6. listopad 2024

Středa, mezidobí, 31. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Kristus Pán praví:

Ti, kdo zachovají

slovo moje s věrností,

smrti neokusí na věčnosti.

Kdo slyší slova

a je zachovává,

ten je blahoslavený,

a bude do slávy uvedený.

Písmo nám svědčí,

že pro slovo Boží

musí mnoho trpěti,

kdo se chce Krista zde přidržeti.

Nic se nebojme,

jenom v pravdě stůjme,

věříce jeho řeči

doufejme v pomoc jeho a péči.

Státi bezpečně

budem ustavičně

v jeho svatém učení,

neopustí nás až do skončení.

Ó milý Pane,

dej, ať v nás zůstane

užitek slova tvého,

přiveď nás do království věčného.

ŽALMY

1. ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech. 

Žalm 89 (88), 2-38
Bůh je milosrdný a věrný
Z (Davidova) potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako spasitele Ježíše. (Sk 13,23)
I (2-19)

Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, *

 po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.

Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“ *

Na nebi jsi upevnil svou věrnost.

„Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, *

přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:

Navěky zajistím tvůj rod *

a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.“

Nebesa oslavují tvé divy, Hospodine, *

a tvou věrnost shromáždění svatých.

Neboť kdo se může v oblacích rovnat Hospodinu, *

kdo z Božích synů se podobá Pánu?

Bůh je strašný ve sboru svatých, *

veliký a hrozný nad všechny kolem sebe.

Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? *

Mocný jsi, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje.

Ty vládneš nad nezkrotným mořem, *

ty poutáš jeho vzduté vlny.

Tys probodl a rozdupal Rahab, *

svým silným ramenem jsi rozptýlil své nepřátele.

Tvá jsou nebesa, tvá je i země, *

založil jsi svět a vše, co jej plní.

Sever i jih jsi stvořil, *

Tábor a Hermon plesají v tvém jménu.

Tvé rámě je mocné, *

silná je tvá ruka, zdvižena tvá pravice.

Spravedlnost a právo jsou základem tvého trůnu, *

milost a věrnost před tebou kráčejí.

Šťastný je lid, který dovede oslavovat, *

chodí, Hospodine, v záři tvé tváře.

V tvém jménu jásají ustavičně *

a honosí se tvou spravedlností.

Neboť ty jsi leskem jejich moci *

a tvou přízní roste naše síla.

Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, *

náš král Svatému Izraele.

Ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.

2. ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.

II (20-30)

Kdysi ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls: †

„Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem, *

povýšil jsem vyvoleného z lidu.

Nalezl jsem Davida, svého služebníka, *

pomazal jsem ho svým svatým olejem,

pevně ho drží má ruka *

i mé rámě ho posiluje.

Nepřítel ho neoklame, *

zvrácený člověk ho nepokoří.

Zničím před ním jeho protivníky *

a pobiji ty, kdo ho nenávidí.

Má věrnost a láska ho budou provázet, *

ve jménu mém zmohutní jeho síla.

Položím jeho ruku na moře *

a na řeky jeho pravici.

On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, *

můj Bůh a skála mé spásy.

Já pak ho ustanovím prvorozeným synem, *

nejvyšším mezi králi země.

Navěky mu zachovám svou milost, *

má smlouva s ním platit nepřestane.

Dám věčné trvání jeho rodu, *

jeho trůn bude jako věk nebes.“

Ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.

3. ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.

III (31-38)

„Jestliže jeho synové opustí můj zákon *

a nebudou jednat podle mých příkazů,

jestliže poskvrní má ustanovení *

a nezachovají má přikázání:

potrestám metlou jejich nepravost *

a ranami jejich provinění.

Svou milost mu však neodejmu *

a svou věrnost neporuším.

Nezapřu svoji smlouvu, *

výrok svých rtů nepozměním.

Jednou provždy jsem přísahal při své svatosti, *

jistě neselžu Davidovi.

Jeho potomstvo potrvá navěky, *

jeho trůn bude přede mnou jako slunce,

jako měsíc, který je upevněn navěky, *

věrný svědek na nebi.“

Ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.

Hospodine, tvé slovo osvěcuje,

nezkušenému dává moudrost.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Makabejské

3,1-26

Juda Makabejský

Na jeho místo nastoupil jeho syn Juda, zvaný Makabejský. Pomáhali mu všichni bratři a ti, kdo se přidali k jeho otci, a s nadšením vedli boj Izraele.

Juda rozšířil slávu svého lidu, oblékl pancíř jako obr, oděl se vojenskou zbrojí, podstupoval bitvu za bitvou a jeho meč byl záštitou celého šiku. Svými činy se podobal lvu, lvímu mláděti řvoucímu na kořist. Vyhledával a pronásledoval odpadlíky od Zákona, upaloval ty, kdo týrali jeho lid. Odpadlíci ze strachu před ním utíkali, budil děs u všech, kdo přestupují Zákon, jeho rukama se zdárně uskutečňovala záchrana. Způsobil trpké chvíle mnohým králům, svými činy potěšil Jakuba, navěky bude požehnaná jeho památka. Procházel judskými městy, hubil v nich bezbožné, odvracel Boží hněv od Izraele, proslavil se až na konec země a shromáždil ty, kdo byli na pokraji záhuby.

Apollonios shromáždil pohany a velké vojsko ze Samařska, aby bojoval s Izraelem. Když se to Juda dozvěděl, vytrhl proti němu, porazil ho a zabil. Mnoho raněných padlo a ostatní se rozutekli. Ukořistili jejich výzbroj a Juda si vzal Apolloniův meč, se kterým pak bojoval po všechny dny. I uslyšel Seron, vůdce syrského vojska, že Juda u sebe shromáždil zástup, sbor věrných, odhodlaných k boji, a řekl: „Porazím Judu a s ním ty, kdo znevážili králův výnos, získám si tak věhlas a proslavím se v království.“ Vytáhl do boje a s ním i silný zástup bezbožných, aby mu pomohli pomstít se na synech izraelských.

Přiblížil se až k cestě u Bethoronu a Juda mu vyšel vstříc s nepatrným vojskem. Když (Izraelci) uviděli vojsko postupující proti nim, řekli Judovi: „Je nás hrstka, jak budeme moci bojovat proti tak veliké přesile? A ke všemu jsme dnes vysílení hladem.“ Juda odpověděl: „Množství lidí může být snadno zdoláno hrstkou, z hlediska nebes není rozdíl zachránit malým nebo velkým počtem. Vítězství ve válce nezáleží na množství vojska, síla přichází shůry. Jdou proti nám plni pýchy a zloby, aby vyhladili nás i naše ženy a děti, aby nás oloupili. My však bojujeme za svůj život a za své zákony. Sám Pán je rozdrtí před našima očima, nebojte se jich!“

Sotvaže skončil, ihned se vrhl na nepřítele a Seron i jeho vojsko byli rozdrceni. Pronásledovali ho od cesty k Bethoronu až do roviny; kolem osmi set mužů padlo, ostatní utekli do země Filišťanů. Na okolní národy padla bázeň a začali mít hrůzu z Judy a jeho bratrů. Jeho jméno proniklo až ke králi, mezi pohany se vyprávělo o jeho bitvách.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Mak 3,20.22.19.21.22

Táhnou na nás ve velkém množství se zpupností a pýchou; vy však se jich nebojte, * neboť vítězství ve válce nezávisí na množství vojska, ale na síle, která přichází z nebe.

My budeme bojovat za své životy a za své zákony a sám Pán je rozdrtí před naší tváří. * Neboť.

DRUHÉ ČTENÍ

Z „Katechezí“ svatého Cyrila Jeruzalémského, biskupa

(Cat. 5, De fide et symbolo, 10-11: PG 33,518-519)

Síla víry působí, co přesahuje lidské schopnosti

Pro víru máme sice jen jediné slovo, ale označuje dvě rozdílné skutečnosti.

První druh víry se týká obsahu učení: spočívá ve vzepětí duše k nějaké skutečnosti a v souhlasu s ní a je pro duši užitečná, jak říká Pán: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a nepodléhá soudu. A jinde: Kdo věří v Syna, není souzen, ale přešel už ze smrti do života.

Jak veliká je Boží láska k lidem! Spravedliví došli zalíbení u Boha po mnohaletém soužení. A to, čeho oni dosáhli, když se po dlouhou řadu let horlivě snažili sloužit Bohu, aby se mu zalíbili, to tobě dává Ježíš v jediném okamžiku jako dar. Jestliže uvěříš, že Ježíš Kristus je Pán a že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen a přenesen do ráje tím, který tam uvedl lotra. A nepochybuj, že se to nemůže stát. Vždyť ten, který spasil na posvátné Golgotě lotra za jediný okamžik víry, spasí i tebe, když uvěříš.

Druhý druh víry nám uděluje sám Kristus jako milost. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zase tentýž Duch poskytuje poznání: jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má dar uzdravovat.

Tato víra udělovaná Duchem jako milost se netýká pouze obsahu učení, ale mocně působí to, co přesahuje lidské schopnosti. Kdo má tuto víru, řekne této hoře: Přesuň se odtud tam; a přesune se. Když to někdo řekne s vírou, to znamená, že nebude pochybovat ve svém srdci, ale bude věřit, že se to stane, dostane tu milost.

Právě o této víře je řečeno: Budete-li mít víru jako hořčičné zrnko. Hořčičné zrnko je totiž co do velikosti maličké, ale je nabito úžasnou energií. I když je zaseto na stísněném prostoru, mohutně se rozvětvuje a když vyroste, může poskytovat úkryt i nebeskému ptactvu. Zrovna tak působí víra v duši neočekávaně veliké věci. Duše zalitá světlem víry přemýšlí totiž o Bohu, a nakolik je toho schopna, ho poznává. Obchází končiny světa, a ještě než nastane konec času, vidí již soud a naplnění daných zaslíbení.

Měj tedy tu první víru, která závisí na tobě a směřuje k Bohu, abys od Boha dostal tu druhou, která působí to, co přesahuje lidské schopnosti.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Gal 2,16; Řím 3,25

Víme, že člověk je uznán za spravedlivého jen tehdy, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. * My jsme přijali víru v Ježíše Krista, a tak jsme byli uznáni za spravedlivé proto, že jsme uvěřili v Krista.

Bůh ho ustanovil jako smírnou oběť, která působí skrze víru. * My jsme.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky