27. červenec 2024

Sobota, mezidobí, 16. týden
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Pán učí: Blahoslavení

chudí duchem, v kterých není

pýcha ni žádost bohatství,

těch je nebeské království.

Blahoslavení lkající,

rozličný kříž snášející,

nechají světa marností,

budou potěšeni dosti.

Blahoslavení jsou tiší,

kteří slyšíce neslyší,

v křivdách o pomstu nestojí,

na zemi nejspíš obstojí.

Blahoslavení jsou věčně,

kdo spravedlnost srdečně

milují a lační po ní,

jistě budou nasyceni.

Jsou také blahoslavení

všichni lidé milosrdní,

neb milosrdenství dojdou,

bědám časným, věčným ujdou.

Blahoslavenství mnohého

jsou všichni srdce čistého,

neboť každý má věděti,

že budou Boha viděti.

Blahoslavení také jsou

ti, kdo sváry těžce nesou,

bližní smiřují, rovnají,

synů Božích jméno mají.

Také jsou blahoslavení,

kdo jsou pro pravdu věznění,

vyhnanství neb smrt snášejí,

ti do nebe náležejí.

Vpravdě jste blahoslavení,

jestliže by vám lidé zlí

zlořečili, trápíce vás,

a mluvili vše zlé o vás.

Radujte se z té milosti,

že je v nebeské radosti

složena hojná odplata,

která vám nebude vzata.

ŽALMY

1. ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.

Žalm 50 (49)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Srov. Mt 5,17)
I (1-6)

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *

od východu slunce až na západ.

Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *

přichází náš Bůh a nemlčí.

Před ním sžírající oheň *

kolem něho zuří bouře.

Shůry volá k nebesům i k zemi, *

hodlá soudit svůj lid:

„Shromážděte mi mé svaté, *

kteří obětí sjednali mou smlouvu!“

A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *

že sám Bůh je soudcem.

Ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.

2. ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.

II (7-15)

„Slyš, můj lide, budu mluvit, †

Izraeli, proti tobě budu svědčit, *

já jsem Bůh, tvůj Bůh!

Nekárám tě pro tvé oběti, *

vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.

Nemusím brát býka z tvého chléva *

ani kozly z tvých ohrad.

Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *

a na svých horách mám zvířat na tisíce.

Znám všechny ptáky na nebi, *

mé je vše, co se hemží na poli.

Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *

vždyť můj je svět se vším, co ho plní!

Copak požívám maso z býků *

či piji kozlí krev?

Přinášej Bohu oběť chvály *

a plň Nejvyššímu své sliby!

Pak mě vzývej ve dni soužení, *

vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“

Ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.

3. ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.

III (16-23)

Ale hříšníkovi Bůh praví: †

„Proč odříkáváš má přikázání *

a bereš do úst mou smlouvu

ty, který nenávidíš kázeň *

a má slova házíš za sebe?

Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *

a s cizoložníky jsi míval účast.

Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *

a tvůj jazyk osnoval úskok.

Bavil ses pomlouváním svého bratra, *

tupil jsi syna své matky.

Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †

Myslil jsi, že jsem jako ty? *

Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!

Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *

Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!

Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *

kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“

Ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.

Nepřestáváme se za vás modlit,

abyste dobře poznali Boží vůli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

6,1 – 7,1

Pavlovy útrapy a výzva k svatosti

Jako Boží spolupracovníci vás napomínáme, abyste nepřijali milost Boží nadarmo! (Bůh) přece říká:

‚V době příhodné jsem tě vyslyšel,

v den spásy jsem ti pomohl.‘

Hle, teď je ta „doba příhodná“, hle, teď je ten „den spásy“! Nikomu v ničem nedáváme pohoršení, aby nebyla potupena (naše) služba, ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v souženích, v nesnázích, v úzkostech, v ranách, v žalářích, v nepokojích, v námahách, ve bděních, v postech; čistotou, poznáním, shovívavostí, dobrotivostí, Duchem Svatým, upřímnou láskou, slovem pravdy, silou Boží, zbrojí spravedlnosti v útoku i v obraně; za pocty i potupy, při zlé i dobré pověsti. Že prý jsme svůdcové, a přece jsme pravdiví; že prý neznámí, a zatím jsme dobře známí; jako zmírající, a hle – žijeme; jako trestu propadlí, a přece na smrt vydáni nejsme; prý jsme smutní, a zatím se stále radujeme, jakoby chudáci, a přece mnohé obohacujeme, jako bychom nic neměli, a zatím máme všechno.

Korinťané, mluvil jsem k vám docela otevřeně, srdce se mi otevřelo dokořán. Máte široké místo v mém srdci, ale ve vašem je místa málo. Odplaťte mi stejným – jako k synům mluvím – otevřte dokořán srdce i vy.

Nespřahejte se už s nevěřícími! Jaká účast spravedlnosti a nepravosti? Jaké společenství světla se tmou? Jaká shoda Krista s Beliárem? Nebo jaký podíl věřícímu s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božímu s modlami? Vy jste přece chrám živého Boha! Bůh totiž řekl:

‚Budu přebývat a chodit mezi nimi,

budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘

Proto ‚vyjděte z jejich společnosti

a oddělte se,‘ praví Pán,

‚a nedotýkejte se ničeho nečistého!

Potom vás přijmu za svoje:

budu vaším otcem

a vy budete mými syny a mými dcerami,

praví všemohoucí Pán‘.

Když tedy máme, milovaní, tato zaslíbení, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha, stále více s Boží bázní pokračujme ve svatosti.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. 2 Kor 6,14.16; 1 Kor 3,16

Co má společného spravedlnost s nepravostí? Co má společného Boží chrám s modlami? * Vy jste chrám živého Boha!

Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? * Vy jste.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na druhý list Korinťanům

(Hom. 13,1-2: PG 61,491-492)

Mé srdce se otevřelo dokořán

Mé srdce se otevřelo dokořán. Jako totiž každý tepelný zdroj působí, že se tělesa roztahují, tak i láska působí, že se srdce otvírá. Je to přece ctnost a síla žhavá a vřelá. Láska otevřela i Pavlova ústa a rozevřela jeho srdce. „Přece nemiluji jenom ústy,“ praví, „ale v lásce s nimi souzní i moje srdce. Proto hovořím otevřeně celými ústy a celou myslí.“ Nebylo nic otevřenějšího nad Pavlovo srdce, které přímo mileneckou láskou, ano, tak pevně objímalo svou láskou všechny věrné; přitom se jeho láska netříštila a neoslabovala, nýbrž zůstávala vůči každému úplná. Avšak co je divného na tom, že měl takový vztah k lidem věřícím, když jeho srdce milovalo celý svět včetně nevěřících?

Proto neříká: „Miluji vás“, nýbrž něco výraznějšího: Mluvil jsem k vám docela otevřeně, srdce se mi otevřelo dokořán; všechny máme uvnitř, a to ne jakkoli, nýbrž s ohromnou svobodou. Neboť kdo je milován, může se beze strachu volně pohybovat v samých hlubinách milujícího srdce. Proto Pavel říká: Máte široké místo v mém srdci, ale ve vašem je místa málo. Hleď, jak je ta výtka šetrná; tak jednají ti, kdo silně milují. Neřekl „nemilujete mě“, nýbrž „milujete nestejnou měrou“. Nechce je totiž kárat ostře.

A na Pavlovu neuvěřitelně vřelou lásku k věřícím narážíme všude, jen když se začteme do výroků jeho jednotlivých listů. K Římanům přece praví: Toužím vás spatřit. A dále: Často jsem si umínil přijít k vám. A ještě: Aby mi už jednou konečně bylo dopřáno té radosti, že bych k vám mohl přijít. Galaťanům pak říká: Moje děti, znovu vás bolestně rodím. Efesanům zase: Proto za vás klekám na kolena. A Soluňanům: Vždyť jakou mám já naději nebo radost nebo věnec slávy? Ne snad vás? Vždyť říkával, že je s sebou nosí v srdci, i když je v poutech.

A Kolosanům píše: Rád bych, abyste si byli vědomi, jaké tvrdé boje svádím o vás a tolik ostatních, kteří mě nikdy neviděli na vlastní oči. Chci je povzbudit v srdci. A Soluňanům: Jako když matka hýčká svoje děti, tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali evangelium, ale dali za vás i vlastní život. Praví: V mém srdci máte široké místo. A neříká jenom, že je miluje, nýbrž že také od nich je milován, aby si je tak ještě víc získal. A těm, jimž vydává toto svědectví, praví: Titus přišel a vypravoval nám, jak po mně toužíte, jak naříkáte, s jakou horlivostí se mě držíte.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Kor 13,4.6; Př 10,12

Láska je shovívavá, dobrosrdečná, nezávidí, nedělá, co se nepatří. * Má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy.

Nenávist rozněcuje sváry, ale láska přikrývá všechny chyby. * Má zármutek.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, buď stále s námi, a když nás voláš, abychom ti celým svým životem sloužili, rozmnož v nás víru, naději a lásku, abychom věrně plnili tvá přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky