1. červen 2024

Sv. Justina, mučedníka
památka

Narodil se na začátku 2. století v samařském Sichemu (dnešní Nablus). Pocházel z řecké pohanské rodiny. Po přijetí křtu se věnoval vyučování a obhajobě křesťanské nauky. Jako nejstarší křesťanský teolog, snažící se spojit řeckou platónskou filozofii s křesťanstvím, zanechal po sobě několik spisů, z nichž nejznámější jsou dvě „Apologie“ a „Dialog s Tryphonem“. V nich podal svědectví o liturgii, katechezi a o víře ve skutečnou přítomnost Krista pod svátostnými způsobami. Otevřel si v Římě filozofickou školu, ale byl udán, že je křesťanem, předvolán před soudce a spolu s pěti dalšími muži a jednou ženou podstoupil kolem roku 165 mučednickou smrt.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Kdo se líbí Bohu,

žije v šlechetnosti,

ten má úzkost mnohou

a zármutků dosti,

bývá v nenávisti,

jak nás o tom v Čtení

sám Kristus Pán jistí.

Musí na se vzíti

duchovní odění,

trpělivost míti

proti pokušení,

chystat se do boje,

do něhož má jíti

bez tělesné zbroje.

Mějme to za radost

i za pravé zboží,

když na nás kdo žalost

a trápení vloží,

když bude praveno

všecko zlé proti nám

pro Kristovo jméno.

Nemohou žalosti

času pozemského

rovnat se radosti

života věčného,

který Pán Bůh strojí

těm, kteří v zármutcích

pro něho obstojí.

Proto tě prosíme,

ó nebeský Králi,

dej, ať vše snášíme,

jsme v tvé pravdě stálí,

po časné žalosti

rač nás k sobě vzíti

do věčné radosti.

ŽALMY

1. ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.

Žalm 50 (49)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Srov. Mt 5,17)
I (1-6)

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *

od východu slunce až na západ.

Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *

přichází náš Bůh a nemlčí.

Před ním sžírající oheň *

kolem něho zuří bouře.

Shůry volá k nebesům i k zemi, *

hodlá soudit svůj lid:

„Shromážděte mi mé svaté, *

kteří obětí sjednali mou smlouvu!“

A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *

že sám Bůh je soudcem.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.

2. ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.

II (7-15)

„Slyš, můj lide, budu mluvit, †

Izraeli, proti tobě budu svědčit, *

já jsem Bůh, tvůj Bůh!

Nekárám tě pro tvé oběti, *

vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.

Nemusím brát býka z tvého chléva *

ani kozly z tvých ohrad.

Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *

a na svých horách mám zvířat na tisíce.

Znám všechny ptáky na nebi, *

mé je vše, co se hemží na poli.

Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *

vždyť můj je svět se vším, co ho plní!

Copak požívám maso z býků *

či piji kozlí krev?

Přinášej Bohu oběť chvály *

a plň Nejvyššímu své sliby!

Pak mě vzývej ve dni soužení, *

vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.

3. ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.

III (16-23)

Ale hříšníkovi Bůh praví: †

„Proč odříkáváš má přikázání *

a bereš do úst mou smlouvu

ty, který nenávidíš kázeň *

a má slova házíš za sebe?

Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *

a s cizoložníky jsi míval účast.

Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *

a tvůj jazyk osnoval úskok.

Bavil ses pomlouváním svého bratra, *

tupil jsi syna své matky.

Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †

Myslil jsi, že jsem jako ty? *

Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!

Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *

Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!

Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *

kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.

Nepřestáváme se za vás modlit,

abyste dobře poznali Boží vůli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Job

13,13 – 14,6

Job se dovolává Božího soudu

Job odpověděl svým přátelům:

„Mlčte a nechte mě mluvit,

ať mě cokoli stihne.

Ve svých zubech ponesu své tělo,

na svou dlaň položím svou duši.

Může mě zabít, nemám však jinou naději,

jak své chování před ním obhájit.

Již to je mi k prospěchu,

že se nesmí před ním objevit rouhač.

Slyšte mé slovo,

mému výkladu popřejte sluchu!

Nuže, připravil jsem svou při (k soudu),

vím, že budu uznán spravedlivým.

Kdyby ještě někdo chtěl se mnou se přít,

pak bych už raději mlčel a zemřel.

Jen dvou věcí mě ušetři,

a pak se před tebou nebudu skrývat:

Svou ruku vzdal ode mě,

ať mě neděsí hrůza z tebe!

Pak se ptej, a já odpovím,

nebo já budu mluvit, a ty mně odpověz!

Kolik je mých nepravostí a hříchů?

O mé nevěrnosti a vině mě pouč!

Proč skrýváš svou tvář,

máš mě za svého nepřítele?

Chceš děsit list odvátý větrem,

či pronásledovat suché stéblo,

že trpký osud mně předpisuješ

a přisuzuješ viny mého mládí?

Do klády svíráš mé nohy,

špehuješ všechny mé cesty,

značíš si stopy mých nohou.

Můj život je jako měch, který se rozpadá,

jako oděv, který mol rozežírá.

Člověk zrozený z ženy

má život krátký a plný neklidu.

Jako květ vypučí, zvadne,

prchá jako stín a nevydrží.

A přece na něj otvíráš své oči

a ženeš ho na soud se sebou?

Kdo může z nečistoty udělat čisté?

Jistě nikdo.

Když už jsou určeny jeho dni

a u tebe je počet jeho měsíců,

když už jsi mu stanovil cíl, který ho nemine,

tedy aspoň se od něho odvrať a nech ho,

ať jako nádeník užívá svého dne.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Job 13,20.21; Jer 10,24

Bože, nebudu se před tebou skrývat; svou ruku vzdal ode mě, * ať mě neděsí hrůza z tebe.

Potrestej mě, Hospodine, ale s mírou, ne ve svém hněvu. * Ať mě neděsí hrůza z tebe.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze zápisu o mučednické smrti svatého Justina a jeho druhů

(Cap. 1-5: cf. PG 6,1566-1571)

Přidržel jsem se pravého učení křesťanů

Zatčené svaté předvedli před římského prefekta Rustika. Když stanuli před tribunálem, řekl prefekt Rustikus Justinovi: „Především buď oddán bohům a poslouchej císaře!“ Justin odpověděl: „Nelze přece nikoho obžalovat nebo postihovat za to, že jsme poslušni příkazů našeho spasitele Ježíše Krista.“

Rustikus řekl: „K jakému učení se hlásíš?“ Justin na to: „Snažil jsem se seznámit se všemi naukami a přidržel jsem se pravého učení křesťanů, ačkoli se nelíbí těm, kdo žijí v zajetí bludu.“

Prefekt Rustikus se zeptal: „Tak tohle učení se ti líbí, ubožáku?“ A Justin přisvědčil: „Ano, právě tak, řídím se jím jako správným učením víry.“

A prefekt Rustikus řekl: „Co je to za učení?“ Justin odpověděl: „My uctíváme Boha křesťanů. Věříme, že on je od počátku jediný stvořitel a tvůrce všeho stvoření viditelného i neviditelného. A uctíváme Pána Ježíše Krista, Božího Syna, o kterém už proroci předpověděli, že přijde jako hlasatel spásy pro lidské pokolení a jako učitel znamenitých učedníků. Já jsem ovšem jen člověk, a proto jsem přesvědčen, že tváří v tvář jeho nekonečnému božství mohu říci jen velmi málo, leč uznávám, že proroci měli jistou moc, neboť předem zvěstovali o tom, o němž jsem právě prohlásil, že je Boží Syn. Vím totiž, že z vnuknutí nebes proroci prorokovali o jeho příchodu mezi lidi.“

Rustikus se otázal: „Jsi tedy křesťan?“ A Justin odpověděl: „Ano, jsem křesťan.“

Nato řekl prefekt Justinovi: „Poslyš, o tobě říkají, žes učenec, a ty sám si myslíš, že víš, které učení je pravé. Jestliže budeš zbičován a zaplatíš vlastní hlavou, jsi přesvědčen, že vystoupíš na nebesa?“ Justin potvrdil: „Doufám, že když tohle přestojím, budu mít podíl v Božím příbytku. Vím přece, že všem, kdo žili správně, zachová Bůh svou milost až do skonání celého světa.“

Prefekt Rustikus řekl: „Takže ty se domníváš, že jakmile přijdeš do nebe, dostaneš nějakou znamenitou odměnu?“ Justin odpověděl: „To se nedomnívám, ale prostě to vím, mám to za naprosto jisté.“

Prefekt Rustikus pravil: „Vraťme se však k věci, o niž jde. Je opravdu nutné a naléhavé, abyste se sebrali a jako jeden muž obětovali bohům.“ Justin odpověděl: „Žádný rozumně myslící člověk neodpadne od pravé víry k bezbožnosti.“

Prefekt Rustikus prohlásil: „Neučiníte-li podle příkazu, bez milosti budete dáni na mučení.“ Justin odpověděl: „Přejeme si trpět pro našeho Pána Ježíše Krista, a tak být spaseni. Neboť toto utrpení nám zprostředkuje spásu a dodá naději před daleko hroznějším všeobecným soudem našeho Pána a Spasitele.“ Stejně prohlásili také ostatní mučedníci: „Dělej, co chceš, ale my jsme křesťané, a modlám neobětujeme.“

Prefekt Rustikus pak vynesl rozsudek následujícími slovy: „Protože tito lidé nechtěli obětovat bohům a uposlechnout příkazu císařova, nechť jsou podle předpisu zákona zbičováni a vydáni hrdelnímu trestu.“

S chválou Boží na rtech šli svatí mučedníci na popraviště. Tam byli sťati, a tak mučednickou smrtí vyznali víru ve Spasitele.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Sk 20,21.24; Řím 1,16

Vážně jsem kladl na srdce židům i pohanům, aby se obrátili k Bohu s vírou v našeho Pána Ježíše Krista. * Můj život nemá vůbec pro mě cenu, jen když dokončím svůj běh a úkol, který jsem přijal od Pána Ježíše: vydávat svědectví pro evangelium o Boží milosti.

Za evangelium se nestydím. Jím se přece projevuje Boží moc a přináší záchrana každému, kdo věří, nejdříve ovšem židům, ale pak i pohanům. * Můj život nemá vůbec pro mě cenu, jen když dokončím svůj běh a úkol, který jsem přijal od Pána Ježíše: vydávat svědectví pro evangelium o Boží milosti.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys poučil svatého mučedníka Justina, že kříž, přestože ho mnozí považují za nesmyslný, vede k dokonalému poznání Ježíše Krista; pomáhej i nám, abychom dokázali odolat svodům klamných nauk a zůstali vždy pevní ve víře. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky