Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
Sám, Pane Bože, mě veď,
ať jsem živ k tvé cti, chvále,
uč mě a k tomu doveď,
ať tobě sloužím stále.
Já se jen tvé milosti
všechen zcela oddávám,
neb tys mě stvořil k štěstí,
ach, veď mě k němu, žádám.
Lásku svou převelikou
ke mně, můj Bože, obrať,
pomáhej mi všelikou
nepravost, podvod poznat,
bych se dle slova tvého
mohl vždycky spravovat
a smlouvu křtu svatého
žitím svým naplňovat.
Žádostem těla mého
odpírat mi pomáhej,
Svatého Ducha svého
ode mě neodnímej;
srdce mé rač spravovat,
ať po tvých cestách kráčí,
rač mi všeho darovat,
tak jak milost tvá ráčí.
Nebo:
V tento nyní polední čas
přijmi, Bože, chvály od nás,
prosby naše, děkování
za všechna tvá dobrodiní.
Ty jsi nám již od svítání
dával svoje požehnání,
v dobrém šťastně prospívati
a k tvé chvále pracovati.
Rač až do večera dáti
dále šťastně pracovati,
svou milostí nás posiluj,
pomáhej nám a při nás stůj.
Jistotně tomu věříme,
že to všechno obdržíme,
pro zásluhy tvého Syna,
Ježíše, našeho Pána.
ŽALMY
Ant. Nechci, aby bezbožný zemřel, ale aby se obrátil a žil, praví Pán.
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? *
Daleko jsi od mých proseb, od mého hlasitého nářku.
Bože můj, volám ve dne – a neslyšíš, *
v noci – a nevšímáš si mě.
Ty však trůníš ve svatyni, *
chloubo Izraele!
V tebe doufali naši otcové, *
doufali a zachránils je.
K tobě volali a byli vysvobozeni, *
v tebe doufali a nebyli zklamáni.
Já však jsem červ, a ne člověk, *
na pohanu lidem, na potupu chátře.
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, *
šklebí rty, pokyvují hlavou:
„Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, *
ať ho zachrání, má-li ho rád!“
Ano, tys mě vyvedl z matčina lůna *
a dávals mi bezpečně spočinout na jejích ňadrech.
Na tebe jsem byl odkázán od narození, *
od klína mé matky jsi ty mým Bohem.
Nevzdaluj se ode mě, neboť jsem v tísni, *
buď blízko, vždyť nemám pomocníka.
Obklopuje mě množství býků, *
bašanští tuři mě obkličují.
Své tlamy na mě otvírají *
jak dravý lev řvoucí.
Roztékám se jako voda, *
všechny kosti se mi rozpojily,
mé srdce je jako vosk, *
roztavuje se mi v útrobách.
Hrdlo mám vyschlé jako střepina †
a jazyk se mi přilepil k patru, *
přivedls mě do prachu smrti.
Neboť mě obkličuje smečka psů, *
tlupa zlosynů mě svírá.
Probodli mi ruce i nohy, *
spočítat mohu všechny své kosti.
Zevlují, pasou se pohledem na mě; †
dělí se o můj oděv, *
losují o můj šat.
Ty však, Hospodine, nestůj daleko, *
má sílo, pospěš mi na pomoc!
Mou duši od meče vysvoboď *
z drápů psa můj život,
zachraň mě ze lví tlamy, *
mě ubohého z buvolích rohů!
Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, *
uprostřed shromáždění budu tě chválit.
„Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, †
slavte ho, všichni z Jakubova potomstva, *
boj se ho, celé Izraelovo plémě!
Nezošklivil si ubožákovu bídu, nepohrdl jí, †
neskryl před ním svou tvář, *
vyslyšel ho, když k němu křičel.“
Pro něj ho budu chválit ve velkém shromáždění, *
své sliby splním před těmi, kdo ho ctí.
Chudí se najedí do sytosti, †
kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: *
„Navěky ať žije vaše srdce!“
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí *
všechny končiny země,
před ním se skloní *
všechna lidská pokolení,
protože Hospodinu náleží vláda, *
on sám panuje nad národy.
Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, *
před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.
I má duše bude pro něho žít, *
mé potomstvo bude mu sloužit.
Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, †
lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: *
„To udělal Hospodin!“
Ant. Nechci, aby bezbožný zemřel, ale aby se obrátil a žil, praví Pán.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Srov. Jer 3,12.14a
Navraťte se – praví Hospodin – neodvrátím od vás svou tvář, neboť jsem milosrdný, nehněvám se navěky. Vraťte se zase, odpadlí synové, praví Hospodin.
Odvrať svou tvář od mých hříchů, Bože,
a zahlaď všechny mé viny.
Modleme se.
Prosíme tě, dobrotivý Bože, vlej nám do srdce svou milost, abychom ovládali sklony lidské slabosti a dovedli žít podle tvých přikázání. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky