29. srpen 2024

Umučení svatého Jana Křtitele
památka

O umučení Předchůdce Páně podává zprávu evangelium Matoušovo (14,3-12) a Markovo (6,17-29). Josef Flavius píše, že se to stalo v tvrzi Machaerus, kde měl Herodes Antipas královský palác. Podle staré tradice přenesli Janovi učedníci jeho mrtvé tělo do samařského města Sebaste a uložili ho na místě, kde byla v 1. polovině 4. století zbudována bazilika. Zdá se, že památka Předchůdce Páně, slavená v Jeruzalémě už v 5. století kromě slavnosti Narození také dnešního dne, byla výročím posvěcení této baziliky. Během 6. a 7. století se rozšířilo slavení této památky na Východě i na Západě s názvem Umučení nebo Stětí sv. Jana Křtitele.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Je letní den. A Panna svatá

cedrovým hájem do hor chvátá

k příbuzné jménem Alžbětě.

I té dal Bůh, že bude matka

vyvoleného pacholátka.

Jan Křtitel zváno po světě.

Jde Panna stezkou osamělou,

pod nohy se jí květy stelou,

jak rosu chtěly by ji nést.

Příroda všechna dobře tuší,

pro co jsou lidé slepí, hluší:

že dívka Matkou Boží jest.

Alžběta, přítelkyně pravá,

už před domem ji očekává

a slovem prorockým ji zve:

„Tvůj příchod darem nebes je mi,

tys požehnaná mezi všemi

a požehnáno dítko tvé!“

Klesnou si vroucně do náručí.

A co v nich beze slova zvučí,

to skřivan jásá v modrý vzduch:

Blíží se naplnění času

pro přislíbenou světa spásu!

Veliké věci činí Bůh!

ŽALMY

1. ant. Hospodin je záštita mého života.

Žalm 18 (17), 31-51
Poděkování za záchranu a vítězství
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8,31)
IV (31-35)

Boží cesta je dokonalá, †

Hospodinovo slovo, tříbené ohněm, *

štítem je všem, kdo se k němu utíkají.

Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina, *

kdo je skálou kromě našeho Boha?

Bůh, který mě opásává silou, *

činí mé chování dokonalým,

mým nohám dal hbitost jako nohám laní *

a postavil mě na výšiny,

mé ruce vycvičil k boji *

a mé paže k napínání bronzového luku.

Ant. Hospodin je záštita mého života.

2. ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.

V (36-46)

Dals mi svůj záchranný štít, †

tvá pravice mě podpírala *

a tvá starostlivost mě učinila mocným.

Mým krokům jsi otevřel širokou cestu, *

proto nezakolísaly mé nohy.

Honil jsem své nepřátele a dostihl je, *

nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil.

Potřel jsem je, že se nemohli vzchopit, *

padli mi pod nohy.

Opásals mě statečností k boji, *

pode mě srazils mé protivníky,

Zahnals na útěk mé nepřátele *

a zničil ty, kdo mě nenávidí.

Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal, *

(volali) k Hospodinu, ale neslyšel je.

Rozdrtil jsem je jako prach na větru, *

jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal.

Vyprostils mě, když se lid bouřil, *

vládcem národů jsi mě ustanovil.

Slouží mně lid, který jsem neznal, *

poslouchají mě na jediné slovo.

Cizinci se ucházejí o mou přízeň, *

strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze.

Ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.

3. ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.

VI (47-51)

Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, *

sláva buď Bohu, mému spasiteli!

Bohu, který mě pověřil odplatou, *

pod moji moc národy sklonil.

Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel, †

povýšils mě nad moje odpůrce, *

vyrvals mě z násilníkovy moci.

Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit, *

opěvovat chci tvoje jméno.

Veliká vítězství jsi popřál svému králi, †

dáváš přízeň svému pomazanému, *

Davidovi a jeho potomstvu navěky.

Ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.

Otevři mé oči, Pane,

ať pozoruji divy tvého zákona.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

3,1-5.19 – 4,4

Výzva k obrácení

Hospodin mě oslovil:

„Jestliže muž propustí svou ženu

a ona od něho odejde

a vezme si jiného muže –

vrátí se k ní zase (první muž)?

Nebude ta žena zneuctěna?

Ty však, (která) jsi smilnila s mnoha milovníky,

směla by ses ke mně vrátit?

– praví Hospodin.

Zdvihni oči k výšinám a rozhlédni se,

kde jsi nebyla zneuctěna;

sedávala jsi u cest a čekala na ně

jako Arab na poušti,

poskvrnila jsi zemi

svými smilstvy a zločiny.

Proto byly zadrženy deště

a nebyla jarní vláha.

Zjednala sis čelo nevěstky,

stydět ses nechtěla.

Nevoláš snad nyní ke mně: ‚Můj otče!?

Ty jsi přítel mého mládí!

Což se bude hněvat ustavičně,

setrvá navěky v hněvu?‘

Hle, tak mluvíš, ale jednáš zle, jak jen můžeš!

Myslil jsem si: Jak bych tě chtěl zařadit mezi syny

a dát ti rozkošnou zemi

jako nejvzácnější dědictví mezi všemi národy!

Myslil jsem si: Budeš mě nazývat otcem

a nepřestaneš za mnou chodit.

Ale jako bývá žena nevěrná svému manželovi,

tak jste se stali nevěrnými mně, izraelský dome“

– praví Hospodin.

Je slyšet křik na pahorcích,

pláč a nářek synů Izraele,

že převrátili své chování,

zapomněli na Hospodina, svého Boha.

„Vraťte se, odpadlí synové,

a zhojím váš odpad.“

„Hle, přicházíme k tobě,

neboť ty jsi Hospodin, náš Bůh.

Lživé jsou pahorky,

hluk na horách!

Jen v Hospodinu, našem Bohu,

je spása pro Izraele.

Hanebné modly hltaly

od našeho mládí jmění našich otců,

jejich brav i skot,

jejich syny i dcery.

Lehněme si do své hanby,

ať nás přikryje naše potupa,

neboť jsme hřešili proti Hospodinu, svému Bohu,

my i naši otcové od svého mládí až dodnes,

nechtěli jsme slyšet hlas Hospodina, svého Boha.“

„Když se obrátíš, Izraeli – praví Hospodin –

smíš se ke mně vrátit.

Když se vzdáš svých ohavností,

nebudeš bloudit daleko ode mě!

Když budeš přísahat: ‚Živ je Hospodin‘

podle pravdy, práva, spravedlnosti,

v tobě národy dojdou požehnání,

v tobě dojdou slávy.

Neboť tak praví Hospodin lidu Judska i Jeruzaléma:

Zorejte si úhor

a nerozsévejte do trní!

Obřežte se pro Hospodina,

odstraňte předkožky svých srdcí,

mužové judští i obyvatelé jeruzalémští,

aby můj hněv nevyšlehl jak oheň

a nevzplál, že by ho nikdo nemohl uhasit

pro špatnost vašich skutků.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Jer 14,7; Žl 130 (129),3

Svědčí-li naše nepravosti proti nám, jednej, Hospodine, ke cti svého jména! * Našich zpronevěr je mnoho, hřešili jsme proti tobě.

Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? * Našich.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého Bedy Ctihodného, kněze

(Hom. 23: CCL 122,354.356-357)

Předchůdce Kristův narozením i smrtí

Svatý Předchůdce narození, kázání i smrti Páně ukázal při svém zápase sílu hodnou toho, aby na něj hledělo nebe. Platí o něm, co říká Písmo: I když se lidem zdálo, že je trestán, jeho naděje byla plná nesmrtelnosti. Právem slavíme den, který je pro nás posvěcen Janovým utrpením, ozdoben zářícím purpurem jeho krve. Právem uctíváme s duchovní radostí Janovu památku, neboť on své svědectví, které vydal Pánu, zpečetil mučednickou smrtí.

Nelze pochybovat, že svatý Jan trpěl ve vězení a v okovech pro našeho Vykupitele. Jemu předem vydával svědectví a za něj položil také svůj život. Pronásledovatel sice od něho nežádal zapření Krista, ale zamlčení pravdy; to však znamená, že zemřel kvůli Kristu. Vždyť přece Kristus říká: Já jsem pravda. A proto zajisté prolil svou krev kvůli Kristu, když ji prolil kvůli pravdě. A jako svým narozením, kázáním a tím, že křtil, vydával Jan předem svědectví tomu, který se měl narodit, kázat a křtít, tak i svým utrpením Jan o něm předem naznačil, že má také trpět.

Takový a tak veliký muž uzavřel tedy svůj pozemský život, po dlouhém utrpení v okovech, prolitím krve. Toho, který hlásal svobodu nebeského pokoje, spoutali bezbožníci do okovů. Do temného vězení byl uvržen ten, který přišel, aby vydal svědectví o světle, a o němž samo světlo, jímž je Kristus, vydalo svědectví, že byl lampou hořící a zářící. A svou vlastní krví byl pokřtěn ten, jemuž bylo dáno pokřtít Vykupitele světa, uslyšet hlas Otcův, který se ozval Kristu z nebe, a uvidět milost Ducha Svatého sestupujícího na něj. Ale takovým lidem, jako byl on, nebylo těžké, naopak, bylo to pro ně lehké a žádoucí trpět časná muka pro pravdu; neboť on věděl, že to bude odměněno věčnými radostmi.

Mučedníci si přáli přijmout smrt, která tak jako tak nevyhnutelně hrozila, pro vyznání Kristova jména s palmou věčného života. Správně říká apoštol: Vám se přece dostalo té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. Považuje to za Kristův dar, že vyvolení mohou pro něj trpět, a rovněž říká: Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mk 1,2; Mt 11,11; Mk 6,17.27

Je psáno u proroka Izaiáše: Hle posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. * Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel.

Herodes dal Jana zatknout a poslal kata, aby přinesl jeho hlavu; ten odešel a sťal ho ve vězení. * Mezi.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého Jana Křtitele, aby se stal předchůdcem tvého Syna i svou mučednickou smrtí, a vydal tak svědectví spravedlnosti a pravdě; dávej i nám sílu, abychom statečně prosazovali plnění tvých přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky