Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Chci zanotit chvalozpěv,
který se nezpívá, nýbrž miluje!
Svaté Srdce, Božské Srdce,
všemohoucí Srdce,
purpurové tajemství všech srdcí:
Buď milována, Lásko, věčná Lásko,
buď navěky milována!…
Královské Srdce,
v řinoucím plášti své krve:
Buď milována, Lásko!
Bratrské Srdce
v surové potupě trnové koruny:
Buď milována, Lásko!
Srdce strnulé ve stuhlém skvostu
svých smrtelných ran,
Srdce zapuzené z trůnu, zrazené Srdce,
krutě zmučené Srdce:
Buď milována, Lásko, věčná Lásko,
buď věčně milována!
Nebo:
Srdce, na němž se samota
proměňuje ve velké množství lidí:
Prosíme tě o tvou lásku!
Srdce, na němž se roztříštěnost
proměňuje v jeden lid:
Prosíme tě o tvou lásku!
Srdce, na němž se celý svět
stává tvým lidem:
Zasvěcujeme se tvé lásce!
Aby tvůj den rozpálil srdce všech:
Zasvěcujeme se tvé lásce!
Aby tvůj den spálil srdce nás všech
do tvého srdce:
Zasvěcujeme se tvé lásce!
Mocné Srdce, nevyhnutelné Srdce,
Srdce, které všechno stravuje…
Amen. Amen.
Nechť se k nám propálí
den tvé věčné lásky!
ŽALMY
1. ant. U tebe je pramen života; napájíš nás proudem svého blaha.
Nepravost mluví bezbožnému v srdci, *
na bázeň před Bohem se neohlíží,
a tak namlouvá sám sobě, *
že se jeho vina nenajde a nezoškliví.
Slova jeho úst jsou nepravost a faleš, *
přestal mít rozum a jednat správně.
Na svém lůžku přemítá o nepravosti, *
stojí na nedobré cestě, neštítí se zlého.
Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes, *
tvoje věrnost až k oblakům.
Tvá spravedlnost je jak Boží hory, †
tvé rozsudky jsou jak mořská hlubina, *
pomáháš lidem i zvířatům, Hospodine.
Jak vzácná je tvá milost, Bože, *
lidé se utíkají do stínu tvých křídel.
Sytí se hojností tvého domu, *
napájíš je proudem svého blaha.
Neboť u tebe je pramen života, *
v tvé záři vidíme světlo.
Zachovej svou milost těm, kdo tě znají, *
svou spravedlnost těm, kdo jsou upřímného srdce!
Noha nadutců ať mě nepřišlápne, *
ruka hříšníků ať se mnou nesmýká!
Hle, padli, kdo páchali nepravost, *
jsou svrženi a nemohou povstat!
Ant. U tebe je pramen života; napájíš nás proudem svého blaha.
2. ant. Bože, volám k tobě, když chřadne mé srdce, vždyť ty jsi mé útočiště.
Slyš, Bože, můj nářek, *
všimni si mé prosby!
Od končin země volám k tobě, *
když chřadne mé srdce.
Pozvedneš mě na skálu, dopřeješ mi klidu, †
vždyť jsi mé útočiště, *
pevná věž proti nepříteli.
Kéž bych směl ustavičně přebývat v tvém stánku, *
skrýt se pod ochranu tvých křídel!
Ty jsi přece, Bože, slyšel mé sliby, *
dal jsi mi dědictví těch, kdo ctí tvé jméno.
Přidej králi k jeho dnům dny další, *
ať jeho léta trvají přes mnohá pokolení.
Před Bohem nechť trůní navěky, *
uděl milost a věrnost, ať ho opatrují.
Tak na věky budu opěvovat tvé jméno, *
den ze dne plnit své sliby.
Ant. Bože, volám k tobě, když chřadne mé srdce, vždyť ty jsi mé útočiště.
3. ant. Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, *
neboť učinil podivuhodné věci.
Vítězství je dílem jeho pravice, *
jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, *
před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.
Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost *
Izraelovu domu;
všechny končiny země uzřely *
spásu našeho Boha.
Jásejte Hospodinu, všechny země, *
radujte se, plesejte a hrejte!
Hrejte Hospodinu na citeru, *
na citeru a s doprovodem zpěvu,
za hlaholu trub a rohů, *
jásejte před králem Hospodinem!
Zahuč, moře a vše, co je naplňuje, *
svět i všichni, kdo jej obývají.
Řeky, tleskejte rukama, *
hory, spolu zajásejte
před Hospodinem, že přišel, *
že přišel, aby spravoval zemi,
aby spravoval svět ve spravedlnosti *
a národy podle práva.
Ant. Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.
Hospodin s námi nejedná podle našich hříchů,
ani podle našich vin nám neodplácí.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Římanům
8,28-39
V Kristu se zjevila Boží láska
Víme, že těm kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.
Co k tomu řekneme? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!
Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Stojí přece v Písmu:
'Stále jsme pro tebe vydáváni na smrt,
jsme pokládáni za ovce určené na porážku.'
Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Ef 2,4.5.7
Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou; * když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem.
Tím chtěl ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám. * Když jsme byli.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů svatého Bonaventury, biskupa
(Opusculum 3, Lignum vitae, 29-30.47: Opera omnia 8,79)
U tebe je pramen života
Zamysli se také ty, vykoupený člověče, kdo to za tebe visí na kříži, uvaž jeho velikost a svatost, uvědom si, že jeho smrt přináší mrtvým život, že nad jeho odchodem ze světa truchlí nebesa i země a pukají tvrdé skály.
A rozjímej dále: Z boku ukřižovaného Krista měla vzniknout církev. Měla se také naplnit slova Písma: Uvidí, koho probodli. A tak došlo Božím řízením k tomu, že jeden voják ten svatý bok proklál kopím. Z otevřeného boku se vyřinula krev s vodou, výkupné za naši spásu. Vytryskla z hlubin studnice Kristova srdce, aby dala svátostem církve moc vlévat život milosti a zároveň aby pro všechny, kdo žijí v Kristu, byla nápojem z živého pramene, tryskajícího do života věčného.
Nuže vzhůru, duše, přítelkyně Kristova, spěchej napodobit holubici hnízdící u samého ústí rozsedliny, nepřestávej se starat, abys tam, u Kristova srdce, jako vrabec nalezla pro sebe místo, tam ulož plody své čisté lásky, jako když hrdlička ukládá svoje mláďata, tam pospěš navážit vody z pramenů Spasitelových, přilož své rty a pij. Vždyť toto je ten pramen tryskající zprostřed ráje a rozdělený do čtyř proudů, který zaplavuje otevřená srdce a zavlažuje i zúrodňuje celou zemi.
Pospěš k tomuto prameni života a světla, duše Boha milující, ať jsi kdokoli, a obrať se k němu s veškerou upřímností svého srdce: Ó nevýslovná kráso nejvyššího Boha, ó nejčistší jase věčného světla, živote v každém životě žijící a světlo v každém světle svítící a od nejprvnějšího rozbřesku udržující v plném lesku po všechny časy nejrůznější světla, jež září před trůnem tvého božství!
Ó věčný a nepřístupný, skvoucí a oblažující výtrysku pramene skrytého každému smrtelnému oku! Ty propasti beze dna, výšino bez vrcholu, velikostí nezměřitelná, čistoto nezkalitelná!
Z tebe vytéká řeka obveselující obec Boží a my ti za to prozpěvujeme písně chvály, hlasitě plesajíce a vzdávajíce ti díky, neboť nám bylo dáno zakusit, že u tebe je pramen života a ve tvé záři vidíme světlo.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žl 103 (102),2.4; 34 (33),9
Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní. * On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý. * On vykupuje.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, oslavujeme Srdce tvého milovaného Syna, s vděčností si připomínáme veliká dobrodiní jeho lásky k nám a prosíme tě: dej, ať je nám jeho Srdce nevyčerpatelným zdrojem tvých darů a milostí. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky