Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Prosíme, Kriste, vlídně hleď
na sluhy tebe prosící,
ať víru naši neničí
zlo, kterým naplněn je svět.
Vypuďme špatnost z duše své,
závistí svést se nedejme,
urážky neodplácejme
a dobrým přemáhejme zlé.
Dej, by nám z nitra zmizela
lest, hněv a pýcha života
a s ní i naše lakota,
odvěký pramen všeho zla.
Ať cesty míru urovná
vždy nelíčená upřímnost,
ať skví se všude počestnost
a naděje vždy nezlomná.
Laskavý vládce Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALMY
1. ant. Hospodin je záštita mého života.
Boží cesta je dokonalá, †
Hospodinovo slovo, tříbené ohněm, *
štítem je všem, kdo se k němu utíkají.
Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina, *
kdo je skálou kromě našeho Boha?
Bůh, který mě opásává silou, *
činí mé chování dokonalým,
mým nohám dal hbitost jako nohám laní *
a postavil mě na výšiny,
mé ruce vycvičil k boji *
a mé paže k napínání bronzového luku.
Ant. Hospodin je záštita mého života.
2. ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
Dals mi svůj záchranný štít, †
tvá pravice mě podpírala *
a tvá starostlivost mě učinila mocným.
Mým krokům jsi otevřel širokou cestu, *
proto nezakolísaly mé nohy.
Honil jsem své nepřátele a dostihl je, *
nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil.
Potřel jsem je, že se nemohli vzchopit, *
padli mi pod nohy.
Opásals mě statečností k boji, *
pode mě srazils mé protivníky,
Zahnals na útěk mé nepřátele *
a zničil ty, kdo mě nenávidí.
Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal, *
(volali) k Hospodinu, ale neslyšel je.
Rozdrtil jsem je jako prach na větru, *
jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal.
Vyprostils mě, když se lid bouřil, *
vládcem národů jsi mě ustanovil.
Slouží mně lid, který jsem neznal, *
poslouchají mě na jediné slovo.
Cizinci se ucházejí o mou přízeň, *
strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze.
Ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
3. ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, *
sláva buď Bohu, mému spasiteli!
Bohu, který mě pověřil odplatou, *
pod moji moc národy sklonil.
Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel, †
povýšils mě nad moje odpůrce, *
vyrvals mě z násilníkovy moci.
Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit, *
opěvovat chci tvoje jméno.
Veliká vítězství jsi popřál svému králi, †
dáváš přízeň svému pomazanému, *
Davidovi a jeho potomstvu navěky.
Ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Otevři mé oči, Pane,
ať pozoruji divy tvého zákona.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům
4,8-31
Stará úmluva rodí k otroctví – nová ke svobodě
Kdysi jste ve své neznalosti Boha otročili bohům, kteří ve skutečnosti vůbec bohové nejsou. Teď však, když jste Boha poznali, či spíše: když Bůh poznal vás, jak se můžete zase vracet k slabým a nuzným počátkům a chtít jim znova otročit? Slavíte dni a měsíce, doby a roky. Bojím se o vás, aby všechno moje lopocení u vás nebylo nadarmo.
Prosím vás, bratři: Buďte takoví, jaký jsem já; vždyť i já jsem byl takový, jací jste vy. V ničem jste mi neublížili. Víte přece, že jsem byl nemocen, když jsem vám poprvé hlásal evangelium. Byla to pro vás zkouška, když jste mě (viděli) v takovém tělesném stavu. A přesto jste mě s pohrdáním neodmítli, ale přijali jste mě jako Božího posla, jako samého Krista Ježíše.
Kam se podělo to vaše (tehdejší) nadšení? Vždyť o vás mohu dosvědčit, že byste si vlastní oči vyloupali a mně je dali, kdyby to bylo možné. Stal jsem se vaším nepřítelem proto, že vám říkám pravdu? Ti (lidé) si vás horlivě všímají, ale nemají dobré úmysly. Rádi by vás odloučili (od nás), abyste se stali jejich horlivými přívrženci. Je to dobré, když si druhého někdo horlivě všímá, ovšem v dobrém a vždycky. (Já jsem to dělal) nejenom na tu chvíli, dokud jsem byl u vás. Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. A přál bych si, abych byl nyní u vás a mohl s vámi mluvit přímo, protože si s vámi nevím rady.
Řekněte mi vy, kteří chcete žít pod Zákonem: Neslyšíte, co Zákon říká? Stojí přece v Písmu: ‚Abrahám měl dva syny; jednoho z otrokyně, druhého z manželky svobodné.‘ Syn z otrokyně se narodil způsobem přirozeným, syn z manželky svobodné však na základě zaslíbení. To v sobě tají ještě něco jiného: Ty (dvě ženy) představují dvě úmluvy; první z hory Sinaje – ta rodí k otroctví: to je Hagar. Hagar (znamená) horu Sinaj, která je v Arábii. To se dobře hodí na nynější Jeruzalém, protože ten se svými dětmi žije v otroctví. Jeruzalém, pocházející shora, je však svobodný – a to je naše matka. Je totiž psáno:
„Raduj se neplodná, kterás nerodila,
v jásot propukni ty, kterás nepoznala porodní bolesti.
Neboť mnoho dětí bude mít žena opuštěná,
více než ta, která má muže.“
A vy, bratři, jste jako Izák děti zaslíbení. Ale jako tehdy ten narozený způsobem přirozeným pronásledoval narozeného způsobem nadpřirozeným, tak je tomu i teď. Co však říká Písmo? ‚Vyžeň otrokyni i jejího syna; nebude přece dědit syn otrokyně se synem (manželky) svobodné!‘ Proto, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale (manželky) svobodné.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Gal 4,28.31; 5,1; 2 Kor 3,17
Jsme jako Izák děti zaslíbení. Proto nejsme dětmi otrokyně, ale manželky svobodné. * Kde je duch Páně, tam je svoboda.
To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. * Kde je.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo 53, 1-6: Revue bénédictine 104, 1994, 21-24)
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha
Nezpěčujme se zápasit, máme-li rádi cenu vítězství; příslibem odměny ať se v nás rozhoří touha radovat se už při díle. To, co chceme, po čem toužíme nebo oč žádáme, to bude později; co však se nám přikazuje kvůli tomu, co bude později, to už máme činit hned teď.
Nuže, začni přemýšlet o tom, co Bůh říká, a hlavně o přikázáních evangelia, co nám ukládají. Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je nebeské království. Později bude nebeské království tvoje, ale teď buď chudý duchem. Chceš, aby ti později patřilo nebeské království? Nuže, hned teď se podívej, komu patříš ty sám. A buď chudý duchem. Asi ode mne chceš vědět, co vlastně znamená být chudý duchem. Chudý duchem není nikdo, kdo je pyšný; zato pokorný je chudý duchem. Království nebeské je vysoko, ale ten, kdo se ponižuje, bude povýšen.
A dávej pozor, co následuje. Ježíš říká: Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Chtěl bys už vlastnit zemi? Tak hleď, aby země nevlastnila tebe. Budeš-li tichý, budeš vlastnit, a nebudeš-li tichý, budeš vlastněn. A když slyšíš o budoucí odměně, že bys měl dostat zemi, neotvírej náruč lakotě, pro kterou bys chtěl zemi vlastnit hned teď, dokonce tak, že bys chtěl nějak ošidit svého souseda. Ničím takovým se nenech klamat, opravdu dostaneš zemi tehdy, když se pevně přimkneš k tomu, jenž učinil nebe i zemi. Neboť být tichý znamená neprotivit se svému Bohu: Když konáš dobro, ať je s tebou spokojen Bůh, nikoli ty sám se sebou; a když tě právem trápí něco zlého, nežehrej na Boha, ale jen sám na sebe. Znamená jistě nemálo, budeš-li se sebou nespokojen, ale jemu se budeš líbit; zajisté se mu však znelíbíš, budeš-li samolibý.
A pojďme k dalšímu dílu i daru. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Toužíš po nasycení. Jak? I když touhu po nasycení ukojíš, jakmile se jídlo stráví, znovu dostaneš hlad. A jak říká (Ježíš): Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Lék přikládaný k ráně přestává bolet, jestliže ránu zahojí; jídlo jako lék proti hladu se však užívá tak, že uleví mírně, a když se jídlo stráví, hlad se vrací. Léčení jídlem přichází sice každodenně, ale zranění slabosti nevyléčí. Hladovějme tedy a žízněme po spravedlnosti, aby nás nasytila sama spravedlnost, po které teď lačníme a žízníme. Sytíme se totiž právě proto, že máme hlad a žízeň. Kéž tedy naše nitro hladoví a žízní! Vždyť má svůj pokrm, má svůj nápoj, neboť Ježíš říká: Já jsem chléb, který sestoupil z nebe. Máš tedy pro hladového chléb; chtěj i nápoj pro žíznivého, neboť máš pramen života.
Pozor, co následuje: Blahoslavení čistého srdce, to znamená ti, kteří mají čisté srdce, neboť oni budou vidět Boha. Takový je cíl naší lásky, konec, jímž se dovršujeme, nikoli stravujeme. Končí se třeba s jídlem a končí se s rouchem: s jídlem proto, že se požitím stravuje, ale s rouchem proto, že se tkaním dokončuje. U obojího jde o konec, ale zatímco jeden znamená spotřebování, druhý dovršení. Ať děláme (rozuměj dobře děláme) cokoli, ať o cokoli usilujeme, pro cokoli chvályhodně hoříme, po čemkoli počestně toužíme, jakmile dojde k patření na Boha, nezatoužíme už po ničem. Vždyť co by hledal ten, s kým je Bůh? Nebo co by mělo stačit tomu, komu nestačí Bůh? Chceme vidět Boha, toužíme ho vidět, hoříme přímo touhou po tom. A kdo by nehořel? Jenže slyš, co se praví: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Připravuj se tedy na to, jak lze vidět. Abych uvedl přirovnání ze života: Jak by ses mohl těšit na východ slunce, máš-li zanícené oči? Budou-li tvé oči zdravé, způsobí ti ranní slunce potěšení: nebudou-li v pořádku, světlo ti způsobí trýzeň. S nečistým srdcem ti zajisté nebude dovoleno ani pohlédnout na to, nač lze patřit jedině se srdcem čistým. Byl bys odmítnut a zavržen, a Boha bys neviděl.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Mt 11,29.30.28
Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem; * vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.
Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. * Vždyť mé.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys vysvobodil svatou Josefinu z otroctví, přijals ji mezi své děti a učinils ji Kristovou nevěstou; prosíme tě o sílu, abychom podle jejího příkladu i my vytrvale šli cestou kříže tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, a setrvávali v lásce a milosrdenství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky