeským bohatstvím

přišels k nám chudičkým,

bys nás obdaroval,

sebe sama nám dal,

Kriste, Králi náš.

Ty jsi Král důstojný,

Syn Všemohoucího,

Pán a Bůh velebný,

nad nějž nic vyššího:

Sebe jsi ponížil,

pro nás hříšné zmařil,

učiněns podobný

nám, krom hříchu rovný

Kriste, Králi náš.

Ó, co tebou hnulo,

že ses tak ponížil,

co k tomu nutilo,

abys hříšným sloužil?

Než milost horlivá,

ta spravedlnost tvá,

chtěls ji vždy činiti,

naším bratrem býti,

Kriste, Králi náš.

ŽALMY

1. ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce!

Žalm 73 (72)
Mé štěstí je být nablízku Bohu
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11,6)
I (1-12)

Jak dobrý je Bůh k upřímným lidem, *

jak dobrý je Pán k těm, kdo mají čisté srdce!

Téměř již zakolísaly mé nohy, *

málem již uklouzly mé kroky,

neboť jsem záviděl bezbožným, *

když jsem pozoroval blahobyt hříšných.

Opravdu, nemají nesnáze, *

jejich tělo je zdravé a dobře živené.

Netrápí je lidské strasti, *

nemají soužení jak ostatní lidé.

Proto je obepíná pýcha jako náhrdelník, *

násilnictví je přikrývá jakoby šatem.

Z dobrého bydla vychází jejich nepravost, *

prýští výmysly srdce.

Posmívají se, vedou zlé řeči, *

z povýšenosti hrozí útlakem.

Svými ústy míří do nebe, *

jejich jazyk rejdí po zemi.

Proto se k nim obrací můj lid, *

jako by se chtěl hodně nalokat vody,

a praví: „Jak by to mohl Bůh vědět, *

má o tom Nejvyšší znalost?“

Hle, takoví jsou hříšníci, *

klidně si žijí, hromadí bohatství.

Ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce!

2. ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.

II (13-22)

Marně jsem tedy zachoval své srdce bez úhony *

a v nevinnosti myl své ruce?

Stále jsem v soužení *

a den co den v trestu.

Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ *

zradil bych rod tvých synů.

Hloubal jsem, jak bych to poznal, *

ale zdálo se mi to obtížné,

až jsem vnikl do Božích tajemství *

a přihlédl k jejich konci.

Věru, stavíš je na kluzkou cestu, *

do zhouby je vrháš.

Jak se zhroutili v mžiku, *

zhynuli, pominuli se hrůzou!

Jako člověk pohrdá snem, když se probudí, *

tak, Pane, až povstaneš, pohrdneš jejich výmysly.

Když se mé srdce jitřilo *

a bolest bodala v ledví,

byl jsem nerozumný a nechápal jsem, *

byl jsem před tebou podobný němé tváři.

Ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.

3. ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne.

III (23-28)

Já však chci stále být u tebe: *

uchopils mě za pravici,

povedeš mě svou radou *

a potom mě vezmeš do slávy.

Koho mám na nebi kromě tebe? *

Když jsem u tebe, nevábí mě země.

Touhou hyne mé tělo i duše, *

Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.

Vždyť hle, kdo se od tebe vzdaluje, zahyne, *

zahubíš všechny, kdo jsou ti nevěrní.

Mé štěstí však je být nablízku Bohu, *

mít útočiště v Pánu, Hospodinu.

O všech tvých skutcích budu vypravovat *

v branách siónské dcery.

Ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne.

Ať se mi dostane tvého slitování, Hospodine,

tvé pomoci podle tvého slibu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

Iz 51,1-11

Synům Abrahámovým je přislíbena spása

Slyšte mě (všichni), kdo usilujete o spravedlnost,

kdo hledáte Hospodina!

Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni,

na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni!

Pohleďte na Abraháma, svého otce,

na Sáru, která vás porodila!

Jako jediného jsem ho povolal,

požehnal jsem mu a rozmnožil ho.

Proto se Hospodin slituje nad Siónem,

slituje se nad všemi jeho sutinami.

Změní jeho poušť v Eden,

jeho pustinu v zahradu Hospodinovu.

Zazní tam radost a veselí,

díkůvzdání a chvalozpěvy.

Věnujte mi pozornost, můj lide,

slyšte mě, národy!

Ode mne vyjde zákon,

své právo ustanovím světlem pro národy.

Blízko je má spravedlnost,

vzešla má spása

a má ramena budou národy soudit;

ostrovy budou ve mě doufat

a čekat na mé rámě.

Zdvihněte k nebi své oči

a pohleďte dolů na zem:

jako dým se nebesa rozplynou,

země se rozpadne jak oděv,

její obyvatelé stejně tak zhynou.

Má spása však potrvá navždy,

neskončí má spravedlnost.

Slyšte mě (všichni), kdo znáte spravedlnost,

lide, v jehož srdci je můj zákon!

Nebojte se pohany od lidí,

jejich urážek se nestrachujte!

Jak oděv je budou hlodat červi,

jak vlnu je sežerou moli.

Má spravedlnost však potrvá navždy,

má spása po všechna pokolení.

Povstaň, povstaň, sílu si oblékni,

Hospodinovo rámě,

povstaň jako za dávných dnů,

za odvěkých pokolení!

Což ty jsi nerozťalo Rahab,

neprobodlo draka?

Což jsi nevysušilo moře,

vody velkého oceánu?

Z mořské hlubiny jsi učinilo cestu,

aby přešli vykoupení.

Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin,

s jásotem přijdou na Sión,

věčné veselí bude jim věnčit hlavy,

dojdou radosti a veselí,

prchne starost a vzdychání.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Iz 51,4.5; 35,10

Věnujte mi pozornost, můj lide, slyšte mě, národy. * Blízko je má spravedlnost, vzešla má spása.

Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión. * Blízko.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti bludaři Noëtovi“ od svatého Hippolyta, kněze

(Cap. 9-12: PG 10,815-819)

Tajemství skryté od věků bylo odhaleno

Je jeden Bůh, bratři, a toho nepoznáme odjinud než ze svatých Písem. Snažme se proto zvědět všechno, co božská Písma oznamují, a poznat všechno, čemu učí. Věřme tak, abychom zrakem své víry viděli Otce takovým způsobem, jakým on chce být viděn; jakým způsobem chce, aby byl Syn oslavován, takovým jej oslavujme; a jakým způsobem chce, aby byl dáván Duch Svatý, takovým jej přijměme. Při poznávání toho, co nám Bůh dává, neprosazujme svou vlastní vůli ani svůj vlastní názor, ani s tím nezacházejme s násilím, ale chápejme to tak, jak nás on sám chtěl poučit skrze svatá Písma.

Protože byl sám a neměl nic, co by s ním sdílelo věčnost, rozhodl se Bůh stvořit svět. Svět stvořil Bůh myšlenkou, vůlí a slovem, vyvstal mu ihned, vzniklý tak, jak on chtěl. Nám tedy postačí vědět pouze to, že nic není stejně věčného jako on. Kromě něho nebylo nic, jen on sám ve vší své plnosti. Nebyl ovšem ani nerozumný, ani nemoudrý, ani bezmocný, ani bezradný. Bylo v něm všechno, on sám byl vším. Když chtěl a způsobem, jakým chtěl, zjevil v době, kterou sám u sebe určil, své Slovo, skrze něž všechno vytvořil.

Poněvadž měl toto Slovo v sobě a stvořenému světu bylo neviditelné, učinil je viditelným, když je poprvé vyslovil. Zrodil světlo ze světla, a tak poskytl tvorstvu Pána, svou vlastní myšlenku. Ten byl dříve viditelný pouze jemu, světu však byl neviditelný; on jej učinil viditelným, aby svět mohl být spasen, až jej uzří při jeho zjevení.

Právě on je Boží myšlenka, jež se poté, co vyšla, ukázala na světě v podobě Božího dítěte. Všechno povstalo jeho mocí, on sám však vychází z Otce.

Bůh dal Zákon a proroky. A když dal proroky, přiměl je mluvit vlivem Ducha Svatého, aby prodchnuti Otcovou mocí zvěstovali Otcovy záměry a vůli.

Tak se tedy Boží Slovo stalo zjevným, jak praví svatý Jan. On vlastně stručně shrnuje to, co bylo řečeno proroky, a prokazuje přitom, že to je to Slovo, jehož mocí se vše stalo. Říká přece: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Všechno povstalo skrze ně, a bez něho nepovstalo nic. A dále říká: Svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Iz 9,5.6; Jan 1,3

Dítě se nám narodí a bude se nazývat mocný Bůh: * Zasedne na trůn svého otce Davida a bude vládnout.

Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. * Zasedne.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn přijal tělo z Panny Marie a byl nám podobný ve všem kromě hříchu; připravujeme se oslavit jeho narození a prosíme tě: dej, ať nám otevře prameny tvého milosrdenství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky