Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
Kdo z víry v Boha žijeme,
s nadějí k věčnu spějeme,
z milosti lásky nejčistší
vzdávejme chválu Ježíši.
Když v devět hodin vedli ho
na smrt, Beránka tichého,
tu s křížem na svých ramenou
nalezl ovci ztracenou.
Vzývejme Krista, Otce s ním
i s jejich Duchem společným:
jediný Bože v Trojici,
svou mocí chraň nás, prosící. Amen.
ŽALMY
Ant. Nastaly nám dny pokání, čas odpuštění a spásy.
Jak miluji tvůj zákon, Hospodine! *
Po celý den o něm rozjímám.
Moudřejším nad mé nepřátele mě učinil tvůj předpis, *
neboť navěky je se mnou.
Rozumnější jsem nad všechny své učitele, *
neboť rozjímám o tvých přikázáních.
Rozvážnější jsem nad starce, *
neboť zachovávám tvá nařízení.
Zadržuji své nohy od každé zlé cesty, *
abych dbal na tvá slova.
Neuchyluji se od tvých rozhodnutí, *
protože tys mě poučil.
Jak sladké jsou na mém patru tvé výroky, *
nad med jsou sladší pro má ústa.
Tvými nařízeními jsem zmoudřel, *
proto nenávidím kdejakou neřestnou cestu.
Proč jsi nás, Bože, nadobro zavrhl, *
proč dýmá tvůj hněv proti ovcím, které paseš?
Pamatuj na svou obec, kterou sis kdysi získal, †
na svůj kmen, který sis vykoupil do vlastnictví, *
na horu Sión, kde ses usídlil.
Zaměř své kroky k dávným troskám: *
nepřítel ve svatyni všechno zničil.
Tvoji protivníci hlučeli uvnitř svatého místa, *
své korouhve tam vztyčili na vítězství.
Jsou podobni těm, kdo v houštině mávají sekyrou, *
hned širočinou a kladivem rozbíjejí všechny její brány.
Tvou svatyni vydali ohni, *
až do základů znesvětili příbytek tvého jména.
Řekli si v srdci: „Vyhubme je naráz, *
spalte všechny Boží svatyně v zemi!“
Už nevidíme svá znamení, nemáme proroka *
a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě.
Jak dlouho se bude, Bože, protivník rouhat, *
jak dlouho bude nepřítel neustále tupit tvé jméno?
Proč odtahuješ svou ruku *
a svou pravici necháváš ležet v klíně?
Bůh však je mým králem od pradávna, *
tolikrát popřál vítězství v zemi.
Ty jsi svou mocí rozdělil moře, *
ve vodách jsi zdrtil hlavy oblud.
Tys roztříštil leviatanovy hlavy, *
hodils ho za pokrm netvorům moře.
Tys dal vytrysknout pramenům a potokům, *
tys vysušil mohutné řeky.
Tvůj je den a tvá je noc, *
tys učinil měsíc i slunce.
Tys vymezil všechny hranice země, *
ustanovil jsi léto a zimu.
Pamatuj na to: nepřítel se ti rouhal, Hospodine, *
pošetilý národ tupil tvé jméno.
Nevydávej supovi život své hrdličky, *
nezapomínej natrvalo na život svých chudých!
Shlédni na svou smlouvu, *
vždyť zákoutí země i pole plná jsou násilí.
Ať se ponížený nevrací zklamán, *
ubohý a nuzný nechť chválí tvé jméno!
Povstaň, Bože, ujmi se své věci, *
mysli na potupu, kterou tě den co den stíhá blázen.
Nezapomínej na křik svých protivníků, *
povyk tvých odpůrců stále se vzmáhá.
Ant. Nastaly nám dny pokání, čas odpuštění a spásy.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Jl 2,17
Kněží, Hospodinovi služebníci, ať pláčou mezi předsíní a oltářem a říkají: „Ušetř, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví v potupu, aby nad ním nevládli pohané!“
Stvoř mi čisté srdce, Bože,
obnov ve mně ducha vytrvalosti.
Modleme se.
Prosíme tě, Bože, provázej nás svou milostí a pomáhej nám, abychom ti oddaně sloužili. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky