30. říjen 2024

Středa, mezidobí, 30. týden
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Tvůrce mocný nebe, země

a všeho, co vesmír je,

tvoje božství všechno plémě

v celém světě zjevuje.

Tebe, Pána tvorstva, vzývám,

který bydlíš na nebi,

před tebou zde na tvář padám,

tebe duch můj velebí.

Bych byl srdce šlechetného,

Pane, přispěj silou svou,

v těžkých pracích stavu mého

nenech klesnout mysl mou.

Starosti mou duši tíží

v trpkých zkouškách života,

oko tvé přec na mne shlíží,

přeje mi tvá dobrota.

Souží-li mě nedostatek,

k tobě budu volati,

sejmeš úzkost, spravíš zmatek,

když tě budu vzývati;

velíš, bychom jako k Otci

v bědách k tobě volali

a v tvou lásku ve dne v noci

neustále doufali.

Jestliže kdy zkormucuje

protivenství srdce mé,

důvěra mě pozdvihuje,

abych vzýval jméno tvé.

Když je nejhůř, ty jsi nejblíž,

víš, jak v bídě přispěti,

u tebe je pomoc nejspíš,

neopustíš své děti.

ŽALMY

1. ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Žalm 39 (38)
Prosba těžce zkoušeného
Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti ... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8,20)
I (2-7)

Řekl jsem: dám si pozor na své chování, *

abych nezhřešil svým jazykem,

do svých úst si vložím uzdu, *

pokud bude přede mnou bezbožník.

Zmlkl jsem v tichu, zbaven štěstí, *

má bolest se však rozjitřila.

Srdce mi vzplálo v nitru, †

když jsem uvažoval, vznítil se oheň *

a jazykem jsem se ozval:

Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, †

jaká je míra mých dnů, *

ať si uvědomím svou pomíjivost.

Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny †

a můj život je před tebou jako nic, *

každý člověk trvá jen co dech.

Jen jako stín jde člověk životem, †

zbytečně se vzrušuje, *

hromadí, a neví pro koho.

Ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

2. ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.

II (8-14)

A nyní, co mohu čekat, Pane? *

V tobě je má naděje.

Zbav mě všech mých nepravostí, *

nevydávej mě pro smích bláznu!

Mlčím, neotvírám svá ústa, *

vždyť tys to učinil!

Zbav mě své rány, *

hynu pod úderem tvé ruky.

Trestem káráš vinu člověka, †

ničíš jako mol, co má nejcennější: *

každý člověk je pouze jak dech.

Slyš, Hospodine, mou prosbu, †

nakloň svůj sluch k mému volání, *

nemlč k mým slzám!

Vždyť jsem u tebe jen hostem, *

přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové.

Odvrať ode mě svůj pohled, ať si vydechnu, *

dříve než odejdu a už nebudu.

Ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.

3. ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Žalm 52 (51)
Proti pomlouvači
Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1,31)

Proč se chlubíš hanebností, *

bezectný siláku?

Stále jen myslíš na zkázu, *

tvůj jazyk je jak ostrá břitva, ty pleticháři!

Podlost je ti milejší než dobro, *

lhaní víc než mluvit, jak se sluší.

V každé pomlouvačné řeči máš zálibu, *

falešný jazyku!

Proto tě Bůh zahubí, *

odstraní tě navždy,

vytáhne tě ze stanu, *

vyrve tě ze země živých.

Spravedliví to uvidí a zaleknou se, *

jemu se však vysmějí:

„Hle, člověk, který si nezvolil *

Boha za svou záštitu,

spoléhal na své velké bohatství, *

domohl se moci svou násilností.“

Já však jsem jako zelená oliva v Božím domě, *

stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Ustavičně tě chci chválit, že jsi to učinil, *

před tvými svatými chci slavit tvé jméno, neboť je dobré.

Ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Doufám v Hospodina,

má duše doufá v jeho slovo.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Moudrosti

6,1-25

Moudrost je třeba milovat

Slyšte, králové, a buďte rozumní,

poučte se, vládcové dalekých krajin!

Nakloňte sluch vy, kteří ovládáte zástupy lidu,

kteří se pyšníte množstvím národů!

Od Pána jste dostali moc,

od Nejvyššího vládu.

On bude zkoumat vaše skutky a zkoušet vaše úmysly,

protože jste nevládli správně,

nezachovávali jste zákon,

nechovali jste se podle Boží vůle,

ačkoli jste služebníky jeho královské důstojnosti.

(Pán) na vás přijde strašně a rychle,

poněvadž držitele moci stihne neúprosný soud.

Malému se totiž odpustí z milosrdenství,

s velkou přísností však budou trestáni mocní.

Svrchovaný vládce se nikoho nebojí,

neohlíží se na moc,

protože on stvořil malého i velkého,

o všechny se stará stejně,

ale mocné očekává přísná zkouška.

Vládcové, k vám se tedy obracejí má slova,

abyste se naučili moudrosti a neklesli.

Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy,

budou uznáni za svaté,

ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění.

Buďte tedy žádostiví mých slov,

mějte po nich touhu, a poučí vás.

Moudrost září a nevadne,

snadno ji vidí ti, kdo ji milují,

dává se nalézt těmi, kdo ji hledají.

Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první.

Neunaví se, kdo k ní časně přichází,

najde ji, jak mu sedí u dveří.

Myslet totiž na ni, je svrchovaná prozíravost,

kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti.

Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni,

na cestách se jim ukazuje s přízní

a při každé myšlence jim vychází vstříc.

Neboť její začátek je zcela upřímná touha poučit se,

chtít se poučit je láska (k ní),

láska (k ní) je zachovávat její přikázání,

dbát o přikázání je zajistit si nesmrtelnost,

nesmrtelnost pak dává místo u Boha.

A tak touha po moudrosti přivádí ke kralování.

Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel,

ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.

Chci vám oznámit, co je moudrost a jak vznikla,

a neskryji vám o tom žádné tajemství,

ale hned od začátku chci vyzkoumat

a osvětlit, jak se poznává,

a pravdu (o ní) nenechám bez povšimnutí.

Ani se nespojím se sžíravou závistí,

protože ta nemá s moudrostí nic společného.

Množství moudrých lidí je štěstím pro svět

a rozumný král přináší blaho pro lid.

Proto se dejte mými slovy poučit

a budete (z toho) mít prospěch.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Mdr 7,13.14.28

Naučil jsem se moudrosti nezištně, bez závisti se o ni dělím, * vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad.

Nic není Bohu tak drahé jako ten, kdo přebývá s moudrostí. * Vždyť.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Cap. 30,3-4; 34,2 – 35,5: Funk 1,99.103-105)

Jděme cestou pravdy

Odějme se svorností v pokoře a zdrženlivosti, vzdalujme se všeho osočování a klevetění a ospravedlňujme se činy a ne slovy. Říká se totiž: Kdo mnoho mluví, uslyší také odpověď; či se domnívá tlachal, že je spravedlivý?

Musíme tedy být horliví v konání dobra, neboť všechno pochází od Boha. Předpovídá nám totiž: Hle, Hospodin, a jeho odplata před ním, aby odměnil každého podle jeho činů. Nabádá nás tedy, abychom v něho věřili z celého srdce a nebyli líní ani liknaví k ničemu, co je správné. Naše chlouba a smělá důvěra budiž v něm; podřizujme se jeho vůli; pozorujme, jak slouží jeho vůli všechno množství jeho andělů stojících před ním. Neboť Písmo praví: Desetitisíce desetitisíců stály před ním a tisíce tisíců mu sloužily a volaly: Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupů, plné je všechno tvorstvo jeho slávy!

I my tedy svorně v jedno shromážděni s vroucností k němu vytrvale volejme jako z jedněch úst, abychom se stali účastni jeho velikých a slavných zaslíbení. Říká se totiž: Oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na lidské srdce nevstoupilo, co připravil těm, kdo na něj čekají.

Jak blahoslavené a jak podivuhodné jsou Boží dary, milovaní! Život v nesmrtelnosti, sláva ve spravedlnosti, pravda v otevřenosti, víra v důvěře, kázeň ve svatosti. A to všechno už podléhá našemu poznání. Jaké asi je tedy to, co se chystá pro všechny, kdo vytrvávají v naději? Jen sám nejsvětější Tvůrce a Otec všech věků ví, kolik toho je a jak je to krásné. My se proto vynasnažme, abychom se dostali do počtu těch, kdo na něho spoléhají, abychom dostali podíl na zaslíbených darech.

Ale jak k tomu dojde, milovaní? Přilneme-li svým smýšlením věrně k Bohu, zaměříme-li své úsilí k tomu, co je mu milé a příjemné, budeme-li jednat podle jeho nejčistší vůle, odvrhneme-li od sebe veškerou nepravost a zlobu, hrabivost, sváry, špatnosti a zlomyslnosti.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 25 (24),4-5.16

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě, * ty jsi Bůh, můj spasitel, nepřestávám v tebe důvěřovat.

Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý! * Ty jsi.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky