Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Nic není bez hlasu,
Bůh slyší odevšad,
jak všechno stvoření
mu touží chválu vzdát.
Zrod písně nalezneš,
kde stojí svatý trůn,
tam harfa ladí se
a vzniká hudba strun.
Můj nástroj nezní sám,
hleď, já to jsem, jenž hraji,
a prsty Boží zas
mou duši rozechvívají.
Ta srdce, která jsou
tak tichá, jak chce Pán,
on rozechvívá rád,
až zvoní do všech stran.
V sluch Boží do nebes
nic nezní líbezněji,
než to, když v souzvuku
tvá ústa s duší znějí.
ŽALMY
1. ant. Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě?
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *
svět i ti, kdo jej obývají.
Neboť on jej založil nad moři, *
upevnil ho nad proudy vod.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *
kdo smí stát na jeho svatém místě?
Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, †
jehož duše nebaží po marnosti, *
kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.
Ten přijme požehnání od Hospodina, *
odměnu od Boha, svého spasitele.
To je pokolení těch, kdo po něm touží, *
kdo hledají tvář Jakubova Boha.
Zdvihněte, brány, své klenby, †
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? †
Silný a mocný Hospodin, *
Hospodin udatný v boji.
Zdvihněte, brány, své klenby, †
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? †
Hospodin zástupů, *
on je král slávy!
Ant. Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě?
2. ant. Velebte, národy, našeho Boha! On dal život naší duši, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci druhé a třetí antifony pro čtvrtou neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]
Jásejte Bohu, všechny země, †
opěvujte slávu jeho jména, *
vzdejte mu velkolepou chválu!
Řekněte Bohu: „Jak úžasná jsou tvá díla! *
Pro tvou nesmírnou moc se ti podrobují tvoji nepřátelé!
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, *
nechť opěvuje tvé jméno.“
Pojďte a pozorujte Boží skutky: *
podivuhodně jednal s lidmi!
Moře proměnil v souš; †
suchou nohou přešli řeku, *
proto se radujme v Bohu!
Vládne svou mocí navěky, †
jeho oči sledují národy: *
aby se nevypínali zpupní!
Velebte, národy, našeho Boha *
a rozhlašujte jeho chválu!
On dal život naší duši, *
nedopustil, aby klopýtaly naše nohy.
Věru, zkoušel jsi nás, Bože, *
tříbil jsi nás ohněm, jako se tříbí stříbro.
Zavedl jsi nás do léčky, *
těžké břímě jsi vložil na naše bedra.
Nechals jezdit lidi po našich hlavách, †
prošli jsme ohněm a vodou, *
ale pak jsi nám popřál úlevu.
Ant. Velebte, národy, našeho Boha! On dal život naší duši, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci druhé a třetí antifony pro čtvrtou neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]
3. ant. Slyšte, všichni bohabojní, co prokázal Bůh mé duši, aleluja.
Vstoupím s celopaly do tvého domu, *
splním ti své sliby.
Pro ně se mé rty otevřely, *
má ústa je slíbila, když mi bylo úzko.
Přinesu ti v oběť celopaly tučných ovcí s tukem beranů, *
budu obětovat býky a kozly.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, *
chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši.
Svými ústy jsem k němu volal, *
velebil jsem ho svým jazykem.
Kdybych zamýšlel nepravost ve svém srdci, *
nebyl by Pán slyšel.
Ale Bůh slyšel, *
všiml si mé úpěnlivé prosby.
Bůh buď veleben, †
že neodmítl mou prosbu, *
že mi neodňal svou lásku.
Ant. Slyšte, všichni bohabojní, co prokázal Bůh mé duši, aleluja.
Boží slovo je plné života,
je ostřejší než každý dvojsečný meč.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
6,1-13
Izaiáš povolán za proroka
Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho (roucha) naplňoval svatyni. Nad ním stáli serafové. Každý měl šest křídel: dvěma si zastíral tvář, dvěma si zastíral nohy a dvěma létal. Jeden volal na druhého:
„Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů,
celá země je plná jeho slávy.“
Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem.
Tu jsem zvolal:
„Běda mně, je se mnou konec!
Vždyť jsem člověk nečistých rtů,
mezi lidem nečistých rtů bydlím,
a Krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!“
Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. (Tím) se dotkl mých úst a řekl:
„Hle, dotklo se to tvých úst,
zmizí tvá nepravost,
bude smyt tvůj hřích!“
Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: „Koho mám poslat, kdo nám půjde?“ Řekl jsem: „Zde jsem, mne pošli!“ (On pak) pravil:
„Jdi a pověz tomuto lidu:
Poslouchejte dobře, ale nerozumějte;
dívejte se vytrvale, ale nepoznávejte!
Zatvrď srdce tohoto lidu,
zacpi mu uši,
zalep mu oči,
ať očima nevidí,
ať ušima neslyší,
ať srdcem nechápe,
aby se neobrátil a neuzdravil!“
Tu jsem řekl: „Na jak dlouho, Pane?“ Odpověděl: „Dokud nebudou města zpustošena, bez obyvatel, domy bez lidí
a země zanechána pustá.“
Hospodin z ní odvede lidi daleko,
takže bude v zemi veliká spoušť.
I když v ní zbude jen desetina,
znovu bude zničena
jako terebint a jako dub,
z nichž při skácení zůstane pařez.
Z pařezu (vzejde) svaté potomstvo.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Zj 4,8; Iz 6,3
Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde. * Celá země je plná jeho slávy.
Serafové volali jeden na druhého: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů. * Celá.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na Matoušovo evangelium
(Hom. 15,6.7; PG 57,231-232)
Sůl země a světlo světa
Vy jste sůl země. Ale nevztahujte tento výrok, praví Kristus, na svůj osobní život, nýbrž na celý svět. Neposílám vás přece do dvou měst, ani do deseti nebo dvaceti, ani k jedinému národu tak jako proroky, nýbrž po zemi i po moři do celého světa, a to světa strašlivě postiženého. Řekl-li Vy jste sůl země, poukázal na to, že se celá lidská přirozenost pomátla a vinou hříchů je zkažená. Proto od učedníků vyžaduje, aby měli především ty ctnosti, jež jsou potřebné a užitečné k pastýřské péči o množství lidí. Neboť kdo je tichý, skromný, milosrdný a spravedlivý, neomezuje dobré skutky pouze na sebe, nýbrž usiluje o to, aby tyto výtečné prameny prýštily také ve prospěch druhých. A kdo má čisté srdce, umí vytvářet pokoj a je pronásledován pro pravdu, ten usměrňuje svůj život k obecnému blahu.
Nedomnívejte se tedy, praví Kristus, že se máte pustit do nějakých lehkých zápasů nebo že přitom půjde pro vás o nějaké maličkosti: Vy jste sůl země. Oč tedy jde? Obnovovali snad učedníci to, co bylo shnilé? Rozhodně ne: Není ani možné, aby přidání soli nějak vylepšilo to, co je shnilé. To jistě nečinili. Zato to, co bylo předtím obnoveno a jim svěřeno a zbaveno oné hniloby, to potom solili a uchovávali v té novosti, kterou přijali od Pána. Neboť osvobození od hniloby hříchů bylo dílem Kristovy ctnosti, a navždy zabránit návratu do té hniloby, to bylo dílem jejich úsilí a snažení.
Pozoruješ, jak Pán znenáhla ukazuje, že jsou jeho učedníci postaveni nad proroky? Neříká přece, že by byli učiteli jenom pro Palestinu, ale pro celou zemi. Nedivte se tedy, říká, že jsem ostatní pominul a mluvím jenom k vám a vystavuji vás tak velikým nebezpečenstvím. Uvědomte si jen, do kolika měst, krajů a ke kolika národům vás hodlám vyslat jako učitele. Proto chci nejen, abyste byli rozvážní vy sami, ale abyste rozvážnosti učili také druhé. Neboť nebudete-li to tak dělat, ani sami sebe nezachráníte.
Mnozí pošetilí se budou moci s vaší pomocí vzpamatovat. Avšak zbloudíte-li vy, strhnete s sebou do záhuby i druhé. Takže čím větší úkoly se vám svěřují, tím větší musíte vynakládat úsilí. Proto praví: Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
A aby se učedníci nebáli vystoupit na veřejnosti poté, co slyšeli, když vás budou tupit a pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost, říká: „Kdybyste na to nebyli připraveni, marně jste byli vyvoleni. Nutně vás tedy bude provázet zlořečení, v ničem vám však neuškodí, naopak vydá svědectví o vaší pevnosti. Jestliže se však pro strach ze zlořečení zřeknete patřičného nadšení, utrpíte mnohem horší věci, všichni o vás budou špatně mluvit a budou vámi pohrdat, a to právě znamená ono pošlapání.“
Potom přechází Kristus k jinému, ještě vznešenějšímu přirovnání: Vy jste světlo světa. Opět světa, nikoli jednoho národa nebo dvaceti měst, nýbrž veškerého světa. Světlo duchovní, skvělejší než sluneční záře, právě tak duchovní jako ona sůl. Napřed tedy sůl, a nyní světlo: abys poznal, jak velký zisk přinášejí nesmlouvavá slova a jak velký užitek plyne ze závažné nauky. Pevně nás drží a nedovolí, abychom se spustili; vede nás ke ctnosti a dává sílu hledět vpřed. Nemůže se skrýt město položené na hoře; a když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu. Tím znovu vede učedníky k dokonalému způsobu života a učí je, aby byli pečlivě připraveni k veřejnému zápolení, jako ti, kdo mají před očima všech lidí zápasit uprostřed jeviště světa.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Sk 1,8; Mt 5,16
Až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc. * Budete mými svědky až na konec země.
Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích. * Budete.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení, převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky