Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Panenská matko, dcerou jsi
Synáčka svého božského,
pokorná, i když vzácnější
nad tvory světa celého.
Bůh ve svém úradku tě měl,
by uskutečnil to, co chtěl:
vrcholem krásy, chloubou jsi
smrtelné přirozenosti.
A tu jsi zušlechtila tak,
že její Tvůrce vznešený
se skrze tebe vtělil pak
k úžasu všeho stvoření.
V tvém svatém lůně panenském
se oheň Boží lásky vzňal
a v jeho teple mateřském
zem rajské květy plodí dál.
Ať Otce s Utěšitelem
i tvého Syna lidstvo ctí,
že ozdobil tě oděvem
svých nejvzácnějších milostí. Amen
Nebo:
Do srdce tvého
jak do přehrady milosrdenství
svůj žal a úzkost vhazujeme
na ruce tvé jak na kotvy
naděje zavěšujeme poslední
ve chvílích nejtěžších
Panno věrná
Z tvých očí
Potěšení zarmoucených
sílu svou v žízni popíjíme
a radujeme se z nalezených cest
jež bolestný tvůj meč
klestil nám v houští bezradnosti
Před vpádem nepřátel
ať už jsou v nás či ve světě
do tebe se zavíráme
Věži Davidova
a před potopu nenávisti
hladiny oceánů zvedající
svět celý v sobě skryj
Archo úmluvy
Vůni, jež vábí nás ze všech stran
podivným magnetem milosti
usměrni
Růže tajemná
a podobu svou nám zjev
a podobu naši nám ukaž
v tobě
Zrcadlo spravedlnosti
Až půjdem okolo
a kladivem neodbytnosti své
prosbami na tebe zaklepem
Dome zlatý
nakloň se k nám
a polibkem pokoje
Uzdravení nemocných
malomocenství naše uzdrav
K tobě až přijdem naposled
poděkovat
jak do chrámu Šalomounova
a darem tělo s duší přinesem
ujmi se nás
a klíčem lásky mateřské
nebe nám otevři
Bráno nebeská
Nebo:
Bože v Trojici jediný,
z tebe vyšlo Slovo odvěké,
jež skrze Ducha Svatého
v Marii se stalo člověkem.
Dík za dar Matky Kristovy,
která i naší matkou je,
je radost rodu lidského,
církev ji zná a miluje.
Velebí naše duše Pána
i tebe, Maria, panenská Matko,
ty jsi po Kristu nejkrásnější
a vzácnější nad všechno zlato.
Andělský pozdrav „Milostiplná“
šeptáme v úžasu vždy znova,
zatímco ty nemluvíš slovy,
leč mateřstvím: Jsi Matkou Slova.
Ty jsi největší ženou Ducha
a lidství nejzralejší květ,
i náš duch raduje se s tebou,
dcero církve a sestro všech.
Jsi v Nazaretě s andělem,
v Betlémě se svým dítětem,
při prvním divu v Káni jsi,
pod křížem dovršuješ mateřství.
V tobě Bůh zjevil nové rysy
své lásky lidem darované,
lásky mateřské, sesterské
i dosud nepojmenované.
Chceme ji hledat, objevit,
nalézat v nové podobě,
Matko a Panno, dcero, sestro,
v svém rozjímání o tobě.
V poslušnosti a pokoře,
v čistotě, sebezapření,
chcem vtisknout světu rozměr tvůj,
daný v počátku stvoření.
Trojjedinému Bohu kéž
říkáme zas a zase
s tebou, Maria, v každý čas
své Fiat, Amen, staň se!
Nebo:
Stále jsi s námi, Ty, sluncem oděná
Na naší cestě hřbitovní
Jsi začátkem i koncem. Jsi světlem, kde je tma
Slza na ruce vraždění
Jsi výš nad krásu květu o Tvé podobě
Jsi níž než vězeň v cele
Jsi v křídlech písně o Tobě
Jsi dítětem v modlitbě neumělé
Jsi pevnou tvrzí válečného zděšení
Sama, a dravec odešel
V kamenech valených na nás Jsi ztišení
Jsi lípa za bzukotu včel
Pastýřka ovcí jsi, znáš práci hospodáře
a v duších dětí budíš dobro, ničíš zlo
Rodičko mlčení, Jsi stále tichá záře
V naše sedmibolestno
Sodomou vedeš ven
Od plének Domku až po Golgotu
Ty neopouštíš nás
V kapličkách polních cest Jsi růžencem
Když v našem vydechnutí posledním
své Ave ukládáš.
Nebo:
Maria bez poskvrny počatá,
Žena, jen žena, ale ta,
která svou mocí i přítomností
je větší než z bohyň minulosti
Kterákoli se zdála či snila, – jež
Tu jedinou práci má na práci, než
Veškerou slávu Boží propustit,
Tu slávu, která rozhodla se jít
Jen skrze ni a z ní se rozlévat
Ven a jiné cesty nehledat.
Že spjati a svázáni jsme, dím,
Kolem a kolem milosrdenstvím
Jakoby vzduchem; a tím spíš
je totéž Maria, po jménu výš.
Předivo předivné a šat divoucí
A přes náš hříšný globus se hrnoucí
Je ona, neboť Bůh vydal sám
Svou prozřetelnost jejím modlitbám.
Je víc než pouhá almužnice, ba
Je sama nejvýš sladká almužna
A lidstvu úradkem podílet se sluší
Na jejím životě jak životu na ovzduší…
… Ó buď jen, ty drahá, dím,
Matko, zcela mým ovzduším,
šťastnějším světem, v kterém bych
putoval a nepotkával hřích.
Kolem mne a nade mnou dli ty
Mým mrzkým očím v ústrety,
Ó sladké a širé nebe nad světy,
Mluv ke mně, sluchu se tkni,
O Boží lásce, ó vzduchu skutečný,
O prosbách, pokoře a pokání.
Světa mateční vzduchu divoucí,
Obejmi ach co ostrov plovoucí
mne, dítě své po tobě prahnoucí.
Nebo:
Buď pozdravena,
svatá Paní,
přesvatá Královno,
Matko Boží, Maria.
Buď pozdravena ty,
která jsi jeho palácem,
buď pozdravena,
která jsi jeho stanem.
Buď pozdravena,
která jsi jeho příbytkem,
buď pozdravena,
která jsi jeho rouchem.
Buď pozdravena,
která jsi jeho služebnicí.
Buď pozdravena,
která jsi jeho Matkou,
v níž všechna plnost milosti
a všechno dobro
bylo a stále je.
ŽALMY
1. ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc. Aleluja.
Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *
od východu slunce až na západ.
Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *
přichází náš Bůh a nemlčí.
Před ním sžírající oheň *
kolem něho zuří bouře.
Shůry volá k nebesům i k zemi, *
hodlá soudit svůj lid:
„Shromážděte mi mé svaté, *
kteří obětí sjednali mou smlouvu!“
A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *
že sám Bůh je soudcem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc. Aleluja.
2. ant. Přinášej Bohu oběť chvály. Aleluja.
„Slyš, můj lide, budu mluvit, †
Izraeli, proti tobě budu svědčit, *
já jsem Bůh, tvůj Bůh!
Nekárám tě pro tvé oběti, *
vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Nemusím brát býka z tvého chléva *
ani kozly z tvých ohrad.
Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *
a na svých horách mám zvířat na tisíce.
Znám všechny ptáky na nebi, *
mé je vše, co se hemží na poli.
Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *
vždyť můj je svět se vším, co ho plní!
Copak požívám maso z býků *
či piji kozlí krev?
Přinášej Bohu oběť chvály *
a plň Nejvyššímu své sliby!
Pak mě vzývej ve dni soužení, *
vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Přinášej Bohu oběť chvály. Aleluja.
3. ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly. Aleluja.
Ale hříšníkovi Bůh praví: †
„Proč odříkáváš má přikázání *
a bereš do úst mou smlouvu
ty, který nenávidíš kázeň *
a má slova házíš za sebe?
Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *
a s cizoložníky jsi míval účast.
Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *
a tvůj jazyk osnoval úskok.
Bavil ses pomlouváním svého bratra, *
tupil jsi syna své matky.
Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †
Myslil jsi, že jsem jako ty? *
Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!
Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *
Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!
Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *
kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly. Aleluja.
Má duše touží po Hospodinu, aleluja,
mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
4,1-10
Bůh si nás zamiloval
Milovaní, každému duchu (hned) nevěřte, ale zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha; vždyť je ve světě mnoho lžiproroků. Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel (jako Mesiáš) v těle, je z Boha; ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z Boha. To je (duch) antikristův, o němž jste slyšeli, že má přijít, a už teď je na světě.
Vy, děti, jste z Boha a zvítězili jste nad nimi, neboť větší je ten, který je ve vás, než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa. Proto co říkají, vychází ze světského (smýšlení), a svět jim dopřává sluchu. My jsme z Boha. Kdo zná Boha, dopřává sluchu nám, kdo z Boha není, sluchu nám nedopřává. Podle toho rozeznáme ducha pravdy a ducha bludu.
Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
1 Jan 4,9; Jan 3,16
V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, * aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný, aleluja.
Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, * aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Efréma Syrského, jáhna
(Sermo 3 de diversis: Opera omnia, III. syr. et lat., Romæ 1743, 607)
Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v náručí sama Maria
Když Maria nosila pod srdcem samo božství, stala se pro nás vskutku nebem. Kristus se nejen vzdal Otcovy slávy, on mimoto uzavřel svoje božství do těsných mezí mateřského lůna, aby člověka pozdvihl k vyššímu důstojenství. Jen Marii jedinou vyvolil ze všech panen, aby byla nástrojem naší spásy.
Právě ona se stala cílem předpovědi všech spravedlivých a proroků. Právě z ní vyšla ta nejzářivější hvězda, která vyvedla lid, jenž chodil v temnotách, až spatřil veliké světlo.
Velmi příhodně lze nazvat Marii různými jmény. Především je Maria chrámem Božího Syna. Ten z ní vyšel zcela jinak, než předtím vstoupil: neboť zatímco vstoupil do jejího lůna bez těla, ven vystoupil vtělený.
Maria je dále oním tajemným novým nebem, na němž se jako na svém trůnu usadil Král králů: z něho sestoupil na zem a všem ukázal svou pozemskou tvář a podobu.
Maria je révou vydávající hojnost libé vůně; její plod se od přirozenosti stromu lišil natolik, že bylo třeba, aby si od stromu vypůjčil svoji podobu.
Maria je pramenem vytékajícím z domu Hospodinova; žíznivým z něho tryskají proudy živé vody a stačí, aby v nich kdokoli jen smočil rty, a nebude žíznit na věky.
Mýlí se však, milovaní, ten, kdo by se domníval, že lze den obnovy skrze Marii přirovnat ke druhému dni stvoření. Neboť na počátku byla země učiněna, skrze Marii obnovena. Na počátku byla země ve svém konání pro hřích Adamův zlořečena, skrze Marii však v ní byl obnoven mír a bezpečí. Na počátku přešla vinou prarodičů na všechny lidi smrt, nyní však jsme ze smrti přeneseni do života. Na počátku had obsadil ucho Evino a jeho jed se odtud rozšířil po celém těle, nyní Maria skrze svoje ucho přijala toho, jenž se stal zárukou věčného štěstí. Takže co bylo věcí smrti, stalo se zároveň nástrojem života.
Toho, jenž na cherubech sídlí, nesou teď pouze ruce ženy. Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v náručí sama Maria. Toho, jehož se bojí trůnové a panstva, hýčká dívka. Ten, jehož trůn stojí na věky věků, sedí na kolenou panny. Ten, jehož podnožím je země, jako chlapec do ní vtiskuje svoje stopy.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Neposkvrněné je srdce Panny, andělským zvěstováním přijala božské tajemství; tehdy ve svém čistém lůně přijala nejkrásnějšího z lidských synů * a navěky požehnaná nám dala Boha, který se stal člověkem. Aleluja.
Její čisté lůno se stalo Božím chrámem, působením slova neporušená Panna počala Syna * a navěky požehnaná nám dala Boha, který se stal člověkem. Aleluja.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys Rodičku svého Syna učinil i naší Matkou; dej, ať poslušní její výzvy vytrváme v pokání a modlitbách za spásu světa a den za dnem stále účinněji šíříme tvé království. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky