3. prosinec 2024

Sv. Františka Xaverského, kněze
památka

Pocházel ze španělské Navarry; narodil se roku 1506 na zámku Xavieru (Javier). Na studiích v Paříži poznal Ignáce z Loyoly a stal se jedním z jeho prvních druhů. V roce 1537 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1541 horlivě a s velkým úspěchem hlásal evangelium v Indii, na Ceyloně, na Molukách a v Japonsku. Zemřel 3. XII. 1552 cestou do Číny na ostrově Sancianu. V roce 1622 byl prohlášen za svatého a v roce 1927 za patrona misií.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Hlásej, písni veselá:

Chvála budiž vzdána

Marii, že přijala

vůli svého Pána.

Hlásej, dávné proroctví,

hlásej lidu všemu,

zvěst o Boží pomoci

lidstvu zbloudilému.

Hlásej, zvěsti Janova,

z krajů od Jordánu:

Přímé cesty v srdce svá

připravujte Pánu.

Hlásej, dobo adventní,

Boží výzvu k smíru,

ať v nás lásku rozhojní,

naději a víru.

ŽALMY

1. ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým.

Žalm 10 (9 B)
Bůh pomáhá utlačovaným
Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6,20)
I (1-11)

Hospodine, proč jsi tak vzdálen, *

proč se skrýváš v dobách tísně?

Bezbožník zpupně pronásleduje ubožáka, *

chytí ho do nástrah, které si přichystal.

Vždyť hříšník se chlubí svou náruživostí, *

rouhá se chamtivec, pohrdá Hospodinem.

Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti: †

„On nepotrestá! Bůh není!“ *

To je celé jeho smýšlení.

Po celý čas se mu vše daří, †

je daleko od myšlenky na tvůj soud, *

na všechny své odpůrce hledí s výsměchem.

Říká si pro sebe: „Nic mnou nehne, *

z pokolení do pokolení mě neštěstí nepotká.“

Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu, *

pod jeho jazykem jen útrapa a hoře.

Sedí na číhané poblíž osad, †

zabíjí nevinného ve skrytu, *

jeho oči slídí po chudákovi.

Číhá v úkrytu jako lev ve svém doupěti, †

číhá, aby lapil ubožáka, *

lapí ho a vtáhne do své sítě.

Přikrčí se, po zemi se plazí, *

chudáci klesají v jeho drápech.

Myslí si v srdci: „Bůh zapomněl, *

odvrátil svou tvář, vůbec se nedívá!“

Ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým.

2. ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák.

II (12-18)

Povstaň, Hospodine, Bože, zdvihni svou ruku, *

nezapomínej na chudáky!

Jak to, že bezbožník pohrdá Bohem *

a říká si v srdci: „Nepotrestá!“?

Ty však vidíš; ty sleduješ útrapy i žal, *

abys je vzal do svých rukou.

Na tebe se spoléhá ubožák, *

sirotkovi tys pomocníkem.

Zlom rámě bezbožného bídáka, *

ztrestej jeho nepravost a nebude ho.

Hospodin je králem na věčné časy, *

vyhynuli pohané z jeho země.

Přání ubohých jsi vyslyšel, Hospodine, *

vzpružil jsi jim srdce, popřáls jim sluchu,

abys právo zjednal slabému a sirotku, *

aby člověk, vzešlý ze země, už nenaháněl strachu.

Ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák.

3. ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova.

Žalm 12 (11)
Prosba o pomoc proti zpupným
Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

Pomoz, Hospodine, zbožných ubývá, *

mezi lidmi se vytrácí věrnost.

Klamou se navzájem falešnými slovy, *

hovoří úlisným rtem, dvojakým srdcem.

Nechť Hospodin zničí každý úlisný ret, *

jazyk, který chlubivě mluví,

ty, kteří říkají: „Naše síla je v jazyku, *

rty máme k vlastnímu prospěchu; kdo je náš pán?“

„Pro útisk ubohých, sténání chudých †

už povstanu, praví Hospodin, *

spásu dám tomu, kdo po ní touží.“

Hospodinovy výroky jsou upřímná slova, *

ryzí stříbro, zbavené hlíny, sedmkrát tříbené.

Ty nás, Hospodine, ochráníš *

a zachováš navždy před tímto pokolením.

Kolem se toulají bezbožníci, *

vyvyšují se nejhorší z lidí.

Ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova.

Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu,

vyrovnejte stezky našemu Bohu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

2,6-22; 4,2-6

Boží soud

Hospodine, odhodil jsi svůj národ, Jakubův dům,

neboť mají plno věštců od východu,

(plno) hadačů jako Filišťané,

s cizinci si potřásají rukama.

Jeho země je plná stříbra a zlata,

není konce jeho pokladům.

Jeho země je plná koní,

nesčetné jsou jeho (válečné) vozy;

jeho země je plná bůžků:

klanějí se dílu svých rukou,

které zhotovily jejich prsty.

Každý se koří,

kdekdo se ponižuje:

neodpouštěj jim!

Zalez do skály, skryj se do prachu

z bázně před Hospodinem, před jeho slavnou velebností!

Pyšné lidské oči budou poníženy,

sražena bude zpupnost lidí;

v onen den bude jedině Hospodin vyvýšen.

Den Hospodina zástupů (přijde)

na všechno, co je pyšné a zpupné,

na všechno, co je povýšené; bude to poníženo;

na všechny libanonské cedry, vysoké a vznosné,

na všechny bašanské duby,

na všechny vysoké hory,

na všechny strmící vrchy,

na každou štíhlou věž,

na každou opevněnou hradbu,

na všechny taršíšské lodi,

na všechna skvostná plavidla.

Pýcha lidí bude sražena,

ponížena zpupnost mužů,

v onen den bude jedině Hospodin vyvýšen,

modly však naprosto zmizí.

Zalezou do skalních jeskyní,

do děr (plných) prachu

z bázně před Hospodinem, před jeho slavnou velebností,

až vstane, aby poděsil zemi.

V onen den zahodí každý krtkům a netopýrům

své modly ze stříbra, své modly ze zlata,

které si zhotovil,

aby se (jim) klaněl.

Zaleze do skalních rozsedlin, do kamenných slují

z bázně před Hospodinem, před jeho slavnou velebností,

až vstane, aby poděsil zemi.

Přestaňte (se spoléhat) na člověka, který má v chřípí (jenom) svůj dech.

Zač je možné si ho cenit?

V ten den se Hospodinův výhonek

stane ozdobou a slávou,

plod země (bude) ctí a chloubou

těm, kteří se zachrání z Izraele.

Každý, kdo zbude na Siónu,

kdo zůstane v Jeruzalémě, bude se nazývat svatým,

každý, kdo je zapsán k životu v Jeruzalémě.

Až smyje Pán špínu siónských dcer,

až spláchne krev Jeruzaléma z jeho středu

dechem soudu a dechem vytříbení,

utvoří Hospodin nad každým místem siónské hory

a nad jejím shromážděním

oblak přes den,

dým a zář plápolajícího ohně v noci,

neboť Hospodinova velebnost

bude celého (toho místa) ochranným stánkem,

který skýtá stín ve dne proti vedru

a bezpečné útočiště proti vichru a dešti.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Iz 2,11; Mt 24,30

Pyšné lidské oči budou poníženy, sražena bude zpupnost lidí, * v onen den bude jedině Hospodin vyvýšen.

A lidé uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou mocí a slávou. * V onen.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisů svatého Františka Xaverského svatému Ignáci

(H. Tursellini: Vita Francisci Xaverii, Romæ 1596, lib. 4, epist. 4 [1542] et 5 [1544])

Běda mi, kdybych nehlásal evangelium

Zavítali jsme do vesnic neofytů, kteří přijali křesťanství před několika léty. V té oblasti nejsou usazeni vůbec žádní Portugalci, neboť půda je tam značně neúrodná a chudá. Domorodí křesťané jsou opuštění, bez kněží, a nevědí vlastně nic jiného, než že jsou křesťany. Nemají nikoho, kdo by jim posloužil svátostmi a konal pro ně bohoslužby, nikoho, kdo by je seznámil s vyznáním víry, naučil je modlit se Otčenáš a Zdrávas a poučil o Božích přikázáních.

A tak jsem si od chvíle, kdy jsem sem přišel, vůbec neodpočinul: Vytrvale jsem chodil po vesnicích a všechny dosud nepokřtěné děti jsem omýval posvátnou křestní vodou. Křtem jsem tak očistil ohromné množství dětí, které takřka nerozeznaly pravou ruku od levé. Ty děti mě však nenechaly ani pomodlit breviář, dokonce ani najíst a vyspat, dokud jsem je nenaučil nějakou modlitbu. A tu jsem pochopil, že právě oni jsou těmi, kterým patří nebeské království.

Protože by to byl hřích odmítnout tak bohulibou žádost, začal jsem od Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému a pak jsem se snažil je naučit apoštolskému vyznání víry a modlitbám Otčenáš a Zdrávas Maria. Zjistil jsem, že jsou velmi bystré, a kdyby se našel někdo, kdo by je vychovával v křesťanských přikázáních, byli by z nich určitě velmi dobří křesťané.

Z mnoha lidí se v této oblasti nestanou křesťané jen proto, že prostě není, kdo by z nich křesťany udělal. A tak se mi často vtírá myšlenka, že bych měl obejít všechny akademické instituce po celé Evropě – a hlavně pařížskou univerzitu, a všude křičet jako smyslů zbavený, abych ty, v nichž je víc učenosti než lásky, vyburcoval voláním: „Jak strašné je množství těch, kdo se vaší vinou nedostanou do nebe, a řítí se do pekel!“

Kéž by oněm lidem ležela tato starost na srdci aspoň tak jako pěstování vědy, aby jednou mohli Bohu složit účty nejen ze vzdělanosti, ale ze všech svěřených hřiven!

A kéž by opravdu co nejvíce z nich bylo touto myšlenkou natolik vyvedeno z klidu, aby se oddali rozjímání o Božích věcech a popřáli sluchu hlasu, kterým v nich promlouvá Pán: aby nechali stranou vlastní touhy a věci lidské a šli bez výhrad za hlasem Božím a Boží vůlí. A z celého srdce aby zvolali: Pane, tady mě máš, co mám dělat? Pošli mě, kam je ti libo, třebas až do Indie.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Lk 10,2; Sk 1,8

Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. * Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

Až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky až na konec země. * Proste.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého Františka Xaverského, aby hlásáním evangelia ukázal mnohatisícovým zástupům cestu k tobě; naplň srdce všech věřících horlivostí šířit světlo tvé pravdy, aby tvá církev rostla a plnila ve světě své poslání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky