30. leden 2024

Úterý, mezidobí, 4. týden
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Drahý poklad moudrosti je Boží slovo nám,

v něm nám sebe k známosti podává Pán Bůh sám:

toť světlo k zjevení

Boží tváře nám v Kristu, na věčné spasení,

oživující vůně, v mdlobách občerstvení.

Raději věřit lidem než Božímu hlasu

páchne zajisté svodem všelikého času.

Ten na písku staví,

kdo na lidech zakládá, jak Kristus nám praví,

padne, když přijde příval, spasení se zbaví.

Naproti tomu sláva slova tvého, Pane,

až navěky zůstává, nikdy nezahyne.

Kdo se drží jeho

jako přepevné skály, nebude ničeho

báti se ke své škodě, chráněn pádu všeho.

Ó Otče věčný, z nebe popatř na stádce své,

jež vzdavši tobě sebe, žádá milosti tvé.

Svoje čisté slovo

zachovávej mu stále, ať vždy je hotovo

činiti vše, co káže učení Kristovo.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě. 

Žalm 102 (101)
Vyhnancova přání a prosby
(Bůh) nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1,4)
I (2-12)

Hospodine, slyš modlitbu mou *

a volání mé ať pronikne k tobě!

 Neskrývej tvář svou přede mnou *

v den, kdy je mi úzko.

Nakloň ke mně svůj sluch: *

když volám, rychle mě vyslyš!

Neboť mé dny jako dým se rozplývají *

a mé kosti planou žárem.

Mé srdce usychá spálené jako tráva, *

zapomínám jíst svůj chléb.

Od samého nářku *

jsem jen kost a kůže.

Podobám se pelikánu na poušti, *

jsem jako sova v zříceninách.

Nemohu spát a sténám *

jak opuštěné ptáče na střeše.

Stále mě tupí moji nepřátelé, *

proti mně zuří a proklínají mým jménem.

Vždyť popel jím jako chléb *

a nápoj mísím s pláčem

pro tvůj hněv a tvé rozhorlení, *

neboť jsi mě pozvedl, ale pak odhodil.

Mé dny jsou jak dloužící se stín *

a já vadnu jako tráva.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě.

2. ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných.

II (13-23)

Ty však, Hospodine, trváš na věky *

a tvé jméno po všechna pokolení.

Povstaň a smiluj se nad Siónem, *

neboť je čas, aby ses nad ním slitoval, ano, přišel ten čas.

Vždyť tvoji služebníci milují jeho kameny, *

litují jeho rozvalin:

Pohané budou ctít jméno tvé, Hospodine, *

a všichni králové země tvou slávu,

až Hospodin znovu zbuduje Sión, *

až se objeví ve své slávě.

Skloní se k modlitbě opuštěných *

a nepohrdne jejich prosbou.

Kéž je to zapsáno pro příští pokolení, *

aby budoucí národ chválil Hospodina.

Neboť Hospodin shlédl ze své vznešené svatyně, *

popatřil z nebe na zem,

aby slyšel nářek zajatců, *

aby vysvobodil odsouzené k smrti,

aby hlásali na Siónu Hospodinovo jméno *

a jeho chválu v Jeruzalémě,

když se spolu sejdou národy *

a království, aby sloužily Hospodinu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných.

3. ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou.

III (24-29)

Vyčerpal na cestě mou sílu, *

ukrátil mé dny.

Říkám: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů, *

po všechna pokolení trvají tvá léta.

Na začátku jsi položil základ zemi *

a nebesa jsou dílo tvých rukou.

Ona pominou, ty však zůstáváš, *

to vše zetlí jak oděv,

jako šat je vyměňuješ, a mění se. *

Ty však jsi týž a bez konce jsou tvá léta.

Synové tvých služebníků budou bydlet v bezpečí *

a jejich potomstvo potrvá před tebou.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou.

Slyš, můj lide, má naučení,

naslouchej slovům mých úst!

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům

4,1-18

Svatost života a naděje na vzkříšení

Bratři, prosíme vás a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z (moci) Pána Ježíše. Neboť to je vůle Boží: vaše posvěcení! Zdržujte se smilství; naučte se každý držet svoje tělo ve svaté kázni a počestnosti, ne ve chtivé žádostivosti jako pohané, kteří neznají Boha. Nikdo ať v té věci nezkracuje a nepodvádí svého bratra, protože Pán to všechno přísně trestá, jak jsme vám to už dříve pověděli a důrazně připomněli. Bůh nás přece nepovolal k nečistotě, ale k posvěcení! Proto, když tím (příkazem) někdo pohrdá, nepohrdá člověkem, ale Bohem, který vám dává svého Svatého Ducha.

O bratrské lásce není vám třeba psát, sám Bůh vás totiž poučil, abyste se navzájem milovali, a vy se také tak chováte ke všem bratřím v celé Makedonii. Ale povzbuzujeme vás, bratři, abyste v tom byli stále horlivější. Pokládejte za věc své cti, že budete žít pokojně, plnit svoje (povinnosti) a živit se prací svých rukou, jak jsme vám to přikázali. Tak ti, kdo nejsou křesťané, si vás budou vážit, a budete na všech nezávislí.

Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, (věříme) také, že s Ježíšem přivede Bůh (k životu) i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví. Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Bůh sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Sol 4,16; Mk 13,27; srov. Mt 24,31

Až bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. * A shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.

Až přijde Syn člověka, pošle své anděly s mohutným hlasem polnice. * A shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa

(Lib. 3,19,1.3–20,1: SCh 34,332.336-338)

Prvotiny vzkříšení v Kristu

Slovo Boží se stalo člověkem, a Boží Syn se stal Synem člověka, aby se člověk spojený s Božím Slovem a přijatý za syna mohl stát synem Božím.

Nemohli jsme jinak obdržet účast na neporušitelnosti a nesmrtelnosti, než že jsme byli s neporušitelností a nesmrtelností spojeni. Ale jak bychom se mohli s neporušitelností a nesmrtelností spojit, kdyby se neporušitelnost a nesmrtelnost nejprve nestala tím, čím jsme my, aby tak to, co je porušitelné, bylo pohlceno neporušitelností, a co je smrtelné, nesmrtelností, a my dosáhli přijetí za syny?

Takže tento Boží Syn a náš Pán je zároveň Otcovo Slovo i Syn člověka, neboť se narodil jako člověk z Marie, která pocházela z lidského rodu a sama byla člověkem, a stal se tak Synem člověka.

Proto nám také sám Pán dal znamení dole z hlubin i nahoře z výšin, ačkoli je člověk nežádal, protože ani netušil, že by panna mohla nosit pod srdcem a přitom zůstat pannou a porodit syna, a to dítě že by mohlo být „Bůh s námi“, který sestoupil dolů na zem, aby hledal ztracenou ovci, své stvoření, a opět vystoupil vzhůru, aby přinesl a předal Otci takto nalezeného člověka. A on to učinil a sám se stal prvotinou vzkříšení člověka; aby tak jako vstala z mrtvých hlava, vstalo i celé ostatní tělo, to znamená celé lidstvo, až skončí čas kletby, která je stihla pro neposlušnost. Toto tělo má být pevně spojené klouby navzájem se zpevňujícími, růst a sílit Božím přispěním a každý z údů má mít v těle své vlastní a správné místo. Proto je u Otce mnoho příbytků, že je i mnoho údů v těle.

A tak když člověk selhal, byl Bůh velkodušný. Vždyť předem viděl vítězství, kterého se mu dostane prostřednictvím Slova. Když milost ukázala v slabosti svou sílu, podalo Boží Slovo důkaz o Boží dobrotě a velkolepé moci.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Kor 15,20-22

Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. * Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých.

Jako pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. * Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých.

MODLITBA

Modleme se.

Prosíme tě, Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky