Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Svatý Prokope milý,
ochraňuj nás,
patrone náš rozmilý,
zastaň se nás;
k tobě my se utíkáme,
za ochranu tě žádáme.
Prokope, otče svatý,
nerač nás zamítati.
V pustině jsi přebýval
v postu, v bdění,
měls od ďáblů mnoho let
pokušení,
tys je však ponížeností,
pokorou, také tichostí
statečně vždy přemáhal
a ze Sázavy zahnal.
Skvěl ses velkou svatostí
před bratřími,
byls ve velké vážnosti
u všech lidí,
Bohu milý pro své ctnosti,
činil jsi zázraků dosti,
ač jsi byl představený,
zůstal jsi ponížený.
Vypros nám požehnání
v tomto světě,
rač býti vždycky s námi,
žádáme tě;
ať na tvou mocnou přímluvu
líbíme se Pánu Bohu.
Prokope, otče svatý,
nerač nás zamítati.
Nebo:
Kdo pro věčný život slavný
vynakládá život časný,
v práce svaté se vydává,
hříchy mrtví, jim umírá.
Opouští světa marnosti,
požívá v Kristu radosti,
žádaje z těla vyjíti
ke Kristu se přiblížiti.
Neb Pán Ježíš své oslaví,
na pravici je postaví,
z milosti život věčný dá,
až k sobě si je zavolá:
„Vejděte v dům Otce mého,
tam, kde je příbytků mnoho,
od prací odpočívejte,
slávy věčné požívejte.“
ŽALMY
1. ant. Hospodin je záštita mého života.
Boží cesta je dokonalá, †
Hospodinovo slovo, tříbené ohněm, *
štítem je všem, kdo se k němu utíkají.
Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina, *
kdo je skálou kromě našeho Boha?
Bůh, který mě opásává silou, *
činí mé chování dokonalým,
mým nohám dal hbitost jako nohám laní *
a postavil mě na výšiny,
mé ruce vycvičil k boji *
a mé paže k napínání bronzového luku.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodin je záštita mého života.
2. ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
Dals mi svůj záchranný štít, †
tvá pravice mě podpírala *
a tvá starostlivost mě učinila mocným.
Mým krokům jsi otevřel širokou cestu, *
proto nezakolísaly mé nohy.
Honil jsem své nepřátele a dostihl je, *
nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil.
Potřel jsem je, že se nemohli vzchopit, *
padli mi pod nohy.
Opásals mě statečností k boji, *
pode mě srazils mé protivníky,
Zahnals na útěk mé nepřátele *
a zničil ty, kdo mě nenávidí.
Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal, *
(volali) k Hospodinu, ale neslyšel je.
Rozdrtil jsem je jako prach na větru, *
jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal.
Vyprostils mě, když se lid bouřil, *
vládcem národů jsi mě ustanovil.
Slouží mně lid, který jsem neznal, *
poslouchají mě na jediné slovo.
Cizinci se ucházejí o mou přízeň, *
strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
3. ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, *
sláva buď Bohu, mému spasiteli!
Bohu, který mě pověřil odplatou, *
pod moji moc národy sklonil.
Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel, †
povýšils mě nad moje odpůrce, *
vyrvals mě z násilníkovy moci.
Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit, *
opěvovat chci tvoje jméno.
Veliká vítězství jsi popřál svému králi, †
dáváš přízeň svému pomazanému, *
Davidovi a jeho potomstvu navěky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Otevři mé oči, Pane,
ať pozoruji divy tvého zákona.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Samuelovy
6,1-23
Archa úmluvy přenesena do Jeruzaléma
David se znovu se všemi vybranými muži z Izraele, se třiceti tisíci, a s veškerým lidem, který byl s ním, vydal na cestu z Baalímu Judova, aby odtud přivezli Boží archu, při níž se vzývá Jméno, jméno Hospodina zástupů, trůnícího nad ní na cherubech. Vezli Boží archu na novém povozu. Vyzvedli ji z Abinadabova domu na pahorku. Oza a Ahio, Abinadabovi synové, povoz doprovázeli. Oza šel při Boží arše, Ahio před archou. David a všechen izraelský dům tančili ze všech sil před Hospodinem za doprovodu zpěvů, citer, harf, bubínků, chřestítek a cymbálů.
Když přišli k Nachonovu humnu, napřáhl Oza ruku k Boží arše a zachytil ji, protože spřežení vybočilo z cesty. Hospodin vzplanul proti Ozovi hněvem. Bůh ho tam pro neúctu zabil a on tam při Boží arše zemřel. Davida se hluboce dotklo, že se Hospodin obořil na Ozu, a proto nazval to místo Perez-Oza (to je Ozovo zbořenisko); jmenuje se tak dodnes. V onen den pojala Davida bázeň před Hospodinem. Řekl: „Jak by mohla Hospodinova archa vejít ke mně?“ Proto David nechtěl přenést Hospodinovu archu k sobě do Města Davidova. David ji dal tedy dopravit do domu Obed-edoma Gatského. V domě Obed-edoma Gatského zůstala Hospodinova archa tři měsíce. Hospodin Obed-edomovi i celému jeho domu žehnal.
Potom králi Davidovi oznámili, že Hospodin pro Boží archu žehná Obed-edomovu domu i všemu, co mu patří. David dal Boží archu odnést za jásotu z domu Obed-edoma vzhůru do Davidova města. Když ušli nosiči archy šest kroků, obětoval býka a tučné tele. A David, opásán lněným efodem, tančil ze všech sil před Hospodinem. Takto David a celý dům nesli Hospodinovu archu za jásotu a za zvuku trub. Když Hospodinova archa vstupovala do Města Davidova, Michol, dcera Saulova, se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem, a v srdci jím pohrdla.
Přinesli tedy Hospodinovu archu a položili ji na její místo doprostřed stánku, který pro ni David zřídil. Potom David přinesl před Hospodinem celopaly a pokojné oběti. Když David skončil s obětováním celopalů a pokojných obětí, požehnal lid ve jménu Hospodina zástupů. Pak podělil všechen lid, celé množství Izraele, muže i ženy, každému dal chlebovou placku, koláč z datlí a koláč z hrozinek. Potom všechen lid odešel do svého domova.
David se vrátil, aby požehnal svému domu. Tu Michol, dcera Saulova, vyšla Davidovi vstříc se slovy; „Jak se dnes proslavil izraelský král! Před očima otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen.“ David Michol odvětil: „Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého jeho domu a ustanovil mě vládcem Hospodinova lidu, Izraele, před Hospodinem jsem tak dováděl. I když budu ještě víc zlehčován než teď a budu docela maličký i ve vlastních očích, budu vážen právě u těch otrokyň, o nichž jsi mluvila.“ A Michol, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Žl 132 (131),13; 24 (23),7
Hospodin si vyvolil Sión, přál si ho mít za své sídlo. * Ať vejde král slávy.
Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody, * ať vejde král slávy.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze „Života svatého Prokopa“
(Vita s. Procopii minor, 3.4.9.10: Vyd. V. Chaloupecký a B. Ryba, Středověké legendy prokopské, Praha 1953, str. 134-135.140-142)
Zářil příkladem ctností jako slunce
Působením nebeské milosti rozrůstala se v šíř i v dál pověst o ctnostech blaženého Prokopa. Houfně přicházeli lidé z okolí, aby se oddaně poroučeli jeho modlitbám. A on, plný plamenné lásky, obdařený vlídnou pohostinností, půvabně ozdobený svatou rozvážností, čistý bezúhonností, prozíravě milosrdný a pokorný, prozářený mírností, naplněný velikou horlivostí víry, mluvou svatých kázání svlažoval srdce svých posluchačů jako déšť jarní, v pravý čas vylitý, a rádlem svého učení s velkým užitkem obracel jejich mysl.
Shromáždil u sebe několik bratří zbožného života a mravů, kteří si duchovně rozuměli a žili ve vzájemné lásce a svornosti. Rozhodl, že se budou řídit mnišskými pravidly a slavit bohoslužbu podle návodu ctihodného otce Benedikta.
Pověst o jeho svatosti se posléze donesla k sluchu českého knížete slavné paměti Břetislava. Ten rozhodl, že se Prokop má stát opatem.
Prokop se však strachoval mít přednost před ostatními. S největší mírností a usilovnou pokorou se všemožně zdráhal, dokládaje, že je člověk nezkušený a nehodný a že není schopen poddaným ukládat povinnost poslušnosti. Za svědka tohoto svého nejvnitřnějšího náhledu se dovolával Boha, neboť jenom ten zná všechno, co je skryté. Nakonec se přece jen nechal obměkčit prosbami a všelikým laskavým domlouváním a přemlouváním velmožů. Tak se přes své zdráhání stal opatem. A zcela zjevně na něm spočinula milost Ducha Svatého.
Zakotven na pevném základě ctností a zajištěn svou trvalou vynikající pokorou a láskou, byl tak radostný a plný vlídné dobroty, že ho ti, kdo mu byli poddáni, více milovali, než se ho obávali. Vytrvale jim udílel, všem společně i jednotlivě, spásná napomenutí a mnohá poučení zpestřená příklady z minulosti.
Živil se prací svých rukou, mírnil nouzi chudých a věnoval péči všem zarmouceným, a jako dává zkušený lékař nemocným správný lék, otcovsky jim poskytoval útěchu.
A tak až do konce svého života vynikal svatostí a zářil příkladem ctností v Božím chrámu jako slunce.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Žl 1,2.3; Mt 5,16; Kol 3,17
Blaze tomu, kdo dnem i nocí přemítá o Hospodinově zákoně, podobá se stromu zasazenému u vodních proudů, ve svůj čas přináší ovoce. * Ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Boha v nebesích.
Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše. * Ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Boha v nebesích.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys povolal svatého Prokopa, aby kolem sebe shromáždil ty, kdo se k tobě chtěli přiblížit modlitbou chvály a prací pro své bližní; na jeho přímluvu veď i nás, ať se modlíme a pracujeme tak, abychom stále žili ve spojení s tebou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky