24. únor 2024

Sobota, doba postní, 1. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Boží Synu, ty jsi vinu

shladil nás, všech hříšníků.

Na křížis pněl, muky trpěl

pro nás od protivníků.

Zjednal jsi nám to, co Adam

ztratil skrze pýchu svou

a řeč ďáblovu lichou,

smířil jsi nás v ten smutný čas,

když ses k Otci s velkou mocí

modlil za naše viny:

Odpustiž jim, neb já to vím,

že nevědí, co činí.

Synu Boží, ty jsi zboží

všech duší i bohatství.

V tebe vlitá je i skrytá

plnost celého božství.

Tys studnice, nikdo více;

není žádné milosti,

jedině v tvé plnosti:

kdo chce píti, nežízniti,

ať jde k tobě, váží sobě

u tebe živé vody,

tu vždy pijíc, nežízní víc,

ale má věčné hody.

Ježíši náš, ty dobře znáš,

že jsme plni všech zlostí.

Skrze svou krev nám viny slev

a popřej své milosti.

Ať jsme silní, neomylní

ve víře, v milování,

plníce přikázání,

ať úzkosti vždy s radostí

nesem pro tě v svém životě,

Pane, Králi Sabaoth;

potom nám přej, u sebe dej

v nebesích věčný život.

Nebo:

Má duše se nespouštěj

nikdy Boha svého,

neb on mě neopustí

též času žádného.

V něm je má naděje,

on mě ve dne i v noci

opatruje svou mocí,

když se mi zle děje.

Abych vždy mohl jíti

jen po cestách přímých,

k své škodě neblouditi

v temnostech omylných,

světlo slova svého

přede mnou rozsvěcuje

a mě vždy ochraňuje

před lstí ďábla zlého.

Byť pak mě opustili,

jak se v světě děje,

moji přátelé milí,

když mi sám Bůh přeje,

rychle svou milostí

mě zbaví všeho zlého,

duši, tělu škodného,

přivede k radosti.

Jemu já se oddávám

v štěstí, také v psotě,

jeho vždycky zůstávám

v smrti i v životě.

Vím, že neopustí

doufajícího v něho,

že zachrání každého,

kdo se ho nespustí.

ŽALMY

1. ant. Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil.

Žalm 105 (104)
Bůh je ve svých slibech věrný
Těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému. (Řím 8,28)
I (1-11)

Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, *

hlásejte mezi národy jeho díla.

Zpívejte mu, hrejte mu, *

vypravujte o všech jeho divech!

honoste se jeho svatým jménem, *

ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!

Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, *

stále hledejte jeho tvář!

Pamatujte na divy, které učinil, *

na jeho zázraky a rozsudky jeho úst,

potomstvo Abraháma, jeho služebníka, *

synové Jakuba, jeho vyvoleného!

Hospodin sám je náš Bůh, *

po celé zemi platí jeho rozhodnutí.

Pamatuje věčně na svoji smlouvu, *

na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,

na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, *

na svou přísahu Izákovi.

Jako závazek to stanovil Jakubovi, *

Izraelovi jako věčnou smlouvu.

Řekl: „Tobě dám kananejskou zemi *

v dědičný úděl.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil.

2. ant. Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky.

II (12-22)

I když jich bylo počtem málo, *

nemnoho, a byli v zemi přistěhovalci,

putovali od národa k národu, *

z jednoho království k jinému kmeni,

nedopustil, aby je kdo utlačoval *

a kvůli nim trestal krále:

„Nedotýkejte se mých pomazaných, *

neubližujte mým prorokům!“

Přivolal na zemi hlad, *

zbavil je chleba.

Poslal před nimi muže, *

Josef byl prodán za otroka.

Sevřeli pouty jeho nohy, *

do želez jeho hrdlo,

dokud se nesplnil jeho výrok, *

Hospodinovo slovo jej ověřilo.

Král poslal, a osvobodil ho, *

vládce národů ho propustil.

Ustanovil ho pánem svého domu *

a vládcem veškerého svého majetku,

aby vychovával knížata, jak uzná za vhodné, *

a jeho rádce učil moudrosti.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky.

3. ant. Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid.

III (23-45)

Tehdy přišel Izrael do Egypta *

a Jakub se stal hostem v Chámově zemi.

Nadmíru pak rozmnožil svůj národ *

a dal mu větší sílu než jeho protivníkům.

Zvrátil jim srdce, že nenáviděli jeho národ, *

že lstivě jednali s jeho služebníky.

Tehdy poslal Mojžíše, svého služebníka, *

Áróna, jehož si vyvolil.

Dělali mezi nimi jeho divy *

a zázraky v Chámově zemi.

Seslal temnoty, a nastala tma, *

ale oni odpírali jeho slovům.

Proměnil v krev jejich vody *

a zahubil jim ryby.

Jejich země se hemžila žabami, *

vnikly i do komnat jejich králů.

Rozkázal, a přiletěla hejna much, *

komáři byli v celém jejich kraji.

Místo deště dal jim krupobití, *

plameny ohně v jejich zemi.

Potloukl jim révu i fíky, *

polámal stromy na jejich území.

Rozkázal, a přiletěly kobylky *

a sarančat nespočetné spousty.

Zhltaly všechnu zeleň v jejich zemi, *

zhltaly jim plodiny obilí.

Pobil všechny prvorozené v jejich zemi, *

prvotiny veškeré jejich mužné síly.

Potom své vyvedl se stříbrem a zlatem, *

nebylo nemocných v jejich kmenech.

Egypťané se radovali, že odcházejí, *

neboť hrůza z nich padla na ně.

Rozestřel oblak, aby je chránil, *

oheň, aby svítil v noci.

Projevili žádost, i poslal jim křepelky *

a sytil je chlebem z nebe.

Rozrazil skálu, a vytryskla voda, *

valila se pouští jak řeka.

Neboť pamatoval na své svaté slovo, *

které dal Abrahámovi, svému služebníku.

V radosti vyvedl svůj národ, *

s jásotem své vyvolené.

Dal jim pohanské země, *

zmocnili se majetku národů,

aby zachovávali jeho zákony *

a dbali jeho nařízení.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid.

Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu,

aby se ukázaly jeho skutky.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

12,37-49; 13,11-16

Hospodin vyvedl svůj lid z egyptské země a oznámil ustanovení o velikonoční oběti a o prvorozencích

Synové Izraele se dali na cestu z Ramesu směrem na Sukkot. Bylo jich šest set tisíc mužů schopných boje, kromě jejich rodin. Táhl s nimi početný zástup neizraelitů, i mnoho bravu a skotu, veliká stáda. Z těsta, které vzali z Egypta, upekli nekvašené placky, poněvadž nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli se zdržovat a připravit si živobytí.

Doba, po kterou přebývali synové Izraele v Egyptě, trvala čtyři sta třicet let. Po čtyřech stech třiceti letech, právě téhož dne, vyšly všechny Hospodinovy zástupy z egyptské země. Pro Hospodina byla to noc bdění, když je vyváděl z egyptské země. Tato noc je (zasvěcená) Hospodinu jako sváteční bdění (závazné) pro všechny syny Izraele po všechna jejich pokolení.

Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Toto je ustanovení pro velikonoční oběť: žádný cizinec z ní jíst nesmí. Ale každého koupeného otroka obřežeš, a tak jíst může. Ale ten, kdo nedávno přišel, a najatý dělník z ní jíst nesmí! V témž domě se bude jíst, nic z masa ven nevyneseš a ani kost z ní nezlomíte. Celé společenství Izraele ať tak jedná! Jestliže bude u tebe bydlet přistěhovalec a bude chtít slavit velikonoční oběť pro Hospodina, ať se každý muž dá obřezat a pak může být připuštěn k jejímu slavení a bude jako jeden z vás. Žádný neobřezanec však z ní jíst nesmí! Stejný zákon bude (platit) pro vás jako pro přistěhovalce, který mezi vámi bydlí!“

Mojžíš řekl lidu: „Až tě Hospodin přivede do kananejské země, jak přísahal tobě i tvým otcům, až ti ji dá, odevzdáš Hospodinu všechno, co otvírá lůno, každého prvorozeného samce při vrhu tvého dobytka (zasvětíš) Hospodinu. Za každého prvorozeného osla dáš beránka; jestliže nevykoupíš, musíš ho zabít (zlomením šíje). Všechno prvorozené z člověka u svých synů musíš vykoupit!

Když se tě v budoucnu zeptá tvůj syn: ‚Co to (znamená)?‘, řekneš mu: ‚Hospodin nás vyvedl silnou rukou z Egypta, z domu otroctví. Když se totiž farao zatvrdil a (nechtěl) nás propustit, Hospodin pobil všechno prvorozené v egyptské zemi, od prvorozence člověka až do prvorozence dobytka. Proto obětuji Hospodinu všechny samce, kteří otvírají lůno, a vykupuji každého prvorozence ze svých synů.‘ Bude to jako znamení na tvé ruce a jako stuha mezi tvýma očima na připomínku, že nás Hospodin silnou rukou vyvedl z Egypta.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Lk 2,22.23.24

Rodiče přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, * jak je psáno v Zákoně Páně: Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu.

Podali za něho oběť Hospodinu: pár hrdliček nebo dvě holoubata. * Jak je psáno v Zákoně Páně: Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o církvi v dnešním světě

(Gaudium et spes, n. 9-10)

Nejhlubší otázky, které si lidstvo klade

Dnešní svět se jeví zároveň jako mocný i slabý, schopný nejlepšího i nejhoršího, neboť se mu otvírá cesta k svobodě nebo otroctví, k pokroku nebo úpadku, k bratrství nebo nenávisti. Mimoto si člověk uvědomuje, že je na něm, aby správně usměrňoval síly, které sám vyvolal a které ho mohou buď rozdrtit, anebo mu sloužit. Proto si klade některé otázky.

Rozpory, jimiž trpí dnešní svět, souvisí s hlubší rozporností, jež tkví v srdci člověka.

Neboť v člověku samém je mnoho činitelů, které se mezi sebou střetávají. Zatímco na jedné straně zjišťuje, že je mnohostranně omezen, neboť je bytost stvořená, cítí na druhé straně, že je ve svých touhách neomezený a povolaný k vyššímu životu.

Mezi mnoha věcmi, které ho lákají, je nucen neustále volit a některých se zříkat. Navíc je slabý a hříšný, a tak často dělá, co nechce, a nedělá, co by dělat chtěl. Proto sám v sobě trpí rozpolceností, a z té vzniká tolik vážných rozbrojů také ve společnosti.

Dost lidí odvádí od zřetelného uvědomění tohoto dramatického stavu jejich praktický materialismus, anebo jim třeba brání bída, která na ně tíživě doléhá, aby se nad ním vůbec zamysleli.

Mnozí se domnívají, že naleznou klid v některém z různých výkladů světa, které se jim nabízejí.

Někteří zase očekávají, že lidstvo dospěje k pravému a plnému osvobození pouhým lidským přičiněním, a jsou přesvědčeni, že budoucí vláda člověka nad světem splní všechna přání lidského srdce.

Nechybějí ani takoví, kteří se vzdali naděje nalézt smysl života a vychvalují odvahu těch, kteří se domnívají, že lidská existence postrádá jakýkoli opravdový význam, a snaží se jí dát celkový smysl jen na základě vlastního rozumu.

Tváří v tvář dnešnímu vývoji světa však neustále roste počet lidí, kteří si kladou a s novou naléhavostí pociťují nejzákladnější otázky: Co je člověk? Jaký je smysl bolesti, zla, smrti, které přes všechen dosažený pokrok trvají? Nač ona vítězství, tak draze dosažená? Čím může člověk přispět společnosti a co od ní může očekávat? Co přijde po tomto pozemském životě?

A církev věří, že Kristus, jenž pro všechny zemřel a vstal z mrtvých, dává člověku skrze svého Ducha světlo a sílu, aby mohl dostát svému nejvyššímu povolání, a věří, že lidem nebylo dáno pod nebem jiné jméno, v němž by došli spásy.

Věří také, že klíč, střed a cíl celých lidských dějin je v jejím Pánu a Učiteli.

Kromě toho církev tvrdí, že za všemi změnami je mnoho věcí, které se nemění a které mají svůj poslední základ v Kristu, jenž je stejný včera, dnes i na věky.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Kor 15,55-56.57; Pláč 3,25

Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec? Ten bodec smrti je hřích. Ale Bohu díky! * On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Dobrotivý je Hospodin k těm, kdo v něho doufají, k duši, která ho hledá. * On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.

MODLITBA

Modleme se.

Věčný Bože, náš nebeský Otče, obrať k sobě naše srdce, abychom celý život zasvětili tvé službě: abychom hledali především tvé království a plnili tvůj příkaz lásky. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky