7. srpen 2024

Sv. Sixta II., papeže, a druhů, mučedníků
nezávazná památka

Císař Valerián vydal (257) příkaz, aby biskupové, kněží a jáhnové byli popravováni bez soudního přelíčení ihned po dopadení. Věřícím laikům měl být zkonfiskován majetek a pokud byli císařskými úředníky, měli být odsuzováni k nuceným pracím. V té době se stal papežem římský kněz Sixtus, o němž jeho současník, sv. Cyprián, napsal, že byl dobrý a mírumilovný. Když 6. VIII. 258 slavil bohoslužby v kapli Kalistových katakomb, byl zabit přímo na svém biskupském stolci. Spolu s ním byli sťati také čtyři jeho jáhnové (Januárius, Magnus, Vincenc a Štěpán). Další dva římští jáhnové (Felicissimus a Agapit) byli usmrceni téhož dne v sousedních katakombách a poslední z nich, arcijáhen Vavřinec, po krutém mučení o čtyři dni později. Teprve po roce se odvážili skrývající se římští kněží zvolit nového papeže (Dionýsia) a po císařově smrti (260) nastala pro křesťany doba 40 let poměrného klidu.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

S touhou mé myšlenky k nebesům vzhůru

letí, by zpívaly v nebeském kůru,

by našly ochranu v náruči Boží

před světem plným jen trní a hloží.

Ten klamný země lesk tak rychle chladne,

jak růže ve věnci bez vody zvadne.

Rajské tam v nebesích nevadne kvítí,

tam spěje duše má k věčnému žití.

Chci věrně konat, co Bohu se líbí,

věřím, že Nejvyšší plní své sliby.

Nač míti poklady, slávu a jmění,

když náš Pán chudobu nejvýše cení.

Vše, co kdo na zemi drahého ztratí,

Pán náš mu v nebesích stonásob vrátí.

I když mi bolest zlá tělo mé zkruší,

zachovám v modlitbách zdraví své duši.

Čistá a chudičká duše má pílí

do Boží náruče k sladkému cíli.

ŽALMY

1. ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Žalm 39 (38)
Prosba těžce zkoušeného
Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti ... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8,20)
I (2-7)

Řekl jsem: dám si pozor na své chování, *

abych nezhřešil svým jazykem,

do svých úst si vložím uzdu, *

pokud bude přede mnou bezbožník.

Zmlkl jsem v tichu, zbaven štěstí, *

má bolest se však rozjitřila.

Srdce mi vzplálo v nitru, †

když jsem uvažoval, vznítil se oheň *

a jazykem jsem se ozval:

Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, †

jaká je míra mých dnů, *

ať si uvědomím svou pomíjivost.

Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny †

a můj život je před tebou jako nic, *

každý člověk trvá jen co dech.

Jen jako stín jde člověk životem, †

zbytečně se vzrušuje, *

hromadí, a neví pro koho.

Ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

2. ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.

II (8-14)

A nyní, co mohu čekat, Pane? *

V tobě je má naděje.

Zbav mě všech mých nepravostí, *

nevydávej mě pro smích bláznu!

Mlčím, neotvírám svá ústa, *

vždyť tys to učinil!

Zbav mě své rány, *

hynu pod úderem tvé ruky.

Trestem káráš vinu člověka, †

ničíš jako mol, co má nejcennější: *

každý člověk je pouze jak dech.

Slyš, Hospodine, mou prosbu, †

nakloň svůj sluch k mému volání, *

nemlč k mým slzám!

Vždyť jsem u tebe jen hostem, *

přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové.

Odvrať ode mě svůj pohled, ať si vydechnu, *

dříve než odejdu a už nebudu.

Ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.

3. ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Žalm 52 (51)
Proti pomlouvači
Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1,31)

Proč se chlubíš hanebností, *

bezectný siláku?

Stále jen myslíš na zkázu, *

tvůj jazyk je jak ostrá břitva, ty pleticháři!

Podlost je ti milejší než dobro, *

lhaní víc než mluvit, jak se sluší.

V každé pomlouvačné řeči máš zálibu, *

falešný jazyku!

Proto tě Bůh zahubí, *

odstraní tě navždy,

vytáhne tě ze stanu, *

vyrve tě ze země živých.

Spravedliví to uvidí a zaleknou se, *

jemu se však vysmějí:

„Hle, člověk, který si nezvolil *

Boha za svou záštitu,

spoléhal na své velké bohatství, *

domohl se moci svou násilností.“

Já však jsem jako zelená oliva v Božím domě, *

stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Ustavičně tě chci chválit, že jsi to učinil, *

před tvými svatými chci slavit tvé jméno, neboť je dobré.

Ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Doufám v Hospodina,

má duše doufá v jeho slovo.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Amosa

9,1-15

Záchrana spravedlivých

Viděl jsem Pána

stát nad oltářem.

Řekl: „Udeř do hlavice (sloupu),

až se zachvějí prahy (chrámu);

všem jim rozbij hlavu,

i posledního z nich zabiji mečem;

kdo by z nich chtěl utéci, neuteče,

a kdo by se chtěl zachránit, nezachrání se.

Kdyby sestoupili do podsvětí,

i odtamtud je má ruka vyvede;

i kdyby vstoupili na nebe,

i odtamtud je svrhnu.

I kdyby se skryli na vrcholu Karmelu,

i tam je vyhledám a vezmu;

i kdyby se skryli před mýma očima

v hlubinách moře,

poručím tam hadu, a ten je uštkne;

i kdyby odešli do vyhnanství,

hnáni svými nepřáteli,

poručím tam meči, a ten je pobije;

upřu na ně svůj zrak

k neštěstí, a ne ke štěstí.“

Pán, Hospodin zástupů,

se dotýká země, a ta se třese;

budou na ní naříkat všichni obyvatelé.

Celá jako Nil vystupuje (z břehů)

a opadává jak egyptská Řeka.

(Hospodin) staví na nebi stupně (svého trůnu),

na zemi zakládá svou klenbu;

volá mořské vody

a vylévá je na zemský povrch

– jeho jméno je Hospodin.

„Synové Izraele,

copak nejste pro mě jako synové Kuše?

– praví Hospodin.

Nevyvedl jsem Izraele

z egyptské země,

Filišťany z Kaftoru

a Aramejce z Kiru?

Hle, oči Pána, Hospodina, se upírají

na hříšné království;

zničím ho

z povrchu země;

ale přece Jakubův dům

nevyhladím docela

– praví Hospodin.

Neboť hle, já poručím

a zatřesu mezi všemi národy Izraelovým domem,

jako se (pšenice) vytřásá v řešetu,

že ani zrníčko nepadne na zem.

Mečem zahynou všichni hříšníci mého národa,

kteří říkají: 'Nás zhouba nestihne, nepotká!'

V ten den zbuduji

rozpadlou Davidovu chýši,

její trhliny zazdím,

zbořeniny obnovím,

jak za dávných dnů ji vystavím,

aby ovládli to,

co zbylo z Edomu,

a všechny národy,

které jsou nazvány podle mě

– tak praví Hospodin, který to způsobí.

Hle, přicházejí dny

– praví Hospodin –

kdy oráč zastihne žence,

kdo šlape hrozny, (zastihne) rozsévače,

hory budou oplývat mladým vínem

a všechny pahorky se rozvlní (obilím).

Změním osud svého izraelského lidu,

zpustošená města si vystaví a osídlí je,

vysadí vinice a z nich budou pít víno,

založí si zahrady a z nich budou jíst plody.

Zasadím je do jejich země,

nikdo už je nevyrve

z půdy, kterou jsem jim dal!“

– praví Hospodin, tvůj Bůh.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Sk 15,17.16.14.15

Vrátím se a znovu postavím Davidovu chýši, praví Pán. * Budou mě hledat všechny národy, které znají mé jméno.

Bůh udělal první krok, když si chtěl z pohanů získat lid pro sebe, jak je psáno: * Budou.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého Cypriána, biskupa a mučedníka, biskupu Sukcessovi

(Epist. 80: CSEL 3,839-840)

Víme, že vojáci Kristovi nezahynou, ale dojdou slávy

Že jsem vám ihned nenapsal, nejmilejší bratře, bylo způsobeno tím, že všichni klerici byli vystaveni úderu pronásledování a naprosto nemohli odtud odejít; všichni byli velkodušně odhodláni získat od Boha nebeskou slávu. Sděluji vám však, že se vrátili ti, které jsem poslal do Říma, aby nám přinesli pravdivou zprávu o tom, jaké rozhodnutí bylo o nás učiněno, ať je to cokoli. Koluje totiž mnoho různých nezaručených pověstí.

Pravda je však toto: Valerián poslal senátu výnos, aby byli ihned popraveni biskupové, kněží a jáhni; senátoři, významné osobnosti a římští šlechtici mají ztratit hodnosti a být zbaveni statků, a zůstanou-li i po odnětí majetku křesťany, mají být sťati; ženám z vyšších vrstev se zabaví majetek a budou poslány do vyhnanství; lidem od císařského dvora, kteří se dříve hlásili ke křesťanství nebo se k němu hlásí nyní, se zabaví majetek, sepíše se jejich případ a budou posláni v poutech na císařské statky.

Císař Valerián připojil k svému výnosu také opis dopisu, který o nás poslal představeným provincií. Na příchod toho dopisu denně čekáme; jsme s pevnou vírou připraveni snášet utrpení a doufáme, že s pomocí a milostí Pána dosáhneme koruny věčného života. Vězte, že Sixtus byl popraven 6. srpna na pohřebišti a spolu s ním čtyři jáhni. Na toto pronásledování denně naléhají i římští prefekti; ty, kdo jsou jim předvedeni, dávají popravit, a jejich jmění propadne do císařské pokladny.

Prosím vás, oznamte to také ostatním našim kolegům; ať všude povzbuzují a posilují bratry a připravují je na duchovní zápas, aby žádný z našich nemyslel víc na smrt než na nesmrtelnost. Ať jsou v živé víře ze všech sil oddáni Pánu a spíše ať se při tomto vyznání radují, než aby se báli; vždyť vědí, že vojáci Boží a Kristovi přitom nezahynou, ale dojdou slávy.

Přeji si, bratře nejmilejší, aby ses měl stále dobře v Pánu.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

2 Kor 4,11; Žl 44 (43),23

Jsme stále vydáváni zaživa na smrt pro Ježíše, * aby Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.

Pro tebe, Bože, jsme stále vražděni, mají nás jen za jatečně ovce! * Aby.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, tys dal svatému Sixtovi a jeho druhům odvahu a sílu, aby pro zachování věrnosti tvému slovu a pro svědectví o tvém Synu neváhali položit svůj život; prosíme tě, posiluj nás milostí Ducha Svatého, abychom i my tvé slovo s vírou přijímali a statečně vyznávali. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky