10. září 2024

Úterý, mezidobí, 23. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Přesvatý Bože v Trojici,

jenž řídíš vše, co stvořil jsi,

ty jsi den práci vyhradil,

noc odpočinku zasvětil.

Chválíme tebe během dne,

už zrána, večer, v noční tmě,

s otcovskou péčí chraň ty nás

mocí své slávy v každý čas.

My sluhové tví věrní jsme

a vroucně se ti klaníme:

prosících prosby, jejich zpěv

spoj s hymny nebešťanů všech.

To uděl, Otče přesvatý,

se Synem stejné podstaty,

jenž s Duchem, který těší nás,

nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

1. ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.

Žalm 68 (67)
Bůh přichází jako vítěz
Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4,8)
I (2-11)

Bůh povstává, jeho nepřátelé se rozptylují, *

ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním,

tratí se, jako se rozplývá dým †

jako taje vosk před ohněm, *

tak hříšníci hynou před Bohem.

Spravedliví se však radují, jásají před Bohem *

a veselí se v radosti.

Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, *

upravte cestu tomu, kdo jezdí na oblacích,

jeho jméno je Hospodin, *

jásejte před ním!

Otec sirotků, ochránce vdov *

je Bůh ve svém svatém příbytku.

Bůh zjednává opuštěným domov, †

vězně vyvádí k šťastnému životu, *

jen buřiči bydlí ve vyprahlé zemi.

Bože, když jsi vycházel před svým národem, *

když jsi kráčel na poušti,

země se třásla, také nebesa vydávala vláhu před Bohem, *

chvěl se Sinaj před Bohem, Bohem Izraele.

Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, *

vzkřísils je, když zemdlelo.

Usadilo se v něm tvoje stádce, *

ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!

Ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.

2. ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.

II (12-24)

Pán pronáší výrok, *

mnoho poslů šíří radostné zvěsti:

„Králové s vojsky prchají, prchají; *

i ženy si doma rozdělují kořist.

Zatímco jste si hověli u ovčích ohrad, †

zaskvěla se křídla holubice stříbrem, *

její perutě plavým zlatem.

Když tam Všemohoucí rozháněl krále, *

padali jako sníh na Salmonu!“

Hory bašanské jsou hory vysoké, *

hory bašanské jsou hory strmé.

Proč vy, strmé hory, tak žárlivě hledíte †

na horu, kde si Bůh vyvolil sídlo, *

na horu, kde bude Hospodin navždy sídlit?

Bůh má bezpočtu svých vozů, tisíce tisíců: *

ze Sinaje Pán přichází do svatyně.

Vystoupils do výšin, zajatce zajals, †

vzal sis lidi jako dar, *

i ty, kteří nechtějí bydlit u Hospodina, Boha.

Ať je Pán žehnán každý den, *

nosí naše břemena, Bůh, naše spása.

Náš Bůh je Bohem spásy, *

Hospodin, Bůh, dává uniknout smrti.

Vskutku Bůh rozbíjí hlavy svých nepřátel, *

vlasaté temeno toho, kdo si libuje ve zlých skutcích.

Pán pravil: „Přivedu ti je z Bašanu, *

dovléknu ti je z hlubin moře,

abys v krvi smočil svou nohu, *

aby jazyk tvých psů měl z nepřátel svůj podíl.“

Ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.

3. ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.

III (25-36)

Objevuje se tvůj průvod, Bože, *

průvod mého Boha, mého krále, směřující do svatyně.

Vpředu kráčejí zpěváci, vzadu harfeníci, *

uprostřed dívky bijí do bubínků.

„Ve sborech velebte Boha, *

Hospodina, vy, kteří pocházíte z Izraele!“

Tu si před nimi vykračuje Benjamín, věkem nejmladší, †

judská knížata se svými zástupy, *

knížata Zabulóna, knížata Neftaliho.

Ukaž, Bože, svou moc, *

tu moc, Bože, kterou na nás vykonáváš!

Ať pro tvůj chrám v Jeruzalémě *

přinášejí králové dary!

Pokárej netvora v rákosí, *

ty, kteří jsou mezi národy jako houf býků uprostřed telátek;

nechť se ti koří s pruty stříbra, *

rozmetej národy, které rády válčí!

Ať se dostaví velmoži z Egypta, *

ať Etiopie vztáhne k Bohu svou ruku!

Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána, *

který jezdí po nebesích, po odvěkém nebi!

Hle, ozývá se jeho hlas, hlas mocný: *

„Uznejte Boží moc!“

Nad Izraelem se zjevuje jeho vznešenost, *

jeho moc v oblacích.

Bázeň budí Bůh ze své svatyně, Bůh Izraelův, †

on dává sílu a statečnost svému lidu. *

Bůh buď veleben!

Ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:

Jistě mluví o pokoji pro svůj lid.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy proroka Habakuka

1,1 – 2,4

Modlitba v době zpustošení

Hrozebný výrok,

který (přijal) ve vidění prorok Habakuk:

Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine,

– ty však neslyšíš;

křičím k tobě: „Násilí!“

– ty však nepomáháš.

Proč mi dáváš hledět na bezpráví?

Můžeš se dívat na soužení?

Zpustošení a násilí je přede mnou,

povstávají hádky, rozmáhá se svár.

Proto nemá platnost zákon

a právo se nikdy neprosadí.

Poněvadž bezbožný přemáhá spravedlivého,

proto vládne zvrácené právo.

„Hleďte na pohany a dívejte se,

divte se a užasněte:

za vašich dob činím skutek,

nikdo tomu neuvěří, až se o něm bude vypravovat.

Hle, já vzbudím Chaldejce,

krutý a útočný národ,

který probíhá širou zemí,

aby zabral sídla, která mu nepatří.

Je hrozný a strašný,

vyhlásí právo a svou svrchovanost.

Jeho koně jsou rychlejší než levharti,

divočejší než vlci na stepi;

rychle přijíždějí jezdci,

jeho jezdci přijedou z veliké dálky,

přilétnou jak orel,

který se vrhá na žrádlo.

Všichni se ženou za násilím,

tváře všech jsou jako žhoucí vítr,

zajatce hromadí jak písek.

Králům se vysmívá,

knížata mu jsou pro kratochvíli,

žert si dělá z každé pevnosti,

(kolem) nasype val a zmocní se jí.

Přižene se a přežene jak vichr,

ze své síly si udělá boha.“

Hospodine, což nejsi od pradávna,

můj Bůh, můj svatý,

který neumíráš?

Hospodine, poslal jsi (Chaldejce, aby konal) právo,

(ty), Skálo, určil jsi ho, aby trestal.

Máš čisté oči, že se nemůžeš dívat na zlo,

na soužení nemůžeš patřit;

proč se tedy díváš na nevěrné,

proč mlčíš k tomu, když bezbožník ničí toho,

kdo je spravedlivější než on?

Jednáš s lidmi jako s rybami moře,

jako s havětí, která nemá vládce.

(Nepřítel je) všechny tahá udicí,

chytá je svou sítí,

svým čeřenem je sbírá,

proto se raduje a jásá.

Proto přináší oběti své síti,

svému čeřenu pálí kadidlo,

neboť jimi se stal jeho úděl tučným,

vydatným jeho pokrm.

Má proto stále vyprazdňovat svou síť,

zabíjet národy bez slitování?

Na svou stráž se postavím,

vystoupím na stanoviště,

číhat budu, abych viděl, co (Pán) ve mně mluví,

co mi odpovídá na mou stížnost.

Hospodin mi odpověděl:

„Napiš vidění,

vyryj ho zřetelně na desky,

aby ho mohl každý snadno přečíst.

Na určený čas totiž ještě (čeká) vidění,

spěje však k naplnění a nezklame.

I když ještě prodlévá, počkej na ně,

neboť jistě se splní, nedá se zdržet.

Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši,

spravedlivý však bude žít pro svou věrnost.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žid 10,37-38.39

Už jen chvilku, malou chvilku, a přijde ten, který má přijít, a neomešká se. * Spravedlivý bude žít z víry.

Nepatříme k těm, kteří se ze strachu vzdalují, a tak jdou k záhubě, ale k těm, kdo věří, a tím si zachrání život. * Spravedlivý.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo 5 de diversis, 1-4: Opera omnia, Edit. Cisterc. 6,1 [1970], 98-103)

Na svou stráž se postavím, abych viděl, co mi řekne Pán

V evangeliu čteme, jak Pán v kázání nabádal učedníky, aby jedli jeho tělo a skrze toto tajemství měli účast na jeho utrpení. Tehdy někteří řekli: To je tvrdá řeč! A od toho času už s ním nechodili. Když se pak zeptal učedníků, zda i oni chtějí odejít, řekli: Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.

A musím vám říci, bratři, že je to tak až dodnes: Některým je jasné, že slova, která Ježíš mluví, jsou duch a život, a proto jdou za ním. Jiným připadají Ježíšova slova jako tvrdá a hledají si ubohou útěchu jinde. Moudrost totiž volá na náměstích, to jest na široké a prostranné cestě, která vede k smrti, a volá ty, kteří po ní jdou, zpátky.

Hospodin konečně praví: Čtyřicet let jsem byl tomu pokolení nablízku; řekl jsem: je to lid, který bloudí v srdci, nepoznali mé cesty. A v jiném žalmu stojí: Jednou promluvil Bůh. Ano, jednou, protože stále. Je to jedna řeč bez přestání, ustavičná a trvalá.

Mluví hříšníkům do duše a usvědčuje je z poblouzení srdce, protože chce v tom srdci sám přebývat a tam promlouvat. Činí to, čemu učil ústy proroků: Mluvte k srdci Jeruzaléma.

Vidíte, bratři, jak spasitelně nás napomíná prorok; abychom nezatvrzovali své srdce, když dnes uslyšíme jeho hlas. Ostatně téměř tatáž slova čteme i v evangeliu a u proroka. Pán v evangeliu říká: Mé ovce slyší můj hlas. A svatý David praví v žalmu: Jsme jeho lid (to jest bezpochyby lid Páně) a stádce jeho pastvy. Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.

A slyš konečně proroka Habakuka, jak neskrývá Boží pokárání, ale pečlivě a starostlivě na ně myslí. Praví totiž: Na svou stráž se postavím, vystoupím na stanoviště, abych viděl, co mi bude řečeno, a co bych měl odpovědět svému karateli. Nuže zapřísahám vás, bratři, i my buďme na stráži, protože je čas boje.

Řiďme svůj život podle srdce, kde přebývá Kristus, podle úsudku a rady rozumu. Ovšem zdravě, to znamená tak, abychom nespoléhali výlučně na ně, abychom se tak neopírali o vratkou stráž.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 18 (17),23; 19 (18),9; 1 Jan 2,5

Míval jsem na zřeteli všechny příkazy svého Boha, jeho nařízením jsem se nevyhýbal. * Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci. Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.

Kdo jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. * Hospodinovy.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky