Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Nuž, křesťané, radujte se,
vítejte svého Vítěze,
jenž vám kořist mnohou nese.
Pějme aleluja.
Vrací se Pán Kristus z boje,
a již uprostřed vás stoje,
přináší vám zvěst pokoje.
Pějme aleluja.
Mladí, staří, radujte se
a chvalte Krista vítěze.
Buď čest tobě, Boží Synu,
žes odvrátil vinu,
vyvedl ze smrti stínu.
Poslyšte, ó lidé milí,
k jakému Bůh míří cíli,
abychom spaseni byli.
Pějme aleluja.
Život aby navrátil nám,
který ztracen byl v ráji tam,
pramen jeho otevřel sám.
Pějme aleluja.
Poslal Syna jediného,
Beránka to nevinného,
pro vinné aby byl vydán,
od nich na smrt poslán,
a tak za hřích obětován.
Ó přesladký Ježíši náš,
život věčný v sobě ty máš
a svým věřícím jej vléváš.
Pějme aleluja.
Dej, ať i my vždy jsme tvoji,
posilni nás v každém boji,
mocí tvou ať duch náš stojí.
Pějme aleluja.
Od hříchů osvobozeni,
v spravedlnost uvedeni,
dej, ať vždycky s ochotností
žijem v tvé milosti,
pak nás přijmeš do radosti.
ŽALMY
1. ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým. Aleluja.
Hospodine, proč jsi tak vzdálen, *
proč se skrýváš v dobách tísně?
Bezbožník zpupně pronásleduje ubožáka, *
chytí ho do nástrah, které si přichystal.
Vždyť hříšník se chlubí svou náruživostí, *
rouhá se chamtivec, pohrdá Hospodinem.
Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti: †
„On nepotrestá! Bůh není!“ *
To je celé jeho smýšlení.
Po celý čas se mu vše daří, †
je daleko od myšlenky na tvůj soud, *
na všechny své odpůrce hledí s výsměchem.
Říká si pro sebe: „Nic mnou nehne, *
z pokolení do pokolení mě neštěstí nepotká.“
Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu, *
pod jeho jazykem jen útrapa a hoře.
Sedí na číhané poblíž osad, †
zabíjí nevinného ve skrytu, *
jeho oči slídí po chudákovi.
Číhá v úkrytu jako lev ve svém doupěti, †
číhá, aby lapil ubožáka, *
lapí ho a vtáhne do své sítě.
Přikrčí se, po zemi se plazí, *
chudáci klesají v jeho drápech.
Myslí si v srdci: „Bůh zapomněl, *
odvrátil svou tvář, vůbec se nedívá!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým. Aleluja.
2. ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák. Aleluja.
Povstaň, Hospodine, Bože, zdvihni svou ruku, *
nezapomínej na chudáky!
Jak to, že bezbožník pohrdá Bohem *
a říká si v srdci: „Nepotrestá!“?
Ty však vidíš; ty sleduješ útrapy i žal, *
abys je vzal do svých rukou.
Na tebe se spoléhá ubožák, *
sirotkovi tys pomocníkem.
Zlom rámě bezbožného bídáka, *
ztrestej jeho nepravost a nebude ho.
Hospodin je králem na věčné časy, *
vyhynuli pohané z jeho země.
Přání ubohých jsi vyslyšel, Hospodine, *
vzpružil jsi jim srdce, popřáls jim sluchu,
abys právo zjednal slabému a sirotku, *
aby člověk, vzešlý ze země, už nenaháněl strachu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák. Aleluja.
3. ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova. Aleluja.
Pomoz, Hospodine, zbožných ubývá, *
mezi lidmi se vytrácí věrnost.
Klamou se navzájem falešnými slovy, *
hovoří úlisným rtem, dvojakým srdcem.
Nechť Hospodin zničí každý úlisný ret, *
jazyk, který chlubivě mluví,
ty, kteří říkají: „Naše síla je v jazyku, *
rty máme k vlastnímu prospěchu; kdo je náš pán?“
„Pro útisk ubohých, sténání chudých †
už povstanu, praví Hospodin, *
spásu dám tomu, kdo po ní touží.“
Hospodinovy výroky jsou upřímná slova, *
ryzí stříbro, zbavené hlíny, sedmkrát tříbené.
Ty nás, Hospodine, ochráníš *
a zachováš navždy před tímto pokolením.
Kolem se toulají bezbožníci, *
vyvyšují se nejhorší z lidí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova. Aleluja.
Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja,
Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
20,1-15
Konečný soud nad drakem
(Já, Jan,) jsem viděl anděla sestupujícího z nebe: v ruce držel klíč od propasti a velký řetěz. Popadl draka, toho starého hada, to je ďábla čili satana, spoutal ho na tisíc let, svrhl ho do propasti, zavřel ji a svrchu zapečetil, aby už přestal svádět národy, pokud se nedovrší tisíc let. Potom musí být na krátký čas rozvázán.
A viděl jsem trůny i ty, kteří se na ně posadili a jimž bylo dáno (právo vykonat) soud, a také duše těch, kteří byli popraveni pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, a ty, kteří se neklaněli šelmě a jejímu obrazu a nepřijali její znamení na čelo nebo na ruku: ti ožili a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. Ostatní mrtví nebudou moci ožít, dokud se nedovrší těch tisíc let. To je první vzkříšení. Blažený a svatý je ten, kdo má účast na tomto prvním vzkříšení! Nad takovými druhá smrt nemá moc, ale budou kněžími Boha a Krista a s ním budou kralovat tisíc let.
Až pak těch tisíc let přejde, satan bude puštěn ze svého žaláře, půjde svádět národy na čtyřech stranách země, Góga a Magóga, a shromáždí je k válce. Jejich počet je jako mořského písku. Vytáhli na širý povrch země a obklíčili tábor svatých a milované město. Ale z nebe spadl oheň a strávil je. Ďábel pak, který je sváděl, byl hozen do močálu ohně a síry, kde (už je i) šelma a lživý prorok, a budou mučeni ve dne v noci na věčné věky.
Pak jsem uviděl velký bělostný trůn a toho, který na něm seděl. Před jeho tváří prchla země i nebesa, a nezůstala po nich stopa. A viděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Také jiná kniha, kniha života, byla otevřena. A ti mrtví byli souzeni podle toho, co v těch knihách stálo, podle svých skutků.
Moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, i Smrt a Podsvětí vydaly svoje mrtvé a každý byl souzen podle svých skutků. Pak byly Smrt a Podsvětí vhozeny do ohnivého močálu. To je druhá smrt: ohnivý močál. O kom se zjistilo, že není zapsán v knize života, byl vhozen do ohnivého močálu.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
1 Kor 15,25.26; srov. Zj 20,13.14
Kristus musí kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám. * Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt, aleluja.
Tehdy smrt a podsvětí vydají svoje mrtvé a smrt i podsvětí budou vhozeny do ohnivého močálu. * Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k Janovu evangeliu
(Lib. 10,2: PG 74,331-334)
Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti
Když nám Pán chtěl ukázat, že se máme pevně přimknout k jeho lásce a že náš užitek plynoucí ze spojení s ním je veliký, nazývá sebe sama vinným kmenem, a ty, kdo jsou s ním spojeni, kdo jsou do něho jakoby vštípení a vrostlí, přirovnává k ratolestem. To jsou ti, kdo už mají podíl na jeho přirozenosti, protože mají Svatého Ducha; neboť Kristův Svatý Duch je tím, co nás s ním spojuje.
Když se lidé spojují s Kristem jako ratolesti s vinným kmenem, je jejich spojení dílem svobodného rozhodnutí; z jeho strany je spojení s námi dílem trvalé lásky. Nás vedl dobrý úmysl, abychom se cestou víry přiblížili ke Kristu, a on nás poctil tím, že jsme se stali Božími dětmi. Vždyť podle svatého Pavla každý, kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch.
Na jiném místě je Kristus nazván v prorockém slově základem a základním kamenem. Na něm se z nás totiž staví jako z živých a duchovních kamenů ve Svatém Duchu příbytek Boží, abychom byli svatým kněžstvem. A dům Boží z nás nemůže být vybudován nijak jinak, než když naším základním kamenem bude Kristus; zde se Kristus zase v témže smyslu nazývá vinným kmenem, z něhož se rodí ratolesti a on je živí.
Z něho a v něm jsme totiž byli znovuzrozeni v Duchu Svatém, abychom přinášeli ovoce života, a to nikoli onoho starého a zvetšelého, nýbrž života, který je nový a plný lásky k němu. Uchovává nás v bytí, jestliže jsme do něho přímo vštípeni, jestliže se jakoby k němu přirostlí držíme svatého učení, které nám bylo předáno, jestliže se snažíme si zachovat dar vznešeného původu, to znamená jestliže v žádném případě nepřipustíme, abychom sebeméně zarmoutili Ducha, jenž v nás přebývá, vždyť přece víme, že skrze něho v nás přebývá Bůh.
Jakým způsobem jsme my v Kristu a on v nás, to nám ukazuje sám moudrý Jan, když říká: Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha.
Jako totiž kmen révy zprostředkovává a rozděluje ratolestem svou vlastní přirozenost, tak dává jednorozené Boží Slovo svatým jistou příbuznost s přirozeností Boha a Otce i s přirozeností vlastní, když obdarovává Duchem zejména ty, kdo jsou s ním spojeni vírou a dokonalou svatostí. Ty pak živí, aby rostli k zbožnosti, a vždycky jim dává poznat, co je ctnost a dobro.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jan 15,4.16
Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. * Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně, aleluja.
Já jsem vás určil k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. * Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně, aleluja.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dovršil Kristovým vzkříšením dílo našeho vykoupení; posiluj naši víru a naději, abychom plni důvěry očekávali splnění tvých zaslíbení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky