24. červenec 2024

Sv. Šarbela Makhlufa, kněze
nezávazná památka

Narodil se roku 1828 v Libanonu ve vesnici Biqa’ Kafra. Jméno Charbel přijal, když vstupoval do řádu libanonských maronitů. Stal se knězem (1859), a protože usiloval o přísnou samotu a vyšší dokonalost, odebral se z kláštera na poušť. Tam žil velmi přísným životem a sloužil Bohu v trvalých postech a modlitbách. Zbožně zesnul v Pánu 24. prosince 1898 v Bejrútu. Jeho neporušené tělo se uchovává v klášteře Mar Maroun Annaya. Památku na otce Šarbela (Abuna Charbel) mají v úctě křesťané i muslimové.

Ranní chvály

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Jdi, čekej na rozbřesk,

až jitro nastane,

pak vpravdě zjistíš,

co je krásné a co ne.

Slunce je pouhý blesk,

řád světel pouhý kmit,

jak oslňující

Bůh jasu musí být!

Kdo k Bohu pohlíží,

má prosluněnou líci,

je k ránu jitřenkou

a večer večernicí.

Zář perel vychází

z bran tvého města měst;

což teprve z ducha, jenž

tvým svatým chrámem jest!

Nebo:

Ó Nejvyšší,

dej, aby mé kroky vzbudily z umdlení

radostné čekání bratří

a na můj pozdrav aby vlídně

odpověděli pospíchající!

Dej, ať v hněvivých pohledech nepřátel

dovedu uctíti záření tajemství tvého

a chvílím, které proti mně vyšlou,

ať řeknu s úsměvem: Dělníci moji!

A nezasloužím-li, aby má křídla

se vznášela silou mého zraku,

ať lítost má vznáší se silou,

po níž teskní má slabost!

Dej mé duši odvahu mlčení,

když jsi promluvil znameními,

a zahradám mým dost růží,

když nastane doba navíti věnců.

Učiň, ať pravda má podobna jest

knize modlitební,

aby každý v ní našel modlitbu svou,

i zavržený a umírající!…

Dej, ať v paprscích úsměvu mého

pel z mých polí padá na sousední líchy

a dech bolesti mé ať sráží se v krystaly léků

těm, kteří hledáním onemocněli!

Ticho mé samoty naplň šuměním křídel

sbratřených duší

a okamžiky radosti mé ať vonným deštěm

se na loži beze snů třesou

jako zpívání harfy k útěše zarmouceného.

Dej, aby myšlenky mé byly jak větry jarní,

jež přinášejí rytmus budoucím písním,

a jako vichřice, které nutí k návratu

chodce před cestami smrti…

ŽALMY

1. ant. Plné důvěry je mé srdce, Bože, plné důvěry je mé srdce. 

Žalm 108 (107)
Důvěra v Boha a prosba o pomoc
Protože Syn Boží je vyvýšen nad nebesa, hlásá se jeho sláva po celé zemi. (Arnobius)

Plné důvěry je mé srdce, Bože, †

plné důvěry je mé srdce, *

 budu zpívat a hrát.

Probuď se, má duše, probuď se, citero a harfo, *

chci vzbudit jitřenku.

Budu tě chválit mezi národy, Hospodine, *

budu tě oslavovat mezi pohany,

protože tvá milost je veliká až k nebi, *

tvá věrnost až do oblak.

Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, *

nad celou zemí nechť je tvá sláva!

Aby se zachránili tvoji miláčkové, *

pomoz svou pravicí a vyslyš nás!

Bůh pravil ve své svatyni: †

„S radostí rozdělím Sichem *

a rozměřím údolí Sukkot.

Mně patří území Gilead a Manasse, *

a Efraim je přilba mé hlavy, Juda mé žezlo.

Moab je má nádoba k umývání, †

na Edom hodím svůj střevíc, *

vítězně zajásám nad Filištínskem.“

Kdo mě přivede k opevněnému městu, *

kdo mě dovede do Edomska?

Zda ne ty, Bože, který jsi nás opustil; *

a již netáhneš, Bože, s našimi vojsky?

Přispěj nám na pomoc proti nepříteli, *

vždyť marná je lidská podpora.

S Bohem si povedeme udatně, *

on pošlape naše nepřátele.

Ant. Plné důvěry je mé srdce, Bože, plné důvěry je mé srdce.

2. ant. Bůh mě oblékl v roucho spásy a oděl mě šatem spravedlnosti.

Kantikum
Radost nad novým Jeruzalémem

Iz 61,10 – 62,5

Uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém... bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. (Zj 21,2)

Radostí budu jásat v Hospodinu, *

má duše zaplesá v mém Bohu,

neboť mi oblékl roucho spásy, *

oděl mě šatem spravedlnosti

jako ženicha okrášleného věncem, *

jako nevěstu ozdobenou šperky.

Jako země rodí rostlinstvo, *

jako zahrada dává vzejít setbě,

tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti *

a slávě před všemi národy.

Kvůli Siónu neumlknu, *

kvůli Jeruzalému neutichnu,

dokud jeho spravedlnost nevzejde jak světlo, *

dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň.

Tu národy uvidí tvou spravedlnost *

a všichni králové tvou slávu.

Obdaří tě novým jménem, *

které určí Hospodinova ústa.

Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, *

královskou čelenkou v dlani svého Boha.

Nebudeš se již nazývat „Opuštěná“ *

a tvá zem „Osamělá“.

Tvým jménem bude „Mé zalíbení je v ní“ *

a jméno tvé země „V manželství daná“,

neboť si v tobě zalíbil Hospodin *

a tvá země dostane muže.

Jako se jinoch snoubí s pannou, *

tak se s tebou zasnoubí tvoji synové.

Jako se raduje z nevěsty ženich, *

tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe.

Ant. Bůh mě oblékl v roucho spásy a oděl mě šatem spravedlnosti.

3. ant. Pokud žiji, chci chválit Hospodina.

Žalm 146 (145)
Blaženost těch, kdo doufají v Boha
Chválíme Boha svým životem, to znamená svým jednáním. (Arnobius)

Duše má, chval Hospodina! †

Pokud žiji, chci chválit Hospodina, *

pokud budu, chci opěvovat svého Boha.

Nespoléhejte na knížata, *

na člověka, u něho není spásy.

Vrací se do své půdy, když vyjde jeho dech, *

tehdy se zhatí všechny jeho plány.

Šťastný, komu pomáhá Bůh Jakubův, *

kdo doufá v Hospodina, svého Boha.

On učinil nebe i zemi, *

moře i vše, co je v nich.

On zachovává věrnost navěky, †

zjednává právo utlačeným, *

dává chléb lačným.

Hospodin vysvobozuje vězně, *

Hospodin otvírá oči slepým,

Hospodin napřimuje sklíčené, *

Hospodin miluje spravedlivé.

Hospodin chrání přistěhovalce, †

podporuje sirotka a vdovu, *

ale mate cestu bezbožníků.

Hospodin bude vládnout na věky, *

tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

Ant. Pokud žiji, chci chválit Hospodina.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Dt 4,39-40a

Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi, není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Ustavičně chci velebit Hospodina, * vždy bude v mých ústech jeho chvála. Ustavičně.

Vysvobodil mě ze všech obav, * vždy bude v mých ústech jeho chvála. Sláva Otci. Ustavičně.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Antifona k Zachariášovu kantiku: Služme Hospodinu zbožně a spravedlivě po všechny dny svého života!

PROSBY

Kristus, dokonalá podoba slávy Otcovy, všechno udržuje svým mocným slovem. S láskou ho vzývejme:

Vyslyš nás, Králi věčné slávy.

Pane, od tebe pochází naše víra a ty ji vedeš k dokonalosti,

děkujeme ti, že jsi nás povolal z temnot do svého podivuhodného světla.

Tys otvíral oči slepým a hluchým vracel sluch,

pomáhej i naší malé víře.

Pane, dej nám milost, ať stále zůstáváme ve tvé lásce,

aby nás nic nerozdělovalo.

Dej nám obstát v pokušení, vytrvat v soužení

a děkovat ti ve štěstí.

Otče náš.

MODLITBA

Bože, tys povolal svého svatého kněze Šarbela k mimořádné kázni uprostřed strohosti pouště a jeho srdce jsi naplnil veškerou ctností; dej nám, prosíme, abychom i my následovali Krista v jeho utrpení kříže a dosáhli jeho věčného království. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky