8. červenec 2024

Pondělí, mezidobí, 14. týden
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Buď můj život čest a chvála Boží,

jiným růže, sobě trní, hloží.

Být jak zrno, skryté v Boží zemi,

hrstka kvasu, o níž lidé neví…

Šířit radost, bolest nechat sobě,

hledat slabé, sílit, těšit v mdlobě.

Nehledat práv, plnit povinnosti,

chudý ve všem, bohatý jen v ctnosti,

opravdový až do morku kosti.

Sebe zapřít, stavět na milosti,

obejmout kříž, drtit změkčilosti.

Jiným sloužit, sám si sloužit nedat,

v oběť lásky sebe na kříž zvedat,

pobloudilé v náruč Boží volat,

zlobu láskou přemáhat a zdolat.

Nic nechtít a všechno dát,

Boha v bližních milovat!

S Matkou Boží pevně stát,

v dobrém růst a vytrvat!

Nebo:

Nebylo nic

svět nestvořen

jen Bože Ty.

A řekl jsi a svět se zvedl z nicoty.

Dny světa šly a já jsem nebyl v jeho dnech.

Bůh stvořil duši, člověk do plic nabral dech.

Svět byl tak veliký a tak prázdný stranou stál.

To já stál stranou. Tys mě k sobě povolal.

Svět by se zhroutil nebýt k Tobě pozvedán.

Na kříž je přibíjen a vzhůru zvedán Pán.

I teď je tu i nyní uvidět se dá

kněz zvedá Chléb, srdce se ve mně pozvedá.

Až klesnu na zemi a v prach se navrátím,

Ty sám mě pozvedneš a já Tě uchvátím.

Až svět se v oheň promění a bude soud,

pokyň mně k pravici a nedej zahynout.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě.

Žalm 31 (30), 2-17.20-25
Důvěrná prosba v utrpení
Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23,46)
I (2-9)

K tobě se utíkám, Hospodine, ať nejsem zahanben navěky, *

vysvoboď mě, jsi spravedlivý!

Popřej mi sluchu, *

rychle mě zachraň!

Buď mi ochrannou skálou, *

opevněnou tvrzí k mé záchraně,

vždyť ty jsi má skála a má tvrz, *

pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

Vyprostíš mě z léčky pro mě nastražené, *

neboť ty jsi mé útočiště.

Do tvých rukou svěřuji svého ducha, *

Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš.

Ctitele nicotných model nenávidíš, *

já však důvěřuji v Hospodina.

Budu se veselit a jásat nad tvým slitováním †

že jsi shlédl na moji bídu, *

že jsi mé duši pomohl v tísni,

žes mě nevydal do moci nepříteli, *

ale postavils mé nohy na volné prostranství.

Ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě.

2. ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine.

II (10-17)

Smiluj se nade mnou, Hospodine, je mi úzko, *

hořem chřadne mé oko, duše i tělo,

Neboť můj život hyne ve strastech, *

má léta v hořekování

Strast mě zbavuje síly, *

moje kosti chřadnou.

Všichni nepřátelé mnou opovrhují, †

sousedům jsem pro smích, na postrach svým známým, *

kdo mě venku zhlédne, prchá přede mnou.

Vypadl jsem z paměti, jako bych byl mrtev, *

podoben jsem rozbitému hrnci.

Vždyť se tolik o mně šeptá – slyšel jsem to – hrůza odevšad! *

Spolu se proti mně radí, usilují zničit mi život.

Já však, Hospodine, v tebe doufám, *

říkám: Ty jsi můj Bůh!

Můj osud je ve tvé ruce, *

vysvoboď mě z moci mých úhlavních nepřátel!

Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, *

zachraň mě svou slitovností.

Ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine.

3. ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství.

III (20-25)

Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, †

uchovals ji těm, kdo se tě bojí, *

popřáváš ji těm, kdo se k tobě utíkají před lidmi.

Tvoje tvář je jim bezpečnou ochranou *

před spiknutím lidí,

ukrýváš je ve stanu *

před svárlivými řečmi.

Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal *

podivuhodné milosrdenství v opevněném městě

Už jsem si říkal sklíčeně: *

„Jsem zapuzen od tvých očí!“

Tys však uslyšel můj hlasitý nářek, *

když jsem volal k tobě o pomoc.

Milujte Hospodina, všichni jeho svatí, *

Hospodin zachovává věrné,

ale plnou měrou odplácí těm, *

kdo si počínají drze.

Vzmužte se a buďte srdnatí, *

všichni, kdo spoléháte na Hospodina.

Ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství.

Veď mě ve své pravdě a uč mě,

neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

15,7-14.24-30; 16,5-13

Absalomova vzpoura a Davidův útěk

V těch dnech řekl Absalom králi: „Dovol mi jít do Hebronu splnit slib, který jsem učinil Hospodinu. Tvůj služebník totiž, když bydlel v syrském Gesuru, učinil takovýto slib: Dá-li Hospodin, abych se vrátil do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu.“ Král mu řekl: „Jdi v pokoji!“ A on hned odešel do Hebronu.

Absalom poslal do všech izraelských kmenů zvědy s rozkazem: „Jakmile uslyšíte polnici, provolejte: Absalom se stal v Hebronu králem!“ S Absalomem šlo z Jeruzaléma dvě stě mužů. Byli pozváni, šli bezelstně, nic netušili. Absalom též poslal pro Achitofela Gilonského, Davidova rádce z jeho města Gilo, zatímco připravoval obětní hody. Spiknutí nabývalo síly a s Absalomem šlo stále více lidu.

K Davidovi přišel posel a řekl: „Srdce izraelských mužů jde za Absalomem.“ David pravil všem svým služebníkům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: „Utečme pryč, jinak před Absalomem neunikneme; rychle odejděme, aby si nepospíšil a nedostihl nás, nezasáhl nás neštěstím a nevyhubil město ostřím meče.“

A hle, i Sadok a všichni Levité s ním nesli archu Boží úmluvy. Postavili Boží archu a Abjatar obětoval, až úplně všechen lid z města přešel. Potom král Sadokovi nařídil: „Dones Boží archu zpět do města. Naleznu-li u Hospodina milost a on mě přivede zpět, dá mi spatřit ji i svůj příbytek. Řekne-li: ‚Nelíbíš se mi‘, ať se mnou naloží, jak uzná za dobré.“ Dále král knězi Sadokovi řekl: „Ty jsi přece vidoucí. Vrať se pokojně do města i se svým synem Achimaasem a s Jonatanem, synem Abjatarovým; oba vaši synové ať jdou s vámi. Hleďte, já se budu zdržovat u brodu v pustině, dokud mi od vás nepřijde nějaká zpráva.“ Sadok a Abjatar donesli tedy Boží archu zpět do Jeruzaléma a zůstali tam.

David pak stoupal po srázu Olivové hory, stoupal a stále plakal, hlavu měl zahalenou a šel bos. I všechen zbrojný lid, který byl s ním, měl hlavu zahalenou a vystupoval s pláčem.

Když král David přišel do Bachurim – hle, vyšel odtamtud muž ze Saulova příbuzenstva. Jmenoval se Šimej, syn Gerův. Jak se blížil, stále zlořečil a házel kamení na Davida a na všechny jeho služebníky, ačkoli po jeho pravici i levici šel všechen zbrojný lid a všichni význační bojovníci. A tak volal Šimej, když zlořečil: „Pryč, pryč, krvežíznivče a ničemo! Hospodin dal na tebe dopadnout všechnu krev Saulova domu, poněvadž jsi uchvátil království místo něho. Nyní dal Hospodin království do ruky tvého syna Absaloma. Hle, dostal ses do zaslouženého neštěstí, poněvadž jsi krvežíznivec!“

Tu řekl králi Abišaj, syn Serujin: „Proč má tento mrtvý pes zlořečit mému pánu, králi? Půjdu a srazím mu hlavu!“ Král však řekl: „Nestarejte se o mě, synové Serujini! Jestliže zlořečí a jestliže mu Hospodin poručil: Zlořeč Davidovi! – kdo smí říci: Proč to děláš?“ David pak řekl Abišajovi a všem svým služebníkům: „Hle, můj syn, který vyšel z mých útrob, usiluje o můj život, tím spíše Benjamínovec! Nechte ho zlořečit, jestliže mu to Hospodin poručil. Snad Hospodin shlédne na mé soužení a splatí mi dobrem za kletbu tohoto dne.“ A David se svými muži pokračoval v cestě. A Šimej se ubíral podle něho po svahu hory, šel a zlořečil a házel po něm kamení a metal prach.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žl 41 (40),10; Mk 14,18

Ten, který jídal u mého stolu, strojil mi úklady. * Můj přítel, jemuž jsem důvěřoval.

Jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí. * Můj přítel.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Nn 46,2–47,4; 48,1-6: Funk 1,119-123)

Každý ať hledá, co je k užitku všem, a ne pouze jemu

Je psáno: Přimkněte se k svatým, protože ti, kdo se k nim přimknou, budou posvěceni. A na jiném místě se praví: S mužem čistým budeš čistý, s vyvoleným budeš vyvolený, ale se zvrhlým budeš zvrhlý. Přimkněme se tedy k čistým a spravedlivým: ti přece jsou Boží vyvolení. Proč jsou mezi vámi spory, hněv, nesváry, roztržky a boje? Což nemáme jednoho Boha a jednoho Krista a jednoho Ducha milosti vylitého na nás? A není jediné povolání v Kristu? Proč trháme a rveme údy Kristovy, bouříme se proti vlastnímu tělu a dospíváme ve své pošetilosti tak daleko, až zapomínáme, že jsme jedni údy druhých?

Myslete na slova Ježíše, našeho Pána! Řekl totiž: Běda tomu člověku; bylo by mu lépe, kdyby se byl nenarodil, než aby pohoršil jednoho z mých vyvolených; bylo by mu lépe, kdyby byl s mlýnským kamenem na krku hozen do moře, než aby svedl jednoho z mých vyvolených. Váš rozkol svedl mnohé na scestí, mnohé uvrhl do malomyslnosti, mnohé do pochyb, nás všechny do zármutku: a váš spor trvá dosud!

Vezměte do rukou list blaženého apoštola Pavla. Co vám napsal nejdřív, když začal hlásat evangelium? Opravdu z Ducha Svatého vám napsal o sobě, o Kéfovi a o Apollovi, protože i tehdy u vás došlo k rozštěpení. Ale tehdejší váš rozkol byl menším zlem, protože jste se přikláněli k osvědčeným apoštolům a k muži od nich doporučenému.

Rychle s tím tedy skončeme, padněme na kolena před Hospodinem a s pláčem jej prosme, aby nám byl milostivý, opět se s námi smířil a přivedl nás zpět k našemu důstojnému a svatému životu v bratrské lásce. Neboť to je brána spravedlnosti otevřená k životu, jak je psáno: Otevřete mně brány spravedlnosti, vejdu jimi, abych vzdal díky Hospodinu. Toto je brána Hospodinova, jí procházejí spravedliví. Mezi mnoha otevřenými branami je pouze tato branou spravedlnosti: brána v Kristu. Blahoslavení jsou všichni, kdo jí vejdou, ve svatosti a spravedlnosti kráčejí správnou cestou a odhodlaně vše vykonávají. I když má někdo víru, i když je schopen vyjádřit poznání, i když moudře rozeznává řeči a je bezúhonný ve svých skutcích, tím pokornější má být, čím se zdá větším, a má hledat, co je k užitku všem, a ne pouze jemu.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Kor 9,19.22; Job 29,15-16

Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech. U slabých jsem se stal slabým. * Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé.

Slepému jsem byl očima, nohama kulhavému. Pro chudé jsem byl otcem. * Pro všechny.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky