15. srpen 2024

NANEBEVZETÍ PANNY MARIE
slavnost

Když papež Pius XII. (1. XI. 1950) prohlásil za článek víry, že po skončení života „byla neposkvrněná Matka Boží vzata s tělem i duší do slávy nebeské“, potvrdil tím to, co křesťané už odedávna věřili a společně oslavovali dnešního dne při bohoslužbách. V Jeruzalémě se slavil dnešní den už v 5. století, od 6. století ho slaví celý křesťanský Východ a od 7. století se začíná slavit v Římě. V pozdějších staletích se stává nejčastějším titulem mariánských kostelů.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Záhony sluncí za podnoží

jí prostírá sám Bůh, Syn Boží,

trojnásob blažen v srdci svém.

Pod jejím srdcem tlouklo kdysi.

Teď obou tep se v jedno mísí

v objetí vroucně synovském.

I trnou andělé. Již mohou

ji znát, ji zřít, u jejich nohou

jak oceán se vlníce.

Hle, živý stánek Hospodina!

A jeho záře nezhasíná

ani zde, v záři Trojice.

A Dcera, Matka, Dívka Páně?

Zří zpívajíc, ach, zří i za ně,

to pro ně zrcadlí ten jas,

to naprosté, vždy nové Nyní,

jež ani řasou nezastíní

zachvění krve, zem a čas.

Ba, i tak ryzí nástroj těla

stínil, že duše nedozřela

až na dno čiré hlubiny:

že její syn, to sladké zboží,

to přetajemné poupě Boží

jest On, Bůh sám, Bůh jediný.

Trojnásob jediný – a její

v plnosti lásky bez nadějí

(neb vše, co býti má, už jest),

korunována svatým zřením,

všem andělům, všem pokolením

zpívá svou sladkou blahozvěst.

ŽALMY

1. ant. Panno Maria, Bůh dovršil tvé vykoupení a korunoval tě nebeskou slávou.

Žalm 24 (23)
Pán vstupuje do své svatyně
Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *

svět i ti, kdo jej obývají.

Neboť on jej založil nad moři, *

upevnil ho nad proudy vod.

Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *

kdo smí stát na jeho svatém místě?

Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, †

jehož duše nebaží po marnosti, *

kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.

Ten přijme požehnání od Hospodina, *

odměnu od Boha, svého spasitele.

To je pokolení těch, kdo po něm touží, *

kdo hledají tvář Jakubova Boha.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Silný a mocný Hospodin, *

Hospodin udatný v boji.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Hospodin zástupů, *

on je král slávy!

Ant. Panno Maria, Bůh dovršil tvé vykoupení a korunoval tě nebeskou slávou.

2. ant. Pán ji vyvolil a vyznamenal ji přede všemi, dal jí příbytek ve svém stánku.

Žalm 46 (45)
Bůh je naše útočiště a síla
Dají mu jméno Emanuel, to znamená „Bůh s námi“. (Mt 1,23)

Bůh je naše útočiště a síla, *

osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi.

Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země, *

i kdyby se hory řítily do hlubin moře.

Ať se bouří moře, pění jeho vody, *

ať se třesou hory, když se moře vzdouvá,

s námi je Hospodin zástupů, *

Bůh Jakubův je naší tvrzí.

Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu, *

přesvatému stánku Nejvyššího,

Bůh je v jeho středu, nepohne se, *

od časného jitra ho Bůh bude chránit.

Národy se bouřily, říše se bortily; *

tu zahřměl svým hlasem, země se rozplynula.

S námi je Hospodin zástupů, *

Bůh Jakubův je naší tvrzí.

Pojďte, pozorujte Boží skutky, *

které učinil k úžasu země.

Zamezuje války až po samé hranice světa, *

láme luky, přeráží oštěpy a štíty pálí ohněm.

Přestaňte a uznejte, že já jsem Bůh, *

převyšuji národy, převyšuji svět.

S námi je Hospodin zástupů, *

Bůh Jakubův je naší tvrzí.

Ant. Pán ji vyvolil a vyznamenal ji přede všemi, dal jí příbytek ve svém stánku.

3. ant. Slavné věci se o tobě vypravují, Panno Maria.

Žalm 87 (86)
Boží město, matka všech národů
Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a to je naše matka. (Gal 4,26)

Hospodin miluje, co založil na svatých horách, *

miluje brány Siónu nad všechna Jakubova sídla.

Slavné věci se o tobě vypravují, *

město Boží!

Připočtu Rahab i Bábel mezi své ctitele, †

ba i Filištínsko, Tyrus s Etiopií; *

i ti se tam narodili.

O Siónu se řekne: „Jeden jako druhý se v něm narodil, *

sám Svrchovaný mu dal pevný základ.“

Hospodin zapíše do knihy národů: *

„Tito se tam narodili.“

Při tanci budou zpívat: *

„Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.“

Ant. Slavné věci se o tobě vypravují, Panno Maria.

Blahoslavená jsi Panno Maria, že jsi uvěřila.

Splnilo se na tobě, co ti bylo řečeno.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Efesanům

1,16 – 2,10

Bůh nám vykázal místo v nebi, protože jsme spojeni s Kristem

Nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, (takže budete moci mít) o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy (skrývá) křesťanům jeho dědictví a (jak se ukazuje) na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho všemohoucnosti. Ta se už projevila, když Krista vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebi: vysoko nad všechna knížata, mocnosti, síly, panstva – a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti, a to nejen v tomto věku, ale i v budoucím. Ano, ‚všechno podřídil pod jeho nohy‘. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá.

Byli jste mrtví pro své poklesky a hříchy, v nichž jste kdysi žili podle světského smýšlení, pod vlivem ducha, který vládne a svou moc vykonává v ovzduší, a teď působí v lidech, kteří se (Bohu) vzpírají. K nim jsme kdysi (náleželi) i my všichni, protože jsme žili tak, jak si to žádalo tělo. Dělali jsme, co se tělu zachtělo a co mu napadlo. A tak jsme už svou přirozeností propadli Božímu hněvu jako ostatní.

Ale nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Milostí jste spaseni! Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše.

Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží! (Dostáváte ho) ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Krásná a vznešená je Panna Maria, Kristus ji přijal do nebeské slávy. * Vyniká mezi svatými a září jako slunce.

Z její slávy se radují i andělé. * Vyniká.

DRUHÉ ČTENÍ

Z apoštolské konstituce papeže Pia XII.

(Const. apostolica Munificentissimus Deus: AAS 42 [1950], 760-762.767-769)

Mariino tělo je svaté a má účast na veliké slávě

V homiliích a kázáních, konaných pro lid ve svátek Nanebevzetí Bohorodičky, pojednávali svatí Otcové a velicí učitelé o tomto tajemství jako o něčem, co bylo mezi křesťany už známé a uznávané. Obšírněji to vysvětlovali, hlouběji zdůvodňovali smysl a obsah toho tajemství a zejména stavěli do jasnějšího světla, co se o tomto svátku připomíná: nejen že mrtvé tělo blahoslavené Panny Marie nepodlehlo žádnému porušení, ale také že dosáhla vítězství nad smrtí a oslavení v nebi, tak jako Ježíš Kristus, její jediný Syn.

Svatý Jan Damašský, nad všechny vynikající hlasatel této v tradici obsažené pravdy, srovnává tělesné nanebevzetí vznešené Matky Boží s ostatními jejími dary a výsadami a říká velmi výmluvně: „Slušelo se, aby tělo té, která při porodu zůstala neporušenou pannou, zůstalo také po smrti beze všeho porušení. Slušelo se, aby ta, která nosila Stvořitele jako své dítě ve svém lůně, prodlévala v Božím stánku v nebi. Slušelo se, aby ta, s níž se Otec zasnoubil, bydlela v nebeských komnatách. Slušelo se, aby ta, která hleděla na svého Syna visícího na kříži a zakusila v svém srdci meč bolesti, jehož byla ušetřena při porodu, mohla hledět na svého Syna, jak sedí ve slávě po pravici Otce. Slušelo se, aby Matka Boží měla to, co má Syn, a aby byla od všech tvorů uctívána jako Boží Matka a služebnice.“

Podle mínění svatého Germana Konstantinopolského bylo to, že tělo panenské Bohorodičky Marie zůstalo neporušené a že bylo vyzdviženo do nebe, nejen v souladu s jejím božským mateřstvím, ale také odpovídalo zvláštní svatosti jejího panenského těla: „Objevuješ se ve své kráse, jak je to psáno, a tvé panenské tělo je celé svaté a čisté, je celé Božím příbytkem. Proto se už nikdy nemůže rozpadnout v prach. Protože je to tělo lidské, je proměněné, aby mohlo žít nebeským neporušitelným životem. Ale je to totéž tělo, živé a oslavené, neporušené, má účast na dokonalém životě.“

A jiný prastarý autor zdůrazňuje: „Protože je to slavná Matka Krista, našeho božského Spasitele, dárce života a nesmrtelnosti, dostává život od toho, který ji vzkřísil z hrobu a vzal k sobě – způsobem, který zná jenom on sám – a navěky má s ním stejnou tělesnou neporušitelnost.“

Všechny tyto výroky a úvahy svatých Otců se opírají jako o poslední základ o Písmo svaté. To nám staví před oči vznešenou Matku Boží v nejužším spojení s jejím božským Synem, na jehož údělu má stále účast.

Nejvíce však zasluhuje pozornost, že od druhého století svatí Otcové představují Pannu Marii jako novou Evu, podřízenou novému Adamovi a nejtěsněji spojenou s ním v zápase proti pekelnému nepříteli. Tento zápas, jak je naznačeno v protoevangeliu, skončil nejúplnějším vítězstvím nad hříchem i nad smrtí, jak to vždycky spolu souvisí v listech Apoštola národů. Proto jako bylo slavné Kristovo zmrtvýchvstání podstatnou součástí a poslední trofejí tohoto vítězství, tak měl být zakončen společný zápas blahoslavené Panny a jejího Syna oslavením jejího panenského těla, jak říká apoštol: Až toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost, potom se vyplní to, co stojí v Písmu: Vítězně je smrt navždy zničena.

A proto vznešená Matka Boží, tajemně už od věčnosti spojená s Ježíšem Kristem jediným a týmž úradkem předurčení, neposkvrněná při svém početí, zcela neporušená panna při svém božském mateřství, velkodušná spolupracovnice božského Vykupitele, vítěze, který úplně přemohl hřích a jeho následky, dosáhla nakonec jako vrcholné koruny svých výsad toho, že byla uchráněna od porušení v hrobě a že byla jako její Syn po vítězství nad smrtí vyzdvižena s tělem i s duší do svrchované nebeské slávy. Tam se skvěje jako Královna po pravici svého Syna, nesmrtelného Krále všech věků.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dnes je ten přeslavný den, kdy Rodička Boží vstoupila do věčné radosti v nebi; radujeme se spolu s ní a voláme: * Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého.

Šťastná jsi, svatá Panno Maria, hodna jsi veškeré chvály, neboť z tebe vzešlo slunce spravedlnosti, Kristus, náš Bůh. * Požehnaná.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, tys vzal neposkvrněnou Pannu Marii, Rodičku svého Syna, s tělem i duší do nebeské slávy; pomáhej nám, ať celým svým životem směřujeme k nebi, aby se i na nás dovršilo dílo vykoupení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky