Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Zůstaň nám v srdci, Ježíši,
spasených lásko nejčistší,
rozezvuč k prosbě upřímné
teď naše hlasy, prosíme.
Vznášíme k tobě prosby své,
Ježíši dobrý, s důvěrou,
odpusť nám, Pane, prosíme,
poklesky s vinou veškerou.
Znamením kříže svatého
a nejsvětějším tělem svým
chraň nás, své syny, od zlého,
prosíme s nitrem pokorným.
Laskavý vládce Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALMY
1. ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.
Zachraň mě, Bože, *
neboť vody mi sahají až k hrdlu.
Zapadl jsem do hlubokého bahna *
a nemám, oč bych se opřel nohou;
dostal jsem se do hluboké vody *
a proud mě zaplavuje
Unaven jsem již voláním, *
hrdlo mi ochraptělo;
oči mi zeslábly, *
když vyhlížím svého Boha.
Více než mám vlasů na hlavě, *
je těch, kteří mě bez důvodu nenávidí,
silnější než mé kosti jsou ti, kteří mě stíhají bez příčiny. *
Co jsem neuloupil, to mám vrátit?
Bože, ty znáš mou pošetilost, *
mé poklesky nejsou před tebou skryty.
Nechť nejsou kvůli mně zklamáni, kdo doufají v tebe, *
Pane, Hospodine zástupů,
nechť kvůli mně nejsou zbaveni naděje, kdo hledají tebe, *
Bože Izraele!
Vždyť pro tebe jsem snášel potupu, *
pohana pokryla mou tvář.
Svým bratrům stal jsem se cizincem, *
synům své matky neznámým.
Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, *
padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.
Postem jsem zkrušil svou duši, *
i to mi bylo na potupu.
Místo šatů jsem si oblékl žínici *
a byl jsem jim k smíchu.
Tlachají o mně ti, kteří sedí u brány, *
posměšně o mně zpívají opilci.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.
2. ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.
Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě *
v čas milosti, Bože!
Vyslyš mě ve své veliké lásce, *
věrně mi pomoz!
Vyprosť mě z bahna, abych neutonul, †
vysvoboď mě od těch, kteří mě nenávidí, *
vytáhni mě z hluboké vody!
Ať mě nezaplaví vodní příboj, †
ať mě nepohltí hlubina, *
ať propast nade mnou nezavře jícen!
Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, *
obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Neskrývej svou tvář před svým služebníkem; *
vždyť jsem v úzkostech, rychle mě vyslyš!
Přibliž se ke mně, vysvoboď mě, *
kvůli mým nepřátelům mě zachraň!
Ty znáš mou potupu, hanbu a zneuctění, *
před tebou jsou všichni moji protivníci.
Potupa zlomila mé srdce, a proto chřadnu, †
čekal jsem, že někdo bude mít soucit, ale nikdo tu nebyl, *
čekal jsem, kdo by mě potěšil, ale nikoho jsem nenašel.
Do pokrmu mi dali žluč *
a v žízni mě napojili octem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.
3. ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.
Já jsem ubohý a plný bolesti, *
ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc.
Písní budu slavit Boží jméno, *
velebit je budu zpěvem chvály.
To bude Hospodinu milejší než obětovat býka, *
než obětovat dobytče s kopyty a rohy.
Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; *
pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha!
Neboť Hospodin slyší chudáky, *
nepohrdá svými vězni.
Nechť ho chválí nebe a země, *
moře a vše, co se v nich hýbe.
Neboť Bůh pomůže Siónu †
a vystaví judská města: *
budou tam bydlit a obsadí je.
Zdědí je potomci jeho služebníků, *
budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.
Ukaž mi své cesty, Hospodine,
pouč nás o svých stezkách.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Makabejské
12,32-45
Oběť za mrtvé
Po svátcích zvaných Letnice vytáhli na Gorgiase, vládce Idumeje. Táhli se třemi tisíci pěších a čtyřmi sty jezdců. Když se střetli v boji, padlo něco málo židů.
Jakýsi Dositheos, odvážný muž, jezdec z oddílu Bakenorova, se vrhl na Gorgiase, chytil ho za plášť a silou táhl; chtěl ho totiž dostat živého. Avšak jeden z thráckých jezdců se na něho vrhl a uťal mu ruku, takže Gorgias utekl do Marisi. Vojáci (velitele) Esdriase statečně bojovali, ale byli už unaveni; proto Juda vzýval Hospodina, aby se ukázal jako vůdce a pomocník v boji. Rodnou řečí vzkřikl a za zpěvu bojové písně se nečekaně vrhl na Gorgiasovy oddíly a obrátil je na útěk.
Potom vedl Juda své vojsko do města Odollamu. Protože nastával sedmý den, očistili se podle zvyku a slavili sobotu. Následujícího dne – byl už totiž nejvyšší čas – šli Judovi lidé posbírat těla padlých, aby je za účasti příbuzných uložili v hrobech otců. U každého z padlých našli pod šatem amulety bůžků z Jamnie, které Zákon židům zakazuje. Všem bylo zřejmé, že to byla příčina, proč padli.
Všichni dobrořečili Hospodinu, který spravedlivě soudí a zjevuje skryté věci. Ale potom prosili a modlili se, aby jim byl ten přestupek zcela odpuštěn. Šlechetný Juda domlouval lidu, aby se chránili hříchů, když na vlastní oči viděli, co se stalo, a jak hřích byl příčinou toho, že někteří padli. Uspořádal sbírku dvou tisíc drachem stříbra, kterou poslal do Jeruzaléma, aby byla podána oběť za hřích. To bylo jistě dobré a šlechetné jednání, když tak smýšlel o vzkříšení. Kdyby totiž nevěřil, že padlí vstanou z mrtvých, bylo by zbytečné a směšné modlit se za mrtvé. Nadto myslel na nádhernou odměnu, která je uchována těm, kdo zesnou ve zbožnosti. Svatá a zbožná je to myšlenka! Proto dal vykonat smírnou oběť za mrtvé, aby byli zbaveni hříchu.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Zj 20,13; 2 Kor 5,10; 2 Mak 12,45
Mrtví budou souzeni podle svých skutků. * Všichni se musíme objevit před Kristovým soudem.
Svatá a zbožná je myšlenka modlit se za mrtvé, aby byli zproštěni hříchů. * Všichni se musíme objevit před Kristovým soudem.
DRUHÉ ČTENÍ
Z promluv svatého Řehoře z Nazianzu, biskupa
(Or. 7, in laudem Caesarii fratris, 23-24: PG 35,786-787)
Svatá je myšlenka modlit se za mrtvé
Co je člověk, že na něho myslíš? Jaké nové tajemství mě tu obestírá? Jsem zároveň malý i velký, ponížený i vznešený, smrtelný i nesmrtelný, jsem pozemšťan i nebešťan. To první souvisí s tímto světem, to druhé s Bohem; to první s tělem, to druhé s duchem. Mám být spolu s Kristem pohřben a spolu s Kristem vstát z mrtvých, být Kristovým spoludědicem a stát se Božím synem, ano, dokonce Bohem.
Toto nám chce naznačit ono veliké tajemství, toto nám chce Bůh; neboť on pro nás vzal na sebe lidskou přirozenost a chudobu, aby padlého člověka napřímil, aby Božímu obrazu vrátil neporušenost a člověka znovu obnovil. Máme všichni být jedno v Kristu, neboť on se dokonale stal ve všech nás vším, čím vůbec je; nemáme už se rozlišovat podle toho, jsme-li muž nebo žena, barbar nebo Skytha, otrok nebo svobodný – to jsou znaky těla – nýbrž máme v sobě nést pouze znamení Boha, neboť od něho a pro něho jsme byli stvořeni, jen od něho máme mít svou podobu a tvar a jen podle něho máme být k poznání.
Kéž tedy jsme opravdu tím, v co pro velikou dobrotu štědrého Boha tolik doufáme. Vždyť žádá málo, ale dává přemnoho, nyní i v budoucím věku, všem, kdo jej upřímně milují. Kéž tedy všechno snášíme a ve všem vytrváme, z lásky k němu a s nadějí v něho. Kéž za všechno vzdáváme díky, za věci příznivé stejně jako za nepříznivé, za radostné i za smutné. Vždyť právě to uvádí Písmo velmi často jako zbraň spasení. Nuže svěřme Bohu svoje duše i duše těch, kdo jako by byli připravenější a společnou cestou všech lidí došli k přijetí v cíli před námi.
Pane a Tvůrce všeho, a zvláště tohoto stvoření, Bože, Otče a Vůdce svých lidí, ty, který rozhoduješ o jejich životě a smrti, Správce a Dobrodinče našich duší. Ty, jenž všechno činíš, a v pravý čas a ve své nezměrné moudrosti a prozřetelnosti všechno tvůrčím Slovem proměňuješ, přijmi teď, prosím, Caesaria jako prvotinu našeho odchodu z tohoto světa.
A náš život spravuj tak dlouho, jak uznáš za vhodné, a potom v příhodný čas přijmi i nás. A až nás budeš přijímat, ať jsme bázní Boží připraveni, nikoli postrašeni; ať před tebou neprcháme a nemusíme odtud být proti své vůli vytrženi a vyrváni, jak tomu bývá u těch, kdo jsou oddáni světu nebo tělu. Ať naopak ochotně a radostně spěcháme do onoho blaženého a věčného života v Kristu Ježíši, našem Pánu. Tomu buď sláva na věky věků, amen.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Prosíme tě, Bože, přijmi k sobě naše zemřelé vykoupené krví tvého Syna. * Pamatuj, že jsme prach, že člověk je jako tráva, jak polní květ.
Milosrdný Bože, ty se slitováváš a odpouštíš. * Pamatuj, že jsme prach, že člověk je jako tráva, jak polní květ.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky